• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Podpůrná skupina pro ženy po císařském řezu

(Zamčená)
24. února 2008 
chrobarek.ov: Jsem rada, ze nejsem sama, kdo "nic necitil" a preju ti, at se ti to neopakuje u druhyho porodu. Ale myslim, ze to bylo taky tim, ze to byl prvni porod a hned takhle neprirozene - je to fakt zahul na psychiku. I kdyzmoje znama rodila normalne a pry na tom byla stejne..
5. únor 2008 v 09:29  • Odpověz
holky ja si mylsím, že podobne to mala väčšina z nás :pensive: strašne ma to mrzelo ale nedalo sa nič robiť.
No teraz je to fakt moje najväčšie zlaot na svete :grinning: :dizzy_face:
5. únor 2008 v 09:31  • Odpověz
jejke: Me taky cisar zachranil miminko, takze kdyz mi rekli, ze okamzite musim, nevahala jsem a podepsala bych jim uplne vsechno. Muzu se te zeptat, po kolika letech jsi mela druhy miminko?
5. únor 2008 v 09:33  • Odpověz
no ešte som zabudla napísať, že podobné pocity po porode mala aj kamarátka a tá rodila prirodzene :wink:
Natálka sa mi začala v brušku dusiť tak ja som preto musela ísť
5. únor 2008 ve 21:51  • Odpověz
Ahoj holky-i já rodila císářem(naplánovaně)bylo to u první dcery před 7 lét. TP byl 8.5,dr mě ale poslala do nemocnice už 1.5 protože jsem měla strašně moc nateklé hohy a chtěla jsi mě raději pohlídat.5.5 mi otoky vymiz. a doktor se rozhodl že mi porod už vyvolají,brzo ráno jsem teda dostala první tabletku,ta ale byla neúspěšná tak bylo rozhodnuto mi jí opakovat 6.5 ráno,ta už malinko zabrala ale stále to nebylo ono-bylo mi doporučeno skákat na baloně a často navštěvovat sprchu,poslechla jsem a kolem 14h mi začala bolet záda a břicho jako před MS- rychle jsem tedy zavolala rodině at nejezdí na návštěvu že do té doby můžu mít velké bolesti.V 15h. mě už docela víc bolelo břicho a já jsi řekla že se půjdu aspon trochu projít po chodbě-kousek od sesterny mi něco nepříjemě křuplo mezi nohama a začala ze mě srčet krev-sestra když mě viděla okamžitě volala lékaře a ten jen zavelil rychle nasál nebo se dítě udusí-Ten strach a bolesti(křeče které jsem měla-hrůůůza). V 16:05 byla Adélka na světě-ty bolesti břicha,hlavně při kojení....... :cry: auuu Ted čekám 2 dítě a modlím se at je vše v pořádku :wink:
8. únor 2008 ve 12:12  • Odpověz
Ahojte, aj ja som rodila cisarskym. Inak to asi neslo, prislo to velmi necakane - v 32tt mi odtiekla plodova voda, nebola som pripravena na ziadny porod, ziadna zbalena taska, nic. Dali mi v nemocnici koselu a do izby som sla v koseli a cizmach, ani papuce som nemala (dufala som, ze to plodova voda nie je a ze si ma tam teda nenechaju). Potom, ked som uz vedela, ze naozaj ide o plodovu vodu a o dva dni budem rodit cisarskym, chcela som to mat co nasjkor za sebou, len nech sa malemu nic nestane. Nastastie vsetko dobre dopadlo, hoci prvy den-dva po boli hrozne a maly pri mne nebol, musel byt v inkubatore na JIRSke, sledovali ho, hrozny pocit. Vtedy som bola zufala, nestastna, mala som bolesti, maleho som nemohla vidiet (az asi na treti den som ho uvidela), tieklo mi mlieko a nedarilo sa mi ho odsavat... potom som sa akosi pozbierala a dnes uz je dobre, jazvu vobec necitim, neboli a maly je uzasny, dari sa mu skvele, vsetko dobre dopadlo, comu sa velmi tesim. Sice mi obcas chybaju tie posledne tyzdne tehotenstva a samotny porod, ale uz kvoli tomu nie som smutna. :slight_smile:
