Kdy jste pocítily lásku k dítěti?

23. únor 2022

Děťátko jsme s manželem moc chtěli. Koupili jsme dům k celkové rekonstrukci, bydlíme v nájmu a pak se mi začalo ještě víc dařit v práci. Kvůli těmto skutečnostem jsme se rozhodli, že se založením rodiny počkáme. Těžké rozhodnutí, ale jsme zatížení hypotékou a obor, v jakém pracuji, je časově náročný pro ženu s dětmi, a práce mě opravdu baví. Chtěla jsem si jí ještě trochu užít.
Pak nám to po sedmi letech, co jsme spolu, ,,ujelo." Jsem v 5. měsíci a neustále se mi mění emoce, pocity, nevím, jak to nazvat. V práci to nevzali moc dobře, já z toho byla nešťastná a zároveň udivená, jak jsme to dokázali. Manžel se k tomu postavil zodpovědně a je šťastný. U mě se střídají pocity štěstí i smutku.
Mamka a tchýně pějí ódy o těhotenství a rodičovství, jako by to byl život v duhovém světě s cukrovými jednorožci a růžově svítícím sluncem. Když si dovolím sdělit své obavy, odpoví, že oni jsou ale šťastní. Fakt díky za pokec... No v horším případě jsem moralizována, že je to požehnání, tak ať jsem šťastná! ROZKAZ!! 😖
Trochu si tu vylévám srdíčko, protože to opravdu nemám ani s kým probrat. Chvíli mě přepadávaly myšlenky na potrat.. no v 16tt už bylo ale pozdě.. Do toho ty těhotenské nálady vytvářely super atmosféru pro hádky s manželem... A po večerech brečím, protože je mi toho drobečka líto, že zrovna mě musí mít za mámu 😢
V jednom obchodě s dětským oblečením jsem začala hystericky plakat nad velikostí 50, že tak malé dítě rozbiju!
Už mě opravdu iritují otázky a poznámky k těhotenství, dítěti, mému břichu (o nedovoleném osahávání ani nemluvím.. fakt na po tlamě tito chmatalové!!), atd. Nikdo se neptá na nic jiného, protože jsem těhotná = malomocná, takže nic jiného nedělám, jen vyrábím dítě.
Dostávám nadané za to, že nesu tašku s nákupem, šla jsem v práci do provozu, chci jít pomoct na barák, jím tohle to nebo piju támhle to.. Takže se už vyhýbám návštěvám jak můžu, protože zas budu poslouchat jak malé děcko, co smím a co ne.. A jo, požádala jsem je o dospělejší přístup k mé osobě, jenže všichni jsou pak dotčení, nebaví se, a za týden kážou a radí zase.. 😅 😅 už mi z toho hrabe!! Je to ale moje vina, že jsem si to nechala zkazit jejich kecy..
Založila jsem si tady účet, abych se necítila tak sama. Známé v mém věku děti ještě nemají ani nečekají, protože na dnešní dobu je podle nich na dítě před třicítkou ještě brzo... No.. asi měly pravdu..
Dost mě utěšují videa a knihy od porodních asistentek a dul, které znají i temnou stránku mateřství a dokážou o tom mluvit tak, že se necítím tak hrozně, dokonce se chvilku na dítě zase těším. Ale k tomu maličkému prostě nemám zatím vztah, přijde mi ujeté na něj mluvit, na druhou stranu mě trápí, když mám špatnou náladu, protože vím, že sdílíme emoce.. Bude to pořádný neurotik.. V pubertě si to pěkně slíznu.. ❤
Asi se musím odhodlat najít i fyzicky nějakou dulu nebo PA.. A myslíte, že by mi psychicky trochu ulevily těhotenské nebo motýlí masáže?
A jak to máte vy? Kdy jste pocítili lásku nebo určité spojení s dítětem? Doufám, že se zamiluji s prvními pohyby nebo alespoň po porodu..

