V těhotenství vymizela moje láska k domácím mazlíčkům

partyzanka91
11. pro 2013

ahojky, před těhu jsem byla milovnicí mých dvou králičích holčiček Esterky a Mínky. Hlavně Esterka pohybující se volně po bytě a chodící za námi jako pejsek byla naší oblíbenkyní. Ráda jsem jí muchala v posteli, nosila jí dobroty a sledovala zda jí není špatně. Chodili jsme k veterináři na pravidelné očkování, dělala jsem králičkám jejich alba na chovatelském webu a radila se s jinými chovateli a nebo dávala rady těm méně zkušeným. Esterku jsem dokonce nechala za 3 000,- kastrovat abych předešla rakovině dělohy.
Co jsem v těhu tak mě Esterka začíná štvát. Z postele jí vyhazuju, štve mě když si řekne o hlazení a nebo když za mnou furt chodí. Starám se o ně s nechutí, nesnáším když mě budí abych jí dala jídlo. Už je nefotím ani jim nevyhledávám, žádné dobrůtky protože za ně nechci zbytečně utrácet peníze potřebné pro miminko. Je mi jich trochu líto protože vím že si to nezaslouží, ale mě prostě připadá že tomu očekávanému miminku zabírají prostor. Esterka se tu chová jako pán a bojím se aby nebyla zlá na miminko a už dopředu jí za to nenávidím i když totak nemusí být. Manžel si toho všiml jak k nim sem teď hrubá (samotný je mi trochu do pláče když nemilostrdně shodím ušatou z postele a ona vykuleně kouká a manžel jí jde hýčkat a uklidňovat) a jak už se o ně moc nestarám a ví z čeho to pramení, myslím že to i chápe. Snad se to zlepší až uvidím že Esterka miminku nic nedělá a že se maličkému třeba líbí.
Je tu ještě někdo kde začíná nesnášet své mazlíčky a připadat mu že mu překážejí????

partyzanka91
autor
14. únor 2014

ahojky, jen bych chtěla všechny informovat že už se to u mě naštěstí zlepšilo. Teď jsem naopak v období kdy jsem spíš něžná a lístostivá. Králíčci už mě neštvou a ráda je pohladím, pokud si příjdou. Povedlo se mi naučit to že pokud nechci aby byli v posteli tak je odstrčím rukou a oni to pochopí. Jsem ráda že se to takhle urovnalo. Co se týče infekcí tak nic tam nehrozí, to už vím i z chovatelského webu. Vadí jen kočky a nebo nějaký divoký zajíc z lesa, ale ti domácí a navíc očkovaní nic nepřenáší. Záchůdky jim raději čistí manžel, jsme tak dohodnutí. Teď už jen doufat jak příjmou prcka, přinejhorším je můžu mít jen na chodbě a nepouštět do obýváku. Děkuji všem kteří mě v tu těžkou dobu chápali a nezlobím se na ty co ne, protože je na jejich příspěvcích taky něco pravdy.

mafeska
14. únor 2014

@partyzanka91 tak to ráda slyšim, že už je máš zase ráda 🙂 nechala bych je spolu seznámit aby si ušáci zvykli že miminko patří k Vám.
Já Benžiše zavřít do předsíně, když se přitom doma něco děje ten by mi dal teda 😀

uztotakbude
14. únor 2014

@partyzanka91 To je moc dobře, že se to zase srovnalo. Mám radost.

kamilka007
15. únor 2014

@partyzanka91
Máme maďarského ohaře, před těhu moje největší láska, v těhotenství snad ještě víc, ale co jsme si dcerku přinesli domů, lezl mi na nervy. Občas štěknul, venku se v něčem vyválel a donesl to domů, švihal ocasem jako zjednaný a chlupy jsme měli po celém bytě. Normální věci, až na to, že mně začaly strašně vadit. Vyvrcholilo to tím, když jsme nad schody z obýváku museli dát kvůli lezoucímu prckovi zábranu - pes pak nemohl za námi a odcizil se mi úplně.
Teď v druhém těhu je už zábrana pryč a mateřské pudy mě k němu zase víc táhnou. Sama se i víc snažím, protože vím, že je to miláček a byl fakt nešťastný, že jsem ho ignorovala. Už se zase muchláme a on si strkáním a mručením povídá s bříškem, myslím, že jsme to zlomili - a podruhé už ho odříznout nenechám. Dobře, že už to taky zvládáte. Nakonec je totiž náš hafan dcerčin největší kamarád. 🙂

gryfis
15. črc 2014

@partyzanka91, já bych jen dodala, že se to asi může stát.. nemám to sice v takové míře, ale tak nějak mi náš pes též začal jakoby vadit.. neboj, bude to v pohodě

nuali
15. črc 2014

Tak to jsem ráda, že to dobře dopadlo 🙂
Sama teď trochu válčím s naším štěňátkem. Když jsem ho pořizovala, tak jsem byla těhu max. týden a nevěděla jsem to. Jinak bych k malému dítěti divoké štěndo nekupovala. Kdybych věděla, že se zadaří mimi tak rychle pořídila bych pejska buď dřív - aby dospěl nebo později, až bude mimi větší. Je to žárlivka a nesnese ani když obejmu manžela, tak jsem zvědavá a taky ta hygiena není optimální, máme teď chlupiska všude. Ale snad to nějak zvládneme 🙂

simdan
24. čer 2016

Vidím,že diskuze je již uzavřena 😀 témeř,ale já mám veliký problém,tak snad se najde někdo,kdo poradí nebo aspoň vyslechne mé pocity ☹

Nejde přímo o vymizení citu v těhu...ale je to dost podobné,musím napsat vše,aby jste pochopili(pejskaři i nepejskaři oč jde,děkuji za váš čas a přečtení)

S manželem máme psa amstafa.Ohledně koupě psa jsme se bavili,ale jelikož jsem kdysi měla fenu Bulteriéra a vím co takový pes obnáší,chtěla jsem opět plemeno"bulíka",ovšem do budoucna,snažili jsme se o dítě a tak jsem řekla,že prostě s pejskem ještě počkáme.Fajn.Jenže jednoho dne donesl manžel bez varování štěně Staforda,k němu veškeré vybavení,misky,vodítka,očkovací průkaz a já myslela,že mě trefí šlak.Říkám ať pejska odnese zpět,že tohle jsme si nedomluvili a pod.Prosil,sliboval,že se mu bude věnovat a já husa povolila.Teď mám peklo ze života a uvažuji o rozvodu.Jelikož jsem pracovala na krátký dlouhý týden,snažila jsem se pejska učit základní povely,chůzi u nohy a podobně,samozřejmě jsem to vyžadovala i po manželo,protože,když jsem byla třeba 3dny v práci a pak se měla o pejska starat byl jak utržený ze řetězu,skákal po gauči,absolutní nepozornost,vše během 3dnů"zapomněl".Krom toho,že jsem se snažila o výcvik tehdy ještě malého pejska,3x denně jsem luxovala hromady chlupů,o oblečení ani nemluvě.Když bylo pejskovi 6měsíců a už měl dost sílu,protože tahal na vodítku,žádala jsem manžela,aby začal chodit na cvičák,bylo jaro,ideální doba začít,obvolala jsem spoustu výcvikových organizací a čekala,kdy manžel začne,já jsem měla časově namáhavější práci,takže u mě připadala starost o pejska 2max.3x týdně a to jen dopoledne.Manžel bohužel psa velmi rozmazlil,vysvětlovala jsem mu,kde má pes místo,jak se má chovat(manželův první pes),ukázala jsem mu,jak učit chůzi u nohy a ať jde na ten cvičák,že je to důležité nejen pro výchovu,ale také o zvyku na jiné pejsky.Nastal zlom,zjistila jsem,že jsem těhotná a jelikož jsem 3týdny ležela v nemocnici,tak manžel na veškerou výchovu kašlal,nechtělo se mu,neměl trpělivost,když jsem se vrátila domů,spousta věcí byla zničená,rozkousané kliky,matrace,křeslo,fotoaparát,poškrábaná stěna,plovoučky,katastrofa,všude chlupy(takže mu dovolil spát i v posteli).Byla jsem na mrtvici,pejskovi bylo 8měs,a začínal být nezvladatelný,doma poslechnul(spíš mě),venku neviděl,neslyšel.Já na rizikovém těhotenství zůstala doma a začala jsem se pejskovi věnovat,doma to šlo,venku už to byllo horší,opět neslyšel,neviděl,pamlsky nepomohly,nic.Tahal tak šíleně,že jsem musela omezit procházku jen okolo baráku,když přišel manžel chodil sním on.Opět prosby o cvičák na který se vykašlal,však jen ať se vytahá mi řekl!!!
Když jsem byla v 6měsíci těhotenství pes mě shodil ze schodů a já opět zůstala v nemocnici,tentokrát 5týdnů.Celou dobu v nemocnici jsem manželovi říkala,ať dá psa z domu,já jsem s venčením skončila(zůstala jsem ležet až do porodu)a ještě s takovým divočákem nepřipadalo v úvahu,pejsek neměl ještě rok,určitě by se ho někdo ujal,vycvičil a věnoval se mu.Ne já ho nedám pryč a nedám.Jen ho rozmazloval,dovolil mu vše,absolutně si neuvědomoval co to znamená.To mi opravdu na zdraví nepřidalo.
