Proč mít miminko?
Ahoj holky, prosím vás, možná sem tento příspěvek tak docela nepatří, ale stejně mi to nedá. Snažíme se o mimi, zatím první dva pokusy neúspěšné. Vím, že je zbytečné dělat po tak krátké době závěry. Ale...Napadlo mne, co když se nebude dařit i nadále proto, že já vlastně ve skutečnosti nevím, proč to mimi mít? Jsem teď spokojená a miminko mi vlastně nechybí. Uvědomila jsem si, že jediný důvod pro to, proč je mít, je ten, že je to tak nějak normální, že se to v mém věku a po svatbě jaksi očekává, a taky, že "všichni" okolo mě už děti mají. Ne, že bych dítě nechtěla, i manžel si ho moc přeje, ale já už jsem prostě taková, že ke všemu potřebuju nějaký hlubší důvod a tady prostě nevím. Mohly byste prosím napsat vaše zkušenosti s tímto, jak, proč a kdy jste se rozhodly si dítě pořídit? Děkuju 🙂
@blondynka400 Nesouhlasím. Dítě hodně vezme a hodně dá. Jenže dá jen tomu, kdo ho opravdu chce. Jestliže si ho pořídím, protože se to tak dělá a očekává se to ode mne, tak je mnohem pravděpodobnější, že to po porodu vše budu brát jen jako povinnost, období, co si prostě musím odbýt. Nenajdu si cestu k děcku, bude pro mne jako koule u nohy a bude to naprd. Jasně, i člověk co dítě nechce a netouží po něm, ho může najednou po porodu milovat. Ale jaká je tam pravděpodobnost, že to tak nebude? A proč to riskovat a spoléhat na to, že to "snad", "možná" tak bude. S dítětem se vzdáš hodně věcí. Finančně jsi na tom najednou úplně jinak, takže se omezuješ. Cestování? Problém. Cokoliv naplánovat? Problém. Děcko ti onemocní a vše musíš rušit a skákat kolem prcka. Pro maminky, co děti chtěli a toužili po nich, je to i tak krásné a stojí jím to za to. Pro člověka, co dítě nechtěl a má ho jen kvůli společenským konvencím je to obtěžující a ztráta svého života. Ty pocity chápu, nechápu proč si ale někdo pořizuje dítě, když ho nechce.
Já otěhotněla neplánovaně - i když jsem byla vdaná a měli jsme bydlení zajištěné. Byla jsem z toho nejdřív nešťastná, jak to že se mi to mohlo stát. Pak jsem byla celé těhu nejistá, jednou euforie a radost, pak zase strach a zoufalství a teď syna miluju nejvíc na světě a děkuju mu za každou chvíli co můžu být s ním. Už máme i druhátko. První syn mi změnil život, zpočátku to bylo těžké, než jsem si našla nové kamarádky s dětma, ale pak celý život dostal smysl.
@uztotakbude asi se zeptám blbě, ale ty už děti máš, že to tak dobře víš? Nemůžeš přeci soudit podle sebe všechny ostatní. Děti a vše kolem není o to, co člověk chce, co si myslí nebo okolí, ale co máme v sobě zakodované, jako to psala leni nebo kdo...
Asi jsem divná, ale finančně na tom o moc jinak nejsem, cestování problém taky není, plánování taky problém není. Naopakplánovat se pořáně člověk naučíaž s dítětem, i v práci. Já druhé taky nechtěla byla totálně, neplánovaná, chvíi mně i manžleovy trvalo, než jsme si na tu skutečnost zvykly a že by nás v něčem obtěžovala, byla koule na noze a měli jsme jí méně rádi to ani náhodou, spíš naopak 😉
@blondynka400 To ty tu soudíš podle sebe. Já píši o tom, jak to může být. Nebudu tady slečně nebo paní nasazovat růžové brýle a říkat: až se to malé narodí, všechno se to změní a najednou ho budeš strašně milovat a nebudeš litovat apod. Jak to všechny víte???? A o zakódování bychom se tu mohly bavit hodiny. Ona totiž každá žena automaticky v sobě nemá zakódované to, že bude plodit děti. A ne, děti nemám. Zato mám kolem sebe fůru mladých rodin s dětmi a vidím jak krásné a ukázkové harmonické rodiny, tak rodiny,kde to nefunguje a přišla třeba i právě ta lítost nad tím, že do toho šli. Nevěřím na happyendy, růžové brýle a románové životy. Ono někdy není vše tak růžové a skvělé. Já jen říkám, že nemusí být pravda, že po porodu se člověk změní a změní své postoje a pocity.
@uztotakbude jasně, tak proto je lepší dopředu strašit a vidět všechno negativně. Jestli takto vidíš celý život, tak to tě dopředu lituju a tvým dítětem bych nechtěla být, ani kdyby sis mne přála víc než cokoliv jiného na světě 😉
A nejlepší je děti nemít, ale vědět o nich všechno, že? Ono ve skutečnosti i pro okolí harmonická rodina může být ve skutečnosti úplně špatná a naopak, to samé určitě přesně víš, jak se všechny ženy po porodu ctí... Ten kdo dopředu předpokládá, že bude všechno negativní, tak i ve skutečnosti i bude. Ať žije typická česká vlastnost 😉
ja jsem popravde nad takovou otazkou ani nepremyslela... proste jseme po diteti touzili... to stejne by se clovek sam sebe mohl ptat: Proc nemit miminko?
A i presto vse, co jsme museli s dcerkou prozit, tak jsem nikdy nelitovala, ze ji mame a uz se tesim na dalsi deti 🙂
@blondynka400 Až žije typická vlastnost růžové Barbie. Ještě by to chtělo Kenna. Když už jsme tedy u toho napadání se navzájem. Hele, já jsem realista. Radši předpokládat horší a být příjemně překvapena, než očekávat vše skvělé a pak být zklamána. To zaprvé. Zadruhé, v tomto případě jsou tvoje pozitivní řeči sice fajn, ale v reálu pak díky nim může být jedno dítě velmi velmi nešťastné. Prostě pokud po dítěti netoužím a musím proto mít nějaký důvod, tak asi není ta vhodná doba si dítě pořizovat. Já uvažuji v zájmu dítěte. V čím zájmu tu prezentuješ svou růžovou a úžasnou realitu ty?
Proč? To člověk zjistí,když má miminko v náručí. To se nedá popsat,ta směs naplnění,štěstí a lásky 😵
@chris_n nemyslim, ze to jde takto pausalizovat, kazdy ma jine duvody, proc si tu otazku klade. a myslim, ze cim je clovek starsi, tim spis ho to napadne: uz ma zarizeny pohodlny zivot, ma dost penez, je mu dobre jen s partnerem. my se o dite snazili pul roku, coz vicemene neni zadna doba, ale po par mesicich uz na me zacaly jit takove ty uvahy co bych delala, kdybych dite mit nemohla vubec, jestli bych sla do adopce nebo jestli bych proste se smirila s tim, ze deti mit nebudu a zaridila si podle toho zivot a dospela k zaveru, ze be je spravne. coz neznamena, ze jsem po diteti netouzila.
@uztotakbude ja teda zadnou takovou matku neznam a to znam par holek, co otehotnely neplanovane. jedna moje kamaradka otehotnela pres antikoncepci s velmi nevhodnym muzem, prvnich par tydnu probrecela, ze to nechce, jeste i v 9. mesici byla hodne skepticka a ted se z te male muze stestim zblaznit. jasne, jsou vyjimky, ale myslim, ze priroda to ma zarizene tak, aby si dite tu matku omotalo kolem prstu behem prvnich par tydnu 🙂
@moon10 zvlastni otazka, zrejme o vecech v zivote hodne premyslis chces mi ve vsem rad a jasno. prijde mi ze vlastne zadna nemame presne dan jeden jasny duvod pro mit dite, deti. asi by to mela byt smesice pocitu a potreb ke ktere drive ci pozdeji v zivote dojdeme, kdyz mame pocit ze je ta "spravna" doba. a to "proc ho mit" zjistime myslim az tehdy kdy ho drzime v naruci, starame se, vychovavame ......
stoprocentne souhlasim s tvrzenim ze dite je velky ucitel, opravdu je. a nelamala bych si dopredu hlavu se snazenim, psychika nekdy hraje velikanskou roli.
@dora13 No tak já jsem třeba ten případ. Mne matka nechtěla nikdy. A to se nelituji. To je prostě realita. I dneska zpětně říká, že kdyby šel vrátit čas, nešla by do toho. Ale jinak mám kolem sebe dvě holky, co to tak mají a jsou jen o pár let starší než já. Prostě do toho šli z rozumu, celé okolí jim říkalo, jak to bude úžasné, že bude maličké a bezbranné a já nevím co a že uvidí, že si to zamilují a že by toho později litovaly, kdyby děcko neměly apod. Realita? Naprosto někde jinde. Ano, většina maminek se do svého drobka zblázní, jenže valná většina maminek moc touží po dítěti a připouští si, že je to smysl jejich života. Většina maminek si nedělá dítě jen proto, že se to od nich čeká.
@blondynka400 to máš štěstí, že na tom nejste finančně hůře... my víme stoprocentně, že přijdeme o polovinu jednoho platu díky tomu. A bude nás na výdaje víc....
@dora13 ale tak ja taky veděla dopředu, jak si chci zařídit život, kdyby dítě nevyšlo (ze zdravotních důvodů). Ale prostě si myslím, že jestli se člověk ptá na otázku, proč mít dítě.. proč mít tohle... proč mít tamto. Tak to vůbec k životu vlastně nepotřebuje. Když něco chci, tak si nepotřebuju sama sobě odpovídat a ujištovat se, že tu věc nebo cokoliv (nebo dítě) mít mám, protože.....
celé je to můj názor, neříkám, že to tak je paušálně.
nemyslím si o sobě, i když se můžu mýlit, že bych patřila mezi ty, které by pak mohly mít pocit, že jim dítě zničilo život. Já si tu otázku kladu, protože jsem se nelehkými zkušenostmi v životě naučila kontrolovat své úmysly ke všemu, co chci, když něco chci, prostě zkoumám, jestli je v tom fakt čistý úmysl a dobrý záměr, abych se zas nedostala do potíží. 😕 🙂
@chris_n já nikdy nebyla jenom na MD/RD, pracuji u toho i když ná zkrácený úvazek a většinu homeofficem. Jako ano, šla jsem příjmem dolů, ale dá se. Pořád dělám dost na to, abych se nemusela omezovat, jenom na účtu zbývá méně, než jsem byla zvyklá.
@uztotakbude nebo, Kenn je taky, jen místo růžové baráku máme fialový 😉 To jsi rovnou měla říct, že trpíš deprivací z dětsví a není co moc řešit. Já si hlavně říkala, odkud ten tvůj nick znám a vzpomněla jsem si, ohledně hledání práce, teď už chápu vše a není se asi potřeba dál vyjadřovat. Jenom mi to nedá, místo práce chceš mimi, to není moc dobré řešení 😉
Ps: nemyslí si, že by alespoň trošku rozumná žena dala na to, co napíšou ostatní uživatlky. Přečte si a udělá si svůj názor. A zakladatelka nevypadá, že by měla místo mozku slámu 😉
@blondynka400 Milá dámo, já už práci mám!!!! Navíc dítě chci, protože po něm léta toužím, to s prací nemá společného zhola nic. A o deprivaci z dětství se tady s tebou bavit fakt nebudu. Já se snažím být realistou. A tím bych to uzavřela.
@moon10 Ok, pokud víte, že dítě opravdu alespoň trošku chcete a není to jen "ono se to ode mne očekává", pak je to v pořádku. Každý jsme nějaký, jestli se o tom potřebujete vnitřně přesvědčit, pak to tak asi má být. Nezlobte se na mne, já jen že jsem viděla, jak může taky dopadnout dítě a bylo mi z toho velmi velmi smutno. Proto se snažím jen uvažovat na hlas a upozornit na to, že je třeba se na to dívat i z ohledu zájmů dítěte. Přeji hodně štěstí při rozhodování.
@uztotakbude tak to gratuluji, musí být celý šťastný mít podobnou pracovnici realistku 😉 Zkus se zeptat, jestli by v rámci školení nebyl i kurs asertivního chování, řada uživatelek zde by za to asi byla vděčná 😉
@blondynka400 Ano? A co třeba pro tebe? Já tu napsala jen svůj názor, tys byla první kdo na mne reagoval. Ne naopak. Nebo každý kdo má jiný názor než ty je okamžitě špatný? Protože tak na mne tvoje příspěvky na mou adresu působí. Prostě mám jiné názory, tak jsem špatná. PS: Můžeš přestat řešit můj soukromý život? To snad není předmětem diskuse ne? Nehledě na to, že od toho mám manžela, abychom spolu řešili mou práci apod. Nemám potřebu se tě ptát na tvůj názor.
@uztotakbude nejde jenom o tuto diskuzi. Všude máš stejné problémy. Čím to asi bude? 😉
@blondynka400 Kdepak jsi tohle vzala? Já tady žádné velké problémy nemám. A stále dokola jsou ty problémy co jsou s těma a samýma? Čím to asi bude??? 😀 Nebudu se o tom dále bavit, jestli máš čas a chuť řešit stále někoho jiného, tak si to užij. Když to někoho baví, nechť si to užije. Já na to čas nemám a už vůbec ne náladu nebo cokoliv jiného. Žiji realitou, ne anonymními lidmi na netu, které neznám. 😉
@uztotakbude mrkni třeba jenom na svůj dnešní status a stačí mrknout do pár diskuzí, kde jsi přispívala. Třeba jako znalkyně výchovy dětí, že tě to baví.... Ale chápu, že člověk se musí realizovat alepsoň někde 😉
Nereagovala bych, ale zbytečné strašení a negativismus fakt nesnáším. To víš no, Barbie... 😉
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
jo a je mi 33. Já si pamatuju, jak mi ty biohodiny opravdu tikaly někdy v 19 a pak někdy v 26, to jsem si to fakt moc přála, ale nešlo to, studovala jsem atd. prostě mne nenapadlo, že dnes bych se na školu vyprdla a radši měla to dítě, ale nakonec jsem ráda, protože s tím přítelem jsme se rozešli, navíc on dítě moc nechtěl, a já ho nutit nechtěla. Navíc jsem byla každou chvíli nemocná, nebo úraz, no s tím zdravím jsem na štíru tak nějak pořád a po úrazu zad mám fakt strach, že to třeba nepůjde, to dítě mít, proto si fakt snažím zachovat od snažení o miminko odstup a hledat smysl v životě i v jiných věcech. Teď mám úžasného manžela, který se mne hned na začátku zeptal, jestli si s ním to mimi dokážu představit a bylo to nádherné. Někde uvnitř si to asi doopravdy už přeju. Ale jak jsem řekla, nechci na tom příliš lpět.