Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.
ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
Jídlo taky nechávám plavat, když nechce (což je málokdy), vezme si později, ale problém je někdy v situacích jako dnes - z oběda pár lžiček, pak spaní, potom nechtěla nic - ok, šly jsme ven a na hřišti tak blbnula, že jí vyhládlo a to se pak změní z hodné karkulky na lítého vlka 😉 takže jakýkoli podnět stačí a vyfikne skvělou scénku.. vím, že by nenastala, kdyby nebyla hladová.. byla to moje chyba a měla jsem to předvídat, uvědomila jsem si to až po chvíli, kdy jsem jí dala brumíka, kterého se slzami v očích 😅 zhltla a byl zase klid 🙂 Taky nevím jak to dělat a nevnucovat, když věta "Budeš mít hlad" je pro ni v přítomném okamžiku sci-fi
S jídlem je to těžký, lehko se řekne, být důsledná, dodržovat přesné časy jídla, u jídla žádné hraní, když nechceš, tak nejez, atd. ale pak je tady dítě, který je samá kost a kůže a vymýšlí a nejí a můj pocit, že prostě MUSÍ jíst.... ještě že aspoň jedno dítě mám "žravé" a doufám, že zase u něj nebudu muset řešit druhý extrém a utrhávat mu od úst. Takže já se snažím dodržovat hlavní jídla a svačinky, přišla jsem na to, že důležité je nemíchat - dávat jídlo na talíři zvlášť, ať si vybere aspoň něco... nebo to udělat tak, aby nepoznal, že je v jídle maso, zelenina atd. - takže například má rád těstoviny, tak tam přimíchám lehce trochu pomletého vařeného masa,aby to nepoznal.... nebo má rád buchty, tak do těsta přimíchám zeleninová pyré... ovocná pyré atd.
@apollo11 naštěstí dítě má pamě´t a věř tomu, že si zapamatuje, že když se nenají, tak bude mít hlad....budoucnost si možná představit nedokáže, ale paměť mají děti dobrou...
@reruna U nas problem s jidlem nikdy nebyl, maly neni mlsny nebo spis nebyl :-/ a ten režim hlavniho jidla a svačin fungoval, jedl pekne v zidlicce. Jenomže ted nechce vubec nic, kromě jidla se rano oblect, vycurat, vysmrkat se, pockat na me u dveri atd. Proste je ted porad v opozici a ja uz si nevim rady. Vim, ze to prejde, jen si rikam, jak tak zas mohl prepnout na neposlouchani, kdyz jeste pred par tydnama stacilo vysvetlit a relativne poslouchal.Oni se asi porad meni...
Zdravím holky, mám dotaz🙂 neznáte nějaké internetové knihkupectví, kde by se dalo najednou koupit Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly a Sourozenci bez rivality? Hledám, hledám a nic najít nemůžu....
díky moc🙂
aha, to jsem přišla s křížkem po funuse....
no příští týden vyrážím do Prahy, tak se tam zkusím podívat. Díky holky
ne všichni asi chodíte na diskuzi RABR, takže pro vás..... @majdula dala odkaz na jeden článek... pokud s ním alespoň částečně souhlasíte, nečtěte diskuzi pod ním 😝
pokud to způsobí, že jeden jediný člověk na základě tohoto článku změní svůj přístup, pak splnil svůj účel.
Holky, jak se k té diskuzi dostanu? Mně se zobrazuje jen část toho posledního příspěvku... 😕
smutné je na tom to, že ti lidí kritizují něco, o čem nic neví 😅 😖 očividně si myslí, že nebít dítě automaticky znamená dovolit mu dělat si co chce, aby z něj následně vyrostl ala americký tenageer, který chodí s pistolí za pasem a střílí do spolužáků 😝
@fim dole pod tím článkem když sroluješ.... tam by se ti měly zobrazovat příspěvky..... ale jestli se ti nezobrazují, tak buď jedině ráda 😅
na druhou stranu si říkám, že lidé, co s tím souhlasí, tam nepůjdou diskutovat, protože je jim jasné, jak by dopadli... ukamenováni a sežráni 😝
@fender Jistě máš s tím "sortimentem" pravdu. A děkuju. 😉
Já se musím přiznat, že jsa vychována metodou "Škoda rány, která padne vedle" jsem ji také dost využívala, ale i bez článků v reflexu mi došlo, že to není ta správná cesta. zejména že nikam nevede.
RABR mám i koupený doma, ale zatím jsem se moc daleko nedostala - není kdy číst. Tak jdu na to intuitivně.
Musím tedy říct, že není dítě jako dítě - mám srovnání minimálně mezi syny - a ono se lehce radí, jak na někoho, ale ono na to moje starší dítko moc věcí neplatí - žije si vlastním životem, vypnuto, nevnímá, na bonbónek teda slyší pacholek, na vařečku taky, asi na potřetí, jinak když nechce, tak prostě nechce a nazdar. Tak mezi tím tak nějak bruslím, tresty omezuju, co to jde, ale bez nich to zatím úplně neumím. 😔
@fim já myslím, že je nejdůležitější, že si uvědomuješ, že to jde i jinak 😉 žádný učený z nebe nespadl, ono je třeba se k mnohému dopracovat, metodou pokusů a omylů, mnohdy spíše těch omylů.... mnoho věcí je v nás zakořeněných hodně hluboko a i když třeba víme, jak bychom chtěli, aby to vypadalo, stejně v krizové situaci zareagujeme tak, jak jsme si stokrát říkali, že nidky reagovat nebudeme 😅 😝 😀
@fender Určitě! A musíme si uvědomit, že někdo holt není tak osvícený a potřebuje o RABRu nejdřív slyšet, aby ho potom zkusil - a to holt neslyšíme všichni ve stejnou dobu. 😉
Ale jak říkám - není dítě jako dítě. Já osobně opravdu považuje toho mýho draka za docela velký sousto. 😅 A to teda než zpracuju bude asi ještě chvíli trvat. Teď zrovna máme obdobíčko, kdy sám neví, co chce - v jednu chvíli chce toto a obratem momentu už to nechce. A to je teda mazec. Kor když už nemám jen jeho, že? 😉
tak to je jasné, každý prcek je jiný, na každého platí něco trochu jiného, atd..... a věřím tomu, že se dvěma dětma je to ne dvakrát těžší, než s jedním, ale asi tak osmkrát 😅
nicméně myslím, že základní rabrovská pravidla jako slušnost, respekt, empatie.... se dá použít u všech. včetně dospělých.
@fender To je přesný. Setkala jsem se s majoritním pevným názorem, že když dítě nedostává "výchovné", že v patnácti svoje rodiče zapíchne. Jako sorry, já bita nebila a nemám žádné nutkání do rodičů píchat nožem 😀
Většinou je to jako vlna odporu proti připravovanému zákonu o tělesných trestech. Jeden můj vrstevník to komentoval, že mu nikdo nebude kecat do toho, jestli smí dát dítěti na prdel... Je to jak když lidi koukají na svět jen malým kukátkem, vůbec nejsou schopni ani akceptovat, že to jde dělat jinak. Ve chvíli, kdy by tu myšlenku přijali, museli by přiznat, že oni a jejich rodiče dělají chyby. A na takovou hloubku sebereflexe jen tak někdo nemá.
Ani nevíte, jak jsem ráda, že se mám s kým podporovat, že mám čtyři kámošky, se kterými to můžeme probrat, aniž bychom se na sebe dívaly skrz prsty. A že je tu tahle diskuse...
A to jsem prosím chtěla napsat něco úplně jiného... Trošku pro zasmání:
Včera, ZOO, dětský koutek, lanová opičí dráha, holčička tak 10let, příšerné nízké kecky na sucháč dostala vynadáno za to, že se naschvál zouvá, když jí po třetí upadla bota... Kdo jí ty boty asi koupil?
Muzeum dřevařství, dětská dílna, malování na dřevěného motýlka, matka+dcera, věk asi 10let.
M: Vem si jiný štětec, je moc tlustý.
D: Ne, maminko, mně se s ním maluje dobře.
M: Dáváš tam moc barvy... Maluj jen na ty okraje. Celý to zapatláš. Podívej se jak to vypadá. Tuhle barvu si vem. Kdybych věděla, že chceš malovat podle sebe a ne podle vzoru, tak jsem s tebou tak neztrácela čas...
(atd asi 10minut)
D: Maminko, to se NÁM ale povedlo!
@fender ano, souhlas 🙂
třeba dneska ráno jsem štěkla na manžela, že mi nalil do kafe moc vody, kam se mi jako má vejít mlíko??? 😅 jo, bylo to v šest ráno, já se sotva vypotácela z postele, oči napůl slepený... ale to není omluva...
a pak mi to bylo tak líto... on mi udělá kafe a já na něj ještě štěknu, že blbě... omluvila jsem se, hned co mi to secvaklo, přiznala chybu a bylo to ok...
jen jsem tím chtěla říct, že směrem k dítěti mi tyhle principy jdou tak nějak samozřejměji než k dospělým, daleko víc si dávám pozor na to, abych správně jednala s matějem a vedle mi to ještě občas ustřelí 😅 a přitom podstata je stejná... ale učím se to 🙂
@cervena_vila ano, i já si všímám stále častěji podobných situací... podobnou s tím malováním jsem zažila nedávno 😅
ženy boženy, já mám dotaz.......
u nás se nestraší žádnými čerty ani zlými osobami, bubáci jsou v pohádkách a strašáci na poli, nicméně nevím, jak malému vysvětlit, že není dobré, aby kamkoli chodil s cizími lidmi? jako, on není nikde sám, že bych ho neměla na očích, nicméně zrovna dneska jsme po cestě z obchodu potkali takového echt bezďáka, který se s námi okamžitě dával do řeči, malý z něj byl trochu vyjevený....
nechci používat věty typu když půjdeš někam s cizím pánem tak ten ti... udělá nevím co..... ale vůbec nevím, jak mu tyhle věci podat nějak přiměřeně jeho věku 😕
@fender petr si minulý týden vzal v klidu bonbony od paní, zatímco na mě čekal před wc. málem mě porazilo. řekla jsem mu, že když na něj bude mluvit někdo cizí, nebo mu něco dávat, stačí, když mi to hne řekne, zavolá na mě, a spolu to domluvíme. že nevíme, jestli ten pán, nebo paní jsou hodný a já mu to pomůžu poznat. zatím to tak stačí. víc by nepobral, si myslím. nikde není sám, jen ted před tím wc 😝 .
pak jsem to doma přirovnala k psům, hučím do něj, že každého pejska nemůžem pohladit, rpotože nevíme, jestli je hodný nebo zlý, tak se nejdřív musíme zeptat....
@berenika39 a myslíš, že má smysl o tom mluvit v tomhle věku nějak preventivně? nebo prostě až na to přijde tak v konkrétní situaci..... to s tím hodným/zlým pánem se mi zdá rozumné....
já mám obecně zkušenost, že Míšu spíš podceňuju, že si myslím, že je na spoustu věcí ještě "malý", přitom on chápe věci, že mi kolikrát zůstává rozum stát. ale zas ho tím nechci nijak zatěžovat nebo zbytečně stresovat....
@fender preventivně nevím, já reagovala na vzniklou situaci, nemyslím, že kdybys mu udělala doma přednášku, že by si to vybavil ve správnou dobu a použil to. ale - pokud si tu situaci prožije, pak už to asi smysl má. jen moje teorie🙂
@fender zkopči to do rabr, sama jsem zvědavá, jak na to...dík.
@berenika39 už je to tam 🙂
Ahoj holky, občas nakouknu, i když zatím ještě nemáme 2+ 😉 Myslím, že nikdy není dost brzo. Knížku "Jak mluvit..." jsem koupila už před porodem a četla zatím třikrát 😅 a dokonce ji dvakrát už četl i manžel. No za chvíli nám to začne v plné parádě... už teď jdu prosit o tip, radu.
Beník mě občas, když je takový rozjetý a rozjívený, plácne do obličeje, ale dost. Když mu řeknu nene, to je au a mamince děláme jenom malá malá (Sorry za ten slovník, ale však víte, jak je to s takovýmahle malýma opičákama 😉 ), tak na mě kouká a v očích mu úplně vidím, jak si z toho nic nebere, nevím, jak jinak mu to říct, už jsem ho zkoušela i odnést na minutu do cestovní postýlky v pokojíčku (jakože izolace), to chvíli řve, ale pak když ho vezmu zpátky, klidně mě plácne znova a kouká, co já na to... Když na něj houkne manžel, přitom řekne úplně to samý, tak se malý hned rozbrečí a pláče třeba pět minut a je vidět, jak je mu to hrozně líto 😅 Nějaké nápady? 😅 Děkuju moc!
@cervena_vila Tak jsem si tak vzpoměla, na sebe, když mluvíš o těch tělesných trestech, já byla bitá docela často a párkrát jsem dostala facku i ve dvaceti. A tenkrát si pamatuju, že jsem se tak tak udržela, abych jí tátovi nevrátila, jak jsem se cítila poníženě a naštvaně. A vidím to i u tříletého synovce, který tu facku mámě i vrátí. Tak tady je jasně vidět, co víc vede děti k násilý. Tak nechápu jak můžou lidi tvrdit, že když budem k dětem chápavý a respektující, že nám pak budou mít potřebu v patnácti ublížit.
@ameliejulliette zkus mu tu ručičku vzít, než tě plácne, nebo i potom, a tou ručičkou se pohlaď, udělej si malá 😉 , přidej pusu, jak se ti líbilo, že je to příjemné, když tě pohladil🙂. úplně vynech to NENE. To je pro něj pokyn - zkus to znovu. Fakt, zdá se to jako slovíčkaření, ale ta vynechaná negace dělá divy, hlavně později, v období vzdoru, alespon si to ted natrenuješ. 🙂
podstata je nabídnout mu to, jak to je lepší, jak to jde jinak, než zakázat to, co dělal. Trest za to, že to udělal, to odnesení pryč, to myslím v tomhle věku nemůže fungovat, oni žijí okamžikem, neumí si to ještě spojit, v té postýlce už prožívá zase jen to, že jsi ho tam odnesla, ale ne to, že to mělo být jako trest za plácnutí.
@judith.von ahoj, zkus se nad to povznést. opravdu. jakýmkoliv "bojem" se vzdorovitým prckem nedosáhneš vůbec nic, max bojkot a zhoršení. zkus ho překvapit: ty dneska nechceš jíst? to nevadí, nemusíš. tečka. (další jídlo bude až na něj bude čas). Dej mu pochopení, nechceš - nemusíš. Třeba se budeš divit. Jíst sám se naučí přesně v době, kdy na to bude motoricky zralý, ne v době, kdy chceš ty, to je jistota 😉. Klid, je čas, zhruba kolem tří let.
k tomu stolování - zkus změnu. udělej nově jeho místo - nový stolek, příbor, prostírání, všechno jinnak. zapomene na vzdor, protože ho zaujmou novoty, chce to se dostat z toho zacyklení, kdy už jdete jeden proti druhému, ty se snažíš ho u knížky nakrmit a on se snaží být v opozici - v rámci svého vývojového období 😉 . A to je špatně.