• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Podpůrná skupina pro ženy po císařském řezu

(Zamčená)
24. února 2008 
ahojda, moje kamarádka, co rodila loni císařem, založila tuhle skupinu.
na koníka nechodí, tak to sem dávám já s tím, že by to mohlo být někomu užitečné

tady je doslovný text pozvánky na první setkání:
:slight_smile:

Společnost pro zdravé rodičovství APERIO uvádí

Setkání maminek na téma CÍSAŘSKÝ ŘEZ

Pátek 18.1. 16-19 hodin
Šmilovského 5, Praha 2
Lektorky: Zuzana Kovaříková (psycholožka) a Olga Riedlová (zkušená porodní asistentka)
Setkání je vhodné pro ženy, které císařským řezem porodily a chtějí sdílet tuto zkušenost nebo čekají další děťátko a potřebují mít informace jak se připravit na další porod a nebo pro ženy, které čeká z různých důvodů první porod císařským řezem a chtějí se na něj co nejlépe připravit.
Někdy ženy prožívají veliký smutek, tolik se na porod připravovaly, těšily se na veliký zážitek... a místo toho přišla operace - císařský řez.
Následující období přineslo radost z děťátka, ale taky mohlo přinést zklamání, pocit selhání, nedostatečnosti a prázdnoty.
"Co smutníš (co se lituješ)," říkají lidé okolo, "hlavně že jste oba zdraví, ne? S tím se maminka po operačním porodu často setkává...

Proberou se i tato témata:
- MÁ ŽENA NÁROK NA SMUTEK PO CÍSAŘI?
- A JAK SE S TÍM VLASTNĚ VYROVNAT?
Když se později žena rozhodne znovu otěhotnět, lékaři budou možná navrhovat automaticky další, plánovaný císařský řez.
- JE SKUTEČNĚ NUTNÉ AUTOMATICKY PŘISTOUPIT NA DALŠÍ CÍSAŘSKÝ ŘEZ?
- MOHU SAMA NĚCO UDĚLAT PRO TO, ABYCH ZVÝŠILA ŠANCI DALŠÍHO PORODU PŘIROZENOU CESTOU? ČEHO BYCH SE MĚLA NAOPAK VYVAROVAT?
- CO ŘÍKAJÍ STATISTIKY O RIZICÍCH A VÝHODÁCH VAGINÁLNÍCH PORODŮ PO CÍSAŘI?
-JAKÉ INFORMACE NABÍZÍ HNUTÍ VBAC (VAGINAL BIRTH AFTER CESAREAN) V ZAHRANIČÍ?

