Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Mám manžela, přesto jsem na děti i domácnost sama. Jak z toho ven?

dzejn002
17. srp 2019

Milé maminky, již dlouho mě trápí naše situace doma. S manželem spolu žijeme 5 let, 4 roky manželé. Předtím jsme se znali jako kamarádi 7 let a občas něco podnikli, takže jsme se zběžně znali, i své povahy a přístup k životu. Máme dvě děti, 3 a 1 rok. Nebudu zde rozebírat do detailu starší "křivdy" a a všechny mezní události, ale jen to zasádní a to čerstvější. Manželova rodina mě nikdy nepřijala, ale za tím jsem asi před půl rokem dokázala udělat tlustou čáru a daří se mi to neřešit, prostě nad tím už vůbec nikdy nepřemýšlím. Byl to určitou dobu hlavní důvod hádek, protože manžel chtěl a vždy chce být s každým za dobře, i když třeba s něčím nesouhlasí. Myslela jsem, že když to vytěsním, tak už bude jen dobře, ale asi jsem přes to nechtěla vidět to ostatní. Už když se nám narodilo první dítko, tak mě manžel nechal hned po příchodu z porodnice samotnou, nebyl ochotný si vzít ani den volna. Vůbec. Má práci, kdy tou dobou byla příprava na sezónu, takže si objektivně nemohl vzít čtrnáct dní ani týden volna v kuse, ale... ranilo mě to. miminko neumělo pít, dva měsíce jsem byla v nonstop koloběhu, kdy jsem se nestíhala najíst. Mimčo bylo pro pokročilé a já na vše sama. Jak jsme se dostali z nejhoršího, tak už bylo lépe a docela jsem vše (i když nuceně sama) zvládala. Ještě jsem do toho dělala poslední rok VŠ dálkově. Manžel mi jednou za čtrnáct dní společně s mojí mamkou hlídal u školy miminko, mamka jim zajišťovala "catering". Abych vždy ten jeden den nemusela řešit vaření a mohla být ve škole. Oba jsme od začátku chtěli více dětí a celkem u sebe. Tak jsem odstátnicovala a přišlo druhé těhotenství. Myslela jsem si, že po ukončení školy přijde "příjemnější" období a ještě větší pohoda, ale to jsem se spletla. Asi díky vůli dodělat školu a více práce jsem nějak nevnímala, jak jsem na vše sama. Jenže po dodělání školy mi už manžel vůbec s ničím nepomáhalal a to se stupňuje stále. Byla jsem těhotná a vše těžké musela tahat sama, nákupy, kočár, vše zařizovat a dělat sama. Manžel i když by mohl, tak ze své pohodlnosti chodil a chodí do práce na děvět a později a tím pádem se vrací po šesté. NIkdy v životě nevzal sám ze své iniciativy děti po práci ven, povozit kočár, nic. S malou jsem to připisovala tomu, že chce, ať trávíme co nejvíc času spolu - chtěl vždy ať jdeme společně. No teď už vím, že je to z pohodlnosti. Přišla koupě bytu, rekontrukce, většinu věcí jsem řešila sama, jinak by to nebylo ještě teď. Těhotenství bylo do půlky v pořádku, pak krvácení a nutnost se šetřit. Ani tak jsem se pomoci nedočkala. Pravé peklo přišlo po porodu. Opět si nebyl ochotný vzít ani den volna a já byla unavená na vše sama. Naštěstí mi pracující maminka první 4 dny doma pomohla (vzala si volno). A on ten čas co mi mamka obětavě pomáhala využil po práci k tomu, aby si zašel do posilovny a čučel na mobil... Tolik ke starším křivdám. A teď současnost: jsem stále na vše sama. Před dovolenou jsem si musela sama vyměnit olej v aute, kapaliny. Vše pozjišťovat a naplánovat. Dovolenou zajistil on, ale ani nevědě adresu kam jedeme. A poslední kapka samotná dovolená. Pět dní si dovolenkoval, s kamarády popíjel do noci, abych já celou dobu v noci vstávala k dětem a ráno s nimi v šest. Sliboval mi, že když na dovolenou pojedu (už jsem nechtěla, bála jsem se, že to tak dopadne), tak mi bude pomáhat a bude se nám věnovat. Takže jsem byla úplně vyřízená. Ještě jsem po asi 5 letech poprvé onemocněla a je mi pod psa a přesto není schopný převzít domácnost a zapojit se a udělat aspoň z poloviny to co já, i když už padám na hubu. Jsem strašně naštvaná a nevím co dělat. Už jsem bohužel několikrát udělala scénu, pak i hrozila rozvodem. Když to vygraduje, tak se nedokážu udržet a mít chladnou hlavu. Vlastěn už ani soudně nevím, zda to je nebo není důvod k rozvodu, když žadné jiné problémy nemáme. Jsem zblblá z toho, jak mi říká, že je všechno v pohodě a vytvářím si to jen já u sebe v hlavě. Je mi z toho smutno. Poslední měsíce není den, kdy bych si v duchu tak desetkrát neřekla, že je to debil. :( A největší gól je, že chce třetí dítko, kteréjsme dřív chtěli oba. Ale já tuším, že se nezmění, když je to čím dál horší a nedokážu si představit, zda bych to sama zvládla. Snad kdyby bylo zdravé tak ano, ale při mensích potížích by to byl záhul. Nejtěžší je asi to smíření s tím, že strašně to další dítko chci, toužím po něm, ale nechci jej s tímto manželem. A nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven.

