• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Můj příběh

20. října 2013 
Můj příběh začal když jsem otěhotněla poprvé otěhotněla se svým tehdejší přítelem,byl šťastný a na dítě se těšil,ale nevyšlo to a já potratila...osud mi už tehdy napovídal,že on není ten pravý,ale já to nevnímala.Asi po 3 měsících jsem otěhotněla znova,opět byl rád, až jednoho dne přišel napitý domů s tím,že mám jít na potrat,protože dítě není jeho a on ho nechce.Druhý den jsem mu řekla,že si dítě nechám ať s ním nebo bez něho,zvlády to jiní zvládnu to taky.a jeho reakce? zmlátil mě, v noci když přišel domů,tak me znásilnil.Já se odstěhovala,to jsem byla ve 3měsíci těhotenství.Bohužel jsem to tenkrát nikde nenahlásila,bála jsem se.
Párkrát jsem ho a celé těhu potkala,ale trval na svém,že dítě jeho není.
Když jsem byla ve 4 měsíci potkala jsem kamaráda,kterého jsem znala asi 5let,ale dlouho sme se neviděli...začali sme se vídat a ON mi hodně pomáhal,najednou jsem na všechno nebyla sama...řekla jsem mu,že jsem těhotná...vzal to dobře a řekl,že bude stát při mě a kdykoliv s čím koliv mi pomůže. Trošku to zkrátím,zamilivali sme se do sebe a po narození syna sme spolu začali bydlet.
A já se začala soudit se svým bývalím o určení otcovství a alimenty.Do nes se s malým neviděl a ani nemá zájem, soudně určené alimenty neplatí.
Nynější přítel,si chtěl vzít malého za svého,aby sme byli rodina.Plánovali sme si naší společnou budoucnost,společné dítě, svatba,vlastní byteček...
Otěhotněla jsem tak trošku nečekaně v době,kdy to mezi námi začalo skřípat (on mi začal lhát). Řekla,jsem mu,že dítě s ním chci,ale teď se na to necítím a hlavně nemáme svoje bydlení,bydlíme v pronajatém bytě 2+kk,kam se opravdu vejdeme jen mi tři.On řekl,že se bydlení vyřeší a že dítě semnou chce.Věřila jsem,že tentokrát to bude jiné,než při prvním těhu.Omyl.
Sebral se a odjel na 10dní k rodičům (kam původně chtěl,aby sme jeli s ním,ale najednou sme se mu do jeho plánů nehodili).Začal mi mnohém více lhát než dřív, a začal chodit bůhví s kým po hospodách,aniž by mi řekl,že někam jde.Já doma trnu strachy,že se mu něco stalo.Slíbil,že když někam půjde dá mi vědět, ani jednou to nesplnil,domů chodí v noci a je cítit chlastem.

A já? Cítím,že jsem se i tentokrát ve vztahu spletla. Jsem zase těhotná a zase na všechno úplně sama, a je to mnohem horší...věděla jsem,že ikdyž to bude těžký jedno dítě zvládnu i sama, ale teď vím,že dvě děti prostě z mateřské neuživím, a nezvládnu to ani psychicky.Jsem vyčerpaná... (nemám už ani sílu se zase tahat po soudech,zbytečně...)
Nemám,kde bydlet, nemám peníze...Začínám přemýšlet,že bych dítě, které čekám dala k adopci...bude to asi to nejhorší v mém životě,ale budu vědět,že je o něj dobře postaráno,že má kde bydlet,má co jíst...nemám už nikoho na koho se obrátit s pomocí...
Nevím,co bude dál... a bojím se každého dalšího dne...
18. lis 2007 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
filomina a co tvoja rodina,nevie ti nik pomoct?
18. lis 2007 v 11:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
rodiče už bohuže nemám a se sestrou se několik let nestýkám
18. lis 2007 v 11:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Filomina, je mi veľmi ľúto, že si taká nešťastná... :frowning2: Nedá sa obnoviť vzťah s tvojou sestrou? Predsa ste rodina a hádam by ti pomohla v tejto zložitej situácii...
18. lis 2007 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
mas to velmi tazke a ja ziadnu skusenost,ako ti poradit.Reagovala som na tvoj prispevok,lebo je nedela a tu dost prazdno,tak len aby si vedela ,ze nie si sama aspon takto na dialku a urcite ti tu prispeju baby so svojimi mozno podobnymi skusenostami a mozno ti niekto bude vediet aj konkretne pomoct.
Ja ti viem ,len poslat vela pozitivnej energie,nezufaj z kazdej situacie je nejake vychodisko a do porodu je este aky taky cas,by sa vsetko mohlo na lepsie obratit.Skus aj tu pohladat nejaku temu podobnu tvojmu problemu.
Viem ze som velmi nepomohla a ver mi ze ma mrzi,ze pomoct neviem.
18. lis 2007 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
filomina, velmi smutny pribeh, normalne ako z filmu. Prajem ti vela stastia, ci sa rozhodnes tak alebo onak, ale jedno viem, ze jeden den budes urcite stastna, aj ked sa ti to teraz urcite tak nevidi. Drzime palce!
18. lis 2007 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to je fakt síla :frowning2: , až se stydí za svoje malicherné problémy :pensive: , zkusila bych možná kontaktovat sestru, to musí pohnout s každým, hodně štěstí při rozhodování, je to opravdu těžké :frowning2:
18. lis 2007 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Drahá filomina, veľmi sa ma dotko tvoje rozprávanie a veľmi s Tebou súcítim.
Skúsim aspon prispieť nejakou radou.
Skús navšíviť odbor sociálnych vecí a rodiny, mam skúsenosť, že sú tam milí ľudia, mohli by Ti poradiť, napríklad nejaké Rodinné centrum pre osamelých rodičov, kde by si mohla s detičkami ísť. Poznám jedno také u nás v meste, je to celkom fajn bývaníčko a v lete im pribudol pekný parčík, kde sa môžu deti hrať a mamičky na nich dohliadajú z pekného altánku, a patrí to len im.
Alebo si môžeš niečo také vyhladať aj na internete.