9. únor 2008 v 09:56  •  2 děti  • Odpověz
ahojte mamky, tak se znovu zapojuji do této diskuse. Mám za sebou druhý porod císařem, a musím říct, že oba byli naprosto odlišný. Po prvním (celková narkóza) jsem měla děsný stavy neschopnosti a lítostivé nálady. druhý porod začal normálně, všechno probíhalo dobře a vypadalo to že budu rodit normálně, ale ouha malá se zasekla v porodních cestách; doktoři ji ještě pomoci aby šel porod dále ale nepovedlo se. Všechno už běželo naplno, už jsem mohla i tlačit a najednou mi řekli netlačte, prodýchávejte do břicha, což mi mimochodem už moc nešlo (povrchově jsem už dýchat nesměla :frowning2: ), my se musíme poradit co dále.... těch několik desítek minut mi připadalo jako věčnost, a pak přišli a řekli že se nedá nic dělat a jeli jsme na sál. Měla jsem zavedený epidurál a mohla jsem si vybrat, takže císař pod epidurálem a manžel mohl být na sále. Celý porod jsme si povídali a najednou nám ukázali maličkou, ještě celou zalepenou od plodovky. V tu chvíli mi bylo moc hezky a za pár minutek mi ji přinesli na malinkou chviličku, mohla jsem si ji pohladit. byl to úžasný pocit. Sice mi ji nepoložili na břicho ale i tak mi bylo nádherně. Pak ji odvezli na dětské. Musím říct, že císař pod epi je jiný než pod narkózou, taky jsem se mnohem rychleji zotavila, až se i sestřičky v porodnici divili. Takže, každý porod je jedinečný a úplně jiný a to se týká i císaře (alespoň u mě to platí). Držím Vám všem palečky jestli plánujete ještě dětičky, aby proběhlo vše podle vašich představ.
14. únor 2008 ve 21:38  • Odpověz
kapulet, prežívala som to podobne, až na to, že ja som sa horšie "zbierala " po spináli ako po celkovej narkoze, ale aj tak mám zo spinálu oveľa silnejší a krajší zážitok :slight_smile:
14. únor 2008 ve 22:21  • Odpověz
AHOJ,KDYBY MI NĚKDO POTVRDIL DRUHÝ POROD CÍSAŘEM ,TAK UŽ SE ASI ANI NESNAŽÍM..............ALE .............PŘECE NEZŮSTANE PRVNÍ SAMA ŽE............ :pensive:
14. únor 2008 ve 23:32  • Odpověz
ahojte
Iza- uplne si vystihla aj moj nazor - tiez som sa poctivo pripravovala na klasicky porod - pila som malinovy caj, aj s manzelom sme nacvicovali dychanie, dokonca som chodila aj na brusne tance - a kapitoly o cisarskom v knihe podla ktorej som fungovala cele tehotenstvo som preskocila....uzila som si 10 hodin kontrakcii v 3 minutovych intervaloch a ked Nelke zacali blbnut ozvy, chytro mi urobili sekciu, kedze som pila vodu, tak so spinalom.
ked mi povedali ze ideme na cisarsky, strasne som sa rozplakala - sestricky ma utesovali, ja som pritom plakala asi skor od ulavy ze tie hnusne bolesti konecne skoncia....inac Nelka bola omotana pupocnikom, takze normalne by sa urcite nenarodila
Nelku som videla ked ju niesli prec este taku pokrcenu a spinavu po tom ako ju vybrali a ked ju ocistili, tak mi ju na chvilku priniesli kym ma este doktor zasival. narodila sa o 17:53 a sestricka mi ju priniesla a prilozila cca o 23:00.
milovala som ju este ked bola v brusku a ked som ju prvykrat videla, tak sa ten pocit znasobil, ale pochybujem ze keby sa narodila normalne, tak by som ju mala radsej ako ju mam teraz.Keby mal "prirodzeny" porod vplyv na materinsku lasku, potom by predsa nemohli byt ziadne babatka v kontajneri a podobne. Proste niekedy je to laska na prvy pohlad a niektore mamicky potrebuju trosku casu aby sa zalubili. A pocit ze som o nieco prisla ked som to "nedotiahla do konca" som nikdy nemala a vobec taketo veci neriesim - snazim sa maximalne venovat mojmu babatku a kazda myslienka venovana vycitkam svedomia ohladom porodu je na ukor myslienok venovanych svojmu dietatu.
15. únor 2008 v 01:10  • Odpověz
ahojte maminy cisarovny :wink:
tak i ja si pridam kousek sveho pribehu...nejvice mi me pocity pripominaji to co napsala VITAKA...mam vice jak 6 mesicu po porodu a i kdyz mi vsichni doktori rekli, ze mala by se normalne narodit nemohla, stale mam silny pocit prazdna nebo ceho, ze jsem nerodila normalne...na porod jsem se opravdu tesila a pripravovala...myslim si, ze mam vysoky prah bolesti a od malicka jsem docela statecna...mela jsem tehu cukrovku a musela jsem rodit na termin, den pred terminem porodu jsem nastoupila do nemocnice na vyvolani porodu...vsichni nas ujistili, ze narozeni bude nejdrive vecer, spise az druhy den...manzel mel bohuzel neodkladne pracovni povinnosti (nekolikadenni, ktere dnem nastupu do porodky skoncily a pak uz nas cekala dlouhaaaaa dovolena po narozeni nasi holcicky), vse bylo tedy relativne naplanovane, az odpoledne skonci v praci, prijede za mnou do porodky a uz bude se mnou...samozrejme vse bylo jinak...vstupni vysetreni OK, docela prijemny personal...zadna dalsi rodicka, takze sup na monitor a tim to vsechno zacalo...lezela jsem na lehatku, citila jsem pohyby Barunky, ale sama jsem videla, ze neco neni na monitoru v poradku....prazdna mista na krivce miminka - mne bylo jasne, ze je neco s ozvickama...prisla PA, zhrozila se, zavolala doktora, ale ten udelal UTZ a rikal, ze vse je OK, ze jen asi spatne nandala na brisko sondy monitoru, takze znova, zkouseli jsme ruzne polohy, ve stoje, na boku, na zadech, v zaklonu v sede apod...proste neco nebylo v poradku, davali mi kyslikovou masku a furt se me ptali, jak mi je...mne bylo fakt normalne dobre, po predchozi kapacce oxytocinu a pokusu o Hamiltona mi zacalo tvrdnout brisko a na monitoru se objevily kontrakce, ale i tak po temer dvou hodinach nataceni monitoru bylo rozhodnuto - AKUTNI SEKCE - zacali vsichni strasne pobihat, rychle dolu nausnice, neprijemne holeni (i kdyz jsem byla oholena z domova - tak mi jeste celkem nesetrne preholili podbrisek, ktery jsem si k porodu neoholila uplne), ptali se me, jakou mam detskou lekarku (to jsem trochu nechapala, ze v takove chvili??!!), jedine co me uklidnovalo, ze jsem stale citila miminko...vymohla jsem si jeste telefonat manzelovi, bylo mi ho hrozne lito, byl v te dobe uz daleko z mesta a vracet se nemelo smysl...rychle cevkovani, kosili dolu, na sebe andelicka, kapacku na jedne ruce, rychle odbery z druhe ruky, stacila jsem se jeste optat, jestli pujde spinal, tak rekli, ze pokud se to povede, tak ano, jinak celkova anestezie, pantofle mi uz odnesli, takze jsem bosa prebehla na lehatko na chodbe a sestra me prikryla a vezla na sal...najednou mi to doslo a bylo mi strasne smutno, mela jsem strach o miminko, ale mala stale kopala, tak jsem si rikala, ze snad bude vsechno v poradku...na sale byl uzasny anesteziolog, napichl mi spinal na poprve, citila jsem malinko tlak a pak uz jen takove rozliti tepla do nohou a uz jsem se jen tak tak stihla polozit sama, citila jsem, jak mi mazou brisko dezinfenci, mela jsem furt tendenci koukat jakoby tam na brisko, doktori se smali, at tam radeji nekoukam, stejne mi dali pred oblicej plentu, dalsi doktorka mi sedela u hlavy a povidala si se mnou, davala mi masku kyslik, mela jsem ale pocit, ze se mi po nem chce spat, rekla jsem ji to a ona, at si klidne schrupnu, ale ja jsem musela byt vzhuru, abych videla malou atd...citila jsem takove zdouchani do briska jakoby v tlacenici v autobuse...nemohla jsem polknout, ale jinak mi bylo uplne dobre...a najednou jsem slysela ten uzasny krik, mala se rozkricela na cely sal, vsichni se smali a gratulovali mi, ze mam krasnou holcicku, za okamzik mi ji prinesli jen v pline, zacala jsem na ni mluvit a ona prestala plakat...byla jsem tak strasne dojata a furt jsem rikala, ze je prekrasna...pak me odvezli na JIP, Barca se narodila v 10.37 a asi ve 14.00 mi ji privezli na prisati (vozili mi ji pak kazde 4 hodiny)...mela silny saci reflex...sala jak blazen...taky jsem se dozvedela, ze byla cela omotana do pupecniku, takze proto ty spatny ozvy, kdyz se pridusovala a to by pry neslo porodit normalne...byla jsem strasne stastna, ze je mala v poradku, ale uz na JIPU (nemohla jsem spat, pomalu prichazelo k sobe telicko) se dostavily pocity, ze si ji ani nezaslouzim...byla tam uzasna sestricka, ktera to se mnou rozebirala...odpoledne dorazil manza a prinesl ve fotaku uz fotky Barunky...tak jsme si uzili malou chvilku spolu a pak ho zas z JIPu "vyhodili", kolem 19.00 prislo k sobe plne brisko, byla to docela bolest, citila jsem, jak jde ze me krev, sestricky me omyvaly, v noci jsem nemohla spat, po pul hodinach mi furt neco merily pristroje, takze jsem se vzdycky tim vzbudila...venku byla bourka...a ja byla vyrizena z toho ze nemam malou u sebe...nemohla jsem se dockat rana...rano jsem zacala procvicovat nohy, byla jsem rozhodnuta, ze az me prevezou na pokoj, vezmu si malou k sobe...kolem 13.00 me prevezli na normlani pokoj, vstat bylo sice peklo, ale hnal me pocit, ze mi slibili, ze kdyz mi bude dobre, tak mi daji malou, hupla jsem do sprchy a hodinu chodila po pokoji dokola, abych se rozhybala, bala jsem se, ze kdyz budu lezet, uz nevstanu...ve 14.30 mi privezli malou a prisel manza a nasi na navstevu, na pokoji jsem ten den byla sama...mala se hlasila na jidlo, prikladala jsem casto, jak jen to slo...i pres to, ze jsem nechtela, na noc mi malou vzali, ze bych se nemela po sekci prepinat...bylo to pro me hrozny, stejne jsem moc nespala, trpela jsem, ze je mala nekde sama a opustena, sla jsem za sestrickou, ale mala krasne spinkala, tak jsem se uklidnila...rano mi ji privezli a uz na furt :slight_smile: furt jsem chodila a rozhybavala jsem se, abych byla fit...nevzala jsem si nic na bolest, radeji jsem trpela, byl to pocit, ze aspon timto bojuju za to, ze malou mam...3. den jsem byla uz uplne fit, jizva se krasne hojila...bylo mi dobre, mala byla uzasna, tesila jsem se domu...pustili nas 6. den po porodu a dr me ujistil, ze se treba zadari a druhy porod bude normalne :slight_smile: ALE...toho pocitu, ze mi neco chybi...ze v tom pribehu schazi nejaky dilky se uz asi nezbavim, snad jestli druhy porod bude normalni, tak se "to" vsechno splachne a dusicka si odpocine...zatim jsem se s tim nesrovnala :frowning2:
tim jsem tady nechtela poukazovat na to, jak jsem to uzasne zvladla, spis jsem chtela podporit ty, ktere ceka treba planovany CR, ze to vsechno muze probehnout v poradku...myslim, ze cim driv se po sekci budete hybat (pokud to dovoli vas stav), tim se budete i citit psychicky lepe!!! na pokoji se mnou pak byla holcina taky po SC, porod v 34. tydnu, ale ta protoze ji bolela jizva nechodila se na malyho ani divat do inkubatoru...za celou dobu, co jsme tam byly spolu snad vstala jen na WC, jidlo jsem ji nosila do pokoje atd...
dekuji, ze tady takove tema je...vsechny vase pribehy me dojaly a v kazdem jsem se malicko nasla (alespon v necem)... :sunglasses:
15. únor 2008 ve 14:31  • Odpověz
Holky krásne príbehy mala som na krajíčku :cry: :slight_smile:
15. únor 2008 ve 21:37  • Odpověz
Ešte som chcela napísať, že hrozne obdivujem tie z vás ktoré boli schopné tak skoro po porode sa o mimí starať, ja som to zvládla až na 4 deň :pensive:
15. únor 2008 ve 21:41  • Odpověz
bielanevesta - prosim te, z toho si vubec nic nedelej!!! myslim, ze je to stejne jako po normalnim porodu - nektera mamina se citi fit a ma mimi hned u sebe, druha se citi slaba a miminko ma u sebe pozdeji...to preci neni zadna ostuda nebo neco :wink: mas prekrasnou holcicku a urcite se o ni perfektne staras, a to, ze ti prvni 4 dny pomohly sestricky v porodce, na tom nic neni!!! Je dobre, ze jsi se "z toho" i tak dostala a pak uz te mela Natalka jen pro sebe :dizzy_face: mate krasne datum narozeni a jak pises, same stastne 7 (i ten 70. CR), my mame 8.8., take je to takove symbolicke a hezky se to pamatuje :sunglasses: ja jsem taky dojata, jak ctu vsechny ty pribehy o narozeni...je to uzasne mit miminko :dizzy_face:
16. únor 2008 v 08:07  • Odpověz
Ahoj maminky, měla jsem taky císaře a klidně bych rodila císařem znovu, neberu to jako selhání ani nic jiného.Jsem ráda, že mám zdravou holčičku, že jsme to zvládly obě. Byl to neplánovaný císař a v tu chvíli kdy mi řekli, že jedem na sál na císaře jsem byla ráda, jelikož jsem měla vysoké teploty a můžu vám říct, nebylo větší úlevy slyšet, že už to budu mít za sebou.A hlavně Adélka, jelikož jí začalo blbnout srdíčko, do poslední chvíle mi Dr. říkala srazíme teplotu a porodíte normálně a mě v uších znělo "jen to ne" Možná divný, ale mě v těch teplotách b ylo všechno jedno :confounded: hlavně ať je malá zdravá. Po porodu jsem chtěla co nejdřív vstát kvůli malý, možná i díky personálu, kterej byl super a doslova mě hecoval, podporovaly sestřičky a hlavně manžel , kterej byl se mnou na pokoji, tomu patří velkej dík.Aničko takhle to neber je důležitý, jak se staráš o Naty teď a před všema císařovnama smekám :wink: Jelikož ani s kojením jsme to neměly zrovna lehký aspoň já ne, sice Adu donesli brzo, ale byla spavá, žluťounká a sát se jí nechtělo a chtělo to sakra trpělivosti, naučit se kojit tak, aby jizva nebolela a vůbec první posaz na posteli byla sakra velká fuška :slight_smile:
16. únor 2008 v 08:20  • Odpověz
Holky ja viem, každý to má inak :wink: ...som š´tatsná, že to dopadlo ako to dopadlo a že som aspoń mala možnosť Natálku počuť keď ju vybrali :slight_smile: Moja mamina mi hovorí, že ako by to brala ona keď jej robili akútny CR. Bráchovia sa nevedeli "dohodnúť" ktorý z nich pojde prvý, tak CR a navyše má mamčajazvu od pupku dolu ale u nej to fakt bolo akútne...tak som rada že mám aspoń skrývateľnú jazvu :grinning:
18. únor 2008 v 10:56  • Odpověz
Čaute cisáročky,čo si myslíte o tomto: údajne deti narodené cisárskym rezom majú častejšie sklony k alergiám a ekzémom?
"Tráviaci trakt novorodenca je v okamihu pôrodu sterilný. V priebehu niekoľkých hodín ho však osídli množstvo baktérií, ktoré pochádzajú z pôrodných ciest matky a z okolia. Z tohto dôvodu je prirodzený pôrod, priloženie dieťaťa k prsníku a následné dojčenie dôležité pre správny rozvoj jeho trávenia a imunity. Deti narodené pomocou cisárskeho rezu vykazujú väčšie riziko narušenia črevnej mikroflóry. "

http://www.nestle.cz/SK/vyrobky/kojenec_cteni.htm

"Dojčatá preberajú tieto prospešné baktérie od matiek počas prechodu z matkinho organizmu. Štúdie ukazujú, že bifidobacterium infantis bolo v náleze u približne 60 % narodených v riadnom termíne a bez komplikácií; v prípadoch pôrodu cisárskym rezom to bolo len 9 %. Aj spôsob výživy má vplyv na množstvo bifidobacterium infantis. Dochádza k rozdielnemu zloženiu črevnej mikroflóry u dojčiat, ktoré sú vyživované materským mliekom v porovnaní s dojčatami kŕmenými umelo, keď teplo nutné na pasterizáciu zabíja všetky baktérie. Špecifické kmene baktérií použité v prípravku Infants Dophilus boli vybrané kvôli svojej hodnote a prínosu tak, aby garantovali dojčatám čo najväčší počet životaschopných baktérií."

http://www.mojalekaren.sk/dophilus-infants-60g/
23. únor 2008 ve 14:35  • Odpověz
moja staršia má nábeh na alergiu, mladšia zatiaľ nie. obe sú "cisáročky" :confused: :sweat_smile:
23. únor 2008 v 17:43  • Odpověz
neviem može byt na tom daco pravdy aj ked moji bratia sú CR a nikdy takýto problém nemali zato sestra ktor sa narodila norm. má alergiu :stuck_out_tongue_closed_eyes:
23. únor 2008 ve 22:46  • Odpověz
ja si nemyslim, ze to ma nejaky suvis.
moj maly zatial ziadne alergie ani ine problemy nema a verim, ze ani nebude
24. únor 2008 v 08:14  • Odpověz
Nuž moje deti sú dosť často choré, preto sme nevynechali ani návštevu alergológa.
Veriť že keď nič nezistil, ani nič nebudú mať je krásne,že z toho vyrastú...to dúfam tiež,ale prieskumy ukazujú niečo iné...preto sa pýtam-znepokojuje ma to...ešte niekto má skúsenosti ?
24. únor 2008 v 10:57  • Odpověz
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.