Proč mít miminko?

moon10
28. lis 2013

Ahoj holky, prosím vás, možná sem tento příspěvek tak docela nepatří, ale stejně mi to nedá. Snažíme se o mimi, zatím první dva pokusy neúspěšné. Vím, že je zbytečné dělat po tak krátké době závěry. Ale...Napadlo mne, co když se nebude dařit i nadále proto, že já vlastně ve skutečnosti nevím, proč to mimi mít? Jsem teď spokojená a miminko mi vlastně nechybí. Uvědomila jsem si, že jediný důvod pro to, proč je mít, je ten, že je to tak nějak normální, že se to v mém věku a po svatbě jaksi očekává, a taky, že "všichni" okolo mě už děti mají. Ne, že bych dítě nechtěla, i manžel si ho moc přeje, ale já už jsem prostě taková, že ke všemu potřebuju nějaký hlubší důvod a tady prostě nevím. Mohly byste prosím napsat vaše zkušenosti s tímto, jak, proč a kdy jste se rozhodly si dítě pořídit? Děkuju 🙂

uztotakbude
29. lis 2013

@blondynka400 JJ, evidentně. Znalkyně dětí nejsem, ale u dětí jsem pracovala a měla jsem jich na starosti opravdu o trošku víc než jen jedno. A mám to vystudované. Pokud něco vím, poradím. Pokud si něco myslím, vyjádřím svůj názor. Od toho jsou to "diskuse". Ty taky vyjadřuješ názory, já s nimi nesouhlasím, ale rozhodně bych se do tebe kvůli tomu nepouštěla. Na to totiž nemám čas a navíc, mám jiné zájmy. Co je pro někoho negativismus jsou pro jiného životní zkušenosti a realita. A tím vážně končím, nemám potřebu s tebou o čemkoliv diskutovat. Na koníku jsou asi tisíce dalších osob, všímej si některé z nich.

mitote
29. lis 2013

@uztotakbude take jsem pracovala u deti, na starosti jsem jich mela spoustu ve vsech moznych vekovych kategoriich a take to mam vystudovane... ale ono potom mit vlastni dite je uplne jina liga 😉 ale to poznas, az to dite budes mit.

uztotakbude
29. lis 2013

@mitote Ano, souhlasím, to zajisté. Já se jen snažím vysvětlit, že snad mám právo na názor. Protože někteří tu zastávají názor: Nemáš dítě tak mlč a šoupej nohama. Člověk ale může nějaké zkušenosti nabrat aniž by dítě měl. A názor může mít i bezdětná, ne?

mitote
29. lis 2013

@uztotakbude to samozrejme muze, nejake zkusenosti mas, jen jsem chtela podotknout, ze pak realita s vlastnim ditetem byva uplne jina 😀

uztotakbude
29. lis 2013

@mitote Ok. To chápu. Prostě napíši svůj názor. Souhlasit s ním nemusíte (nemyslím tím konkrétně Vás ale obecně). Není nutné se kvůli tomu urážet napadat a dokazovat mi, jak jsem strašná, hrozná a příšerná a ten kdo mne zaměstná je vůl a ten kdo se mnou žije musí být blb apod. což se tu bohužel stává. Když nesouhlasím nesouhlasím, ale člověk by se měl naučit to, že všichni lidi na světě nemusí mít stejný názor a ne urážet a neustále přesvědčovat. A když píší do nějaké diskuse, tak si z toho zakladatelka může něco vzít, nebo řekne: Ne, to se mi nezdá, to mne nazajímá. To už je její volba.

mitote
29. lis 2013

@uztotakbude tady nesmis mit vlastni, nebo spise odlisny nazor 😅

blondynka400
29. lis 2013

@uztotakbude posledním příspěvkem si ale jasně dokázala, že je to tvůj "všeobecný" problém, ne jenom v této diskuzi. Navíc to co píšeš tu nikdo neřekl, jenom sis to vztáhla na sebe. Takže buď si to myslíš a nebo máš někde nějaký problém. Krom negativismu, pesimismu ještě sebevztažnost 😉

uztotakbude
30. lis 2013

@mitote A to je to na co já nepřistoupím. Mám odlišné názory, ale nepřipadám si kvůli tomu špatná.

