• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Hledám pro svou sestru dárkyni vajíček

(Zamčená)
8. března 2010 
Uf, teď na to koukám a moc se omlouvám za román :zipper_mouth:
28. únor 2010 ve 14:49  • Odpověz
Já mám kamarádku s horším problémem, má vrozenou vadu dělohy. Nejdřív to vypadalo nadějně, ale teď už jí nechtějí udělat ani IVF. Dělohu jí "nepůjčím", jednak je to nelegální, jednak bych jí to dítě nikdy nedala. Kdyby potřebovala vajíčka, i na to see ptala, po 2. dítěti bych do toho šla. Dostala by se v pořadníku na přední místa, moje vajíčko by jí samozřejmě nedali. V Plzni se to "cení" na 15tis pro dárkyni, ale o to nejde, že. Jejich jediná šance je adopce a oni do toho nepůjdou, nebudu je soudit, bylo by to pro mě taky těžký.
28. únor 2010 v 15:02  • Odpověz
Ahojky - nedá mi to abych k tomu taky nenapsala pár slov... Sama jsem podstoupila IVF 4x a vím tudíž o čem mluvím - nemám pocit že by na mě hormony zanechaly nějak příšerné stopy... -teda až na pár kil navíc ale to je jen o vůli odolat náhlým chutím. Kdyby to šlo tak bych vajíčka klidně šla darovat - bohužel kvalita u mě není nic moc - Ať už mi jich odebrali 20 nebo 5 tak byly sotva tak dvě použitelné, a nikdy nám nezůstalo ani na zamražení, navíc mám problémy s polycystickými vaječníky - takže můj zdravotní stav stejně nedovolí to podstoupit.
Ale kdybych mohla tak to udělám.
A pokud jde o to "moje" dítě, "cizí" dítě... To mi trošku hlava nebere proč někdo má pocit že by do toho nešel protože to přece nebude jeho dítě... - myslím že je jedno kdo dítě porodí - máma s tátou jsou ti kdo mu dají lásku a péči a vychovají ho a je jedno jestli je to dítě vlastní, z darovaného vajíčka či spermie nebo adoptované. Myslím že genetická informace je něco co se dost přeceňuje...

Vím co říkám - sami máme dárce spermatu protože MM děti mít nemůže, a můžu říct že mám doma tři naprosto úžasný kluky a vůbec mi nepřipadá že by byli cizí... Dokonce musím říct že výběr dárce byl tak šťastný že dva z nich jsou vyloženě tatínkovi podobní - ten třetí je spíš na mě :wink: rozhodně ale nikoho kdo o tom neví nenapadne že by nebyli "jeho"
A jsem moc ráda že ti pánové, jejichž genetickou informaci si naši kluci nesou měli k tomuto tématu tak kladný vztah a umožnili nám aby jsme ten pocit štěstí z vlastních dětí poznali i my.

A s tím co je a není proti přírodě - neplodnost je nemoc jako každá jiná, a není to ani tak o záměrech matky přírody jako o tom jak si člověk dokázal zničit životní prostředí a ovlivnit tak zdraví budoucích generací - a pokud někdo tvrdí že IVF a podobně je proti přírodě - pak by neměl léčit vůbec nic - angíny, rýmy, rakovinu... - vždyť IVF je v podstatě taky léčba.
28. únor 2010 v 15:06  • Odpověz
Len, hezky jsi to napsala - o té kvalitě života a vůbec :pensive: :pensive: :pensive: taky jsem se, sice jen na pár dní či týdnů, ocitla ve fázi reálného uvažování o adopci a věděla jsem, že aspon jedno dítě chci svoje - prostě ho nosit pod srdcem a porodit a mít ho od miminečka a že prvně udělám vše pro to! i kdybych měla "odnosit" darované vajíčo, i tak bych asi brala, že dítě je moje. jinak proti adopci nejsem, myslím, že bych dokázala přijmout "cizí" dítě za své, horší to měl s představou adopce mm - ten si to moc představit nedovedl :pensive:

mmch opravdu není asi běžné, aby při jedné stimulaci vzali tolik vajíček, jak mně - aspon dle toho, co vidím u kamrádek a známých - až se sama divím - ale asi to bude tím, že mám "pulistické ovarie" nebo tak nějak se to píše (?) moc si to nepamatuju, jak mi to dr. řekl - ale asi to bude tím :pensive:
tím se dostávám k dotazu Sonici - vidíš, ani mě nenapadlo, že by mm mohl v té době jít na další odběr spermií a aspon by se to zkusilo - i kdyby z toho bylo jen jediné embrio! jak to, že to nenapadlo ty lidi v CAR????? musím se na to pro příště kdyžtak informovat - díky moc za tip :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

soanpe - přesně tak :dizzy_face:

Jankatr - máš krásnou svoji rodinu!!! :dizzy_face:
28. únor 2010 v 15:20  • Odpověz
autor
len s těmi darovanými vajíčky je to opravdu tak jak píšeš
28. únor 2010 v 15:26  • Odpověz
jani no to neni zac, me to jen prekvapilo, protoze u nas to tak udelali cca pul na pul... :sweat_smile: me odsali 26 vajicek, z toho bylo 19 ok, embrijek jsme meli 13 a z toho celeho poctu je jedina princezna :dizzy_face:
a jestli je takovy pocet bezny, rozhodne neni... :pensive: norm. je cca 5 vajicek, prumer... tohle je uz vysoke cislo a hrozi OHSS coz je dost nebezpecne... :pensive: takze ono ani mudrci to nevidi radi, kdyz az takhle vajecniky zareaguji :pensive: a musi se to opravdu peclive hlidat... :wink:
myslim ze len to krasne vystihla... :wink:
28. únor 2010 v 16:00  • Odpověz
soanpe ano, ale je rozdiel zivot zachranovat i ked proti prirode ako ho tvorit.
28. únor 2010 v 16:15  • Odpověz
ale ja to akoze nikomu nezazlievam alebo co, iba som vyjadrila svoj nazor.
28. únor 2010 v 16:18  • Odpověz
rimmel
jasně, je to o názoru, ale jiný názor na to máme my, co máme svoje dítě téměř bez práce a jiný zase ty, co to štěstí nemají.a řeči o tom,co je proti přírodě a co ne mi přijdou trochu jako rýpnutí.
to je zase můj názor :sunglasses:
28. únor 2010 v 16:24  • Odpověz
:grinning: kebyze si potrebujem z nejakeho dovodu rypnut, napisem nieco uplne ine a hlavne INAK. :stuck_out_tongue_closed_eyes:

A za nazorom si stojim a pripustam kebyze som v situacii ja, co nemozem mat deti, tak to podstupim, no stale budem mat nazor ze je to proti prirode.
28. únor 2010 v 16:47  • Odpověz
2 x IUI, 4 x IVF = 4 roky snažení, hormonální stimulace, strašný stavy, běžně 26 - 30 odsátých vajíček, krásný embrijka, nikdy se nic nechytlo, zvažování dárcovcých spermií, zvažování adopce. A najednou aniž bychom to čekali zadařilo se samo. Takže příroda si to rozmyslela?? Každý den, když jdu spát, tak koukám na ten náš poklad a mám v očích slzy štěstí. A vážně uvažuju o dárcovství ( po 2 dítěti - a já věřím, že ještě jedno mít budu), protože vím jaké je to trauma, když se žena cítí, že jako žena nesplnila účel, pro který tady jsme. I kdybych měla pomoci jen jednomu páru ke štěstí, tak nebudu myslet na to, že někde mám dítě, ale na to, že někdo je opravdu šťastný a já jsem mu třeba pomohla :wink:

len - krásně napsaný :dizzy_face: :dizzy_face:
28. únor 2010 v 19:23  • Odpověz
já se opět musím vyjádřit.
znova zdůrazňuji, že jsme se o děťátko začali snažit ještě o dost dříve než len (pamatuji si tě z počátečních optimistických diskuzí :wink: ). a velmi dlouho se nám nedařilo. takže jsme stáli před rozhodnutím, zda IVF, adopce apod.. není to žádné rýpnutí od "nechápajícího tvora". prostě jen vím, že jsme to tak měli s mužem stejné. jako má len problém s adopcí (chápu), tak jsme to my měli nejenom s adopcí, ale i s IVF. naštěstí se nám vše podařilo přirozeně a tím se nám "problém" vyřešil. my jsme to měli tak, že asi nám děti nejdou z nějakého důvodu (nám neznámého), protože jsme i odmítli chodit na složitější vyšetření, než byla ty na začátku IVF. a život bez dětí nás neděsil, protože jsme do té doby život s dětma nezažili. kolem nás v rodině a u kamarádů bylo hodně dětí a my jsme si rodičovské choutky ukájeli na nich.

pokud se někdo rozhodne pro tato řešení, je to jeho život. nicméně pro mě, jako potencionální dárkyni, to je šílená představa. obávám se, že bych vše prožívala snad ještě hůř než potrat. vůbec bych nevěděla, co se s mým "miminkem" stalo. přežilo - nepřežilo. pokud přežilo, jak žije, jak vypadá, jak se usmívá apod. tohle by mě trápilo celý život. :frowning2:

a ještě sem napíšu jiný postřeh - my jsme spíše čelili opovržení, že jsme nechtěli vyzkoušet IVF - takže v každém případě vždycky bude někdo koukat jako trubka.
28. únor 2010 v 19:25  • Odpověz
a taky si myslím, že člověk do sebe za celej svůj život nacpe daleko víc svinstev (barviva,éčka...), takže nějaká hormonální stimulace je sice velká zátěž, ale dá se přežít a člověk se zase oklepe, vyčistí..... A jde se dál :wink:
28. únor 2010 v 19:27  • Odpověz
holky jako v prvni rade vajicko jeste neni dite :slight_smile: a i kdyz se povede oplodneni, embryjko se nemusi chytnout a uprimne, zadna z vam ani netusi treba kolik "potratu" prodelala, protoze embryjko odeslo driv nez se zisti ze je zena tehotna :wink:
a myslim, ze tohle ani neni diskuse jestli jo nebo ne, zakladatelka hledala prave tu, ktera je tohle vse ochotna podstoupit a vajicka darovat :wink:
28. únor 2010 v 19:37  • Odpověz
Verco, tohle je přesně ono - teprve až se člověk sám octne v téhle situaci, dovede posoudit, co a jak. A často je sám překvapen svými názory a tím, jak se všecko mění a vyvíjí. A opravdu to pak každý vnímá jinak, pro někoho je přirozenější adopce, pro někoho bezdětnost, pro někoho IVF a někdo se plně odevzdá osudu, ať se stane, co se stát má... Pro někoho je zcela nemožné nebojovat a nervat se, já tak nějak procházím všemi fázemi. Dlouho jsem odsouvala samotné IVF a doufala, že nebude třeba, pak jsem se rozhodla tomu dát šanci, otěhotněla, potratila, věřila tomu čím dál víc, vyzkoušela další dvě, potom pád na hubu v podobě doporučení darovaných vajíček.

I moje názory na dárkyni se vyvíjely, od klasického - nemám nic proti, ale já bych na darování asi neměla, přes zjištění, že vlastně bych na to měla mileráda, kdyby to šlo, až po onen výše zmíněný a pro nás zcela nečekaný pád na hubu, kdy mně, zcela zdravé ženské, sdělili, že adeptka na přijetí darovaných vajíček jsem sama (totální šok)... Okamžitá reakce - a proč ne, když to pomůže. Reakce po dvou měsících - ale já tohle vlastně nechci. Pocity za další měsíc - zkusíme to ještě dva-tři roky sami, pokud to neklapne nebo bude další potrat/ postižené dítě (zaviněné mojí potenciální vadou - je to postižení absolutně neslučitelné se životem), jdu do toho. Co si budu myslet za půl roku, netuším :grinning: Ale díky těmhle kotrmelcům se ze mě stane asi maximálně tolerantní člověk. Včetně toho, že mi vůbec nevadí, když tu někdo napíše, že si myslí, že je to proti přírodě. Ať myslí, ať do toho nechodí, když to napíše slušně a neodsuzuje mě, nemám problém :wink:
28. únor 2010 v 19:55  • Odpověz
len,krasne pises :dizzy_face:

ja mela stesti ze nam se dcerka povedla hned napoprve,ale jeste nez byla, tak jsem hodne premyslela a darkyni bych klidne delala :slight_smile:. po druhym ditku bych do toho sla. neberu to tak, ze mi nekde bude behat dalsi dite. moje dite to nebude. bude to dite, tech hodnych lidi, ktere po nem tak touzili. a prave protoze po nem touzili a neslo jim to tak snadno jako nam, tak vim, ze bude v nejlepsich rukach :dizzy_face:
28. únor 2010 ve 20:41  • Odpověz
Sayast, jenom kdybych to zvládla stručněji :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Ale v tomhle právě vidím pro nás zásadní rozdíl mezi adopcí a přijetím darovaného vajíčka. V tom druhém hrají roli tři lidé - můj muž (se kterým to dítě moc chci), já sama (která udělám cokoliv, abych byla už v těhotenství ta nejvzornější matka a od prvního okamžiku, kdy se naše dítě nadechne, ho budu milovat nejvíc na světě) a dárkyně, o které vím jen jedinou věc (kromě toho, že je to zcela zdravá žena) - je to někdo, kdo je ochoten tohle podstoupit jenom pro to vědomí, že někomu pomůže, aniž by z toho cokoliv měl (těch pár tisíc "odměny" je oproti tomu všemu směšných) a aniž by si kdykoliv mohl od "obdarovaného" vyslechnout aspoň to základní - velké děkuji! A to je pro mě hrozně moc :wink:
28. únor 2010 ve 20:47  • Odpověz
Tak až teď koukám že než jsem to odeslala napsala tu Len něco podobného jen podstaně lepším slohem :sweat_smile: Je to nemoc tak proč ji neléčit všemi dostupnými prostředky. A většina lidí dokáže až v situaci kdy je postavena před definitvní diagnozu pochopit oč tu vlastně jde. Všechna ta kdyby a podobně pak uplně změní svůj význam a vy rázem přehodnotíte všechno co jste si do té chvíle myslely. I když pokud jde o mě, neměla jsem v podstatě co přehodnocovat. O problému svého manžela jsem věděla asi tak od druhého rande - on děti chtěl a předchozí vztah skončil právě na tom že jeho ex chtěla děti buď "s ním" nebo vůbec což pro něj bylo nepřijatelné - proto chtěl abych od začátku věděla o co mě případně čeká pokud se náš vztah bude vyvíjet tak jak má - a už tenkrát první co mě bez velkého přemýšlení napadlo bylo - vždyť to jde i jinak... ať už IVF nebo adopce (v uvedeném pořadí :wink: ) Děti jsem prostě chtěla - v tom jsem měla jasno :slight_smile: - a mám je a jsou to ty nejúžasnější děti na světě - tak jako každé dítě pro svou milující mámu :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
28. únor 2010 ve 23:10  • Odpověz
souhlasím, pošlete někdo odkaz kde to píšou, jak se vlastně dál s darovanými vajíčky postupuje... Mě ani tak neděsí jen ten fakt, že někde bude běhat "moje" dítě, ale spíš mě děsí, že vlastně geneticky bude moje (a jakéhosi pána) ale papírově rodičů XY. A je to šance malá, ale co když jednou z toho bude holka a tu holku potká některý z mých synů a budou mít dítě - by je pak měli postižený... A divili by se proč (a pokud by to té holce nikdo nepřiznal, že je z darovaného vejce, tak by na to nikdy nepřišli..).

