Používáme cookies. Více informací zde. OK

Ztracené sebevědomí - jak ho najít zpět?

notag
1eso1
25. zář 2019

Ahojte,
kde najít ztracené sebevědomí? O tomhle se obecně špatně mluví. Hlavně když vás partner po letech vymění za jiný model. Přemýšlíte, co je na vás tak špatného, kde jste udělala chybu, co když se to v dalším vztahu bude opakovat...
Nemáte nějakou radu?

nika_nadherna
25. zář 2019

Mně dřív hodně pomáhalo cvičení na sebevědomí. Zhubla jsem, zlepšilo se mi držení těla a měla jsem sama ze sebe dobrý pocit. Moje vystupování se zlepšilo i postoj ostatních ke mně. Už jsem si nenechala srát

1eso1
autor
25. zář 2019

@nika_nadherna já jsem spíš ve fázi kdy odmítám dělat cokoliv jiného než se věnovat dětem. A když se na mě podívá chlap, tak utíkám...

nika_nadherna
25. zář 2019

@1eso1 Věnovat se dětem ti schvaluju, ale pokud budeš zapomínat na sebe, nakonec na sebe a svůj život rezignuješ a co budeš mít, až tě děti nebudou tolik potřebovat? Mít sebevědomí nesouvisí s chlapama. Jde o celkové vystupování, o to mít ráda sama sebe, být se sebou spokojená.

1eso1
autor
25. zář 2019

@nika_nadherna toho se přesně bojím, že až mě nebudou děti tolik potřebovat, tak budu zlá a zahořklá ženská...

darinka84
25. zář 2019

@1eso1 nezapomínej i na to že na péči o děti je potřeba síla a energie.. Ta může dojít a je třeba ventil kde nacerpas sílu novou... Takže řekla bych už i kvůli dětem něco takového mít... Chodím cvičit, jednou týdne cizí jazyk, kurz šití, tvoření cokoliv... Oživit co tě bavilo dříve, třeba na střední škole.. Zapatrat po akcích ve městě... Navíc se tam člověk seznámí s jinou ženskou a třeba i povykladas.. Pak až přijde správný čas i na toho muže 😉

pipi_puncocha
25. zář 2019

Po tom, co jsi všechno v posledním roce zažila, tak to chce hlavně čas, klid a zpracovat v sobě to peklo.... Zkusila bych psychoterapii. Pokud se necítíš na to někam chodit a s někým mluvit, tak se s tím dá jinou formou pracovat i doma, např. pomocí nějakého online kurzu, kamarádka mi doporučovala toto: https://www.dovychovat.cz/kategorie/hlava/ ale osobní zkušenost nemám.

meronym
25. zář 2019

@1eso1 Kazda cesta zacina jednim malym kruckem. Zacla bych proto drobnostmi, ktere Vam udelaji radost - podivat se na fajn serial, koupit si neco (masku na vlasy, krem, casopis), dat si dobre jidlo, pustit hezkou hudbu, cokoli. Myslete na to, ze jste skvela prave taka, jaka jste a zaslouzite si byt stastna. Pomoct by mohla i knihou s tematem sebelasky, zkuste googlit a vybrat tu pravou pro Vas.

martiniquest
25. zář 2019

Podle mě je nepostradatelné o sebe začít pečovat - ve všech směrech. Inspirace pak přijde sama. Těžko ti někdo dá návod, když tě neznáme. Zcela jistě sama víš, kde máš mezery.

1eso1
autor
25. zář 2019

@darinka84 no já jsem vlastně 24 hodin denně s dětmi. Moc času pro sebe nemám. Večer dvě hodiny když jdou spát. Bydlíme sice u mamky, ale ta chodí do práce a vrací se k večeru. Takže je pravda, že pro sebe nedělám téměř nic.

1eso1
autor
25. zář 2019

@martiniquest mě by třeba pomohlo neřešit minulost. Jenže to bohužel musím pořád a ničí mě to každým dnem

1eso1
autor
25. zář 2019

@pipi_puncocha já bych řekla, že to mám celkem zpracované. Jen se nemůžu minulosti zbavit a to je boj

karlajasmine
25. zář 2019

@1eso1 máš na sebe moc vysoký nároky - tohle chce čas. Zažila jsi něco co by položilo každého. Sebevědomí získáš hlavně tím že budeš chápavá a laskavá sama k sobě, budeš si odpouštět, budeš dělat to, co tebe baví a naplňuje a nebudeš řešit hypotetickýho chlapa a hypotetické situace, které zatím nenastaly. A taky mi věř, že tys neudělala špatně vůbec nic. Chlap uviděl jinde lákavou příležitost si užít a podlehl tomu i přesto, že mu doma nemuselo chybět vůbec nic, protože to byl slaboch, což už stejně víš, jinak by to nedopadlo tak jak dopadlo. Nepřebírej jeho slabost na tvoji osobu - jeho slabost nesouvisí s tvojí hodnotou jako člověk. Tvoje hodnota je vysoká a je potřeba jen mít ráda sama sebe, abys tomu vnitřně věřila.

1eso1
autor
25. zář 2019

@karlajasmine děkuju. Něco podobného jsem asi potřebovala slyšet.

lery92
25. zář 2019

@1eso1 Ač se stydím to napsat , páč jsem ,,jen " 27 léta žába , co se vyrovnávala s domácím násilim , rozvodem , hysterickou až psychopatickou tchýni , stejnak to napíšu ...
Minulosti se nikdy nezbavíš !
Minulost přijmi , smiř se s ní a poděkuj za tu možnost , žes to mohla prožít ( v tvém i mém případě přežít )

Já jsem nikdy své sebevědomí neztratila a to ani v situaci , kdy jsem se ocitla rozvedená, pořezaná , ponížená . Někteří ,,přátelé " si přisadili a pomlouvali .Na malém městě mě lidé věnovali každičký den pohledy plně předsudků , souzení, občas i výsměchu .

A víš co ?Vždycky s hlavou vztyčenou jsem byla pyšná na sebe .Za to jak jsem vše zvládla .Jak jsem se se vším s grácií vypořádala .Ač se o mě tvrdil opak, vždy jsem se ke každému chovala tak , abych mu neublížila a to i k exmanzelovi .Neobrala jsem ho o nic u rozvodu (ač sem měla přiznáný nárok na odškodnění ) , nikdy jsem neútočila na nikoho , kdo útočil na mě ( lva nezajímá , co si myslí ovce , no ne?) A z celé situace jsem vytěžila to , co ty hledáš - sebevědomí .

Ne to , co si photoshopujou holky na Instagramu .
Já jsem silný jedinec a mám své kvality , o kterých jsem začala přemýšlet ( běžné je , že lidi se spíš mrskání tím , co je na nich na ho.no - to je špatně ) Až když jsem vyléčila své nitro ( pomohl mi k tomu i psychiatr a medikace , nebudu tu lhát že jsem totálně železná lady .Ono s postraumatakem se blbě žije...),až tehdy jsem začala cítit i fyzickou změnu .Dokázala jsem se usmat.Sebrala jsem se a jela změnit účes .Změnila jsem styl oblékání .A dnes jsem to , co jsem.Vse má svůj čas a rychlé změny nemaj význam!Ke všemu člověk musí dospět pomalu a s rozmyslem.

Chlap , co tě vyměnil ti nestál ani za tenhle status .
Jsi žena a až potom matka .A až děti vyrostou , zas se budeš muset najít v roli ženy .To neznamená , že ji do tý doby necháš umřít .Stále ji v sobě musíš hýčkat .

1eso1
autor
25. zář 2019

@lery92 moc ti děkuju za tvůj příspěvek. Prožila sis své peklo a přesto tě to nepolozilo. Doufám, že dospeju do takové fáze jako ty a budu mít zase plno energie zacit znovu naplno žít. A mimochodem i já jsem 27 letá "žabka".

aselluska
25. zář 2019

@1eso1 najít si chlapa, který takový není a má mozek v hlavě. Jo já vím, těžko se to řekne. Mě od toho pomohl nový účet a změna líčení. Bývalý měl pořád nějaký problém. Doma bylo navařeno, naklizeno, vypráno, vyžehleno. Do toho jsem dělala 3 směny. Mezi tím, co jsem vydělávala na lepší budoucnost a na naše sny ( protože on už 14 po výplatě nic neměl) on mě mezitím jak píšeš vyměňoval za různé jiné modely poměrně často. Začala jsem si žít svuj vlastní život s někým jiným a najednou mě začal uctívat. Více než 5 let jsem se trápila a snášela kdeco. Naprosto zbytečný, takovým odpadem nemá cenu se zabývat. Udělejte si jiný účes, kupte si jiné oblečení, ono to samo naskočí 🙂 Jak je to s dětmi posoudit nemohu.

1eso1
autor
25. zář 2019

@aselluska Děkuju za rady...Docela chápu, že moc žen nereaguje, taky jsem se styděla, že jsem tak hrozná, že mě musel vyměnit za jinou...Proto jsem to taky dlouho trpěla.

sudylichozrout
25. zář 2019

@lery92 ty mas za sebou zaky teda docela hardcore. O to vic te obdivuji za to, co jsi vse dokazala...

anipp
25. zář 2019

@lery92 vytesat do kamene
Nejhorší aspoň pro mě, je kritika druhých, jak ta dokáže srážet.A přesně jak píšeš, být hrdá sama na sebe a neubližovat.A hezky pomalu, krůček po krůčku, naučit se žít se svým vlastním já.Protože doteď jsem ho neměla a nevěděla jak se sebou žít, byla jsem loutka, kterou druhý vede.
Mě pomáhá nejvíc sport.Říkám,že když bolí tělo, nemyslím na bolest v duši...říkám to vždy s úsměvem, ale je to pravda.
Úsměv, je tolik důležitý, ne proto, že za něj skryjeme svoje trápení, ale proto, že nám pomáhá se přes to trápení přenést.A když se usměješ, on ti to někdo oplatí a najdeš spřízněné duše, pochopení a pomoc, často tam kde se to vůbec nečeká.

cilkat
27. zář 2019

Odpovím na otázku z nadpisu, ač ta rada nereflektuje situaci. I tak myslím, že platí: najdi něco, v čem jsi dobrá a co ti přináší radost a věnuj se tomu. Když ne denně, tak aspoň pravidelně. Je úplně jedno, jestli to ocení i druzí (ocení, ale často to trvá). A každý den si najdi něco, za co se dokážeš pochválit. Se dvěma dětma zvládáš jistě tisíc věcí, které povazujes za samozřejmé. Ne, nejsou samozřejmé a ty si zasloužíš, aby někdo řekl, že jsi dobrá, že jsi je zvládla.

aselluska
27. zář 2019

@1eso1 kdyby mě měl tenkrát kdo nakopnout, chtěla bych. Místo toho mě každý odrazoval a to i lidi, kteří věděli co dělá, i kamarádka. Až příjde ten zlom, budeš se na to dívat jinak 🙂

1eso1
autor
27. zář 2019

@aselluska já jsem naivně chtěla pro děti kompletní rodinu. Ale zjistila jsem, že není sobecký když to nechci za každou cenu. Trápit se? Proč. Šťastná máma - šťastné děti. To bych byla pro děti špatným příkladem

chiara75
4. říj 2019

Mně hodně pomohlo intenzivní běhání, je to příval endorfinů a to sebevědomí šlo nahoru jako vedlejší efekt 🙂 No a pak ještě výprava na cestu do Santiaga, kam jsem jela a pak 300 km šla úplně sama a změnilo mi to život. Mimochodem: dá se to i s malými dětmi (třeba na zádech 🙂 http://cestaextaze.cz/pout-do-santiaga-s-5letym...

Sem začni psát odpověď...

Odešli