Tiež by si mohla zájsť ku psychológovi, veľmi by Ti odlahlo, môj otec trpel veľkými depresiami, a bolo to naozaj vážne,...tak som zavolala lekárke-psychiatričke, ktorú som našla v zozname a na druhý den som tam išla s ním /pravdaže iba do čakárne/. Veľmi mu to pomohlo, bol naozaj rád, že tam išiel, inak po prvý krát vo svojom živote, má 64 rokov. Bol to šťastný krok.

Filominka, ver mi, bude lepšie,...a nehovorím to len tak. Takisto som si zažila svoje peklo na zemi. Ked ma ako tehotnú, 2 mesiace pred pôrodom z ničoho nič opustil priateľ, mesiac predtým mi veľmi vážne ochorela mama,...bolo to strašné, bola som zúfala, neštastná je slabý výraz, bola som hotová, na dne. Ale láska k svojmu dieťaťu ma z toho dostala a tiež čas, ten vie pomôcť.

Myslím, že si užasný a nesebecký človek, že si sa napriek tomu rozhodla pre dieťa a nie pre potrat. Len ďalej bojuj, my ženy vieme byť silné, hoci to niekedy ani netušíme a kvôli deťom by sme vedeli rozpútať trebárs aj svetovú revolúciu. Dúfam, že to nevyznie ako fráza, ja to tak cítim.
Filomina, myslím na Teba, a daj vedieť čo nové, ozvi sa. pa
18. lis 2007 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
filomina to je mi luto :frowning2: viem ako ti je ked si sama a nemas rodinu ja ju sice mam ale daleko takze nic moc. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
ale chcem ti povedat len tolko ze na kazdom konci(dobrom ci zlom) caka novy zaciatok :wink: ja som si ista ze este budes stastna a dietatko si nechcas a budes ho mat najradsej na svete uvidis ja tomu verim,osud je sice niekedy kruty ale som optymista a tebe posielam trosku optymizmu,neboj aj ked si teraz zufala este pride den a ty si povies ze si ten najstastnejsi clovek na svete :wink: prajem vela vela stastia
18. lis 2007 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tu je manzel zuzizuz. Tiez sa ma tvoj pribeh dotkol. V prvom rade ti chcem povedat, aby si sa za ziadnu cenu nevzdavala, do porodu mas este vela casu. Nikdy nevies, co ta caka za rohom, a tie dobre veci tiez clovek nikdy necaka. Tak ako sa osud necakane zvrtol po tvojom prvom rozchode, mozno sa zvrtne zase.

Mam otazku - s tvojim sucasnym partnerom - nedaju sa veci dat naspat do poriadku? zda sa mi velmi zvlastne, ze najprv sa ta ujal, ked si bola tehotna s tvojim prvym dietatom a podla tvojich slov sa zachoval uplne super. Preto mi nejde do hlavy taka zmena povahy. Nedalo by sa to zase napravit?

Tiez sa skus obratit o pomoc u tvojej rodiny alebo priatelov. Ludia radi pomahaju.

