Vážně je to pro všechny mámy tak hrozné?

Prvni dite byva pro mnohe sok,obvzvlaste pokud v rodine jsi prvni co ho ma...nevis poradne co a jak,musis si zvyknout na jiny rezim,tedy na rezim s ditetem,nekdo to zvlada lip,jiny hur.Obvykle se to do roka ditete zajede a zabehne a to dite uz je i vetsi a zacina s nim byt i sranda uz ti i sem tam rekne nejake slovo.Takze okoli mysli nejspis toto.Pak zalezi na povaze dane maminky jsou materske typy,ktere to do ma bavi vc.stsrost o deti a pak takove,ktere ne a ty trpi,jelikoz maji poct ztraty svobody.Za me to je o tom,jake si to udelas tskove to mas.Neboj se rict o pomoc parnetovi,nech dite pohlidat babickam a zajdi si nekam neco pekneho koupit,nebo na kafe,nebo cvicit,o vikendu jeden den nech ditko na zabaveni partnerovi a odpocin si a pak by nemel byt problem.Samozrejme je treba i pocitat s tim,ze kazde ditko je jine,jedno ma bolesti briska a porad rve,dalsi zase potrapi zoubky,jine ma problemy u ockovani,nekdo resi exem u ditete nebo spatne kycle,jiny zase musi davat diteti specialni mleko bvuli ABKM,jiny ma ditko porad nemocne se slabsi imunitou (ta se teprve buduje),nekdo ma dite s neurovyvojovymi poruchamu ADHD apod.,nekdo resi spatnou rec,dysfazii.,nektere v noci nechce spat.Pokud nebudes muset resi nikdy nic velkeho krome beznych nemoci,muzes si vlastne pogratulovat k tomu,ze to materstvi bude pro tebe jednoduche a muzes si ho s dobrou organizaci dost dobre uzit,hlavne at je dite zdrave a to ostatni se nejak zvladne,dite vyroste ani nevis jak,za chvili je tu skolka a pak skola a zjistis,ze te uz ani tak moc nepotrebuje.Tak se nestresuj,ale bud pripravena na vse a uvidis,ze to zvladnes stejne jako jsme to zvladly my ostatni 😉

Ne, není to tragické. Ale život ti to změní z naprosté většiny, ne-li úplně. Samozřejmě že dítě přinese dříve nepoznanou lásku a radost, ale tak úplně neplatí, že jaké si to uděláš, takové to máš. Protože i to dítě je člověk s vlastní osobností a potřebami a brzo i názory, jenže zároveň tvor dost nesamostatný, o kterého je třeba se starat. A v tom je ten kámen úrazu. Dnes se o děti stará většinou žena, jejíž jediná starost (spolu s domácností) to často je. I když staré pořekadlo říká it takes a village to raise a child. Sice jsou k tomu kecy o nejlepší práci na světě, ženském údělu blablabla, ale reálně je to ocenění za výchovu dětí a péči o ně minimální. A do té doby dospělá nezávislá žena je teď finančně závislá, neustále musí myslet na někoho dalšího, což má být její práce, k tomu řeči a tlaky příbuzných i veřejnosti na to, jak správně by měly výsledky té práce vypadat... Moderní mateřství v našem civilizačním okruhu je prostě vyčerpávající.

K tomu vsemu, co tu zaznelo... Asi dodam i toto.... Hlidani bych mela.. Ale.. ... Zalezi i na tom, kde zijes, zda mas auto nebo di odkazana na verejnou dopravu a co u vas je... Jsem na vesnici, mesto 10 minut jizdy autem.... Ale.... U nas uz nic, ani blba hospoda, ale auto nemam, jsem odkazana na autobusy, ty jezdi dopo jaks taks, odpo par do mesta, par z mesta, ale stoji to za prd.... Kamaradky mam vsude mozne rozhozene a jednu v tom meste, ale ona uz pracuje, tak si nemuze vymyslet (jeji dojede az vecer, cely den je pryc)..... Ve meste se mas kde projit, kde si sednout pokecat.....tady se jdu projit po vesnici a pripadne do lesa, ale me chybi zajit si na kafe i treba sama i s detmi, to by me bylo fuk... Ale proste sebrat se a vyjut s baraku nekam si sednout, kde se nekdo postara o me a ne ja furt o nekoho

Není to hrozné, jen si z toho nesmíš sama udělat to, že se od dítěte do 3 let nehnes a nenecháš ho ani přespat u babiček 🤷.

@ilonne moje spaly od 2,5 mesice u mých rodičů. Moje mléko odstrikane v lednici. Nebyl to žádný můj rozmar, měla jsem něco neodkladného. A od te doby tam jsou na noc 1x měsíčně. I když nepotrebuju, jen tak, aby naše rodiče nevypadli z rytmu😃

Deti sezerou strasne moc casu, nervova soustava dostava zabrat, s nastupem do zamestanani (matky) skolskych zarizeni (deti), zusek, skautu a podobnych instituci se rodina nalada vyrazne vylepsuje (aspon u nas), miluju sve deti, ale miluji kdyz odjizdeji na par dni mimo domov (bohuzel mladsi je zatim skolkovy, casto marodny a je to takova mala katastrofa na dvou nozkach - kupodivu tu katastrofu nikdo moc nechce…i kdyz starsi byvala u mych rodicu casto, ale covid, zhorseni zdravotniho stavu, umrti tchana nam tak nejak ty prespavacky mimo domov dost omezili), ale prijde doba skol v prirode a taboru a ja si odpocinu i od nej…ale stoji to za to, za krasna milujici objeti, za radost a smich deti, za spolecne vecery u spolecenskych her…proste neco vezmou, neco zmeni a neco daji, neco ony nauci nas, neco naucime my je…me treba naucili ze nemusim mit veci porad pod kontrolou a mit plan a nahradni plan, naucili me si uzivat tady a ted a radovat se z drobnosti, krasne kyticky na louce, pozorovani ptaku a veverek v parku…

Když bych to měla za sebe shrnout, tak první 3 měsíce jsou boj o přežití. 3-6 měsíců si to sedne, a přestává kolika. A člověk si zvykne. 6-12 měsíců je takových horších. Dítě se chce hýbat ale ty ho potřebuješ mít třeba v kočárku. A pokud to chodit pozdě, tak je to ještě delší. Od období chodce je to pohodicka. A je důležitý hodně zapojovat všechny kolem, aby sis fakt mohla odpočinout. Já nesnesu být 24/7 s dítětem. Musim občas alespoň jednou týdne dělat něco sama, někam jít apod. Jinak bych byla dost protivna 😄😄

Mám třetí dítě, teď měsíční. S prvními dvěma jsem vystudovala druhou VŠ, teď žádný další program nemám, ale už jsme byli s manželem na večeři - miminko v šátku a můžu cokoli. Kojim, takže hlídání ještě minimálně rok nehrozí, ale nijak mě to neomezuje.

Diskusi jsem ještě nečetla, ale... Jaký si to uděláš, takový to máš. A platí to i tady. Mám pět dětí od jednoho měsíce do skoro dvanácti let, jedno navíc postižené, máme statek, zvířata a žádné hlídací babičky. Čas na sebe mám, není neomezený, není ani vždy takový, jak jsem plánovala, ale jde to. Zrovna minulý týden jsem byla s kamarádkou, co má taky pět dětí, a byly to super dvě hodiny relaxu. Podle mě je základem zůstat sebou, nepřepnout do módu "100% matka"... Takže klidně dětem řeknu, teď piju kávu a tu si vypiju teplou / cvičím a mám to ještě na deset minut / došiju tyhle tepláky a pak se vám budu věnovat. I máma je člověk a potřebuje se realizovat, jinak vyhoří. A není na škodu, aby to děti věděly.

Mě se život změnil diametrálně. Bohužel hodně ovlivněno nemocí syna. Muž má náročnou práci, bývá v kuse několik dní pryč, takže žádná pohoda, že v 7 odejde a v pět je doma. Navíc druhý dítě o 15m mladší. Mám dvě miminka, co nechodi, nenaji se sami, neoblecou, nemluví... Rodina 1500km daleko, druhá 150km...nemám tu žádné kamarádky...nejsou tu žádné hernicky, nic pro děti (neboť se tu ženský "neflakaji" tři roky doma, ale vrací se po 3-6m)...Jsem v totální sociální izolaci, 24/7 s dětma....Je to šíleně psychicky náročné, neboť já jsem člověk, co má rád společnost a pokec. V ČR je ta mateřská ale lepší, máš fůru možnosti, kam jít. 🙂 Navíc já nejsem ten typ na ty malý děti, mě to nebaví...Já si hrozně přeju, aby jim byli aspoň 4 roky už. No shrnu to: záleží na spoustě fakturu, na rodině okolo tebe, na tom, kde žiješ, jaký máš kámošky, jaký máš dítě...Jaká jsi povaha....Ale život se ti změní navěky. 🙂

Život se ti změní o 100% to je bez debat, ale neznamená to, že přestane žít, naopak všechno je ještě zajímavější 😊 První dítě jsem měla brzo v 21 a krom péče o mimi jsem stihla dálkové studovat i si občas na chvíli mezi kojením zajit někam s kamarádkou, nebo s manželem.. Druhé dítě bylo náročnější, špatně spala, byla na mě hodně závislá a dlouho se bez ní nedalo nic, ale mě to nevadilo. Tak jako tak to rychle uteče a než se člověk naděje jsou děti velké. Jinak být usmudlana a neupravena, jen kvůli tomu, že mám dítě je úplná blbost.

@marimanta to asi zalezi na osobnim meritku, pro me vypit si kavu a dodelat v klidu cinnost je naprosty zaklad pro to prezit den psychicky v poradku, ale neni to dost na to nebyt 100% matka.

Ahoj, kdyby to bylo tak strašný, nečekám plánovaně třetí :D A to kromě příchodu třetího začínáme stavět dům...oba víme, že to nebude lehké, ale spíše se na to těšíme než že bychom se báli...život mi rozhodně neskončil, naopak...krom toho, že dostal v podobě času a zážitků s dětmi úplně jinou dimenzi, stíhám od prvního na částečný úvazek pracovat a seberealizovat se pár hodin týdně a díky skvělému chlapovi, co chápe, že v dnešní době už to není jen o tom, aby byla ženská zavřená doma s dětmi a vařila a uklízela, tak jsem stíhala před těhotenstvím běhat, chodit na svoje milované lekce tance, i na tu skleničku s kámoškou...pravidelné hlídání babiček rozhodně nemáme, spíše nárazovky, že babička přijede na jeden víkend za měsíc k nám a pak tedy holky jsou převážně s ní, ale kvůli vzdálenosti se nedá mluvit o nějaké pomoci, že by třeba vyzvedly ze školy a odpoledne pohlídaly nebo tak. Sama jsem si to navíc stížila tím, že jsem obě kojila do tří let, takže de facto nebyla možnost je někam poslat, ale to bylo úplně dobrovolné rozhodnutí, kterého nelituji, nicméně málokdo to tak má a o to je to u leckoho jednodušší. Ze začátku jsem měla ambice být nejlepší máma-manželka-zvládat vše doma a ještě ideálně pracovat...každé selhání jsem pak těžce nesla a brzy pochopila, že tak to nejde...takže jsem si to pak úplně přehodila v hlavě a už se nehroutím z toho, že tu mám dva koše nevyžehleného prádla nebo zůstanu s mladší déle v mateřském centru, nestihnu kvůli tomu uvařit a objednáme si někde jídlo...to by mě ještě před třemi lety přivedlo do stresu a pochybování o sobě, ale ta pohoda matky je fakt nejdůležitější věc pro obecnou pohodu doma a tím se ted řídím...říct si co potřebuju taky já...takže když přijde pocit, že musím vypnout nebo začnu brzo řvát kvůli kravinám, pustím holkám na půl hodiny pohádky, zavřu se někde do ticha a třeba si čtu (před pár lety bych tohle nikdy nezvládla udělat)...a nevyčítám si to. To bych dřív taky neudělala, ale taky to kolikrát schytaly za úplnou blbost jen kvůli tomu, že já překonávala nemožné a chtěla od sebe moc, to je hlavní, co mě mateřství naučilo, že i já jsem důležitá 🙂

To sama pochopíš, až budeš třeba rok doma. Já ani nemám problém poslední dobou s pohlídáním a mohla bych si i někam zajít, ale cítím se unavená a jdu raději spát. S dětmi se toho dá dělat hodně nic s nimi nekončí. Jen to má jiný rozměr. Já to mám vždy přes zimu, že se cítím víc unavená a nic se mi nechce.

@me_druhe_ja tohle jsem občas prožívala, když jsem byla au pair v cizině. Totální izolace hlavně, kdyz jsme cestovali. Nikde nikdo známější. Jezdíš občas do ČR?

Ono záleží na hodně faktorech. Ale jako člověk co mel hodně zájmu to vidím, že se mi ten život opravdu obrátil vzhůru nohama. Ačkoli dělám už spoustu věci co jsem delavala, tak většinou když to jde s malou. Hlavně teda se musí hodně vše přizpůsobovat “režimu” toho mimca, takže ne nutný nějakým způsobem plánovat dopředu a je to proste náročný 🙂.
A to my s dcerkou byli už v jejich 2 měsících na tabore se psy. Takže jako ono to jde. Pro mě je spis hodně nepříjemný ten nedostatek spánku, občas se mi chce až brecet jak jsem proste nevyspala a pak nemáš ani náladu a energii na věci co bys třeba chtěla dělat. 🤷🏻‍♀️
Teď se začíná pomalu vše zlepšovat, dcerce je 6m, baští rada prikrmy a těmi je schopny ji krmit i tatinek, takže já se muzu věnovat tomu co mám rada.
Ale upřímně, těžko se s tou změnou života stále srovnavam. 😉

Diskutovala jsem s bezdetnou kámoškou. Snaží se a nejde jim to.. Říká jak se těší, že to musí být krásné a lepší.. Nedokáže pochopit že to lepší s dětmi není 😂 je to prostě jiné a musí se to zažít.. Každá jsme jiná, máme jiné životy před dětmi, jiné děti, jiné manželi, někdo hlídací babičky jiné nemají žádné... Taky se to dost mění v závislosti na věku dítěte a doby kdy si na mateřské... S jedním dítětem jsem měla skutečně dovolenou, s dvěma teprve začalo to pravé mateřství... Záleží jak bude spát, to se mění, jak se bude chtít kojit,.. Na milion věcech.. My jsme zcela zapojili děti do našeho akčního života, sportu, cestování.. Jsou součástí všeho a máme i hlídací babičku. Nechodím neupravena a nevidím důvod proč bych měla.. To je snad nějaký mýtus.. Nevim.. Ale stejně svobodné a bezstarostne už to prostě není a nikdy nebude.. A tento pocit si asi musíš zažít. To nejde vysvětlit.

Mám dvě dcery a nyní bych měla každým dnem porodit dalšího prcka. Holky jsou ještě ,,malé” (4 a 2 roky), máme ještě velkého psa, velký byt (200m2), zahradu. Někdy je to na palici a mám toho dost, ale ve finále mě to baví se starat o rodinu. Chlap hodně pomáhá a i sám je rád, když si vezmu knížku a ještě nemám například uklizenou myčku. Sám říká, že si potřebuji odpočinout nebo vypnout, abych normálně fungovala. A spíš je to on kdo říká, ať si konečně sednu a nelítám furt 😀. Holky jsou občas na hlídání u babiček, což je fajn. Ale není to nijak extra často, protože si říkám, že já jsem chtěla s chlapem děti a musíme se o ně postarat a nespoléhat jen na babičky. Zároveň vím, že obě kdykoliv rády pohlídají 🙂. Takže dle mého názoru ta role matky je fajn a já si to užívám ☺️ (samozřejmě záleží i na manželovi - jestli pomáhá atd.). Ale neznamená to, že je to hračka být máma a občas toho nemám plné zuby 😂.

@felixfelicis to souhlasím, že to je o úhlu pohledu. Beru to podle toho, co občas slyším za stesky z okolí. Taky jsem se musela třeba naučit, že počkej až dovařím oběd, umyju podlahu.. (jakože činnost s výsledkem pro všechny a ne můj koníček) má stejnou hodnotu jako počkej až dočtu kapitolu, docvičím (tedy čistě sobecká činnost). Fakt totiž někdy mám pocit, že narozením dítěte žena zapomene na sebe. Někdy... A taky s věkem a vývojem se mi to mění. S jedním, později dvěma dětmi a mužem několik let po sobě půl roku v ČR, půl roku na druhé straně světa jsem dělala doktorát. Dneska o cca deset let později takový ambice nemám, netěšilo by mě to, teď mi pro potěšení stačí číst, šít, pracovat na zahradě....(rada bych napsala i cvičit, ale to jsem v těhotenství dost flákala a teď to je úplně stejné).
Takže jsem sice chtěla napsat, že co je pro jednoho problém, pro jiného je výzva, ale pravda je, že pokud mě nabije jen kino, posilovna a zlézání Matterhornu, realizuje se to hůř než zavřít se na půl hodiny do ložnice.

@marimanta jo 🙂 Ja jsem mivala hodne konicku, ktere byly vicemene s detmi nekompatibilni. Tak jsem si vybrala jeden, kde to slo cestou nejmensiho odporu, ten udrzuju, a se zbytkem asi smula, protoze az deti odrostou, uz na to asi nebudu fyzicky stacit. To uz je zivot, kdyz uz jsem pak vedela, jake to je, nemusela jsem si k tomu dobrovolne porizovat dalsi deti, a taky si ted umim daleko vic uzit ty male radosti, ale kazdopadne zmena to byla pro me velka 🙂

@felixfelicis Ano, ano. S dětma už se nevydám ani na ten Mont Blanc... Když není hlídání na noc, tak noční šifrovačky jsou taky pasé... atd. atd. Máme tři děti a někdy lehce závidím bezdětným, na druhou stranu je mi jich někdy zase líto, protože ani ony časem nebudou na spoustu aktivit fyzicky stačit. A co je potom naplněnější život? Plácat se na max. 20km výletech, protože děti víc nedají (a to z nich mám radost, co všechno zvládnou, protože to bereme jako normálku) a mít ty děti a pak třeba i vnoučata, nebo mít hromadu až extrémních zážitků a pak už nic? Popravdě, když jsem viděla film o české horolezkyni na K2, měla jsem rozporuplné pocity, zmítala jsem se mezi obdivem a odsouzením (na tuto část pocitů nejsem rozhodně pyšná, asi v tom byla závist, přestože bych tak dlouho bez dětí být nechtěla. Ani nejsem horolezec, je to jen příměr).