meronym
17. srp 2019

@dzejn002 Nerada to pisu, tak tvrde, ale mate doma leniveho sobce a muzete si za to i sama. Proc jste pripustila, ze vse delate sama? Zakladne nastaveni se zpravidla vytvari pri zacatku souziti, pak po narozeni ditete, pozdeji se zabehle veci meni jen tezko. Ja bych mu rekla, co od nej ocekavam a nedelala bych ty veci za nej. I za cenu toho, ze napr. ten olej v aute vymeneny nebude. On nema motivaci se snazit, kdyz vi, ze vy vsechno zvladnete. Nevim, co jine vam ve vztahu funguje, ale dle popisu mu delate sluzebnou. Kazdy to ma jinak, ale ja bych takovy vztah nesnesla. PS: Nemusi to byt vas pripad, ale znam z okoli pripady, kdy si tihle sobci po case - kdyz se zena zakonite veskerou tou peci opotrebuje - najdou novy neunaveny model. Bacha na to! Mejte na prvnim miste samu sebe.

dzejn002
autor
17. srp 2019

@meronym Máte pravdu, ale nevím, kdy jsem udělala ty chyby, že se to tak zvrtlo. Přesně to si říkám a už jsem to něj i několikrát zařvala, že je sebestředný sobec. A je. Mnohokrát jsem mu v různých situacích řekla co a jak potřebuju, ale málokdy se něčeho dočkám. On je líný i udělat něco pro sebe. Raději si namaže chleba, než aby si sam uvařil oběd, když jsem měla střevní chřipku. Ani dětem neuvaří oběd, musela jsem to udělat sama i takovém stavu. A to jsem ho od rána slušně, pěkně a po dobrém prosila a řekla mu jak to udělat. On je v práci velmi úspěšný, oblíbený, s každým za dobře i mezi kamarády. Nemám se na koho obrátit. Mí dobří přátelé (kamarád s námi přechodně žil, když hledal podnájem a pak chodival každý týden vařit společně veceri), i rodina to vidí. Dosud jsem se styděla, to probírat a říkat, naše chci od toho uchránit, už tak půlku tuší... na jeho maminku jsem se obrátila naposledy za svobodna a od té doby jsem nežádoucí. Nevím hak z toho ven.

dzejn002
autor
17. srp 2019

@meronym Na té poslední dovolené jsem se tak styděla, tak strašně moc, když jsem viděla, jak ostatní tatinci se snaží a ženám pomáhají, aby si oddechly a jak proste pro rodinu se snaží. Jemu je to jedno, on to vidi, že ostatní to dělají jinak, lépe, ale u toho to skončí. Ještě manželovi vadí, že ho neschválím. Ale já prostě fakt nemám za co. :(

martinkam22
17. srp 2019

Skoro jakoby jste popisovala mého muže :/ ono se to vkrádalo tak nějak postupně, ani sem si to v tom šrumci neuvědomila a najednou sem na všechno sama. Manžel neudělá jedinou domácí práci, nenakoupí, dítě nepohlídá. Miminko bohužel bylo na několika operacích hlavy a je skoro neodložitelné, uklizím s ni v šátku nebo prostě neustále po pětiminutkách než si všimne, že tam nejsem. Pokud mi není dobře a stane se, že je někde nepořádek je zle :/ křičí, že jsou ženský co zvládnou i uklidit, že sem k ničemu a líná. Sem z toho fakt vyřízená, máme hypotéku a nevím jak by jsme se vypláceli a rešili péči o malou :/ aspoň já vám napíšu, že jste sakra dobrá, že to zvládátr se dvěma dětmi! 🙂

zelenaesmolda
17. srp 2019

@dzejn002
nabizi se otazka na co takoveho chlapa potrebujes kdyz jsi vlastne sama?
ja bych se snazila nasetrit si penize,pockala az deti pujdou do skoly a skolky,vratila se do prace a odesla od nej.

