Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

2letá dcera pláče, když na ni někdo cizí promluví

whizzyy
12. únor 2018

Zdravím holky, mám 2-letou holčičku (26m) a v poslední době pozoruju, že když na ni někdo cizí promluví, tak zpustí hysterák a běží za mnou, stačí když ji jen pozdraví nebo se zeptá jak se jmenuje. Dcera je dost citlivá a bojácná, bojí se i celkem dětí, ikdyž to se malinko oproti létu zpravilo. Teď jsme např byly na karnevalu, malá se těšila, ze začátku všechno v poho (byly jsme i s kamarádkou a stejně starým chlapečkem- jsou kamarádi 🙂, jenže potom ji dala paní náramek na ruku, pláč, začalo se to plnit a prostě potom plakala už pořád ani nevím kvůli čemu, chtěla domů, tak jsme šly, byly jsme tam cca 40 min, dost mě to mrzí no. :( I známe sama od sebe nepozdraví pokud ji neřeknu. Hlídaná zatím nebyla, je to malý závisláček, ale už se na tom pomalu pracuje. Snažíme se hodně chodit mezi děti a tak. Měla jste to taky některá tak? Kdy to u vás přešlo? Chtěla bych ji už od září pomalinku dávat do školky pokud nás vemou ať si zvyká, ale teda pokud to takto půjde dál, tak zatím nevypadá. Děkuju pokud jste dočetly až sem a za případné odpovědi 🙂

baris
12. únor 2018

@whizzyy někdo je introvert, někdo extrovert, jiný zase mega citlivý ... a dítě nepředěláš. Moje neteř je schopná odejít s kýmkoliv a kdykoliv, naproti tomu moje 9,5letá dcera mě stále vyžaduje - mám pořád za zadkem.

Do školky byla schopna jít až po 4.narozeninách a to jen na dopoledne a současně se svoji mladší ségrou.

Já jsem taky introvert - nemám ráda kolektiv lidí 🙂 A nikdo mě nepředělá. Dokážu se na chvíli překonat (jít s manželem na ples z jeho práce, kde skoro nikoho neznám), ale nejsem to já.

maretavan
12. únor 2018

Za sebe říkám nic nelámat přes koleno a nabídnout prostě jen oporu a pocit bezpečí, třeba se jen dýl rozkoukává. Když mám tenedci syna někam tlačit, většinou to dopadne špatně.

sarkar
12. únor 2018

dcera byla hlídaná od malička (hlavně babičkou a dědou) a stejně to u nás bylo víceméně stejné jako u vás. A bohužel, v sobotu jí bude 5 a stydí se pořád. Už tedy nevyvádí, ale nepozdraví,občas se třeba osmělí po delší době, ale oproti jiným dětem je tam znatelný rozdíl. Taky mě mrzely různé karnevaly atd., vždy tam chtěla, ale tam se držela u mě, většinou jsme brzy odcházely. I teď pozoruju, že i třeba na dětských oslavách vyhledává "tvůrčí" činnost (takže třeba u stolu, kde se maluje) než aby lítala s ostatníma a dělala blbiny jako syn. Ale když se zamyslím, tak já to kdysi měla úplně stejně a mám to tak doteď, jsem ráda sama, ale naučila jsem se v kolektivu chovat jako jedna z nich, byť mě to vždy táhne do ústraní. Takže v tomhle je asi po mě. Dceru teď už do ničeho nenutím, zjistila jsem, že to stejně nemá cenu.

Sem začni psát odpověď...

Odešli