Kdy se vám srovnaly "potíže" s kojením?
Zdravím všechny a prosím o vaše zkušenosti. Kdy se vám urovnalo kojení? Mám měsíční miminko, první jsem kojila částečně jeden měsíc. Při druhém chci vydržet déle, ale je to strašně náročné. Malá krásně přibírá, proto bych ráda vydržela, ale mlíčka moc není. Sice krásně přibíráme, ale celý den nedělám nic jiného než kojím, většinou s přestávkami hodinu, buď usne, nebo se nechce přisát. Za dvěhodiny znovu. Už jsme prodělali i dvakrát retenci mléka, od té doby se zhoršilo přisávání. Malá prospívá, ale když vypije málo, tak mi neusne, pořád brečí nebo chce chovat. Kdybych měla první dítě, tak by to bylo v poho, ale mám doma druhé, a je mi moc líto, že tu větší zanedbávám. Přes noc toho moc nenaspím, přes den nemám vůbec šanci a partner chodí domů večer. Ještě, že zatím nemusím vařit, to bych už asi vůbec nedala. Jde mi o to, všichni mi říkají vydrž, ale já si pořád říkám, kdy se to srovná, jak dlouho to vydržím. Jsem hrozný nervák a spáč, takže mám nervy napochodu, už jsem přemýšlela o UM, taky už jsme malou dvakrát "docvakly" a byl klid. Takže kdy se to u vás srovnalo, kdy nastal nějaký režim?
Tak já mam teda opačnej problém už od porodnice. ... Nicméně, hlavně to chce klid, pokud možno víc spát (vim, že se dvěma to jde těžko) , pij Caro a kup si homeopatika na podporu laktace - Ricino comunis - myslim. Kojit hlavně v noci !!! nočním kojením se zvyšuje tvorba mlíčka a klidně kojit obě prsa, často přikládat 😉 neboj, urovná se to..
Mě se to srovnalo kolem devátého týdne po porodu, kdy jsem pochopila, jak kojení funguje, něco načetla, přestala to řešit s každým na potkání, bo názor nezainteresovaného a neznalého je spíš na škodu, než by podpořil. Takové ty rady “ jedna paní povídala “ a vlastní zkušenosti jiných, však vytržené z kontextu , nebo co kdo slyšel od kdoví koho...tp je všechno na nic.
Někdy mě fascinuje, jak někdo dokáže šířit úplnou blbost, ale s takovým přesvědčením! ...a to jen že si třeba něco špatně interpretoval. Na to pozor🙂
Hodně mi pomohla třeba kniha Nejčastější problémy s kojením a jejich řešení od paní Dagmar Schneidrové.
Malá se kojí (a teď už i jí) co dvě hodiny, někdy i po hodině (že si cucla jen na žízeň) doteď. Malá byla po porodu přicuclá skoro nonstop, měla jsem doma laktační poradkyni, dopilovaly jsme techniku kojení, vhodnou polohu, zkontrolovala přisátí, pak se to cca do týdne ustálilo na těch +-2h (kromě období spurtů, růstu zubů, to zase byla přisátá každou chvilku). UM jsem nikdy nedala. Dneska bych si pořídila šátek hned (a kojila klidně za pochodu), malou si dala do své postele taky hned, ušetřila bych si nervy.
Díky za informace a rady. Už jsem toho taky nastudovala hodně, tak si myslím, že snad už nic nového nepochytím, teď jen aby se to nějak urovnalo do nějakých kolejí. Dokonce odedneška užívám benedikt a řecké semeno, to hodně radí, tak uvidíme. Když je hezky, tak můžeme alespoň do kočárku, tak když jedem, tak alespoň nebrečí. Doma je to náročnější. S tím spaním to asi nezlepším. Už jsem taky přemýšlela o nějakém nosítku, ikdyž to bych určitě udělala jen kvůli kojení, protože ty "nosící děti" jsou pak hrozní mamankové. Nikdy jsem nechtěla, aby jsem měla chovací děti a mít je v posteli, tak uvidíme. To vyzdnělo trochu děsivě, své děti miluji, doufám, že jste mně pochopili 😉 Dělám práci doma, tak bych taky za nějakou dobu potřebovala trochu fungovat. Nedokážu si představit, že bych za pochodu kojila, protože jsem ráda, když se vůbec přisaje a drží a jinou polohu než klasiku v sedě nesnese malá ani já.
Ahoj, já to znám. Taky jsem to málem vzdala, protože malá mi byla na prsu přisátá neustále (fungovala jsem pomalu jako živý dudlík) a nejhorší bylo, že mi popraskaly bradavky, takže to ještě nesnesitelně bolelo. Nikdo mi tenkrát neporadil, že je třeba udržovat prsa v suchu. Pak jsem si je mazala bepanthenem a bylo to lepší. Nakonec se naučila víc sát, asi se mi začalo tvořit i více mléka a dostaly jsme se na kojení co dvě hodiny. To nám ale vydrželo v podstatě dodnes. Víc o tom píšu na svém blogu http://materskadovolena.blogspot.cz/
@luapa Ahoj, syn byl zezačátku taky přisátý neustále, kojila jsem vleže a spala u toho, jinak bych to asi nepřežila (při nočním kojení to dělám doteď). Po kojení jsem mazala bradavky Bepanthenem. Po šestinedělí se to začalo srovnávat. Nošení se neboj, mamánka si nevypěstuješ, pokud sama přirozeně není. Do cca tří měsíců jsem syna nosila v šátku vpodstatě pořád, protože jinak řval - to se začalo zlepšovat, když začal vnímat hračky, pak jsem doma nosila jen při potížích (po očkování, když rostly zuby...). Od té doby, co leze, vpodstatě nosím jen ven, když se mi nechce brát si kočárek (když jedu do města MHD), sám to rozhodně nevyžaduje a chovací teda není, když ho vezmu do náruče, tahá mě za vlasy a sápe se po náušnicích, případně se snaží dosáhnout na něco, na co sám nemůže (přitulí se, jen když ho mám v nosítku nebo šátku venku a usíná). Se spaním je to to samé, zezačátku spal u nás (abych nemusela na kojení vstávat), později jsme přirazili postýlku se sundanou bočnicí k naší posteli a beru si ho k sobě na kojení, sám k nám neleze a spí pěkně u sebe (teď mu bude 11 měsíců). 🙂
v 6týdnech se to upravilo, začalo se mi dělat víc mlíka a malá taky nebyla na prse hodinu, postupne dobu zkracovala, 15min, ve 3m už jen 10min..