Metoda podle Mojžíšové

Puzzi, jsem se dost pobavila při čtení tvýho příspěvku 🙂 Představila jsem si jak to vypadá u nás a řekla bych, že je to úplně stejný...

puzzi, no fakt jsi to pojala vtipně 🙂 já myslím, že by někteří chlapi klidnětakhle debatovali, ae většina z nich nemá čas nebo se stydí..

Tak ten můj by debatoval určitě rád. 😉 Ale nevím, nevím, jak by to dopadlo... 😀

Muj chlap se tim moc nezabyva, ze nam to nejde. Ani o tom nechce mluvit a maximalne mi poradi,at to porad tak neresim..
puzzi: 1. IUI nas ceka v unoru, mam jit pred nim na mobilizaci.

ten muj taky o tom moc nemluvi, ale to z toho duvodu, ze by mimi hrozne moc chtel a boji se, ze kdyz o tom budeme vic mluvit, tak se nadeje zvednou pro nas oba a pak to bude jeste horsi....takze radej o to mlci 😖

Ten můj o tom taky radši moc nemluví, ale je to z toho samého důvodu jako píše tictac. Vím, že to neprožívá až tak jako já, ale to je normální, je to chlap, ale moc by mimčo chtěl.

no můj mě aspoň poslouchá, ale taky o tom nemluví.. Maximálně když dostanu nějaký svůj záchvat, že pro to nic nedělá a tak, tak se zeptá, co má dteda dělat 🙂 a pak toudělá.. jsem zvědavá,jak vyjde ten spermiogram,pokud by vyšel blbě, nevím, jestli byse vzdal svých koupelí... ☹

Horký koupele jsou pro mého drahého taky vrcholnou obětí! 😉

Těžko říct, jak to prožívaj chlapi. Ten můj si mimčo taky hodně přeje, dalo by se říct, že mi od začátku dodává optimismus. První měsíc neúspěchu byl trochu mimo, protože myslel, jakože nám to hned vyjde. Ale je to asi tak, jak píše tictac, radši o tom moc nemluvit, protože čím víc to řešíme, tím asi hůř? Možná nemaj chlapi tu potřebu o problémech donekonečna povídat. Nám to uleví, ale jim to asi přitíží, protože nemůžou najít řešení.
Ze začátku jsem pořád měla potřebu o tom s ním mluvit, všechno probírat, ale když už jsem mu říkala po desátý to samý, tak už ho to štvalo, to je jasný. Tak se snažím o tom nemluvit úplně každý den a pořád a ty moje myšlenky a pocity si raději ventiluju tady na diskuzi 🙂. Ale když tak o tom přemýšlím, tak skoro každý den nějaká zmínka o dítěti přijde. Dneska jsme zrovna řešili, co by naše dítě po nás mohlo zdědit.

muj to taky udela, ale vetsinou jen parkrat 😀 😀

Ten můj horké koupele taky miloval. Někdy loni v létě jsem někde vyčetla, že to škodí spermiím, pak od té doby se nekoupe. Oni ty chlapi by pro to asi taky hodně udělali, ale moc toho udělat nemůžou a často neví vlastně ani co...

Manzel o diteti nemluvi a chce ho spis kvuli mne - se mi zda. Ma uz 11leteho syna, tak ma asi pocit, ze si svoje splnil. Kdyz se ho zeptam: a chces to dite vlastne? Tak odpovi.ze chce, ale nikdy to sam od sebe nevyslovil. Ale kdyby ho vylozene nechtel,tak by nesel ani na spermio a nebyl by ochotny podstoupit inseminaci. Co myslite?

Puzzi, u nás to asi vypadá dost podobně jako u vás 😉 Mluvíš mi z duše.

Oni tak asi někdy chlapi působí, jakože dítě ani moc nechtějí. Asi maj strach projevit tu touhu, že by nám tím třeba ještě víc ublížili nebo to prostě neumí? Ale to, čeho se vzdaj, že jdou na spermio, podporujou nás, utěšujou, když máme depku, to musíme brát jako důkaz, že to dítě chtěj. Já když se manžela přímo zeptám, jestli to dítě opravdu chce, tak řekne žejo, že jasně, ale asi ne tolik jako já, že prostě necítí biologické hodiny, že kdyby přišlo dítě za pět let, taky fajn. Mně naopak biologické hodiny bušej jako o život. Kéž bychom to někdy uměly brát jako chlapi, třeba by nám bylo líp.

puzzi - mluvis mi z duse, asi je to kombinace vseho u chlapu. Ten muj se posledni dobou malinko rozmluvil, ale stejne mi to pripadne, ze o tom zacinam vzdycky ja 😖 I kdyz je fakt, ze vzdycky pred mrchou me utesuje, ze to mrcha nebude, ale mimi...zatim jsem bohuzel mela pravdu vzdycky ja 😀 😀

Jo holky biologický hodiny jsou největší hnus, v tom mají chlapy děsnou výhodu, fakt závidím.

holky, já myslím, že chlapi děti fakt ani nechctějí, resp. necítí tu potřebu držet toho drobka v náručí a takové ty podobné věci.. ale myslím, že nás natolik milují, že chtějí abychom byly šťastné my a uvědomují si to až postupně, že miminko je jejich apřijdou mu na chuť tak nějak až s ním můžou blbnout a tak..
U MM jsem si nějak tak všimla že by miminko i bral tehdy, když přišel od kamaráda a nějak víceméně ve slabé chvilce mi řekl, žemísto aby něco řešil, tak celou dobu koukal na jejich čerstvě narozený mimčo 🙂 to jsem si porpvé řekla, že by tomohl zvládnout.. ale je pravda, že mě celou dobu veškerých mých problémů moc pomáhá a to je nejdůležitější.
Taky mám pocit, že je to trochu nefér, když si takovej Kája může v 70ti zplodit dalšího "Goťáka" 🙂 ale přeju to každé/mu 🙂

holky, ti chlapi jsou všude stejní 🙂, ten můj o tom taky moc nemluví, rozhodně to neřeší na netu nebo s kámoši, ale vím, že mimčo chce moc, je z toho zdrblý, že je chyba v něm, ale nepomůže mu to se mnou řešit... tak se snažím být co nejoptimičtější, co to jde, ale zároveň se snažím o tom mluvit aspoň trochu a tak, aby to téma nebylo pro nás "tabu", ale naopak naprosto normální... Vlastně tím snažením takové konverzační tabu u nás padlo, dřív bysme se asi nebavili o jeho spermiích 🙂

Holky, to je až neuvěřitelný, jak to všechny cítíme stejně. Kay, je to přesně tak, jak píšeš, že chlap po dítěti netouží, ale mají nás rádi a chtěj to hlavně kvůli nám. A samozřejmě že z toho pak budou mít radost a budou skvělý tátové. Ale kdybych řekla, že dítě chci až za deset let, můj manžel by řekl fajn a neřešil by to. Ale v okolí znám i případy chlapů, co chtěj dítě teď a hned a dokonce tu svou přemlouvaj, ale asi jich je menšina.
Jo, taky o tom přemýšlím, jak je možný, že 70ti letý Gott má spermie ok a ti naši třicetiletí ne? Taky to přeju každému, ale kdesi uvnitř v hloubi sebe musím občas hodně potlačovat takovou tu špatnou závist, někdy mám ze sebe strach, že to těm ostatním neumím přát upřímně. Prostě maj něco, po čem já toužím, a já to ne vždy dokážu přijmout.
Fiallinko, taky se díky tomu našemu nedaření s manželem bavíme o věcech, který bychom jinak neřešili. Co on ví o ovulaci a o spermiích a tom všem, to 99% chlapů vůbec neřeší. Každopádně nás to hodně sblížilo.

puzzi, no já musím říct, že znám jednoho chlapa, co chěldítě hned a moje kamarádka si ho vzala cca v 5. měsíci po 8mi měsíční známosti, mají teď dvě děti, ale nevím, jestli jetensprávný manžel a otec.. minimálně seto musí hodně učit.. a to jsem na něj příliš hodná.. Raději budu, když ten můj se bude tvářit takhle a pak z něj bude super táta, než když budu denně slyšet že chce miminko a pak na nás bude kašlat.. ale to asi každá. ale je fakt, že MM zezačátku taky očekával, že to bude hned a i teď se ptá, jestli náhodou se nezadařilo.. ale nemá úplněpřehled, kdy se tesuje a tak.. Max když vynáší koš 🙂 to asi sleduje ale nereaguje..
Azávist? tu já mám otevřeně.. pokaždé, když se to někomu povede jen tak "přestali jsme si dávat pozor" a "vyšlo to hned na podruhé".. nedávno jsem se ptalana jednu známou, které prý řekli že musí nejdřív zhubnout a čekala jsem klasicky zamítavou odpověď,že ještě nic, no a ona je ve 4. měsíci.. ☹ přeju to opravdu všem,ale v takovýhle případech si faktříkám, proč oni a ne my? codělám špatně, neboco mám ještě dělat?..

Kay, máš pravdu, že ty dva případů chlapů, co toužili nebo touží po dítěti, tak ty bych doma taky nechtěla. Moc je teda neznám, ale co o nic vím, tak vím, že doma mám o dost lepšího chlapa. Vlastně mám pocit, že mám doma dokonalého 😀. Vážně, až na to dítě nám nic nechybí.
Jsem ráda, že nejsem sama závistivá. Taky vždycky když se dozvím, že někdo to jen tak zkusil a napoprvé, napodruhé, tak to se mnou zamává, až si sama říkám proč? Vždyť přece to, že maj děti druhý, na to, že my nemůžem, nemá vůbec žádnej vliv? Člověk si prostě nemůže pomoct... Vždycky mám třeba docela dobrý období, kdy si myslím, že jsem v pohodě, optimista. Mám kamarádku, která v prosinci přišla na návštěvu, že chtěj zkusit druhé dítě. Tak jsme si navzájem říkaly, jak to bude krása, že mně by mohla vyjít ta IUI, ona by mohla otěhotnět. No mně to nevyšlo, tak jsem jí psala, že nic. No a jí to vyšlo. Přeju jí to, je moc hodná, ani mi moc o tom nechtěla psát, asi se dokáže vcítit, i když neúspěšné snažení nezažila ani u prvního. Ale stejně jsem kvůli tomu pak ani nespala, prostě děs. To je mi pak ze sebe samé špatně.
A úplně nejhorší jsou ženský, co otěhotněly max. na podruhé a dávaj člověku rady, jak na to nesmíme myslet a ono to přijde. Tak to nesu úplně nejhůř.

Holky, no v tom případě já jsem taky hnusná závistivka 🙂 Nemůžu říct, že bych to nepřála všem, ale nemůžu si pomoct, prostě sama uvnitř vím, že to není úplně upřímný. Deptá mi to, když někdo nemá žádný problém a nedejbože ještě dává dobré rady 😒
My už jsme si prošli tolika problémama, že až koukám, o čem my se dokážeme bavit, manža ví v podstatě všechno, co já někde nastuduju. Myslím, že spousta chlapů by z toho byla vedle, jaké už on má vědomosti 🙂
U toho Gotta mi to taky přijde divný...v tomhle věku....že by třeba nebyli jeho? 😉

holky no tak takové ty ženské, co si řekli tak nějak v půlce cyklu na to vlítnem a druhej měsíc zjistí že jsou těhotný, nebo to ani nezjistí, protože to nesledujou, a pak chodí kolem Tebe s břichem a vykládají ti jak s ena to nemáš soustředit a že je to úplně v poho, no tak to byhc vraždila 🙂 Nicméně si přiznejme, že mají částečně pravdu, že psychika dělá fakt divy a že třeba otěhotněly zrovna tím, že na to nemyslely.. ale to se prostě nedá, že. ☹

Holky, nechte Gotta Gottem🙂 Podle zname, ktera pracuje v Blesku, maji prvni holcicku z IVF a to druhe dite pry prirozene, ale taky to nebylo hned... Ale abych nebyla za moralistku, tak ja se silene rozciluju, kdyz vidim zminku o chlapakovi Frantiskovi Janeckovi, ktery zplodil dite s mnohem mladsi partnerkou, hned prvni mesic po infarktu!