Cena: 400,- Kč
Přihlášky a informace: Jitka Čejková, kurzy@aperio.cz, tel. 739 456 915
4. led 2008 v 15:23  • Odpověz
autor
... jen oživuji téma, aby úplně nezapadlo, když už na něm není v podstatě co diskutovat :grinning:
7. led 2008 v 19:37  • Odpověz
kyri jé...to jsi mi udělala radost...já myslela, že jsem nějaká psychopatka, když mě potkalo přesně to co píšeš .....příprava na porod s maximálním nasazením a po 20h zádových bolestí a neotvírání se....císařský řez! :frowning2: mám pomalu osum měsíců po porodu a pořád to beru jako mé selhání a trápí mě, že jsem to neměla přirozeně, je to tak nějak "utnuté" a nemůžu se s tím smířit......tolik snahy, tolik hodin trápení a co z toho........navíc je to tak...můžu být ráda že jsem to já i můj synek přežili ve zdraví..........toho si vážím, ale .....je to prostě bolest navíc....nedá se s tím jen tak smířit...................jenže........do Prahy teda nepojedu...nejde to...................není někde nějaká pomoc třeba v diskuzy přes internet???? třeba i u těch co dělají tu přednášku???
pomohlo by mi to.
7. led 2008 ve 20:43  •  2 děti  • Odpověz
Ahoj holky, myslím, že by jsme mohli klidně v diskusi pokračovat tady, ne? Mám po císaři už tři roky, ale jsem v 38 tt a porod se blíží a můžu říct, že se jen modlím, aby šlo vše přirozeně. Při prvním porodu jsem prakticky rodila 40 hod. (po odtoku plodovky), 8 1/ě hod. na sále s epidurálem. Malá začala mít potíže a tak přišel císař. Krom toho, že mě strašně bolelo tělo, víc mě bolelo, že jsem nemohla být od začátku s mimískem. Navíc, jsem necelé dva dny nemohla chodit, epidurál mi tak nějak umrtvil i nohy. Bylo mi hrozně. a taky jsem měla pocit, že jsem přišla o takové to propuknutí přívalů citů, zkrátka jsem měla pocit, že postrádám mateřské pudy, citovost atd. Né, že bych se s malou nemazlila, nebo se o ni nestarala to ne, ale taková ta hluboká niterná citovost se nastartovala až mnohem později, když se nad tím zpětně zamýšlím tak mi připadá, že jsem si ji vypěstovala časem. Navíc jsem nedokázala o své citové nedostatečnosti s nikým ani mluvit, jak to popsat manželovi? do toho hormonální změny v šestinedělí, ... no zažít bych to už nechtěla. Lékař mě teda ujišťuje, že pokud nenastanou komplikace, tak budu rodit normálně, ale mám trochu strach aby moje obava o průběh porodu nezpůsobyla nějaké komplikace (např. neoteírání se).
Doufám, že nejsem pitomá, a vše jsem si nezpůsobila sama. prosím, pište jestli máte nějakou podobnou zkušenost
7. led 2008 ve 21:38  • Odpověz
Ahoj holky, jsem tu dnes poprvé, poradila mi tyto stránky moje kolegyně v práci, která mi právě dnes oznámila, že čeká mimi, tak jsme se hned začaly bavit na témata související s dětmi a s porodem.
A teď k tomu porodu císařským řezem , já takhle rodila před pěti lety ve Vinohradské nemocnici, nešlo to jinak , protože mi našli myomy.Takže takové to počítání a pravidelné dýchaní a stahy, to vůbec nevím, co je. Mě řekli, příj'dte zítra ráno, už si Vás tu necháme.Po dni v nemocnici, jsem šla hned další den ráno v 9 na sál.Napichli mi epidurálku, a už jsem ležela.Za chvíli jsem necítila vůbec nic od pasu dolů. Pak , když mě doktor otvíral, cítila jsem takové trhání ( jako kdyby mě tahal za chlupy..., zvláštní pocit ).Doktora jsem viděla, ale před břichem jsem měla takovou zástěnu,takže na sebe jsem se podívat nemohla (asi by to ani nebylo moc příjemné podívání)Abych se tam asi necítila sama, vtrhli tam nějáci medici, podle hlasů asi 10 nevím, stáli kolem mě a za mnou.Pak mi mého Tomáška vytáhli a z výšky mi ho ukázali.Hned mě samozřejmě počůral.Takže porod pohoda. Ale ty bolesti , co následovaly, když to sešité břicho přicházelo k sobě, já tam na pokoji brečela a prosila sestru, jestli by mi něco nedala, no to bylo hrozný. Když mi ho přinesli na kojení , musela jsem si lehnout na bok, to jsem si tlačila na to sešitý ( časem, když už jsem se mohla lépe hýbat , jsem kojila v sedě).Jakýkoliv pohyb mi dělal problémy. Ale to by nebylo to nejhorší. Rána mi začala hnisat ( asi po 3 - 4 dnech, to si přesně nepamatuji), když si toho všimla doktorka, rychle hnala sestru, ať ji přinese desinfekci, ale sestra omylem vzla něco jiného ( neředěnou desinfekci,Persteril, de facto kyselinu) čímž mi popálili kůži, takže teď mám na břichu, nejen jizvu po císaři , ale ještě jednu nemilou vzpomínku. Ale to jsem odbočila, no prostě ráda bych chtěla ještě jedno mimi, ale raději bych volila přirozenou cestu a jinou porodnici.
7. led 2008 ve 23:46  • Odpověz
holky asi buu vypadat divně, ale mě teda bylo úplně jedno, že rodím CR.Záleželo mi jen a jen na tom, aby bylo mimi ok.A žádný trauma z toho teda nemám.A to jsem ještě rodila v celkové anestezii.
8. led 2008 v 08:30  • Odpověz
Ahojte kočky,
ako to tak čítam, začínam mať z pôrodu môjho druhého dieťaťa poriadnu paniku. Prvého syna som rodila normálne s epidurálkou, ktorú som zvládla úplne v pohode, len ma na druhý deň bolela trošku hlava. :wink: Bolo to všetko krásne! :slight_smile: Teraz som 38tt, čakáme našu bambulku Dianku, lenže problém je v tom že je stále otočená hore hlavičkou. Stále jej dohovárame nech sa ešte otočí inak nás čaká asi cisarak. Bojím sa :confused: Aj keď viem že je dôležitejšie zdravie malinkej. Nejak to prežijem, ale je mi velmi lúto ze prídem o ten nádherný pocit ako to bolo pro synovi. Doktor hovoril že všetiko záleži aj od toho ako sa budem otvárať atď... Rodil tu niekto mimi koncom panvovím normálne?
8. led 2008 v 09:56  • Odpověz
Kapulet......tak to jsi na tom teda byla horší jak já.....já měla bolesti "jen" 20h,....ale byly to zádové...a to je hnus....nepomohl ani ten epidurál a tak jsem musela být celkově uspaná....malý se narodil v 22:46 a já ho prvně viděla až v 9h ráno - vím jen že jsem se poprvé probrala kolem jedné v noci a ptala se co se nám vůbec narodilo a jestli je malý v pořádku...a měla jsem horečku a žízeň....několik hodin člověk nepije a po operaci zase ne....no hrůza....a nedokázala jsem odpočívat a spát...pořád jsem musela myslet na malého.......a ta citová vazba...to musím říct, že mi pomohlo ....no náhodou jsem se po to dostala.....a musím to PORADIT VŠEM MAMINÁM PO CÍSAŘI !!!
náhodou jsem na to přišla a určitě to pomůže i ostatním. Byli jsme s malým na návštěvě u manželových rodičů, malý měl už tři měsíce a koupání jsme provedli tak, že jsem si vlezla do vany, malého mi manžel podal, osprchovali jsme ho a umyli víceméně na mně (vaničku tcháni neměli a do kýblíku by byl dost velký) a musím říct, že já najednou pocítila to, co asi cítí maminky když na ně poprvé položí miminko.....prostě ten pocit byl moc krásný....zase takový celistvý....takže po tom císaři až se trošku zdrcháte...zkuste to taky tak....určitě to pomůže s psychikou vaší a i miminka.
Já jsem teda se svýma pocitama okolí informovala.....ale manžel i rodina mi řekli jen to...že je fuk, jak se narodil, hlavně že jsme to oba přežili....no tak nic moc pochopení žádné.....a tak se s tím pořád srovnávám.
Jo a Kapulet já jsem se zase celou dobu bála že potratím či předčasně porodím, a myslím, že jsem se tímto "zašpuntovala" a tak jsem se ve finále neotvírala... :slight_smile: no ale když ty už jsi nachystaná...a určitě se uvolŇuješ a tak....prostě se nenervuj, a i kdyby to byl zase císař....už víš do čeho jdeš a určitě uděláš plno věcí jinak...já bych třeba zkusila právě to koupání....o něco dřív než ve třech měsících a náhodně. :slight_smile: Ale třeba už to teď výjde přirozeně....znám ženy, co měly první císaře, že se neotvíraly a pak druhé porodily už přirozeně.

IZA ...myslím, že jsi to prostě tolik neprožívala, že bylo hlavní miminko a nic víc jsi si nepřipustila....jenže já se na porod chystala a těšila se na ten konec...a ono ....nastalo takové "típnutí" a pak šup...a já spala....a konec na který jsem se těšila nebyl. Máš výhodu....že jsi si to tolik nepřipustila a tak s tím teď nemáš problém (myslím teda já).

Yvko mám kamarádku co rodila koncem pánevním.......a zvládla to docela rychle......ne jak já, 20h a prd z toho :slight_smile:
Hele pokud už jsi navíc jedno dítě rodila, tak myslím, že máš moc dobrou šanci porodit to druhé i kdyby se ti neotočilo.....jestli se dobře otevřeš.....tak to zvládneš.....určitě :slight_smile: a když ne, tak aspoŇ tak nějak můžeš počítat s tou druhou variantou a dopředu se informovat co tě asi tak čeká s císařem.
Já jsem se na císaře nijak neinformovala a pak jsem byla o to víc hotová a zklamaná.....prostě si dobře uvědom obě varianty a určitě budeš vyrovnaná po porodu ať už budeš rodit jakkoliv. Hodně štěstí.
8. led 2008 v 16:58  •  2 děti  • Odpověz
No, možná jsem divná, ale můj první porod byl kvůli preeklamsii SC a pokud budu mít někdy druhé mimi, tak chci zase SC. nevím, jak by u mě normální porod dopadl a říkám si, že nechci mít jizvu a ještě dole všechno vzhůru nohama. Takže já, ačkoliv mě tu asi odsoudíte, bych šla znova do císaře. :pensive:
8. led 2008 v 18:22  • Odpověz
Luci, tak abych se přiznala, tak já jsem si taky říkala, že teda budu vypadat asi děsně.............20cm jizva na břiše a pak ještě "zrychtovaná" dole.... ale i tak bych to brala.... jiná zkušenost, touha po tom aby to bylo přirozené...a taky třeba i tak trošku naděje, že se při tom druhém porodu, když ho zažiju přirozeně...se konečně vzpamatuju i z toho prvního..... tak nějak se mi prostě moc honí pocity.
A rozhodně jsem do císaře pak šla.....kvůli malému, nějak mu už asi bylo ouvej, aspoŇ podle lékařů a sester, když jsem viděla jak se dívají nervozně na ten přístroj, co zaznamenává činnost miminka.....no tak je jasné že při jakýchkoliv komplikací....je hlavní to mimi, takže díky bohu za císaře, jinak jsem třeba porodila po dalších 20ti hodinách už udušené dítě...že jo? ....ale stejně je to prostě bolístka.....že to většina má normálně a my tohle.... (ale tak se mluvit ani myslet nemá).
A víš co ....ještě jedna věc..když je to tak nějak plánovaný císař....tak je zase ten pocit jiný, než když se to takto rozhodne až po X hodinách............já měla a pořád vlastně mám totiž takový pocit, jako.....plno žen odrodí do 12h krásné dítě a já se snažila 20h a houby z toho..... /prostě selhání.
8. led 2008 v 19:05  •  2 děti  • Odpověz
llucinka já tě teda rozhodně neodsuzuju..já se taky druhému CR nebráním..taky jsem měla preeklapsii..porod se mi snažili vyvolat 3dny,pak odešla zátka,praskla voda,kontrakce dost silné a po 3minutách...nale neotvírala jsem se,..tak rychle CR..nemohli mi napíchnout epidural a tak se šlo na celkovou anestezii.
vitaka nemyslím si,že bych se na porod nepřipravovala..poctivě jsem pila maliník,cvičila svaly..tešila jsem se a zároveň taky trochu bála ,napjatě očekávala ,kdy to začne..zažila jsem opravdu bolestivé kontrakce ..a prd...ale víš,mě prostě někdy přijde a doufám, že se nikdo neurazí,když to sem napíšu....hm jak bych to formulovala....že prostě ti je okolím vnucováno, že správná matka rodí přirozeně(stejně tak,že správná matka kojí) a že pokud si to mimičo sama nevytlačila, tak si ho vlastně vystresovala,emocionálně ochudila a sebe taky ..atd atd..nechápu to...copak své dítě miluju míň jen proto, že mi ho "vyndali z dělohy? copak za to můžu?on ten CR není žádná sranda, člověka všechno bolí a ještě aby se trápil kvůli tomu,že mimi prostě sám nevytlačil? No někdy to prostě nejde....já jsem za CR vděčná!! Kdyby jsem žila v době,kdy se CR neprováděl,patrně bych porod nepřežila ani já a ani mimi.
Prostě jsme se s Jáchymkem prvně viděli až za 5hodin po porodu,ale bylo to stejně krásné a dojemné jako u všech ostatních miminek..
8. led 2008 ve 21:37  • Odpověz
Vit, tak ta moje jizva má jenom 13 a naštěstí není moc vidět... :wink: Já jsem nikdy netoužila po tom, aby to bylo přirozené, když mě podali tabletu, aby mi vyvolali kontrakce, tak jsem trpěla jako čert. Nesnáším, když se mi někdo hrabe tam dole (teda kromě manži :dizzy_face: ) a ten doktor to teda fakt neuměl. :cry: Přála jsem si jít na císaře. když jsem se neotvírala, a po dvou hodinách mi stále stoupal tlak a já měla už skoro 180, tak za mnou přišli, že teda musíme na operaci, najednou mi došlo, že mě uspí. Začala jsem se bát, že se nikdy neprobudím, že umřu, že se něco pokazí a Matýskovi se něco stane. Než mě odvezli na operační sál, řekla jsem manžovi:" Kdyby se mi něco stalo, prosím, postarej se o něj..." Fakt jsem měla hrozný strach. první tři dny to bolelo všechno jak sviňa, to nemusím nikomu po císaři říkat, ale zvládla jsem to a už ani nevím, jak to bolelo. :slight_smile: 4. den jsem už byla celkem oka a když jsem viděla, jak přivezli jenom na křesle paní, co porodila normálně, ona si sama vlezla do postele a za chvilku sama chodila, bylo mi i do breku.

