Nevím, jak budu zvládat 2 děti

Neboj, ono to vždycky nějak jde 🍀 neříkám, že je to vždy snadné, ale jde... mě moc pomohlo, že manžel mohl být s námi po porodu nějakou dobu doma - u druhé po císaři s námi byl měsíc, u třetího necelé 3 týdny. A dobré je neplánovat nic neplánovaténého, ono to ty děti kolikrát vymyslí za nás 😉 jinak u nás 3 děti (plánované), rozdíly 17 měsíců a 2 roky, nejmladší momentálně 4 měsíce 😉

Jo a předtím jsem často měla pochybnosti, jestli dělám vše dobře, když mám tak vztekle a kolikrát nezvladatelné dítě.. chytré řeči okolí mi fakt kolikrát "pomáhaly"... S mladším zjišťuju, že to jde i bez záchvatů, vnímá mě a všechno je jednodušší 😉

@aspie83 no ty rady okolí vážně pomáhají ... Občas nad tím ale taky přemýšlím, jestli to vážně není moje chyba. Kdybych jí podle rad opravdu seřezala, že příště by jí to už nenapadlo dělat scény. Vím, že ti, co to radí to vážně udělají a děti poslouchají na slovo. Moje ve většině případů taky poslechne (když ne, tak jí prostě popadnu a jde se), ale předchází tomu scéna, kdy si to prostě zkusí vydobít nebo 15ti minutové přesvědčování. A když celý den vyjednávám o tom jestli se dcera uráčí obléct nebo jít domů nebo ven, načež se mi u oběda válí pod židlí, protože se rozhodla obědvat bonbóny, tak jsem z představy příchodu dalšího potomka fakt hotová a přemýšlím o tom, jestli vážně nejsem příšerná máma, jejíž děti jí budou skákat po hlavě. 😩

U druhého dítěte už je vše mnohem snažší, už sis našla cestu a člověk nemusí už některé věci tolik řešit, protože je už má vyzkoušené. Druhé mateřství jsem si užila mnohem víc, než to první.

Zvládneš to. Budeš muset. Nějak to prostě uděláš, nebudeš mít na výběr. 😀 Pak je samozřejmě rozdíl mezi "prostě to nějak přežít" a "užívat si mateřskou". Já mám 15m rozdíl, neplánovaně. Mladší má 7m a zatím stále přežívám, i když je to už mnohonásobně lepší než že začátku. To se mi chtělo zabít dennodenně. Taky nemám pomoc a jsem věčně sama. Nicméně já mám furt dvě miminka díky nemoci staršího (nechodí, nemluví, plinky bude mít ještě hodně dlouho atp), takže je to o to těžší i psychicky. Nicméně už jsi v tom a není cesty zpět. 🙂 Jsou i maminky, co si malý věkový rozdíl užívají od začátku tak třeba budeš mít i ty to štěstí. 🙂

@me_druhe_ja no to bych byla opravdu ráda, kdyby mě takové štěstí potkalo, ale nevím, nějak tomu nevěřím 😀 Dcera byla od miminka spánkový terorista, za noc klidně 12x vzhůru, přes den se žádný kontinuální spánek taky nekonal většinou. Teďka šílená vzteklina, jakmile není po jejím, tak scény, lehne si na zem nebo hází věcma. Já doufám, že jí tohle nebude bavit věčně a že snad brzo pochopí, že tím ničeho nedosáhne. 🙏 Snažím se to řešit s klidem, ale nervy mám jen jedny. Když si tohle představím krát 2, tak si nejspíš sama zavolám do Bohnic a tam se nechám dobrovolně svázat do kazajky 🤦 Teď už mi bohužel opravdu nezbývá nic jiného, než doufat ve zlaté dítě ... 🙄

@me_druhe_ja a můžu se zeptat, co má starší za nemoc? 🙂 Kamarádka teď řeší něco podobného, dítko teda chodí, ale jinak je o víc než rok pozadu. Je to v podstatě ještě miminko a nikdo jí stále neřekl, co přesně je teda za problém 🙄 Ta už si ale běžela pro antikoncepci, což teda udělalo víc mých kamarádek, se slovy jedno bohatě stačí a to jim děti ani nelehají s řevem vedle nákupního košíku 😄

Hele často bývá, že jedno dítě spí děsně a druhý dobře. 🙂 Tak máš naději. 😀 syn spal kromě prvního měsíce krásně, od 5m celou noc,přes den klidně 3h v kuse. Doteď spí úžasně. Zato dcera? To je taky spánkový terorista. První tři měsíce jsem už snad raději zapomněla. Celou noc nebude spát asi nikdy a že by si přes den dala třeba hodinu a půl v kuse? Haha..... třeba teď už jsem kojila potřetí....a jednou vzhůru na dudlík. Já ještě nespala. 🤦

Mám jeho příběh na profilu, jestli se ti nechce spát. 😀 já to zkusím zalomit, neboť čekám brzo zas budíček. 🤦 Jinak já bych raději to řvouci dítě v obchodě, sice je to na hlavu, ale víš, že máš zdravé dítě. 🙂

Melajsem podobne pocity, ale porad si rikam, ze tolik maminek to zvladlo, ze musim taky!
Jinak zkus jeste nez se mimi narodi zapracovat na tech zachvatech - anys byla ty s dcerou co nejvic v pohode, doporucuju treba precist neco na blogu Nevychovy

Možná to bude někdy náročné, ale zvládnete to. Já měla opravdu štěstí. První syn (teď 2 roky a 10 měsíců) byl hodně náročné miminko, nespal a pořád brečel. Druhý syn (teď 4 měsíce) spí celou noc v kuse, přes den sice spí fakt málo, ale je víceméně pořád spokojený. Kouká, směje se, povídá. Prostě dítě za odměnu. Čoud mi dává stále ten starší no. Období vzdoru v plné parádě a k tomu ztráta té stoprocentní pozornosti. Pak až budou děti starší, tak si snad více vystačí spolu a bude zase lépe 😊

Já tak nějak všude říkám, že se ty 2 děti od sebe za 2 roky doporučují, že otěhotníš dokud máš miloučké miminko a je ti líto, že jsi složila kolíbku, hnízdečko... že za víc máš pak doma rošťáka, kdy uvažuješ, zda na dva máš. Navíc děti 2 roky od sebe si pak opravdu krásně hrají, takže už tak od 4 max 5 let staršího máš prostě dva parťáky, které ještě jakž-takž baví úplně stejné věcí - oba se trošku přizpůsobí a je to tandem. Vidím to v okolí - v jedné rodině 2 sourozenci 2 roky od sebe a v druhé nakonec jedináček stejného věku. Fakt moc velký rozdíl.

Já mám syna 2,5 roku a rázem zjišťuji, že už mě to "maličké ťuťu miminko" přešlo a mnohem víc přemýšlím, zda to dám. Kdyby už bylo tady, tak asi padám na hubu, ale za chvilku by mimčo bylo větší a měla bych ty dva super parťáky.

Jo a záchvaty krát dva nebudou - ono to postupně tak nějak poleví, než budou mladší 2 a zase začnou nanovo, tak starší už bude dávno v pohodě.

Jinak nedívej se na záchvaty, že to dítě to dělá, že něco chce a pochopí, že to nedostane. Já spíše načetla, že to je prostě nezralá psychika, že ono už i ví, že to nebude, ale neumí se s tím srovnat. Takže u nás často končíme záchvat "pomazlit". Nevýchova mi přijde taková podivná, já tohle čerpala z Montessori a tam to berou prostě úplně v klidu - fyzicky zabránit dělat jakoukoli škodu, počkat, pomazlit - a funguje to. Má 2,5 a už je vidět, že to čím dál víc zvládá líp a líp. Ano, sem-tam ho prostě vezmu na rameno, odněkud vynesu (kde moc ruší, třeba v obchodě) a počkáme. Když sama kvůli sobě někam nespěchám, tak je času dost.

Hehehe a co mám říkat já 😂 bydlení malé, všichni v jedné místnosti, jiné v nedohlednu (ne naší vinou) a čekám třetí 😂 všechny v rozmezí po 2 let. Můj muž sice žádný ignorant není, ale je to ustvany živnostník, který lítá od rána do vecera, aby nás uživil a já mu ještě pomáhám. Hlídání není, přesto že by byt mohlo a ani jedno dítě ve školce 😂 Zvládnu to? Nezvládnu? Nevím, to okolí stejně nezajímá, musím 😅 hlavu vzhůru, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.

P. s. Neber to jako výsměch, ale podporu

Tak ja si zase myslim, ze je lepsi mit deti takhle 2 roky po sobe, mas vse rychle za sebou atd, me se narodilo mimco ted, kdyz jsou dceri 4 roky a zase vse od znova. Uz spala celou noc, takze jsme spolu spaly do 9ti do rana, mely jsme uz pohodicku a ted vse znova, takze vetsi sok 😀 nastesti malej moc v noci nespal asi mesic a ted uz je to zlaticko (ted jsou mu 2 mesice), v noci taky spinka, vstavam k nemu asi 2x, coz se da, pres den je hodnej, ale i tak by to clovek uz mel rad vse za sebou a mel zase tu pohodicku 😁 no a s tim vztekanim, ja bych na 15ti minutove konverzace nemela nervy, ja teda na zadek obcas dam, neni to zadnej vyprask, proste treba 3x placnu, ona z toho ma docela respekt a pak fakt nezlobi, nikdy zadna scena v krame (to zkusila jednou a jen jsem rekla, ze dostane a prestala), podle me to neni na skodu trochu dostat.

Určitě to zvládneš, jen pracují nervy... napadne to každou. My máme děti čtyři a zjistila jsem, že pořád vlastně relativně stíhám co potřebuju ( s každým dítětem jsem se divila co jsem proboha předtím dělala s tím volným časem co jsem musela mít). Zkus se nestresovat dopředu... teď stejně nevysmyslíš nic, jen z toho budeš rozhozená.

Budeš to zvládat, jak nejlíp budeš umět 🙂 Občas líp, občas hůř, ale budeš, neboj 🙂
Malý věkový rozdíl mezi dětmi je nakonec vážně skvělý.

Na ty rady kašli 😉 je to tvoje dítě 😉 a každé je jiné. U nás u staršího nezabírají domluvy, ani když dostal na zadek. Prostě když se sekne, nehne s ním nic. Když se valí někde po zemi, je nejlepší prostě počkat, až skončí. Lidi koukají, kritizují, ale neznají ho. Domluvy, vysvětlování, výhrůžky nebo plácnutí to v tu chvíli akorát zhorší.. pak si o tom v klidu povídáme, co se stalo.. Jsem ráda, že mladší je úplně jiný 😁 jednak bych se zbláznila mít dva satany a navíc vidím, že to prostě není mnou.. prostě má takovou povahu a musí se s tím naučit pracovat. A určitě je to lepší, než to bylo třeba před rokem 😉

@orisek56 motivační citát :D prča samozřejmě, máš můj respekt 👍

Já mám holky po dvou letech a je to paráda. Taky jsem se bála a malovala černé scénáře, ale nakonec to není tak strašné. V šestinedělí jsem se snažila nebýt s oběma najednou sama, byl tu buď manžel nebo moje mamka nebo si vzali starší na hlídání. Pak si to s miminkem sedlo a už to bylo v pohodě. Myslím, že jak najdeš rytmus, tak to jde v klidu. A to je starší taky strašný vztekloun. Podle mě tak od druhého měsíce do roka mladší je to dobré. Pak i ta mladší sahá po hračkách a začíná se prosazovat, tak se začínají řešit spory a bitky.
Najdi si “vychytávky”, které pomohou - kojila jsem v noci vleže, holky spaly s námi v posteli. Starší se ráda ráno podívala na pohádku, tak jsem jí na půl hodiny pustila a měla jsem chvíli klid. Starší taky můžeš na nějaké dopoledne dát do školky, myslím, že je to super začít zvykat dřív něž klasicky ve třech letech. Skejtík ke kočárku je taky fajn.
Jinak péče o druhé dítě je snadnější než o to první, už máš věci vyzkoušené. Navíc máš doma věci po prvním, tak nemusíš pořád řešit fusaky a jestli koupit to nebo to a máš to své osvědčené.. Já si mladší dceru užívám víc. Možná i pro to, že vím, že další dítě už mít nebudu.

@odula dikec 😂 prostě a jednoduse, v rámci nějakého módu přežití musím zaujmout pozici trochu střelce, že se to nějak vsechno poddá, jinak bych se houpala na stromě 😂

@orisek56 hele Ono to nakonec ale vždycky jde. Musí. Z my zkušenosti - největší paseku mi nadělaly představy moje nebo druhejch o tom jak se mám já nebo moje děti chovat, jakou mám mít domácnost a bla bla. Ve chvíli kdy jsem se na to vys.... je to mnohem, mnohem lepší. ;)

to jsou naprosto normální pocity... nevíš do čeho jdeš, neumíš si to představit, tak se toho bojíš, ale ono to půjde 🙂

@odula přesně tak a to se teď učím taky, protože zas na druhou stranu mám být za co vděčná. A co se týče bydlení, každý si na nás ukazuje prstem a posmívá se nám a já ho začínám s úsměvem posílat do pi*i, protože nikdo nám s ničím nikdy nepomohl, ani stéblo ne přeložil, spíše naopak. Takže jsem všechny poslala v duchu do hajzlu a hned se mi ulevilo. Zbytečný lidí ve svém životě nepotřebují, zvládáme a zvládat musíme.

Jestli ti to pomůže, tak my teď čekáme čtvrté a pocity mám poslední dny navlas stejné 😀
Chytá mě panika, že už jsem 33. týden a vlastně nemám zatím absolutně nic přichystáno pro mimčo (furt lítám na tréninky se staršími a nebo se snažím dohnat resty v práci) a absolutně si zatím neumím představit, jaké to bude.
Ale asi je to normální, před každým příchodem dalšího člena rodiny 🙂
Ono si to nějak sedne - respektive musí 😀

@orisek56 že jo? presne. Jeden pán... mám dojem... kdo to byl do háje. Nějakej chytrej. Cece, kam se na mě hrabe Biden :D no ale ať to byl kdo to byl, tak řekl něco jako (:D ) "Nedělejte si nic z kritiky lidí, ke kterým byste si nešli pro radu". takže - to strašně zúží počet lidí, jejichž kritika pro mě něco znamená tak na... jednoho 🙂 nemusim ti vypravet co to udela s dusevnim zdravim. Vsechny ty sousedky, kamosky, tchyne, o nejakej pipnach v nakupaku ani nemluve, jsou najednou cloveku uplne u zadele. A je to dobre. Nikdo nema pravo kritizovat kdyz nechodil ve cvickach toho druhyho. tak. ted se jeste naucit bejt hodnej sam na sebe, a to je taky orisek. Ale to se taky podda 😉

Mám děti od sebe 23 měsíců a chvilku trvalo než si všechno sedlo a časem to už bylo jednodušší. Všechno zvládnete 😉🍀. Teď čekám 3 a dětem bude teď na podzim 4 a 2 roky a vím, že zase chvilku bude trvat než si všechno sedne. Ale když vidím, jak si holky spolu rozumí, hrajou si a moc bez sebe nedají ani krok, tak to je taková odměna za ty krizové chvilky 😁.

@odula přesně tak, mluvíš mi z duše, je to ale dlouhá cesta, člověk si k tomuhle uvědomění musel a musí dojít po nějaké době a po peripetiích, však co jsem se tu nařešila lidi , mezi kterými žijeme, jaké to svině máme .. A konečně začínám chápat, že úplně zbytečně , protože když je vypustim... Tak už vlastne neexistují.