• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Hledám pro svou sestru dárkyni vajíček

(Zamčená)
8. března 2010 
no radši jo...tohle by pak si myslím potecionální příjemkyně nezaplatila...a potom by asi bylo zbytečně sledovat karyotyp...vlasy, barvu, výšku...genetické predispozice.....takže onoto asi fakt bude tak, že by někde běhala půlka mě
27. únor 2010 ve 14:18  • Odpověz
to asi jo, kazdy to proste bere jinak, me je to uplne jedno, nejvic me pobavil jeden nazor, co kdyby se moje vlastni dite dalo dohromady s tim, ktere vzniklo z meho vajicka a kdyby mely spolu postizene deti. myslim ze lidi jsou o tehle problematice hodne spatne informovani, ja sama jsem zacala shanet info nedavno, ale me to hodne nadchlo, kdyby se to tak podarilo a nekomu sem mohla pomoct, to by bylo faaaajn :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
27. únor 2010 ve 14:22  • Odpověz
me to manza zatrhl :pensive:
27. únor 2010 ve 14:55  • Odpověz
camelinko vajicko darkyne se oplodni spermiemi partnera prijemkyne, vajicko se neupravuje :sweat_smile:
tim padem je to tvuj geneticky material a to je co mnoho zen odradi, ze by po svete behalo vlatne jejich biologicke dite, tim padem stat se muze, i kdyz je to sance opravdu fakt minimalni, ze se jednou potkaj "sourozenci" :sweat_smile:
27. únor 2010 v 15:24  • Odpověz
sonica: me o tom akorat rikala kamoska, zdalo se mi to divny, ale neresila sem to. me to proste nevadi, aspon z genet.testu budu vedet jestli jsem v poradku, jelikoz deti jeste nemam. nakonec se muze stat kterekoliv z nas, ze nebude moct pocit a to bych byla rada, kdyby mi nekdo daroval.
27. únor 2010 v 16:00  • Odpověz
no ono by to asi slo, ale to by bylo tak drahe ze pojistovna by to urco neproplacela, a darkyne na to asi nemela, a taky je to prilis slozite... :wink:
jsem zvedava co ti streda rekne... :wink: pak mi dej vedet :wink: kdy jsi objednana?
ja vim jak je slozity cely proces umelka, sama jsem si tim prosla, a ted navic moje kamaradka prisla o jediny zdravy vajecnik, ma poslednim par zmrazenych embrijek a vim jak je to tezke pak hledat nekoho kdo ti pomuze se co i jen posunout v tom poradniku nahoru, takze proc nepomoct kdyz muzes :wink:
27. únor 2010 v 16:30  • Odpověz
Nikdy jsem nad darováním moc nepřemýšlela, ale nejspíš bych do toho nešla. Vlastně kvůli všemu - kvůli bolesti, kvůli píchání si hormonů, ale hlavně kvůli toho, aby po světě neběhalo další moje dítě mí podobné. Kdybych ho pak třeba jednou poznala podle podoby, tak nevím, jak bych reagovala. Takže raději ne.
27. únor 2010 v 16:59  • Odpověz
aurecon ono je ale tak mala sance ze bys ho jednou potkala, ze je to uplne zanedbatelne...
ale ono si to musi kazdy promyslet sam, ono je jine kdyz clovek ma nekoho blizkeho a vidi jak je to vse tezke a slozite...
a bolest? no vajicka se odebiraj v kratke narkoze, takze bolest necitite, ja odber dokonce podstoupila jen v analgosedaci, coz je jenom pod sedativy a v pohode, jedina bolest byla vecer, ale stacil jeden prasek :wink: a pichani hormonu? tak to opravdu nic neni, i kdyz netvrdim, ze nekdo je muze hur snaset... :wink:
27. únor 2010 v 17:17  • Odpověz
sonica: presne tak, kdyz sama vis jak je to ivf strasne slozity tak na to mas jinej pohled,objednany zatim nejsme, ale pracujem na tom :slight_smile: , nejdriv si skocim ke sve doktorce na gyndu o tom neco vyzjistit a bude to :wink:
27. únor 2010 v 17:31  • Odpověz
ke komu chodis, jestli to neni tajne :sweat_smile:
27. únor 2010 v 17:43  • Odpověz
ikdyz uz sem se prestehovala, tak porad jezdim na gyn. Šárka v Brne, jelikoz sou tam ty nejbajecnejsi doktorky :wink:.
27. únor 2010 v 17:59  • Odpověz
no ja prave ze bych ti jednu baaaaaajecnou mohla doporucit... :wink: a jeji manzel prave dela v cetru v Sanusu v pardubicich :dizzy_face:
27. únor 2010 v 18:06  • Odpověz
dekuju :slight_smile: , ale bydlim dal od pardubek a jsem takovy ridic neridic, takze az budu jednou tehotna tak si najdu gyn. primo tady abych uz nikam nemusela litat, ale dekuju :wink:
27. únor 2010 v 18:09  • Odpověz
S tou genetikou je to opravdu tak, že klasické darování je - vajíčko dárkyně (tak, jak ho odeberou) + spermie manžela příjemkyně, to zavedou příjemkyni. Takže geneticky je to dítě dárkyně a manžela příjemkyně, v rodném listě je pak uvedena jako matka žena, která dítě porodila (protože tak je to v zákoně - matkou je žena, která dítě porodila).

Jinak opravdu experimentálně provádějí i to (ale netuším, jestli i v ČR, asi ne), že opravdu (teď budu mluvit hodně laicky, sama tomu pořádně nerozumím) z vajíčka odstraní genetickou informaci dárkyně a vloží tam genetickou informaci budoucí matky. Ale tohle je opravdu jen v začátcích a plošně se to určitě neprovádí.

Jinak s tím, jestli někde potkám (a poznám) své "vlastní" dítě - před časem byla zveřejněna statistika, kolik otců vychovává děti, které nejsou geneticky jejich. Kolik je na světě nevěr, kolik ženských otěhotní s někým jiným než je jejich vlastní muž a pak to logicky zatloukají před celým světem. A naopak kolik mužů má nemanželské děti, o kterých se manželka třeba nikdy nedoví. Zas tak malá čísla to nejsou, rozhodně mnohem vyšší než množství dětí, které se narodí díky darovaným vajíčkům nebo spermiím. Takže člověk může být proti IVF, nikdy do něj nejít a při patřičné dávce smůly jeho dítě stejně potká nevlastního bratra nebo sestru, protože tatínek kdysi mamince zahnul :grinning:

Giorgina, mě by zajímalo, kde jsi na takový nesmysl přišla...
Vybavuji si, že nedávno vyšel článek v podobném duchu na jednom "seriózním" serveru, nevybavuji si, zda to byly novinky.cz nebo bleskově.cz, prostě takový "zaručený" zdroj pravdivých informací. Překroutili, co se dalo.
Ano, pokud má otec geneticky danou poruchu spermií a vajíčko je oplodněno metodou ICSI, je možné (ale nikoli zaručené!), že se tato vada přenese dál. Ale IVF podstupují páry i z mnoha jiných důvodů - např. neprůchodné vejcovody (velice snadno k tomu člověk přijde třeba po banálním zánětu slepého střeva), chybějící vejcovody po mimoděložním těhotenství, endometrióza či PCO (až někdo přijde na to, přoč tyhle nemoci člověka napadnou, zaslouží si Nobelovu cenu), poškození spermií třeba po léčbě rakoviny... Tyhle věci se logicky dál nepřenáší.

Někdy je naopak darované vajíčko tou nejlepší možností, jak porodit dítě a přitom svou genetickou poruchu nepřenášet dál. Sama mám nemalé dilema, jestli je správné, když o tom vím, se pokoušet přirozeně zplodit vlastní dítě, které možná jednou (což nikdo neví, risk tu je) bude mít stejné problémy, nebo jít rovnou do vajíček "cizích" - darovaných. Obě možnosti mají svoje pro a proti a každý má své morální hodnoty někde trochu jinde. Takže děkuji všem, kteří do dárcovství jdou a někomu tím opravdu pomůžou. A pokud je někdo proti, tak ať je, nikoho nepřemlouvám ani neodsuzuji za jeho názor, ale velice bych ocenila, kdyby nikdo nepřemlouval ani neodsuzoval mě, pokud jen toužím po něčem, po čem touží většina žen - mít děti :wink:

Ale po třech vlastních IVF říkám - zas taková legrace to rozhodně nebyla a o to víc smekám před všema, kdo do toho jdou, aniž musí, aby někomu pomohly :slight_smile:
27. únor 2010 v 18:56  • Odpověz
len: ahojky, presne jsi vystihla jak to myslim ja :wink: , super vycerpavajici prispevek :wink:
27. únor 2010 v 19:16  • Odpověz
Nikdy jsem nad darováním vajíček nepřemýšlela, ale tohle téma mě zaujalo, takže dávám k dobru svoje postřehy.
1. Kdybych z nějakého důvodu nemohla mít děti, uvažovala bych v první řadě o adopci. Vím, že je to zdlouhavý, složitý proces, ale ČR je jedna z mála zemí, kde je nejyšší počet dětí bez rodičů na počet obyv. :frowning2: Tohle by se mělo změnit!!!
2. Nejsem velký zastánce umělých věcí, ale chápu, že někdo chce mít "svoje" dítě. Jako matka rozumím, co pro ženu znamená nosit, porodit a kojit své dítě. Vajíčko bych tedy SNAD byla ochotná darovat. Nevadilo by mi, že po světě běhá "moje" dítě. Ale:
3. To, že by do mě nejdříve narvali hormony (které mi mohou zůsobit nejrůznější potíže), vzali mi více než jedno vajíčko, které musí okamžitě oplodnit, to by mi vadilo. Hormony, protože nejsou přirozené. Oplodněná vajíčka prý zmrazí, některá dají příjemkyni, jiná mohou využít pro výzkum - zabíjí maličkého broučka....

Myslím, že otázka dárcovství vajíček je především otázkou morální. Kdybych mohla darovat jen jedno vajíčko během svého normálního nenastimulovaného cylku, taky bych se dlouze rozmýšlela. Příroda možná ví, proč někomu umožní mít děti a jinému ne. Zní to asi krutě pro mnoho lidí, kteří mají s otěhotněním problém, ale jsem na straně přírody - i když až budeme my v důchodu, nebudou tu lidi, kteří na nás budou pracovat, ale celkově je nás na Zemi až příliš...

Ale abych byla fér, nejsem si zcela jistá, zda bych takhle mluvila, kdybych byla v jiné situaci...


Všem přeju, ať jste šťastní, ať už vám život vychází jakkoli.
27. únor 2010 ve 20:18  • Odpověz
tak já to vidím jinak ač těhotná, nevidím dárcovství nijak romanticky, ale prostě tak, že jsem zdravá, mám své děti a chtěla bych pomoci těm, které takové štěstí nemají. Taky nejsem úpně blbá (Ing.), což také není nezanedbatelné :grinning: :wink: ale vážně - to že by někde běhali "moje" děti, tak to vůbec neřeším, pro mě by to nebyly moje děti, podle mě těch 9 měsíců v děloze příjemkyně ovlivní mimčo víc než moje gen. informace.
Úplně klidně bych do sebe nabouchala nějaké hormony (chemie mi nevadí a tělo se za čas zase srovná) a šla na odběr. A byla bych moc ráda, kdybych někomu pomohla, jak k prvnímu místu v pořadníku, tak někomu jinému k vlastnímu mimču :wink: A to že pár vajíček využijí pro výzkum - no tak to už vůbec neřeším - bez výzkumů bychom byly v jeskyních a za pár let by bylo 10 důchodců na 1 dítě.

A s VVV pochybuju, že někdo zkoumá, když má mimčo VVV, zda matka není s otcem čirou náodou "sourozenec" :grinning: to je jak z telenovely :grinning: :wink:
27. únor 2010 ve 21:53  • Odpověz
mozno ma ukamenujete ale ja mam taky nazor( i ked ja vzdy rada pomozem) ze je to nejak proti prirode :pensive:
27. únor 2010 ve 23:20  • Odpověz
ahoj Barbaro,

tvé sestře přeju, at se jí brzy miminko zadaří a snad se jí touto formou podaří najít tu dárkyni, aby ji posunula dopředu v pořadníku.
my sami máme Matýska z IVF - metodou ICSI a docela mě teda překvapilo, jak tu píšete, že by mohl mít jednou problém se spermiema, protože ho má mm (89% poškození v hlavičce :frowning2: ) to je fakt dědičný? to mě teda podrž!!! doufám, že ne!!!! :pensive: :pensive: :pensive:
jinak k dárcovství, ze mně při odběru vytáhli 25 vajíček!!! sama nechápu, jak to? ale vzhledem k tomu, že se metoda ICSI hradí, tak jsme neměli dost peněz, abychom je nechali olodnit všechny, tudíž jsem chtěla zbylé darovat - ovšem jsem neprošla genetickými testy krve. povolená odchylka je 4%, já mám 6% :zipper_mouth:
tak jsem se ptala, co s těma zbylýma vajíčkama udělají, že bych je teda aspon dala na výzkum a oni zrovna žádný nedělali, takže moji chudáčci byli vyhozeni :cry: :cry: :cry:
Bohužel jsme nechali oplodnit jen 12 vajíček, embrií dozrálo do 6.dne jen 4, první transfer - žádné těhotenství, 2. transfer - dvojčata - samovolný potrat obou a poslední transfer - Matyášek. řeknu vám, že mi z toho bylo dost nanic, že mi vzali tolik vajíček, v podstatě jich polovinu "vyhodili" a já bych byla bez dítěte - kdyby se nepovedl Maty, tak jdu na novou stimulaci a odběr - což budu asi muset jít, když budem chtít další dítko, jako že chcem. prostě nemůžu na ty vyhozené vajíčka přestat myslet a trochu si i vyčítat, že jsme jich nenechali oplodnit víc.
a ještě jeden poznatek - v době, kdy se mi nepodařilo otěhotnět z prvního transferu a byla čerstvě po tom potratu z druhého transferu, tak tehdy mi teprve přišly výsledky z té genetiky (po pár týdnech od odběru krve mi volali, že potřebují další odběr, že se jim tam něco nezdá - asi chtěli prověřit těch 6% odchylky) a já si uvědomila, že kdybych ty vajíčka darovala, tak někde po světě bude běhat dítko s mou genetikou, ale nebude moje a já mít třeba svoje žádné nebudu - bylo mi z toho dost smutno a přiznám, že tehdy jsem byla ráda, že jsem neprošla!!! :pensive: :pensive: :pensive:
dnes to vidím jinak - vajíčka bych darovala, když už mám své dítko, tak mi to už nevadí. naopak, když mi "hrozí" další stimulace a odběry a kdyby mi jich zas měli odebrat tolik a já je všechny z fin.důvodů nebudu moc dát oplodnit, tak ty zbylé zas vyhodí :cry: :cry: :cry: a mohly by pomoct jiné ženě!!! :confounded:

omlouvám se za ten román - prostě mě to téma zaujalo :dizzy_face:
27. únor 2010 ve 23:38  • Odpověz
rimmel, proti prirode, mozna bys to pochopila prave az tehdy, kdy by ses roky se snazila o mimiska, nedarilo se vam, doktori by vam nabidli moznost darovanych vajicek... :frowning2: ono je to vsechno hrozne tezke, a opravdu nemuze nikdo rict by by udelal, dokud neni pred ten problem postaveny sam :pensive:
adopce, no pro nekoho je to reseni, jiny se pres ni neprenese a nekdo, i kdyz ma vlastni deti, nema zadny problem, tak si veme jeste adoptatko... a ja takovym lidem opravdu fandim :wink:
jani, ted uz je pozde, ale zeptam se, to ani neskusili nechat prirozene oplodnit tvoje vajicka? my je meli cca napul ICSI a napul volne. treba by z toho taky nic nebylo, ale alespon by se to skusilo...
je to smutne, ze je to porad tak drahe a navic je paru ktere maj problemy stale vic a vic... :frowning2:
kazdopadne vsem preji at se jim splni ten sen a pochovat si toho sveho prcka v naruci :wink:
28. únor 2010 v 08:39  • Odpověz
ygreen: mas recht :slight_smile:
28. únor 2010 v 10:33  • Odpověz
jak někdo může trrdit,že rvát do sebe hormony je proti přírodě, protože nejsou přirozené a způsobují nejrůznější potíže?

Když se podíváte co dnes všechno dělají lidé (pijí alkohol, kouří, berou drogy, nezdravě se stravují..... apod) tak píchat si pár dní hormony s pocitem, že někomu dítky tomu můžete poskytnou šťastný život s mimčem, tak je to banalita.
Fandím všem, kteří se svym způsobem obětují a darují vajíčka a tím můžou pomoci spoustě maminkám. Až jednou budu mít svoje dítě, tak bych o tom opravdu uvažovala. Ale momentálně se snažíme o naše mimi a doufám že nám to půjde přirozenou cestou.
28. únor 2010 v 10:46  • Odpověz
taky mi nedá se nevyjádřit. prakticky souhlasím s názorem luvie.
sama jsem si prošla, že se nám dlouho nedařilo přirozeně otěhotnět. ale oba jsme si s mužem řekli, že to tak má asi být a do um. oplodnění jsme nešli. nechali jsme si nějakou dobu na rozmyšlení adopce. a během toho se nám vše podařilo přirozenou cestou.
tak nějak pořád slyším, že bude nějaká paní a pán šťastný. a co, kdyby se to obrátilo a začalo myslet na to, aby bylo šťastné nějaké dítko.
takže ano. respektuji, že někdo jde na um. oplodnění. ale už mi je tak nějak proti srsti darování DNA info někomu anonymnímu (z mého pohledu), v rodině je to něco jiného. a jsem si 100% jistá, že bych si celý život vyčítala, že někde běhá moje dítě a já ho nikdy neuvidím. to bych opravdu nedala.
btw. znám holčinu, která nemá svojí dítko ani um. oplodněním a povedla se jim adopce. v jejím případě si trvám na tom, že příroda věděla, co dělá.
28. únor 2010 v 11:11  • Odpověz
Darování je anonymní, nelze někoho najít, max. nás přesvěčit, abychom ši darovat vajíčka a v centrech tak měli hodně lvajíček na rozdávání! :wink:
28. únor 2010 v 11:22  • Odpověz
Mně osobně by bylo příjemější mít darované vajíčko cizí než od někoho známého. Vím o čem mluvím, jelikož tohle téma jsme probírali ze všech stran snad 1000x s kamarádkou, které trvalo 5 let než se rozhodla otěhotnět s darovaným vajíčkem. No každopádně, stejně nelze podchytit dárkyni...
Ostatně má 2 nejkrásnější holčičky co znám! :slight_smile:
28. únor 2010 v 11:25  • Odpověz
A jsou mamince podobné ... umí asi v centrech vybírat :wink:
28. únor 2010 v 11:25  • Odpověz
Taky se přiznám, že drív jsemmluvila o tom,že bych v první řadě uvažovala o adopci. Tak po tom co téma bylo živé vím, že v první řadě bych zkusila otěhotnět s cizím vajíčkem, abych zažila těhotenství, porod a vše kolem toho, event. podruhé adopce. :wink:

Já o darování vajíček uvažuji, pro mě to není dítě, ale vajíčko, nemám s tím problém, ale až po svém druhém těhotnetsví.
28. únor 2010 v 11:30  • Odpověz
vercaberca: ver mi, ze ten pan a pani co budou stastni udelaji prvni posledni aby to jejich vymodlene dite bylo stastne taky
28. únor 2010 v 11:37  • Odpověz
rimmel
proti přírodě je i udržování dětí v inkubátoru, proti přírodě je i HA, proti přírodě je takových věcí a stejně je děláme a používáme, prootže nám bud usnadnují život nebo pomáhají žít
28. únor 2010 ve 13:59  • Odpověz
Tak v prvé řadě - budu psát sama za sebe a své názory, naprosto akceptuji, že to někdo vidí jinak, ale prosím, zkuste pochopit, proč někdo jedná, tak jak jedná. Nemusíte s tím souhlasit, ale zkuste to respektovat jako názor dospělého člověka, který má svůj život ve svých rukou. Děkuji :slight_smile:

Tohle teda není diskuze o adopci, ale když už to tu zaznělo, zkusím na to zareagovat. Nemyslete si, že když se páru roky nedaří otěhotnět, o adopci neuvažuje. Ale jinak než z hlediska "já bych" - se dvěma vlastníma dětma za zadkem. Oba to probírají horem dolem, zcela reálně zvažují pro a proti... ve výsledku jsem došla k názoru - někdo na to má a někdo ne. Pro někoho je to přirozené a opravdu smekám před všema, kdo do toho jdou, jenomže já vím, že my na to zatím nemáme, ani jeden. Neříkám, že se to nemůže změnit... ale pokud bych parafrázovala slova jedné z vás - pořád se myslí na blaho toho dítěte, ale na blaho rodičů se kašle. Pokud já cítím, že bych vnitřně nebyla schopna přijmout "cizí" dítě, tak proč bych se měla překonávat a z čistě sobeckého důvodu jen abych "nějaké dítě měla," mu dávat radost a štěstí a lásku a rodinu a všechna ta vznešená slova? Myslíte, že by to dítě bylo opravdu šťastné mezi lidma, kteří sami šťastní nejsou a nepovažují zrovna tohle za přirozené? Ještě jednou píšu - smekám před všema, kdo na to mají a jdou do toho, my s manželem na to bohužel nemáme. Stejně jako valná část společnosti (včetně části těch, kteří velkoryse říkají - já kdybych nemohla mít vlastní, určitě bych šla do adopce), jenomže ty nikdo neodsuzuje (ano, byla jsem mnohokrát odsouzena za to, že adopci - pro nás dva - zatím nepřipouštím), protože ti ten problém řešit nemusí. Tak proč my bychom měli, proč zrovna my dva bychom měli řešit přecpané dětské domovy čistě z toho důvodu, že máme v životě smůlu? To je docela blbý důvod, ne? Co když momentálně cítíme, že bezdětný život je pro nás méně nepřijatelný (záměrně nepíšu přijatelnější) než adopce?

Proč je pro mě přijatelnější dítě z darovaného vajíčka? Ze dvou sobeckých důvodů (a myslím, že v téhle situaci mám právo být sobec, jde o celý budoucí život mě a mého muže, tak proč zrovna teď být altruista a nemyslet sama na sebe?) - jednak to stále bude dítě mého muže, těším se, jak v něm budu hledat všecky ty báječné i nepříjemné drobnosti, které na něm miluji a se kterýma se snažím žít... A druhak vím, že to dítě bude od prvního okamžiku svého zplození neskutečně milováno, že celé těhotenství nebudu pít alkohol, kouřit, brát drogy, budu si s ním povídat a vědět, že ve mně roste, sama si ho porodím, manžel bude u toho... To je přece od začátku jiný vztah :wink: A ještě mě napadá - IVF s darovaným vajíčkem je pořád v naší společnosti bohužel mnohem snazší než si vyřídit celý ten adopční proces, kdy vás hromada cizích lidí posuzuje jak pod drobnohledem a zkoumá, jestli jste dostatečně dobří.

A k tomu, jestli je nepřirozené do sebe cpát tuny hormonů - samozřejmě, že JE. Já sama snášela stimulaci opravdu špatně, měla jsem hrozné migrény, zvracení... Opravdu o to víc smekám před těma, kteří jsou tohle ochotni podstoupit pro druhé. Stejně tak mi ale přijde nepřirozená třeba HA - sice to není taková koňská dávka, ale zase do sebe lidi tyhle "nepřirozené hormony" cpou roky. Ale dělají to pro sebe, případná rizika odnesou sami, v tom je ten rozdíl :wink:

Jestli je proti přírodě jít do IVF - možná ano. Když je někdo neplodný (to je zcela normálně lékařsky klasifikovaná nemoc!), často se říká - příroda to tak chtěla, má to tak být... Proč tohle nikdo neřekne člověku nemocnému rakovinou, roztroušenou sklerózou nebo jinou zákeřnou nemocí, která nás přepadne bez naší viny a my si ji nevybíráme? Léčba je mnohdy značně drastická a pro zbytek těla škodlivá, přesto těmhle lidem každý drží palce, tak proč ne těm, kdo podstupují léčbu neplodnosti? Možná proto, že na neplodnost se neumírá, ale pohled - když se na to neumře, tak to překousni, je poněkud zvláštní, zcela se tu vytrácí pojem kvalita života. Běžně se léčí i oční vady, alergie a jiné věci, které nám "jen" znepříjemňují život, jaké by to asi bylo přijít k očaři a vyslechnout si - paní, brýle vám nepředepíšu, máte jen dvě dioptrie, na to se neumírá a žít se s tím dá, příroda asi ví, proč to tak chtěla :wink:

A technicky, jak to chodí s těmi darovanými vajíčky - záměrně se pochopitelně nic neničí. Představa, že někomu vystimulují dvacet vajíček, dvě zavedou příjemkyni, narodí se dvojčata a 18 se zničí, je zcela zcestná. Skutečnost je taková, že průměrně se získá nějakých 5-15 vajíček. Z každých 10 se tak 7 podaří oplodnit spermiemi manžela a nechají se vyvíjet. Pokud jsem vše OK, získají se dvě, která se zavedou, pokud je hodně štěstí, mívá pár ještě třeba 2-4 embrya k zamražení. Každé ze zavedených embryí má šanci cca 30 % na uhnízdění, tak při dvou zavedených je to 40-50 %. Každé z uhnízděných pak má ještě 25% šanci, že dojde k potratu. Tzn. pokud se páru z jednoho odběru vajíček dárkyně podaří mít dvě zdravé děti, je to opravdu zázrak. Kdyby se dárkyni odebíralo vajíčko jen jedno (a to pozor, jeden folikul neznamená jedno vajíčko, často je prázdný!), má 70% šanci na oplození, oplozené pak cca 30% šanci na zdárný vývoj, zavedené 30% šanci na uhnízdění, uhnízděné 75% šanci na porod - tak z jednoho vajíčka (což znamená mnoho ultrazvukových sledování, injekci těhotenského hormonu a značně nepříjemný odběr) je šance necelých 5 %, že se z něj narodí dítě! Už chápete, proč se stimuluje více folikulů? Samozřejmě tu teď sypu průměrná čísla, někteří lidé mají více štěstí. A zase docela dost jich má tu smůlu jako sestra zakladatelky, že když už se najde dárkyně a absolvuje celý tenhle proces, k otěhotnění přesto nedojde :pensive:
28. únor 2010 ve 14:48  • Odpověz
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.