Vojtova metoda, může mít negat. vliv na psychiku mimča?

Může a tady v Čechách ji dávají při každém sebemenším opoždění vývoje - v 8 mesících neleze - vojtovka... nespěchala bych s ní a pustila bych se do ní jen v nějakém extrémnějším případě. Ale zkusila bych dítě posilovat nějak nenásilně - při hře, plavání, blbnutí atd.

@lasirena Tenhle cvik máme taky a syn tak hystericky řve, až se zalyká, hrůza... Jak píšeš - je to záhul a psychiku. Ale cvičíme od 1. týdne věku, nyní mu jsou 2 měsíce a neuroložka i rehabilitační jsou uplně nadšené, jaké dělá pokroky, takže to určitě má své výsledky...Jen vydržet 🙂

@alisek to je jedna velka pravda jak jsi napsala, ze to matky většinou nezvladaj sami... ja cvicila se synem asi 2 roky jen motivačními cviky ale přes to pro me mega narocny ale rozhodne bych si nikdy nedovolila sama se cvicenim prestat i když jsem nekdy byla total na konci mych sil. To me udivuje, ze někdo toho schopnej je 😉

Myslím si, že Vojtovka je horší pro matky než pro děti - zamezuje se jim v běžném pohybu a nutí se k pohybu, kterému se dítě vyhýbá (u nás taktéž Vojtovka z důvodu preference jedné strany a spaní v silném záklonu, hlavu tlačila do záklonu dokonce i při nošení v náručí). Už si nepamatuju, cvičili jsme cca 3-4 měsíce, dcera pochopitelně taky plakala, já k tomu kolikrát taky neměla daleko, ale přestály jsme to obě, dnes je jí pět a rozhodně to na ní žádné psychické problémy nezanechalo. Naopak znám lidi, kteří Vojtovku podceňovali a dítě jim pak chodilo poměrně špatně a jen po špičkách... Nicméně mám občas pocit, že je Vojtovka dost "in" a někteří doktoři ji doporučí na kdejaké prd. Ale na otázku, zda může cvičení zanechat vliv na psychiku dítěte, z vlastní zkušenosti odpovím, že ne ;)

No tam jde spíš o to, že Vojtovka je fakt něco, co to mimčo bolí. Je pravdou, že teď v poslední době slýchám často nezávisle na sobě některé maminky, že doktorka řekla, že je prcek "vývojově podle průměru opožděný, tak běžte na Vojtu." - to mi hlava nebere, protože to mi přijde naprosto zbytečné - škatulkovat děti do tabulek podle průměru, jak kdyby všechny děti musely být stejné... nicméně můj brácha se narodil s velmi lehkou formou DMO, na kterou se přišlo až když se pokoušel chodit (nedokázal došlápnout na patu, capkal pořád jen po špičkách) a máma musela cvičit Vojtu - bylo to řevu jak v ZOO, ale stálo to za to - po pár měsících už chodil opravdu krásně. A další případ moc dobře znám dalšího prcka, který je z dvojčátek a byli na dvojčátka docela velcí, takže malý se narodil se zvláštně zmáčklým obličejem a doporučili jim Vojtu hned, poctivě cvičili i přes řev a malý je teď v 6 letech lamač dívčích srdcí....je to náročné psychicky hlavně pro maminky, prcky to prostě bolí, ale pokud je opravdu důvod, proč ji cvičit, tak bych to rozhodně nevzdávala jen z nějakého pocitu, "abych mu neublížila"

Tak vojtova metoda opravdu " nebolí".Děti pláčou jen proto, že je někdo drží nebo že jsou v poloze, která jim přináší nelibost, miminka tomu nerozumí.Cvičila jsem se synem od 16 měsíců, protože měl opožděný PMV, nelezl, neseděl, nechodil...za 6 týdnů po cvičení se mi postavil na nohy. 😉 A pak jsme jeste cvicili chvíli když mu bylo necelých 4 roky .A muzu vám rict, ze se na mě u toho cvičení smál, prostě už měl rozum a věděl, co s ním dělám, miminka řvou, protože je někdo drží a nerozumí tomu.To je celá věda.Vojtovku mohu jen doporučit každému, stačí si o ní něco přečíst na netu.Je prokazatelné, že pomáhá.

@terkaz takové pocity jsem měla při poslední návštěvě rhb a už nikdy víc jsme tam nešli, odmítla jsem. Navíc můj syn už v té době měl původní problém dávno napravený. Chodili jsme tam, protože paní co nás cvičila, byla externě a byla tam jen někdy, čili jsme tam chodili daleko déle než kdybychom chodili k někomu, kdo je tam interně a denně. Museli jsme čekat až ona přijde do práce, měla delší čekací dobu. Navíc Vojtu jsme cvičit museli, ale jen velmi málo. Ne že bych dítě chtěla víc trápit, ale všichni co tak čtu to mají tak 3x nebo 4x denně, dokonce na prvním vyšetření v jiném zdr. zařízení, kam jsme s tím původně šli, nám řekli, že máme cvičit 3 - 4x denně po pěti minutách. A tady jsme cvičili tak vlekle a jen 2x denně. Pak se vše spravilo, ale ona nám ho tlačí, aby byl snad i napřed, učí ho klečet, sedět... ani jedno z toho není nutné. Necvičila jsem vůbec na toto a malý se v té době sám rozplazil, klečí, péruje, všechno naráz v krátkém období. A navíc má i čas, není vůbec pozadu. Po Vojtovce ve věku kolem půl roku nám hrozně v noci ječel a plakal strachem, bylo to strašné. Jednou měl i od paní modřiny na krčku... ☹

Přesně tak, Vojtovka nebolí, dítě pláče proto, že se mu zamezuje v pohybu a člověk ho dává do pozic, do kterých se dítěti nechce (třeba právě z preference opačné strany). A protože nás nemůže poslat do řiti, nezbývá mu, než svou nelibost dát najevo pláčem... Psychicky je to náročné pro rodiče, protože mají strach, že tím dítěti ubližují...

nevím proč by se mělo naprosto zdravé děcko učit od někoho sedět a klečet. Kdybychom cvičili jako ostatní třeba 3x denně, tak máme za tři měsíce klid. Takhle nás otravují pořád. Já už tam nechodím, jen na kontrole jsme byli a teď necvičíme vůbec nic. Mám ho dávat do kleku haha,... klečí pořád a sám, takže to nedělám.