Ale jinak jsem nad tím taky uvažovala...
1. bře 2010 ve 12:36  • Odpověz
holky,pokud se někdo rozhodne darovat vajíčka,nemůže přece potom přemýšlet nad tím co s nima je a i to že někde běhá vaše poloviční dítko.
tahle diskuze je fakt o tom,že tu někdo hledá dárkyni pro svoji sestru.určitě tady nechce číst vaše negativa a názory,ale to že se ozve ta která by to podstoupila a šla s její sestrou na kliniku.
více informací o vaších otázkách si myslím že vám poskytne každé centrum asistované reprodukce,kde se tyhle obděry provádí.
:wink:
1. bře 2010 ve 14:57  • Odpověz
autor
Nevadí mi jak se tu o dárcovství diskutuje :slight_smile: Naopak,některé příspěvky čtu se zaujetím,zvláště ty od Len - sama bych to líp nenapsala :slight_smile:
S negativním názorem od Rimmel "že je to proti přírodě" tak s tím samozřejmě nesouhlasím.Myslím,že kdyby se sama ocitla v takové situaci změnila by názor...

Budu opravdu moc šťastná pokud se mi ozve vážná dárkyně,která se rozhodla mé sestře pomoci...
1. bře 2010 v 16:49  • Odpověz
nejsem v této situaci a tak hodnotit situaci mi příjde krapet mimo, nicméně mě toto téma přivádí k myšlence, jestli za xy let bude vůbec normální počít dítě při milování. Víte, dříve též bylo normální rodit dítě doma (nejsem zastánce domácích porodů) a dnes jsou tyto ženy považovány za nezodpovědné. Nechtěla bych se dožít toho, že budou za nezodpovědné považovány ty, které počnou bez asistence lékařů. Je to sci-fi, ale děsí mě to.

Jinak jak jsem psala na začátku, když se daří, tak těžko posuzovat, co by člověk udělal pro to, aby to "své" dítko měl.
1. bře 2010 v 16:59  • Odpověz
pro úplnost já bych do darování nešla, a to daruji krev, jsem zapsána jako dárce kostní dřeně a chci, aby v případě mé smrti byly darovány mé orgány.
1. bře 2010 v 17:00  • Odpověz
Valentova, technický postup je takovýto (nevím, jestli ses ptala přímo na tohle, ale třeba to pomůže i někomu jinému):

Zájemkyně o darování vajíček se může přihlásit do libovolného centra asistované reprodukce. Může přijít "jen tak" nebo jmenovitě někomu pomoci. Nikoli tak, že by darovala přímo jemu, ale pokud uvede jeho jméno, posune ho tím v pořadníku o pěkný kus dopředu (= zkrátí čekací lhůtu). Každé centrum má dále asi trochu jiný postup, ale společné mají to, že základem je důkladné vyšetření spočívající v podrobném dotazníku (rodinná anamnéza, prodělané choroby...) a odběrů krve (HIV, syfylis, hepatitida B a C) a dále vyšetření genetické (opět odběr krve).

Pokud dárkyně vyhoví (je zcela zdravá), začne stimulovat. Až do odběru je posup zcela stejný jako u žen, které samy podstupují IVF. Stimulační léky jsou podávány injekčně, dnes už se většinou využívá tzv. pera (přípravky typu Puregon nebo Gonal), které si žena zvládá píchnout sama, většinou podkožně do "špeku" na břiše - je to snadné a nebolí to. Na druhou stranu na rovinu říkám, že ne každý to snáší dobře, já s tím opravdu měla značné problémy (bolesti hlavy, zvracení), většina lidí to ale zvládá OK. Cílem je, aby v cyklu vyrostlo více folikulů (v běžném cyklu vyroste 1-2), takže součástí stimulace jsou i pravidelné ultrazvukové kontroly - někdy stačí jedna, někdy dvě-tři, podle toho, jak se to vyvíjí. Lékaři upravují dávky dle toho, jak folikuly rostou - není snahou, aby jich bylo co nejvíce, protože při velkém množství hrozí tzv. hyperstimulační syndrom, což není žádná legrace. Proto je snaha udržet počet folikulů na nějakém přijatelném množství, optimálně 10-15. Stimuluje se cca 7-12 dní, dle potřeby. Ke konci se ještě mohou "dopíchávat" tzv. zastavovací injekce (při krátkém protokolu) nebo se tytéž píchají již před zahájením stimulace (tzv. dlouhý protokol) - to uvádím hlavně pro představu, kolik těch injekcí celkem je. Na dobu stimulace není třeba dovolená ani pracovní neschopnost, ale nedoporučuji plánovat nějaké velké aktivity - dá se normálně chodit do práce.

Ve chvíli, kdy jsou folikuly správně veliké, následuje injekce Pregnylu (do svalu), která způsobí jejich dozrávání. 36 hodin poté se žena dostaví na odběr vajíček. Obvykle se píchne Pregnyl jeden den večer (v přesnou hodinu) a obden ráno přijdete do centra. Na den odběru je třeba dovolená nebo neschopenka. Odběr probíhá v krátkodobé narkóze (cca 10-20 minut), v některých centrech před ním vyžadují předoperační vyšetření. Vajíčka se odebírají jehlou z ultrazvukem přes pochvu, čili na porodním sále ležíte na klasické gyn. koze, oni vás uspí... A probudíte se tak za půl hoďky pěkně na nemocniční posteli. Osobně s narkózou nemám problémy, ale potkala jsem tam i holky, co říkají, že ji snáší vždycky špatně, ale tahle krátkodobá nic není. Zhruba kolem poledne tentýž den vás propustí domů - bohužel nepočítejte s tím, že byste mohly řídit auto, většinou vyžadují, aby vás vyzvednul doprovod. Z vlastní zkušenosti - celý ten den mě bolel celej člověk a cítila jsem se mizerně, ale docela rychle to přešlo a další den jsem šla normálně do práce.

A v téhle fázi to pro vás, jakožto dárkyni, celé končí. Pochopitelně nic neplatíte, naopak dostanete "bolestné" - dle centra se tato "odměna" pohybuje cca 8-20 000 Kč.

A teď, co se stane s vašimi vajíčky?
Bohužel ne ve všech folikulech vajíčka jsou a ne všechna odebraná jsou zcela zralá a v pořádku. V laboratoři je roztřídí do mističek s živným roztokem a přidají k nim spermie manžela příjemkyně. Pokud muž nenmá se spermiemi problém, obvykle opravdu jen přidají pročištěné sperma a nechají vše na přírodě. Pokud má muž zhoršený spermiogram, volí se tzv. metoda ICSI - vybranou spermii vstříknou přímo do vybraného vajíčka. A pak už se jen čeká.

Druhý den ráno se zkontroluje, kolik vajíček bylo oplodněno (ať už přirozeně nebo pomocí ICSI), obvykle je to kolem 70 %. A dále čekají, jak se budou embrya vyvíjet. Bohužel značná část z nich nemá perspektivu na zdárný vývoj, ať už vinou vajíčka nebo spermie (totéž by se stalo uvnitř vás, kdybyste se snažily otěhotnět - špatné embryo samo zaniká pár dní po oplodnění nebo uhnízdění). Embrya, která se sama zastavila ve vývoji, jsou z kultivace vyřazena. Cca druhý až pátý den po oplodnění se vybare 1-2 nejlepší vajíčka a ta zavedou příjemkyni, která byla na tento okamžik dlouhodobě hormonálně připravována (ale to už je jiná kapitola). A ta čeká, zda se některé z nich uchytí a ona otěhotní, šance je cca 30 % na jedno zavedené embryo. Více než 2 už se dnes téměř nezavádí (je zde riziko mnohočetného těhotenství, které lékaři nevidí rádi), takže pokud po několika dnech kultivace zbylo kvalitních embryí více, zbylá nezavedená se zamrazí. Pokud žena neotěhotní nebo až se rozhodne mít další děti, embrya se rozmrazí a po hormonální přípravě opět zavedou.