te_reza
23. únor 2022

Upřímně? Nechápu ty "povinnosti" že jako těhotná musíš být zároveň nejvíc happy jak ten 🦄 a bezprostředně po porodu máš v rukou největší lásku svého života.
Tak to není a všechny to tak nemáme.
Já byla taky těhotná rychleji než jsem čekala, žádné ňunani s břichem nebylo, fleky na utz mi nic neříkaly a být těhotná mě přišlo spíš jako opruz. Euforie a láska po porodu se taky nekonala. Byla pro mě někdo, o koho se musím starat, protože to tak prostě je. O lásce se dalo mluvit až ji byl tak půl roku a nebyla to jen panenka co jí, spí a kadí😅

levandule_k
23. únor 2022

Prober svoje pocity s psychologem, protože jsi úplně na dítě nebyla mentálně připravená, tak tě to trochu vykolejilo, i když vykolejit tě těhotenství může i když je dítě plánované. Psycholog tě na rozdíl od okolí nebude soudit. Může ti pomoct i dula, to je taky taková psychická podpora.

PA začni hledat už teď, ty dobré mají dost plno.

autor
23. únor 2022

@te_reza Děkuju! Taky to nechápu.. Doufala jsem, že alespoň rodina mě trochu podrží, ale ti jsou právě nejhorší soudci..
A jaké bylo tvé miminko po narození a pak, jak bylo starší? Je pravda, jak mi říkají, že čím víc negativních myšlenek budu v těhotenství prožívat, tím uplakanější bude mé dítě? Jako v rodině vidím u synovců a neteří, že je pravda, jak se říká, klidná matka, klidné dítě.. u nás v rodině to teda platí.. Ale nejsem si jistá, do jaké míry to platí pro těhotenství.. 😕

gbp
23. únor 2022

podle me si uplne v pohode 👍 hazej s tebou hormony. nikdy sem si neumela povidat s brichem, ani sem mu nezpivala apod. 🤷🏼‍♀️ stastna sem teda taky nebyla, furt me neco bolelo, nebo mi bylo blbe, chtelo se mi brecet, nic me nebavilo, jak kdyby si nekdo pronajal moje telo a uz to nejsem ja. a dvera je uplne v pohode, vesela, porad usmevava ☺️ je uzasna, moc ji miluju! bude mit dva roky a nedokazu si to bez ni predstavit. ale prislo to postupne...nejdriv sem ani nemela chut chystat veci, otravovalo me to, nad seznamem pro miminko sem se rozbrecela, ze nevim ani na co ty veci sou 🙈 hned kdyz se narodila, mela sem o ni velky strach, tak bych to nazvala, asi za tri dny s mlikem prisli naky hornony, ze jako moje laska a udelam pro ni vsechno, ale ta laska se porad vyviji. sestinedeli byla nejvetsi jizda v mym zivote 🙈 za 3 mesice uz to bylo o dost lepsi, jak se zacne smat a reagovaz, je to fakt hezke ☺️ za pul roku uz sek se citila komfortne, ze sem vedela uz celkem co jak. to prijde, neboj se toho. jen to neanalyzuj. nech to plynout.

te_reza
23. únor 2022

@anonym nejsem si jistá, jak to myslíš. Já těhotenství neprožívala, neřešila jsem snad nic, bylo mi dobře, jen jsem byla jak koule. Taková salámistka. Samozřejmě že jsem doufala ve zdraví (máme v rodině SMA) a že to bude vše v pořádku a bude zdravá. Ale nějaký muckani s břichem, nakupování.... El je od miminka hodná, spací, docela sen 😅 jen bývala nemocná, má venku mandli, má vcelku dost alergií a astma. Ale to má dnes kde kdo.

marimanta
23. únor 2022

Jo, nemluví se o tom. Ale upřímně - já teda na břicho nemluvila nikdy, mně osobně to přijde ujeté. Předpokládám

autor
23. únor 2022

@levandule_k děkuji, asi bych to měla udělat, něco jako depresi jsem měla po maturitě... toto období mi přijde podobné.. Možná jsem jen náchylná na změny.. Docela se bojím šestinedělí a toho slavného poporodního baby blues..