My ti velmi drzime palce a budeme dufat, ze sa tvoj osud zvrtne k lepsiemu. Napis zase, ako sa dari a hlavne sa nevzdavaj.
18. lis 2007 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj flomina,neviem ci je to dojatie co ma prinutilo reagovat,ale asi je to paralela s mojim zivotom,prihovaram sa za pokus nadviazat kontakt so sestrou,krv nieje voda a ona ti urcite poda pomocnu ruku aj mne nakoniec pomohla rodina,len bolo tazke o to poziadat,ale koli detom sa to oplatilo.drzim palceky
18. lis 2007 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuju Všem za Vaše reakce a podporu, ani jsem to nečekala...čtu Vaše příspěvky a mám slzy v očích...

Opravdu nevím,co se v našem vztahu stalo, mám pocit,jako by byl vedle mě naprosto cizí člověk...
Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, řekla jsem mu,že nejsem šťastná a že takhle už dál nemůžu...ON dělal jako bych nic neřekla,šel vedle do pokoje za chvíli přišel a začal mluvit o něčem jiném...
Jsem ze všeho unavená, jsem celý dny sama doma jen s prckem, nemám raní nevolnosti,ale celodenní,do toho mi děda umírá na rakovinu-včera jsem ho viděla jak brečí bolestí...jsem podrážděná-vím to...

Ale tohle netrvá týden ani dva...trvá to už přes tři měsíce.
Při poslední hádce jsem mu řekla,jestli zjistím,že mi ještě jednou lhal,tak že je konec,už se sním nebudu mít o čem bavit...včera přišel domů zase napitej a zase lhal...a já ž nemám sílu se s ním o čemkoliv bavit.On se samozřejmě strašně divil,proč s ním nemluvím...

Přemýšlela jsem,když by se změnil a začal se chovat zase jako dřív...byla bych s ním asi jen kvůli dětem,a le já vím,že už mu nedokážu věřit,strašně mi tím lhaním ublížil...

Teta,která mě vychovávala po smrti rodičů s mým prvním těhotenstvím nesouhlasila a byla proti,ani vzath s mým nynější přítelem neschvalovala když jsem jí řekla,že čekám druhé,tak mi řekla,že jsem hloupá,jak to této drahé doby,si můžu pořídit druhé dítě...a sestra o mě prý řekla,že se na mě přítel stejně vykašle,že se určitě nebude chtít starat o cizího parchanta...to je taky jeden z mnoha dalších důvodů proč se s ní nechci kontaktovat.
18. lis 2007 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Filomina, vzdát se dítěte je krajní rozhodnutí, kterého bys mohla časem litovat. Pokud se tvá situace s partnerem nesrovná, neuvažovala jsi obrátit se na nějakou organizaci pro ženy v tísni? Dneska jich je přece spousta, na netu najdeš kontakty a určitě budou vědět, jak ti poradit, protože podobné příběhy řeší denně. Azylové domy a systém sociální podpory můžou být pro začátek řešením. Přeju ti, ať zase začne svítit sluníčko...
18. lis 2007 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
filomina,tvoje situace by nebyla až tak tragická, kdyby ses mohla na nějakého příbuzného nebo známého obrátit.Copak opravdu vůbec nikoho, kdo by ti mohl pomoci nemáš?Každopádně jako poslední možnost se můžeš obrátit na ty matky v tísni...ty azylové domy jsou skvělým řešením, alespoň na dobu, než se sama postavíš na nohy.Můžeš zkusit pracovat doma , pokud víš, že nevystačíš s penězi.V kolikátém týdnu těh jsi?Je jště možná interupce?Ostatní mě prosím nekamenujte. :slight_smile:
18. lis 2007 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Filominka, aj ja si myslím, že vzdať sa dieťaťa je krajné rozhodnutie... a ono to už ani nie je možné, na interupciu je už neskoro, našťastie... Neviem, ako ti poradiť v tejto ťažkej situácii, hádam len toľko, že ti držím veľmi palce, nech sa všetko vyrieši a dá do poriadku, aby si niekde našla pomoc a išla tou správnou cestou...a verím, že sa ti to podarí a budeš jedného dňa šťastná, dúfam, že s obidvoma detičkami... Myslím na teba a držkaj sa!
18. lis 2007 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Filominko, bud statečná máš to hooodně těžké ale dětátko je dar ... do porodu , je ještě času ,nevíš co se přihodí. co nějaká dobrá přítelkyně či známí??? nepomohly by? ach moje zlatá bud statečná a silná!!Přeji ti ,abys byla štastná !drž se , držím ti palečky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Azyláky jsou taky dobré řešení a je tu i potrat ,ale to si ty musíš rozmyslet sama.. napadlo mě to a proto to píšu na rovinu... držím palečky
18. lis 2007 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nilita, nehnevaj sa, ale na jednej strane píšeš,že dieťa je dar a vzápatí navrhuješ, akoby mimochodom potrat. Myslím, že pre Filominu sa určite nájde riešenie,... a ak si si nevšimla, tak napísala, že by dieťa dala na adopciu, ak by jej situácia bola nezvládnuteľná, dala by tomu tvorečkovi šancu žiť. Na rozdiel od Teba,...ja jednoducho nechápem niektorých ľudí, ktorí majú hned riešenie v podobe potratu.
Aká pohoda na svete, ked sa ich rodičia takto nerozhodli.
18. lis 2007 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Malena,ne každý má na interupci názor jako ty,třeba o tom sama možná uvažovala,nevím....Já mám názor, že děti v děcáku jsou chudáčci, a je pravda, že sice bude mít co jíst, střechu nad hlavou, jak psala filomina, ale to jsou jen základní potřeby, ale co to je jinak za život, když si to dítě nikdo nevezme-bohužel většina dětí takhle dopadne-já bych zase tohle nikdy nedopustila :stuck_out_tongue_closed_eyes:
19. lis 2007 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já mám pocit, že nilita to myslela tak , že dítě ona bere jako dar, ale napsala prostě i další eventuelní řešení :wink: Čekala jsem, že na to samozřejmě někdo musí okamžitě reagovat :unamused:
19. lis 2007 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
možno budem krutá
určite po takom sklamaní by som hned nechcela dieťa od druhého muža
uvažovala by som rozumom
19. lis 2007 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
poleva, a co by bolo u teba nie hned? Filomina predsa pisala, ze otehotnela necakane. Navyse s partnerom bola este pocas tehotenstva so synom a ten uz ma dva roky. Mne to teda az tak hned nepripada.
19. lis 2007 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
dievcata, ak si dobre pametam tak filomina nespomenula interupciu :zipper_mouth: hovorila skor v krajnom pripade o adopcii takze klud :wink:
a aj krutost a odsudzaovanie sem moc nepatri, nezazili ste tak neviete ako to bolo... velmi lahko ste mohli zazit aj vy nieco podobne :zipper_mouth:
19. lis 2007 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
zuz,ono už je na to podle terminu stejně asi pozdě...
19. lis 2007 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
A i kdyby se pro interupci rozhodla,tak je to jen a jen její věc a nikdo nemá právo jí odsuzovat!!!
Filominko musí to být strašně těžký,neumím poradit,snad jen to co už tu holky zmiňovaly....nějaký ten azylák a odtamtud se odpíchnout po nějakém čase zpět do života normálního života.Oni tě tam nenechají na holičkách,poradí ,pomůžou.
Moc přeju,aby se vše v dobré obrátilo!!!
19. lis 2007 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
prispevky ktore nebudu splnat pravidla vas upozornujem budem mazat, tak piste k teme a ak nemate co napisat tak nepiste, sukromne spory si rieste IPckami
19. lis 2007 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj filomina, tu u nas v Handlovej je domov pre opustene a tyrane zeny a zeny s detmi, ktore nemaju kam ist, nieje nieco podobne v tvojom okoli, kde by ti mohli pomoct? Napis z akeho okresu si a skusime ti spolocne nejako poradit :wink:
19. lis 2007 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
zuz, zatím se to přece všechno týká tématu... :astonished:
19. lis 2007 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
http://www.employment.gov.sk/new/index.php?SMC=1&id=360 toto som nasla, tam by ti urcite vdelei pomoct, keby bolo najhorsie :frowning2:
19. lis 2007 v 11:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
filomina poslala som ti IP :wink:
19. lis 2007 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milá malena.. očividně si můj příspěvěk pochopila špatně!!! Terezkaaa, to pochopila správně... Ale dalo se čekat ,že někdo něco takového napíše ,jako ty!! Ano dítě je dar! a zatím si stojím, ale interupce bylo další navrhované řešení a né ,aby to hned Filomina hned udělala.. to né!!Ona sama musí cítit a rozhodnout se ,jak se rozhodně .Nezlob se na mě ,ale dítě v dětsáku podle mě trpí a žít s pocitem, že nemám ty pravé rodiče musí být neúnosné!

zuz, tohle vše se týká tohoto tématu, a snažíme si navzájem poradit, a prodiskutovat různá řešení a k tomu patří říct i cvůj názor! Brala bych to , kdyby sme se tu navzájem slovně napadaly a nadávaly si ,tak potom jsem pro to mazat...ale tady je jen výměna názorů.. :slight_smile: Ježiš snad se tento příspěvěk nevymaže.. :grinning: :grinning: :grinning:
19. lis 2007 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Filomina,

pises, ze mas deda. S kym zije, nemas este babku? Nemozes sa na nich obratit? Pripadne, ked nikto z pribuznych nepomoze, skus to krizove centrum, myslim, ze to je riesenie aspon ciastocne.
19. lis 2007 v 16:12  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek