• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Při umělém oplodnění se v podstatě likvidují lidské bytosti

(Zamčená)
14. října 2010 
mmmk, možno má Sturnus a aj Klimeš pravdu, verím, že z praxe má kopec skúseností, ale ak sa budeme na to pozerať takto negativisticky, tak si zachvíľu nikto nebude chcieť adoptovať, lebo neplodní sú na to nevhodní a tí čo deti majú sa zas budú obávať génov. Dokonca zachádzať do takých vecí, či adoptované dieťa negatívne neovplyvní moja predošlá túžba po vlastnom dieťati a tým ma vyšachovať z adopcie, tak to mi už ozaj pripadá trochu pritiahnuté za vlasy. Verím, že gény majú obrovský podiel, lenže to by som rovnako puntičkársky a prísne mohla pristupovať aj k vlastnému otehotneniu, urobiť si rodokmeň do siedmeho kolena (lebo ako vieme naše deti nededia gény len po nás ale aj po našich predkoch), tiež rodokmeň muža do siedmeho kolena, hľadať všetky negatívne vlastnosti, sklony k závislostiam, potyčky zo zákonom, chronické a dedičné ochorenia...Verím, že by sa toho našlo dosť, lebo akosi nikto nie sme dokonalý, tak asi na konci celého môjho výskumu by som zhíkla a povedala si, že radšej na to kašlem, lebo nie je šanca aby som porodila zdravé šikovné a múdre dieťa. Na to sa proste nemôžme takto pozerať. Je fakt zvláštne ako si všetci naivne myslia, že to vlastné dieťa podedí len tie dobré gény, kdežto to adoptované určite len tie zlé. Určite nemám toľko skúseností ako pán Klimeš, ale poznám prípad rodiny s jedným adoptovaným a druhým vlastným chlapcom - ani jeden nie je zlý, ale čo sa týka IQ, tak adoptovaný prevyšuje vlastného. A tiež poznám rodinu s piatimi vlastnými deťmi, rovnaká výchova, 4 sú v pohode, piate (to dokonca z dvojičiek) je grázel, závislý na drogách, kradne kde môže.
22. led 2009 v 08:05  • Odpověz
No a vo tom to právě je :slight_smile:, halienko.
Jsou lidi, které odradí rizika spojená s adopcí.
Jsou lidi, které odradí rizika spojená s IVF.

V tuto chvíli se domnívám, že bych dítě asi neadoptovala. Ano, na věc mám asi negativistický pohled, protože vím, že když něco nebude fungovat a budu mít s adoptovaným dítětem problémy, ponesu si je pouze sama (případně teda ještě s manželem, ale ani na to nelze spoléhat). Jsem dospělý člověk a už trochu tuším, co zvládnu a co ne. Takže moje nechuť k adopci nepramení z toho, že bych ji odsuzovala jako celek, ale z toho, že se domnívám, že (aspon v tuto chvíli) nejsem vhodným prototypem adoptivního rodiče. Proto taky respektuju i ty, kteří by nešli do IVF z toho důvodu, že se bojí všech rizik s tím spojených, že se jim to příčí z nějakého etického aspektu, atd.

Co se mi ale nelíbí, když Ti, kteří odmítají IVF vnucují jako alternativu adopci. Já taky těm, kteří odmítají adopci, nevnucuji IVF. Zvlášť jedná-li se o lidi, kteří vlastní děti mají. Takový názor přijmu leda od člověka, který si at uz vedle vlastních dětí nebo místo vlastních dětí nějaké adoptoval.

A co se mi už vůbec nelíbí je to ohánění se tím neexistujícím "nárokem na dítě". Rozepsala jsem se o tom už v jiné diskuzi, proto pouze stručně: Na spoustu věcí v životě "nemáme nárok" (vztah, cestování, majetek, zdraví), přesto vědomě i nevědomě děláme hodně proto, abychom těch věcí dosáhli. Nesedíme s rukama v klíně a nečekáme, že z nebe něco spadne.

Proto bych se spíš ptala, co člověk je ochoten udělat pro to dítě. Stejně, jako je třeba ochoten udělat pro to, aby měl partnera, aby cestoval, aby byl zdráv. Jakože kde je ta hranice. Plácání keců o "neexistenci nároku" ti lidé neříkají nic nového, říkají pouze x krát omletou obecnou pravdu, která, patříc do kategorie "hraběcích rad", je praktickému uživateli málo platná. A hlavne: velice nabubrele a moralisticky predpokladaji, ze ti lidi, kteri dite chteji, jsou o nejakem takovem naroku vubec presvedceni. Coz muze sice byt, ale casto vubec nebyva pravda.
22. led 2009 v 08:45  • Odpověz
Mně ani tak nevadí, že sem přispívají i holky, kterých se IVF netýká (a naštěstí nikdy týkat nebude, i když kdo ví, jak na tom budou za dvacet let jejich dcery a synové). Trochu mě mrzí, že tady zaznívají občas dost demagogické a nepodložené názory.

Vůbec si netroufám polemizovat, jestli má čtyřbuněčné embryo duši, to nikdy nikdo neprokáže, ani to nejde a názor na to má každý jiný, takže se o tom dá dohadovat desítky stránek a jsem si jistá, že se stejně k žádnému závěru nedojde, takže to ať si přebere každý sám.

Ale pohled na IVF takový, že IVF spočívá v tom, aby se nastimulovalo absolutní maximum vajíček a přebytečná se pak likvidovala, je přinejmenším hodně zkreslený. Tak za prvé - v zájmu lékařů není "vytvořit" co nejvíce vajíček. Všichni se snaží o to, aby jich bylo "tak akorát" - čili dost na to, aby byla rozumná šance na jedno až dvě natolik zdravá, aby se z nich mohlo narodit dítě. Hyperstimulační syndrom opravdu není cílem žádného lékaře ani pacienta, ona naopak ta vajíčka, kterých naroste třeba 20-40, nebývají tak kvalitní a pravděpodobnost otěhotnění z nich bývá výrazně menší. Ono je krásné si říct, že pravděpodobnost otěhotnění z jednoho oplodněného a zavedeného vajíčka je nějakých 35 %, ale musíme vzít v úvahu, že většina vajíček nedojde vůbec do stádia vhodného k zavedení - buď se vůbec neoplodní nebo se sama dříve zastaví ve vývoji.

Za druhé - to už jsem tady shrnula včera - pokud nebudete chtít přebytečné embryo zničit, nikdo vás k tomu nemůže donutit. Nelze říct, že "Při umělém oplodnění se v podstatě likvidují lidské bytosti." Ano, ta možnost likvidace tu je, ale není nutná a za všech okolností se jí dá vyhnout! Pokud budete chtít postupně zavést všech deset oplodněných vajíček, nikdo vám v tom nezabrání, i když na sebe berete riziko, že budete vychovávat třeba 3-5 dětí. Pokud budete chtít, aby byla vajíčka zamražená třeba dalších 100 let - máte tu možnost. Pokud je budete chtít věnovat páru, který sám po dětech touží a chce je s láskou vychovávat - máte tu možnost. Chápu, že třeba pro někoho není přípustná ani jedna z těchto možností, jen jsem chtěla napsat, že říct, že při IVF se likvidují embrya, je opravdu zavádějící. Likviduje se jich mnohem, mnohem méně než v běžném životě a je na to potřeba naprosto stejný vědomý souhlas (navíc obou partnerů) jako na likvidaci jedenáctitýdenního plodu, kterému už bije srdíčko :pensive:

Co jsem tím chtěla říct - dle mého je důležité k IVF přistupovat informovaně a zodpovědně. Znát všecka možná rizika a připustit si, že se mohu dostat do situace, kdy budu muset rozhodovat, co dál s párbuněčnými embryi, za která mám zodpovědnost. A teď mi povězte, kolik je na světě holek, které se bez ochrany milují s vědomím "snad se nic nestane." Kolik z nich si uvědomuje, že dávají možnost vzniku života, který nebudou moct ani věnovat, ani ho zachovat, prostě buď vychovám dítě nebo ho zabiju. Ano, zabiju - pokud vědomě ukončím život mnohatýdenního plodu, který má ty nejlepší perspektivy pro život, je to zabití.
Takže ať se na to koukám z kterékoli strany, vychází mi, že rozumný pár podstupující IVF si je daleko víc vědom všech rizik a nesnází než kdokoli jiný. Že na sebe bere to riziko možného budoucího rozhodování o cizím životě. A věřte mi, že je to opravdu hodně zodpovědný a bolavý pocit. Nebudu tu argumentovat tím, že těch párů zase až tolik není (v porovnání se zástupy párů, co to jen tak riskují bez ochrany). Ani tím, že každý, kdo sedá do auta, na sebe taky bere zodpovědnost za sebe, své spolujezdce a každého, koho na silnici potká.

Ale znovu zdůrazním - věřte nám, že než jsme došli k rozhodnutí tenhle proces podstoupit, museli jsme si to sami v hlavě pořádně porovnat. A dospět k názoru, že ač to má svá úskalí, možnost darovat nový život nám za to stojí. Nám ano, někdo jiný se možná rozhodne jinak. Ale nedělejte z nás nezodpovědné vrahy, prosím. Víme o téhle problematice stokrát víc než ten, kdo si přečte pár podobně zavádějících článků, a věřte mi, že ten pocit odpovědnosti je mnohem horší než jen představa, že "někdo někde vraždí embrya." :wink:
22. led 2009 v 08:45  • Odpověz
jo a halienka, jen k tvé poznámce, že se mi to kecá, když jsem v 9tt, zkus si někdy přečíst diskuzi "Vysokoškolačky, kdy mít děti?" Tam se toho o mě dozvíš hodně, pokud Tě to teda vůbec zajímá.

Ano, nejsem na tom jako Len, například, ale ještě před pár měsící jsme měli verdikt neplodného páru. Oboustraně. Naše jediná šance bylo IVF. Já jsem adopci sice nevylučovala uplne, ale manžel ano (a dost negativně se k této variantě staví celá jeho rodina, co jsem tak vypozorovala) - a teď babo raď.
22. led 2009 v 08:57  • Odpověz
len absolutne sa stotoznujem.. s tvojim poslednym odstavcom...

teiz by som radsej riesila.. vybavicku a kocik.. ako otehotnenie...
22. led 2009 v 09:37  • Odpověz
Sturnus, ospravedlňujem sa ak som sa ťa dotkla poznámkou o tvojom tehotenstve, aj keď tuším že som tak škaredé slovo, že sa ti to "kecá" nepoužila a ani som to nemyslela zle, skôr smutne, že skutočne ľahšie sa takéto veci hovoria ženám, ktoré sú v očakávaní alebo už matkami. A to viem že je tu už x-krát omielané, samozrejme že názor môžu mať, veď to je jasné aj v pohode, ale musíš uznať, že takýmto ženám sa to proste všetko ozaj ľahšie berie, kým sami nie sú namočené v tých všetkých problémoch a riešeniach (aj mne sa strašne ľahko rozpráva ako by som riešila trebars neveru, kým to naozaj riešiť nemusím). Čo zrejme nie je tvoj prípad, keďže píšeš, že si si tiež prešla ťažkosťami (ja nie som ten typ, že by som špicľovala čím konkrétne, ale podľa toho čo píšeš, tak si to isto tiež nemala ľahké). Ja samozrejme akceptujem tvoje rozhodnutie neísť do adopcie a s tvojim príspevkom z 8,45 sa dá len súhlasiť. Len mi je trošku ľúto a asi to je to čo ma podráždilo, že si tu ženám, ktoré by možno mali túžbu adoptovať predložila tak veľa negatívnych vecí, ktoré by ich mohli odradiť, až mi to prišlo smutné, že práve čo by sme mali skôr podporovať tieto ženy, tak napíšeme až také negatíva a hodíme sem kopu linkov, že ešte aj to je považované za negatívum, že sa snažili predtým o vlastné dieťa. To mi teda prišlo trošku od teba tiež necitlivé. Ja to beriem, že teba to odradilo, ale fakticky keby sa tým začala takto dopodrobna zaoberať každá, tak to odradí asi každú. Mrzí ma, že nemám čas to teraz lepšie rozoberať, lebo som v robote, ale keď budem mať čas tak sa vrátim ešte k tomu ostatnému bližšie. Skutočne, všetko je aj o rizikách, doslova aj celý život, no mnohokrát keby sme nezariskovali, nezískame nič pekné, nič čo za to ozaj stojí, čo robí život naozaj krásnym. Musíme aj niečo dať všanc, aby sme niečo aj získali. Samozrejme že hranice niekde sú, no ja som tiež toho názoru ako Len, že každý takýto pár, či ide do IVF alebo do adopcie, si to sakra dobre premyslí. Frčím pracovať :slight_smile:
22. led 2009 v 10:34  • Odpověz
Já teda musím říct, že mě ten článek šokoval, pročetla jsem si vaši diskusi a podepsala bych se pod to, co píše Len a Sturnus. Mně se naštěstí tento problém netýkal (zatím, kdo ví, co bude dál), otěhotněla jsem v podstatě hned, ale také jsem se tou myšlenkou zabývala, co když to nepůjde, šla bych na IVF?, protože už mi je 34 let. Asi bych nakonec šla, ale váhala bych, u mě to není ani tak tím, že bych si myslela, že je to proti přírodě, ale spíš jsem srab, bála bych se stimulace a toho, co to s tělem může udělat.
Co mě ale nas tom článku nejvíc pobouřilo, je ten názor, který by se dal v podstatě interpretovat tak, že když nemůžeš mít dítě přirozenou cestou, tak se s tím máš smířit a uměle se o to nepokoušet, protože stejně porodíš zmetka. To je tak neuvěřitelná demagogie, že jsem zůstala úplně paf, a když se pokusím vcítit do role holek,které musí na IVF jít, tak bych se asi osobně vypravila za panem doktorem a poslala bych ho i s jeho vypatlanýma názorama někam. Při čtení mě napadla spousta polemizujících argumentů, naprosto brilantně to tady shrnula Len, takže je nebudu opakovat. Všem co se snaží o dítě jakýmkoli způsobem přeji, ať se co nejdříve zadaří, a nenechte se rozhodit.
22. led 2009 ve 12:20  • Odpověz
halienko,
mrzet te na tom nema co. protoze ja jsem to psala jako "zrcadlo" pro ty, ktere tady (navic bez nejakych moc podrobnych znalosti) hodily do pléna hodně negativních věcí o IVF. Aspon vidí, jaké to je.

Nehledě na to, že já, pokud se pro cokoli rozhoduji, tak chci byt maximalne informovana, a to i o vecech, ktere nejsou tak optimisticke a prijemne. Nasadit si ruzove bryle, hodit se do euforie, a pak plakat nad vysledkem, to fakt neni muj styl. Prave proto, ze vim, ze s mym zivotem mi nepomuze nikdo, jen ja sama. Navíc pokud to dítě někdo opravdu adoptovat chce, tak ho tenhle "křest ohněm" nemůže nijak odradit. Ba naopak to aspon vyselektuje lidi, co si adopci predstavuji jako hurvinek treti svetovou valku. Za uvedeni odkazu na skutecne pripady průběhů adopce se nemam komu omlouvat. Len napr. se taky nadsencum do IVF neomlouvá za popisy sve negativni zkusenosti.
22. led 2009 ve 12:44  • Odpověz
inac viete co by ma zaujimalo...tie, co sa naozaj vyznate v tejto problematike, ste potvrdili, ze v tom clanku je hrozne vela nepresnosti a v podstate bludov...tak by ma zaujimal postoj toho dotycneho lekara, ci to cital a ci sa k tomu vyjadril...lebo neverim, ze by bol ochotny vzdelany a informovany lekar, aj ked mozno so zvlastnymi nazormi, kludne podpisat nieco, co je na prvy pohlad blbost...
22. led 2009 ve 14:19  • Odpověz
Sturnus, rozumiem, chcela si odporcom IVF naznačiť, že nie len IVF má negatíva ale aj adopcia. OK beriem :slight_smile:
22. led 2009 ve 14:44  • Odpověz
sirinka.. nevidim ze by bolo niekede tam napisane ze ten rozhovor bol autorizovany... ono ak nebol.. tak to mohlo vzniknut aj tym.. ze redaktorka. nemala dostatocne info o com pise.. a preto aj tie otazky.. neboli uplne ok..
pozrela som si aj ine clanky na tej stranke... k problematike tehotenstva ap od.. aprisli mi typu a la novy cas pre zeny.. a pod.. asi tak..
22. led 2009 v 15:32  • Odpověz
lienocka ale je to tam prezentovane ako jeho nazory a odpovede, ked som to spravne pochopila...ci nie :sweat_smile:
22. led 2009 v 17:59  • Odpověz
baby aky mate vy nazor na tu slobodnu mamicku co ma 14 deti vdaka umelemu oplodneniu? ta co teraz porodila tie osmorcata?
7. únor 2009 ve 13:52  • Odpověz
Sirinka - jednoznačně odsuzující. A ještě více odsuzující pro doktora, který jí vědomě zavedl osm (!!!) embryí najednou, když věděl, že v předchozích třech IVF cyklech se pokaždé chytila a do porodu vydržela obě zavedená. Za takovéto situace (pomineme-li nezodpovědnost nezaměstnané ženy, která nemá partnera a žije ze sociálních dávek, ale do toho doktorovi nic není, i když v ČR je IVF bez partnera nepřípoustné, tak na sociální situaci se nikdo neptá) se zavádí vajíčko jedno, i když u matky šesti dětí bych i o tomhle docela diskutovala :confounded:
9. únor 2009 v 09:15  • Odpověz
IVF ano alebo nie..riesila som tuto otazku dlho, nez som sa rozhodla ..prave zaciname prvy cyklus IVF. Neviem, ako dopadne a co vsetko prinesie. Na ziadnych strankach ani v osobnych rozhovoroch sa neda najst definitivna odpoved, mnohe argumenty zastancov aj odporcov nesu cast pravdy, ako aj mnoho polopravd a subjektivnych nazorov.
Toto pisem pre veriacich. Kto pozna Boha, moze sa onho opriet aj v tejto tazkej veci. Nechat sa viest a doverovat, ze ho osobne v pravy cas bude smerovat na tu spravnu cestu/ a ta moze byt pre jeden par IVF ano, pre iny zase IVF nie, lebo len Boh pozna vsetky okolnosti nasho zivota a buducnost, ktoru ma pre nas /, ak sa bude po Bozej voli dotazovat celym svojim srdcom a celou dusou, bez naroku nieco si vynucovat, Boh ho povedie tou svojou cestou.
Pred svoju tuzbu po dietati staviam tuzbu byt Bohu blizko, tuzbu chodit jeho cestami. Vsetko, co robime, bude sudit podla nasej viery , s akou sme to robili. Davam sa do jeho ruk lebo mu doverujem ako otcovi . Po dlhych modlitbach a hladani Bozej vole zaciname IVF s doverou, ze priebeh je v jeho rukach a ak to , co robim, nie je spravne, on sam to zastavi a ukaze nam v pravy cas , aka je jeho vola v nasom pripade.
Chcem povzbudit vsetkych veriacich, aby pred vsetkym ostatnym hladali odpoved u Boha, v osobnych modlitbach a rozhovoroch s nim, s doverou, ze on bude konat v pravy cas. Nemyslim, ze inak sa da najst pokoj v tejto veci. Neviem, o co sa mozu opriet neveriaci. Snad len o medicinske fakty. Pre nas vsetkych ale plati, hladajte najprv kralovstvo Bozie a jeho spravodlivost, a vsetko ostatne vam bude pridane.
12. říj 2010 v 00:17  • Odpověz
Hodně zajímavý článek,jen napíšu,že když nám oznámili,že jediná možnost je umělé oplodnění,tak jsem nad ničím nepřemýšlela:trvalo nám to 5 let dali jsme do toho co šlo,byla,jak zklamání,tak chvilky naděje a na 4 pokus máme teda ty"zmetky" :grinning: a jen můžu děkovat a jsem vděčná a budu celý život,že je taková možnost mít miminko(v mém případě miminka :grinning: )A ty"zmetky" bych nikdy nevyměnila za to,co bylo před tím :wink:
12. říj 2010 v 11:35  • Odpověz
@hospodinjemujpastyr Hmmm....Prepac, ale nerozumiem tvojmu prispevku. Pises, ze : "ak sa bude po Bozej voli dotazovat celym svojim srdcom a celou dusou, bez naroku nieco si vynucovat," no na druhej strane si sa rozhodla pre IVF, cize si vlastne vynucujes nieco, co prirodzene nevie prist. Ci nie? Pre ostatnych: Nerypem, iba ozaj nerozumiem tomu prispevku, zda sa mi rozporuplny, preto sa pytam, nie som proti IVF.
12. říj 2010 ve 12:39  • Odpověz
@smejkaa
Ano, chapem preco Ti to znie rozporuplne. Viem, ze nerypes, len nerozumies. Clanok som pisala pre veriacich, ktori poznaju Boha a vedia, ze mu mozu cely svoj zivot s doverou zverit, aby ho viedol. A on to to vtedy s ich zivotom robi . Vo vsetkych rozhodnutiach je s nimi,neda im zist zo spravnej cesty. Zial, neviem ti sprostredkovat spiritualitu..tak teda aspon niekolko myslienok.
..vynucovat si nieco znamena v prvom rade vnutorny postoj... chcem za kazdu cenu a neskumam, ci je to spravne alebo nie.
Hladat co je spravne v tejto situacii robit je nieco ine. Rozhodovanie sa pre IVF je tazke kvoli etickym otazkam a velkej zatazi, ktore so sebou prinasa.
Ako dospiet k rozhodnutiu? Boh nam dava rozum, aby sme urcite veci videli , zvazili . Dava nam aj svedomie, aby sme citili ten dalsi rozmer veci. Dava nam aj tuzby ..tuzba po detoch je tiez jednou z nich. Aj krestan musi zvazit ake su racionalne fakty, co by mohlo byt v rozpore s vierou , ktoru mam, skumat vlastnu motivaciu, pre ktoru tento krok urobit alebo neurobit. Mnoho krokov..iste poznas zvazovanie aspon hlasu svedomia.
Prirodzene napriklad ochories alebo si zlomis nohu a pod. a mas dve moznosti..nechat to na volny priebeh alebo sa liecit ..rozum veli urobit to druhe. Na tom nechat sa liecit podla moznosti mediciny nie je nic zle, prave naopak, vacsinou by nepodstupit liecbu bolo skor odsudeniahodne, nemusi sa spekulovat o etickosti tohto konania.
inak pri IVF ..medicina pokrocila a umoznuje aj asistovanu reprodukciu - to je pozitivne..ak sa dodrzuju iste pravidla, je to sluzba zivotu, ktora vsak otvara vela novych etickych otazok --preto jednoznacna pre celu spolocnost platna odpoved, ci su tieto jednotlive metody v sulade s krestanskym ucenim ani nie je mozna, resp. je mozna len ciastocne. Kazdy, kto sa IVF zaoberal, pozna miesta, kde nutne vyvstavaju eticke otazky...odpoved na tieto temy Biblia nedava. Odpovede vsak dava Boh, tym, ktori k nemu volaju, individualne, osobne, do kazdej situacie v ktorej sa k nemu obracias. .. Postoj cirkve je tiez len nazor ludi na zaklade toho, co vyplyva z Pisma a celej krestanskej podstaty myslenia a konania . Ake rozne interpretacie su tu mozne, ukazuje postoj katolickej cirkvi, ktora IVF a ine postupy zavrhuje, v kontraste k protestantskymh cirkvam, ktore sa k nim stavaju skor kladne, ako k sluzbe zivotu pre manzelov tuziacich po vlastnych detoch. Za svoj zivot sa vsak kazdy bude zodpovedat sam .. Boh pozna umysly srdca..viedla ma tuzba konat dobro, alebo vlastny egoizmus.. Boha sa neda v nijakom ohlade, on nas pozna.
Definitivnu odpoved pre svoju osobnu situaciu musi teda kazdy hladat sam. Avsak krestan ktory veri Bohu, nie je sam, ale Boh ho vedie akoby za ruku ..alebo nesie..alebo ako to vyjadrit .. aj rozhodnutia, ktore robi vo viere v neho , s dobrym umyslom, neprotireciace jeho prikazaniam, Boh usmerni aby viedli k pozehnaniu..rozumej nie je rovne splneniu tvojho zelania..moze ukazat aj , ze toto nie je jeho cesta a zastavit ta v ktoromkolvek kroku.



12. říj 2010 ve 20:07  • Odpověz
Zůstává mi nad tím rozum stát...

Nejsem věřící v pravém smyslu slova, ale pokud by Bůh neměl v umyslu, aby se rodily "zmetci", nedal by člověku do rukou nástroj toto umožňující. To, zda naše dítě přijde na svět tímto způsobem, si musíme srovnat sami v sobě. A stejně tak se musíme srovnat i s případnými následky. A nevidím jediný důvod, proč by se nemělo narodit dítě chtěné a už od samého začátku milované, pro které jsou jeho rodiče schopni přinést osobní oběti už jenom proto, aby se vůbec mělo šanci narodit. Protože pochybuju o tom, že kdyby to šlo jinak, podstupovala by žena často bolestivé zákroky. A vím z vlastního okolí, že jsou situace, kdy je to bolestivé i pro muže. A to velice. Proč se pan vědec raději nepozastavil nad těmi opravdovými zmetky? Těmi, kterým "to jde" raz dva a děti pak v lepším případě končí v dětském domově, v tom horším v popelnici? Asi proto, že to už nejsou embrya, ale děti a jsou mimo jeho "odbornost"...
14. říj 2010 v 15:51  • Odpověz
Jdi na stranu:   Zruš
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.