@korin souhlasim se vsim❤

Ne, život ti neskončí, jen se ti rapidně změní. A záleží jaké budeš mit miminko. Chvíli se vše točí kolem něj, než si to sedne a pak záleží na tobě, jak si to uděláš. Jinak pro mě platí, jedno3 dítě, žádné dítě. Čím vice děti, tím je to náročnější časově, proto hledám čas pro sebe velmi těžko. A když zase začneš chodit do práce, tak je to ještě těžší. Ale rozhodně jsem ráda, že děti mám.

@vendelinka08 ano je to tak,jedno dite zadne dite,taky hraje roli vekovy odstup deti od sebe nebo kdyz co rok to prorok,tak to je nejvetsi masakr,mit deti 2 roky od sebe,to je taky jeste docela narocne...Ale prave ty deti to tem rodicum pak vrati,od tech 4 let uz je to dost na pohodicku i dochazenim do prace....

Hrozne moc zalezi jak se po porodu vybarvi chlap a babicky. Pokud na vse budes sama a babky te budou jen komandovat tak to bude blby. Pokud mas stesti na chlapa a rozumne babicky , zkratka dobrou rodinu, tak budes dost pravdepodobne v pohode.

Mám tříletého syn, taky jsem si říkala (když mu bylo asi půl roku), že můj život asi skončil, ale teď už vím, že JE TO JEN OBDOBÍ. Jak mu padl rok, tak jsem občas sem tam někam vypadla...na kafe a pak dokonce i na týden k moři 🙂. Ted čekám v květnu jednu malou cácorku, a jsem v klidu. Protože i ona povyroste, a pak si zase na to kafe nebo víno s kamarádkou dojdu 🙂

Mam dve deti, chlap je s nima kdyz potrebuju, zrovna vcera jsem si vecer vysla s kamaradkou a vratila se v noci. Co se tyka vzhledu, zadna zmena. Kazde rano se namaluju, ucesu, pravidelne si myju hlavu takze s mastnou nechodim. Moje deti nebyli blici, nebyli ani narocny miminka, neplakali, pekne spali. Spis ted je to s nima o nervy 😀 (4 a 2 roky) Je to proste jiny nez zivot bez deti, coz je logicke a s tim kazdy musi pocitat. A ver, ze je rozdil mit urvane, narocne miminko nez miminko, ktere je spaci a v klidu. Kdybych v noci nespala, pres den by mi tu taky rvalo, byl by problem ho uspat tak bych nejspis taky chodila neupravena, unavena a nemela bych silu si nekam vecer vyjit, radsi bych sla spat 🤷‍♀️

S jedním dítětem je to brnkačka. V létě chodíme ven, na hřišti jsme skvělá skvělá parta maminek a tatínku. Babičky sem tam pohlídali a my zašli do sauny, kina, welness atd. Teď jsem k synovi porodila dvojčata holky. To už je teda zahul 😅😅😅. Až teď si uvědomuji, kolik krásného času jsem měla pro sebe i se synem. Neříkám že třeba nákup oblečení se synem byla pohoda, ale výlety , procházky a čas na hřišti velmi osvěžující. Teď mám 12denni dvojčata a realita už začíná doléhat 🤪😜

Často je to o tom, jak to maminka chce. Takže bych to neviděla tak černě. Kámen úrazu je to, že se o své dítě už nikdy nepřestaneš bát. To, do jaké míry s ním budeš, nebo nebudeš, záleží čistě na Tobě. Jsou matky co po MD (nemyslím tím RD, ale MD, co je půl roku) jdou rovnou do práce a jsou happy jak tři grepy a dítě je nijak netíží, mají zajištěné hlídání a tím to pro ně hasne. Pak jsou matky, které se od svého dítěte nehnou, ale není to o tom, že by nemohly, ale ony nechtějí. Každý jsme individuální, i Ty budeš. Porodem se Tvůj život změní, bude jiný, už vždy bude součástí Tvého života dítě.