uztotakbude
30. lis 2013

@blondynka400 Ignoruji!

olivazelena
30. lis 2013

@uztotakbude nenech se vyprovokovat. Nevím jak na to ta osoba došla, přečetla si tvoje statusy a udělala závěr. Jsou mezi námi provokatéři, kterým dělá dobře někoho popichovat. Vidí jak se necháš vytočit, tak ji to baví... Jak člověk přinese srdce na dlani, hned toho rádi zneužijí (statusy). Ignoruj a nereaguj na to 🙂

uztotakbude
30. lis 2013

@olivazelena Souhlasím. Díky moc 😉

liss_durman
30. lis 2013

@blondynka400 Jsi fakt trapná... Nemám více slov k tvým příspěvkům 😀

Jinak k tématu: každá to máme jinak. Nejlepší řešení je asi to, když člověk opravdu po dítěti touží bez jakéhokoliv důvodu a prostě ví, že ho chce. Ale věřím, že jsou takoví jedinci, kteří berou všechno tak nějak víc rozumem než srdcem a taky věřím, že nakonec dojdou k tomu, že to mimčo je vlastně dobrá volba, protože vychovat minimálně jednoho člena další generace je skvělá příležitost se podílet na dalším vývoji lidstva 🙂 Jen jeden úhel pohledu. Samozřejmě vše není vždycky růžové, ale s dítětem se celý život a jeho vnímání změní.

chris_n
30. lis 2013

@blondynka400 to máš štěstí, ja v to taky doufala.... ale firma na tom není dobře, takže práce při md nebude...

llluckaaa
30. lis 2013

@moon10 Ahoj, ono je hrozně těžké hledat nějaký rozumný důvod, proč má žena chtít dítě 😅 U mě to bylo tak, že mi bylo 29 a já věděla, že je tak nějak čas do toho jít. Že bych cítila nějakou zvláštní touhu, to se říct nedá. Otěhotněla jsem celkem rychle, byla jsem za to ráda, ale pak jsem o mimi přišla. A až v té chvíli jsem si uvědomila, jak moc jsem ho chtěla, jak hodně mě to zasáhlo. Naštěstí další dítě na sebe nenechalo dlouho čekat 🙂
Samozřejmě, že ti dítě něco vezme, ale mnohem víc ti toho dá 😉 Věci, o které jsem přišla, mi přijdou jako prkotiny 🙂 Navíc, jednou děti náš domov opustí a já budu moci vše dohnat, takže vlastně o nic nepřicházím, jen to přesouvám na pozdější dobu 😀
Jestli je ti 33, tak už není moc času čekat. Zkus si spíš položit otázku, jestli bys chtěla žít život bez dítěte.
Nikoho, kdo by litoval, že si pořídil dítě, neznám 🙂

michaela_2
30. lis 2013

@uztotakbude cituji ,,Finančně jsi na tom najednou úplně jinak, takže se omezuješ. Cestování? Problém. Cokoliv naplánovat? Problém. Děcko ti onemocní a vše musíš rušit a skákat kolem prcka. Pro maminky, co děti chtěli a toužili po nich, je to i tak krásné a stojí jím to za to. Pro člověka, co dítě nechtěl a má ho jen kvůli společenským konvencím je to obtěžující a ztráta svého života. Ty pocity chápu, nechápu proč si ale někdo pořizuje dítě, když ho nechce."...................

Promin ale vůbec nevíš o čem mluvíš 🙂 .................my jsme s manželem plánovali děti až o pár let později, otěhotněla jsem s dcerou ve 21 letech a zjistila to těsně před svou rozlučkou se svobodou 🙂 🙂 celé těhotenství jsem byla nejistá. Po porodu tedy nenastala žádná okamžitá euforie............ALE milovala jsem jí a NIKDY jsem nelitovala................první týdny jsou kolem miminka hodně hektické, ale to se ustálí............a postupem času člověk miluje to škvrně čím dál tím víc 🙂 .........btw, když je nemocná, jsem zoufalá to ano, ale z toho, že jí nemůžu okamžitě pomoci 😉 .......................A zrovna tak znám případ, kdy po porodu vymodleného dítěte dostala maminka poporodní depresi..........

uztotakbude
30. lis 2013

@michaela_2 Gratuluji, jsi určitě skvělá mám. Takovou mámu bych přála každému dítěti na světě. Mámu co ho miluje víc než cokoliv jiného, co by za něj dýchala a udělala pro něj vše. Bohužel každá máma taková není. Každá máma to tak nemá. A to je to o čem tu mluvím. Porovnáváš vše podle toho, jak to máš ty. Pak jsou případy, který jsem zažila já. A věř tomu, že pomáhat klukovi, který je týraný není až taková legrace. Notabene, když je rodina "sledována" sociálkou tak, že vlastně sledována vůbec není.

uztotakbude
30. lis 2013

@uztotakbude PS: Tím nechci říct, že tady zakladatelka by týrala své dítě, to se k tématu teď vůbec nevztahuje, to co jsem ti napsala. Jen tím chci říct, že na světě jsou prostě i mámy naprd, co své děti opravdu nemilují. Tak to prostě je, i když předtím zavíráme oči.

uztotakbude
30. lis 2013

@liss_durman Souhlasím s tebou plně. Až tak mi nevadí rozumové rozhodnutí o tom, že někdo bude mít dítě. Někdo je založen emocionálně, někdo racionálně. To beru a chápu. Spíš se mi nelíbí přístup společnosti (do které patří i rodiny a příbuzenstva daných žen), která vnucuje každé ženě názor, že prostě musí být matka, že prostě musí plodit a rodit a vychovávat, že je to tak normální, že je to tak správné, že i když teď třeba dítě nechce, tak ta láska přijde potom apod. A některé ženské zmatené a ovlivněné společenskými konvencemi toto přijmou a dítě si udělají, protože se to od nich očekává a pak litují a zjišťují, že to opravdu nebylo to, co v životě a od života chtěly. A bohužel jsou smutné ony a je smutné dítě a není to tak, jak by to mělo být, aby vše bylo v pořádku a nikdo se netrápil. Takže ano, racionální odůvodnění proč dítě ano klidně. Ale ne se do toho nechat natlačit tím, že "se to ode mne očekává".

michaela_2
30. lis 2013

@uztotakbude To máš určitě pravdu. Já jen chtěla říct, že ne každý případ, kdy dojde k otěhotnění buď neplánovaně nebo je těhotenství zezačátku přijímáno ze strany maminky spíš rozpačitě, musí končit tak, jak jsi napsala. A na druhé straně, leckdy - bohužel - přichází problémy tam, kde bylo miminko vytoužené a očekávané..........

fallingstars
30. lis 2013

@liss_durman Tak já jsem třeba asi takový jedinec 😀 Děti mě nikdy moc nebraly, spíš naopak 😀, a zatím se to moc nezměnilo a nečekám, že by se v nejbližší době nějak mělo změnit (je mi 30). Už teď je mi jasné, že pokud se někdy vůbec rozhodnu pro to pokusit se o dítě, bude to spíše rozumové rozhodnutí spojené s věkem a jistými obavami z toho, že bych třeba v 50 mohla litovat, že jsem o tuto zkušenost přišla.
A ano, jinak jsem jedna z těch slepic, co bohužel měly dost času na to, zařídit si svůj život tak, že jsem soběstačná a mám svůj systém, režim a hlavně klid, kterého se samozřejmě jen tak nechci vzdát, a ano, jsem si vědomá, že je to sobecké, ale ono se s tím dost těžko bojuje, když je vám prostě dobře. Každý žijeme život tak, jaký si ho zařídíme.
A argument, že když nemáme děti, nevíme, co nám chybí, je sice tak nějak logický, ale na druhou stranu je taky logické, že když nevíme, o co přicházíme, tak nám to taky nemůže nějak scházet a nemůže to náš život dělat chudším. Věřím, že dítě život obohatí, ale nepřipadá mi, že nyní by můj život nebyl plný. A srovnávat můj život s jiným životem někoho jiného se prostě nedá.
Taky znám v mém okolí holky, které děti chtěly, a nyní prostě řeknou, že jim chybí ten jejich původní život a že by ho někdy chtěly zpátky. Nemá to nic dělat s tím, že své děti milují a nikdy by už bez nich nechtěly být samozřejmě, ale na nich je zkrátka vidět, že jsou asi ženy, které se s rolí matky nikdy na 100% neztotožní...což ovšem neznamená, že by byly špatnými matkami. A naopak, znám ženy, které vám budou zarytě tvrdit, jak jsou doma s dětmi šťastné a jak mají teď dokonalý vidět, ale je vidět, že to tak úplně není...ne každá žena dokáže přiznat, že ji mateřství úplně nenaplňuje.
Jinak zakladatelce tedy těžko radit 😀 Jestli jsi přemýšlivá, vždy tam budou nějaká ale...takže je otázka, jestli si třeba za rok pomůžeš 😉

