3letá nechce usínat sama. Když zůstaneme, nespí

@izz76 mno, z tehle rady uplne odvarena nejsem 😀 jsem zastance toho, ze kazdy ma mit sve soukromi.... necham to jako plan B 😀

@veri0007 Tak třeba koupit nového plyšáka,že s ní bude spinkat a hlídat jí,nebo nechat rosvícenou lampičku,ujistit jí,že když se vzbudí,stačí zavolat a hned přijdete... Víc mě nenapadá,s těma zlatíčkama v tomto věku bývá občas težká domluva 😵

@veri0007 jenže víš co..ona teď potřebuje možná něco jiného, než se podřídit tvým zásadám. Zkusila bych se jí zeptat, z čeho má strach, proč nechce spinkat sama .. uznala bych její pocity a zkusila se domluvit na řešení. Možná se boji, že bude zas marodit, možná tě a tatínka prostě jen potřebuje dočasně u sebe. -) pš: plyšák je chabá náhrada za maminčinu náruč❤

@panickatlamicka Já vím,že plyšák mámu nenahradí,jen mě nic jiného nenapadlo,zakldatelka společné spaní nechce .

Já osobně spala s rodiči až do 6let a to jsem narozena v roce 76,tenkrát se preferoval spíš studený odchov... Maminka moje byla a je nejhodnější na světě❤

@izz76 promin, to nebylo myšleno jako zesměšneni tvé odpovědi❤

mám stejný názor jako @panickatlamicka, s dcerou spíme od narození, i po obědě chce abych si s ní lehla než usne. Taky bych nechtěla spát sama, ráda odjakživa spím s manželem a štval mě, když chodil často spát později než já 😀 Ted už tam mám dcerku, tak sama nejsem nikdy 🙂 Navíc vaše dcerka se ted určtě něčeho bojí nebo je jí to prostě příjemnější spát s váma, nebyla to první příležitost, kdy zjistila, že s maminkou je to daleko lepší a bezpečnější než sama ? 😉 Já osobně bych to nehrotila, ukojila potřebu té dětské dušičky, vždyt bude za chvilku velká a samostatná a dokonce to soukromí bude vyžadovat, ale každý jsme v tomhle jiný, jen je to můj pohled 😇 PS malá má ted taky anginu a je to teda brrr ...

My to teda s dcerou máme jako Vy. od mala sama, v pohodě. Obtíže s usínáním jsou asi 3 měsíce, předtím taky jsem odešla a povídala si a dobrý. Říkám si, že je to jen období. nyní většinou usne při čtení pohádky, ale občas se to taky protáhne o dost, obzvlášť pokud si jde odpoledne lehnout. během noci se ale nebudí většinou a pokud ano, chvilku jí zazpívám a pak si du lehnout vedle do pokoje a furt zpívám jak blbec dokud neusne ona (nebo možná já)
taky jsem zásadovej tvrďoch ...až jsou někdy okamžiky, kdy mi to mrzí, ale holt to tak mám ... takže radu nemám, spíš si říkám, že to přejde.

@izz76 taky uznas napadlo nejak ji vyzdobit postylku at se ji tam libi, plysaka spinkaciho uz ma ale pujdu se s ni podivat nekam jestli ji nezaujme nejakynovy 😉

@panickatlamicka tak mluveni je u nas zasada cislo jedna. To je fakt prvni co zkousime. Ona bohuzel ale neni jedno z tech deti co se dokaze s dospelakem ve trech letech domluvit 🙂 kdyz se ji zetame co se deje, jen pofnukava a porad dokolecka rika nenene.... neumi se jeste dostatecne vyjadrit. Tato noc byla asi nejklidnejsi za posledni dobu. Usinana samosrejme divoke, ale spinkala celou noc...

@petrasipkova1 kdyby slo jeste jen o to zustat tam s ni nez usne tak se to jeste da, nevidim nic spatneho na tom, ze dite uspavam. Vadi mi ale, zekdyz tam jsme tak nespi. Jak si k ni lehneme, rozzari se ji ocicka a utece z postele a zacne si dost akcnehrat. Neumime ji udrzet v posteli aby mela vubec samci usnout

@vercik83 dekuji za podporu 😉 ja tak nejak doufam ze je to jen obdobi, proste se ji to zalibilo behem nemoci a treba si uvedomi, ze bez nas ji je lip, ze si muze jeste pohrat a az pak jit do hajan...😀

Kamarádce pomohla jak asi metodou otevrenych/zavřeny dveří. Pokud je v postýlce, zůstává se v pokoji,pokud vstal, jde se....ale nemam vyzkouseno

Neporadim, ale u nas od te doby co je ve velke postylce tak v 9 ulozim, prectu pohadku a tak do pul 11 chodi do obyvaku ze chce curat, jablko apod. Co s tim taky netusim, cekam, ze to prejde 😂

Tak u nás se to už zlomilo, pořídili jsme velkou postel, děsila jsem se toho, ale usne hned při pohádce, nebo nechávám to s těma dveřma, to fakt funguje...
Co u Vás zakladatelko?

@veri0007 Dobrý den, chtěla bych obnovit diskuzi. Máme teď skoro totožný problém se skoro 3 letou dcerou. Chtěla jsem se zeptat, jak jste to tenkrát vyřešili, nebo jestli to přešlo časem samo? Dcera od miminka spí krásně, usíná krásně od malinka sama v pokojíčku a vždy se zavřenými dveřmi. Večer přečteme pohádku, pusinka a odcházíme. Po obědě to stejné, kromě čtení pohádky. Jenže teď je to katastrofa. Minulý týden šla spát dcera po obědě jako vždy a tatínek si chodí, když může lehnout taky. Vzal si chůvičku s sebou do ložnice, že bude hlídat a já jsem byla v obýváku a hlídala zas mladšího syna, který spal v kočárku venku. Když se dcera vzbudila, jako vždy, tak přišla za mnou do obýváku a říkala mi, že měla strach. A v tom mi přítel vysvětlil, že když se vzbudila, tak mě z pokoje volala a on přes chůvičku na ni zavolal, ať přijde za ním do ložnice, jenže když za ním přišla, byla celá vyklepaná strachy a řekla mu, že se bojí, že tam někdo mluví. Samozřejmě jsme jí to vysvětlovali několikrát, ale nějak to nepobrala a prostě se stále bojí a když se zeptám čeho, tak odpoví, že chůvičky. Taky jsem hodně zásadová a taky ke spánku potřebuji svůj klid a prostor, takže společné spaní bych nechtěla. Zatím spí s otevřenými dveřmi a rozsvíceným světlem na chodbě. Můžete prosím poradit? Děkuji.