Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Střídavka, aneb nechci být jen matka

janaamax
24. zář 2017

Ahoj vsichni,citim se desne.....Nejsem běžna mama a chci mit i svuj zivot...Je nas vic?

michza
24. zář 2017

Ahoj,myslím že jo,ale že to málo kdo přizná 🙂 Mám taky střídavou už přes pět let 🙂 je to fajn že člověk má čas i na sebe a na jiné věci 🙂 Akorát teď byla strašná touha mít miminko a mít ho jen pro sebe,takže zatím to nikdo neví,ale jsem na úplném začátku očekávání,tak doufám že vše klapne 🙂 Je pravda že člověk přijde o to na co byl zvyklí i první mládě už je velký (10let v prosinci) takže vše bude na novo.

j.a.n.i
24. zář 2017

@janaamax Já tedy taky chci mít svůj život a považuju to za zcela normální 😀 My jsme tedy spolu, ale funguje to tu vlastně taky modelem střídavé péče podle toho, kdo je zrovna doma a kdo pracuje.

blahova_andrea
24. zář 2017

i ženy, které mají děti doma pořád, chtějí být víc než jen matkami 😉 nejsi divná.

zuzineckah
24. zář 2017

@janaamax já střídavce fandím. Ovšem jen v případě rodičů, kteří se nechovají jako idioti a mají k dítěti blízký vztah (= nevyprchá rozvodem/rozchodem).

jezz1e
25. zář 2017

Mám minimálně dvě kamarádky, co s chutí na střídavku přistoupily. Exmanželka kamaráda na ní teda nepřistoupila úplně s chutí, ale vadila jí spíš jen z principu (přece co by byla pro okolí za matku), a teď si jí zjevně taky docela užívá. Takže ne, nejsi divná.

janaamax
autor
28. zář 2017

Ahoj holky, moc vám děkuji a mrzí mě, že tu z vás teď asi žádná není. Je fajn vědět, že nejsem jediná, která si myslí, že i maminka, má právo na svůj soukromý život. Pravda je, ale taková, že je moje situace asi i přesto odlišná. Jako velmi zásadní je, že otec se snaží být Pan Tau a moc se k malému nemá. Syn má 3,5 roku a na taťku je hodně fixovaný. Víc jak na mě nebo aspoň stejně. Ve vztahu jsme fungovali tak, že já zajišťovala veškerý servis týkající se domácnosti a kolem malého (na tatínka jsem také nezapomínala 🙂 ) a tatínek byl ten, co přišel z práce, najedl se a od 16h do 22h se věnoval malému. No řeknu vám, kolikrát jsem opravdu žárlila, když se jen smáli a blbli v posteli a mě k sobě vzali spíše jen výjimečně. Pravda je, že po hodně těžkém porodu (25hodin a pak císařem, aby nás oba zachránili), jsem měla po probuzení z celkové anestézie vůbec pobrat, že mám nějaké dítě. Po 8h po porodu mi donesli dítě a řekli, to je váš chlapeček....no a u mě (značně nadopovaná) neproběhlo vůbec nic...ale vůbec,...naopak spíš nezájem. Takhle to trvalo několik dní a i když jsme se vrátili z porodnice, byl pro mě stále nejdůležitější můj mužskej. Jenže chyba lávky, z muže se z minuty na minutu stal pouze OTEC a jaksi na zbytek rolí neměl chuť, čas a ani energii. Vzhledem k jeho věku (52 let, mě bylo 30let) jsem si řekla, že musím být trpělivá.....ale nic se nezměnilo. Jen mě dál a dál muž odmítal a dítě nás oddělovalo víc a víc. Dodnes k malému asi úplně necítím co bych jako matka měla a ne a ne se to změnit. Tatínek od nás odešel před dvěma měsíci (po dvou letech neshod - takže v pohodě z mé strany), ale bohužel začal kašlat na malého. Teď si ho před soudem bere aspoň na víkend, ale v návrhu napsal, že se starat NECHCE, protože nemá zázemí. (bere 50tis čistého, takže spíš zázemí nechce mít). My s malým zůstaly v nájemním bytě, kde platíme s poplatky 14tis Kč a já protože mám práci 40km od domova, nestíhám dávat kluka do školky a včas ho vyzvedávat. Školka je od 6:30h otevřena a já musím sedět v 6:50h o 40km dál v kanceláři a pak vyjíždíme do terénu po celé ČR a mám nepravidelnou pracovní dobu se směnností. (PČR) a to vše za 9tis čistého vzhledem k částečnému úvazku. Bohužel moji příbuzní jsou 130km daleko a přátelé či sousedi tu žádní nejsou. Prostě jsem na malého zůstala úplně sama. Holky je to na palici, když ani nemůžete do práce odchodit částečný úvazek 44h měsíčně, jen proto, že otec se tváří, že otcem není. Řeší to OSPOD a to tak, že mě vnucují pěstounskou péči či Klokánka a to jen pro to, že tvrdím, že nejsem schopná mít malého ve výlučné péči a že žádám střídavku. Pravda je, že mi z toho už přeskakuje a že se moc těšim do práce. Zatím to řeším ošetřovačkou atd, ale to nejde do nekonečna. Dva měsíce v práci přivírají oči, ale dlouhodobě to nejde a tak musím (ač opravdu nechci) hledat jiné místo. Otec malého pracuje 150m od školky malého a 100m od bydliště...jenže....
Četla jsem hodně příspěvků, kde maminky převážně s podporou své rodiny říkají, nedala bych dítě někomu, kdo ho nechce. Jenže co mám asi dělat???Nikoho tu nemám, s moji rodinou mám vztahy velmi chladné a pomoc od nich čekat nemůžu a stěhovat se znamená, najít si jinou práci, jiné bydlení a vše od začátku. Jenže mě na mé práci moc záleží a dělat ji mohu jen na 5ti místech v republice, takže nejde jen tak prostě změnit okres a říkat si, ok tak budu tady. Otec pracuje na pravidelné pracovní době, ale tváří se, že je v práci 24h denně a proto, za malým nemůže dojít. Pravdou je, že ted má novou přítelkyni 90km daleko od našeho bydlíště a denně tam dojíždí a malý se mu jaksi nehodí.l Holky, asi mě možná některá odsoudíte, ale já fakt už nevim jak dál. Neutřu si ani zadek,aby tam malý nebyl. A to je hodné a poslušné dítě, žádný raubíř, ale i tak se neutrhnu ani na hodinu na kafe bez toho, abych ho měla sebou. Máte nějaká zkušenosti se střídavkou, když vlastně dítě do výlučné péče nechce ani jeden rodič? Nikde o tom nic nepíšou....jsme jak z blbýho vtipu...soudíme se o dítě, ani nikdo ho nechce! .....Jenže já malého chci, ale ne v takovém zápřahu. Prostě ideální by byla ta střídavka, jenže otec tvrdí, že je na výchovu moc starej atd....To jako nevěděl, když si malého dělal????!!!Je mi z těch argumentů zle a když ho požádám, aby přišel, že půjdu na dvě hodiny na volejbal, tak mi řekne, že není zasraný au pair a ať jdu někam, že ho MOJE výlety a lamcání nezajímají. Ale mě jeho měsícní nezájem (až na víkend jednou za 14 dní nepravidelně) má být ukradený, protože jak říká, Já jsem matka!!!!!! Holky co si myslíte o úspěchu u soudu?? Nemám peníze, zázemí takové, že ho nezaplatím, práci vyřizuji, ale ještě jinou nemám a nikdo mi malého nepohlídá......On pravidelnou pracovní dobu, byt to popírá, vysoký příjem a zázemí prý nemá. Děkuji za vaše reakce a prosím, než mě některé odsoudíte, zkuste se vžít do mé situace.Děkuji a mějte krásný večer

anetka1701
28. zář 2017

A otec ti na malého nedává výživné??? S alíkama a doplatkem na bydení by vám nemuselo bejt zle... Hele vím že to zní blbě, ale mně je dost líto toho kluka... Jestli mu je tři a půl, musí sakra vnímat že o něj rodiče nestojí :( To je totiž fakt debilní situace, určitě musí dost přesně vědět co se děje a popravdě bych řekla, že mu zakládáte na solidní průšvih...

deene
28. zář 2017

@janaamax nebudu se k ničemu jinemu vyjadrovat,ale myslím že mu (z logické stranky),nikdo nemuze nařídit mít dítě v péči,když ho nechce. Na druhou stranu,mu muzou a nejspíš,z ohledem na jeho prijem i dají vysoké alimenty,takže co se peněz týče,by si možná mohla byt vklidu

berenika39
28. zář 2017

@janaamax Ty jsi máma. Jsi. A nic to nezmění. To dítě je na tobě závislé, ve všech ohledech. Ty jsi tu pro něj, jediná, to dítě ti věří, doufá v tebe. Ne, nejde říct, že toho máš dost. Tosi žádný dítě nezaslouží.

Píšeš: ..Jenže já malého chci, ale ne v takovém zápřahu...na to se ale život neptá. Můžeš mi zkusit nějak říct, ale upřímně, co to dítě má dělat, když ty ho chceš, ale jenom někdy????????
Nezkusila jsi najít jinou práci, která by ti časově víc vyhovovala?

Byla jsem se starším synem sama od jeho 2,5 let. Nikdy by mě nenapadlo , že ho mám dost a že chci něco udělat jinak, abych ho neměla za zadkem .....prostě jednou jsi máma a jsi tu pro dítě. Ono potom vyroste, vyletí z hnízda a je jen tvoje (a tatínkova) věc, co z něj bude za člověka.

Zodpovědnost, to ej víc než manýry, jak moc ho chceš nebo ne.....

janaamax
autor
28. zář 2017

@anetka1701 Dává mi výživné, ale to nezaplatí ani nájemné..... Navíc jsem poměrně na nervy z toho, že jsem jen s malým, takže se to i odráží na atmosféře doma. Snažím se být 100%tní, ale nedá se to zvládnout. Maličký je zatím hodně vysmátý chlapeček, jen trošku paličák, ale jinak mám pocit, že se daří zajistit, aby byl ok.

@deene já nepotřebuju jeho peníze, potřebuji, aby se o malého postaral aspon částečně a já si peníze vydělám. Jsem schopná si také vydělat, když k tomu budu mít podmínky. A ani výživné 10tis nic neřeší, když bydlí člověk za 14tis. Každopádně děkuji za reakce.
jen mě ještě napadá....a když malého na výlučnou nechci ani já, tak co?
@berenika39 Milá Bereniko....ano, hledám jinou práci, ano hledám jiné bydlení ano, nezůstalo z mého dosavadního života vůbec nic. Ano, starám se o malého jak to nejlépe umím a ano, jsem máma.....a co? každý máme nějakou hranici a hold já jsem na konci svých možností. Chceš nechceš, prostě to tak je. Zatím držím, jak dlouho to ještě dám, nevím.....jen vím, že kolabuji, vím,že prášky to neřeší a vím, že i když si to moc přeji, zatím víc nedokáži. O to víc, když nejsem přesvědčena o tom, že to všechno chci. Takže se všem maminkám, kterých se toto téma či můj příběh dotknul omlouvám, ale bohužel (už kvůli mě samé) NEJSEM matka, která chce sedět doma na zadku s nataženou rukou a jen se starat o dítě.

berenika39
28. zář 2017

@janaamax a tobě není toho malého líto, když k němu přistupuješ jako k věci, o kterou se musíš starat? jakoby to bylo tamagotchi?

zmrzlinka
28. zář 2017

Co na to říct?Chudak kluk.Spousta zenskych kvůli dítěti změnili práci.Pak se k ni vrátili.... děti věčně malé nebudou.Nemuzes si najit jinou praci nez Tvůj syn povyroste?Uvedomujes si,ze jednou budeš stará a budeš potřebovat aby se někdo o Tebe postaral a mas jenom toho kluka....

janaamax
autor
28. zář 2017

z nějakého důvodu mě zlobí odesílání příspěvku, tak se omlouvám za prodlevy

berenika39
28. zář 2017

@janaamax to je ok, mě taky přidávání komentářů zlobí. v pohodě.

berenika39
28. zář 2017

Jinak - věta "a když malého na výlučnou nechci ani já, tak co?"...to řekni synovi v jeho dvaceti.
Představ si, že budeš v jeho situaci. Představ si, že tě nikdo nechce. A jsou mi tři, čtyři roky. Bože, ani nějaký pocit soudnosti, zodpovědnosti za toho prcka - nic??

janaamax
autor
28. zář 2017

@berenika39 je mi to líto, že to tak cítím, jenže pomoc si nemůžu....Prostě to tak bohužel je.....představa, že je malý týden u otce mě nechává naprosto v klidu...Připadam si jako člověk po autonehodě, kterému strčili po tom, co se probudil v nemocnici dítě do ruky, se slovy, tohle je tvoje........ Mrzí mě to strašně a trápí mě to, mám výčitky, ale pomoci si nemůžu

@zmrzlinka hledám jinou práci, ale nejsem si jistá, jestli to nějak výrazně změní můj vztah k malému. Nenaplňuje mě pocit toho, že budu fungovat jako naštvaná matka z práce (která mě nebaví), která přijde pro dítě a večer po večerníčku si půjde vorvaná jak borůvka lehnout a takhle budu čekat několik let než malý nebude malý????hm...moc pěkný život pro oba...promiňte za upřímnost
@berenika39 ale jo, jistě že se to ve mě pere...ale to je přesně co říkám, jednám jak nejlepe to umím, protože si myslím, že bych měla, ale necítím to jako to nejdůležitější......

berenika39
28. zář 2017

@janaamax a zkoušela jsi najít psychologa? takové myšlenky jsou nebezpečné nejen pro tebe, ale i pro toho prcka☹.
Ten problém bude někde hlouběji, pomohou ti ho najít, vyřešit a tvoje situace se může změnit, najdete k sobě cestu, uvidíš. Ale neneguj to stále,. zkus najít způsob, jak to změnit.

Já bych jako nejdůležitější aspekt tvého jednání viděla tu závislost malého.

Vím, že otec je stejný rodič jako ty, ale máma, ta neselže skoro nikdy, protože ji žene ten pocit zodpovědnosti.

Můžeš se vykašlat na autoškolu, na kurs sebeobrany, ale na dítě, na to ne. Ono bez tebe je v prdeli. Chápeš to? Nedá to, i kdyby chtělo.

janaamax
autor
28. zář 2017

nevím jak to vysvětlit, ale protože si myslím, že bych se o malého měla co nejlépe starat, tak to prostě dělám, ale nenaplňuje mě to, prostě to dělám, protože musím. S malým se mazlím a snažím se mu dát vše co potřebuje, ale na rovinu to dělám pro to, aby byl maličký v pohodě. Sama u toho prožívám strašné výkyvy emocí.....lásku, vztek, hněv, výčitky, pláč a tak nějak dokola... Možná to zní divně, ale ani po 3, 5 letech se nic moc nezměnilo ve vztahu k malému. Prostě blbě řečeno, že když tě nebaví venčit psa a starat se o něj, tak ho prostě nemáš. No a já mám malého a dělat to musím, dělám to protože vím, že je to potřeba. Snažím se, ale uvnitř je divně poloprázdno.....

@berenika39 jj, psychologa jsem vyhledala,a zatím nic......dokonce jsem se přihlásila i na Vědomé rodičovství a terapie...tak uvidím....Sama bych chtěla, aby se to změnilo a mě malý dělal šťastnou. Chápu, že je by byl v prdeli, ale já už skončila zhroucená a tak mu taky nějak nepomůžu. Nezlob se, ale tohle mě moc nepomáhá, mám jen výčitky, které, ale k lepšímu vztahu nesměřují. A bohužel, když mi někdo "NUTÍ" být matkou, cítím ještě větší odpor k tomu ji být

sunflowerr
28. zář 2017

Chudák chlapeček. Nevím proč ale z toho článku od autorky mi vyplývá, že o dítě nestojíte ani jeden. Nevím, proč jste se chtěli stát rodiči, když se tak ani jeden nechováte.
Do práce budeš chodit celý život, ale dítě je malé jen jednou.... A popravdě tohoto chlapečka je mi fakt líto. Je pro rodiče jako horký brambor, co si ho přehazují... Aspon mi to tak vyznívá z toho přispěvku...
co si najít na chvilku, než se vše srovná, jinou práci??? S alimentama od tatinka byste se neměli určitě špatně...

berenika39
28. zář 2017

@janaamax to je ale moc dobře, že se snažíš to trochu nějak srovnat...ty vaše vzájemné city🙂)).

Někdy pomůže i to, že se člověk vytočí, naserinká, pardon, a pak začne konat.
Nucení není dobrá cesta. Tou bych nechtěla jít.

Odkud jsi? V praze bych ti dokázala pomoct. A udělala bych to ráda.

wahu
28. zář 2017

@berenika39 líp bych to nenapsala..

@janaamax taky ti doporučuji vyhledat odbornou pomoc.. Dítě není horkej brambor, kterej si budou rodiče přehazovat. Ona ani ta stridavka není z psychologickeho hlediska pro dítě žádná výhra. Každé dítě potřebuje především bezpodminecne přijetí. A kdo jiny by mel sve dítě přijmout nez matka? Píšeš, ze sama máš chladné vztahy ve své rodině, problém, který máš bude tedy mit pravděpodobně kořeny někde v tvém dětství.

rabea2211
28. zář 2017

Je mi moc lito tveho syna. To si zadne dite nezaslouzi, aby si ho rodice prehazovali jako horkou bramboru. Nekdy si rikam, jak lidi premysleji, kdyz privadeji na svet deti. Vlastni seberealizace a kariera je jedna vec (nepopiram, ze dulezita), ale zodpovesnost vuci diteti, ktere jsem privedla na svet, je na prvnim miste, byt bych se v materske roli uplne necitila. Nechapu..

janaamax
autor
28. zář 2017

@sunflowerr Maxíčka vám líto být nemusí....opravdu mu nic nechybí, jen jeho maminka je jaksi v prdeli - pardon. Nepřehazujeme si ho jako horký brambor, protože tatínek na něj kašle, ale když si ho vezme, tak se k němu chová hezky, tak jak já. Alimenty ať si tatínek klidně strčí do peněženky, potřebuju se sebereealizovat i jinak, ne jen jako maminka a když budu chodit do práce, jeho peníze nepotřebuji.
@berenika39 to víš, že se snažím.....chci, moc si přeju být "normální" máma. Vím, že si to nezaslouží a dělám vše pro jeho štěstí. Holky je to asi tak, jako když vás nechá chlap a vy si říkáte, že ta bolest přejde a bude lépe. No tak já takhle čekám na tu pravou mateřskou lásku....jenže...
Žijeme (zatím na Praze 9) a jinak moc děkuju za zájem (kritiku i pomoc)

berenika39
28. zář 2017

@janaamax pokud fakt budeš chtít, nakontaktuji tě na dobrou psycholožku, která se zabývá dětmi, rodinou, kognitivně-behaviiorální terapií a třeba bude stačit se jen pobavit o problémech, ujasnit si priority a půjdeto lépe. Já vidím, že jsi v koncích, nechci jen soudit, případně napiš do IP.

zmrzlinka
28. zář 2017

No v dnešní době zajistit bydlení a uživit sebe a dítě eventuálně děti znamená občas padat na hubu.Jak pro ženský tak i pro chlapi.
I ve fungujícím vztahu musí nekdy zenska obětovat praci na určitou dobu a taky spousta lidí nemá hlídání a nechodí po kavárnách,kinech a dovolených a jsou hold s dětma doma kdyz si je pořídili.A to nemluvím o lidech kteří mají nemocné děti....to je pak úplně jiný život.

sunflowerr
28. zář 2017

@janaamax
Urcite bych vyhledala pomoc odbornika, mozna se neco s tebou stalo pri porodu, psala jsi ze byl tezky, narocny... A tve pocity k malemu po porodu nebyly temer zadne... Myslim ze uz tady bylo neco spatne.... Kazdopadne drzim palce, at to dobre dopadne.
Ja sama za sebe muzu rict, ze se stridavou peci nemam dobre zkusenosti. Znama ji maji, a dite je takove neklidne, jak stale pendluje mezi tatou a mamou. Strida i skoly, jelikoz jeden bydli v Brne, druhy ve Zline. Je nepozorne, nesoustredene, ma ADHD, spatne to snasi, kdyz jde k otci, pláče....
Z toho mi plyne, ze stridava pece ne vzdy klape dokonale, bohuzel. Tobe by to pomohlo v praci, ale co to dite, co jeho detsvti a jeho pocity??? :(

petrasipkova1
28. zář 2017

Myslím, že to chce pomoc psychologa a pokud tedy otec přiznává příjmy, napřáhnout pořádně ruku, zkásnout, a zaplatit paní na hlídání, na odvádění do školky ze školky, apod. Je to tvoje dítě ! Ty jsi ho přivedla na tenhle svět a jsi za něj zodpovědná, nikdy by mě nenapadlo dávat dítě otci, který výslovně prohlásí, že o dítě nestojí, co by to dítě z toho mělo, akorát peklo v životě. Zkus se chovat jako dospělá zodpovědná osoba za své jednání ! Prosím, už kvůli tomu chlapečkovi.

janaamax
autor
28. zář 2017

Holky děkuju za vaše názory, myšlenky a snahu o objektivitu.
@berenika39 máme teď před sebou s otcem mediátora, pak poradnu pro rodinu, mezilidské vztahy a ještě mám do toho terapeutické sezení v Women for women. Vše zařizuji já a snažím se o komunikaci a nějaký zlom Opravdu to nechci takhle nechat, ale stres ze vzniklé situace mě sem tam srazí na kolena. Vždy se už kvůli malému zvednu a jdu dál, jen bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že na to dno mě právě dostává maličký. A to tou svou zavislostí na mě. Vždy jsem byla samostatná a vše si vyřešila, jenže s malým jsou ty možnosti hodně omezené a mám svázané ruce. Potřebovala bych se naklonovat.
Holky děkuju a tebe bereniko určitě tady vyhledám , pokud se nic po terapiích nezmění.

pavca1982
28. zář 2017

Je to sobecký.Kluk je člověk...není to pes, kterýho dám pohlídat, když potřebuji...smutný...a ať je to jak je to pro tohle pochopení? Ne, tak to fakt nemám😔 toť můj názor...

janaamax
autor
28. zář 2017

@petrasipkova1 Pokud jsi dočetla příspěvky až sem, jistě pochopíš, že to není věc zodpovědnosti. Ale i tak děkuji Na peníze mu kašlu. Tolik, abych platila chúvu stejně nikdy nedá....nemá smysl řešit peníze, ty tu problém nejsou, pokud si je budu moc vydělat.

Sem začni psát odpověď...

Odešli