uztotakbude
30. lis 2013

@michaela_2 Ano, souhlasím. Jen mi připadá zbytečný risk pořizovat si dítě jen proto, že se to ode mne očekává, když to necítím tak, že dítě chci. Když do toho maminka vlítne náhodou, tak to je jiná.

lrg
30. lis 2013

Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak snad nebudu někoho opakovat. Já jsem se rozhodla v té největší zamilovanosti po pár měsících. Nikdy jsem po dětech netoužila, ale když jsem poznala svého muže, prostě jsem s ní miminko hrozně chtěla mít-asi to znáte. Kdybych s ním pár let žila, asi by mě ta touha přešla a asi bychom se tak daleko nedostali. No, takže to bylo takové hodně neuvážené rozhodnutí, postupem těhotenství jsem docela váhala, jestli jsem se neunáhlila a dokonce den před porodem jsem probrečela, že dítě vlastně nechci 😀 A pak se to stalo a už nikdy mě nic podobného nenapadlo 🙂 Když srovnám svůj život teď a předtím, dřív to bylo fajn, hodně jsem se chodila bavit, s manželem to samozřejmě bylo super, užívali jsme si jen samy sebe, ale celkově, v globálu, nevedlo to od ničeho k ničemu. Do práce, z práce, večer na akci, v sobotu ráno kocovina, do kina, na večeři, procházka..... nakonec ať je člověk s kýmkoli, pokud jsou jen samy dva, stejně je to pořád to samé. Já jsem pořád hledala v životě nějaké naplnění, střídala školy, snažila se v sobě najít nějaký talent, někam se zařadit. Teď má všechno smysl, všechno co děláš, i když je to taky pořád to samé dokola, má to opravdový smysl, každá vyměněná plínka. Každy den vidíš, jak dítě roste, mění se, pořád něco nového a pořád vymýšlíš, čím mu zpříjemnit život. Těším se, až bude starší a já se s ní vrátím do dětství a budeme si kreslit, hrát s panenkama, dělat to, co třeba mě jako malé chybělo. S manželem se nemáme čas ani pohádat, každou chvilku volna, každou chvilku když jsme samy si totálně užíváme. Můj názor je, že život musí mít nějaký progress a to ti děti rozhodně zaručí celý život, naše mamky jsou teď nejšťastnější na světe a vnučká je jejich další smysl života.

