Dilema - dítě po 35. roce, řešili jste něco podobného?

petronarda
31. srp 2013

Zdravím Vás. Zabrousila jsem mezi Vás, protože řeším dilema. Mám dva kluky 10 a 13 let, 5 let mám skvělého druhého manžela. Oba s manželem máme náročné zaměstnání, a spoustu aktivit, takže jsme tzv. v jednom kole. Doma ale máme skvělou babičku, která nám pomáhá s domácností i klukama. My sice nejsme s klukama každé odpoledne nebo večer doma, ale zato když jsme s nima, tak se jim věnujeme intenzivně, jezdíme po výletech, povídáme si s nima atd. Myslím, že ač jsme rodina, která vznikla poměrně nedávno, tak jsme skvělý team 🙂. Hrozně rádi všichni cestujeme, kromě babičky, ta si od nás raději odpočine, když někam vypadneme 😀. A já už nějakou dobu řeším dilema. Letos mi bylo 35 let a já zjistila, že bych asi chtěla trochu zvolnit a asi si i pořídit ještě jednoho cvrčka. Manžel vlastní dítě nemá, ale kluky bere za své a oni jeho oslovují tati, s vlastním otcem v kontaktu již 6 let nejsou (díky jeho postoji, nemá o ně zájem). Manžel na začátku našeho vztahu říkal, že by chtěl, abychom měli mimčo a já byla proti, byla jsem unavená z předcházejícího vztahu a nechtěla jsem. Jenže doba se obrátila. On vzal kluky za své a říká, že své otcovské pudy si jima uspokojil a já najednou začala cítit potřebu mít ještě jedno. Což ale nebrání tomu, že by dalšího prcka taky bral, ale taky zvažuje, jestli ano či ne. Tak se v tom tak plácáme a pořád zvažujeme, jestli ano či ne. Na jedné straně stojí ano - bylo by super mít tady dalšího človíčka, vím, co všechno dokáže dítě člověku dát, navíc bych trochu zvolnila a život mi tak neutíkal mezi prsty s mojí prací, na druhou stranu se bojím problémů - vrozené vady, neustálá péče o dítě, když už jsme zvyklí na klid a pohodu, nebo taky aby kluci nebyli tím biti, přece jenom jsou dnes zvyklí na vyšší standard, a najednou by se museli i oni trochu omezovat.... Ať už omezit naše cestování, tak i místo, protože bychom museli uzpůsobit dům, není tak velký, aby tam mohl vzniknout další pokoj, a samozřejmě bych i přišla o poměrně velký příjem na mateřské. Ze zdravotního hlediska jsem prý v pořádku. Ach jo.... Je to dilema. Řešil jste někdy něco podobného a jak jste to vyřešili? Napíšete mi někdo?

zuny
1. zář 2013

@uztotakbude každé těhu je riziko a v každém věku matky, když se potom mimi narodí, může se objevit cokoliv, později může spadnout, polít se horkým čajem, skončit v nemocnici, prostě pořád budeš jako maminka mít strach o své dítě, těhotenstvím to nekončí, ale začíná.
Každý tady ví, že od 35 let je riziko vad vyšší, ale i s tímto rizikem do toho matky jdou, každý ví, že je nejlepší otěhotnět z pohledu lékaře do 25 let.
Asi jsi vystudovala VŠ, jak píšeš "říkali nám", ale zkušenosti s životem tě ještě čekají. Nevím teda jak budeš zvládat práci, děti, případnou hypotéku (každý měsíc platit několik let), když se všeho tak bojíš.Nemůžeme podléhat strachu, to bysme nemohli ani vyjít na ulici, aby nás třeba nepřejelo auto. Z hlediska finančního je blbá doba mít vůbec nějaký dítě, ale kdybychom na tohle měli pořád myslet, nikdo z nás bysme dítě neměli. Prostě je to risk všechno.

@petronarda má dva kluky, ale nejde o to, kolik jich má, ale že ještě jedno chce....u mimi se vždycky musíme něčeho vzdát (spánku,klidu,svobody), ale jde podnikat výlety i s ním (v šátku v létě, dát na kolo sedačku a jezdit společně), za pár let stejně povyroste -jak to moc letí ☹

bellka
1. zář 2013

nechtěla jsem moc zasahovat do diskuze možnosti vyššího výskytu vad u dětí narozených matkám "ve zralém věku", nemůžu napsat starším, páč já se tak necítím 😅 ale musím... tohleto tvrzení je jako jedno, které jsem kdysi na MK koníkovi zahlédla a to, že někdo napíše, že by NIKDY nešel do IVF, aby měl dítě, přitom se v takové situaci ani zdaleka neocitnul 😅 musím se tomu smát, ale v dobrém, protože dnes je ta lékařská věda natolik daleko, že v 99% se dá odhalit nemožné, nicméně my měli i tripply, které se tolik zkreslují právě věkem matky, v naprostém pořádku...takže jestli se bere v úvahu POUZE věk, je to totální hloupost, proč se o dítě nepokoušet 😉 v životě na nás čeká tolik nástrah, že kdyby na ně měl člověk čekat, tak nic jiného nedělá 😉 @uztotakbude co se týče smůly, myslím, že jsem jí v životě taky měla více než dost a kolikrát jsem to chtěla vzdát, a tím teď nemyslím "jen" cestu za vyssněným miminkem, ale kdybych to vzdala, tak bychom neměli toho úžasného chlapečka, který nás nenechá vyspat, ale neměnila bych a denně se modlím, aby byl stále tak zdravý jako je 🙂 takže hlavu vzhůru a trochu boje proti smůle ještě nikomu neuškodilo, naopak, když se porazí, tak ten pocit je k nezaplacení 😉

uztotakbude
1. zář 2013

@jenyska4 Ale mne můj strach neničí. Já si dítě chci pořídit brzy, tím minimalizuji rizika. Udělám vše co můžu proto, aby vše bylo ok, vše co můžu ovlivnit, to ovlivním. A co nemůžu? No tak s tím nic nenadělám. To prostě nemá smysl řešit. Takže asi tak...

uztotakbude
1. zář 2013

@zuny No podle mne je tedy značný rozdíl mezi tím, jestli na sebe děcko vylije horký čaj, nebo jestli se třeba narodí postižené. Ty to nevidíš? Jinak práci budu zvládat naprosto v pohodě, toho se nebojím, zkušenosti mám. Hypotéku zatím neplánujeme, nepotřebujeme. Máme byt bez dluhů, takže tohle zatím řešit nemusíme a dokud do toho nebudeme donuceni okolnostmi, tak ani nebudeme. Nepotřebuji za každou cenu RD 5+1. A takový normální rozumný strach je to, co člověka v životě jaksi ochrání před mnohým. Nejsem žádná přehnaně bojácná, jak mi tu servírují některé z vás. Já jsem jen realista a odmítám si nasadit růžové brýle a žít jen v tom, že vše bude úžasné, krásné a vždy na sto procent v pořádku. Protože takový život není. Ale nechápu, proč se tady na mne některé otáčíte s takovými promluvami do duše, jakože se přehnaně bojím apod. Já sama vím, jak na tom jsem. A vím, že se začnu snažit brzy a dám si čas na první dítě do 30ti let. Kdyby se to do té doby nepodařilo, tak se dál už pokoušet nebudu...

uztotakbude
1. zář 2013

Já každopádně svou účast na téhle diskusi teď končím. Nezdá se, že by to někam vedlo.

Milá autorko, přeji Ti, pokud se rozhodneš pro dítko, aby bylo zdravé, krásné a chytré a dělalo ti samou radost! Přeji Ti, aby tvé děti byly nadšené z nového sourozence, aby Vám to s novým partnerem stále takto hezky klapalo, jak tu teď píšeš a abyste spolu byli šťastní už napořád. Posílám Ti srdíčko, ať ti přinese štěstí!

petronarda
autor
1. zář 2013

@majkali Děkuji, zkusím večer.

petronarda
autor
1. zář 2013

@uztotakbude Já tě chápu a chápu a respektuji tvůj názor. Proto jsem sem napsala, abych se dozvěděla názory. Zvýšené riziko vývojových vad je jeden z důvodů, které mě stále brzdí v mém rozhodnutí. Zažila jsem ve svém okolí maminku, která dokonce porodila miminko, vše ok a do měsíce zjistili, že malý je natolik postižený, že z něj bude pouze ležící a je téměř bez šance se něco změnit. Čekali jsme mimča krátce po sobě, těsně před porodem se šla ke mně podívat na malého a moc se těšila. Bylo jí v době porodu asi 23 let. Dneska nevím, jak na tom je, život mě zavál přes celou republiku, nejsme v kontaktu. Zdravé děti mám dvě ne tři, jak píšeš. Taky jsem si je trochu vymodlila, přišli po dvou spontánních potratech ve třetím a ve čtvrtém měsíci, to je také něco s čím musím v eventuelním dalším těhotenství počítat. Takže vše má své pro i proti. Ten tvůj názor je to, co mi straší v hlavě z racionálního hlediska. Z emocionálního hlediska se mi skvěle čtou ty ostatní příspěvky těch, co tu zkušenost mají a jsou šťastné, že ty svoje prcky v pozdějším věku mají. Moc jim to přeju a děkuju za jejich názory, rady a povzbuzení. A teď babo raď 🙂

jenyska4
1. zář 2013

@uztotakbude jenže to co ty píšeš vyznívá naprosto šíleně...nemužeš mít život přece nalajnovaný, dle měřítek....pokud se Ti má narodit dítě postižené tak ikdyby jsi ho měla v 17 letech tak se Ti prostě narodí...každému je dáno něco jiného. Ty to nezmírníš...jen ten podvědomý strach to přivolá, vubec si nepřipouštěj takové věci, že by se ti to a ono mohllo stát, neplánuj, život naplánovat nejde🙂))

uztotakbude
1. zář 2013

@petronarda JJ, to je ono. Něco jiného je racionalita a něco jiného emocionalita. A teď je nutné zjistit, čemu dáš přednost. Ani jedno není asi špatně. Já vím, že ty ostatní příspěvky se čtou hezky a ty moje jsou takové nesympatické. Ale chtěla jsem upozornit i na druhou stranu věci. Ale ty evidentně víš a uvědomuješ si. Já ti přeji, aby ses rozhodla správně a později nelitovala. A teď co je to to správně...babo raď 😅

uztotakbude
1. zář 2013

@jenyska4 Jo, ale jde rizika omezit. Je to jako bych nechala otevřené okno a v místnosti malé dítě a ono spadlo a zabilo se. Je to to a samé. Já jsem to mohla ovlivnit. Samozřejmě, mohlo tam vylézt, mohlo se opřít, mohlo do okna něčím bouchnout, mohlo se vysypat sklo a stejně by spadlo, i kdyby bylo zavřené. Ale proč riskovat tím, že ho nechám otevřené?

jenyska4
1. zář 2013

@uztotakbude já Ti rozumím, celou dobu Ti rozumím, jen neměj prostě tak katastrofické scénáře, být opatrná v mezích nééé za vším vidět katastrofu víš...tak hodně štěstíčka at se Ti vše splní

zuny
3. zář 2013

@uztotakbude myslím, že seš spíš pesimista než realista. Ale máš hodně velké štěstí, že máte byt bez dluhů a hypo neplánujete, to je v dnešní době obrovská výhoda 😉 Bohužel zdraví si koupit nemůžeme.
Ale před 30ti lety a více maminky měli první dítě v 18, nejpozději v 25 letech a taky se rodily postižené děti. Dneska se to dá "eliminovat" tím, že jsou různá vyšetření v těhu, matka se pak rozhodne, jestli do toho jít nebo ne, jestli to zvládne se starat o postižené dítě.....to je volba. Samozřejmě žádný doktor nemůže říct na 100%, jestli všechno bude v pořádku a dítě se narodí stoprocentně zdravé, můžou se vyskytnout komplikace později. Proto se všechny maminky o svá dítka bojíme, jak v těhu, tak i později😉
@petronarda je to krásné, když se rodí děti, a v kterémkoliv věku 😉

uztotakbude
3. zář 2013

@zuny Já vím, že se rodí postižené děti i mladším, ale riziko je tím větší, čím je rodička starší. A nejsem pesimista, i když by ten život za to asi stál, protože lepší čekat horší a pak být mile překvapen, než naopak. Já přemýšlím prostě racionálně. Jsem emotivní člověk, ale snažím se nebýt.

petronarda
autor
4. zář 2013

Tak jsme se s manželem rozhodli, že to necháme prostě osudu. Ještě mám na měsíc anti, tak to ještě necháme (mám nuva rings), pak vysadíme a uvidíme. Nebudeme se extra snažit, nebudu si měřit teplotu, sledovat ovulaci, nebo brát kde co, prostě, buď je nám to mimčo souzený a dojde, nebo ne 🙂 Uvidíme. Díky všem za názory a rady, pomohlo mi to s někým probrat.

eiram2010
8. zář 2013

Ahoj, podle toho jak popisuješ by jste mimčo chtěli a myslím, že by byl partner nakonec rád. Mohu mluvit pouze za věk, v říjnu se mi narodí první dítě chlapeček a oslavím 37 narozeniny. Jsem zdravá ženská, jen jsem miminko dlouho nechtěla, nakonec jsem měla veliké štěstí a zadařilo se hned. Držím palce, myslím, že to do vaší rodiny vnese pouze další radost a lásku 🙂

kuliza
16. lis 2013

Ahoj !

Chtela bych te podporit, takze :
35.narozeniny mam za sebou a mam uz tri ratolesti - 17, 7, 3. Pred mesicem jsem vysadila antikoncepci, a presto, ze jsem tak trochu krkavci matka ( zboznuji svou velmi narocnou praci a jeste se dozaduji chvil zcela bez rodiny ), tak sve deti zboznuji, ( je to dnes skvele fungujici tandem :o) ) , rozhodli jsme se jeste pro jednoho broucka, aby nam ten trilety nevyrustal sam, jako ty dve starsi jesterky :o) Rozhodla jsem se nad tim vubec nijak moc nepremyslet a zaridit se podle toho, co prijde. Tesim se, ano, zas snad na chvili zase zvolnim a casem se pak vrhnu zase do toho, co me tak tesi. Mam totiz pocit, ze nejsme zviratka, abychom jen plodily a staraly se o potomstvo, ale mame take zivot, ktery opravdu nabizi strasne moc, pokud chcete. Proto nevidim duvod menit zivotni styl nejak zasadne, pokud me to cini stastnou. Nejvice to pak totiz citi prave deti. Jsem ted uz daleko klidnejsi, temer nic me uz nedokaze rozlobit a tak se na vse divam uz tak trochu s nadhledem.Nebylo to tak ale vzdy, protze prvni dceru jsem mela v 17ti letech a tehdy jsem resila opravdu ty uplne nejzakladnejsi starosti a proti tomu se soucasny stav v kazdem pohledu zvladnutelny.

maudn
16. lis 2013

známá měla první ve 40 letech a tento týden se jí narodilo druhého ve 42, obě děti zdravé a bez komplikací

kubistovailona
16. lis 2013

Ahoj je mi skoro 33 let 😀 , a teď v září jsem porodila své první miminko, budeme chtít s přítelem i druhé, tak se budu snažit to do 35 roku stihnout, snad bude vše ok, první mimi se narodilo (zatím) zdravé. Taky držím palce !

petronarda
autor
8. únor 2014

Ahojky, vracím se sem jen, abych vás informovala o vývoji. Jak jsem psala, vysadili jsme anti, nijak speciálně jsme se nesnažili, prostě jsme to nechali osudu, buď mimi přijde nebo ne, no a po novém roce jsme našli na testu dvě čárky. Momentálně jsem 7+ 4 tt, už máme srdíčko vidět na UTZ a zatím je vše ok. Rodina už to ví a všichni mají obrovskou radost 🙂. Tak doufám, že bude vše v pořádku, mimi donosím, porodím a bude zdravé. Díky všem za Vaše názory.

katerinap1978
8. únor 2014

@petronarda Moc Ti držím palečky a jsem strašně ráda za toto téma. Letos mi bude 36 let, 11 let vdaná za báječného mužškého, zaměstnaná, do toho druhé povolání na volné noze, aktivní závodní sportovec, máme dvě krásné dcerky 8 a 6 let a po půl roce přemýšlení pro a proti jsme se s mužem dohodli, že zkusíme třetí. Jsme zajištění, spokojení, relativně zdraví... tak na co čekat, že 😀
Snažíme se od ledna 2014 a já doufám, že to vyjde. Ráda zvolním zaběhnuté životní tempo a tak jako ostatní si myslím, že dcerkám to víc dá, než vezme. Dělají sport, co já. Spotrovní zázemí máme vlastní, na kolo, dovolené a procházky se dá chodit i s miminkem. Pokojíčky máme 3....
Moc Ti držím palce, prosím, drž je i Ty mě 🙂
Katka

petronarda
autor
9. únor 2014

@katerinap1978 Ahojky, taky ti je držím, určitě najdeš brzo taky dvě //. Věřím, že nám to oběma jenom dá a budeme šťastně chovat ty svoje malé prcky 🙂 Drž se a dej vědět, až se podaří 🙂

katerinap1978
10. únor 2014

@petronarda Děkuju moc. Teplota se drží, nějaké příznaky také pozoruji, ale ty jsem pozorovala i min. cyklus 😀
Jsem 23 DC a čekám, jak to dopadne. Jestli se to dříve nebo později podaří, tak to bude pecka - hlavně pro rodinu - 6 let jsem zarytě trvdila, že už nikdy žádné další mimi. No, hormony vyhrávají 😀 😀 😀

petraky
11. únor 2014

Už jsem tady dneska na jednom foru psala,že mám dvě děti jedno má 15 druhé 3,5 a letos mi bude 37 a snažíme se o třetí.Nějak ten věk neřeším 🙂

eiram2010
13. únor 2014

@petronarda Velikou gratulaci a hlavně hodně zdravíčka 🙂

kamino
13. únor 2014

@petronarda drzim moc palce,uklidnim te,prvni tehu jsem mela v 35, zdravy prcek se narodil 14 dni pred mymi 36 narozeninami a jestli se zadari,zkusime jeste jednoho sviste 😉😉 mejte se krasne a urcite bude vse v pohode !!😉

petraky
30. bře 2015

Je mi skoro 38 a mám tři děti teda holčičky 🙂 Jedna má 16 let , druhá 4 roky a třetí 4 měsíce. Tím chci říct, že nikdy není pozdě 😀