marimanta
23. únor 2022

....ze dítě můj hlas slyší, i když mluvím s jinými lidmi 😄. Samozřejmě jsem sledovala,zda se hýbe... Ale vztahy břichem jsem vážně neměla. Ani na porodním sále mě nikdy nezaplavila všeobjímající láska. Všechny děti mám plánované, chtěné... Ale láska vždy přišla později.
Třeba teď u posledního, v porodnici fajn, máme mimino, je zdravé..... A doma to pak přišlo, úplná lavina emocí.

hani_na
23. únor 2022

Tak zaprvé vítej, ve světě matek, kde Ti minimálně hodně dlouhou dobu budu skoro každej říkat, co bys měl, neměla a co děláš blbě. Tohle překonat a najít sebe zejména v nejistých začátcích je podle mě to nejdůležitější. S tím se stáváš mámou, co by za svým dítětem běžela do hořícího domu ho zachránit, i kdyby nebyla šance - to jsem v těhotenství viděla ve filmu a říkala jsem si - proč? 😁 Klidně při mateřský pracuj, dělej si nehty, chod na podpatcích. Když budeš ok Ty, bude ok malý. Příjde taková láska, co sis neuměla nikdy představit✊

meronym
23. únor 2022

Pro mne bylo dite v brichu prilis abstraktni. Jak se narodilo, prevalcoval mne hlavne pocit odpovednosti. Byla jsem uplne v panice z toho, ze ode mne plne zavisi preziti jine lidske bytosti. Laska prisla postupne, potrebovala jsem cas. Nebojte se, za mne jsou Vase pocity uplne normalni a ma to tak velka cast matek.

autor
23. únor 2022

Děkuji moc za Vaše příběhy. Jsem ráda, že v tom nejsem sama.. Trochu jsem se bála, že se do mě obujete jako tchýně, ale jsem na své emoce a pocity sama, tak jsem to riskla, a nelituju. Takovou podporu a útěchu potřebuju 🍀

hanica83
23. únor 2022

Jee, trošku jsem si teď zavzpomínala na své první těhotenství 😀🙈
Já nikdy nebyla mateřský typ, dětem jsem se spíš vyhýbala, než jsem porodila, nikdy v životě jsem miminko nedržela v rukou! (A to jsem otěhotněla v 33letech). S manželem jsme byli spolu 11let před těhotenstvím a docela jsme přemýšleli, že jsme tak šťastní, že možná děti ani k životu nepotřebujeme...no pak jsme se vzali a řekli si, že to zkusíme a uvidíme. Docela jsem počítala s tím, že to bude trvat rok a déle a mezi tím se na to vyprdnem 🙈 A otěhotněla jsem hned druhý měsíc! Brečela jsem. A nebylo to štěstím. Spíš pocit - sakra co sme to provedli??!
Těhotenství sem měla super,vlastně sem vůbec nevěděla, že sem těhotná. V práci jsem byla až do mateřské, normálně fungovala až do dne porodu, takže super. Ale děsivá mě ta představa, že za chvíli budeme mít dítě. Napořád! V břichu jsem mu říkala vetřelec 🙈🤣 A teda po porodu se taky žádná zázračná láska nedostavila. Když mi ho položili na břicho, byl to krásný pocit, ale jako první sem si řekla - tak a co teď?! 🙈
A výsledek? Ta láska přišla! Sice tak za půl roku I dýl a spíš postupně, ale je nepopsatelná! Obrovská, bezpodmínečná, měla jsem pocit, že mě roztrhá na kusy. A víš co, teď mám děti dvě! A zbožňuju je až na kraj světa 🙂
Mateřství je jízda, je to vyčerpávající, náročné, ale nádherné a naplňující ❤

autor
23. únor 2022

@hani_na díky za přivítání! 😀 takový šok jsem fakt nečekala.. Snad budu jedna z těch matek, co by pro své dítě umřely. Děti mé švagrové (nyní 4 roky a 14 měsíců) mi nic neříkaly a neříkají, a když slintají a drobí sušenku po stole, po zemi i pod tričko na svá záda (jak to sakra dokázaly?! 😨 ), říkám si fuj.. ale věřím a chlácholím se už čtyři roky, že mé uslintané a zadrobené dítě bude to nejroztomilejší dítko pod sluncem