avadake
17. srp 2019

Po dobrém asi nic, možná je to takový co potřebuje semetriku. Zkoušela jsi? Kde myslíš že je prvopočátek jeho chování, doma nemusel nic?

zelenaesmolda
17. srp 2019

@meronym
souhlasim s tim,ze si za to castecne muze sama,ze to nechala dojit tak daleko.
a manzel nema motivaci neco delat kdyz vi,ze ona to stejne zvladne a udela za nej

malenka3
17. srp 2019

Je mi to moc líto, ale i já si myslím, že největší chyba je v tobě. A to proto, že sis ho tak naučila. On si zvykli, resp. neměl nikdy pocit, že by to mělo být jinak. A tobě dochází síly a nervy a už nemůžeš a chtěla bys to jinak. Jenže chlapi se nemění. Udělala si obrovskou chybu, že jsi přistoupila na druhé dítě. Nefungovalo to s jedním, bylo bláhové si myslet, že se dvěma se to změní. A teď se ženeš do další průšvihu, protože chceš třetí, i když máš v sobě zábrany, ale zjevně ne dost silné.

Podle mě nejste schopni spolu konstruktivně mluvit z toho, co píšeš. On se výrazně nezmění. Můžeš zkusit přestat dělat servis, dát mu najevo, co čekáš a přestat se starat o jeho věci, aby věděl, co vše máš na hrbu. Ale znamená to, že musíš slevit sama - budeš se dívat na to, že něco není hotové, protože mu to trvá nebo na to kašle. Ale osobně myslím, že to k ničemu nepovede.
Druhou, asi lepší variantou, je zkusit najít vztahového kouče a začít na tom společně pracovat. Začít tam můžeš sama a jeho tam dotáhnout po pár sezeních. Mohl by vás naučit spolu mluvit a hledat konstruktivní řešení.
Třetí varianta, která může bohužel nastat po té druhé, když nezafunguje, je ta, že se smíříš s tím, že to takhle prostě bude celý život, že ty budeš řešit vše, ale že nechceš rozbíjet rodinu, tak to prostě zkousneš, pokud má on něco, za co ti stojí s ním být.
A čtvrtá varianta, pokud vše ostatní je nereálné, je prostě rozvod. Musíš si to v hlavě srovnat, ale z toho, co píšeš, bohužel vidím velký tvůj podíl, že si se sama dostala až sem (chraň bůh, abych ho omlouvala, o tom žádná, chová se jak debil, to nebudu vůbec zpochybňovat).

dzejn002
autor
17. srp 2019

@martinkam22 Je mi líto, že to máte taky tak. :( Hlavně aby už bylo miminko v pořádku a nemuseli jste do nemocnice! Moje druhé miminko bylo taky absolutně neodložitelné půl roku v kuse a přes den nespali víc jak 5 min. Vlastně nevím, jak jsem to přežila.Můj muž naštěstí nekřičí, ale taky umí poznamenat, že nemá něco oprané nebo že už je tu trochu nepořádek. A přesně. Před narozením prvního dítka to ještě bylo v pohodě, aspoň mi to tak přišlo. Pomalu je to horší a horší. Kdybyste chtěla, můžeme si napsat soukromou zprávu. Napadá mě to stejné, jako Vás. Taky máme hypotéku, předčerpala jsem rodičák na rekonstrukci... neuživím děti a sebe, zatím ne. A pořád v hlavě řeším, zda to je důvod k odchodu, zda kvůli dětem vydržet. Třeba do doby, než to uvidí samy... I když starší už to začíná vidět.Popravdě, už pár měsíců mi běží hlavou, aby si muž jel dokončí svou cestu kolem světa, odjel do zahraničí... a my zůstali sami. :(

zelenaesmolda
17. srp 2019

@dzejn002
ja bych mu rekla,ze ma rucicky a ze vi,kde je pracka...

dzejn002
autor
17. srp 2019

@avadake Zkoušela. Nefunguje nic. Doma nemusel nic. Maminkou vždy velmi uznávaný a chválený, za vše, i zbytečně. :(

mrav
17. srp 2019

Odejdi třeba za svýma rodičema a nech se ho postarat o děti. Rodiče jste přece oba.

