Dilema, jestli je správný čas na dítě
Ahojte chcela by som si vypočuť vás názor ak ste riesili podobný problém. S manželom sme spolu cez 10 rokov. Manzelia len krátko. Nevieme sa rozhodnúť či je správny čas už na dieťa. Dosť to analyzujem totiž nie som tip žien, ktoré túžili po škole hneď po deťoch, pripadne vedeli že už je to správna doba. Ja som skratka ina. Síce viem, že deti chcem aj keď viem, že to nemusí byt hneď Neviem akokeby spraviť pre mma veľké rozhodnutie že už je čas. Idem mat 30 čoskoro, manžel 35 z tohto vekového hľadiska aj racionálneho mi mozog hovorí že určite je na mieste to už neodkladať. V práci je veľká pravdepodobnosť že má za cca polroka povýšia a ja riesim dilemu či to odložiť na dobu kým má povýšia alebo nie. Rozum mi hovorí, že z dôvodu veku to neodkladať. Už užívam aj kyselinu plánovala som koncom roka tomu nechať voľný priebeh, ale táto info ohľadne povysenia mi to celé prekazila a začala som úplne váhať počkať/nepockat. Úplne má to vyviedlo z miery. Zvážila som si všetky plusy a mínusy a viem že rozhodnutie je na nás, ale ja fakt neviem. Viem samozrejme že to nemusi vyjsť hneď a môže to trvať niekoľko mesiacov pripadne rokov uvedomujem si to, ale to že neviem ako dlho to potrvá neviem sa rozhodnúť absolútne. Neviem čo robiť.. sama som si vytvorila časový tlak že to chcem stihnúť do 30 tky. Zároveň obaja mame fajn robotu, veľký byt, svadba za nami všetky tieto veci sme si zariadili. Sme na to úplne pripravení. Ale skratka ja to akokeby, tak ešte necítim aj sa bojím tej velkej zmeny. Bojím sa, že si tehotenstvo neuzijem ak mi to povýšenie ujde kvôli pár mesiacom, bojím sa ci bude všetko v poriadku s babom ako zvládnem porod ako zvládnem starostlivosť o dieťa ako zvládnem nočné vstávanie. Zároveň viem, pretože v okoli mame dosť smutných prípadov, že skratka dieťa nie je samozrejmosť (spontánne potraty, choré plody pripadne niekoľkoročné nedarenie). To si zas poviem, ze fakt ak to ma trvať dlho začnime tak ako sme sa dohodli a necháme to na prírodu zároveň potom má napadne myšlienka a čo keď sa to podarí hneď a tá práca mi ujde pred nosom a ja si zas budem vyčítať že tých pár mesiacov som mohla počkať. Neberte má prosím ako karieristku, ale je to veľký finančný rozdiel a v podstate za rovnaku prácu. Nestanem sa žiadna manažérka ani nič podobne, len je to zmena z dôvodu ze skúsenejšia osoba pôjde do dôchodku a je to šanca, ktorá sa proste neopakuje. Neviem si určite prioritu čo je pre mma podstatnejšie. Mám strach ze si vyberiem prácu a potom sa nebude dariť. A potom si hovorím začnem hneď a hneď to vyjde a budem si vyčítať ze toho polroka som mohla počkať. Absolútne neviem čo robiť a manžel povedal, ze to nechá na mna ze je to moja práca a moje rozhodnutie. Ale cítim z neho ze by chcel aby sme počkali. Cítim sa veľakrát blbo že som akokeby ina . Moje kamošky a zname v okoli myslím, že neriešili takéto veci. Skratka to cítili a sli na to. Ja sa na to pripravujem už dlho a čím je to bližšie tak tým sa viac bojím. Pritom si nemyslim, že budem zlá mama asi mám, len strach z neznámeho. Ale cely život som taká že veľa analyzujem, premýšľam a dlhšie trvá kým spravim rozhodnutie. Obzvlášť toto mi pride jedno z tých najťažších rozhodnutí, lebo ovplyni cely môj/náš doterajší život.
Pokud to povýšení má přijít brzo, tak bych počkala. Co je půl rok? Skoro nic...Taky jsem si založením rodiny zavřela jednu možnost, která se už nikdy opakovat nebude. Máš pravdu, že není dobré mateřství moc dlouho odkládat, ale pokud je to povýšení opravdu realne na obzoru, nemá cenu se připravit o příležitost jen kvůli nějakému vnitřnímu deadlinu, který sis sama stanovila.
Můžeš kompromisně počkat 3 měsíce - kdyby se náhodou povedlo na 1.pokus, tak na tobě stejně ty první měsíce nepůjde nic vidět a oznámíš až po screeningu, ale spíš bych na to nespoléhala, těm, co se zadařilo první měsíc není moc, za mě je to vlastně v něčem i dobře. Já jsem si taky nebyla na 100% jistá a pak čím déle to nešlo, tim víc jsem byla přesvědčena, že to chci.
Ja byla taky hodne analyzovaci typ, ale opravdu nekdy nejlepsi radsi moc neplanovat a nechat to osudu. Zvlast u toho tehotenstvi, muze se to povest hned, muze az za par let, muze se to povest brzy, ale nedopadnout.. 🤷♀️ na druhou stranu, pokud to povyseni je splnenim snu, tak tech par mesicu navic uz asi nic moc neovlivni.. tam to spis chce si sama sobe priznat, jestli to je to "posledni", co chci zvladnout a pak uz jsem pripravena na dite, nebo po tom prijdou dalsi mety a vlastne jen podvedome oddalujes to rozhodnuti, ale to uz je na tobe 😊
Ďakujem všetkým za názor 🙂 totiž ja som tuto dilemu nemala.. boli sme už rozhodnutý ísť na to..všetko som si splnila a nič nebránilo…stretnutie so šéfom minuly týždeň to spustilo..už na ziadnu inú métu som nechcela čakať, len s týmto povýšením som neratala..
Mozna si poloz otazku, co by te mrzelo vic. Jestli byt bez povyseni, nebo bez deti. Treba za 30 let, jestli se chces videt v nejake vysoke pozici bez deti, nebo v nizsi s detmi, a tak.
Ahoj, taky je mi 30 🙂 já jsem teda měla děti hned po skončení Ing, takže nejstarší dcerku mám teď už v 1. třídě, a dvojceci holčičky mají 4 roky. Na tvém místě bych měla co nejdříve děti, ono člověk potřebuje na ty děti elán, sílu, a co si budem povídat, čím je člověk starší...ale to se stejně prostě musíte rozhodnout s manželem, každý to má jinak zejo😉ale neboj se toho❤️, mít děti je super 🥰
Já mám názor takový, že práce bude vždycky, do důchodu se ještě napracuješ až až, i na budování kariéry bude ještě času. Kolem té 30 je v dnešní době ideální čas, biologicky je to možná už nejvyšší čas, roky běží a po 35 už šance letí dolů a rizika nahoru. Taky energie člověku nepřibývá. A jak by to bylo, kdybys povýšila a za chvíli šla na mateřskou, nebyl by zas tlak na tebe, ať se co nejdřív vrátíš? Nebo jak by to v práci řešili? Každý je nahraditelný. A pozoruju, že s dítětem často holky přehodnotí priority…
Podle mě záleží na tom, jak se člověk cítí. Mě je třeba 33 a klidně si dovedu představit mít v tomhle věku první dítě. Necítím se vůbec "staře" naopak si myslím, že jsem teď víc vyzrálá než když jsem měla první dceru v 25.
Na tu práci bych klidně počkala. Půl rok uběhne jako nic.
Osobně si myslím, že je lepší plánovat těhotenství s tím, že jsem pevně rozhodnutá do toho jít, než mít pocit, že o něco přicházím...
Na jednu stranu bych rekla nejvyssi cas, nevis zda to bude hned nebo si budes muset pockat jako nektere i nekolik let, ale jak pisi holky, pokud by to povyseni bylo do pul roku, tak bych asi pockala... Pripadne jak tu bylo receno alespon 3 mesice a pak bych na to vlitla... Kdyby se zadarilo hned tak do 3 mesicu to jde malo kdy poznat, na někom to nepoznas i pozdeji.... Nebo to nech zcela osudu a bud to prijde do povyseni nebo ne ..... At se rozhodnes jakkoli, nenech se zvyklat sluvkem "kdyby". To slovo je vsude pritomne a nikdy podle nej neudelas nic spravne.
Jinak já se taky jeden čas "bála" dítěte, jak to člověk zvládne, co těhotenství a porod... Otěhotněla jsem u obou dětí víceméně hned. Těhotenství bylo mým nejkrásnějším obdobím, nebylo mi víceméně špatně, nic mě nebolelo, měla jsem krásné husté vlasy a pořád dobrou náladu. Porody nebyly těžké, byly celkem krátké, žádné medikamenty či zásahy, celkem luxus. Dcera byla dost spavé miminko, takže jsem od jejího 2m spala celou noc (tak 9-10 hodin, potřebuji více než průměr). Syn se taky naučil brzo celou noc spát, i když přes den spí méně než ona. A celkově prvorozená nebyla tolik náročná, jak jsem se bála. Kariéru jsem taky měla a bůhví, co s ní bude... ale on s dětmi člověk potom nějak přehodnotí priority a třeba práce v expandujícím celosvětovým korporátu na vysokém místě mu nepřijde potom tak důležitá. Jak je člověk doma, začne si všímat jiných věcí.
Ďakujem za ďalšie názory..súhlasím že práca bude vzdycky ešte raz ozaj nie som kariérny typ ide skôr o to že je to taká príležitosť, ktorá sa len tak nevidí (aspoň ja to tak aktuálne vidím) možno aj keby sa vrátim z materskej je podobná situácia skôr to myslím tak, že lepšie sa mi bude vracať z materskej na vyššiu pozíciu (robím v statnej správe a to miesto je garantované musia má zobrať na tu konkretnu pozíciu je to benefit pre zeny) preto to tak riesim, na druhej strane sa cítim ako 30 rovná žena vekmi fit povedala by som ze oveľa lepšie ako v 25tke ale to je tým ze som pred rokom poriadne schudla a cítim sa oveľa spokojnejšia ohybnejsia a celkovo mám pocit ze som ešte veľmi fresh…mrzí má ze som taká ze to tak moc riesim a prezivam veľmi by som si priala mat v tom jasno, ale som dosť ambiciózna (nemyslim len v práci) a celkovo čo si zaumienim to zvyknem dosiahnuť preto by som bola najšťastnejšia keby viem ze do polroka som povýšená a zároveň tehotná, ale bojím sa toho čakania. Môj plán bol porodit v roku 2022 a to má desí ak to tak nebude (aj keď viem ze nemusí byt aj keby sa snažíme o to) ale ten pocit ze preto čosi robím by bol.
Nikdy som nečakala že rozhodnutie mat dieťa bude pre mna tak ťažké 🤦🏼♀️ A čakala som že to príde tak spontánne je mi normálne zo seba do placu, ze to takto mám. Viem ze niektoré ženy má ani nechápu, ze to majú skratka tak prirodzene. Nemohla by som niektorej kamoske toto ani spomenúť. Pretože oni si povedali jeden mesiac ze idu na to tak sli a hotovo.žiadne analýzy rozmyslanie prepocitavanie ako u mna. Keby mám manžela čo povie že tiež to cíti že už to chce, tak možno tak nevaham. Ale on primarne rozhodnutie necháva na mne. Je už pripraveny hneď ale bez problémov aj pocka.
Četla jsem jen tvé odpovědi, ne ostatní. Ale povím ti, jak jsem to měla já. První dítě skoro ve 34 (po dvou letech letech snažení a nakonec po IUI, po 10 vztahu, po 3 letech od svatby). Mám za sebou VŠ a chtěla jsem si primárně vybudovat nějaký kariérní základ, ke kterému bych se mohla s dětmi vracet. Odjakživa jsem též řešitel a plánovač, až věkem jsem se naučila této vlastnosti obrousit hrany (no, spíš manžel mi ty hrany obrousil 🙂), aby mě to tolik nesvazovalo a neničilo. Každopádně i když jsem rodila jako starší (první 34, druhé 37,5 roku), jsem za to fakt ráda. Ráda proto, že jsem mnohem rozumnější matkou, než bych byla ve třiceti, mnohem míň řeším, mnohem míň se stresuju (hodnotím sebe, ne třicetileté matky prosím). A co se týče práce - tím, že jsem měla možnost udělat kariérní základ, dalo mi to mnoho možností na rodičovské - ať už jde o možnost částečné práce z domova při rodičáku nebo silná vyjednávací pozice, až se budu vracet - chtějí mě zpět a vyjdou mi vstříc. A pak je tady ještě jedna věc. Práci jsem dala před dětmi hodně. Baví mě, užila jsem si to, i když to bylo často na krev. A teď vím, že po dětech už to tak mít nebudu. Ty priority se mi prostě otočily a už pro mě na prvním místě ta práce nikdy nebude. S tím se pak případná kariéra po dětech dělá mnohem hůř.
Kdybych byla v tvé situaci tak, jak ji popisuješ, tedy žádné echt biologické hodiny, spíš jen racionální snaha mít dítě, tak bych se nechala povyšit v práci a rozhodnutí o dítě bych o rok odložila, protože si myslím, že jsi fakt mladá. Pak uvidíš. Ani mně v té době, kdy jsme se o dítě začli snažit, žádné hormony nebouřily, bylo to racionální rozhodnutí. I o druhém dítěti. Přesto to byly nejlepší rozhodnutí v mém životě.
No já jsem taky nerozmyslela, biologické hodiny mi přímo bouchaly. Ale to neznamená, že plánování je spatne, podle mě naopak rozhodně lepší než se množit bez rozmyslu🙂 Měla jsem první dítě ve 30 a to mi nepřijde, že by byl věk, kdy by nešlo o rok počkat, když jsou k tomu rozumne důvody. Teď je mi 35 a řada kamarádek rodi teprve ted.
Nikdy není ten správný čas na dítě. Vždycky si člověk najde něco, proč se to ještě nehodí, proč ještě počkat. Když to nebude povýšení v práci, bude to zase super možnost dovolené nebo ještě bude třeba našetřit, proč si hned pořídit dítě, když tě povýší, přeci to chce chvíli setrvat na pozici, ještě támhle chci a tohle chci, pak zas manžel dostane nějakou nabídku. Najednou ti bude táhnout na 40 a budeš si říkat, proč už ty děti vlastně nemáte.
@cherie24 toto si nemyslim, že je nás problém..precestovali sme kus sveta to mame vybavené, našetrené mame už tiež. Ak by má povýšili v tu chvíľu by som začala už pracovať na dieťati - nepotrebujem tam zotrvať. A manžel si kariéru môže kľudne robiť aj popri deťoch tam problém tiež nevidím. Vidím len problém aktuálne v tom že to mám na dosah ruky… neplánujem to odkladať už kvôli ničomu..všetky tieto ciele ktoré sme mali (auto, veľký byt, pocestovat svet) už mame vybavené…
Uprimne? Nikdy nie je ten spravny cas :D vzdy si mozes povedat, este povysenie, este hento, este tamto... Ja som si to pekne naplanovala a nedarilo sa rok. Pol roka pred atestaciou som zostala doma na rizikovom, taky je proste zivot. Mam dve deti...a ked sa na ne pozriem, nevymenila by som ich za ziadne povysenie, ani desat atestacii 🙂)). Za mna je najlepsi cas ,,prave teraz,,. 🙂
@llenka1 je to možné tiež si poviem že už nejdem
Vymýšľať..už užívam mesiac aj kyselinu listovú skratka mali sme to už naplánované že budúci mesiac ideme na to ale začala som váhať premýšľať analyzovať a neviem fakt neviem sa rozhodnúť..asi to nechám na pocity budúci mesiac
@malenka3 ďakujem aj za tvoju skúsenosť..ja som to mala naplánované fakt už teraz citila som že je to ideálne obdobie a nič nám nestojí v ceste ale no teraz váham úplne..10 min si poviem že idem podľa plánu a za dalších 10 min poviem že počkám ešte 🙈 hrozné
Nikdy nebude správný čas, pak přijde to či ono. Sama píšeš, že ten tlak sis vytvořila jen ty, je ti 30 a mě fakt jako tragédie nepřijde počkat ještě 0.5 roku. 30 je možná ideální věk biologicky, zázemí máš taky, ale já bych se nechala povýšit a měla zázemí třeba pro RD, kdy bys mohla na zkrácený úvazek pracovat (pakliže to chceš a tvá pozice umožňuje). Nevyjdeš ze cviku a té rutiny a nebudeš mít tak velký šok vrátit se na full time.
Ale stejně se musíte rozhodnout vy, respektive ty sama 🙂
Myslím, že to až moc analyzuješ a snažíš se naplánovat 😉 Máme v rodině pár, který si to taky naplánoval... A pak čekal dalších osm let. Nejde v životě vše nalajnovat, ale každý chceme od života něco jiného. Líbí se mi myšlenka někde nahoře - co by tě mrzelo víc 😊
My šli do dítěte hned po mé VŠ, ve 24 jsem měla první, ve 25 druhé.... no a teď chvíli po 36 přibyde pátý kousek. Možná mi utekla skvělá kariéra, rozjížděla jsem jeden úžasný projekt... A pak ho nechala kolegyni, která mu dokázala dát víc. A mně vlastně víc baví ty děti 😊
Nečetla jsem komentáře, tak se možná budu opakovat, ale já osobně bych na nic nečekala a začala se snažit hned. Na první dítě už máte rozhodně věk, dnes se na vše čeká (práce, kariéra, tamhle to a tohle to) a pak jsou páry co jim to dlouhá léta nejde. Mladší už nebudete a přiznám se, že je mi 27 a čekám druhé dítě. A rozhodně jsem těhotenství snášela líp, když jsem byla mladší s prvním synem.. Nedokážu si představit být těhotná po 30tce, ale to je jen můj pocit. Jsou ženy které čekají první i po 30tce a jsou v pohodě.
Heleď pochybovat o tom budeš i když budeš těhotná. To je prostě normální. Je dost možné, že i jako těhotná si budeš říkat, jestli jste přeci jen neměli počkat, jestli to byl dobrý nápad. Je to něco, co změní celý život, tak z toho má člověk poprávu obavy a hodně o tom přemýšlí, ale pokud miminko chcete, jen nevíte kdy, tak bych neváhala. 🙂 Je to jako to přísloví - čím víc se člověk rýpe v hov **, tím víc to smrdí. 😀
@denski24 tady některé komentáře zní, jak kdyby byla autorka pomalu nad hrobem (viz. vyber si, jestli by tě víc mrzelo nebýt povýšena, nebo nemít deti - kvůli váhání, jestli z rozumného důvodu nepockat půl roku?!). Měla jsem děti ve 30, 32 a 33 a pořád dobrý.
Já jsem si zcela racionálně bez tlukotu biologických hodin dítě naplánovala na “po atestaci”. A otěhotněla jsem na první nechráněnou ovulaci ve 32 letech a atestovala už těhotná. A jsem za to ráda. Mám svou jistotu, moje vyjednávací možnosti jsou násobně větší, díky atestaci jsem začala dělat praktika a uspávat v privátu (2-3 hodiny za krásné peníze). Takže mě to nepřijde jako žádný tragický věk, obzvlášť pokud ty sama nešílíš touho po dětech a vyčkala bych na povýšení. Mimochodem, v našem oboru mnohem víc řešíme biologický než kalendářní věk pacienta. Stojím si zatím, že já byla ve svých 32 v lepší všeobecné kondici než moje babi, která rodila o deset let mladší.
@felixfelicis každý je jiný, já napsala svůj pohled na věc. Pro mě osobně je to záhul i teď, takže já osobně si nedokážu představit mít dítě až ve 30,32 a 33letech,ale to přece neznamená, že jiná žena to bude mít stejně jako já.. Je to super, že to zvládáš v pohodě, a určitě jsem nechtěla aby z mého příspěvků vyznělo, že ženy nad 30 jsou už nad hrobem, to určitě ne.. Jen jsem tím chtěla říct, že kdybych se měla já osobně rozhodnout v tom co řeší autorka, tak jdu do dítěte hned a na povýšení nečekám..
@denski24 Zahul to je, ale nemyslím si, že 30 a 31 by byl takový rozdíl. To by bylo třeba těch 24 a 30 a to už autorka stejně propasla. Hlavne si myslím, že pokud se o sebe člověk trochu stará, tak pomineme-li nějaké opravdu velké rozdíly (že někdo otehotni ve 20 a někdo až ve 40), tak dokud člověk chodí jen do nejake normálně náročné práce a ve zbytku času má na starosti jen sám sebe, tak u prvního dítěte je to jedno, protože nemá z čeho být "opotrebovany". Já se teď třeba cítím unavená, protože mám tři děti, ale kdybych teprve cekala první, tak si myslím, že by to takový rozdíl nebyl. To jsem tam chtěla říct.
Ahoj, nečetla jsem všechny komentáře, ale pokud je to povýšení reálné a bude brzy, tak bych počkala. Ten půl rok už tě nevytrhne a budeš mít lepší pozici do které se pak můžeš vrátit.
Já bych počkala na povýšení a pak se začala snažit.
Hodně štěstí!
@gracetheworld ja bych počkala. Jestli nemáš puzeni, tak to neřeš. Souhlasím naprosto s @felixfelicis
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Kdybych já měla přes obavy čekat KDY, jsem bezdětná. 30 už je prostě věk, nikdo nemládne. Taky se ti může stát, že počkáš na povýšení, pak počkáš na tohle a tamhleto a najednou ti bude 35 a nepůjde to. A pak si řekneš, kdoví, jestli to před tím bejvalo šlo. Nevím, jste spolu dlouho, zázemí máte, já bych se na nějaký čekání na bůhví kdy vyprdla.