levandule_k
23. únor 2022

Poporodní blues, může se dostavit a nemusí. Ano, mění se hormony, tak je člověk takový citlivější, hlavně už teď připravuj manžela, ať stojí za tebou a když budeš mít potřebu klidu bez příbuzných, ať bez milosti tvou i svou matku vyhodí a přijdete až po 6 nedělí, pokud budeš chtít na výlet, ať ti to zařídí.

klokanka31
23. únor 2022

Naše malá byla opravdu doslova vymodlené dítě, ale to těhotenství jsem nesnášela, a jak píšeš - furt od někoho blbý řeči, rady, příkazy jak musím být šťastná, nemít blbý řeči a hlavně to prý nebyly moje myšlenky ale jen poblázněný hormony, nikdo mě neměl v té době brát vážně jak říkala moje máma 🙄 bylo hodně chvil kdy jsem si říkala jestli to dítě fakt chci, neměla jsem si s kým promluvit o svých pocitech (jen s manželem). Hlavně ke konci těhotenství jsem se jen hádala s našima,furt jsem brečela,tak jsem se taky bála jak budu mít nešťastný dítě. A ono ne,malá je veselá a praštěná, a miluju ji nejvíc na světě od toho okamžiku kdy vykoukla na svět 😊

autor
23. únor 2022

@levandule_k to už jsem s ním řešila, moc se netvářil, on totiž neumí odmítnout své rodiče, proto musím být ta špatná já, abychom čas od času měli klid, ale ještě mám čas ho zpracovat :D pro jistotu jsem mu pořídila aj jakousi knížku pro novopečené tatínky, kde je vysvětleno, jak se věci mají.. tak snad si dá říct 🙂

malenka3
23. únor 2022

Neblázni, to může být úplně normální. Neklaď na sebe velké nároky a nedělej to, co ti okolí cpe. Dej všemu čas. Děti jsem měla pozdě. První ve 34 skoro, druhé ve 37. Obě chtěné, ale... To první tak nějak proto, že jsme děti určitě chtěli. Ale miminka mě nikdy nebrala (ostatně neberou dodnes) a měla jsem to v racionální rovině, že nechci jednou zůstat bez dětí. Jsem velmi pragmaticky založený člověk a stejně jsem přistupovala k těhotenství. Nějak zvlášť mě to nerozněžňovalo, ani manžel z břicha nebyl bůhvíjak poprděný, se svojí nechutí k nákupům jsem ani nebláznila ohledně výbavičky a příprav. Když se malá narodila, rozhodně mě nezaplavil pocit euforie a přesto jsem věděla, že ten uzlíček budu bezmezně milovat celý život. Kdy přišla ta "maximální" láska, ani nevím, prostě postupně, žádný tlačení na pilu.
Druhé dítě jsem si neuměla vůbec představit. Jednak z pohodlnosti, s jedním je všechno tak jednoduché. A druhák proto, že mi přišlo naprosto nemyslitelné, že by moje srdce mohlo najít místo ještě pro druhé dítě. Otěhotnění bylo snad ještě víc racionálním rozhodnutím než u prvního dítěte (manžel nechtěl jedináčka a oba jsme nechtěli, aby tady dcera zůstala jednou sama). No a světe div se, i když těhotenství bylo ve stejném módu (žádné rozněžňování, žádné nákupy, tentokrát vůbec vzhledem k tomu, že jsem čekala druhou holku), tu mladší miluju úplně stejně a někdy mám dokonce výčitky, že možná i víc (zvlášť když starší má prepubertální období 😂). Až po narození mladší se mi v srdci rozlil zvláštní klid, že teď je naše rodina naprosto kompletní.

zuzkasim
23. únor 2022

Jestli dobře chápu, tak u obou nastávajících babiček to bude první vnouče... takže jsou z toho poprděné až za ušima a vůbec ti to neulehčují. Jestli ti mám otevřeně přiznat, kdy jsem začala mít ráda své první dítě a chceš fakt číst, že v jeho 7 měsících, kdy vážně onemocnělo, tak prosím... Otěhotněla jsem nečekaně, budoucí otec se k tomu naštěstí postavil zodpovědně, dítě bylo zdravé, starala jsem se o něj, jak nejlíp jsem uměla, ale ten pocit mateřské lásky prostě přicházel pomalu a postupně. U dalších dětí jsem je naprosto milovala od narození, tam už hormony zafungovaly. Být tebou, asi se snažím co nejvíc chovat normálně, chodit do práce, dělat vše, na co se cítíš, procházky, jazyky, jakékoliv zájmy, co máš, jedla naprosto cokoliv, na co máš chuť (když netušíš, že mezi "modré" plísňové sýry patří i Niva - vždyť je zelená a jíš ji celé těhotenství jako obvykle, tak se ti taky nic nestane) a omezila bych lehce styk s babičkama, ať ti dají pokoj. S mužem se přece můžeš dohodnout, že když se nebudeš cítit, tak mu to řekneš, ale jinak můžeš dělat zcela normálně vše, snad je to rozumný chlap a vzájemně si věříte.

hanica83
23. únor 2022

@malenka3 Kurnik u toho druhýho dítěte to je jako bych to psala já! ❤

leilinka1234
23. únor 2022

Nemám to nastavené úplně jako ty, ale těhotenství pro mě bylo za trest 😀 neužívala jsem si to vůbec, všechno mě bolelo, kynula jsem jak těsto na buchty, byla jsem hnusná a od každého jsem slyšela akorát "ježiši, ty máš velké břicho, máš tam fakt jen jedno!" ha ha ha... Děsně vtipný! Pak jsme porodila a láska k dítěti nikde. Jen pud a potřeba postarat se o něj. A to jsem jí paradoxně nechtěla dát z ruky. Žárlila jsem na každého, kdo si dcerku vzal. Ale na druhou stranu jsem věděla, že jí mám "jen" ráda. Přišlo to... Po prvním půl roce určitě 😊 miluju obě dcerky až do nebes! Joo a druhá dcera řvala do cca 7mi měsíců, to trvalo ještě dýl. Nechápu tu "lásku na první pohled"... Vlastně ani na druhý, ani na třetí... Život mi přijde konečně skvělý, když má mladší dcera přes 3 roky. Do dvou let to bylo pro mě utrpení. Neužívala jsem si to a jen jsem opakovala, že tohle období musím přežít. Dodnes mi mimina nic neříkají. Nemám potřebu si mimina chovat a muchlat se s nima... Prostě povaha 🙂 Hlavu vzhůru 🙂

hani_na
23. únor 2022

S cizími dětmi je to něco jiného. Já jsem před svým těhotenstvím hodně žila svým synovcem, brala jsem ho do kina, na výlety, hlídala jsem. Teď, když mám svoje, tak ho mám pořád ráda, ale je to úplně jiné. A k té tchýni a mamce - já to neznám, tchýni nemám a s mámou nemáme vztah, že by mi do něčeho mluvila, velkou část dětství s námi nežila. Ale vždy si říkám, jestli tahle generace 18-ti a 20-tiletých matek věděla vše hned a nejlíp...

gracinka7
23. únor 2022

Netrap se tím. Blbé řeči pusť jedním uchem tam, druhým ven. Tebe štve přílišný zájem okolí, moje okolí to zase úplně ignorovali, což mě mrzelo. Měla jsem poměrně složité těhotenství a potěšilo by mě, kdyby se někdo zeptal, jak mi je nebo mě politoval.
Každá máme tohle nastavené jinak. Ale rozhodně si nenech kadit na hlavu. Dělej si všechno, jak ty chceš. Dej na svůj pocit.
Teď je dítě dost abstraktní, těhotenství není procházka růžovou zahradou, určitě není povinnost muvit na břicho nebo tak něco.
A neboj se, láska přijde časem sama (klidně až pár dní po porodu). Budeš skvělá máma.

