• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak připravit dvouleťáka na očkování?

18. ledna 2012 
Ahoj, prosim o radu maminky dvouletych a starsich deti. Se starsim prckem jdu po dlouhe dobe (snad po roce) na ockovani (odlozeny Priorix). Tehdy byl malickej, obdrzel bez dlouhych debat pichanec, utesil se v naruci nebo u prsa a smytec. Ted uz je to rozumnej malej clobrda a tak mi takovej pristup vuci nemu pripada nefer a citim, ze bych mu to mela rict dopredu, hodne o vsem mluvime a probirame, ale jak ho pripravit na bolest? Zvlast od hodne pani doktorky, ke ktere chodi moc rad, duveruje ji, nechtela bych, aby se zacal ordinace bat. Ale nerict mu to a pichnout ho nepripraveneho, pripadne ho chlacholit, ze to bolet nebude (a ono pak bude), by tu duveru nabouralo jeste vic, ze?

Jako jsem rozhodnuta mu to vysvetlit, ale jak? :confused:
17. led 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
K Vánocům jsme koupili moc pěkné knízky a tom, jak to chodí u zubaře a u dětského lékaře, malého hrozně baví si je prohlížet a návštěvu u zubaře proběhla celkem v pohodě .

http://www.i-kantor.eu/cze/searchresult.php

Je tam i o očkování:slight_smile:

Jo a taky celkem pomohlo, že malý se mnou chodil na různá těhuvyšetření (i na krev) a viděl, co mi dělají a že je to ok.

Kupte sadu malý doktor a nacvičujte, jednou jsi dr. ty, jednou on, dávat injekce ho hrozně baví.
17. led 2012 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
my tedka litame s klukem (cerstve 3 roky)po doktorech. samy odbery krve.
doma o tom mluvime,ze bude sedet na kline,zacvici rucickou a a sestricka udela pich.
uz vi,sam si zacvici,nepere se.
jako motivaci ma,ze si muze vybrat nakou dobrutku,nebo neco maleho.
samozrejme se tesi na naplast od sestricky s dinosaurem :wink:
jinak urcite o tom mluvte,kam ho pichnou a proc
17. led 2012 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě se osvědčilo nic neříkat, protože dokud to nezažila, tak to stejně nepochopila (včela ji nikdy nepíchla a to je pro mě nejlepší přirovnání)... a byl řev při akci samozřejmě... když jsem příště připravila, že bude píchání jako posledně, tak řvala celé dva dny před tím, že nechce :sweat_smile: teď už je větší, zažila si hodně, tak ví o co jde a říkám ji to den dopředu, utěšuju, že to bude jen chvilková bolest a pak přijde odměna - hračkárna - a dobré...

na poprvé se to podle mě vysvětlit moc nedá, snad jen zkusit říct, že ho paní doktorka trošku štípne do zadečku (ručiky), ale že to bude rychle a třeba to ani nepostřehne :sweat_smile: každopádně pokud si bude chtít vypěstovat "averzi" vůči doktorce, tak to udělá i při nepříjmeném výtěru krku... nedá se nic dělat, bohužel :sweat_smile: :unamused:
17. led 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
my jsme Ondrovi pouštěli Byl jednou jeden život a mluvili jsme o tom, že to píchne. Říkali jsme, že je to třeba, aby nebyl nemocnej, že to zažene bacily. Do ordinace šel potom manžel a bylo to ok.
17. led 2012 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
My malýho na to nijak nepřipravujem, přijde mně že z toho ještě nemá rozum. Jdeme příští týden na přeočkování Prevenaru.
17. led 2012 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem taky dopředu nic neříkala a říkat asi nebudu. Nevím, jestli je to správné, ale jsem si jistá, že bych ho pak do té ordinace nedostala. Navíc jsem stejně narazila na problém, že nevím, jak mu to oargumentovat, protože o očkování nejsem bytostně přesvědčená, že je to nutné a argument, že to po nás chce stát aby mohl jít do školky asi on ještě nepochopí a přijde to i mě absurdní. A povídat mu něco, s čím nejsem vnitřně ztotožněná jenom proto, abych mu něco řekla nechci, takže tak.... Při očkování dostal lízátko a pytlík medvídů, to jinak nemá, takže alespoň nějaká satisfakce. Když potom asi měsíc opakoval, že má na zadečku bebí a že mu ho udělal pan doktor, tak jsem vůbec nevěděla, co mu na to mám říct.... :sweat_smile: sama bych potřebovala poradit.
17. led 2012 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás teda funguje trénink. Prostě mu vysvětlím, co přesně se bude dít, že mu očistí ručku, pak tam píchnou jehličku, dostane náplast s obrázkem a bude si u paní doktorky moc vybrat hračku a když nebude plakat, tak půjdem do hračkárny a koupíme autíčko,vrtulník, Šmoulu nebo v obchodě čokoládku, prostě něco, co je zrovna pro něj lákavé.
Zatím tak fungovala jak krev, tak i MMR v cca 27 měsících.
17. led 2012 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já dopředu nic neříkám, ať ten stres netrvá zbytečně dlouho :wink: . Ráno oznámím, že jdeme k doktorce a to samozřejmě následuje otázka, jestli bude injekce, tak to popravdě řeknu - fakt nemá cenu lhát. Povídáme si o tom, v ordinaci je stejně čóro :sweat_smile: a jdeme domu :grinning: .

Pokud si očkování (zatím) nepamatuje, tak to přiměřeně věku vysvětlit, zdůvodnit atd.
17. led 2012 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nam pani doktorka rekla, at to malemu urcite rekneme(druha MMR). Ze kdyz se jim to nerekne, tak se pak boji kazde navstevy, i kdyz pichani nebude. Takze jsme mu to vysvetlili. Kdyz reknu, ze tentokrat nic nebude, tak mi veri a neboji se tam jit. Ale rekla jsem mu to az v den ockovani.
17. led 2012 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Staršímu říkám a připravuji ho na všechno, ale mladší je ještě trdlo, i kdybych mu to sebelíp vysvětlovala tak myslím, že nepochopí. Ale až bude chápavější, určitě zase všechno říkat budu. :slight_smile:
18. led 2012 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
od malička vše vysvětluji, kam a proč jdeme, před návštěvou u zubaře nacvičuji s malou otvírání pusinky, vždy min. den předem říkám, co se bude dít, kam pojedeme, atd. dětskou dr. nesnáší tak jako tak, protože od mala chodíme jen na očkování a povinné prohlídky. takže k dr. do čekárny to je v pohodě, ale do ordinace už ji musím donést. dětskou sestru má ráda - ta ji nedává injekce :dizzy_face:
18. led 2012 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
V každém případě dopředu říct!!! Já o všem mluvím a vysvětluju od malička a nebyl nikdy problém. Stačí říct, že aby byl zdravý, tak je potřeba dát injekci - nelhat, že to nebude bolet, ale přiznat, že to trošku píchne, že je to nepříjemný, ale že to rychle skončí, a pak bude zdravej jako rybička. Nikdy jsem za takovouhle potřebnou věc dárky, ani sladký apod. neslibovala. Musí si zvyknout, že ne vše je příjemné, ale je to nutné :wink: A i když s některými zákroky u dr taky nesouhlasím, tak je to prostě nutné a hotovo. Samozřejmě vysvětlovat dítěti, že se očkuje kvůli ministerstvu zdravotnictví nejde :grinning:
Zubaře jsme taky nacvičovali jako beruska24.9.
Dle mě je správné být k dítěti upřímný a neříct to dopředu, a pak se na něho/ni vrhnout je zrada a dítě neřve jen kvůli injekci, ale i kvůli tomu, že o tom nikdo nic neřekl a najednou dělají něco, co bolí :confounded:
18. led 2012 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, když spolu hodně mluvíte tak určitě říct dopředu, já malé všechno říkám taky, 6e jí píchnou do ručičky aby byla zdravá, že to píchne bude to bolet, ale jen chvilku a pak dostane obrázek :wink: samozřejmě brečí, když jí doktor píchne, ale za chvilku už mu vypravuje. Děláme to tak už dlouho
18. led 2012 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
My nuceně všichni museli na odběry krve, takže proběhl zde již zmiňovaný byl jednou jeden život. Vysvětlení co bude. A pak návštěva lékaře. Nejdřív odebrali krev mě a manželovi. A pak v laboratoři z prstu oběma děvčatům. Ta menší se u toho ještě smála. Ta starší trochu kňourala ale seděla a držela asi hlavně protože viděla nás těsně před tím.
Od té doby se prostě řekne že bude nebude, je třeba není třeba a hotovo. Bere to celkem rozumně.
18. led 2012 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás to řeknu že jdeme k doktorovy a že dostane včeličku ale že pak na to dostane tu krásnou náplast a je to v pohodě dostane očkovaní a pak se chlubí náplastí tak si jí vem sebou pokud naše doktorka nedává a uvidíš třeba to zabere nás čeká tedka očkovaní tak sem zvědavá alem vždy byly bez problému a bez slziček
18. led 2012 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Urcite povedat dopredu.. ja si pamatam doteraz ako mi mama ako malej nepovedala, co mi budu u doktorky robit (aj ked to vedela) a brala som to ako strasnu zradu.. Nepoucila sa a spravila to este raz.. odvtedy som v takychto veciach neverila nikomu a myslim, ze ma to aj ovplyvnilo, co sa tyka zverovania sa..
malemu vzdy poviem, co mu budu robit, preco je to potreba, atd.. chape to, este som s nim nemala problem.. za odmenu dava doktorka malinke gumove medvediky, tak je vzdy spokojny...
18. led 2012 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Malému říkám předem, co ho čeká. Taky jsem ho brala sebou na injekce, takže viděl, že i já to vydržím (což byla i motivace pro mě, jsem možná větší posera než on a injekce do kolene nejsou moc příjemné :grinning: ). A teď dokonce i injekci vyžaduje - nedávno měl angínu, věděl, že se bude poslouchat srdíčko, dýchání a dívat do pusinky a sám se hlásil o "píchání". Kdyby na to opravdu došlo, nevím jak by se tvářil, ale s doktory zatím spolupracuje bez problémů.
18. led 2012 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek