Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

28měsíční syn mi přerůstá přes hlavu

janca92
17. led 2017

Zdravím vás holky. Potřebuju prosím radu od zkušenějších maminek. Mám syna 28 měsíců. Řečeno bez obalu mi začíná přerůstat přes hlavu. Ránoodmítá snídat a když tak s kraválem nebo jí hodinu což bude problém, za chvíli jde do školky. S jídem je problém celkově, strašně se loudá nebo se nechává krmit i když to umí. Je to takový malý vztekloun.Rád si pořve a běda jak není po jeho.začne trucovat a ječet. Miluji toho malého rošťáka ale nechci aby z něho byl fracek co bude mít všechno na co si ukáže. Poraďte prosím jak na to aby mě začal respektovat a poslouchat. Někdy je to divoké.moc děkuji za rady. 🙂 Jana

ivular
17. led 2017

@janca92 Vždyť mu byly teprve dva roky - v tomto věku má právo jíst hodinu, celkově se loudat i se nechávat krmit.
Těžko se dávají konkrétní rady na základě takto stručného popisu, ale zkusila bych přistupovat s větší laskavostí, protože právě její nedostatek vyvolává u dětí vztek (ve dvou letech samozřejmě není schopen své pocity identifikovat a následně sdělit, že potřebuje např. ten láskyplnější přístup).

puresin
17. led 2017

@janca92 Uz citim vsechny ty kameny, co na me tady jine matky nahazou, ale stejne se podelim: Mam syna 2,5 a klidne priznam, ze je to hajzlik. Takovy ten Denis postrach ulice riznuty sigrama ze vsech vecernicku. A neplati na nej opravdu vubec nic jineho, nez hrozba certy a peklem, a pohruzka naplacanim nebo samotne naplacani (to zase funguje samozrejme spis na psychiku jako hanba nebo potupa, nerezu ho, aby ho to fakt bolelo). Potom jakz takz funguje. Bezna rutina byla strasliva, ale tam se da vymyslet par figlu, jak mu to zprijemnit (zavody se sestrou v oblekani ponozek, 'deda jede a ten obed ti sni', apod). Ale nema na ne clovek naladu vzdycky, zvlast kdyz se den fakt "povede". 😴
Takze radu vlastne nemam, jen vydrzet a trochu otupet, aby Te to jeceni a trucy nedovedly tak vytocit. 😀

kika_21
17. led 2017

@janca92 Doporučuju se na jídlo dívat jako na dýchání-nekrmit. Jestli má hlad, nají se. Dělat u toho něco jiného. Sdělit mu, že zašívám a pak jdu mýt nádobí. Bude-li najedený, umyju i jeho talíř.🙂

annasmyckova
17. led 2017

Jani, máte normální zdravé živé batole, vztekání patří k věku a vymezování kdo z koho je oblíbená dětská hra.. hraju ji už popáté, a taky ne vždy vítězím...ale je to lepší než u prvního...😉¨
Osvědčilo se mi, pevně a klidně trvat na tom, co považuju za důležité (hlavně se moc neptám, chceš to nebo to...spíš oznamuju, např nechce se koupat, neptám se zda-li chce nebo ne, zeptám se, co si vezme do vody na hraní a odvedu pozornost k něčemu jinému. Jídlo máme jedno stejné co uvařím pro všechny, dávám na výběr, zda-li mám pomoct s krmením nebo bude samo, popřípadě jestli bude o hladu, ale pak žádné sladké běhen dne...Když se vzteká odcházím (kde nejsou diváci není divadlo..) a jakmile ztichne, přijdu, usměju se a pochválím že už je hodný. Je to někdy o nervy, hlavně nevyměknout a nenechat s sebou orat...docela mi pomohla mi knížka Jak žít a nezbláznit se od L. Pekařové

izz76
17. led 2017

@janca92 Mám stejně starou dceru a chová se podobně😅 Je to malé zvíře 😀 Neposlouchá,často se vzteká,v jídle vybíravá, taky jí hrozně dlouho... Má teď typické období vzdoru,dělá přesně pravý opak než se očekává. Nechce jít ven,pak zase z venku domu atd. Na druhou stranu je moc roztomilá a mazlivá 😍 Myslím,že to chování patří k věku,nezbívá než se obrnit trpělivostí a tolerancí. Třeba jídlo já vůbec neřeším,nechce snídat,tak nesnídá,v 9h si vezme banán,ten jí hodinu. K obědu střídáme pár oblíbených jídel,večeři dostává v obýváku na stolek,obchází a ujídá kolem toho taky minimálně hodinu. Jak bude jíst ve školce netušim,ale předpokládám,že hlady neumře 😝

paprikasova
17. led 2017

Zažila jsem to stejné s dcerou, vlastně doteď občas bojujeme (3,5 roku). Byla jsem přísná, vyhrožovala, posílala ji vztekat do pokoje, nechala ji vřískat na ulici, v nejhorším i plácla přes zadek. Ale nic z toho, jen můj špatný pocit. Co mi pomohlo, bylo zásadně změnit vnímání a přístup. Příručky mě iritují, takže to zkusím shrnout: zásadní je upřímnost a pravdomluvnost. "Nechceš jíst? To mě docela štve, protože jsem to vařila jenom pro tebe. Další jídlo ti už dělat nebudu, takže když se nenajíš teď, tak nedostaneš nic jiného až do večeře." Při záchvatech vzteku v sobě vydolovat lítost a pokusit se dítě vnímat jako zoufalé stvoření, se kterým zmítají emoce. Když nevíte jak, tak popisovat. "Jsi naštvaný? Hm...to bude asi proto, že ti nechci dát další jídlo, že? Tebe baví, když tě krmím? Tak tomu rozumím, to je pro tebe jednodušší. Ale mně to přidělá práci a pak jsem unavená a otrávená. Místo toho bychom si pak mohli hrát." Nebojte se, že vám nebude rozumět. Bude. Chvíli to trvá, ale změna nálady je vidět hned. Držím palce, je to peklo 😝

zuzka_b2
17. led 2017

Jak kdybys psala o mym synovi. Uz je o rok starsi, a vez, ze bude lip. Ve dvou ma na tohle narok, on se s vekem vyklidni, neboj. A ta skolka u nas dost pomohla, prece jen pani ucitelky jsou autorita, nechce vypadat spatne pred detma atd.

paprikasova
17. led 2017

@zuzka_b2 Dcera byla ve školce ukázková, všichni ji chválili. Ale jakmile jsme vyšli, tak doslova před dveřmi si lehla na zem a vřískala.

janca92
autor
17. led 2017

@puresin
No malej taky občas dostane na prdel. Převážně teda ode mně než od manžela.ale u nás už ani pohrůžky čertem, strašidlama atd...nepomáhají :-/ někdy mi prostě rupnou nervy a jednu mu střihnu ale nechci to dělat.to už jen když vidím že to dělá naschvál.když pak dostane svůj záchvat nebo si chjce něco vyřvat tak ho většinou nechávám ale zároveň si připadám jako špatná máma že ho nechávám ječet a nepřitisknu ho k sobě... :-/

janca92
autor
17. led 2017

@kika_21
to zmkouším často ale nefunguje to :-/ prostě se štajfne a trucuje.klidně nebude půl dne jíst.jenže se bojím že tohle bude mít špatný vliv na jeho vývoj když ho budu takhle ,,mořit hladem''

janca92
autor
17. led 2017

@annasmyckova
myslíte teda že když se ted postavím do role mámy ,,tyranky'' 🙂 tak to bude ku prospěchu? vím že bych na něj měla být přísnější ale když potom třeba vidím jak poslechne babičku nebo dědu je mi do breku že u mě to nefunguje :-/

janca92
autor
17. led 2017

@izz76
kouká že to máme hodně podobné 🙂

janca92
autor
17. led 2017

@paprikasova
děkuji za podporu.ted když vím že ten můj malý rošták není jediný ale že to tak má víc dětí začínám se na to dívat jinak 🙂

janca92
autor
17. led 2017

holky děkuji za rady a podporu.pokusím se zásadně pár věcí změnit.děkuji 🙂

annasmyckova
17. led 2017

@janca92 o tyranství jsem nic nepsala 😉...důslednost a výchova není týrání. Ale naše děcka taky občas dostaly na zadek, když už fakt bylo zle a řekla bych, že to bylo lepší než nějaké vysvětlování.. A taky nemám patent na rozum, takže někdy udělám něco, co mě pak mrzí. I mamky jsou lidi a ne stroje a učí se maminkovat za pochodu. Neboj, bude lépe až bude starší a domluvíš se s ním. U nejstaršího nám taky pomohla školka, dělal věci, které doma nechtěl (strojil se sám, jedl vše..) asi se styděl před ostatními dělat scény co doma...
Ještě zmíním knížku Malý tyran, ta mi otevřela oči, trochu jsem v tom našeho kluka poznávala. Tak jsme oba s manželem nastavili pravidla do kterých se ostatní děti už narodily a bylo to daleko jednodušší když už má rodina nějaký zajetý řád. Tak vydrž a ať se daří.

janca92
autor
17. led 2017

@annasmyckova
maminkovat za pochodu to je krásný pojem 🙂asi máš pravdu.už aby bylo září 🙂

paprikasova
17. led 2017

@annasmyckova Jo, souhlasím s těmi domácími pravidly. Vidím, jak se k mladšímu synovi chovám od narození mnohem líp, v pohodě, s nadhledem. Jsem zvědavá, jestli díky tomu jeho vzdor bude probíhat klidněji.

netopejr
17. led 2017

@paprikasova Tohle jsem slyšela víckrát,ale mne by jal dítě tyhle podsouvane sugesce iritovaly k nepříčetnosti. Navíc myslím,ze dote to nějak odkyve, protože jeho emoce jsou v tu chvíli složitější, a nedovede je vyjádřit. Navíc jsou z pozice dospělého, který ma za tp, ze dítě si mysli toto, ale dote to vnímá úplně jinak. Tak nějak obdoba toho, když někdo posuzuje psy, jejich mysleni a chcáni lidským pohledem.
Dítěti to ovšem zabraňuje vyjádřit,co coti doopravdy, a az bude starší, tak klidne odkyve navrhovane vysvetleni, protože mi to často zjednodusi sitiaci. K jadru už se dostanete obtížně.

netopejr
17. led 2017

@janca92 S jídlem.to nemusí byt vůbec naschvál. My jime všichni spis rychle, az na jedno dítě. Odmala ji desne pomalu. Krasne, vzorove, ale ta doba! V lete zmrzlina jeden kopeček je na pul hodiny, doslova, takže krize, jak se mi rozpadne i kornoutek. A ještě se musí najíst hodne. Takže nez timto tempem posnida, tak je to fakt na dlouho. Ale do te školky nemůže v odejit, když ma ještě hlad.
Mne by vůbec nevadilo, ze dítě pred odchodem nesnida, nebo jen malinko. Vzdyz maji za chvíli svačinu.

Pak jsou lidi, kteří ráno nepotřebuju snídat, ba nedela jim to dobre. Ja bych na to jídlo netlacila. To je zakova dobra hra s rodícem. Muze pomoct se zeptat, jestli bude snídat A nebo B, a když nic, tak nic. Tohle už vi o čem je. Když mu to bude vadit, tak snídat začne. Nebo to můžete resit tim, ze mu date, co ma ad, napr. banán, pískoty, pribinak, rohlík s tin, co ma rad - někdo marmosku, někdo šunku.

Ony jsou ty děti ruzne. Jedno vstává s tim, ze ma hlad a chce snídat, a jine vstane a snida později anebo vůbec nebo jen dve sousta. Kdybych to nemela vedle sebe, tak tomu ani snad nevěřím. Podmínky jsou stejne, potřeby ruzne.

Jinak vzteka i v tomto veku je normální, zkoušení, co si mužu dovolit. Dítě hledá hranice a touzebne si reje je nalézt - poskytuji mu jistotu sveta. Takže některé věci fakt ne, ale většinou staci byt pevný, jednotni jako rodice, a akceptuji to jako pravidlo, ze to tal ke (neznamená, ze se jeho platnost nadále už neověřuje, ale pal už jen obcas). Tech zakazu by zas nemelo byt příliš, melo by byz kasne, co ne a co ano, a když ne tohle, nabídnout, co se muze.
Taky rev a taky vytáčí rodíce, ma jeho plnou pozornost jak jindy těžko nebo zřídka. Na druhou stranu si deti testuji, jestli je rodič ma rad bezpodmínečně, nejen když jsou hodne, způsobné, a dělají, co rodic chce. To je dost manipulativní. Potrebuji zjistit, jestli je rodic ma rad i urvane a když zlobí, nebo jen někdy.
Takže to posíláni pryč nemusí byt to nejlepší,a pokud mate instinktivne pocit, ze byste syna přitulila, zkuste to. Třeba chce prave to, a neumí to vyjádřit. Anebo je to proste lepši varianta nez ho poslat pryč ,to je takové potvrzeni, když se nechova, jak rodic chce. Podobne jako ignorování je taky takove odmítání jejich potřeb, a muzou se cítit odmítnuti celi, a ze je rodic nemiluje.

Dítě se v tomto veku nesnázi primárně rodiče naštvat, chce s nim vycházet dobre, ale taky chce objevovat svět, osamostatňuje se a zjišťuje, ze co chce ono a co chce rodič neni mnohdy totéž. Samozrejme často chce dosáhnout svých cílů. Zalezi, jake to jsou, jak jich dítě chce dosáhnout, jak je komunikuje, jakou ma povahu, temperament, jaké ma rodice, jaká je "politika v dome", je toho hodně, co hraje roli. S některým.dítětem se domluvíte dobre vysvětlením a dohodami, jine v něčem.neustoupi, vysvětlit a pak holt z pozice autority. Neptám se, oznamuju.

Vase dítě je vsak ještě fakt malý, takže souhlasím s @ivular, ze tady ještě hodne něhy,lásky a pece. Některý deti ji potrebuji vi , jine mene. Některé u stolu, jine u bot. Je-li potřeba uspokojena a naplnena, tak si si to dítě uzije a pak se k tomu nepotřebuje už vracet. Pokud je neuspokojena, tak po tom dítě porad bude toužit. A dvouletaka bych ani neplacala, to je takový zvyk, ale jan si to a vůbec spojit?

A toho jídla bych se nebála. U nas, kdo se chce najíst, se musí nakrmit. To je jeho starost. Krmim vyjimecne. Dítě rok a čtvrt se u nas nají bez problemu samo. Pokud ma hlad, prvně si zjistí, co je na stole, a obslouzi se. Když vidí jídlo, rve, ze chce taky. Umi si vykomunikovat, když chce jídlo i co.chce na jidlo/piti, aniž bych to.zrovna nabizela. Normální zdrave dítě se o sebe dokáže postarat, nenecha se hladovět. Ale i ty děti, které ji hodne, mají období, kdy ji malo, hodne malo. Období, kdy nejí.maso. Pak zas ji.maso, neji brambory... Tak ma.knedliky se.stavou, bez masa. Novému to nevadí, ono.se.to.tak.nejak podoplnuj.
Omlouvám senza delší příspěvek, třeba si vyberete.neco co se.vam bude hodit.

paprikasova
17. led 2017

@netopejr Já ale mluvím z vlastní zkušenosti. Je to přesně naopak, než píšeš. Dcera začala vyjadřovat své pocity a emoce, někdy velice složité. Nikdy by mě nenapadlo, že v tomhle věku bude schopná popisovat tak složité stavy. Získala důvěru, protože ví, že mluvím vždycky upřímně. Jsem proti všem čertům a strašidlům, místo toho jí pravdivě řeknu, jak se věci mají. Vím, že nemá smysl tohle někomu nutit, ale když vidím, jak mé kamarádky odbývají své děti, tak je mi z toho trochu ouzko. A to říkám já, která nemám problém zvýšit hlas, plesknout přes zadek a nastavuju velmi přísná pravidla, na kterých důsledně trvám.

kuratkol
17. led 2017

Mam doma to same, jsou mu skoro 3 a nic na nejo neplati. Ani certi, ani pohruzka vareckou. Navic je to beran. Boty si nezuje ani po hodine. Jen snida, pak uz nic jeji. Obed ani nezkusi, vse se vyhazuje. Zadne jidlo. Da si vecer jen ovoce. Nic do neho nedostanu. Jak rekne neudelam to, nesnim to atd., tak vim, ze s nim nehnu. Zamluvit to nejde, nechyta se. Porad se vzteka, rve. Ma stale pliny, odmita chodit na nocnik i na zachod. Kdyz mu plinu nedam, drzi to az do doby spani, kdy dostava plinu. Ma jit do skolky v zari a neumim si to predstavit.

kika_21
17. led 2017

@janca92 Hodně jsem se se všemi dětmi, kromě posledního-nejmladšího-nazlobila kvůli jídlu. Nejhorší je starší syn-dnes 11-ten má navíc celiakii a je po manželovi-hubená šlachovitá postava, žádný tuk, tvrdé kosti-prostě u syna je vidět každé nejedení. S úsměvem mi dnes líčí, jak házel tajně maso do květináče s velkou kytkou. Vím, že něco jí raději a snažíme se tomu i v rámci velké rodiny přizpůsobit. Ne ale přehnaně-že on má to a to rád, nemusí to mít rády všechny děti. Jemu by také stačila Cola a něco sladkého-to mu třeba maso nahradí, ale jen na chvilku-cítí se najedený. Z pohledu matky starších dětí si myslím, že nikoho nemá cenu nutit. Jasně dodržovat zásady zdravého jídla, zdravého vztahu k jídlu-nepřehánět jeho význam-pak se třeba syn ptává, zda zemře, bude-li hubený a to opravdu ne. A nechci, aby to bral takto.Zkus nepodléhat malému, ukázat, že důležité jsou i jiné věci. Jdi příkladem a nebuď na sebe i na něj s jídlem moc přísná.🙂

netopejr
17. led 2017

@paprikasova Ty otakzky jako "ses nastvany?" nebo "tebe baví, ze te krmim?" vnímám jako tu pomoc. Ale to podsouvani "ses nastvany, protože ti nechci dat další jídlo" - co.kdyz by dítě chtelo říct "ne jsem nastvany, prtoze nedelas, co chci" nebo "tebe baví, ze te krmim. Vim, je to pro tebe jednodušší" - co.kdyz ho na.tom baví to, ze se o něj starate, pecujete, věnujete mu pozornost?
Ale.když k te otázce date rovnou i odoved, male.dite už neřekne, jak to.vnima ono samo. A přestane mit duvod/snahu/potrebu to vyjadřovat, vlastně nemá ani tu moznost.
Když se deti nechají ty otázky odpovede,tak se někdy člověk dozví věcí. A často mysli, ja nas by ani nenapadlo.

Ja to.vidim třeba u kamarádky,.kdyz její,už trochu vetší, syn ma.problem s ntřeba někoho prasti, zezadu, ze zálohy... A ona mu.rika "ty ses asi nastvany, ze jsem si te ted chvilku.min všímala,ze?

netopejr
17. led 2017

...uteklo.mi.to. Ne. Vytáčí ho dětská n

kika_21
17. led 2017

@netopejr Ono pitvat s nimi, proč jsou naštvaní je dobré, ale můj syn se třeba potom už urazí a vůbec nic neřekne. A to se ho ptám přes moc-nesedí mi takové otázky. Také bývám naštvaná a ovládám se. Příliš široké mantinely jsou zdá se spíš na škodu. Ony děti hlady tady u nás v ČR opravdu neumírají a to je dobře, tak to tak berme.🙂

netopejr
17. led 2017

...ach ty dotykače... Synek ale.problem s neterymi detmi a resi to takhle přisel a dal zakerne ránu. Matka to řeší takhle, ještě se m v rámci toho, ze je asi nastvany, když mluvila s návštěvou,omluvi, ze se mu malo věnovala a proto ma asi vztek.
Na.diteri je vidět, jak je to.mimo,.ze si mysli neco evidentně jiného,ale když ho ta (nebo se mu?) matka tak hezky omluvila a.on říkal, jak to citi on a ještě by za to dostal třeba vynadáno.
Neříkám , ze to děláte takhle. Jsou tp o trosku starší děti. Ale predstavuju si taky, jak tohle asi bude vypadat v pubertě.

paprikasova
18. led 2017

@netopejr Asi si to představujete jinak, než jak to ve skutečnosti říkám. Opravdu si myslím, že univerzálně funguje upřímnost, protože když dítě vycítí jakoukoliv manipulaci nebo faleš, tak ztrácí důvěru. Já nic nepodsouvám, mě upřímně zajímá důvod. Klidně nabídnu víc odpovědí, dcera mě poslouchá a buď kroutí hlavou nebo kývne. Tedy tak to bylo před rokem, když neuměla mluvit. Tenhle způsob jednání ji ale naučil zamyslet se a říct mi sama, jak to je. Takže znovu vyvracím vaše závěry, není to tak. V jednom příspěvku se ani nedá postihnout, jak přesně jsem to myslela, to bylo spíš nastínění možností. Chápu, co se vám na tom nelíbí, jsme v tom zajedno. Ale příliš to zobecňujete, největší roli hrají právě ty jemné nuance a opravdový zájem.

luckaamilan
18. led 2017

@paprikasova
Moc sa mi paci vas pristup. Presne tak jednam so svojim synom. Je to taky polovicny Denis, postrah ulice 🙂, ale ked spolu komunikujeme po pravde a na rovinu, je moc hodny a sikovny. Vsimla som si hlavne, ze ma nalady po mne. Ked som ja vesela , je i on. Ked som protivna, zacne byt protivny aj on. Nestrasim certami a bubakmi, tiez mi to pride divne. Nechcem mu klamat. Mozem sa este uplne mimo tema opytat ako to robite s Jeziskem? To je pre nas velka dylema, ako mu neklamat.
Zakladatelke prajem vela sil, urcite si casom najdete so synom "spolocnu rec".

paprikasova
18. led 2017

@luckaamilan Taky jsme nad tím přemýšleli. Ale zatím s ní Ježíška hrají všichni a pro ni je to tak tajemná a krásná postava, že v tom nevidím problém. Dlužno říct, že jí neříkám věty jako "když budeš zlobit, tak ti Ježíšek nic nepřinese".

janca92
autor
18. led 2017

@netopejr moc děkuji.spoustu toho změním.moc věcí mi nedocházelo tak jsem radši ustoupila malému a tím trpěla.jak už se psalo nahoře, učíme se maminkovat za pochodu 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli