Nezkrotná touha po miminku

lusssinka
27. zář 2007

Ahoj holky, zakládám toto téma pro děvčata, která už hrozně moc touží po miminku, ale z nějakých důvodů se zatím o mimi nesnaží. U nás je to tak, že původně jsme si řekli, že mimi až po svatbě. Pak jsme měli krizi, přítel se se mnou rozešel, ale ještě ten den si prý uvědomil, že beze mne nemůže a nechce být. Bylo to hodně těžké období, ale už jsme zase ok. Jenže z plánování svatby na červen 2008 tak nějak sešlo..nebo to spíš vymizelo. Byla jsem opravdu někdy asi s tím plánováním otravná, přítel se moc nezapojoval. A tak jsem to nechala být a čekám, jestli se o tom třeba někdy zmíní.. zatím nic.. pro mě je ale nejdůležitější, že jsme spolu. Před dvěma měsíci jsem vysadila antikoncepci kvůli vleklým problémům s mykózou a tak.. máme nechráněný styk s tím, že přítel říká, že je šikovnej a že neotěhotním🙂 popravdě pak řekl, že kdyby se to náhodou stalo, tak se tomu nebrání (ale jinak máme vžitý názor, že až po svatbě, o které teď právě není řeč). A já jsem si jistá, že kdyby se to náhodou stalo a já bych byla těhulka, tak bych se tomu vůbec ale vůbec nebránila a tak podvědomě si přeju, aby se to opravdu stalo... moc si to přeju.. prolézám modrého koníka a dívám se na maminky, jak jim rostou bříška, na jejich ultrazvuky a opravdu se nemůžu dočkat... aaach jooo... 🙂

meleri
27. zář 2007

Cau holky,

tak vidím, že jste se pěkně rozepsaly!
No, já chtěla jenom povzbudit Lussinku, v tom, že jsem možná dříve byla trochu jako její přítel, prostě jsem váhala, a spíš chtěl tenkrát přítel tedy pak manžel miminko,a pomalu mě k tomu nasměroval, a ted to snad chceme oba dva stejně. Jenže se nedaří!
Cervena Ciapocka,
Jo k tématu to asi moc nebylo co jsem napsala, ale snad to aspon povzbudilo!
Jinak vám držím palce, at se rozhodnete jakkoliv!
🙂

korcula
27. zář 2007

Ahój holky,
tak tohle je téma přesně pro mě.... je mi skoro 27 a po miminku toužím snad od 20.... jsem ve fázi, kdy se mi chce brečet když vidím na ulici kočárek, a prostě to neumím ovlivnit.

Lusssinko,s přítelem jsme spolu chodili více než 4 roky a začali plánovat svatbu, postupně se to stalo téma hrůzy a kdykoli jsem to slovo zmínila, pohádali jsme se, tak jsem ji zrušili a i se loni napodzim rozešli, druhý den přišel, jak si uvědomil, co ve mě má atd a domluvili jsme se na společném bydlení v září 2007 a v lednu 2008 na vysazení prášků.... čas běžel a já byla štastná a myslela si, že je vše v pořádku, bylo nám fajn.... až přišel srpen 2007 a přítel přišel s tím, že se na stěhování necítí, že se stěhovat nebude a miminko že by viděl až tak za sedm let.... takže jsme se po pěti a půl letech rozešli.... nechci na tebe nějak negativně působit, jen nezlob se, ten tvůj popis mi strašně připomněl, co se dělo u nás... Jestli ti mohu poradit, otevřeně si s přítelem promluvte co skutečně chce a jak si to časově představuje.... o tom co je pro každého z Vás důležité.... Doufám, že se shodnete a budeš štastná...

wrtulka
27. zář 2007

Ahojky,
holky vždy´t hypotéky jsou na 20 a více let to bysme si ty děti pořídily až na důchod čekat až je doplatíme nebo já nevím..
My taky máme hypotéku a pěkně velkou, ale už ji rok splácíme.. zvládáme to.. navíc jsme už když jsme si ji brali počítali s tím že jednou to budeme muset táhnout z jedoho platu, tak jsme to tak koncipovali..
W.