Jak se narodil syn,veškerá má péče padla okolo dítěte.Manžel je nezodpovědný vůl(opravdu slabé slovo) a já jsem psychicky vyřízená.Synovi je rok,pejskovi 2roky a 3měsíce,doma jakštakš poslechne,když přijde návštěva je to děs,všechny otravuje,"ošukává",olizuje,shodí vše okolo sebe,vůbec se nedívá,že je syn poblíž,několikrát ho propleskal ocasem a 3x shodil na zem,běží,nedívá se,čumí nám do talíře,když jíme a tahání venku je katastrofa,takže ho nemůžu vůbec brát,protože bych to s kočárkem nezvládla.Manžel je tady všem pro smích,první vyběhne pes a táhne manžela na vodítku,vláčí sním po celém sídlišti,jsem z toho hotová,stydím se za něho.Pes má být radost,člen domácnosti,ale pro mě to peklo na zemi,všude chlupy,rozbité věci,manželovi to nevadí,mě ano,stále se hádáme,když si něco vypije strašně psa cvičí,řekla jsem mu několikrát ať to nedělá,že ho taky může pokousat,psi nesnáší alkohol,řve po mě,že jsem zase chytrá,když jsem měla bulíka,že vím ho..o výchově,že pes potřebuje lásku.Ano potřebuje,ale čeho je moc toho je příliš.Baví se sním jako s miminem,nemá nad ním vůbec žádnou moc,rozmazluje ho,je to až nechutné.Vím,že někteří pejskaři řeknou,že to je v pořádku,ale mě to v pořádku nepříjde.Ano,kdyby poslouchal,byl"normální",ale u nás už to přesahuje "vychcanost" to co mu nedovolím já,dovolí manžel a pejsek se na mě potom dívá,že já jsem ta špatná.Navíc jakýkoliv odchod z domů,byť jen s odpadky nebo do schránky s poštou je okamžité vytí,štěkání na celý barák,několikrát si u nás už stěžovali sousedi.
Stále chci ať manžel dá pejska pryč,žádám ho,prosím,informovala jsem se všude,vím,že pes není věc ale už nevím jak dál,zničilo mi to celé manželství.Ne pryč ho nedá,prý ho radši zabije.No to už je moc i na mě...Nedá se sním mluvit,já už nevím co mám dělat,jsem na pokraji sil,denně ty stejné scénáře,hádky,dohady...Už jsem pevně rozhodnuta,že od manžela odejdu,nechci tomu přihlížet,nechci to už řešit,nechci!!!
Musela jsem to vše napsat jak to bylo,aby jste sami usoudili,kde se stala chyba a že já sama nic nezmůžu a taky jsem to ze sebe chtěla dostat.Navíc v rodině nejsem jediná,kdo to tak vidí,i moji a manželovi rodiče mu domlouvali,už dávno,že naprosto neuváženě si takhle donese pejska ještě k tomu do paneláku.Navíc na tom nejsme finančně nejlépe,dá se říct,že spíš už na sociální úrovni.Chtěla jsem začít chodit během mateřské na brigádu,copak můžu?mám oči na stopkách,kdykoliv se pejsek přiblíží k malému,je neopatrný,spíš mi příjde,že ho bere jako hračku,nevěřím mu,opravdu už to nezvládám.Cokoliv řeknu je špatně,nakonec je chyba ve mě, že jsem přestala pejska venčit, že nejsem schopná ho vzít s kočárkem,přitom sám ho tak tak udrží,tak si dokážete představit jak bych ho asi já venčila,ne on to nechápe, nechápe spoustu věcí.Svaluje svoji chybu na mě.Neuvědomuje si že pes může bez varování kdykoliv zaútočit,ne on je hodný on by nikomu neublížil, vždyť vůbec neví co je výchova a respekt má s nás srandu,neumí se přizpůsobit našim podmínkám, umí jen sedni,lehni a to doma,venku neposlechne ani,kdyby jsme se na hlavu stavěli,vchází do dveří dřív než my,třeba mě i praští čumákem do nohy.Venku na vodítku narazí klidně do cizího člověka,nebo šlápne na nohu,je mu to jedno,dokonce jednou skočil na cca4leté dítě a povalil ho na zem,jsem z toho na mrtvici.Prosím o radu nebo alespoň jak by jste to řešili vy,nebo jestli znáte podobný případ,jsem v koncích!

simdan
24. čer 2016

Ještě chci dodat,že na 10letém synovi je absolutně závislý,bere ho jako svůj majetek,kamkoliv se syn pohne,leze za ním,když syn chce být sám(učit se,venku na hřišti s klukama),pejsek blázní,začne kňourat atd...myslím,že to není o tom,že ho bezmezně miluje,ale o tom,že pejsek ho vlastní...aspoň mě to tak příjde a syn má s něj někdy taky vítr 😒

bachovy_esence_poradna
24. čer 2016

@simdan píšu sz 😉

simdan
24. čer 2016
guinea
24. čer 2016

@simdan Tak to je příšerná situace. Podle mne není problém v psovi, ale v manželovi - podle toho, co píšeš, je hodně sobecký a ty i vaše dítě jste mu u ... no víš kde, viď ☹ Většinou nejsem zastáncem radikálních řešení, ale na tvém místě bych se okamžitě rozvedla a nečekala, až pes třeba dítě pokousá na obličeji ☹

mikjamo
26. čer 2016

@simdan Ahoj, našla jsem si toto téma, protože mám doma něco podobného (no trošku slabší odvar, s tvou situací bych už byla asi odstěhovaná) ale jsem na mrtvici z našich zvířat. Nikdy jsem nebyla extra milovnicí zvířat, ale ted jsem na našeho psa a kočku vyloženě "alergická". A chápu i zakladatelku dotazu. S manželem jsme se dali dokupy před 3 roky(to už měl psa svého 6 letého, tak jsem na výběr neměla)a já měla svou perskou vymazlenou čičinku, která polehávala v paneláku jen na gauči a okně. Když jsme se dali s manželem dohromady a přestěhovali se na domek, kočka se splašila začla utíkat ven, trhat ptáky,žvýkat myši, chroustat krtky a specialita je, když mi to rozemleté hodí na rohožku, abych ji pochválila...do toho "náš" velký chlupatý pes, který tedy naopak zůstal být gaučák a ven chodí velmi nerad (manžel ji od malička totálně rozmazloval). Abych se dostala k jádru věci 🙂... jsem nyní těhotná, v 6. měsíci, na miminko se moc těším, a tak nějak řízená hormony cítím, že chci mít vše pěkné, čisté a připravené,ale u nás je to nemožné. Pes strašně líná, 2 krát denně musím vysávat, ven ji vyhazovat nemůžu (rozhodnutí je prej přece na pejskovi, když byla zvyklá v paneláku !!!) pes s námi i obědvá- manžel ji dává soustíčka z příboru! Dále sleduje tv z gauče atd...Kočka se mi mezitím snaží propašovat do domu nechutnosti, tak jsem ji koupila venkovní domek, at tedy žije venku, ale když se ona rozhodne jít dovnitř, dokáže za dveřma řvát a škrábat i hodinu. Takže upřímně, lezou mi na nervy nyní v těho stokrát víc než předtím, nevím jestli to bude lepší potom, ale vím, že už si žádná další zvířata pořizovat nebudu

ldiesel
26. čer 2016

@mikjamo tak to znám, s manželem jsme si do bytu pořídili kočku, psa jsem do bytu nechtěla no a pak jsme se vzali a místo svatební cesty pořídili psa, koupili domeček, takže pohoda, jenže jsem pak po roce otěhotněla a veterinář mi řekl, ať se kočce raději vyhýbám hlavně jejímu wc no a vztah s kočkou šel do háje, bála jsem se ať něco nechytím, ale psa jsem milovala, jenže po porodu najednou na prvním místě miminko, pes mě začal vším vytáčet, chlupy, že štěkal, když někdo zazvonil přitom samý normalní věci, ale štvalo mě, že malej usnul a pes začal štěkat, tak začal dostávat a řvala jsem na něj byla jsem na nervy. Teď čekáme druhé pes 4 roky je nemocný, bere prášky na celý život, jenže na malyho vrčí a z prášků má pořád hlad a neumí si od nás pamlsek vzít v klidu to málem sežere i ruku, takže je pořád zavřený na chodbě, protože už několikrát malýmu stiskl ruku že v ní měl jidlo tak jsem mu dala na zadek a začal vrčet i na mě, je fakt, že už jsem se s ním dlouho nemazlila spíš mi vadil, nedovolím, aby malýmu něco udělal, takže bych ho uškrtila, když zjistím, že malýmu zase stiskl ručku. Teď teda ho víc hladím a jsem zvědavá jak přijme druhé dítě. Nejhorší je, že manžel ho miluje, ale naštěstí taky bere dítě na prvním místě a že kdyby byl nějakej nebezpečnej tak by šel... Jenže řeším, že nevím kam bych ho dala v rodině max jeho rodičům ikdyž to není jistý vždy měli psa a mají dům tak pohoda, ale jak má tu nemoc tak bez prášků nevydrží a pochybuji, že by si ho někdo cítí vzal a do útulku ho asi nevezmou a nikde uvázanýho bych ho nenechala. No jsem zvědavá, nejhorší je, že už si ani nezvykne být v boudě na zahradě.

mejan
26. čer 2016

@simdan to je hrozne. Je mi to lito. Ja uz bych z tehle situace asi skoncila na psychiatrii.Nedivim se, ze uvazujes o rozvodu. Myslim, ze jsi byla trpeliva az az. Manzel ocividne neuapojuje rozu.. Nevim cim mysli, ale hlavou rozhodne ne. Mozna by Hana o rozvod donutil racionalne uvazovat, kdyz ne, tak muzes byt rada, ze budes od nej. At si to s tim psem uzije. A ty budesit s detmi klid. Hodne stesti

