Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

ahoj holky, můžu se zeptat, jak se dá "řešit trochu jinak" bití ostatních dětí? Mému prckovi jsou dva roky a ještě před týdnem nikoho nebil, ale poměrně rychle se to doučil od jedné ze svých kamarádek a cca tento týden, pokud se mi něco nelíbí, tak začne máchat ručičkama ... Mne by možná zas tak moc nevadilo, kdyby se jen bránil, ale on už je i iniciátorem - třeba když mu někdo něco vezme nebo i jen chce něco dělat s ním a on to nechce. Neřekla bych, že je alfíno vyloženě bitkař, ale dřív když od marušky dostal, tak brečel, teď jí to vrací apod. Jak se to dá řešit? Vysvětluju, že mlátit nikoho nemá a nesmí, že s ním nikdo nebude kamarádit, na zadek taky dostal, ale v konfliktních situacích s dětmi má tendenci ostatní děti mlátit. Když ho okřiknu přestane, ale pak to zase znovu udělá. Myslím, že do jisté míry to bude i vývojová fáze - až se s druhými dětmi domluví líp, mohlo by to odeznít - ale i tak se mi to vůbec nelíbí.
Jinak netvrdím, že jsem dokonalá, ale vyysvětluju mu opravdu hodně. S tím bitím je trochu problém v tom, že se to týká a i cizích dětí - hlavně dětí mých kamarádek. Jedna z nich je ostrá (od té se alfík bít naučil), druhá zase hodná (možná až příliš ve smyslu nenechat si něco líbit). Začínám mít pocit, že kámošky si myslí, že bych alfína měla asi pořádně seřezat a začalo mezi námi panovat takové nepříjemné napětí.

@reruna - my máme s mytím vlásků problém snad už přes rok, asi i proto, že to byla jedna z mála věcí, kterou jsem dělali dříve násilím, že i přes protesty. Respektive jednou dostal hysterák s namydlenou hlavou a ne a ne a my jsme tlačili, tlačili..no nevím, prostě se bojí, nemá to rád...už se nám dařilo mýt vlásky celkem v pohodě, ale td má už dva měsíce kašel a nemyli jsme hlavu, protože byl nemocný..a tak je to tu zase, že se bojí - sám na nám říkal - mám strach, nechci mýt vlásky, mám strach....U našeho nefunguje zatlačit, ale dát mu čas, a mě to zaskočilo, protoež nejprve sám chtěl mýt vlasy a pak nic a tak jsem byla nasupená, a tlačila. Babička si s ním povídala, trošku mu namočila vlásky, povídala, že tady má březovou vodu, že tím masírovala vlásky i mě..a tak nějak se ji to povedlo (ale jen vodou).

JInak u nás parádně zabírá stříhání vlásků u TV. To můžu dělat střih i půl hoďky a malý drží, kouká a kouká... 😀

@petule246 - asi bych to řešila tak, že bych - na jedné straně malého vůbec nenutila cokoliv půjčovat, když nechce, tak nechce. Je to jeho. Má právo říct ano nebo ne. Já myslím, že je dobře, že se naučil bránit věci, vadí mu ,že mu je někdo bere...ale je třeba pracovat na kultivovanosti projevu - že když začne bít, tak ho vzít bokem a říct mu, že asi mu vadilo to a to (jakoby naprosto důležité je pochopit to dítě, že chápeš, že se chce bránit a jinak to zatím neumí, chce si bránit své věci a že tohle je důležité), ale že bitím může ostatním dětem ublížit. Že samozřejmě může a má bojovat za to, aby mu druhé dítě něco vrátilo, ale plácnutím mu může ublížit. Takže je důležité se nedostat do role soudce, a hlavně ne že když tvoje dítě druhé plácne, tak za všechno může tvoje dítě, ale může za to i to, co si vzalo něco bez dovolení. Jestli se takto scházíte pravidelně, můžete si i stanovit mezi sebou pravidla, jak zasáhnete, když jedno z dětí něco udělá - vezme si něco bez dovolení nebo bude agresor. Že agresora vezmete bokem a až se uklidní, dáte mu pochopení, že se bránil, ale že druhé děti se nebijí, může zkusit si věc vzít zpátky - třeba slověn - ne moje, /když toho více neřekne/ nebo aspoň tím ne, ne, ne - že tohle dítě může říct - je důležité, aby jsi mu nabídla nějakou alternativu místo toho bití, že může říct právě to NE, ne, ne nebo dle jeho kompetencí.

Pokud mu jen "vyčiníš", že druhé děti se nebijou a on cítí tu nespravedlnost, že to druhé dtíě mu něco vzalo a ona se jen bránil, tak v tobě nebude mít parťáka a ty nebudeš spravedlivá...Jinak se prý nemá mezi děti plést ve smyslu soudce, ale říct i - vy víte, jak to mezi váma bylo.

@blandik tak tv je dobrý tip...dík, tak stříhám nehty a někdy to zabere a je v klidu...

@blandik - moc děkuju. Už se mi teda probudil ml. syn, tak musím být stručnější, ale trochu jsem se zamyslela a vlastně asi i já samotná mám problém, někdy říct ne, nepůjčím. On ten konflikt mezi dětmi často taky vzniká tak, že si alfíno s něčím hraje, pak to půjčí, pak chvíli počká a pak to chce vrátit - ale neumí to říct, tak to začne rvát silou. Docela se mi i osvědčilo měřit jim "jako" čas - teď se zhoupneš 20x ty, pak 20x Maruška, teď to máš 5 minut ty, pak 5 minut vaneska apod. Nicméně docela mne mrzí, že kamarádky to berou tak, že momentálně za všechno může alfíno 😒 Takže zkusím ho tedy nenutit, že musí vždy půjčovat - opravdu mi pak přijde jakoby frustrovaný a uvidíme. Ozvu se večer, obě holky přijdou, tak budu mít aktuální zkušenost 🙂

@blandik hm, nebo to vypadá, že u těch dlouhých vlasů mu při mytí něco vadilo, třeba nepříjemně tahalo ... . Přeci jen mýt krátké vlasy je asi pohoda i pro děti. Holčičky mají často problém při česání delších vlasů... .

@reruna jsem včera byla v knihovně, že si Sourozence půjčím a vůbec ji nemají. TAk jsem tam aspoň vzala něco podobného o rivalitě...., třeba ještě dojde k tomu, že si jí koupím 🙂 . A žárlí na sebe kluci??? Jak to vypadalo, když se narodil mladší????

Naše začala plácat až když jsem ji plácla já 😖 . Nebo je blbý, když to pak uvidí u ostatních dětí....
@blandik co myslíš??? Děti takto reagují plácnutím, protože je tak "vedou" rodiče a dávají tak špatný příklad??? To je pak nekonečný kolotoč, bo tyhle "plácající" děti si tyhle zvyky berou mezi ostatní děti, které to z domu neznají, ještě se dovoluji zařadit mezi neplácající matky, bo jsem malou za tu dobu, co je na světě plácla tak 5x, to je slušné skore...., ale lepší by bylo nulové. 😲 . Ale vždy mě plácnutí nepřineslo nic dobrého, ani pro mě, a pro dítě už vůbec ne.

@petule246 u nás se kamarádky také dvakrát netváří, když jim malá nechce půjčit hračky. Ale naše je vyčůraná, ona nepujčí nic, ale ona chce půjčit od nich všechno😅 . Luci dokonce nepůjčí ani ségře, to jsou vždycky boje, přivlastňuje si hrkačky 😖 ...

@dagina no právě u nás v knihovně taky neměli, ale v knihkupectví zrovna ano, tak jsem se plácla přes kapsu, ale není tak drahá jako Rabr... kluci na sebe žárlí, to asi budou vždycky. Když se narodil brácha, tak Míša jakoby nedával na sobě nic znát, moc si miminka nevšímal, neznám takové to, že by šel a začal miminko dloubat do očí, bral mu hračky, dudlík atd. nebo že by ho chtěl bít či mu jinak ublížit, ale projevilo se to tím, že se vrátil naplno k plenkám a trvalo to 3 měsíce, začal trpět hroznou zácpou a občas měl různé projevy regrese v mluvení, chování atd. řekla bych, že se hodně prodloužilo období vzdoru, první půl rok byl hodně náročný... pak přišlo období, kdy začal brácha lozit a brát mu hračky a teprv začlo takové to pravé přehadování o hračky, které trvá dodnes, ale zase si občas už i spolu pěkně hrajou, a moc se spolu nasmějou

@petule246 - to s tím říkáním ne - a problémem s NE v dopělosti, souvisí i s tradiční výchovou k poslušnosti, kdy cílem výchovy je vychovat dítě poslušné, které rodiče poslouchá "na slovo", což se samozřejmě nedaří 100%, ale je tam ten tlak a některé děti jsou tak zdecimované, že opravdu poslouchají až takto...Jasně ty situace nejsou až tak černobílé mezi dětma..ale myslím, že podstata je nesoudit svoje dítě, chápat, že se brání a vysvělit mu, jak na to může jít jinak - co může říct, i nějakou zjednodušeninu...Ono je to těžké, mě třeba i vadí, jak nějaká mamina začne na to své dítko tlačit - půjč mu to, je mladší, půjč to chlapečkovi...Každpodáně pro tebe je asi nejdůležitější tvoje dítě, kamarádky jsou fajn, ale dítě je dítě. Myslím, že to je to správné slovo - že Alfík pak vypadá frustrovaný, protože on jedná podle svého nejlepšího, na co si zatím přišel a cítí tam nejspíše nespravedlnost, když jsi to nepochopila. Děti si myslí, že to co ví ony, ví i okolí - že cokoliv se jim stane, ví i ostatní..tak nechápe, proč mu domlouváš, že nemůže bít...Tak jsem zvědavá, jakou budeš mít dál zkušenost.
@dagina - no říká se to, že je těžko dítěti zakazovat bití, když jsou samy bité. Ale asi to bude složitější. Náš děti nebije a dost dlouho se neuměl bránit, prostě jen stál a nechal si to vzít, a pak ječel..Poslední dobou to dělá tak, že nebije, ale nahlas, fakt nahlas zařve - Néééé, mojééé. Nedám. I na malinké děti. Nechce půjčovat hračky - začalo to kolem 2,5 roku, předtím s tím moc problém neměl..myslím, že to je nějaký vývoj, prý děti dokážou pochopit podstatu půjčování až po třetím roce, tak to bude asi nějaá příprava - protože náš aspo'n doma pořád přehrává, jak mu nějaké dítě chce vzít hraču, a jak on si ji brání a pak dává nějakou jinou, kterou nemá až tak oblíbenou...

@blandik no naše s tou oblíbenou hračkou pro jistotu uteče pryč 😅 .

@reruna Luci také dost žárlí, první dva týdny ani né, ale pak to začalo. Víc žárlila jeden čas na taťku, řvala jak tur, když si chtěl pochovat malou. Poslední dobou se mi zdá, že se na mě víc upíná, má dost často histeráky, křičí Nelinka teď nééééé, teď Lucinka a podobně.
Někdy by různé situace bylo možné vyřešit víc v klidu, ale s těma dvěma prckama to je někdy nemožné. Dnes mě řvaly obě snad hodinu, přišly jsme z venku, Neli potř. nakojit, přebalit..., Luci zase byla unavená, také měla ještě jíst atd...., rozeřve se jedna, tak začne druhá, jsem chtěla skočit z okna. 😲

@blandik - tak zkušenost z dnešního odpoledne - alfíno řekl své první ne, které ale maruška odmítla přijmout. Takže samozřejmě bitka - vlastně ani nevím, kdo koho první praštil, ale alfíno prostě auto nepustil 🙂 Kamrádka to nakonec vyřešila tak, že auto oběma zabavila, že nebude, když se neumějí domluvit ... vlastně ani nevím, jestli to dopadlo správně nebo špatně, ono to u dětí asi nejde úplně přesně nalajnovat, kdo se jak má chovat.

Včerejší odpoledne bylo takové docela klidné, ale k večeru už potřebuji nakrmit ml. syna apod. a na staršího nemám tolik času a všimla jsem si, že pokud "zevluje", tak napadá děti i sám a v podstatě bezdůvodně. Příklad - zrovna nic nedělal. jen si pohrával s takovým koníkem, no a najednou se rozmáchl a tím koněm marušku třískl po hlavě. Fakt jsem zírala (zrovna jsem kojila), nevěděla jsem, že toto udělá i bez zjevné příčiny. Jak řešit toto - jen odejít stranou a domluvit? Ono by určitě zabralo alfína udržovat 100% času v nějaké aktivitě, ale to s ohledem na ml. dítě nezvládám a to se považuji za nadstandardně "hravou" maminu. Je pravda, že nemám ráda, když se prcek nudí, tak se snažím mu furt nabízet nějakou zábavu a když to nejde, tak se asi baví po svém 😒
Co se konfliktů při půjčování hraček týče trochu zapracuju na pochopení slůvek půjč, díky a třeba vrátím - aby pochopil, že hračky nemá někomu brát jako počátek jakéhosi "dialogu", ale že si o ně má říct ... ale ono se to asi přes noc nespraví a bude to chtít trochu času.Nicméně já si za prckem docela stojím, že je to pohodovej kluk jen se zatímých v určitých situacích neumí zachovat správně.

@petule246 - ta poslední věta se mi moc líbila - že Alfík je pohodový kluk, jen se zatím neumí bránit. Je podle mě moc, moc podstatné si tu održet, a mě pomáhá se na všechno, co malý dělá, dívat s pochopením..jakoby vidět za tím ten jeho motiv, a brát to tak, že jsou to zatím sociální sloni a je třeba je kultivovat...Ta Maruška je ta, co předtím Alfíka bila. Zdá se mi, že on převzal její způsob "komunikace", ona jak jsi psala, je ostrá, Alfík vidí, že to funguje, že Marušce věci nikdo nevezem a že takto možná útočí na ostatní děti. Já si myslím, že optimální by bylo, kdyby jste se s maminkou Marušky domluvily na společných pravidlech - jak jedno z dětí začne bít, tak jeho maminka zasáhne - chytne ruku a řekne dost. Pak už bych nezasahovala - že kdo, co proč udělal, aby to řešily maminky. Ale chce to, aby i Maruška byla zastavená, pokud něco takového začne páchat, aby i ty jsi pak Alfíkovi mohla říct, že ano Maruška tě bouchla, ale to tě bolí a její maminka zasáhla. Maruška se taky musí naučit bránit své hračky jinak než bitím...Prostě nastavit si spolu pravidla i mezi maminkama, že budete na podobné situace reagovat stejně. A děti v tom budou mít jasno, co se může a co ne. Ale neřešit za ně - kdo je vinen, že se má někdo omlouvat - nenutit dítě k omluvě nikdy, jen říct - že v takové situace se člověk může omluvit, jestliže mu to je líto...

a jinak jsem si přečetla pár příšpěvků nazpět a zkusím stříhat vlásky u TV. Alfín neměl rád ani mytí ani fénování vlasů, ale tohle s ním postupně vyřešil táta, který ho koupe - poléval mu hlavičku pozvolna jen kelímky s vodou, fén pouštěli jen cvičně a fénovali tátu atd. a už mu nevadí ani jedno, dokonce hlavu potápí pod vodu o 106. Nicméně u stříhání ho enormně zajímají nůžky a co chci stříhat, takže furt natáčí hlavu ... zkusím TV a uvidíme.

@blandik - ona nám teda maruška zrovna odjíždí na prázdniny - na chalupu do září, tak s ní už sociální kontakty nepocvičíme ... od marušky bití odkoukal 100%, ale bohužel si to rychle oblíbil 😖 Nicméně musím říct, že ona i ta domluva s maminkami, jak řešit konflikty dětí, by u nás nebyla/nebude asi úplně jednoduchá. Obě moje kamarádky totiž opravdu velmi rády vyhrožují čerty a bubáky (to já nedělám vůbec) a vůbec mají rády z mého pohledu demonstrativní prvky přísné výchovy. Takže pokud já prckovi řeknu tohle dělat nesmíš, protože to marušku bolí a prcek zase udělá za chvíli nějakou vylomeninu - kamarádka dává najevo, že bych si ho měla srovnat víc, ideálně povolat armádu čertů a seřezat. Ono se to fakt hrozně špatně popisuje, co kdo kdy a komu udělal apod. Ale pravda je určitě, že jsem rozhodně mírnější než kamarádky (fakt dlouho vysvětluju, byť na zadek prcek taky dostane, když jsem přesvědčená, že už to opravdu potřebuje.)

Jen v rychlosti
@blandik tak u nás bych s kamarádkama nepochodila se s něma domlouvat a nastavovat pravidla...., když jsem jim o Rabru říkala, a že to zkouším praktikovat, tak mě bylo řečeno, že si dítě přes hlavu nenechají přerůst.... 😖 , žádná z mých kamarádek se s tímto nestotožňuje ☹ , takže někdy se opravdu cítím divně .... 😲.

@dagina - já jsem taky jen někde napůl cesty - jsem příznivec vysvětlování - myslím že děti jsou chytřejší než se zdají a hodně věcí pochopí a taky příliš moc nezakazovat, ale zase nemám ráda dělat "vědu" z výchovy dětí a řešit každou prkotinu "vědecky". Jak jsem psala - na zadek někdy dám (když mám pocit, že vystětlování nikam nevede) a musím říct, že to dokonce někdy perfektně zabírá - ale možná taky proto že to nedělám až tak často. A ráda si o výchově dětí čtu z více zdrojů, abych mohla odzkoušet a zjistit, co u nás funguje.

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat na názor. Bývám, resp. už nebývám, s malou (15m) v kolektivu 2 dětí, které jsou zvyklé bezdůvodně útočit. Mladší fyzicky: např. záludně zezadu do malé strčil, až odlítla půl metru a protože chodí krátce, tak si samozřejmě natloukla. Starší dítě kamarádky už útočí vyčůraně, tak aby to nikdo neviděl nebo aby se to případně dalo okecat (nicméně 2x jsem ji přistihla a můj dojem je, že cílem opravdu je ublížit - je předškolák a velmi dobře už ví, o co jde). Obdobně drtí svého mladšího sourozence, který to pak má evidentně jako vzorec chování.
Malá je z toho vedle, není zvyklá na takové chování a nechápe to. Jsou to děti kamarádky, ale vlastně už u nás doma padlo rozhodnutí - než malou zkazit a nechat jí ubližovat, tak radši upustím od kamarádky (pokud nebude sama). Vidíte jiné řešení? Kamarádka je omlouvá, že jsou to raubíři, a krom plácnutí přes ruku to nehodlá řešit, ale mně přijde, že u toho staršího dítěte je v tom i nějaká ventilovaná zloba a zášť.

Jinak zkouším najíždět na rabr, je mi to velice blízké, ale mám pocit, že v okolí jsem tak nějak skoro sama (nejde o rabr, ale o nějaký pozitivní přístup k dětem jako takový).
Díky moc za názor.

@takyja - taky mám ten pocit, že narážím na takové chování rodičů kolem, že se pak nedivím, že děti někdy jsou jaké jsou. Taky máme strkací a útočící sousedku. Ale naštěstí mám jednu kamaráku s holčičkou, ta má moc fajn přirozený přístup k malé, a sama říkala, že jim táta dovolil téměř vše, že byl pohodář a že možná i ona je proto taková. Já si myslím, že dětem není třeba dogmatizovat svět kolem, nechat je vyzkoušet za určitých podmínek kde co, ale jakomile začnou s nějakým nevhodným chováním, tak nejpve pochopit tu potřebu a dát alternativu, a pokud to nevhodné chování je v oblasti sociálních vztahů - tak říct 2-3 věty, jak se to dělá. Př. malý nepozdraví, nechám to tak - až odejdeme, tak říkám - když někoho potkáme a já ho pozdravím, je slušné, abys pozdravil taky. Občas pak pozdraví a občas ne. Ale největší efekt by to mělo to říct dopředu, že tamhle jde sousedka, budu ji zdravit. Když máma někoho zdraví, můžeš pozdravit taky, i když ho neznáš...

Přesně o tom se píše v rabru, že bité děti, pak bijí ostatní, o kterých si myslí, že jsou mocensky níž a po nějaké době to začnou dělat skrytě, aby rodiče neviděli, protože oni jsou zase mocensky výše...vybíjejí si agresi - slovně něbo fyzicky. Já si myslím, že plácnout přes ruku je dost nesmysl...a nemůže se jen říct, tohle se nedělá..je třeba s tím kulkem pracovat více, podle mě vysvětlit a to chování zarazit, dát nějaká i pravidla..Mě se právě zdá, že často se pod rabr přístupem vidí v širším okolí volná výchova, ale to je tak "intenzivní" práce s díttem, negativní chování musí být vysvětleno - jak se to dělá, ne nátlakem, popisuje se svět kolem, hledají se alternativy, jak to dítě může něco dělat..a člověk musí hodně pracovat na sobě, aby nebojoval, aby neměl pocit - no ale musíš mě sakra poslechnout hned te'd..a přitom tradiční výchova kolkrát jen "plácne" přes ruku a dítě dál vesele bije..jakoby vysvětlení je typu - tohle nesmíš, ho to přeci bolí...ale v rabru se více vnímá dítě, jaké má potřeby, proč to asi dělá a pracuje se na tom..Paradox.

Ahoj , už několik týdnu koukám,na vaše příspěvky, něco jsem se snažila už praktikova,t i když kluci ješět ani dvouletý nejsou...zrovna včera jsem tady četla o tom, jak je nutné všechno yvsvětloavt a dneska - scéna jak vystřižená...
Byli jsem s klukama na procházce, potom nakoupit, a když jsme přijeli domů, tak jim říkám, uklidíme kočárek, půjdeme domů, vyložíme nákup, zbaštíte si jogurta půjdeme zase zpátky ven....řev....z kočárku vyběhli, ale začali lítat kolem baráku( máme tam hned halvní silnici, takže docela síla) chytla jsem je a opakoval jsem jim to znova..znovu řev, prohýbání , vztekání....bohužel ke vchodu máme asi 15 dost prudkých schodů a kluci mají kolem 14 kg, takže je sama a v těhu nevynesu, tak jsem je vzala za ruce a znovu řev řev, kousání, bouchání..ještě jendou jsem jsem vystvětlila , že zase ven půjdeme, jen si dají jogurt a vyložíme nákup...pak jsem dokonce slevila a řekla jim, že jen co vyložímnákup, půjdeme ven..a oni se nebudou muset ani zouvat, počkají na chodbě, jogurt dáme venku...nic, řev....takže jsem znovu vytáhla kočár, řekla jsem jim, at si sednou, připnula jsem jim kšíry a vystěvtlila, že na mě tedy musí počkat v kočárku, ež musím vyložit nákup..a vrátím se..ani jsem neodemčela a už opět stráášnej řev, hysterák - halvně jeden ,a rvali se tam za vlasy., štípaly se, svíjeli, .a to už mě ujely nervy...nejdřív jsem vzala jednoho, donesla za dveře, pak jsem došla pro druhýho,donesla ho taky nahoru, kde se první vztekle a uplně nepřičetně vztekal a kopal do dveří ..už jsem nevydržela a dala na prdel...jeden se docela hned uklidnil, přišel se za mnou pomazlit,tak jsem ho pochovala, druhý se dál vztekal v postýlce, říkám mu, že mě mrzí, že se takhle vzteká, ale že já ho nemůžu nechat na silnici a nebudu nechávat nákpu z a350kč zkazit, kvlůli tomu, ež on nechce jít dovnitř....nakonec jsem jim řekla, že už ven nepůjdeme , protože takovýhle scény mě nebaví ..byla jsem fakt vytočená, ještě totiž civěla za zády tchýně, ta jim všechno dovolí a oni se potom , když všechno není podle nich , vztekají a vynucujou si svou....já jim nechci borttit osobnost,nechci je mláti, ted me to celý den mrzí , nechi na ně křičet..jen prostě nevím, jak na ně....mohli by ste mi poradit, jak by jste řešili třeba tuhel situaci?Je mi líto, že takhle zklamávám svoje děti...chchi být ta nej máma a né krkavice, co neumí nic jinýho, než řvát a plácat přes zadek..achjo,Ta výchova je teda síla.....
díky, mějte se krásně🙂

Ahojky, jen v rychlosti..
@stazina jsem chtěla napsat podobný dotaz, ale s tím časem tady moc nestíhám...., bych tady mohla sedět pořád a hltat rozumy 😉 . Našem měla v týdnu histerák jak blázen, měla jít s taťkou na poslední cvičení, na které chodí pravidelně, dostanou tam dárečky něco na zub.... atd., pořád se těšila.., pak se sekla u jídla, že nechce jíst, pak že chce jíst a asi 10x že nechce a hned že chce jíst, přitom se div neklepala, že na cvičení nechce, bych to snad skoro přirovnala k epileptickému záchvatu, docela děs, prostě v tranzu. RAdši jsem vypadla s mladší dcerou ven. Nakonec se tam nějak doškobrtali na druhou půlku, jsem se tam přišla také podívat a byla už v pohodě, hrála si a cvičila v poho.
A to jsem se jí ještě doma ptala v klidu, zda se něčeho bojí, nebo co jí tam je nepříjemné....., jen řvala a řvala že nikam nepůjde. sousedi si museli myslet, že jí vraždíme.

@takyja mě by hodně mrzelo se odloučit s kamarádkou, jen proto, že má nezvladetelné dítě. Je to asi těžký. Předškoláci to už je asi o něčem jiném. Párkrát jsme s nima byli v mat. centru, a byla jsem ráda, že jsme obě odešly celý a zdravý. Fakt dobrý masakr. Myslím si, že právě u předškoláku se začínají projevovat chyby v chování, které matky dělaly ve "výchově"v kojeneckém a batolecím věku. Počkej až přijde puberta, to bude teprve masakr, to vidím u mojich synovců 😒 .

@stazina TAké mě hodně mrzí, když se někdy zachovám tak jak bych neměla.., prostě se mi to jednou uričtě ve vrátí. Jednou plácneš a 10x se to na prckovi odrazí, třebas právě v pozdějším věku. Také mě moc štve, že časově se ani nemůžu v tomto směru více vzdělávat.., diskutovat...aspoň sem se více se dostat...

TAk dobrou 🙂

@stazina - to se prostě stane. Občas dospělý vidí všechny ty objektivní důvody, proč se musí udělat to a to a prostě cítí, že te'd ale děti "musí" poslechnout, že je to nutné a když pak děti se šprajcnou, tak se diví až ho to vytočí doběla. Napíšu ti, co mi pomáhá:

1. když se dítě už začne vztekat tak, že cítíím, že hrozí hysterák, tak mu v té chvíli nevysvětluji, jen mu dám empatii, respektive pozoruji. Dítě není schopné v té chvíli zvládnout a pochopit tvůje argumenty, že nákup se zkazí a musí do lednice, samozřejmě, jak dítě nabírá a ječí, tak ty taky nabíráš a důrazněji vysvětluješ, tvoje emoce začínají kypět a pak je hrozně blízko plácnout, zakříčet, naštvat se a za trest (podvědomě) - dneska už nikam, o takové scény nestojím a nemám chu't je znova absolvovat - což je vlastně trest. pro děti. Místo toho jde udělat to - že člověk jakoby pochopí jejích přání - že chtějí zůstat venku a bu'd si dá ještě venku chvilku, že počká venku, až je hysterák přejde a pak jim to znova vysvětlí, že jde se domů dát tam nákup a pak hned ven nebo prostě není prostor čekat venku, až se uklidní - tak jak jsi to udělala - vzít jednoho po druhém z kočárku a dát je domů za dveře - ale neargumentovat, že musím přece dát věci do lednice, copak to nechápeš, ale je opakovat - chápu, že chceš být venku. Rozumím ti, nechceš jít domů...tím se i ty nastavíš tak, že ti nebude vadit, že dítě ječí - budeš ho chápat. Ale přesto ho dáš za ty dveře a vybalíš nákup doma...děti se postupně uklidní, a až budou klidné, tak jim to vysvětlit - že chtěli zůstat venku, ale nákup musí do lednice...jestli ještě chcou, můžete te'd jít ven, pomazlit se...

Nevím, nenapdá mě více košer řešení - že nepotlačují se pocity dítěte, jeho emoce a bu'd je čas ho nechat na místě se vyvztekat a dávám jim při tom empatickou reakci, že to chápeš, je to naprd, chtějí to a to...nebo prostor není a tak jim zabráníš něco dělat, poodneseš je a při tom opět chápeš, že se jim to nelíbí...a až se uklidní, tak jim to vysvětlit, ale bez výčitek, jen proč jsi jednala tak či tak...Když mi to ujede a na malého zakřičím nebo ho plácnu, je mi to pak taky hodně líto, a malému se omluvím, i třeba brečím, že je mi to moc líto, že nechci takto věci řešit, že ho nechci plácat a že se taky učím...pro to dítě je to hodně důležité, že maminka udělala chybu a ne že se dítě chovalo tak "špatně", že máma musela dát na zadek.

@stazina takových situací bych tady taky mohla napsat spousty... zezačátku jsem to řešila tak nějak podobně jako ty, nakonec jsem se vždycky naštvala a křičela, občas i plácla na zadek, po přečtení rabru a pár diskuzí tady se snažím to dělat většinou asi tak nějak, jak píše @blandik, ale je to strašně psychicky vyčerpávají i tak... párkrát to zvládnu, že se nenaštvu a vydržím to jejich řvaní, no a pak to najednou bouchne a i maličkost mě vytočí, já bych asi potřebovala doma nějakej boxovací pytel,abych ze sebe ty emoce nějak dostala. Mě totiž přijde, že dětem ty emoce uznáváme - ale zapomínáme pak na sebe, my taky máme právo na emoce a kvůli nim je moooooooc často potlačuju, všechno se točí kolem toho, co chtějí oni... a když začnu já křičet, tak nikdo neřekne - ano chápu tě, že jsi naštvaná, potřebuješ vyložit nákup... ne, řeknou, že jsi hysterka, co řve na nebohé děti, takže se kontroluješ kontroluješ, až už to pak prostě nejde a vybouchneš...
Vysvětlovat pomáhá předem, jakmie se začnou vztekat, tak už aspoň u nás vysvětlování taky nezabírá, tak buď chvíli počkám, až je to přejde, za 1O minut se ti nákup nezkazí...

@reruna - to je hezký příspěvek, nenapsal bych to líp 🙂 Já teda chodím do koueplny (pokud jsme doma) a třikrát zařvu do prdele, do predele, do prdele 😀 Mimochodem, jak se rabr tváří na motivaci typu - vynesem nákup do schodů a tam za odměnu dostaneš meruňku, lentilku ... cokoliv. Rozum mi říká, že to určitě není správně, ale když jsem fakt v háji, třeba alfíno fakt nechce domů a adam řve v kočárku a my fakt potřebujeme dostat se domů, házím udičky ve formě lentilek. Řekla bych, že k tomu přistupuju max tak 1x týdně, když se mi nechce kromě kočárku tahat i kolo a 13kilového prcka. On teda jezdí hezky a primárně se nechá ukecat i na to, že musíme domů za agátkou (náš pes) apod., ale fakt někdy musím přistoupit i k lentilkové metodě.

díky, holky , za názory, já jsem, o otm večer ještě mluvila s manželem a dneska se segrou, mamkou, trochu mě to pomohlo,já to stále přemýšlím, jak na ně, abychom spolu ,,vyšli"
Budu se vracet sem do diskuze a zde čerpat rydy.Takže díky moc, opatrujte se

@reruna Přesně tak, jako bys mi mluvila z duše. Snažím se s malou komunikovat a vysvětlovat a neřešit spory nátlakem, ale někdy už si nevím rady. Dobře nám to jde, když jsme doma jen s Týnkou. Jakmile přijde víkend a je doma i manžel,je to u nás peklo na zemi. Malá obrátí své chování o100 stupňů a celý víkend je opravdu nesnesitelná. Sice vím, že bych tak uvažovat neměla, ale jinak to napsat nejde. Vzteká se s malými přestávkami celý den a nenechá si ani nic vysvětlit. A to co přes týden funguje, to o víkendu vůbec nejde. Už mě napadlo, jestli tátu nebere jako konkurenci, že si myslí, že nebude středem pozornosti.
Zkoušela jsem s ní o tom promluvit, když jsme byly samy, proč se tak s tátou chová.. Sama mi řekla, že ho zlobí a že neví proč.
Poslední dobou je na mě hodně fixovaná, tak jestli to nemůže být tím?
Máte s tím někdo zkušenost? Ještě bych doplnila, že se její chování s tátou takhle změnilo asi za poslední 2 měsíce. A to se k ní chová hezky, hraje si s ní...Spíš bych řekla, že je k ní méně přísnější než já.

@petule246 Opravdu jsem se upřímně zasmála u tvého příspěvku. Hlavně s tou koupelnou 😀 .
Já často taky odcházím do vedlejší místnosti(a také nejčastěji do koupeny 😉 ),když vím, že jsem rozčílená. Třeba když má malá nějaký její záchvat hysterie a vím, že vysvětlovat si teď nic nenechá. Nejvíc mě naštve, když tak pěkně vysvětluji nějakou věc a mám z toho dobrý pocit a Týnka se stejně vztekne. V té chvíli pochybuji o účinnosti těchto metod výchovy. Ale určitě je to běh na dlouhou trať.

@petule246 tak koupelna je dobrá 😉 a to uplácení bonbonama a tak - máš dobrý pocit, že to není správné, dítě by mělo něco udělat proto, že pochopí smysl té věc a ne pro lentilku, ale vím, jak to svádí, protože je to tak jednoduché a účinné z krátkodobého hlediska, ale z dlouhodobého bohužel ne...

@kopretinka84 ano mám s tím stejnou zkušenost jako ty, když jsem sama s jedním nebo druhým, tak jsou zlatí, i mm když je sám s klukama - to můžou být i oba zaráz, ale hlavně tam nesmím být já, tak říká, jak si spolu pěkně hrajou. Jakmile jsem já s oběma klukama naráz - když přijde Míša ze školky, nebo o víkendu, nedej bože, když jsme společně s mm nebo s babičkou a dědou, tak se chovají jak utržení ze řetězu... Nedávno jsem byla 2 odpoledne sama se starším, to byla taková super pohodička, ani jednou jsem na něho nemusela zvýšit hlas, krásně jsme se na všem domluvili, co budeme dělat, jíst atd.

@reruna - jé, ty máš taky 2 kluky a dokonce s ještě menším věkovým rozestupem než já 🙂 Já jsm z toho měla docela strach, zima byla hrozná, protože starší opravdu dost žárlil, ale je to čím dál lepší a jsem si jistá, že kluci budou skvělí parťáci.
Lentilky určitě nejsou ideální, ale stejně si je asi nechám v záloze pro opravdu krizové procházkové situace a jak jsem psala - fakt to s nima nepřeháním.
@kopretinka84 - alfíno míval taky ukňourané víkendy, když byl mm doma, ale už to odeznělo. Mne trochu přišlo, že tím, že je na něj mm fakt hodnej, hodně si s ním hraje, tak toho trochu zneužíval. Postupně si i mm vytvořil hranice, alfíno pochopil, že táta se musí taky poslouchat (že není jen na hraní) a jsou fakt v zlatí.