avadake
17. srp 2019

@zelenaesmolda asi tak, kamarádky druh si stěžoval na úklid doma, ihned jsem mu opáčila, zda-li má problém, může si to uklidit sám. Ten valil oči, vyrazilo mu to dech. Evidentně je zvyklý na hodnou a mírnou ženu. Těžko říci, zda si takovou vybral schválně aby mohl panovat nebo je to stav do kterého dospěli.

dzejn002
autor
17. srp 2019

@zelenaesmolda Ano, to je fakt, že to došlo příliš daleko, ale nikdy nepomohl nůž na krk, moje sbalené kufry. Hádka a křik, ať se sbalí. Ani taktiky po dobrém, snaha chválit za úplné pitominy. Ani manželská poradna nepomohla. Tam jsem ho dotlačila, ale ta poradkyně mě úplně ponížila. Řekla nám, že manžel je skvělý, že chodí do páce a nosí výplatu a ze přece nemůžu čekat, že když přijde unavený z práce, že mi bude pomáhat! Že ona musela u během mateřské zvládat vše sama i vést praxi a že já to mám ještě v pohodě, když nechodím do práce!! A prý jestli mi to nevyhovuje, tak mám jít do pravé a najít si chůvu. A to jako smrtelně vážně. :( I manžel uznal, že byla divná a přes čáru. Že se nad klienta nesmí povysovat. :( Ale ve finále nahrála jemu.

radka313
17. srp 2019

Ja se Vas musim zastat zeny co takoveho muze nepoznali a nezili snim netusi o cem mluvi rada typu mela sis ho naucit od zacatku ta je uplne mimo ten clovek uz takovy je nic ho nezmeni a kdyby jste se od zacatku stavela na hlavu bude takovy a uprimen ne ze by se zmenil to oni omylem nasel by si jinou aby mu vyhovovala vim o cem mluvim az moc dobre vzdycky obrati svoje chyby proti Vam a vy z toho vyjdete jako pitomec

zelenaesmolda
17. srp 2019

@dzejn002
tak pokud to i manzel uznal tak bezte jinam,neni to jedina vztahova poradkyne

martinkam22
17. srp 2019

@dzejn002 teď už se chystám spát, ale zítra budu moc ráda za soukromou zprávu 🙂 PS: u nás s tchýní uplně to samé!

dzejn002
autor
17. srp 2019

@mrav Jenže já nemám to srdce v tom ty moje skřítky nechat. On jim neuvaří, nechá je klidně týden zobat rohlíky, protože si to nedokaze zorganizovat, nakoupit a včas vařit... On jim to jídlo ani nedá, dokud neřve malý hlady nebo si malá vyhládlá neřekne... :( Má své kvality (hlavně teda po té pracovní stránce), není zlý člověk, ale pro nás toho moc nedělá. Má na prvním místě sebe.

zelenaesmolda
17. srp 2019

@dzejn002
uz jsi to zkousela?ja myslim,ze by se dokazal postarat kdyby vedel,ze te nema za zady a neudelas to za nej.doporucuju zlomit si obe nohy a ruce :D

mis_el
17. srp 2019

Mám to samé...po sobě si neuklidí natož po někom jiném...také je líný si něco uvařit, to už musí být. Nejvíc mě naštval, když mi bylo dva dny špatně - nic hrozného, měla jsem zvýšenou teplotu a kašlala jsem, ale uvítala bych kdybych si trochu odpočinula, aby vykoupal malou, uložil ji. Jenže on místo pomoci se oba dva dny sebral a odjel odpoledne na ryby a vrátil se pozdě večer. Prý je pořád unavený, celý jeho pobyt doma se v podstatě odehrává na gauči. Naštěstí nemáme hypotéku, nejsme manželé, on nemá nic já jsem ta zaopatřená, takže už aktivně přemýšlím jak se s ním rozejít. Jen je mi líto malé, má ho ráda, on se sice o ni nestará ale alespoň chvilku si s ní hraje, je to jediný důvod proč jsem se ještě k tomu rozchodu neodhodlala.

dzejn002
autor
17. srp 2019

@zelenaesmolda Jasně, když jsem byla v porodnici, tak starší neumřely, když jsem se starší byla v nemocnici po uraze, tak i mladší to přežil. Ale mimo křížovky není ochotný nic dělat navíc. Vím, že mě máš za blbku, ale když jsi to nezažila, tak je to těžké pochopit. Je to šílená bezmoc i vztek zároveň. A to nejsem žádná květinka. Nechci být, ale bohužel jsem téměř ve všem samostatná. A neřeším kraviny - neřeším, že si nepamatuje můj svátek a narozeniny, výročí, to je proste jeho problém. Tím netrpí děti. Už jsem se omezila jen na to řešit to, co ovlivňuje děti, jinak bych se z toho zbláznila. Dětem vybahrazuji nepéči tatínka jak to jde. Pořád jezdíme po výletech, je nám krásně. Je nám většinou lépe než ve čtyřech. Občas máme i krásný zazitek společně, ale manželům přístup pak to pěkné přebije.

zelenaesmolda
17. srp 2019

@dzejn002
nemam te za blbku ale uprimne nechapu proc sis s nekym takovym poridila deti.
podle me ho nepotrebujes,az skonci rodicak tak bych odesla,stejne jsi vlastne sama tak co.a on akorat zabira misto po tvem boku nekomu poradnemu.a zustavat kvuli detem?to ne.je to sice jejich otec ale ty nemuzes zit jako otrok protoze mas deti.mas taky pravo na zivot a na stesti.

zelenaesmolda
17. srp 2019

@mis_el
tak hrat si s ni bude i kamaradka nebo tvuj pristi partner,to opravdu neni duvod zustavat ve vztahu...

sudylichozrout
17. srp 2019

@martinkam22
@dzejn002
Vasi muzi se k vam chovaji jen tak, jak nim dovolite, aby se chovali. Kdyz zebsebe dobrovolne delate sluzky, neni se co divit, ze se nezapiji a maji jeste kydy. Vymezte si pravidla jak to bude a na tom trvejte, i kdyby melo byt tyden nevyprano a neuklizeno.

mrav
17. srp 2019

@dzejn002 Každý dospělý člověk se snad umí postarat. Já jsem už dva roky bez ženy a o svou tříletou dceru se taky postarám.

mis_el
17. srp 2019

@zelenaesmolda to ano ale je to prostě táta...já se jen nemůžu odhodlat, ale vím že k tomu dřív nebo později stejně dojde, navíc tohle nejsou jediné problémy.

hanka_333
17. srp 2019

@dzejn002 Porizeni druheho ditete za techto podminek jen manzela utvrdilo v tom, ze dela vse dobre a neni zadny problem. O tretim bych neuvazovala ani nahodou.

Je otazka, jak ho donutit ke zmene chovani. Treba si obcas nekam vyrazit, nechat mu deti a zadat at doma neco udela, aby si vyzkousel, jak je to narocne?

uzivatelkapetra
17. srp 2019

Hned mě napadlo dát mu přečíst cos napsala. Samozřejmě ne, že to píšeš na internet, ale přepsat to v dopis pro něj, klidně mailem. Jestli tě má rád, mohl by se nachvíli zamyslet a mohlo by ho mrzet, že se trápíš.
No a pokud mu nestojíš ani za zamyšlení, tak se asi není o co snažit

mis_el
17. srp 2019

@sudylichozrout já jen dodám, že tomu mému naprosto nevadí, když není uklizeno. Takže i když to bude vypadat u nás jak po výbuchu, stejně ho to nepřiměje nic udělat. A neprat už jsem mu taky zkoušela, to tedy nadával že nemá co na sebe, pak si zapnul pračku a naházel bílé a barevné dohromady, pak se divil že má vše zašedlé a teď nadává že nemá co na sebe, protože si spoustu věcí tím jedním praním zničil...

dzejn002
autor
17. srp 2019

@hanka_333 Právě nevím, jak ho donutit. On ví, že je to náročné, ale pomoct mi nedokáže. Když jsem měla výjimečně koncert s kamarádkou nebo divadlo, kam mě pozvali kamarádi, tak se o děti postará, udělají doma mega výbuch, nezvládne splnit základní prosbu ohledně jídla, oblečení,... a když jsem ho kdykoli poprosila o něco udělat, tak totálně bez úspěchu. S dětmi to přece nejde zvládnout. On není schopný ani pravidelně vynášet smetí, proste si nevzpomene. I když mu to připomenu, tak zapomene. I když mu to připomenu znova, tak to často nevezme... na úklidu bytu a rozdělení činností jsme se milionkrát domlouvali, ale proste neudělá nic a je to moje chyba, protože mu to nikdy neřeknu v tu pravou chvíli, kdy má čas to udělat. To je jeho hláška století, po které mam chuť se na vše vykašlat navždy.

Sem začni psát odpověď...

Odešli