mysicka_lb
30. lis 2013

Ahojky, já jsem po dítěti toužila snad už od puberty, viděla jsem to jako ten bod, kam v životě směřuju. Veškeré mé snění o budoucnosti vlastně končilo představou "budeme mít rodinu a budeme spolu šťastní". Pro tohle jsem žila a na tohle jsem se těšila. Možná se tam sem tam mihl i nějaký záblesk mě jako šťastné babičky užívající si své vnouče. Kariéru, cestování, peníze apod. jsem ale neřešila nikdy, nebylo to pro mě důležité.
Pak jsem dospěla, osamostatnila se a nastartovala novou fázi života. O kluky jsem sice neměla nouzi, ale nic natolik vážného, aby byla za dveřmi svatba a miminko, jsem neprožívala. V práci to byla jedna velká krize, od rodiny jsem odešla právě proto, že to začínala být taky krize.... A najednou mi jako smysl života nestačilo snění o tom, co jednou bude. Musela jsem se naučit žít tak, abych i užívala každý den, abych byla šťastná čistě jen proto, že tady jsem, a úplně přehodnotit svůj dosavadní přístup. Právě proto, že okolnosti nebyly moc příznivé a nemohla jsem se upínat na práci, na rodinu, na partnerský život apod., musela jsem začít žít sama pro sebe, pro své vnitřní štěstí a pro každý nový den. Najednou jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nepotřebuju co nejdřív založit rodinu, že jsem v životě šťastná i tak, jak žiju. A že na šťastné rodičovství a babičkování času dost, ale ty chvíle, kdy sedím s kamarády nad deskovkou, s kamarádkami nad koktejlem, křepčím na diskotékovém parketu nebo se tulím s klukem u filmu, se už pak třeba opakovat nebudou. Mimčo jsem pořád jednou chtěla, ale už jsem věděla, že mi opravdu stačí jen "jednou" a nemusí to být dnes ani zítra a už vůbec ne za každou cenu.
V okolí mezitím nastal baby boom, kamarádky si pořizovaly děti, mamka s babičkou mi začaly promlouvat do duše, že se musím urychleně vdát (jedno za koho, hlavně co nejrychleji).... a mně to bylo úplně jedno, věděla jsem, že nemusím NIC. Někdy v této době jsem poznala svého současného manžela, který mi hned na začátku vztahu řekl, že děti mít nechce. Řekla jsem si, že to prostě nebudu řešit, nechám to na osudu.... Teď jsme spolu bezmála čtyři roky, před pár měsíci jsme se brali a v bříšku nosím "následek" naší svatební noci. Jsme moc šťastní a moc se na miminko těšíme. Ale vím, že bychom byli stejně šťastní, i kdybychom si na něj ještě pár let počkali. Co víc, že bych byla šťastná i sama. Že svůj smysl života nemám hledat v tom, co se kolem mě děje, ale jen sama v sobě.

laurital
30. lis 2013

@lrg Moc hezky napsáno a absolutní souhlas!
Také jsem obě dcery nijak neplánovala, narodily se z velké lásky k mému muži, pravda, ta první z lásky naprosto bláznivé a v první fázi zamilovanosti, druhá už po letech z lásky stále velké, ale už poněkud rozumnější a zodpovědnější 😉 .
Nikdy jsem nelitovala a vím, že obě dcerky byly počaty a narozeny v tom nejlepším období.Děti daly mému životu jistotu, řád, směr a snad i náboj, který by bez nich možná neměl.

karotky
30. lis 2013

Proč mít miminko?
Po dětech jsem toužila už od puberty a naivně jsem si myslela,že mi bude k početí dítěte stačit,když si najdu mužského,občas se spolu naostro pomilujeme a bude to 😀 Realita byla ovšem jiná a pokud bych dopředu věděla,co mě při cestě k vytouženému dítěti čeká,nikdy bych do toho nešla. 😖
Každopádně máme 2 děti a narozením toho prvního se mi život změnil od základu-naštěstí.Přeházelo mi to životní hodnoty,prohled na svět a samozřejmě vztahy v rodině,ale to už je vedlejší.Děti jsem chtěla hlavně z toho důvudu,aby tu po mé smrti "něco" zůstalo.Ze začátku je s dětmi hodně práce,pak jí je trochu méně,ale děti začnou zkoušet odolnost nervů svých rodičů 😀 Po nějakých 5.-6. letech se začne zdát,že ta neskutečná dřina a odříkávání začíná mít smysl-člověk konečně začíná sklízet ovoce. 😎
Pokud se někdo rozhoduje pro dítě jen proto,že to od něj okolí očekává,je to sebevrah.Měl by si uvědomit,že za to dítě bude zodpovědný on a ne rodina,přátelé apd.Všechny babičky,dědečkové,strýčkové a tetičky nejsou ochotni hlídat-spíš jsou to světlé vyjímky. 😉

ninive211
30. lis 2013

@lrg Souhlasím do puntíku! Mně je 29 a na děti se třepu...už jsem prostě připravená nějakou dobu, vím to, jen jsem nechtěla děti před svatbou a přítel s žádostí o ruku docela otálel 😀 Pociťuju přesně to, co píšeš -do práce z práce, odnikud nikam, o víkendu doma, úklid, občas nějaká procházka, kino anebo jednou za čas s tou či onou kamoškou na kafe/víno. Prostě takt trochu pusto prázdno ☹ Už se jednu stranu moc těším, až kolem mě bude lítat malý drobeček, pro kterého budu (alespoň v těch prvních pár letech života) ten nejdůležitější člověk na světě. Samozřejmě mě často přepadají i černé myšlenky - Budu dobrá máma? Zvládnu dítě vychovat tak, aby bylo slušné a zároveň průbojné? (já sama jsem dost neprůbojná a dlouho jsem byla i dost stydlivá - a to pro život prostě dobře není, to vím, bohužel) Neudělám někde zásadní chyby? Budeme mít dost peněz, abychom to vše zvládli? To je asi normální a každý alespoň trochu zodpovědný člověk si tyto otázky prostě pokládá...ale stoprocentně vím, že dítě (děti) chci a snesla bych jim modré z nebe. Moc si ještě nedokážu představit situaci, kdybychom zjistili, že děti mít nemůžeme, a nedařilo by se třeba ani s lékařskou pomocí. Pro adopci s manželem moc nejsme. Vím, že bych se s tím asi naučila žít, měla bych více času sama pro sebe, na své koníčky...ale to "něco" by mi prostě chybělo - pocit naplnění a hlavního smyslu života. Nejsem kariéristka, vědátor či třeba umělec, aby za mnou něco jednou zbylo v tomto pohledu...takže jediné, co po člověku na světe zůstane, až jej jednou opustí, jsou právě děti. A s nimi má ten život smysl.
Zatím se těším na neteřinku od sestry, pokukuji po oblečkách, hračkách...a plánuji a sním 🙂

dora13
30. lis 2013

@fallingstars muzu se zeptat (a fakt to prosim neber jak rypani, opravdu me to zajima), kdyz te nezajimaji deti, z jakeho duvodu si procitas fora na materskem webu?

fallingstars
30. lis 2013

@dora13 😀 V poho, já to čekala 😉 Když brácha čekal dceru, tak jsem sem zabrousila, když jsem hledala tip na dárek k jejímu narození, protože jsem v tom dost plavala a nechtěla jsem vybrat nějakou úplnou blbost nebo koupit 126. roztomilý obleček 😉 A protože jsem od přírody diskutér, tak jsem se občas do něčeho zapojila a to mi zůstalo. Myslím, že některá témata tady nebo na beremku jsou zajímavá a nemusí být jen čistě pro nevěsty nebo maminky (A koupila jsem nakonec k všestranné spokojenosti chůvičku 😉 )

olaj
30. lis 2013

nebojte holky, pokud není maminka nějaká psychicky narušená nebo opravdu hodně špatný případ, tak bude své dítě milovat od první chvíle, příroda je mocnější a i když mateřský pud není před porodem, pak už určitě... jsem toho opravdu zářným příkladem, bylo mi 32 skoro, když jsem rodila - všichni se těšili, já ne, myslela jsem si, že s dítětem mi spousta věcí skončí - skončilo, ale tolik toho začalo - myslela jsem si, že budu chtít žít jako dřív - budu prostě jako předtím, budu cvičit, bavit se atd... možná bych i mohla, ale já už prostě nechci, všechno chci teď dělat pro něj - těším se, až bude jeho všechno bavit, chodím cvičit s ním, plavat s ním, zpívat s ním, všechny naše kroužky jsou jeho kroužky - a baví mě to moc... i @uztotakbude to tak bude mít, je mi líto, pokud máš ve svém okolí někoho, kdo to tak nemá, ale já opravdu ne, spoustu neplánovaných dětí se spoustou obav, ale nakonec všechno milující a pohodové mámy - žádná neletěla do práce po půl roce, i když si to tak původně plánovala. dítě vše změní, ale je to tak přirozený a skvělý, že se to všem líbí 😀

uztotakbude
1. pro 2013

@olaj Já to tak budu mít stoprocentně, protože já po dítěti toužím léta letoucí, je to můj smysl života!