Fanatismus okolo kojení a dlouhodobé deprese

arwen_arina
6. únor 2017
Píšu sem příspěvek, protože už nevím,jak dál. Rodila jsem v říjnu plánovaným císařem a kojení jsem neřešila, taky jsem o tom nic nevěděla (nemám v rodině maminku ani jinou ženu, kamarádky jsou všechny už před důchodem nebo v důchodu). Dcerku mi asi osm hodin po porodu (v celkové anestezii) přinesli a hned nutili do přisání, nešlo to kvůli špatnému tvaru bradavek. Tak mi táta a manžel přivezli kloboučky. Bylo to ještě horší,malá řvala,já celá bolavá po operaci,do toho hormony. I teď zpětně se celá otřesu😞(. Nejhorší bylo jít žebrat o příkrm, ty sestry fanatici pořád ať kojím...dopadlo to tak,že malá nepřibírala,dostala žloutenku a já celé dny probrečela a každý den prosila manžela, ať nás odveze domů,dokonce to došlo tak daleko,že jsem v porodnici uvažovala o sebevraždě😞 O tom,že vztahu s dcerkou to mučení každé dvě hodiny nepřidalo,ani nemluvím. Když nás pustili (ukecala jsem jednu hodnější sestru,aby jí před kontrolou nalila sunarem), doma jsem.okamžitě nasadila UM, přestala kojit,ale bohužel pravé prso mi ty expertky rozkojily,takže jsem dostala zánět. S holkou se to srovnalo,po UM je spokojená a úžasně hodná, ale bohužel mně zůstaly deprese,nemůžu se z nich dostat, skončila jsem na AD a výsledek je,že už nechci další děti kvůli tomu fanatismu okolo kojení. Proto se ptám,proč se sakra v 21.století žena nemůže svobodně rozhodnout,jestli chce nebo nechce kojit? Klidně,ráda bych si do porodnice to UM koupila, jestli jde náklady...ale proč proboha tohle? Málem mě to stálo život (a to jsem před porodem nebyla ani trochu labilní,prostě jsem do toho martyria s kojenim byla normální veselá ženská). Dostávám se z toho pomalu,ty deprese tam pořád jsou,dokonce tak,že mě občas nutí si přihnout ze sklenky víc,než bych měla,noční můry jsou na denním pořádku. Prosím všechny,které mají podobnou zkušenost,aby mi napsaly,že v tom nejsem sama,jinak už nevím😞
lv
6. únor 2017
Sama nejsi, poporodní deprese je velký strašák, o kterém se málo mluví.

S tím kojením, no ono je to cesta, rozkojit se, naučit se musí máma i dítě. Spíš mi přijde horší, co se dělalo za socialismu, hned um, i když nebyl důvod.
Fanatismus, někdy je.
A pro tebe je lepší cesta um, kvůli nemoci. S péčí o dítě těch rad, odsudků přijde víc než dost, s jídlem, chůzí, vývojem.. a je jen na tobě, věřit si, hodit názor jiných za hlavu, nejsi jim zodpovědná.
Držím ti palce.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
@lv rikam si,jestli jsem nemela laktacni psychozu😞 císařem jsem rodila kvuli loziskum na mozku,ale deprese jsem nikdy nemela,muj bratr je psycholog a zna par pripadu,kdy se z tohohle rozjely schizofrenie
ema1984
6. únor 2017
Žádný fanatismus nevidím. Myslíte to, že se sestry v porodnici snaží, ať se matka rozkojí a necpou hned UM? To je snad normální. Mléko se mnohdy vytvoří až pár dnů po porodu, zpočátku je pouze mlezivo. Že miminko ubere na váze, je tudíž normální, často přibere až předposlední, poslední den pobytu v nemocnici. Pokud nechcete kojit, řekněte to rovnou u porodu a nikdo vás do toho nutit nebude. Vaše vyprávění působí spíš tak, že máte problém sama se sebou, nějakou poporodní depresi, vyhledejte psychologa. Sestry v nemoci za to ale nemůžou.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
@ema1984 ja jsem rikala,ze kojit nechci (hned po tom,co jsem zjistila,ze mam nevyhovujici tvar prsou,nene z presvedceni,zkusit jsem to chtela kvuli male),ale ty fasounky nas tyraly dal 😞 Jde mi o to,ze je strasne,ze zenu sestry v porodnici odradi mit dalsi dite kvuli kojeni. Ja kojeni nikomu neberu,at si ostatni koji treba do deseti let,ale kohokoli nutit,to je totalita.
odula
6. únor 2017
Laktační psychozu nedostaneš, protože se rozkojíš nebo tě někdo rozkojí. Způsobuje jí celková hormonální nerovnováha po porodu, stejně tak jako poporodní deprese (taky jsem je měla po prvním) IMHO sestry za to nemůžou, resp. asi to bylo jedno s druhým (protože normálně by ses asi s takovou situací vyrovnávala jinak, že?) . Obvykle se podporou kojení v nemocnici deprese nespustí. Teď máš AD, nadechni se a už se okolo toho netoč. a příště si najdi takovou nemocnici, kde budou počítat s tím, že kojit nechceš.
majaaa82
6. únor 2017
@arwen_arina Jestli máš bráchu psychologa, ať ti doporučí kolegu, ke kterému sbys nastoupila... osobně vsázím na poporodní blues. Je třeba s tím pracovat.
alexandra18
6. únor 2017
Já jsem také nekojila, nemám žádné výčitky kvůli dceři, prostě mi to přišlo nepříjemné . Druhé dítě také nechci kojit, je to mé přání, v porodnici to musí respektovat. Pokud nechcete, prostě nekojte a netrapte se tím.
majaaa82
6. únor 2017
@arwen_arina jeste se zeptam, kde jsi rodila? Ja v Praze na Bulovce a pristup sester byl naprosto famozni. Byly nesmirne laskave, obetave a ucily nas kojit s citem... tak si rikam, kde je jeste takovej pravek, jak popisujes...
guinea
6. únor 2017
@ema1984 Přilonila bych se k tvému názoru. Já taky po císaři, ale bohužel jsem zažila ohledně kojení opačný postup. Sestry hned daly UM, a mě kloboučky, že normálně to nepůjde. Spíš mě od kojení odrazovaly, se mi zdálo. Snažila jsem se stále kojit, šlo to jen částečně + UM, až po pár měsících a problémech spojených s těmi spropadenými kloboučky mi svitlo a pozvala jsem si domů skvělou laktační poradkyni, která nás kojení konečně naučila. A kojíme dodnes.
Taky jsem si prošla velice bolestivým zánětem prsou a vysokými horečkami a hodně zoufalstvím spojeným s kojením, které jsem absolutně nečekala, ale k myšlenkám na sebevraždu nebo k alkoholu mě to rozhodně nepřiklánělo. Myslím si tedy, že problém bude jinde, než v přístupu sester, možná poporodní deprese, možná porod spustil nějakou jinou poruchu? Taky bych doporučovala návštěvu odborníka...
guinea
6. únor 2017
@arwen_arina No, mě v porodnici právě tvrdili, že kvůli nevyhovujícímu tvaru bradavek budu mít s kojením velké problémy, spíš kojit nebudu vůbec, a šoupli mi kloboučky (které mi naopak způsobily velká, vleklá a velmi bolestivá zranění). Až ta laktační poradkyně mi naprosto logicky vyvětlila, že nic jako nevyhovující tvar bradavek nebo prsou neexistuje. Miminko pije tak, že si do pusinky dá velký kus dvorce - té tmavší části kůže okolo bradavky, a pak jazýčkem stimuluje spodní část dvore pod bradavkou. Když jsem to pochopila, tak kojení začalo být radostí. To píšu na obranu těch sester v porodnici, já bych třeba takový přístup uvítala. Zkus si sehnat informace z víc zdrojů, třeba ne kvůli tomu, abys kojila, ale aby ses vnitřně srovnala a těm sestrám odpustila 🙂 Žít s pocitem křivdy a zloby nikomu na duševní rovnováze nepřidá.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
@majaaa82
V Pardubicích...zpocatku vse v pohode,na rizikovem mili atd.,ale pred porodem me doktorka servala,proc chci rodit cisarem (pritom neuro zprava hovorila jasne-hrozi ochrnuti). Pak po porodu za mnou tahle hvezda prisla a ze by to byl stejne akutní cisar,mela 4,5 kilo a velkou hlavu. No a pak laktacni poradkyne...asi se skolily v koncentraku.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
@guinea on.byl jeste dalsi problem,ze jsem po cisari skoro nemela mleko...asi dedicne...mam dva sourozence a ani jednoho nas mamka nikdy nekojila.
koulekulata
6. únor 2017
Prvni ditko jsem rodila pred 9 lety. Nechapu proc v porodnicich nechteji dat prikrm ani treti den. Nemela jsem ani kapku mleka NIKDY! Proste sucho, pokazde prisla jina sestra, zmackala prso a rekla to se rozkoji. A dalsi den dite o hladu. Mala vazila 3200g, mela zloutenku a treti den vazila 2760g zda se vam to normalni? Me teda ne, ano rozkojit se muze matka klidne 10den po porodu, takze dite umre hlady? Az v noci jedna detska sestra prisla a prsum se venovala vice a uznala ze teda uplne sucho, uklidnila me ze se nic nedeje a male da najist. Rano mela dcera 2900 a pousteli nas domu. Na radu teto sestricky pres lekarnu pro mliko. Doma jsem malou strkala k prsu nonstop, jedina reakce byla, dite prisaknute na prsu a ja brecela a brecela ze nejsem matka kdyz neuzivim dite. Nemuve o veskerych cajich, podpurnych latkach na rozkojeni atd... Nervy jsou neskutecne, po vice jak 14 dnech mi uz chlap rekl at ji k tomu prsu nedavam. Pokud se mam takto nervovat. Syna jsem rodila pred 6 lety, mel 4kg, moje prsa se opet nechystaly kojit, takze jsem rovnou chtela po kazdem prilozeni jakoze pokusu kojeni stejne flasku. Maly nehubnul a byl pohodovy. U tretiho uz mi muzou byt uplne ukradene nejake reci kojime kojime kojime. Kdyz mliko bude tak bude, ale nervy uz si nicit nenecham.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
@koulekulata presne tak...kde to jsme,aby nas tyhle biomatky utloukly? Taky jsem se bala,ze Luca umre,zhubla o vic nez kilo 😞 takove nervy nikomu nepreju
gabikina
6. únor 2017
@arwen_arina ptala jste se na zkušenosti... podělím se s vámi o tu svou.

Co se týče porodu, vždy jsem chtěla rodit přirozeně, bez léků a nikdy jsem se porodu nebála. Bolest zvládám dobře na kurzu mě poučili a tak jsem se na něj opravdu těšila. Žádné komplikace jsem neměla. Problém nastal vechvíly, kdy jsem začala přenášet a šla na vyvolání. Od té doby to už byl lékařsky vedený porod s medikací a neustálým monitoringem. Rodila jsem 38h, zkrátka jsem se neotvírala. Nakonec mi udělali císaře.

Miminko mi "přiložili" až po pár hodinách. Přisát se neumělo a i přes pomoc laktační poradkyně to nešlo. Neměla jsem mlíko. Nutili mě i odsávat ale měla jsem tak odřené bradavky že jsem odsávala krev. Přesně vím jaké to je škemrat o UM. A i když byly sestřičky příjemné tak tím prokojícím přístupem mě dost deptaly. Abyste pochopila, v těhotenství mě ani nenapadlo že nebudu kojit. Nakoupila jsem si kojici podprdy i oblečení, zkrátka jsem to brala jako přirozenou věc. O to víc jsem byla v depresi že ne a ne ze sebe to mlíko dostat. Navíc jsem měla pocit selhání z toho, že jsem neporodila přirozeně, pořád jsem si vyčítala, že jsem tím císařem miminku ublížila že nebylo hned semnou.
V porodnici jsem to probrečela a chtěla co nejdřív domů, neustálé vážení miminka které nepřibíralo a škemrání o UM. Taky mě nechtěli pustit protože prý nekojím, doktorka byla dost arogantní, přesto že jsem měla domluvenou laktační poradkyni která bude docházet domů.

Po návratu z porodnice malý vyzvracel srazenou krev a kousicky tkaně. Já měla úplně ploché bradavky jak mi je " okousal". Bolelo to jako prase. Přesto mi je laktační poradkyně vyléčil a zkoušeli jsme kojit a do toho hadičku s UM, střídat kojení s flaškou... snad všechno možné. Asi po třech týdnech, kdy malému nesedlo míchání mateřského a umělého mléka - hodně po tom zvracel, jsem to vzdala. Nějakou dobu jsem si to stále vyčítala ale pak jsem zjistila že malý je spokojený, roste a to bylo hlavní.

Takže poradit vám vyloženě nedokážu, jen vás můžu podpořit že v tom nejste sama, a pokud vaše miminko roste a je spokojené a zdravé tak jste to zvládla!!! A nezáleží na tom jestli kojíte nebo ne. Ale pokud shledáte že i přes to, že je miminko v pohodě se to u vás nelepší, tak bych odborníka vyhledat zkusila. U mě ty výčitky trvaly dlouho ale zlepšovalo se to.

A @ema1984 někdy za to sestřičky a doktoři opravdu můžou, každá matka je nejzranitelnější v porodnici a v prvních týdnech, zvlášť po císaři, a někdy ten přístup zkrátka není takový jaký by měl být.
acacia
6. únor 2017
Vyhledej odborníka, jinak si na nejlepší cestě k alkoholismu.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
@gabikina presne tak,jsme nejzrantelnejsi kvuli hormonum,bolesti z operace apod. Mne stacilo,ze mi druhy den hodili dite a tumas starej se. Nikdo mi nepomohl,musela jsem se s tim poprat,ale to jsem zvládla,krom toho kojeni
lv
6. únor 2017
S pitím opravdu pozor, na AD pít nesmíš, max malé pivo, 1cl vína za týden, samozřejmě lepší vůbec. Navíc pokud máš něco neurologicky v nepořádku. Držím palce!!!
petrasipkova1
6. únor 2017
nestihla jsem přečíst všechny reakce, jen chci říct, že na pokoji se mnou byla maminka druhorodička, ihned řekla, že kojit nechce, lékama jí zastavili laktaci a malý byl od narození na UM, tak možná jste to nemocnici neoznámila dostatečně jasně a nahlas, protože je to vaše dítě, vaše rozhodnutí. Jinak kojení není na lusknutí prstu, je to někdy boj, někdy i hodně psychicky náročný, protože miminko prostě musí dostat mléko. A většinou si maminky stěžují, že jim v porodnici nikdo nepomohl se rozkojit, takže tak, je otázka nakolik by se tvoje psychické problémy rozjely tak či tak.
panickatlamicka
6. únor 2017
@arwen_arina prosim te, jaky tvar prsou je nevyhovujici? Personal udelal na zacatku spoustu chyb, ktere pak dohanel na silu, bohuzel na ukor tve pohody a tveho zdravi. Treba kdybys rodila jinde, odchazela bys normalne vysmata a rozkojena. Drzim ti palce, at se das brzy dokupy. 🙂
gabikina
6. únor 2017
@arwen_arina ja uznávám že kojení je přirozená věc a je to pro dítě supr, možná jsem to před porodem vyzdvihovala až příliš a pak jsem narazila. Takže teď už si dávám pozor na nějaké odsuzování nebo posuzování nekojících a celkově jinak smýšlejících matek. Jediné co mi opravdu vadí jsou až fanatické postoje k tomu že nekojíš, prošla jsem si v té době pár dizkuzí a co sem se tam o sobě jako o nekojící matce dozvěděla to mi moc nepřidalo teda. Takže neříkej že jsi kojení nezvládla. Nezvládnout znamená selhat, a pocit selhání jako matky je to nejhorší. Takže ne. Pije miminko? Pije, takže nakrmit jsi ho zvládla! Miluješ ho, staráš se takže to zvládáš. Jako matka jsi nezklamala. Teď ještě zvládnout ty myšlenky 🙂
panickatlamicka
6. únor 2017
Jinak pokud jd tva predstava o prokojicim personalu vytvorena na zaklade trto xkusenosti, pak je to predstava pomylena. Neco mi rika, ze porodnice chtela mit jen carku znacici ,,uspech"ve vykazech. Prokojici personal by nedovolil kloboucky a dite prilozil hned . kdovi co to bylo za blaznivky. @arwen_arina
l_eslie
6. únor 2017
Co se týče kojení, je škoda, že to takhle dopadlo, věřím, že za daných okolností jste dělala co jste mohla, ale bohužel jste asi uvěřila všem těm bludům a mýtů, které o kojení panují. Neexistují špatné bradavky, laktační psychóza nesouvisí s kojením, to zda máte nebo nemáte mléko není dědičné, apod. Pokud byste někdy plánovala další dítě, velmi vám doporučuji se v otázce kojení dovzdělat (např. www.mamila.sk), obzvlášť co se týče kojení po císaři. Myslím že i teď by vám to mohlo pomoci překonat obavy z kojení.

Co se týče vašich psychických potíží, podle mě nejde o kojení/nekojení, ale o klasický posttraumatický syndrom který vám způsobil personál porodnice svým zacházením a okolnostmi porodu (císař, dlouhá separace, problémové začátky - to jsou vše typické spouštěče poporodních depresí).

Osobně bych nespoléhala jen na AD, ale snažila bych se na odstranění svého traumatu pracovat s nějakou terapeutkou, která se na to specializuje.
astyna
6. únor 2017
Tak já si taky zažila své, ve výsledku mám trvale špatný krevní obraz, nízký tlak, což je fakt "super", když jsem znovu těhotná. Ale já se nyní už na kojení i těším 🙂 Poté, co jsem si prošla peklem, podobným tvému, už vím, co a jak, na co prdět, co si poslechnout, jak se nad tím povznést.

Dobře to nedávno vystihla moje mamka, když mi na tohle řekla: A v mé době bylo divné, že kojím i 6měsíční Leničku, v tvé době je divné, že se nekojí v 6.měsíci. No a co, všechny jsou živé ne? 🙂
koulekulata
6. únor 2017
@gabikina v hodne vecech jsme na tom byly stejne.
astyna
6. únor 2017
@ema1984

máš pravdu, ale já třeba tohle nevěděla. Na pokoji žádná maminka se mnou nebyla, sestry chtěly jen výsledky z karty, kolik jsem nakojila (co taky 2.den, že?), kolik bylo počůraných plen. Pomoc jinak žádná. Prostě špatný prsa a čau. Doma jsem si to pak vše udělala po svém a najednou nevadilo nic. Sice jsem se pak nechala zviklat pediatrem, ale to bylo až za řadu měsíců relativní pohody. I tak jsem měla výčitky, když jsem dala v 6.měsici synovi poprvé umělé mléko.
arwen_arina
autor
6. únor 2017
Prijde mi,ze se to kojeni precenuje. Moje holka pije UM a je spokojena a my vsichni tři nekojene deti jsme vystudovaly apod. Nevim porad,proc to kojení je tak "in" dneska.
gnozka
6. únor 2017
Ja moc s Tebou cítím . Také jsem musela rodit plánovaným císařem . Mala nesestoupila do pánve a ja byla po operaci srdce takže nechtěli nic riskovat . At jsem si sebe vic prala rodit přirozené . Mala se narodila v pul 9 rano a poprve mi ji přinesli at v 18 hod vecer . Kdy uz jsem fakt skoro křičela ze ji chci videt a ze chci aby se Přisala. Tak moc jsem
Chtela kojit . V podstate me celou dobu tehu ani nenapadlo ze by to mohlo byt jinak . Kdyz mi ji sestra přinesla jen hnusné prohlásila ze mam blby bradavky ze to nepůjde ze jedine kloboucky a malou zase odnesli . Takže první rana pod pas . Dva mi ji nosili tak na minutu po třech hodinách . Takže az tri dny po porodu jsem se pokoušela o neco jako kojeni a zacala depka . Neslo to a nikdo mi ani nedokázal poradit . Tak ji dokrmovali . To zas ano . Doma jsem se snazila potad kojit a mala u toho porad rvala . Zkoušela jsem čaje , homeo LP, pomalu u toho i visela za nohy ale proste porad boj . Byla jsem úplne mimo . Každy do me valil
Musíš kojit ! Vydržela jsem to 4,5 mes . A pak jsem se nasrala do slova a dala jsem malé sunar . Takže do 6,5 mesice byla částečně ale od pul roku uz plne na um . A upřímně ?? Kolikrát si rikam ze jsem se na to mela vykašlat uz dávno . Co středu bych nas obe ušetřila !!!!! U druhého uz to hrotit nebudu . Nepůjde nepůjde svět se nezboří . Nekteré maminky me asi ukamenuji ale na jednu stranu uz jsem i rada . Nemusím řešit nejake nocni závislosti kdyz nekdo vstává v roce 10x za noc protoze dite chce prso . Mame doma pohodu tulime se mazlime a myslim ze ani jedna z nas o nic nepřišla . Ale u vas určite uz někoho vyhledejte ! A držte se !!!!
panickatlamicka
6. únor 2017
@arwen_arina zda je kojeni in nebo ne, to nevim. Nicmene jsem si v souvislosti s tim, cos napsala, vzpomnela na bajku o lisakovi a hroznech: Lisak sel kolem zdi, po ktere se plazila reva.A vidi na vrcholu hrozny.Dostal na ne chut.Skakal, snazil se vylezt po zdi-nic platne.Po hodine marneho usili se vycerpany lisak koukl na jemu nedostupne hrozny a rekl: pch, stejne jsou kysele. 🙂 🙂
stratilikova
6. únor 2017
@arwen_arina kojenie bolo "in" celé tisícročia, inak by ľudstvo vymrelo 🙂 Len posledné generácie (vrátane našich rodičov) sa nechali presvedčiť, že umelé je lepšie než prirodzené. MM má nesporne viac benefitov pre dieťa, než UM (odhliadnuc od ďalších benefitov kojenia).
Necitlivy prístup zdravotníkov je samozrejme iná vec.

Sem začni psát odpověď...

Odešli