Celý tento proces je přísně anonymní, takže dárkyně se nikdy nedozví, komu její vajíčka dali a naopak. V centru ale tyto údaje pochopitelně evidují, takže v případě potřeby (teď mě teda nenapadá důvod, ale třeba nějaká choroba v rodině, nutnost hledat dárce třeba kostní dřeně s podobnou DNA?) je možné to do budoucna dohledat.
1. bře 2010 v 17:32  • Odpověz
Co se týče toho, jestli se jednou můžou sourozenci potkat... Už jsem to tu naťukla, můžou, ale pořád je výrazně vyšší pravděpodobnost, že se potkají nevlastní sourozenci "vzniklí díky" tatínkově či maminčině nevěře či adopci, doba je krutá :grinning: Kromě toho, ač to zní strašně, ono pokud spolu mají děti pokrevně příbuzní, není to záruka budoucího postižení, "jen" je tam vyšší pravděpodobnost. Aneb co oči nevidí, to srdce nebolí :unamused: A kolik běhá po světě párů, kteří nejsou pokrevně spřízněni vůbec, a stejně mají jejich děti šanci na postižení mnohanásobnou, třeba já a můj muž :confounded:
1. bře 2010 v 17:36  • Odpověz
len : mas bod :wink:
1. bře 2010 v 18:22  • Odpověz
Já se obávám, že bod mají všichni, kdo se odhodlali k tomu to přelouskat od začátku do konce :grinning:
1. bře 2010 v 18:25  • Odpověz
:grinning: :grinning: :grinning: , napodruhe uz sem to vstrebala cele :stuck_out_tongue_closed_eyes: :wink:
1. bře 2010 v 19:29  • Odpověz
len - naprosto perfektně napsané :dizzy_face:
jsem si i trochu "zavzpomínala" a je fajn, že si to tu případné zájemkyně můžou takto přečíst - ví, do čeho by šly a taky, v tom centru se na člověka hrne tolik informací, že si pak vše nepamatuje, zvlášť, když si tím nikdy před tím neprošel - a takto, jak jsi to napsala, je to perfektně zhrnuté :wink:
já jsem taková možná vyjímka - mně stimulace nedělala špatně, dokonce jsem při tom hubla :wink: (ne drasticky, jen pár kilo :dizzy_face: ) čekala jsem to horší :wink:
1. bře 2010 ve 20:58  • Odpověz
Len jsi šikulka - :slight_smile: moc pěkně jsi to napsala :wink:

Aleachim - pokud jde o to sci-fi - dneska to tak možná vyzní, ale já bych spíš měla strach že ti co počnou za nějakých xy let bez asistence lékařů nebudou považování za nezodpovědné ale spíš za něco jako zázračné početí ... :pensive: bohužel - ale problémů s početím v populaci tak rapidně přibývá že mám vážně strach z toho že jednoho dne opravdu nebude jiná možnost než IVF... (samozřejmě nemluvíme tu o několika letech ale o několika desítkách let možná i víc)


Jana.sun - teď nejsem jistá jestli jsi to byla ty kdo tu psal o tom ICSI, že vám vlastně polovinu vajíček vyhodili protože nebyly finance na další. My jsme na první dva pokusy byli taky v Brně - na Unice - a tam to bylo tak že byl daný počet (tuším že 8 vajíček a každé další myslím za 1000) tak jsme si doplatili ještě dvě a zbytek nám nechali samovolně (bohužel bez výsledku) - byla to docela škoda protože při té první stimulaci jsem měla přes 20 vajíček a nakonec se z deseti přes ICSI oplodnilo 6 a to bylo všechno a ještě pak postupně odumíraly takže nám nezbylo ani k zamražení.
Nicméně proč tu o tom píšu - na třetí pokus jsme přestoupili do Jihlavského sanusu a jednak tam součet cen za stejné procedury (teď nemluvím o lécích tam je to dané pojištovnou) vyšel o 5000 menší (ICSI, AH, PK + dárce) ale hlavně na ICSI mají cenu která je za 3 a více... - takže je jedno jestli je jich deset nebo dvacet (nebo jsem to alespoň tak pochopila - bohužel v praxi už jsem neměla možnost to zjistit protože tolik vajíček jako poprvé které by byly zralé k oplodnění už jsem pak neměla)
Takže stojí za to se trošku popídit a poptat jak to chodí jinde. A rozhodně to nebylo na úkor péče - spíš naopak -sice to tam nebylo tak luxusní zato byli podle mě mnohem pečlivější.
2. bře 2010 ve 14:46  • Odpověz
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.