Jesteze ty sedmdesatniky mame, to by narod davno vymrel🙂

S tehotenstvim v okoli jsem se uz smirila - to bych se zblaznila. Zrovna nedavno jsme si s manzelem rikali - kdyz jsme premysleli, koho pozvat vecer do hospody - ze nemame zadne zname bez deti - teda krome sousedu a pak jsme zjistili, ze jsou na zacatku 4. mesice 😀

kay - to mas pravdu, ale ony na otehotneni myslet nemusely, kdyz se jim to tak rychle zadarilo 😀

vetsina lidi v mem okoli meli dite loni kolem leta, letos zase nejake pribude, a do me uz zacinaji vsichni rypat, kdy konecne my...strasne me to stve, nikomu jsme totiz nerekli, ze mame problem. A co vy? Rekli jste nekomu, ze snazilkujete?

Jo, normalne to vzdycky reknu, kdyz se nekdo zepta. Lidi uz se pak vetsinou neptaji, i kdyz nektere kamaradky - ani si to neuvedomuji - se me ptaji treba 2x mesicne: Tak co? Uz? Nemas pro nas dobrou zpravu? Rekni manzelovi, ze muj syn/dcera potrebuje nevestu/zenicha, at se trochu snazi.

Takze jsem zjistila, ze staci rict, nejde to, i kdyz jsme oba v poradku (kdyz to nereknu, tak obcas nekdo reaguje: Ach jo, ti chlapi jsou na tom cim dal hur) a neni dobre to pak moc rozpitvavat. Nekteri lidi na to teda reaguji tak, ze zacnou vypravet historky, jak se nekdo v jejich okoli snazil a pak otehotnel, kdyz na to prestal myslet, zacal jist kyselinu listovou, chodit k leciteli atd. To je pak vycerpavajici: ano, vyzkousela jsem, ne, tomu neverim...

ja to vzdy shazuju na praci, proste si dite kvuli kariere nemuzu zatim dovolit, a vsichni mi zatim veri, ale taky cekam, co bude, protoze uz asi tak 6 let rikam, ze dite tak za rok, dva a porad nic... 😀

Holky, úžasná diskuze... Dovoluji si souhlasit se vším, co tu bylo řečeno 🙂 A nejvíc mě dostalo Campino: ano, vyzkousela jsem, ne, tomu neverim... Ještě, že o našem snažení většina lidí neví (např. tchýně je přesvědčená, že buduju kariéru a taky to říká každému, kdo se jí zeptá na vnoučata 😀 ), protože i těch pár, co tuší, mívá občas chuť radit, co bych měla zkusit a s čím naopak přestat. A ono je to hrozně těžký, někomu vysvětlovat, že opravdu nejsem po takové době těhotná, protože neberu zázračný Calibrum Babyplan 😀 (obzvlášť, když tu půlkilovku čerstvé zeleniny spořádám téměř denně). A že opravdu BT neměřím proto, abych si pak napánovala sex... A že nemám imunitu na manželovy spermie! To je asi hit největší, někdo o tom něco zaslechne a hned mi to musí říct jako zázračný objev (i když to bylo jedno z našich prvních vyšetření). A nejhorší asi je, že i když mám občas vztek, tak moc dobře vím, jak to ty lidi myslí dobře a upřímně, že jim to vůbec nemůžu mít za zlé, že se mnou soucítí a snaží se mi všemožně pomoct...

Njn, cas bezi. Ja jsem teda dite asi do tricitky vubec nechtela - zni to hrozne, ale musim se k tomu priznat - muj tehdejsi pritel ho chtel uz na vysoke a ja vzdycky rikala "Za 3 roky" a on mi jednou odpovedel: "Ale to rikas uz od 21"! Rozesli jsme se kvuli necemu jinemu, pak jsem delala karieru a vydelavala silene penize a uzivala si zivota.

A az po 30 s druhym manzelem zacaly tikat silene biologicke hodiny a je ze me snazilka - doufalka zoufalka.