Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.
ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
@berenika39 záleží na tom pod čím si člověk představuje slovo uhodit....já děti nebiji,ale někdy plácnu..když už to jinak nejde.
Ale mě je to jedno,jak kdo vychovává děti...jen píši svůj názor a váš vám neberu a neříkám že se mi nelíbí...bylo by to prima,kdyby takto všichni činili...ale bohužel.
Já to můžu určitě zkusit ...a pak dát vědět jaký byl výsledek...takto soudit nemůžu a ani nechci.
@bbberta ...není to dobré,ale chtěla bych být u toho co bys řekla mamince (nějaké) na pískovišti....děti jsou různé a na některé neplatí tyto knížky o výchově :-/
Ahoj
chtěla bych se připojit k vám do diskuze, už xkrát jsem jí pročítala a zajímám se o "jinou výchovu", ale často mi to nějak nevychází, myslím, že náš Adam je dost hyperaktivní a dost Beranní hlava, ale i tak se snažím, abych nebyla příliš přísná a nekompromisní.
Naši byli skvělí, ale dost autoritativní a přísní, nebyli nás, ale jinak jsme musely šlapat jako hodinky. Dost dlouhío jsem si to nepřipouštěla, že by bylo něco špatně, pže nám neustále vštěpovali do hlavy, že nás milujou nade vše, ale když se začal Adam projevovat a naskakovali mi samé příkazy a zákazy, které náš miláček korunoval akorát větším vztekáním a negací, začla jsem uvaovat, že je něco špatně...
Mám koupený i Rabr i Jak mluvit....občas listuju, ale uplně automaticky mi to nenaskakuje, snažím se hlídat, ale tak nějak víc po svojem s pravdou někde uprostřed, pže jsem také od přírody cholerik a Adýs často testuje, ruka mi uletí. Nebudu zastírat!
@wsmoulinkaa Když ono to není o "knížce", ono je to o té myslence, že dítě je tvor úplně stejný jako ty, já, naši partneři...já to beru tak, že my se mezi sebou ani neplácáme, takže to učím i petra. Právě děti, které sem tam dostanou, pak bijí ostatní děti, protože to berou normálně - neumí to řešit jinak. A to je škoda.
@berenika39 pravda je ta...že děti které jsou biti hodněa většinou pro nic za nic....jsou pak poznamenané...ale takové to běžné ne,nedělej,nesmíš, a plácnutí...dítě nezmění...určitě jiný přístup...
já jsem jen z toho tady zmatená....
@wsmoulinkaa Tak to je fajn, že jsi alespoň zmatená, jsi na dobré cestě, fakt! Děti, vychované tradičně - tak jak píšeš, určitě budou jednou normální dospělí, samostatní, ale zkus to brát tak, že si ty tím trochu ulehčiš to soužití, protože nebudeš muset vůbec muset řešit, co udělat, když se začne po páté za den vztekat, válet po zemi, ječet a tak. Tomu se dá předejít a pak k nějakému plácnutí vlastně ani není prostor, důvod. Jsem ráda, že o tom přemýšlíš.
@berenika39 jj na tom něco bude...ikdyž manžel byl bit od otce dost,tak nikdy nikoho nebil...ale je pravda,že když jsme o tom mluvili mi řekl,že své děti nikdy bít nebude,právě proto,že si to prožil. Nic holky jdu dát spinkat svá dítka...jinak vše v dobrém 🙂)
@berenika39 jj přemýšlí...a opravdu jsem to dnes zkoušela jen po dobrém....tak dobrou .-)
@wsmoulinkaa Jasně že v dobrém, kdybychom my tady nerespektovaly jiné názory, tak už nevím....zatím se měj.
@wsmoulinkaa nepochopila jsem -co mam rikat maminam na piskovisti??
@wsmoulinkaa Já třeba výčitky mám...pokaždé, když dostane, výčitky mám...
Přiznávám se bez skurpulí, je to moje selhání- a to i malé plácnutí, on se mi pak víc zatvrdí a třeba se víc vzteká a ječí, leží na zemi, "housenkuje"....
Jinak pročítala jsem zpátky a jak jsi pslaa, že se ti malá seká v obchodě, nebo na cestě, že sedá na zem- to dělá Adam přesně taky....téměř denně.....osvědčilo se mi zaměstnat ho.....první jsem se vždycky ještě víc naštvala, říkala jsem si, dělá mi to scvhálně, schváleně, když mám x tašek a vrčela jsem si pod vousy, dnes polknu a nabídnu mu, třeba jestli mi nechce pomoct....např. neést toal.papír, svoje cereálie apod. anebo odvedu pozornost, vymýšlím, co by doma na něj mohlo čekat.....nebo to jde i naopak....co je zima, nechce mi ven, skoro nikam....takže motivujem....co tam bude, co vezmem za hračku a bla-bla-bla....
Zjistila jsem, že je to pakárna, pže mi automaticky naskakuje- dělej, jdeme....a hotovo....hlášky typu- Proč? Pže jsem to řekla! Nebudu se otom stebou bavit....atd. 😅
bylo nebylo jedno království. žili tam muži a pak taky ještě jiné bytosti - ženy. ty ale nebyly naroveň postavené. věřilo se, že nemají vlastní rozum, vlastní názory, emoce,..... měly povinnosti - chovat se, jak muži považovali za správné. pokud se tak z jakéhokoli důvodu nechovaly, byly potrestány. a bylo to tak v pořádku. dělalo se to tak přece vždycky a vždycky to všichni přežili.
postupně se našli takoví, které napadlo, že možná ženy jsou totéž, co muži, že zaslouží stejný přístup, stejné chování, že možná mají právo na to být naštvané, "neposlouchat" a dokonce že možná ani není v pořádku aby byly za vlastní názor nebo "nesprávné" chování trestány. takových bylo málo a byli hodně potichu, protože na ně okolí koukalo skrz prsty. postupem let jich bylo víc a více a byli čím dál hlasitější a už si nikdo nemyslel, že by byli divní.... dneska má většina žen dokonce i právo volit.....
a bylo nebylo jedno království, kde byli takoví, kteří si mysleli, že děti mají právo na své emoce, mají právo cítit se tak, jak se právě cítí, a dokonce že není úplně správné, aby byly trestány za to, když se chovají tak, jak se zrovna jejich rodičům nelíbí nebo nehodí. nebylo jich moc a byli potichu, protože na ně okolí koukalo skrz prsty - dětem se na zadek přece dávalo odjakživa a všichni jsme to přežili. ale možná, že za pár let je bude slyšet čím dál víc - a jednou se k dětem budeme chovat s respektem k jejich osobě, jejich potřebám, nebudeme je "trestat" a lámat jejich vůli jen proto, aby dělaly to, co my teď zrovna chceme a způsobem, jakým chceme. a bude nám to všem - nebo alespoň většině - připadat stejně samozřejmé, jako jít hodit volební lístek do urny....
@berenika39
@wsmoulinkaa - hezky jste si to vyrikaly 🙂 tak nejak jsem to mela na mysli, ze to chce "zlatou stredni cestu" 🙂
Jinak, taky kdyz Honzik dostal na prdel, tak jsem to citila jako svoje osobni selhani ☹ strasne jsem se za to stydela a mela vycitky svedomi ☹ a citim se klidnejsi, kdyz to nedelam a resim to jinak..
@brambora20 - jo, jo, to jestli mi nechce pomoct s nakupem, to u nas taky pomaha 🙂
Že má plácání NĚJAKÝ účinek potvrzuje dceruška mých známých. Jako malá se chodila hrabat do odpaďáku a dostala za to vždycky přes ruce. Po čase přišla ke koši, způsobně se plácla přes obě ruce a hrabala dál 😀
S tím pískovištěm: já jsem vždycky nejistá, jak se chovat, když jsme v přítomnosti jiných dětí, kterým matky dávají nesmyslné zákazy. Lea pak dělá něco, co je naprosto v pohodě a jiné dítě na ni kouká a nechápe, proč ono nesmí, jsou z toho pak obě zmatené. Jak se v tomhle případě chovat? Fakt nevím. Tíží mě solidarita s těmi omezovanými dětmi...
Abych byla konkrétní: Solná jeskyně, vše promořené solí, sůl na zemi, sůl na zdech, sůl ve vzduchu. Lea sype lopatkou sůl na síťované lehátko (které je celé slané, na konci ho prostě nakloním a ometu). Gábinka celou dobu slyší samé "nedělej, nestoupej, nesmíš", taky by chtěla sypat sůl na lehátko, když to vidí u Ley a nesmí. Nenápadné trknutí pro Gábinky maminku "pak to oprášíme" se minulo účinkem. Prkotina, ale co s tím?
Ahoj holky, tak dneska jsme byli na návštěvě u našich, kde byl i můj brácha s přítelkyní a s malým. A ty rozhodně nepoužívají RaBR a ni trochu a řeknu vám že mije malýho už fakt líto. Buď ho vychovávají pomocí facek nebo pomocí strašení a vydírání. Dneska ho teda strašila za každou blbost. "Nechceš se vyfotit s Jiřkem? Poslouchej už si pro tebe jdou čerti" a zabouchá na na něco jako že ty čerti buší na dveře. Nebo "nechceš dát babi pusu? Ty jsi ošklivej kluk." - a buch buch buch. "Ty neřekneš tetě Čau?" - "Už bouchaj slyšíš?" A tak podobně. Fakt síla, podotýkám malýmu jsou tři roky. Jo a v zásuvce je bubák proto na ní nemůžeš šahat 😝 😢 No a říct jí nic nemůžu, tak malýho aspoň pohladím a řeknu mu něco milýho, protože to ona nedokáže. On to přeci ví že ho má ráda 😢 A ještě je hrdá na to jak to strašení rychle pomáhá, jak rychle poslechne. No co byste čekali od mámi, která vidí své dítě 14 dní v měsíci a to s ním většinou stejně nevydrží být sama a nahání bráchu kdy už se vrátí domů, nebo je u svý mámy nebo kamarádky.
No nechtěla jsem vás tu tím zatěžovat ale potřebovala jsem se tu trochu z toho vypsat, je mi malýho fakt hrozně líto.
Jinak k tomu plácnutí, já jsem bohužel malýho taky párkrát plácla ( většinou když mi hodil třeba s mobilem nebo něčím, co může rozbít, nebo když jsem ho uspávala a on místo toho furt skákal po posteli a blbnul a po tom plácnutí se pak uklidnil a usnul ), ale vím že je to špatný, nejsem na to hrdá a bylo mi ho hrozně líto. Dokonce z jeho pláče bylo poznat jak ho to překvapilo a cítil to jako zradu o de mě od MÁMY, která ho má
chránit a věří jí. Možná to zní divně, ale takhle jsem to z jeho pláče vycítila, neumím to vysvětlit. Proto ho pak konejším a řeknu že jsem ho nechtěla praštit, že je mi to líto a že ho mám moc ráda a vysvětlím mu důvod.
@berenika39 - ja se od vas rada ucim, od vas zkusenych.. Dneska mi manzel rikal, ze byl Honzik hodny, chtela jsem mu rict, ze to chce jen trpélivost a zbytecne nekricet a nevztekat se, ale jeste to chce cas.. Me to jeste da hodne prace nez se naucim nerikat NE, jeste nad tim musim strasne hodne premyslet, ale uz jen to, ze jsem zmenila mysleni v tomto smeru, se citim klidnejsi a zbytecne nehystercim, kdyz nastane krizova situace, uz vim, jak bych nemela reagovat a to je docela osvobozujici 🙂
@fender super. krásně napsaný.
@mrazulka a o tom to je 😵 😵 😵 😵 😵
klidnější matka, klidnější dítě a všechno jde tak nějak líp 😉
@lusy82 přesně tak to připadalo i mě, že to malý cítí, když jsem ho plácla. br.
@cervena_vila s tím košem je to velice názorné 😀 nenaučíme je správně chovat, ale přijímat tresty 😀 oni to tak psali i v rabru nebo v jak mluvit.... nebo možná v obou 😀 že dítě pak ten trest vnímá jako "vykoupení" toho, co udělalo - choval jsem se špatně, byl jsem potrestán, tak je to všechno ok a můžem jet nanovo. jakože je to nenutí se nad tím chováním zamyslet, nést důsledky a poučit se do budoucna.
@lusy82
@fender - s tim placnutim.. Me se stalo, ze mi Honzik rekl. - mami, nebij me.. Ja pak brecela, on videl, ze placu a plakal se mnou a jenom si tu situaci zpetne vratim a zas mam slzy v ocich. Jsem cholerik a nervy mi snadno ujedou, je to tezke.. Ale, jak pise @fender, porad delame chyby, ale kdyz se zadari, tak je to super pocit! U me teda uz jen to, ze vim, ze takhle zareagovat nesmim.. 🙂
@cervena_vila - vidis, to me nikdy nenapadlo, jak mohou byt deti zmatene, ze jedno tohle muze a druhe ne..
@lusy82 to je zajímavý s tím uspáváním to máme podobně. Někdy prostě Leuša hodinu leze po posteli a nesnaží se spát, nebo i utíká, pak nastane situace, kdy se rozbrečí - ani to nemusí být plácnutí, ale sama se bouchne o zeď, nebo už to nevydržím a chytnu ji a přimáčknu k posteli, aby pochopila, že to myslím vážně - a najednou se zklidní, řekne si o hlazení po zádech nebo po bříšku a aktivně se snaží usnout. Já si pak vždycky říkám, jestli mi ta hodina nervů za to stála, že by stačilo ji rozplakat a spala by hned 😀 a samozřejmě ji nikdy naschvál nerozpláču a zas ji hodinu přemlouvám, aby už neskákala...
@lusy82
@cervena_vila -U nas to bylo stejne 🙂). s tim uspavanim a placem, at uz tedy po placnuti nebo proste "po smichu prijde plac" , ze se bouchnul atd., taky hned klidek a spanek, ale ted uz to nedela, vztekani pri usinani uz je za nami 🙂
@bbberta Já jsem to "nic mi do výchova jiných" myslela tak, že mi nepřísluší nikomu vnucovat svůj pohled na věc.....