mejan
26. čer 2016

Omlouvam se za preklep. Ma byt nezapojuje rozum a mozna by ho rozvod donutil

ppejskova
26. čer 2016

@simdan začít s okamžitou prevychovou...psa i manžela... Možná bych zvážila i psího psychologa...
Jinak chování k synovi (10) je u psů typu bull normální, mají prostě jednoho pána a tomu věnují veškerou pozornost, takže bych vzala synka,psa a pod dohledem na cvičák... Měla jsem amerického pitbulla, bylo mi 15 když jsem ho dostala,a byl to ten nejlepší pes,kterého jsem kdy měla... Miláček, poslušnej...jen psi nikdy nemusel(tak zkrátka chodil na vodítku když tam nějací byli)
Jinak manžela nechápu... U nás málem už letěla kočka... Naštěstí se vzpamatovala...(kradla 2 měsíčnímu miminku dudlík z pusy :D)

silwin
15. bře 2017

U nas jeden pes a jeden kralik, jsou to milacci.
Ale druhyho psa nesnasim, mame nevo podobnyho, i kdyz hodne slabej odvar. Ted co jsem v tom, tak to ten hajzlik nejak vycitil a jsem pro nej ted slabsi kus, vrci na me kdyz ho chci uvazat nebo mu dat nahubek...
je zly na ostatni psy, i feny a stenata, a co nejhur tak vyjizdi i po detech, zakerne zezadu... mam chut ho kolikrat fakt prastit necim po hlave.
Neni vhodny do bytu, posloucha max kdyz ma strach ze by dostal vyprask, jinak je schopnej lizt nam po hlavach a srovnat barak se zemi. Steka nonstop, vychcanej je jak mraky. Povahou takovej cigan, jak se clovek otoci zady, uz pro nej zadnej povel neplati a zacne delat bordel.
Co s nim, utracet ho nechcem, to je mi lito, je to hezky zdravy zvire. Jen je proste divokej a nevychovanej, kdyz mu muz dela furt nejaky ulevy... ja ho poslu na misto a minutu na to ho chlap odvola at si jde behat a ma volno...
nedokazu si predstavit ze takovyho zakernyho hajzla si nekdo bude chtit vzit... tak max utulek, ale kdyz nesnese psy a utoci na ne...
Oba jsme se shodli na tom, ze musi pryc, vzdyt bych s tim deckem ani nemohla projit pres dvur ven, nebo ho dat spat ven do kocaru...

mermaidka
27. črc 2017

Cítím to úplně stejně s naší kočkou...jsem na začátku druhého těhu a nemůžu ji ani vystát. Ona navíc teď čeká koŤata. 😕

shakira007
17. led 2020

Tohle vůbec nechápu pro mě byly a vždy budu mi psy moje miláčka které miluju 😍💜,když někdo řekne jak sou psy hrozný a že je nechávám běhat ven nejradši bych jím dala pár facek. Já sem to v těhotenství měla spíš naopak a bála jsem se jestli mím psům nebude mimi vadit ale naštěstí to bylo naopak a děti jsou jejich milačkove.

codal
17. led 2020

@partyzanka91 ja myslím, že jsi měla zvířata jako děti a teď na jejich místo přijde skutečné dítě a jakoby je sesadí z piedestalu. Myslím si, že je to docela přirozený, i když u tebe je to docela extrém, ale možná je to i tehotenskyma hormonama a zase se to zlepší. Já měla před dětma dvě kočky, taky jak děti, mazlíčci největší, a taky když přišly holky, tak už nejsou "takový top", ten vztah se trochu změnil. Jako pořád se mazlíme, pořád je miluju, pořád se o ně starám, ale už je to prostě jiný, už to nejsou děti, ale opravdu "jen" zvířátka.

elu
18. led 2020

Tak uplne normalni reakce, bude to jeste horsi, az se mimi narodi... Zviratka jsou chudaci, ale nenadelas nic, uz te budou jenom stvat

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru