Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

betelgeuzz
28. dub 2014

@ev.ka pokud chceš dávat na výběr, tak obě varianty musí být pro tebe přijatelné. Varianta "budeš sám doma" není výběr, protože sama víš, že ho samotnýho doma nenecháš.
nevím, v čem konkrétně je problém při odchodu. Mladší teď začala hrozně všechno natahovat, takže řeknu, jestli se obleče, nebo ji mám oblíkat, ale i když se oblíká, tak to protahuje, chce dělat něco jiného. takže někdy nezbývá, než ji vzít a oblíct násilím. Je to samozřejmě s brekem, ale někdy to prostě nejde, když to dítě protahuje donekonečna.
Se spaním neporadím, já jsem vždycky s holkama, dokud neusnou, jinak brečí, že tam jsou samotné.

ev.ka
28. dub 2014

@betelgeuzz to je asi dobrý point, že ten výběr musí být pro mne schůdný, ale hůř se to vymýšlí...nějak pro to nemám vlohy
to samé odcházení ze hřiště
večer, když doma není tatínek, tak usíná po přečtené pohádce v pohodě sám
kámen úrazu je potřeba užít si tatínka, takže ten u něj i zůstává po pohádce ležet, ale často to končí tak, že tatínek spí, synátor neee... nakonec se do obýváku vrací rozmrzelý rozespalý manžel, že z večera "nic nemá" a synátor stejně nespí

lynks
29. dub 2014

@ev.ka prosim tě popiš to víc - kde a v čem je kámen úrazu (příkl. pozdní příchod tatínka) co se ti na tom nelíbí.. Pravidlo Respektování je, že se musí oba dva cítit dobře. A sdělit si, co se jim nelíbí a taky se snažit podívat se na situaci očima toho druhého...takže malý tohle ještě neumí, vše se musí naučit z příkladu od tebe. Postupně až začneš, on tě začne kopírovat a budete spolu vycházet jinak.

Z toho co jsi napsala, já vidím dítě, které je tlačeno někam podle potřeb svých rodičů a ne jeho.
Mohl by si s tatínkem vyhrát? z čeho tam máš strach?
Mohl by jít spát až když se mu bude chtít? (představ si sebe, kdyby se ti nechtělo a někdo tě nutil---usni, spi už..)
Vy zřejmě chete být s mužem sami, ale on má taky právo být s ním..
Takže nemyslím tím ustupovat dítěti , ale zjistit proč to tak ono má, co by chtělo, zjistit co mně na tom vadí nebo nevadí, říct mu to a najít společné řešení, kde si budete oba chrochtat.
Někdy to v našich podmínkách (schůzky, termíny) nejde..když bejby nespolupracuje , tak bych dělala něco takového jako betelguez. říct , že "Asi se ti nechce teď nikam se mnou, já potřebuju ale odejít, takže tě ted budu muset obléknout a pujdeme z domu" když se vzpouzí a pláče "Mně se tato situace taky nelíbí, příště se ji pokusíme zvládnout jinak" a basta..žádný dlouhý proslovy..jako teď mám já 😀
Dá se to pochopit, kam mířím? je to pro tebe schůdná cesta?

ev.ka
29. dub 2014

@lynks manžel chodí cca kolem sedmé domu, sotva si umyje ruce a jdou stavět koleje, lego, skládačky...cokoliv.
nemáme televizi, takže u nás není čas ani na Zprávy, ani na večerníček. Takže v tomto má manžel opravdu čistý štít a věnuje se mu, co práce dovolí.
Ja zatím "odbavuji" miminko do postele. Pak spolu všichni tři večeříme a pak jdou pánové koupat a ja uklízím pohromu po bytě. Mělo by následovat čištění zubů (taky je s tím problém) přečtená pohádka a odpočinek.
Schválně píšu odpočinek, spát ho nikdo nenutí.
Manžel vstává do práce krátce po páté, ja s mladším v půl šesté. Dvou a půl letý vstává vcelku později, až kolem půl osmé...po obědě nespí a přesto by vydržel vzhůru do 23hod! už jsme to zkoušeli.
ale jsme jen lidi a nepotřebujeme jen být spolu sami, ale například manžel potřebuje sem tam vyřídit něco ohledně SVJ (je předsedou výboru), šel by si i zaběhat nebo se věnoval AJ...nebo si jen prostě odpočinout a přečíst knížku. Ja často doháním resty z domácnosti jako je žehlení apod.

S mladým je komunikace vcelku těžká, období velkého NE (už z principu), navíc nový člen rodiny.
Často se přistihnu, že už ani nemám sílu s ním vykomunikovat, že je něco potřeba. NE je prostě na cokoliv.
Nechci mu dávat příkazy, ale z toho jak to udělat bez příkazů už mi jde hlava kolem a je to dost vyčerpávající.

ev.ka
29. dub 2014

dneska šel spát nahatý 😀 protože chtěl a přestože to u nás není vůůůbec zvykem. myslím, že co jde, tak je po jeho vůli....(dnes není tatínek doma, tak i je ve svém pokojíčku)

lynks
29. dub 2014

@ev.ka ano, ano , já ti rozumím, jste zřejmě oba dva (rodiče) vyčerpaní a potřebujete mít i svůj čas na sebe. Tak nevím jestli si mě pochopila správně. Myslela jsem, nedělat po vůli synovi a proti své vůli zároveň. No jak to říct...je to asi na dlouho...pokud ale chcete čas pro sebe, je třeba to předen říct/stanovit. př:Dnes večer až přijde táta, bychom chtěli být spolu.Vím, že i ty s ním chceš být, jak to uděláme aby jsme oba byli spokojeni?" Já vím, že on nedopoví, ale tímhle se trenuješ ty a on do budoucna. Takže mu můžeš navrhnout.. "Bylo by pro tebe fajn, kdyby ses pohrál s tátou 15 minut a pak by ses hrál sám a já bych mohla mít čas s tátou?" zkusit to tímhle směrem. uvidíš jak na to bude reagovat...Jde o to, UZNAT JEHO potřeby, že o nich víš a chceš mu je umožnit. Pak děti přestávají "zlobit" dej vědět jak to půjde, nebo jestli si představuješ něco jiného ten večer, můžeme to zkusit dát dohromady tady..

cervena_vila
6. kvě 2014

@yellowbanna Myslím, že čmáranec na zdi je dobrá připomínka vašeho sporu. Situace s čokoládou je blbá, protože děti vedeme k samostatnosti a najednou si NESMÍ něco vzít? Právo bylo na jeho straně, táta to nepochopil, syn to neuměl vyjádřit slovy, tak vzal tužku. Jediné, co bych doopravdy řešila je je komunikace otec-syn: aby se syn zvládl ozvat, když je v neprávu a aby táta dokázal odložit hněv a myslel chladnou hlavou.
@ev.ka Vnímání času se vyvíjí věkem, časové souvislosti se děti učí obtížně, takže na něj prostě nemůžeš apelovat "abychom to stihli". To je na tobě, připravit odchod tak, abyste to stihli i s tím, že má malé dítě pomalé tempo a nechce odejít hned teď. (Např. já jsem se odchody do školky učila organizovat dobrý půl rok - až pak jsme začali chodit včas 😉 )
A jestli syn vstává jako poslední, tak ho prostě ráno vzbuď, když se budí miminko. Pár dnů bude nevrlý, ale zvykne si a bude mít pak možnost večer slušně usnout. Víš, zdá se mi opravdu nelogické, že miminko vstává v půl šesté a brácha vyspává další dvě hodiny, aby vás večer "terorizoval", že nechce spát.
Tak byste mohli stihnout i večerní řádění s tátou, i přípravu na noc, usnutí a chvilku s manželem bez dětí.

ev.ka
7. kvě 2014

@cervena_vila na většinu odchodů mu prostě víc času dát nemůžu, už vzhledem k tomu, že odchod ladím taky vzhledem ke kojení... navíc prostě tu "práci" má zrovna v dobu odchodu, jindy ho mám za zadkem...takže když mimino řve a potřebuje dooblíknout a do kočáru, tak těžko budu čekat, až dobagruje 🙂
dvakrát týdně chodí do školičky a to ho budím v 7 ráno, tak abysme odešli v 8 a nejen že je protivný, ale stejně to nestíháme a ve finále ho prostě musím honit. CHodí tam ale od ledna, tak se to ještě učíme.

Už párkrát jsme se ho snažili časově posunout v chození spát a vstávání.
Zatím neuspěšně. 1) díky ranímu buzení je protiva tak na hodinu a půl. 2) ač chodí bez poobědního spánku spát po deváté, tak je v pohodě a není nijak protivný... pokud však už několikátý den je ráno buzen a večer chce za každou cenu časový příděl tatínka, tak pak už protivný je
3) jednou týdně si to po o dá, nejčastěji v autě, tam mu to jde dobře 🙂 no a rázem jsme na začátku našeho posouvání v čase

Jinak mi docela pomohla rada, že mu aspoň mám vyjádřit pochopení jeho pocitů... ono to teda moc jemu nepomáhá, ale aspoň já mu mám co říct na jeho věčné NE

ev.ka
7. kvě 2014

Navíc neumí dodržovat dohody. Ano je na to ještě docela malý... ale pak dohoda o odchodu po té a té činnosti nefunguje a neodešli bychom snad nikdy

pluba
7. kvě 2014

@ev.ka Určitě se při těch odchodech i cítíte špatně. Když se budete cítit v klidu, budete jinak reagovat, jinak nonverbálně komunikovat a nakonec to povede k lepším výsledkům. V tom Vám mohu pomoci. Dokonce zatím je ještě jedno volné místo v iniciativě "Pošli to dál", které se účastním tzn 2-hodinové práce přes skype zdarma (info na mém blogu v příspěvku ze 14.4.). Možná k rozhodování budete mít chuť se dozvědět něco o zkušenostech některých z účastnic této práce na MK (komentáře k příspěvku z 1.5.).

betelgeuzz
7. kvě 2014

@ev.ka A jak to ukončení činnosti děláte? Řekneš třeba, že aŤ si dostaví 2 kostky a pak jdete? A hlídáš ho, aby pak opravdu šel, nebo mezitím jdeš dělat něco jiného?

ev.ka
7. kvě 2014

@betelgeuzz úplně vždycky nad ním nestepuju, aby to dodělal, ale většinou mezi tím jak procházím okolo, tak mu připomenu, co chtěl udělat případně mu nabídnu pomoc

cervena_vila
7. kvě 2014

@ev.ka Já to nebagatelizuju, jen už mám tohle období za sebou a matně si vzpomínám, že to bylo opravdu těžké. A přesně - větší spala jednou za tři dny a pak se to pár dnů srovnávalo. Ale když vstáváte dvakrát týdně v sedm (takový kompromis časový), tak z toho udělejte pravidlo a vstávejte každý den v sedm, ať je sobota nebo pondělí. Ono to tak stejně během času dopadne, ze školičky bude školka, pak škola a ta ranní rutina se dostaví tak jako tak. Možná by pomohlo hned ráno vypadnout z domu a nevrlost zahnat na hřišti nebo v lese.

Někdo taky úspěšně používá na vnímání času kuchyňskou minutku, nebo jiný vizuální způsob - přesýpací hodiny, obrázkové hodiny na tabletu a tak.

yellowbanna
7. kvě 2014

@cervena_vila jo, to je presny to o te komunikaci tatinka. Ta nam nejak nejde. Manzel nesnasi, kdyz deti breci, je uplne jedno z jakeho duvodu a udela cokoliv, aby nebrecely. V tu chvili jdou veskera predsevzeti a dohody o zmene pristupu (pronesena v klidnych okamzicich sebereflexe BEZ DETI ) do kytek. Ja mam sama spoustu mezer, porad nekde selhavam, ale snazim se menit ty zazrane a vtistene vychovne postupy a sve automaticke reakce. Co mi strasne pomohlo, bylo prave objeveni a pochopeni toho, co je za detskych chovanim, ze se nas deti proste jen nesnazi vytocit...ze neni dulezite zustat klidna proto, ze se to "nedela byt zla", ale protoze to dite se chova prirozene a snazit se jeho chovani rozkodovat a zvolit odpovidajici reakci. A ze dulezite je byt konzistentni - a ne strasne v pohode a vsechno dovolit v patek, protoze jsem odpocata a v dobre nalade a v patek nervozne pozadovat naprostou poslusnost, protoze specham do prace... S mym muzem se o tomhle docela hodne bavime, casto mu preposilam i ruzne clanky a tak a on je z toho vzdycky pomerne nadseny a uznava, ze "tohle" je presne ono...jenze kdyz pak dojde na lamani chleba, nic se nezmeni...asi placam paty pres devaty, ale je to ted pomerne horke a aktualni tema a ja uz nevim, jak jinak mu pomoct jeho pristup zmenit...dobra vule by byla...ale vzdy jen v teoreticke rovine 😔 Ovlivnuje to (ne) pohodu cele rodiny a uz jsme z toho unaveni

blandik
autor
8. kvě 2014

@ev.ka - nevím, jestli ti to pomůže, my máme starší dítě a dokud jsme pořád stanovovali, že má jít spát, tak byl schopný vydržet taky hodně dlouho..od té doby, co jsme mu řekli, že chceme, aby byl připravený do postele v 8 večer a pak ať si jde spát, kdy chce, až se mu bude chtít spát, tak chodí spát před devátou, půl deváté až devět - a taky pomohlo mu vysvětlit, že večer potřebujeme dělat svoje věci a že klidně s námi může být, ale že už budeme dělat svoje věci..vy máte mladší dítě..v tom věku jsme taky měli období, kdy chodil hodně pozdě spát, bylo to zrovna v období vzdoru a pomohlo se tomu přestat bránit (čemu se věnuje pozornost, co se hodně řeší (i vnitřně, z čeho je strach), to se rozrůstá - pokud to v sobě hodně řešíte, tak ten problém jen roste), možná ho zkuste prostě nechat a uvidíte, nějakou dobu bude chodit spát dost pozdě /u nás to bylo 14 dní) a pak začal zase chodit spát v 8.
@pluba - jé, já už jsem vám tam napsala, že jsem pro.. už nás tam je 5 :o) a těším se moc:o)

ev.ka
8. kvě 2014

@pluba díky za nabídku, ale nemám na to čas... viz mé příspěvky o tatínkovi chodícím v sedm domů a dvěma malým dětem...

cervena_vila
8. kvě 2014

@yellowbanna Mně pomohla Naomi Aldort a Vychováváme děti a rosteme s nimi - hezky se čte, třeba by byl manžel ochotný (ten můj rozhodně není). Pomohla mi pochopit, že pláč není zlo. A spoustu dalších věcí.
Možná mu jako malému bránili plakat, tak to má hluboko v sobě. Taky mám pocit, že chlapi jsou na dětský pláč citlivější než ženské - protože způsobuje tenzi, neexistuje na něj žádné silácké řešení.

betelgeuzz
8. kvě 2014

@yellowbanna Jestli je tvůj muž ochotný číst články a knížky, tak bych doporučila Do nitra dětských emocí. Částečně je to o emocích dětí, ale i o našich emocích, když jsme byli dětmi, které pak můžou určovat, jak se dnes chováme k dětem. Je to hodně silná knížka, zatím každý, kdo ji četl, ji chválil. Kdyžtak mám ve fotoblogu výpisky z knížky.

yellowbanna
8. kvě 2014

@cervena_vila
@betelgeuzz diky, no ochotny cist, to on je - na knizky ted teda neni moc cas. Jednu ma rozectenou a uz pul roku cte pred spanim jednu a tu samou stranku, protoze vzdycky usne 😀 Mame doma treba Jak mluvit, aby deti poslouchaly a jak poslouchat, aby deti mluvily i Sourozence bez rivality a ty se setkaly celkem s dobrym ohlasem. Ja mu obcas preposlu nejaky clanek, naposledy jsme se shodli, ze je hodne vystizny tento: http://www.handinhandparenting.org/article/what... Je to v anglictine, o tom, proc deti knouraji a placou a co s tim, prave o tom, ze plac je potrebny a ocistny...treba se bude nekomu hodit i tady 🙂 Jenze on si to vzdycky precte, je nadseny, jak je to vystizne a pak...pak se nic nestane, nic se nezmeni... 😔
To o tom silackem reseni a detskem placi, to je velka pravda. Muj muz je zvykly resit a vyresit problemy...a tady najednou vsechna "reseni" selhavaji. Nechat dite brecet a jen byt a chapat, to je pro nej zrejme nadlidsky ukol. To uz nesouvisi s tou cokoladou. To je nase tema c.1 poslednich dni.

yellowbanna
8. kvě 2014

a tak me napada...jsou s vami vasi muzi vzdycky zajedno? Jakoze v zakladnich vecech zrejme jo, jinak by to bylo na jinou diskuzi, ale v praktickem provedeni? Jsou schopni jit na deti "jinak"? A maji to tak sami od sebe nebo od vas? Nebo jedou tradicni vychovu?

jannka15
8. kvě 2014

@yellowbanna Ono s tím zvládáním pláče, vzteku, knourání u dětí je to těžké. Hodně z nás asi vyrostlo v tom, že negativní emoce nám nebylo dovoleno prožívat ( neřvi, nevztekej se, to nic není, podívej ptáček... ) a pak nám naskakují podobné reakce, když pláčí naše děti. Jak píšeš, že tvůj muž potřebuje řešit, tak můj muž také třeba když brečím nebo se vztekám mi nabízí řešení, ale já v tu chvíli žádné řešení nechci, chci si jen prožít tu emoci a chci jeho účast a pochopení. Ve výchově zajedno jsme, manžel se chová k malé s respektem hodně sám od sebe. Do Rabr nakoukl a říkal, že to je přece jasný 🙂 Někdy vidím, jak chce říct nějakou tu klasickou hlášku, co se dětem běžně říkává, ale pak se zarazí a neřekne to. A když jsme spolu nedávno poslouchali Naomi, tak potom byl pár dní takový nejistý, něco třeba malé řekl a pak na mě kouknul a řekl, to bylo blbě co 🙂 No prostě ví o co asi tak já se ve výchově snažím a snaží se také.

cervena_vila
9. kvě 2014

@yellowbanna Můj je mírnější než já - v tom smyslu, že nedrží hranice, nebo s dětmi smlouvá a pak je na něm velký nános těch tradičních prázdných hlášek, ale je to dobrý táta, nikdy na děti nevztáhl ruku (na rozdíl ode mě, vůči mně se starší vymezovala kousáním, což se nedalo přežít, vždycky jsem ji pleskla přes plínu, díky Bohu vyrostla a přestaly jsme obě). Ale nesmím ho nijak opravovat, ani směrovat, ani mu podstrkovat knihy nebo články, neb to je hrdý lev a jakoukoliv snahu o osvětu vnímá jako "tak ty si myslíš, že JÁ to dělám špatně a ty jsi ta dokonalá, jo?" takže musím velmi opatrně vážit slova 😀
Třeba dneska se sám od sebe rozhodl, že s dětmi uklidí hračky, což je hodně neobvyklé. Chvíli uklízeli spolu, pak už jsem slyšela "za odměnu pustím pohádku.... ty neuklízíš, takže pohádka nebude... já si tu pohádku pustím sám... " a nakonec rozhořčené "já si to uklidím sám" 😀 Skoro se mi chtělo smát, jak to znělo dětinsky. Pohádku pustil, sliby drží.

brambora20
4. srp 2014

Holky, prodavam, kdyby nekdo chtel Respektovat a byt respektovan.
https://www.modrykonik.cz/market/knihy-casopisy...
Oml.se za foto 😉

granda
4. srp 2014

@yellowbanna náhodou ten článek v češtině nikde asi není??

yellowbanna
4. srp 2014

@granda asi neni, ale jestli na to nespechas, pokusim se po vecerech prelozit 😉

blankastudena
12. srp 2014

Jsem babička dvouleté Lucky,když se narodila,tak jsem jejím rodičům věnovala "Desatero",tedy co všechno si musí uvědomit při výchově malého človíčka.Tak přispěji i vám,třeba se vám z toho bude něco hodit. 😉
Dítě,které je milováno,je schopno lásky
dítě,které prožívá pocit bezpečí se naučí důvěřovat
dítě,které je obklopeno přátelstvím,se naučí laskavosti
dítě,s nímž se hraje rovná hra,se naučí spravedlnosti
dítě,které je chváleno,získá sebedůvěru
dítě,které se setkává s tolerancí,se snáze naučí trpělivosti
dítě,které je ponižováno,ztrácí sebedůvěru
dítě,které je vystaveno posměchu,se naučí stydět
dítě,které je bito se naučí prát
dítě,které je nadměrně kritizováno,se naučí odsuzovat.

kjucukovna
24. únor 2016

zajímavé video o montessori přístupu v domácím prostředí

https://www.youtube.com/watch?v=VFV_h6AqKEM
ageleine
15. dub 2017

Zdravim 🙂 V teto diskuzi se uz dlouho neobjevil novy prispevek, presto bych rada poprosila o rady a tipy 🙂 Maminky, u kterych tato vychova funguje, prosim, ozvete se 🙂 U nas to totiz nejak nejde ☹

hawaiprincess
2. čer 2018

Ahoj holky. Zkusim obnovit diskuzi. Vsechny komentare jsem necetla, mozna to tu uz nekdy bylo.
Ctu ted Naomi. Knizce i prikladum rozumim. Dcera ma rok a trictvrte. Jeji vztek a hnev se snazim nepotlacovat, nezlehcovat. Uznavam, potvrzuji jeji pocity apod.
Jak pristupovat k situaci, kdy se vzteka porad. Jeden vztek prestane, za 10 minut prijde dalsi. Treba si jen stoupne pred zrcadlo a zacne se vztekat. Kolikrat ani nevim, co to zpusobilo - pak nemuzu potvrdit, ze chapu, proc se vzteka. Taky mi prijde, ze je to jak ve spirale. Ze se pak vzteka kvuli vsemu. Nekdy uz jsem na nervy hned v deset dopoledne.
Cely den pak vysvetluju: "Staci rict: 'Mami, pochovej.' 'Mami, dolu.' " Mluvi malo, ale vyjadrit to umi: Mami, ššš. Mami, hop. Ze to muze rict v klidu. Dost po mne krici.
Tak s timto dost tapu a nevim si s tim rady. A ano, vadi mi to, dost mi to vadi, kdyz se cely den jen vzteka.
Za zkusenosti a rady dekuji 🙂 .

krauanet
11. dub 2021

Ahojky, mám problém se synem 2,5 roku. Už nemůžu. Opravdu hrozné zlobí ... vše olizuje, níčí, nejde to sním po dobrým ani po zlým. Snažím se na nej být v klidu i když něco zničí ale on se začne smát a úplně mě ignoruje a jde třeba olizovaz židli. Nemáte někdo pro mě nějakou radu ? :( už fakt nevím co stim.