• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mamky, těhulky a snažilky z jara-léta 2007

(Zamčená)
20. března 2010 
Ahojky,
Eví tak ať je brzo líp a užijte si víkend, snad se to počasí vylepší. Nám taťka zítra šaškuje na dětském dni v Olomouci a v ne jsme chtěli jet na kolech na výlet, ale teda zatím to počasí hnus.

Zuzí a co Peťuláček?
29. kvě 2009 ve 12:56  • Odpověz
Ahoj holky

Vítám Zuzu a petíka doma :dizzy_face: jak je na tom bubáček malej?????????

Eví, Ty si užij víkend v Kolíně :dizzy_face: ..už jsem se lekla, že jsi tu nastydla..snad už je Ti líp a je po migréně, ani se nedivím, že tě dostihla v tom počasí, tady je chvíli zataženo a chvíli svítí slunko, bláznivý počasí :angry:

Odpo asi pojedu s malým do děts.koutku, venku se mi teda být nechce...dnes jsme měli jet na chalupu, ale jela jen mamka, v tomhle "mrazu" nikam nejedu!!!!!!!

Jani, od středy má být už dobře :sunglasses:
29. kvě 2009 ve 13:12  • Odpověz
šimšulky děkujeme za přivítání:slight_smile:

Péťuláček je na tom den ode dne líp,dokonce se už směje!To sem si poprvé uvědomila,že už jsme doma,že mu je líp,že už bude dobře a že to nejhorší máme snad za sebou,Péťulkovo bezvládné tělíčko,kapačky a strašnej strach z toho co bude a jestli to není nějaká strašná nemoc,díky bohu za to,že to není meningokok jak to chvíli vypadalo a děkuju mu za každej novej den kdy je Péťulkovi líp a líp.Péťulka ještě pořád dost spinká a neudrží se sám na nožičkách,ale už je to lepší a lepší.Když spinká,tak taky odpočívám nebo uklizim za ten týden co horečkoval a jsme sami až do pondělí,pač jak byl Péťa s náma pořád v nemocnici tak si přeházel směny,aby nemusel do práce a mohl být s náma,tak teď dělá dnes ráno zítra ráno a neděle noc,ale zvládáme to.Tak jak bude čas a bude líp,hned příjdu si popovídat.Doufám,že jste všichni zdraví,miluju Vás a moc děkuju za velkou podporu a že jsem na to nebyli sami
29. kvě 2009 v 15:46  • Odpověz
Zuzu, to jsem ráda, že se brouček už i směje :dizzy_face: to, že je slabej, to je jasný, tolik dní v tak vyskokých horečkách bez jídla...bude to asi ještě trvat, než sílu nabere.Jen pak dávej pozor na to, jestli nemá studený nohy, Daník po těch vyšších horečkách měl asi měsíc nějak rozhozenou tu termoregulaci a měl pořád ledový nohy a nešly zahřát..tak kdyby náhodou, aby nenachladnul....a teploty už teda nemá??????

Holky dnes jsem se s Daníkem objednala na kineziologii...jdu se sebou i s ním a doufám, že to pomůže oběma, včera jsem byla tak nervní a Daník šíleně rozvztekaný :angry: musíme si to prostě mezi sebou nějak prohazovat a nebo jak je jeden mimo, začne z toho být i ten druhý a to není dobrý..tak fakt doufám, že si oba odblokujem cosi, co nám ty povahy takhle kazí.Píšu si s jednou holkou, taky na to chodí a strašně to pomáhá...
29. kvě 2009 ve 20:36  • Odpověz
Miško to je super,že k sobě chcete najít cestu,moc Vám fandim,pak napiš zážitky:slight_smile:

jinak dnes jsme druhý den úplně bez teplůtky:slight_smile:
29. kvě 2009 ve 21:11  • Odpověz
No to je super, že jste bez :dizzy_face: :dizzy_face: teď už bude každý den lepší a lepší :wink: :wink:

No něco s tím dělat musím, jak se sebou, tak s ním...někdy mě tak vytočí, že se fakt neznám a to rozodně není dobrý příklad pro něj!!!!A Daník...no začíná mít šílený móresy, např.dnes mi začal šíleně kvičet v autě, až jsem se lekla, co mu je a to prosím bylo jen kvůli tomu, že nohama nedosáhl na sedadlo spolujezdce :sweat_smile: bylo dál, než obvykle..nebo se ho ptám"chceš napít" a ukazuju pití, NIC NENUTÍM a on se začne vzetkat a řvát, že ne :cry: no prostě přemrštěný reakce..přitom pak je třeba půl dne super, tak fakt nevím, zda by mohl být tak vztekavý třeba, že ho bolí zuby, známe chlapy, když je něco bolí, že? :sweat_smile: :sweat_smile:
29. kvě 2009 ve 21:24  • Odpověz
dobré ránko,
Zuzáčku super, že Peťulka je bez teplot. Teď už bude jen líp.