meleri
27. zář 2007

Vrtulko,
splácíme auto, a k tomu chceme od majitele koupit být který máme v pronájmu, do toho platba za IVF..začátky jsou fakt těžké, a máš pravdu že kdyby člověk čekal tak se nedočká, ale tím nechci nikomu brát názor, že je lepší chvíli počkat..každý to vidí jinak..

wrtulka
27. zář 2007

meleri: no víš, jde o to že budeš čekat a pak se ani nemusíš dočkat, když čtu jak mívají po 30 holky problémy s otěhotněním.. Tak do toho radši chci jít co nejdřív.. Kromě toho je jasný, že byt a autí jsou důležitý.. ale jsou důležitější než mimi? Mám kolegini.. bydlí v pronájmu a nemají autí..Spadli do toho náhodou (myslela si že nemůže mít děti) a pak přemýšlela nad tím že si to nechá vzít.. Dneska je šťastná že to neudělala.. chtějí druhý a nejde jimto už 2 roky..
W.

1980mat
27. zář 2007

Taky přidám svůj příběh. Nezkrotnou touhou po miminku jsem nejvíc trpěla před 4 lety, kdy se mé stejně staré švagrové narodila první dcera. Ale v té době jsem byla uprostřed VŠ a stejně byl na tom i můj přítel, takže jsme se rozhodli čekat. Mezitím se situace radikálně obrátila. Oba jsme dostudovali, odstěhovali jsme se od rodičů, našli si práci, udělali si doktoráty, vydělali peníze a teď máme oba dva dva roky praxe v práci. Letos v srpnu jsme se vzali, takže myslím, že je idelání doba na plození miminka, neboť všechno podstatné jsme již zvládli. To čekání na mimčo bylo ale někdy pěkně ubíjející. Zpočátku jsem dva roky odškrtávala v kalendáři dny, kdy jsem čekala na dobu, až se začneme snažit. S tím sem přestala až v době, kdy jsem začala pracovat. To má touha po miminku trochu opadla. Ale přesto obdivuji svého manžela, který musel 4 roky skoro den co den poslouchat řeči o miminkách. Dokonce mi před dvěma lety dal k Vánocům velkou knihu o těhotenství a mateřství, kterou jsem si přála už od Vánoc 2002. No a konečně jsem se dočkala a v nejbližší době se začneme snažit.Hurááá.

lusssinka
autor
27. zář 2007

korcula: se svým příběhem začínáš tak jako jsme to přesně prožívali my... jen je mi úzko z toho tvého konce..je mi to moc líto.. teď mi došlo, že srpen 2007 byl před měsícem.... buď silná a ono to všechno zase jednou přijde.. shodou okolností my jsme se v tom srpnu právě taky rozešli....ale prý si pár věcí uvědomil.

doufám, že to u nás neskončí taky tak.. asi si brzy sedneme a ovšem tomhle si popovídáme.. já vím, že nemusím na nic moc spěchat, jsem ještě opravdu dost mladá, ale tady hraje roli to, že jsme tohle všechno už jednou plánovali a pak z toho sešlo a jakmile už jsem z toho jednou byla takhle šťastná, tak se ty myšlenky a plány špatně opouštějí. Zázemí máme už úplně vytvořené.....

1980mat: tak ať to vyjde!!

wrtulka
27. zář 2007

Víte v tomhle chlapům moc nerozumím..
Proč se musí jít až do takových ultimát jako jsou rozchody kvůli něčemu tak krásnýmu a přirozenýmu jako miminko??
W.

korcula
27. zář 2007

Lusssinko, mě to poučilo vtom, že je důležité mluvit a mluvit o všem a naslouchat jeden druhýmu...a o kompromisech.... věřím, že potkám někoho, kdo to bude cítit stejně.... Ale jinak Ti rozumím, to co píšeš, kdyby se to neplánovalo, nezařizovalo, tak Ti to ani nepřijde, ale jakmile ano, těžko se to štěstí opouští...

Wrtulko: Já jim v tom nerozumím vůbec....

sylvka
27. zář 2007

Ahoj Lusssinka,chápu tě.Souhlasím s holkama,že byste si měli promluvit,ale na druhou stranu jsou chlapi,který ti do očí neřeknou- toužím s tebou mít miminko,nejsou takoví.Mě je 21,příteli 34 a můžu ti říct,že prvním návrhem na mimi,nebyl nadšený (to bylo asi před rokem),dneska je to jinak,mám pocit,že se s tím musel tak jako smířit,takže nyní se snažíme,jsem ale po těžké nemoci,tak nevím jak to půjde 😢
Tak dej tomu svému čas,parkrát mu ukaž malinký oblečky a uvidíš,jak to půjde....držím pěsti 🙂

lusssinka
autor
27. zář 2007

sylvka: s těmi malými oblečky - dnes jsem kupovala kamarádce nějaký obleček a Martin se nad tím rozplýval jak malej🙂

wrtulka: oni mají prostě uplně jiný myšlení a potřeby.... ☹

korcula: přesně to jsme si řekli, že od začátku k sobě budeme upřímní a bude-li nás něco trápit (či po něčem toužit), tak že si to řekneme.. i při tom rozchodu mi řekl "řekli jsme si, že si nebudeme lhát a přetvařovat se a proto ti tohle řeknu.." Sice se nejen podle mě dost unáhlil, ale byl upřímnej.. poprvé jsem ho viděla brečet..a bylo to proto, protože už pak podvědomě sám cítil, že se unáhlil.. chvíli pak dělal silnýho a psal mi sms, že to musíme oba zvládnout atd..i když jsem mu psala, ať mě nechá být, že je to tím těžší, když mi píše.. nemohl to přemoct a když jsem se mu už já přestala ozývat, tak začly chodit smsky typu "nikdy mi nebylo hůř, mam špatný svědomí" atd..a čím déle jsem mlčela, tak pak přišla sms, že beze mne nechce a nemůže být... ale to jsem trochu odbočila, nezlobte se...

wrtulka
27. zář 2007

lusssinka: tak důležitý je, že jste to nakonec zvládli. Víš co se říká.. co tě nezabije.. Věřím tomu a řídím se tím..
Jinak my nikdy neměli takovouhle hroznou krizi,ale taky jsem si párkrát dost věcí vyříkávali.. U nás je to tak, že on mimčo chce i mi to řekl.. Ale prostě teď rekonstruujeme a on se soustředí maximálně na to.. Takže mu na tyhle věci v hlavě už prostě nezbývá místo.. Je to takový jako, že si třeba pokecáme o názoru na výchovu.. Ale na druhou stranu, když mu řeknu že bych si přála mimčo už ted tak se většinou zasekne..nakonec jsme na sebe naštvaný a nic z toho..
Nicméně, vím že jede na maximum abysme se právě proto stěhovali co nejdřív a už mohli to mimčo mít..(to mi taky už řekl..)
Je to takový, prostě chlapi se s těmahle situacema vyrovnaj jinak.. Ne citově ale pragmaticky..

zoozkha
27. zář 2007

ahoj baby..tiez sme sa nase miminko snazili naplanovat co najidealnejsie..mat po skole, doplatit byt...tiez som brala calibrum baby plan..proste, aby sme od zaciatku vytvorili nasmu miminku idealne podmienky..ale teraz, ked sa nam stale nedari, hrozne lutujem, ze sme nezacali som snazenim hned, ked sme si uvedomili, ze po miminku tuzime..myslim, ze sme stracali cas..skola sa predsa da dokoncit aj s miminkom.. 😉
inak drzim vsetkym palce, nech je vsetko podla vasich predstav a prajem krasne a zdrave miminka 😀

lu777
27. zář 2007

holky, dobrý téma 🙂 já se podělím o svou zkušenost: od asi 25 jsem chtěla mimi, ne nějak šíleně, ale chtěla..když jsem potkala dnes svého manžela, tak jsem mu to řekla hned na začátku, fakt první měsíc, aby neměl pocit, že něco tajím.. to mi bylo 27.. ukázalo se, že manžel, tehdy přítel, asi bude mít problém.. prošli jsme IVF, byl to fakt děs, to nikomu nepřeju to šílené napětí a co to je za zátěž pro vztah.. když jsem po IVF nakonec otěhotněla, tak jsem potratila, tehdy jsem si vážně myslela, že skončím v Bohnicích 😔 držela mě jen možnost adopce, IVF jsme vyčerpali a na hrazení cyklu svými penězi jsme neměli, nebo jedině za několik let.. bylo mi 30 a byla jsem zoufalá.. nakonec jsem si uvědomila, že jsem zralá na psychiatra, nejhorší byla ta bezmoc, že přirozeně je naprosto nulová šance (manžel neměl žádné sperma).. jednoho dne jsem už nemohla a prostě mu řekla jak to je a že jestli je proti adopci (vypadalo to tak), tak já si asi zlámu srdce, ale mateřství se nevzdám a rozvedu se.. byl to hrozný rozhovor, ale ulevilo se mi, alespoň byla nějaká cesta "ven", i když velice bolestná..... za několik dní (zdály se šíleně dlouhé) mi řekl, že se prostě bál adopce, ale že chce být se mnou a můžeme o tom mluvit... ukázalo se, že jeho nejlepší kamarád je adoptovaný.. a dalších x lidí okolo nás.. začala jsem se těšit a vyřizovali jsme adopci
no, a znáte chlapy 😀 jednoho dne přišel domů a že prý jde na operaci, že po dlouhém vyhledávání na netu zjistil, že by mu mohla pomoct.. zírala jsem.. stálo to majlant, letěl do Německa, přiletěl v takovém stavu, že jsem se jen modlila, abysme vůbec mohli mít normální sexuální život, byl fakt pořezaný hrůza 😔 za měsíc jsem otěhotněla, nechápali jsme, říkali nám, že to trvá tak rok, dva, jestli se to vůbec podaří 😵 😵

tak jsem napsala román.. chtěla jsem říct: chlapi nesnášejí být do ničeho tlačení, ale ono to často jinak nejde, holt nemůžeme mít děti v padesáti.. i po třiceti nebo pětatřiceti jsou už rizika vyšší a ten chlap, pokud nás má rád, by to měl chápat, já zas třeba chápu, že většina jich nechce mít děti ve dvaceti.. je to těžká pozice, nelámat je přes koleno, ale zároveň fakt běží čas.. a nevíte, jak dlouho to může trvat! může to být za měsíc a vy jste s tím nepočítali nebo taky za tři roky 😲

a jinak, mezi námi, mám pocit, že to, že chlapi s něčím souhlasí a pak vycouvávají nebo si to nepamatují, je nějaká epidemie.. my jsme museli během IVF, adopce a i teď během těhotenství udělat tolik důležitých rozhodnutí a s tímhle jsem se potýkala tak často, že jsem nakonec témata začínala nahazovat v emailech a měla jsem to černé na bílém 😀 mně už fakt nenapadlo jak si být jistá, že něco odsouhlasil, já se ho zeptala třeba třikrát jestli fakt jo, on že jo a pak se za týden zas divil kamže to jdeme 😝 oni mají holt svůj svět a je to potřeba to do toho soužití nějak zakalkulovat 😉

a souhlasím s tím, že je potřeba mluvit (ale ne je umluvit k smrti 😅 ).. já se pak dozvídám překvapivé věci jako že třeba my máme na starání o děti nějaké buňky a manžel nechápe proč něco o péči o děti nebo porodu čtu, on myslel, že to přece vím, od narození 😀
nebo se hrozně divil, že i když se na malého moc těším, tak se taky trošku strachuju, jestli budu dobrá máma, jestli budu mít nějakou svobodu, jestli finančně vyjdeme a tak.. on si myslel, že když miminko moc chci, tak mě ostatní nezajímá! 😅 a svěřil se, že se bojí, že bude číslo dva a nebudu na něj mít čas 😅 tak jsem si uvědomila, že jsme hodně rozdílní - a že zároveň máme stejné člověčí obavy a tak

držím palce, holky! jinak u nás moc pomohlo, když měli miminko kamarádi a manžel ho hlídal 😉

wrtulka
27. zář 2007

lu777: krásnej příběh, a ještě krásnější na něm je že má dobrý konec.. 🙂
Jinak s těma kamarádama a jejich miminkama..
Máme stejně staré kamarády s ročním chlapečkem. Když se narodil i předtím a pak jsem k nim strašně ráda jezdila.. Manžel mi říkal že nejezdím za nimi ale za miminkem.. Nicméně i on se s malým "okukoval" 🙂.
Nicméně je vidět že se ještě hodně bojí.. jednou mu ho dali pochovat.. koukali na sebe jak vyvorané myši a malý pak začal řvát.. 🙂
Ale myslím si že od té doby co mají miminko už si to asi dokáže trošku líp představit a udělat si názor..
W.

korcula
27. zář 2007

Lu777: opravdu krásný,měli jste to komplikované ale konec je nádherný.... 🙂

lu777
27. zář 2007

díky Wrtulko 🙂

jj, oni se potřebují s miminky okoukat, jak píšeš 🙂 plno jich je super tátů a budou lepší než my mamky, třeba, ale s miminky to většinou neumí - protože je nikdy nedrželi, nemuseli je pohlídat třeba ani dvě minuty!
manžel byl dost odrazený, když na něj u kamaráda začal malý divně koukat a pak se rozbrečel, říkal, že neví, jestli mimi zvládne 😝 .. musela jsem mu vysvětlit, že je maličký a je potřeba na něj pomalu, ne ho hned vzít z náruče a do jiné místnosti.. moc nechápal o čem mluvím, tak jsem mu řekla ať kouká na tu maminku jak s ním zachází, že mluví určitým tónem a tak.. pak už to šlo líp a teď je nadšený, když hlídáme 🙂 asi je to i tím, že ten jeho kamarád je dobrý táta a syna má moc rád, chlapi si o tom potřebují popovídat mezi sebou..

já si myslím že je klíčové toho chlapa k tomu mimi víc pustit, a to už při snažení a pak i během těhotenství, při porodu a po porodu, jinak je jim to takové abstraktní, neumí si to představit, většinu věcí necítí hlavně fyzicky.. někde jsem četla, že maminka přijela z porodnice, mimi nakojila, dala do postýlky a šla ven jako s košem.. a vrátila se asi za patnáct minut, aby měl tatínek čas být chvilku s malým sám, bez dohledu "vševědoucí" manželky a aby si ho mohl pochovat a tak.. a hned mu ho dala pak přebalit a moc se jí to vyplatilo, tahle "iniciace" 😅

tak ty chlapy zapojme ať máme víc miminek a baby boom nám pokračuje 😉
moc vám přeju ať vám všechno vyjde jak si představujete a na konci máte zdravá miminka 😉 😵

vavenka
27. zář 2007

Caute baby,
tak toto je presne to, co mam na srdiecku aj ja, dokonca som sa kvoli tomu zaregistrovala...
Ja mam uz 30 prec, mam priatela v mojom veku, je nam spolu fajn, mame fajn pracu, 2 vlastne byty (v jednom z nich byvame) ale o svadbe a detoch ani pocut, naposledy sme sa kvoli tomu az nepekne chytili - bolo to v marci toho roku. A potom som si povedala ze dost - nebudem na neho tlacit - dala som si dobu urcitu - teda vytiahnem to velmi citlivo tak na konci roka a ak to zasa pojde systemom ze "nie som pripraveny" a "necitim sa na to" a podobne odpovede, asi to budem musiet vyhrotit - coho sa desim, ale nemam na vyber...
Rocky utekaju, ja sa idem zblaznit z toho ze neviem na com som a vidim ze jemu teraz super. Podla mna je len lenivy volaco vo svojom zivote menit...
A ak ja mu nestojim za to, aby nieco vo svojom zivote zmenil, tak neviem, asi mi ani on nestoji za to. Aj ked asi zomriem ked sa nase cesty rozidu..

wrtulka
27. zář 2007

vavenka : Ahojky, máš můj obdiv..Já bych tvou trpělivost neměla.. asi bych mu dala ultimátum možná i dřív.. Víš oni někdy až ve chvíli nejtěžší poznají co je pro ně důležitý..a že sobeckost není jediná cesta ke štěstí..W.

vavenka
27. zář 2007

Ach jo...Dam vediet ako to dopadlo, mozno ze ten rozhovor pride skor, lebo som uz na prasknutie...

wrtulka
27. zář 2007

vavenka : chápu že se toho rozhovoru bojíš.. já bych se taky bála..
Jenže by si měl uvědomit jak důležitý to pro tebe je.. Víš vztah s druhým člověkem by měl být o tom že jdete stejným směrem..Kolik je příteli? Já jen že to tak strašně mladej už taky není.. jestli je mu už kolem 30..
Nevím, tihle lidé mi příjdou sobečtí ☹ promin..
W.

petka21
27. zář 2007

Dneska jsem priteli rekla ze je jedno ze budeme mit ted mimco a pak hypoteku a on rekl ze mu taky,ale vite v cem je ten problem aby chtel mimi 100%??
Vtom ze ja nejsem zrovna stihla aboji se ze tehotenstvim priberu dalsich cca 20kg a pak to pujde tesko dolu no ale ja sem tak natesena ze by stim mimcem ted souhlasil jen kdybych teda vazila min,no tak sem mu rekla ze to ted jednou zkusime neprerusovane a kdyz otehotnim tak fajn ze se budu hlidat at moc nepriberu a ze to starosti a litanim kolem mimca zhodim a kydz neotehotnim takze zajdu treba k nejakymu dietologovi!!

JA uz bych chtela mocinky moc a kdyby se to povedlo hnedka treba dnes to by bylo stesti nejvetsi,sem stoho uplne rada,mam uz uplne predstavu o vybavicce,kocarku no proste sem jak posedla 😀

petka21
27. zář 2007

Myslite si ze nadvaha muze byt problem v tom abych otehotnela??Nebo ze by mimco melo nejaky problemy v tehotenstvi??

wrtulka
27. zář 2007

petka21: Čauky, tak to je super.. že už se budete snažit.. moc ti to přeju..
Vidíš tak takovéhole starosti ten můj chlap nemá.. Já mu sice několikrát říkala, že bych mohla stloustnout a být jak jarmara ale asi tomu moc nevěří /moje mamka je hubená a ani v těhotenství nepřibrala víc než 10kg, tak tak nějak oba čekáme že budu po ní../
Nicméně, mám kamarádku která vřdycky byla trošku při těle a je fakt že to po mimču nemůže a nemůže schodit a to se fakt snaží..
W.

petka21
27. zář 2007

No jo toho on se boji a ja trosku taky no ale kdyz se chce vsechno jde a pokud ted neotehotnim tak tu vahu skusim nejak resit abych se na to mimco tak neupinala.Ale taky doufam ze zase vecer nezmeni nazor a nerekne mi ze az treba za mesic nebo tak ale snad ne musim ho nejak presvedcit ze to bude ok.no snad bude...

margarita
27. zář 2007

ahojte, viem, ze tato tema je pre tie, co chcu deticky, ale z nejakych dovodov ich este nemozu mat, a tak si myslim, ze sa tyka aj mna, hoci mam trochu smutnejsi prispevok. 😖
Po prvom spontannom potrate na Vianoce minuleho roku mi bolo povedane, ze sa to casto prvorodickam stava a po pricine sa nepatralo 😒 odporucili mi aspon 6 mesiacov pockat. Tak sme cakali, nemusim vam vysvetlovat, ako som si odskrtavala dni, ze ano? 😉 podarilo sa nam v auguste opat otehotniet, ale aj opat potratit na zaciatku 6tt.
Takze momentalne sa uz lekar ide zaoberat tym, ci nahodou nie je nieco v neporiadku so mnou a s udrzanim tehu, a po dalsom polroku sa mozme pokusit opat 😉
Dufam, ze to vydrzim pri plnom psychickom zdravi a do tretice bude vsetko dobre.

Drzim vam vsetkym palce, aby vam to vyslo ked uz bude ten pravy cas...u mna asi este stale nie je 😒

dili
27. zář 2007

ahojte babenky... necitala som vsetko...len...
petka21 - nehnevaj sa ale ten tvoj je trosku hnup... ale len trosku... nech sa rozmysli ci chce babenko alebo modelku doma... nechcem ta ani jeho urazit, ale po babenku maloktora zena bude znova stihla, a nie stihla baba ani stihla nikdy nebude... ja som dost silna a seriem na vahu pocas tehotenstva, a aj tak uz stihla nikdy nebudem... lebo mam velky problem schudnut a to som skusala asi vsetko... a moj drahy... keby ma nechcel baculku asi by si ma teraz nebral za zenu, nie? tak hlavu hore a netrap sa nad vahou... ale ak chces tak mozes chudnut, ale nie kvoli nikomu ale kvoli sebe...

a licunka - myslim ze kazda babenka co je na konikovi ako snazilka velmi tuzi po babatku aj ked si to mnohe nechcu priznat... je to tak a nie je na tom nic zle... ved je to krasne, aj ja k nim patrim, a budem az kym sa mi tento sen nesplni... a co nech si kazdy hovori... aj tak budem tuzit a mysliet... a tesit sa a sem chodit... sem tam...

tak sa vsetky drzte 😀

dili
27. zář 2007

margaritka - aj ked sa to lahko hovori, ale hlavu hore a pozitivne myslenie... a drzim palceky aby sa zadarilo... nam sa tiez nedari uz 6 mesiacov... tak uvidime co bude dalej... vela sil ti prajem

a samozrejme aj vsetkym ostatym snazilkam... 😉

petka21
27. zář 2007

Dili nezlobim se on neni takovy jsme spolu 3 roky ztoho 2 roky zijeme spolu a uz jak semnou zacal chodit tak vedel ze nejsem stihla tohle mi on nikdy nevycital,on nechce abych byla uplne stihla,jen ze trosku zadek mam vetsi,ale ten je asi dedicny protoze mam stejny jako muj otec,ale u me je to spis o lenosti no a taky kdyz jdeme vedle sebe tak se mi nelibi ze on je uplne stihly a ja opak vypada to divne,ale neda se no,ho trapi ze on sam ma problem pribrat a to ji hodne,kdybych mohla tak mu tak 10kg svy vahy klidne dam 😀 Ale doufam ze ma postava nebude vadit pri otehotneni,ale snad to bude ok.Byla bych nestastnejsi a hlave aby pak vse probihalo dobre a mimi se udrzelo,protoze sem byla letos na zakroku kvuli cipku tak snad to nicemu nevadi,uvidim no,snad to vse vyjde jak ma nam vsem 😉

loss
27. zář 2007

ahoj baby aj ja vam zelam aby ste coskoro kazda mala v brusku svoju malu fazulku a tehu bolo v poriadku.Ja som po dvoch missedoch a kazdy vecer sa modlim aby toto tehu dopadlo dobre a viem ake je to tuzit po babetku.Este raz vam vsetkym drzim palce,verim ze raz sa vsetky budeme tesit s drobcekov