jenom mi pak chvilku trvalo, než se ve mě probudil ten cit... Zní to možná hrozně, ale já fakt byla ráda, že mám Matýska jen na kojení a že mi ho zase odvezou a já budu moct spát. Fakt to dost bolelo. Ale nejvíc mě bolelo to, že jsem věděla, že mě malý potřebuje a já nebyla schopna překonat bolest.... A to je asi to, co si neodpustím.

Omlouvám se za román, ale nějak mě to přepadlo... :confounded:
8. led 2008 ve 21:44  • Odpověz
izo: Já malého viděla až druhý den ráno /sc byl večer) a první pocity byly hrozně smíšené. Přes tu bolest ani nejde mít nějaké šílené emoce, to a´t se na mě nikdo nezlobí...

Izi, a ty názory, že nejlepší je přirozený porod a všechno aby bylo přirozeně, a´t s tím jdou někam, už mě to začíná pěkně štvát. Zase nějaká módní novinka a všichni se toho drží. A kolikrát tím i zbytečně ohrožujou sebe i mimi. Hlavně, aby to bylo přirozeně. Ano, pokud by nebyl SC, nebyli bychom tady ani my dva... :confounded:
8. led 2008 ve 21:49  • Odpověz
llucinka..no já teda byla dojatá a přišlo mi,že mám nejkrásnější miminko na celém světě :sweat_smile: ..a bolest? no měla jsem v sobě injekci a prášek proti bolesti..tak mi bylo celkem fajn :wink:
8. led 2008 ve 21:56  • Odpověz
Izo, jo, to já taky, říkala jsem si, jaký je to krásný blonďáček... A manža mi donesl hned odpoledne jeho fotky vytištěné, takže když jsem s ním nebyla, vytahovala jsem si aspoň tyhle fotky...

Ale víš co bylo nejhezčí? když mi poprvé sevřel prstík, to se nedá popsat, jak to bylo nádherné... :slight_smile:
8. led 2008 ve 22:20  • Odpověz
Takl som rada, že také pocity ako som mala ja po CR som s nimi nebola sama. Sekciu mi urobili po 24 hodinách bolestí, neotvárania sa, veĺkosti miminka a nakoniec aj malá sa začala dusiť :cry: Keď prišiel za mnou doktor, že by odporučoval CR bola som vďačná, bola som totiž nevyspatá, unavená a už som si ani nevedela predstaviť čo len 1 hodinu podobných bolestí. Mala som len čiastočné umŕtvenie, našťastie som si mohla vybrať, a tak som malú počula plaka´t na celý sál len čo ju zo mňa vybrali :cry: :slight_smile: :slight_smile: . Zo sálu si ma na vozíku dokonca viezol manžel a už vo výťahu mi ukazoval video našej malej :slight_smile: . Po preložení na izbu mi ju na maličký okamih doneisli ukázať. Mne sa to všetko však zdalo ako sen. Žiadna obrovská explóźia citov ako somsi to predstavovala, aler bola som veĺmi šťastná, že sme obe v poriadku. bolo mi hrozne smiešne že nemožem hýbať nohami a horzne ma to hnevalo lebo som mala nutkanie sa prevaliť nabok :grinning: tak ako som spávala posledné týždne tehu. Ešte mi prišli setsričky povedať, že naša malá má samé sedmičky nielen v dátume nar. ale aj v zázname. Boli sme totiž 70 CR v nemocnici toho roku. Ešte mi tam nejaké číslo povedali ale to si nepamätám. Ako som si myslela, že s avyspím tak prdlajs, Aj napriek tomu, že mi pichli niečo na spanie tak som spala iba slabé 4 ho´dky. Stále som si v hlave premietala, čože sa to stalo a akosi mi nedochádzalo, že som už naozaj mamina. Druhý deň som prvý krát vstala a za pomoci sestričky sa asprchovala a umyla si zuby. Aká to úĺava...celé telo ma bolelo ako sviňa. Prvý krát mi malú doniesli na prisatie. No aj keď sme sa obe snažili nešlo to. MŃa bolel každý pohyb a vobec som ešte nemala mlieko. To sa mi sputilo až tak na 4 deń. Aj aj ke´d to možno vyznie hrozne, tak som bola rada, že zo začiatku ju mali sestričky pri sebe, ja by som sa o ňu nevládala postarať. No zároveň som každý deň bulela lebo som ju pri sebe nemala. Vždy som bezpečnme poznala kedy plače, nedalo sa to nerozoznať spomedzi tých všetkých miminiek :slight_smile: No ten pravý materský pud sa mi naštartoval až o pár týždňov, nejaká som bola "zaseknutá" či čo. Určite k tomu prispela aj moja beruška lebo v noci začala krásne spinkať a vobec bola (A AJ JE) moj miláčik.
Inak plakala som koli tomu že: nemám mlieko(pritom plne kojím už 6 mesiacov) , že malá neprišla na svet prirodzene a tým pádom, že som zlyhala, že som blbo dýchala a preto jej klesali ozvy... no des :unamused:
Teraz som anozaj neuveriteĺne vďačná, že ju mám, život bez nej si neviem predstaviť.
Občas ma ešte prepadnú myšlienky či som ozaj nemohla tomu nejak pomocť aby som rodila prirodzene. Jazva sa mi krásne zahojila a už ani neviem čo to bola bolesť PO :grinning:
Veľmi by som si priala druhé miminko rodiť prirodzenou cestou, prežiť ten okamih keď krpec z teba vykĺzne. Ale ak to inak nepojde tak bude CR :slight_smile: No uvidím, je to ešte otázka budúcnosti :slight_smile:
8. led 2008 ve 22:47  • Odpověz
bielanevesta: Moc hezky napsané... A ve spoustě vět jsem poznala sama sebe... :slight_smile:
8. led 2008 ve 22:51  • Odpověz
bielanevesta nič si z tých výčitavých pocitov nerob.pri filipkovi som cítila presne to isté.neviem to vynosiť,neviem to porodiť,neviem to nakrmiť(mlieko som nemala totiž vôbec filipko bol nekojený)pri tamarke som od začiatku tehu vedela že pôjdem na cisarsky,zmierila som sa z tým a bola to pohoda,užila som si to naplno a ani to tak nebolelo ako pri filipkovi-tam som fakt bola vdačná že ho majú sestričky bol to des.dnes je všetko za mnou,som s tým vyrovnaná a teším sa už len z toho akí sú zlatí,že sú zdraví a vôbec že sú tu.

tie pocity ktoré si cítila ma na svedomí nedmerná únava,bolesť a podvedomý strach z neznámeho.lebo nech mi žiadná prvorodička nehovorí že vie dopredu čo ju čaká-nevie,to sa totiž nedá naučiť to treba prežiť.
8. led 2008 ve 22:54  • Odpověz
Luci díky :dizzy_face: Tak som si trošku zaspomínala, včera to už bolo neuveriteľných 6 mesiacov :slight_smile: a z malej je pekný čertisko :grinning: Jazva ma už vobec nebolí a normálne sme sa pustili do ďaĺšieho snaženia :sweat_smile: Moj gyn. nenamietal tak sa uvidí. No od porodu som ešte nemala MS a stále plne kojím tak ktovie kedy :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
8. led 2008 ve 22:55  • Odpověz
Andreo: Souhlasím, to se musí prožít... :slight_smile:
8. led 2008 ve 22:55  • Odpověz
Llucinka,souhlasím do puntíku se vším,cos napsala.Jako bys mi to přečetla z hlavy.A není to tím,že jsme ze stejného města. :wink:
8. led 2008 ve 22:56  • Odpověz
betu: :dizzy_face: A rodila jsi v Opavě? :slight_smile:
8. led 2008 ve 22:59  • Odpověz
Andrea presne tak, kto také niečo neprežil tak nevie aké to je. Darmo sa chystáme celé tehu na to. Može sa to zvrtnúť z minúty na minútu...
8. led 2008 ve 23:01  • Odpověz
Luci,jj,v Opavě.Ale připadá mi to už strašně dávno. :grinning:
8. led 2008 ve 23:01  • Odpověz
nevesta: Juuj, tak to mi říkali v porodnici, že musíme min. rok s otěhotněním počkat, tzn. že další dítě by se mohlo narodit tak za dva roky po Matýskovi... Ale záleží to hodně na lékaři, když Ti to ten Tvůj schválil, tak to bude určitě dobrý... Tak přeji, ať se zadaří podle představ :grinning:

betu: Mě to taky přijde dávno a je to jenom skoro 4 měsíce. Taky tam bylo za Tebe tak plno? :grinning:
8. led 2008 ve 23:04  • Odpověz
Holky, máte moc hezký miminka, koukala jsem vám do albíček :dizzy_face:
8. led 2008 ve 23:06  • Odpověz
len pekne po CS počkajte.ja som otehotnela po viac ako 3 rokoch a v poslednej fáze už ma dosť bolela jazva ked sa rozťahovala maternica v mieste jazvy.a ked mi tam tami kopkala bolo to fest citlive.čiže ja som za väčšiu pauzu po CS.
8. led 2008 ve 23:07  • Odpověz
dakujeme :slight_smile:
8. led 2008 ve 23:09  • Odpověz
Luci,jj,bylo,chtěli nám dát na pokoj ještě jednu,ale radši nás propustili. :wink: Bohužel když jsem rodila,byl zákaz návštěv,takže pakárna,furt jsme jen bulila. :wink:
Taky mi říkali,že mám min rok počkat s otěhotněním a můžou být v mém případě úplně v klidu,nevím,jestli bude mít malá vůbec někdy sourozence. :unamused:
8. led 2008 ve 23:11  • Odpověz
betu: ty už nechceš další děti?
8. led 2008 ve 23:12  • Odpověz
Popravdě ani nevím,asi jo,ale až zadlouho,zatím mi stačí ten malý čertík.Kdyby ale to malé někdo odrodil za mě,bylo by to lepší. :wink:
8. led 2008 ve 23:13  • Odpověz
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.