Jinak my máme doma teďka taky vzteklinu, já nevím jestli je to tím věkem a nebo čím, každou chvíli ječí. Říká am (znamená to tam) a ukazuje a chce tam, k oknu, do koupelny, na gauč... atd. Když není po jeho zuří.
Teď začal hrozně lítat okolo toho nábytku, úplně běhá, takže zas máme padací období :sweat_smile: ale pouštět úplně se zatím nehodlá
30. kvě 2009 v 08:30  • Odpověz
Ahojky:slight_smile:

to vypadá na nějakou nerovnováhu v tělíčku,to je super,že si našla řešení,určitě do toho jdi.A na kdy jste objednaný?

Oli to jsme měli ve vašem věku taky a ještě to nepřešlo
30. kvě 2009 v 08:54  • Odpověz
Zuzííí :sweat_smile: no jak Miška popisuje Daníka, tak se obávám, že to jen tak nepřejde :sweat_smile:
30. kvě 2009 v 09:21  • Odpověz
Míšo a co to přesně je Kinezologie? :confused: jestli nemá přehnaný reakce jako někdy ty( nic ve zlým), ale mám kamarádku ta má teda 7 letý dítě skoro a hodně křičí ta holka a tím pádem i ten kluk je uřvanej a ona nadává..

holky touhle dobou si už budu oblíkat svatební šatičky :dizzy_face: hrozně to uteklo ani nevím jak..dneska má Jindra rozlučku, my s Kačí jedeme k tý kamarádce co mi jde za svědka a uděláme si ještě takovou malou rozlučku, možná přijdou holky od jindry z hokeje jeho spoluhráčů a za týden je to tady :dizzy_face:
30. kvě 2009 v 10:04  • Odpověz
Oli to má každý dítko jiný,ale stejným obdobím si projdou všichni.My nemáme takový reakce jako Daneček,ale klasika co píšeš,něco chce a jak není po jeho,tak začne kňourat,teď třeba jak máme tu interaktivní žirafu co chodí hrajea hejbe krkem,tak co jsme doma dodělávají baterky a buď už jen chodí pomalu nebo hraje,ale dohromady už nic,no a pak po nějaký době co je zaplá vypne,no a jak třeba stojí,tak Pé´tulka je bez sebe že nejde nehraje nechodí a strká do ní a kňourá:sweat_smile: klasika,že teď jak je zvyklej nosit po té nemocnici a tulinkovat se,tak včera už chtěl pořád chodit za ruce a lézt po mě,ale to je teďka to nejmenší,to časem odbouráme zase,teď nás potřebuje,ale jak to třeba taky neudělám hned,tak začne kňourat,ale,že by mě histeráky nějaký vyložený to ne,ale už si prostě řekne no:sweat_smile: tak neboj,bude to trvat jen několik měsíců nebo nějakej rok :sweat_smile:

Jani super,moc na tebe myslim,i,když nemám moc čas reagovat na vše,tak moc na tvůj velkej den myslime,držíme palečky a přejeme ti jen to nej nej do nového života :slight_smile:
30. kvě 2009 v 10:30  • Odpověz
Zuzi tak to je podobné, Jája má zas takového motýla hracího, a někdy se mu vypne, tak mačká to tlačítko a zuří, že to nejde. Nebo když se mu nedaří nandavat kroužky na tyčku, tak se taky vzteká. No maminka je taky vzteklina, tak co bych chtěla že :grinning:
30. kvě 2009 v 10:59  • Odpověz
Ahojky,

tak jdu nakouknout po delší době. Měla jsem tady mamku, tak jsem nebyla vůbec na PC. Ale už odjela a jsme sami :frowning2: Taťka je v práci, malej zrovna spinká, tak mám klid.

Koukám že vztekací období je všude, ale to k tomu asi patří. Zkoušejí co můžou a co ne. Ondra to už taky umí. Jakmile mu něco nejde, tak se rozčiluje. Má takový chodítko-multifunkční stolek, tak se toho drží a běhá s tím po bytě. A když mu to nejde přes práh, tak se rozčiluje. Minule chtěl za mnou na balkon a když jsem ho nevzala začal šíleně brečet, až se klepal a v jednu chvíli nemohl nastartovat! Vypadalo to jak kdyby se mu něco stalo, ale on se jen rozčiloval parchant :angry: Naštěstí já jsem kliďas, takže má štěstí!!

Teda už aby bylo zase hezký počasí. Ty vedra byly teda děsný, ale tohle je snad horší. Pořád leje a nedá se jít ani ven!
30. kvě 2009 v 11:16  • Odpověz
Ahojky

Zuzo, přesně jak píšeš, nerovnáváha v mozku...jasný, že vztekací období má 95% dětiček a je to určitě dobře, to prostě k člověku patří, ale když to bylo na úrovni, jak popisuješ Ty a Oli a Baru, tak jsem to neřešila, ale Daník to už vážně přehání a je takový až agresivní - někdy, ne samozřejmě furt.Ono se to i těžko soudí, když rostou ty zuby, kdyby mě neustále něco bolelo, taky bych byla neklidná, ale u nás je to jsitojistě i v něčem jiném.Teď přejdu na Janinu reakci..kineziologie je uvolnění mysli tak, aby stejně pracovaly obě hemisféry mozku a také aby se odstranili hluboko zaryté špatné zkušenosti, zážitky, které si třeba ani neuvědomujeme a stále naše chování ovlivňují.Já neměla hezké začátky dětství, fotr od nás odešel v mých 3 letech a já jsem to trochu neunesla, máma se mnou lítala skoro do 7 let po psycholozích, byla jsem na práškách na nervy :pensive: v noci jsem měla noční fobie, zdály se mi hnusný sny, nemohla jsem spát, nechtěla jsem nastoupit do busu, pže se mi nelíbil řidič, plyvala jsem na dědu..atd.prostě jsem měla averzi k chlapům.Ještě v pubertě jsem měla ke chlapům divnej vztah, byla jsem na všechny svoje kluky dost hbusná, byla to taková obrana proti tomu, že by mě opustili jako táta, špatně se to popisuje..přešlo mě to více méně až s Petrem, ale pořád ty pocity z toho, že mě vlastní otec odmítal a odmítá mám, i když si řeknu, je to debil, nestojí mi za to, prostě je to jednou táta a chybí mi....no a druhá věc je ten můj porod a ty depky, vždyť si to pamatujete, že to trvalo skoro 5 měsíců po porodu, že jsem každý den bulela a prostě se s tou novou rolí matky nedokázala nějak vyrovnat.Daník to zcela jistě vycítil a stále cítí, že jakmile není něco v pořádku, hned začnu být uvnitř rozhozená a nervní, myslím, že se to proto u něj taky rozjelo, nehledě na to, že on může mít taky nějakou frustraci z porodu, nešlo to tak dlouho, já už jsem to vzdávala, pak ho vyndali na svět najednou nahonem a mě pořádně neviděl den a půl a vlastně celou dobu v porodce byl se mnou minimálně, sice byl ok, neplakal, ale to je přesně, co jsem psala, že se to hned neprojevilo a teď to může vylézat na povrch..no jsem se nějak rozepsala, prostě za to nic nedám, když to zkusíme, paní mám doporučenou, že je fakt výborná, akorát je to strašně drahý :sweat_smile: 1100,- za jedno sezení a nevím, kolik jich bude potřeba...

Jani, jj za týden už budeš vdaná paní :dizzy_face: hlavně aby vyšlo to počasíčko!!!Hele já když jsem se vdávala, to bylo 16.6. tak byl šílený pařák, skoro 30 ve stínu a ještě 1.6. jsem byla na grilovačce s kolegama a tam jsme seděli nabalený a zabalený v dekách, jaká byla kláda :grinning: tak snad se to za ten týden taky obrátí!!!!!
30. kvě 2009 ve 13:00  • Odpověz
jí Míšo tak to je mi líto, ale tak trochu vím, o čem mluvíš asi bych to taky potřebovala naši se rozešli, když mi bylo asi 10, a já jsem o tom nemohla hodně dlouho mluvit, nejdřív jsem tátu nenáviděla, pak mi to bylo všechno líto, a přešlo mě to taky až s Jindrou, že jsme o tom mluvili, já pořád brečela, vůbec jsem se s tím nemohla vyrovnat a to jsem byla už dospělá..taky je to ve mě s tátou se vídáme ale máme vztah- nevztah, až ted kačí nás jaksi stmelila, táta chodí na návštěvy, bavíme se, předtím jsme se viděli třeba 2x za měsíc, je to těžký, hlavně mamina to taky neunesla a pomlouvala ho, ted vím, že se to nemá, to má taky špatnej vliv na děti a řekla bych že máma se s tím nevyrovnala doted..ta to měla taky těžký, je ted sama hledá práci bydlí s ní aspon brácha, ale taky na prd..já jsem citlivá, taky mě všechno rozbrečí ze všeho mám nervy a hodně si myslím, že je to tím rozvodem, taky jsme jako malý s bráchou byli u psycholožky a říkala že jsem zakřiknutá a až ted jsem se trochu rozpohybovala, jinak nemohl nikdo zakřičet už se mi chtělo brečet, no doufám, že kačí nebude taková bačkora jak já :cry: :astonished:
ale život mě naučí :grinning:

tak Míšo držím pěstičky aby to dopadlo a pak mi řekneš, ju?to jsem zvědavá..1100,-je dost teda, kolik to tak může být sezení?
30. kvě 2009 ve 13:28  • Odpověz
jo a taky nám táta nikdy neřekl, že nás má rád, a mě to možná trápilo vím, že má, ale nedává to najevo a jindra taky ne, a mě to asi jakýmsi způsobem chybí, ale nejhorší je, že když to nedává najevo on, tak já taky ne, já jsem taky už otupělá a neumím to taky a to mě štve, napíšu hezkou sms, ale do očí mi to říct prostě nejde..
30. kvě 2009 ve 13:30  • Odpověz
Jani, někdy stačí sezení jedno, někdy víc, ona je to cena za nás oba já 600,- malej 500,-
To, že neumíš projevit city je jistě z tohoto důvodu, já s tím taky měla problém, ale jak píšu, s Perem je to už z 90% pryč, on umí projevovat city, vím, že mě má moc rád a to mi pomohlo...jinak já a otec???To je vztah na hovno :angry: jednou 2 roky mlčí, nenapíše, nezavolá, teď jsme byli zase asi 4 měsíce celkem v kontaktu, měl loni v létě autonehodu a rok v Kladrubech na rehabce a tak volal, teď je už zase doma a nic, v dubnu měl 50.tiny, psala jsem mu, ani neodepsal :angry: tak buď ať mlčí furt nebo ať se hlásí, ale tohle jo a ne je na prd.Malýho neviděl a ani zájem nemá, když jsem ho po svatbě zvala k nám, prý nemá cestu kolem :confounded: co na to víc říct.O svatbě veděl od mámy, ale nic k tomu neřekl a na svatbě nebyl
Jinak moje mamka ho přede mnou nidky nepomlouvala, teda jo, ale až jsem byla v pubertě a rozuměla jsem tomu, když jsem byla mlaá, tak proti němu neřekla jediné špatně slovo.On vždy slíbil, např.na Vánoce že přijde, já čekala u okna celý den a on nepřišel, ani nezavolal, pak přišel po půl roce a jakoby se nechumelilo...takže prostě mi dělal a dělá zmatek v hlavě pořád :cry:
30. kvě 2009 ve 13:45  • Odpověz
a jdeme až 2.7.
30. kvě 2009 ve 13:53  • Odpověz
holky, tak koukám, že každá máme v mozku schovaný nějaký ten blok. :frowning2: Já mám teďka docela problém se vztahem k mamce. Nevím jestli jsem tady už někdy psala, že když jsem se narodila, tak mamka dostala laktační psychozu a musela se o mě a o bráchu starat babička. Nevím přesně jak dlouho(doma se o tom moc nemluvilo, když jsem byla větší), ale nějak když mi bylo půl roku, tak na tom mamka byla líp a starala se o nás, ale pak ještě několikrát byla v nemocnici až do období než jsem šla do školy. Taťka na nás hodně křičel a bil nás (ale z odstupem času chápu, že to měl fakt těžký, a asi to období taky na něm zanechalo něco - teda nevím jakej byl předtím žejo) - malý mimino, dvouletej syn, rozestavěnej barák a manželka v nemocnici... - nic moc na to, že musel ještě chodit do práce atd. No ale k jádru věci, jako dítě jsem měla radši mamku, protože nám většinou vše dovolila a byla hodná a taťka zakazoval atd... ale teď najednou vidím, že prostě ta mamka nějaké ty zdravotní problémy má a nevěřím jí. Prostě bych jí Jarouška samotné nesvěřila, když hlídaj i s taťkou jsem v klidu, ale jen jí bych se bála. Nevím jestli je to tím, že až teď jak mám malého se ve mě probudil ten pocit, že jsem jako malé miminko byla u babičky a ne u mamky, asi jo. Protože když se třeba s mamkou bavíme o malým, tak ona řekne, to Martin (brácha), když byl malej, tak to a to... a mě si nepamatuje - buď u toho nebyla, protože byla v nemocnici zrovna a nebo v mezičase kdy byla doma, to pak zase zapomněla jak byla v nemocnici. Nevím. Hrozně mě to mrzí, bolí, vím, že za to nemůže, ale nějak se s tím nemůžu vyrovnat. Doteď mi to nevadilo, vím, že babička se o nás starala skvěle a mám k ní skvělý vztah a ona i s dědou jsou pro mě vzorem spokojeného manželství. Dědovi je 89, babičce 84 a ještě se líbaj a objímají a je vidět, že se milujout. Nikdy jsem je neviděla hádat se, křičet...
Tak koukám, že jsem sesmolila pěknej myšmaš, no snad to z toho aspoň trochu pochopíte.
30. kvě 2009 ve 14:00  • Odpověz
holky to je tak krásný ty srdíčka jak jste si tu vylili.Je to strašně moc smutný,ale nádherný,že si to navzájem vzdělujete a důvěřujete se a ty příběhy jsou strašně smutný,ale krásný tím,že už o nich dokážete mluvit a too je ohromnej krok do předu pro Vás.

Já jsem přišla o tátu při autonehodě,když mi byly 4.V šesti letech jsme se nastěhovali k nevlastnímu otci kde jsem prožívala desetileté peklo.Něco na způsob půl z Mišky a půl z Olči,ale spíš k té Olče v poměru k chování otce k matce.Víc se snad ani rozepisovat nebudu
30. kvě 2009 ve 14:20  • Odpověz
no koukám že to deštivý období je na rozjímání jako dělaný, Olí to taky neměla lehký, každá máme asi strašáka doma a ta terapie kinezologie může být fakt dobrá, Míšo až dáš reference zkusím zjistit, zda něco takovýho není i v Kolíně..

Olí- muselo to být hrozný, ale už to máš za sebou a ted uděláte vy krásný dětství Jájouškovi a Míša Daníkovi, jak se říká něco zlý je pro něco dobrý a my určitě budeme chtít pro svý děti jen to nejlepší!! :dizzy_face: je dobře, že tahle diskuze existuje a že si můžeme navzájem říct, co nás trápí možná je to i lepší že je to virtuální, nevím, jak vy, ale já o tom normálně nemluvím..i když by to možná pomohlo :confused:
30. kvě 2009 ve 14:23  • Odpověz
Zuzi krásně jsi to napsala ty tři řádky první.
Já už tady u toho bulím, nevím jestli z těch našich zážitků nebo z toho, že to člověk má komu říct a uleví se mu...

Jinak holky něco pozitivního, u nás svítí sluníčko, juchůů, tak až se Jarýsek probudí půjdem ven, teda jeslti se zas nezatáhne, ale to snad ne. A to vypadalo, že bude pršet celý den.
30. kvě 2009 ve 14:25  • Odpověz
ach jo Zuzi to mě mrzí, chudáčku a mamka ta musela teda trpět, ale už je to dobrý ne? má ted někoho? je to hrozný, jak život dokáže bejt nespravedlivej,ale musíme s tím bojovat, nic jinýho se nedá dělat, i když je to těžký, ale my máme chlapi, co nás mají rády, děti, který milujeme a určitě budeme štatnější, a nebudeme zažívat to, co jsme tady psaly :wink: :sweat_smile:
30. kvě 2009 ve 14:26  • Odpověz
u nás je teda zataženo, leje, ale my jedeme odpo k tý kamarádce a jindra musel přesunout rozlučku do tělocvičny, měli to mít venku, já říkala že bude lejt, tak se to vyplnilo :confused: ještě že má tátu ředitele a je učitel tělocviku, tak tam můžou být a zahrajou si u toho i míčový hry :wink: :grinning:
30. kvě 2009 ve 14:27  • Odpověz
Jani také o tom normálně nemluvím - respektivě ví, to hrozně málo lidí, ono je to celý hrozně složitý, provázaný, - nejvíc teda velkej Jára a to je moje zlato, tomu když to povídám, tak se vybulím, a slyšel to teda už několikrát, chudák.
Jak byla u nás Eví, tak pak mi psala, že mám hrozně sympatické rodiče - holky, mě to dycky tak mrzí, že já ten pocit nemám :frowning2:

Jani jojo,říkala jsem si, že Jájouška nebudu mydlit, jako plácnout přes zadek jo, bez toho to asi nejde, ale vařečku na praní prádla o něj teda lámat nebudu. A křičet se u nás nesmí,dělá mi to zle ( v jedné práci jsme měli šéfa, kterej na nás taky pořád řval - ty jo, já furt měla před očima tátu) když se začnou hádat naši a jsou u nás, tak jsem drzá a říkám, jim, že se můžou jít hádat ven a nebo když jsme mi u nich, tak říkám, že klidně můžem jet domu, že na to nejsme zvědaví. Je to hnusný ode mě, ale nevím jak jinak jim říct, aby toho nechali.
30. kvě 2009 ve 14:30  • Odpověz
On už je holt život asi takovej, že vše není růžový, ale něco je fakt moc moc černý.
Zuzi a jak maminka teďka, už má práci?
Jinak jak píše Janča, máme všechny kliku na chlapi, kteří nás i brouky naše milujou a stojej za náma. A to je hodně důležitý, že ty naše malý rodinky fungujou.
30. kvě 2009 ve 14:33  • Odpověz
Oloušku je plakej,to je dobře.Ať už pláčeš z jednoho nebo z druhého důvodu,oba jsou obrovská tíha,kterou je strašně důležitý jednou ze sebe vypustit.Uvidíte to musí jít ven,je to běh na dlouhou trať,já se kolikrát v noci probouzim a brečim ještě doteď nebo,když se vrátím a vybavím si nějaký scény,tak pořád brečim.Já sem tím co jsem prožila v dětství ovlivněná strašně moc a vim,že už tím poznamenaná budu celý život,ale právě proto tu má každá z nás čtyř toho nejbáječnějšího nejhodnějšího manžela,kterej díky tomu co jsme prožily mohl být udělen jenom nám,za tu všechnu bolest nám ten nahoře zařídil,aby jsme právě my měli takového muže,který nám to na celý život bude vynahrazovat.Milujícího,hodného,laskavého,nevožralu....úplný opak otce.......

je mi z toho strašně smutno,za Vás za všechny,je mi hrozně ze všeho čím jste si prošli a ze sebe,pač se vracím zpátky do těch dob...

Jani mamka trpěla strašně,já jsem trpěla strašně moc,že jsem u všeho vždycky byla.Nechci se k tomu ani vyjadřovat,protože já jsem bohužel ta,která se s tím nikdy nevypořádá,mě nepomůže nikdo.Ale co popisujou dospělí,kteří si něčím podobným prošli co pomáhá opravdu,je zkusit odpustit člověku,tomu kterej vám ublížil nejvíc,prostě sama v sobě mu odpustit a už si ho nenechat do života vplout,umět to,tak sem dnes šťastnej člověk.Mě to nejde,jediné co mi pomáhá je nevidět ho.Když ho někde zahlédnu začíná to vše nanovo,sny pláč deprese
Mamka teď naštěstí několik let žije s přítelem,doufám,že je jim dobře a jí je líp.
30. kvě 2009 ve 14:40  • Odpověz
jinak tady chčije jak u tří prasat
30. kvě 2009 ve 14:40  • Odpověz
Zuzi já jsem si právě až teď uvědomila, jak moc jsem ovlivněná tou mamčinou nemocí, no asi je to tím, že doteďka jsem si to nepřipouštěla, a ty problémy s taťkou už mám v sobě relativně vyřešený, protože jsem mu myslím celkem odpustila. Jenže jak se vyrovnat s tím pocitem vůči mamce teda nevím, nemám jí co odpouštět, protože mi nic neudělala a nemůže za to, že je nemocná. Promluvit si s ní ani taťkou nemůžu, mrzelo by je to.
Jinak Zuzáčku je mi moc líto, že i tobě jsme otevřely staré rány, ale třebas se ti také trošku uleví.
30. kvě 2009 ve 14:48  • Odpověz
Olušku nemá,ale teď si dodělává kurz ze sociální pracovnice,příští týden v neděli má zkoušky,tak snad zase větší šanci nasehnání práce.Ekonomka jí bohužel práci nezaručila
30. kvě 2009 ve 14:49  • Odpověz
Jdi na stranu:   Zruš
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.