ketrin
23. únor 2022

Ja mám v niečom podobnú situáciu.... ale k veci - zmiešané pocity sú tu stále, dovolím si tvrdiť, že kým som necítila pohyby, boli skôr neutrálne ako pozitívne. Po zacítení pohybov sa to zmenilo, no stále mi napadne, že ty kks, čo teraz, veď ja som tehotná a chcela som byť? no proste .... ale už sa na krpatú zároveň veľmi teším. Je to totálna anrachia pocitov, ale po tom cca 20 týždni sa to zlepšilo a zlepšuje 🙂

izz76
24. únor 2022

Otehotnela jsem neplánovaně ve 20,tenkrat proběhly i myšlenky na potrat, přítel byl o 7let starší dítě už moc chtěl, tak jsem do toho šla. V těhotenství pocity různé, někdy jsem se těšila, někdy bála, moc mě nebavilo velké břicho. Pamatuju v 8-9mesici jak jsem seděla vecer smutná doma a myslela na kámošky jak paří na diskotece😄 Pak se mala narodila a já už asi druhý den nechápala co se se mnou stalo, fakt láska na první pohled. Najednou se můj vesmír změnil a bylo tu jen moje úžasné miminko😍 Už je to dávno 23let a ani vteřinu jsem nikdy nelitovala, že ji mám.

azanka
24. únor 2022

U nás první dítě taky omyl po sedmi letech vztahu 😅. Úplně jsem nesnášela otázku, jestli se těšim na mimino. Pravda byla taková, že jsem se těšila, až nebudu těhotná. Porod těžkej a láska na první pohled to teda nebyla ani omylem. Šestinedělí jsem snad strávila v pyžamu. Kolem synových tří měsíců se to začalo lámat, přestala jsem jen mechanicky dělat, co bylo potřeba a začala si ho fakt užívat. Teď už mám dva nejroztomilejší chlapečky, co droběj kde se dá 🙂. Není žádná povinnost si těhotenství užívat, sama jsem si neužila ani jedno a jen jsem odpočítávala dny... láska nastoupila později, ale za to taková, že bych nevěřila, že je to možný.

palmalaura
24. únor 2022

Nečetla jsem ostatní komentáře, ale vyjádřím se. Já měla díte před tricitkou plánované, ale v podstatě proto, že partner ho chtěl víc než já a tušila jsem (z příkladu z rodiny), že později by mohlo být pozdě. První těhotenství mě štvalo, i když jsem se nenechala moc omezovat (třeba co se týče jídla, nebo toho, že jsme koncem 7m měsíce cestovali v zimě za polarni kruh, z čehož tchyni málem kleplo, do porodu jsem chodila plavat i jezdila skoro denně na kole a ve fotku na rotopedu, což řešila nejen tchyně, ale i mi rodiče a sousedi) a snažila se neřešit řeči okolí (byla jsem si tak nějak jistá, že když budu relativně spokojená já, je to to nejlepší). Práce pro mě byla velmi důležitá, byla jsem zaměstnaná ve výzkumu, dělala doktorát, kvůli těhotenství jsem musela odmítnout lepší nabídku. Po narození dítěte přišla láska celkem rychle, i když nepopírám, ze první týdny až měsíce byly zatraceně náročné na to, abych se vyrovnala s tím, že se celý můj život komplet změnil. Ale jelikož prarodiče byli vnoucetem nadšení a rádi si ho vzali do kočárku, tak jsem po pár měsících zase začala pokračovat s doktorátem, po roce se vrátila na částečný úvazek do práce. Teď mám děti dvě, dva roky od sebe, mladší má tři roky. V práci mi vyšli vstříc zkráceným uvazkem, prarodiče pomohli a pomohl i covid s povinným home Office 😀 . Doktorát jsem teď dokončila. A děti bych neměnila. Vidím, že jak začne i malý v září ve školce, budu mít postupně zase víc a víc casu a oproti pár kolegyni v podobnem věku, co teď postupně rodinu zakládají, vidím, že to má své výhody začít dřív. Ono to je totiž náročné kdykoliv. A kdykoliv se tím dá přijít o práci, kterou má člověk rád. Nicméně se štěstím a pomocí okolí se to často dá zvládnout i s tim, že člověk o tu práci, na které mu záleží, nepřijde.

alilali
24. únor 2022

U prvního dítěte - láska hned na první pohled, když se narodil.
U druheho- cca po třech měsících po narození.

Když jsem byla těhotná, měla jsem o oba strach, ale spojení, ani láska to nebyla. S druhým dítětem nám ten vztah trochu trval déle, ale je tam. Oba miluji stejně. Přijde to, vůbec to neřeš.

loylii
25. únor 2022

Zjistila si těhotenství až v 16.tt jestli jsem pochopila? Pokud ti je pod 30 a chtěla sis užit a zapracovat ještě na sobě, tak to chapu tvé pocity. Ale teď už s tím nic neudelas😊 Ber to z te lepsi stránky . Budeš mlada maminka, plna energie. Maminky v okolí si taky najdeš. Mas kolem sebe starostlivý příbuzný, tak at klidně pomahaj a můžeš se věnovat sobě i partnerovi. Já měla deti daleko po 30, nelituji, dřív jsem na to nebyla zralá. A nebyl chlap s kterým bych chtěla byt do konce života. Důležité určitě pro tebe bude se nenechavat semlít okolím co mas a nemas dělat. Jed si podle svého, nech si kus svého “svobodného” života i s miminkem. Já to tak mám a je to skvele. Po příchodu z porodnice jsem byla doma 14 dni a pak 2x týdne do prace na půl dne. Zasla si na nehty, kadernici, na nákup. Zamestnala cele své okolí včetně tatínka😀… on si zas 1x v týdne zašel na pivo a bylo nám a je hej. Kdybych byla jen doma, tak mi normálně jebne😂.. Držím palce, to zvládneš😍 Jinak u mě se laska k miminku neda měřit na hodiny, kdy to jako prislo. Tak nějak postupně, přirozene. V porodnici jsem si zařídila nadstandart - nejlepší investice mého života. Deti mi dali na pokoj až po 3 dnech, před tím nosili jen na kojeni co 3h. Porad se mě ptali, kdy už je chci mít u sebe a já se normálně bála. Ze mi to nepujde. Bylo mi trapne i před doktorama. To soukromí na pokoji mi/nám moc pomohlo a domu jsme šli po týdnu a od te doby vše super. Ale taky to po porodu nebylo wau, já už své dítě nepustim z ruky. I teď je rada pujcuju😂

anakolut
25. únor 2022

@palmalaura Teď to neber jako rýpání, ale jak se dá dělat výzkum na homeofficu?

autor
25. únor 2022

@loylii Ne ne.. o těhotenství vím oficiálně od 6tt, A takový divný pocit, že jsme zadělali na dítě jsem měla asi den po styku.. Ale okolo toho 16tt to bylo opravdu kritické, rodina už to věděla, babičky to prožívaly víc jak já.. Jsem introvert a vztahy nemáme ani průměrně idylické, ale snažíme se spolu vyjít.. No.. je to komplikované.. Je pro mě stresující, že se najednou zajímají, když mi, hlavně teda moje rodina, volala jen na narozky, svátek, nebo si potřebovali postěžovat, jakou ostudu udělala ta a co za kraviny tropí ten.. Každopádně jak jsem se sem vypsala a vidím, že je v pořádku, že je to ,,jen" břicho. Cítím se mnohem lépe 😍 Zbývá pořešit tu rodinu.. A super zpráva! Když jsem to oznámila v práci, bylo mi řečeno, že po návratu dostanu padáka pro nadbytečnost.. A včera jsem dostala návrh na pokračování i při mateřské, alespoň sem tam výpomoc. Je hezké cítit, že jsem potřebná 😊

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru