Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

reruna
12. čer 2012

@blandik jo jo, předškolní věk je typický velkým rozvojem fantazie právě a ten strach ze tmy nebo ze samoty se může objevit i u dětí, které byly dříve v pohodě, rozvíjí se taky bájné lži - dítě si vymýšlí neuvěřitelné věci a věří jim, když si vymyslí strašidlo pod postelí, tak je tam a nevymluvíš mu to. Míša třeba často mívá špatné sny a začalo to právě až kolem 4 roku, jednou se dokonce objevil i noční děs, to právě souvisí s tou fantazií a taky stresem a taky musím fakt hlídat, na co se dívá v tv, některé i kreslené pohádky, které chodí před spaním v Animáčku jsme museli zrušit, jsem ráda, že tam je teď na ČT1 ta Kouzelná školka před Večerníčkem, z Matýska fakt noční můry nemá🙂
Je zajímavé, že ten rozvoj fantazie se dá využít i při řešení problémů chování - rodiče často všechno řeší rozumem, ale děti strašně dobře reagují na různá magicko-fantastická řešení - pohádky, nadpřirozené bytosti atd. (to mám třeba od autora J.Uwe-Rogge)

blandik
autor
12. čer 2012

@reruna - aha, děkuji. Jak přesně myslíš, že děti reagují na magicko-fantastická řešení? To by mě zajímalo? Já animáček nemám moc ráda, našem ustačil Gargamel:o(, když mu to pustili u tchánovců. Ale zrovna včera nám nejspíše přestala fungovat telka, pár let stará...takže nejspíše nebude ani večerníček a budeme mít klidné večery.

2veverka
12. čer 2012

@zizala79
@betelgeuzz
@reruna Holky, nezlobte se, ale pro mě to není výzva k polemice, protože jsem nepsala, že kdokoliv v dnešní společnosti by měl nechat dvouleté děcko, aby přezvalo odpovědnost za mimino . Pro mě to bylo pouze upozornění, že dle vzpomínek, které nemám jen z jediného zdroje, už dvouleté dítě bylo dosti samostatné, chodilo samo po vesnici, patrně drndalo sourozence v tehdy nizoučkém kočárku, podalo mu dudlík z chleba obaleného v látce, neb tomu bylo okolnostmi donuceno, v nuzných podmínkách asi i něco víc - tak si to představuju, ale jak se to konkrétně dělo, jsem nezjišťovala. Mým tématem bylo něco jiného - to, že tříleté dítě je podle mě dost vyspělé na úklid ( s přihlédnutím ke konkr. situaci),

2veverka
12. čer 2012

@reruna Od Zdeňka Matějčka znám všechny knížky a mám ho moc ráda, jako všichni, i když i některé jeho informace jsou dnes už překonané. Mým cílem není dávat najevo opovržení nad populární psychologií jako takovou. Pouze konstatuju, že když čtu Junga ad., nejsem nijak nadšená z Konceptu kontinua a z některých dalších knih, z nichž se staly bestselery. Některé zajímavější knížky jsou třeba skoro skryté. Jindy zase mám pocit silného zjednodušování.

cervena_vila
12. čer 2012

@blandik -Ad magické řešení problémů: Zrovna znám jeden konkrétní příklad, který použila známá doktorka, co dělá dětskou psychiatrii, na holčičku, která se začala znova počůrávat v noci v posteli. Když byla ráno postel počůraná, řekla maminka holčičce, že v noci přišel skřítek (a dala mu nějaké jméno, to už si nepamatuju) a postel jí počůral. A bylo hotovo. Jestli se počůrala ještě dvakrát? Prostě to skončilo.
Nevím už, co bylo zdrojem toho počůrávání, jestli mladší sourozenec, nebo stres v první třídě, ale tím, že se ta vina hodila na zlého skřítka a ne na holčičku, mohli se pak zabývat kořenem skutečného problému a ne tím, že mají jako ventilaci každé ráno mokrou postel 😉

Někdo taky používá nočníkového skřítka na učení na nočník. Když je den bez nehod, dá za odměnu večer skřítek nějaký dárek pod polštář. Třeba lentilku. Vyhne se tak návyku na odměnu, ačkoliv se mi zdá, že to má slabá místa a já bych to nepoužívala.
Nebo dudlíková víla - to dokonce opravdu funguje na nějaké webovce. Dudlík se pošle víle a ona na oplátku pošle dítěti dopis, co opravdu přijde poštou 😀 Ale to je taková blbina...

2veverka
12. čer 2012

@blandik Ahoj, mně naše téma přijde moc zajímavé, ale musím se krotit, jinak zanedbávám děti, domácnost a nemám ze sebe dobrý pocit.
Víš co, ty máš pravděpodobně pocit, že laskavost a vstřícnost by měla být úplně základním postojem. Souhlasím, ale pokud je postavena ultimativně, podle mě se z toho stává další stereotyp, tíživý tam, kde neladí s celkovým založením člověka. Můžu se např. snažit s kolegy v práci rozumně spolupracovat, ale jsou přece i situace, kdy řeknu - to tedy v žádném případě ne, teď to bude tak, jak to chci já. Vypadá to, jako by byly jen tři typy výchovy, dle základního rozdělení - pokud jsi autoritativní, tak zásadně vychováváš formou příkazů, trestů a ran atd. Ale tak to přece vůbec nemusí být. Můžu být v srdci demokrat, který se se svým dítětem domlouvá, nepoužívá klišé, stydí se, když po něm doktorka zbytečně vyžaduje kouzelné slovíčko, ale potřebuju přece taky říct - tak tady pr. Když dítě provokuje, překračuje stanovené dohody (aby zjistilo,kde ta hranice leží), ubližuje ostatním, stává se obtížným a omezuje potřeby druhých, velice jasně postavím na odpor. Kdyby ne, podle mě by to byla jakási absolutizace projevů dítěte, které vždycky udávají tón. Podle mě tedy není primární snaha se vždy pokusit interpretovat reakce, ale podle situací s těmito reakcemi tvárně pracovat. Přece vždycky byli lidé, co dobře vychovali děti, pokud dokázali uvést v soulad vlastní přirozenost se zřetelem na potřeby dítěte. A to by měla být záležitost, k níž jsme od přírody vybaveni...

To, co říkáš o maminčině únavě přenášené na dítě, je ovšem pravda, a je to těžké, zvlášť když tu potřebu nelze tak jednoduše naplnit.

2veverka
12. čer 2012

@blandik Myslíš, že např. v naší generaci byli kluci časně vedeni k domácím pracím? Mně stále připadá, že mnozí nebyli vedeni k žádné reálné odpovědnosti za praktický život...

cervena_vila
12. čer 2012

S těmi domácími pracemi je to sporné. Já mám prostě pocit, že dospělí chlapi zleniví, když jim manželka ustoupí z cesty. Bez ohledu na to, jak v dětství makali. Musí to být něco zakořeněného ještě z jeskyně 😀
Vidím to na své rodině. Můj děda velmi autoritativně (přirozená autorita, takový ten selský typ) vedl všech svých pět dětí k pracovitosti - od domácnosti po zahradu, makali všichni a myslím, že na zahrádce to pak kompenzovala sklizeň, že tam byla smysluplnost. Výsledkem jsou tři pořádné makající ženské a dva chlapi, kteří neudělají pohyb navíc. Jeden možná vynáší koš a uvaří si snídani, druhý si občas vypere...
Můj manžel nedělá doma vůbec nic. Trápí mě to, ale dohody prostě nefungují a jakýkoliv nátlak bojkotuje 😅 Základ z dětství: museli se o sebe starat téměř sami se starší sestrou a mladším bratrem. Kde se v něm vzal názor, že "chlap vydělává, ženská dělá domácnost" opravdu netuším, protože v jiných věcech je názorově pokrokový a tak přirozeně respektující.
A manžel mojí kamarádky naopak vychází z rodinného prostředí "chlap vydělává, ženská dělá domácnost" a po svatbě si sedli a dohodli se, že tak to nechtějí a dělí se o domácí práce takovým způsobem, že bych ho pozlatila - bez jakékoliv nechuti žehlí, vysává nebo vynáší koš a oběma přináší radost, jak jim to funguje a jaký v nich budou mít jejich děti jednou příklad...

hamma
12. čer 2012

@2veverka Tuto diskuzi už dlouho pročítám, moc často nepřispívám, ale zaujaly mě tvoje názory - je to trochu něco jiného, než většina ostatních tady zastává (musím tedy říct, že včetně mě). Taky se docela zajímám o psychologii i filozofii a tak mi to nedá nereagovat - píšeš, že člověk potřebuje naplňovat svoje potřeby a nemůže reagovat jinak, než jakou má povahu (třeba veselý člověk laskavě), to skutečně mnoho psychologů (včetně Freuda a Junga, řekla bych) tvrdí, ale pak jsou i psychologové a filozofové (zejména Viktor E. Frankl, většina z fenomenologů - přístupný a srozumitelný je Jan Sokol), kteří to dovedli ještě kousek dál a tvrdí, že člověka dělá člověkem (rozuměj svobodným tvorem) to, že právě dokáže reagovat jinak, než jak mu velí jeho podstata a dokonce dokáže plnohodnotně žít, aniž by byly naplněny všechny (Frankl dokonce tvrdí většina!) z jeho potřeb.
Ostatně ten Jung už je také v mnohém překonaný (podobně jako Matějček) a myslím, že výchova dětí není v psychoanalýze a hlubinné psychologii nějak zvlášť dobře zpracovaná a udávání jakýchkoli věkových hranic ve vývoji dítěte je také už překonané (viz. třeba český psycholog Václav Mertin).
Tak tolik filozofické okénko🙂

hamma
12. čer 2012

A domácí práce? Já například jsem měla doma velkou volnost - nemusela jsem dělat prakticky nic, maminka všechno udělala sama a za nás. Musely jsme se sestrou jedině utírat nádobí a uklízet si ve svém pokojíčku (což jsme stejně moc nedělaly). No a teď jsem naprosto schopná vést svoji domácnost, ano - máme nepořádek, na lince je špinavé nádobí, podlaha by potřebovala vytřít a prádlo vyžehlit. Ale NO A CO?
Myslím, že bychom se už měli vzdát té představy, že když malým dětem vštípíme, že se musí dělat tohle a tamto, že to pak už budou dělat pořád a rády. Nejsme žádní bohové, abychom to dokázali - stejně si to každý v dospělosti udělá jak chce! Kolikrát nám všem například opakovali, že u jídla se nečte? A přiznejme si - kolik z nás si například zrovna tyhle stránky prohlíží u jídla - já teda jo🙂
Důležité je dát dětem pochopení, lásku a důvěru v sebe samé, aby z nich vyrostli lidé, kteří si dokáží sami rozhodnout, kdy a co je třeba uklidit a jestli je to vůbec potřeba 🙂
Dobrou noc.

2veverka
12. čer 2012

@hamma Moje zkušenost je ta, že ženské, které k tomu nebyly v dětství vedeny, tu odpovědnost pak plně přijmou, ale učíš se tomu jako novým úkolům, což zabere mnohem víc energie, než kdyby to bylo automatizované. U chlapů velmi záleží, jakou roli má dohodnutou s partnerkou. Pro mě osobně je rovnoprávnost tam, kde k této dělbě přirozeně dochází, a mám zkrátka úctu ne k tomu, že byl chlap od mládí cepován, ale že si v určitém věku uvědomí svou vlastní roli, svůj vlastní díl odpovědnosti na společném životě, soulad mezi duševním a praktickým.
Jo jo, je spousta "překonaných autorů", ale přitom tak inspirativních.
Dobrou noc!

reruna
13. čer 2012

@2veverka tříleté dítě je rozhodně schopné si uklidit hračky, ale asi ne, jak by sis představovala, tedy že uklidí pokojík, zatímco ty v kuchyni budeš připravovat večeři, na to většina tříletých dětí zralá není a potřebuje pomoc rodiče, aspoň začít ten úklid s ním, říct - lego do krabice, autíčka do garáže apod. potom může zkusit odejít a nechat dítě to dokončit, ale i tak se může stát, že si místo úklidu začne znovu hrát.
S tím 2letým a staráním se o sourozence, ok, už jsem pochopila, jak to myslíš, náš starší taky ve 2 letech dokázal pohoupat kočárek, podat plenku, pomáhat při koupání, podával sám od sebe dudlík atd. prostě jsme byli spolu doma, já dělala domácí práce, on se mnou, miminko v košíku - asi podobně jako na vesnici před x lety, akorát že povaha těch domácích prací je už jiná a vybavení a hračky taky....ale rozhodně nikdo tehdy ani te´d nenechá to 2leté starat se o miminko samotného a bez dozoru....ale tak jsi to asi taky myslela, jen jsme se špatně pochopili.
A k té literatuře, tady doporučujeme hlavně populární - tedy zjednodušující - protože fakt každá maminka nemá na to, číst si ve volném čase Junga a spol... pokud to nezná ze školy, tak je jednodušší sáhnout po jiné literatuře. V podstatě souhlasím s tebou, ano, jsou 3 hlavní výchovné styly, ale málokdo je striktně jenom v tom jednom... Jinak o psychologii by se daly vést dlouho debaty, ale nikdo na to nemáme čas, i když jsme na "dovolené", potom je spousta věcí napsaných jen v náznaku, spěchu, nepřesně....
Podle mě jsou hranice pro děti důležité, tak jak píšeš, tu Naomi Aldort jsem zatím nečetla, to co píše @blandik o jejích názorech mi přijde zajímavé, ale prozatím jsem spíše skeptická a zavání mi to přílišnou volností pro dítě, tak zatím nastavená nejsem

reruna
13. čer 2012

@blandik magická řešení problémů pomocí symbolů, fantazijních představ, magie a mýtů - vysvětlila cervena vila, rodiče to většinou odmítají (přece si nebude vymýšlet a lhát?), ale děti to vítají, prý dokonce potřebují a může to pomoct, samozřejmě na každé dítě bude fungovat něco jiného

blandik
autor
13. čer 2012

@reruna, @cervena_vila - asi jsem typický příklad, když bych tohle nedokázala použít na dítě, mě se tohle právě hodně příčí, spíše malému říkám, že čert neexistuje, skřítek je taky jen v pohádce...a kdykoliv je nějaký problém /typu něco rozlitého, rozbitého (stalo se to vůbec? dumám) nebom mokrá postel, tak to beru přirozeně, že tohle sre prostě stává...otázka je, když se to stane prvňáčkovi, tak je to pro to dítě určitě jiné než pro tříleťáka..říká se, že děti tento fantazijní svět potřebují, ale nejsem si jistá, jestli tohle není jen pozůstatek dřívějšího názoru a přístupu, vždyť téměř každá pohádka je založená na tom, že dítě neposlechne a někdo příjde a odnese ho (tedy zaměřené hodně na poslušnost)..já vidím, jak moc nežijem v těch pohádkách, že malý si fantaziji používá na reálné věci, zrovna teď řídí kosmickou raketu pod dekou...

blandik
autor
13. čer 2012

@2veverka - mě to taky obohacuje, většinou, když ve mě probíhá nějaký takový silný "třes" jako teď, tak pak své myšlenky více ventiluji tady, pak zase mívám období, kdy se stáhnu...napíšu večer k obému - i chlapům i laskavosti, až bude více klidu na myšlenky :o) zatím zdravím.

blandik
autor
13. čer 2012

@2veverka - myslím, že nikdo z nás nebyl pořádně vedený k odpovědnosti za vlastní život, právě díky plus mínus autoritativní výchově, kde vlastně o všem zásadním rozhodovali rodiče, s tím, že dítě není dost kompetentní - ať už se to týkalo raného věku - teď se vyčůrej, musí se ti chtít, neběhej, spadneš, co jsi dostal za známku, učíš se, jestli se nebudeš, tak...- čím více zodpovědnosti na sebe převezme autorita, tím méně zodpovědnosti cítí dítě za své jednání - proto třeba dneska jsem s malým vůbec nediskutovala, když chtěl jít ven do deště jezdit na odrážedle, a dokonce chtěl i do obchodu, šli jsem, jak jsme jeli domů s nákupem, říkal mi, že v dešti se nejezdí dobře (já byla pod deštníkem).
Navíc naši rodiče nebyli moc zvyklí nám cokoliv vysvětlovat, to vedení k práci se dělo jen na základě příkazu nebo prostě očekávání, že to budeme dělat a nám se nechtělo, tak pak jsme byli líní a nevděční (ani to nemuseli říct nahlas), ale bylo to cítit. Nenechali nám prostor, si práci uspořádat, když jsme to udělali, tak nepoděkovali, ale bylo to - no konečně..prostě jsme byli jako lopaty, které občas byly v jejich očích gumové. Neměli jsme žádnou zpětnou vazbu pozitivní nebo pocit, že si to sami řídíme a že máme radost z práce..navíc rodiče sami neprojevovali nadšení, že mají uklízet nebo vařit oběd - pořád to byl v rovině povinnosti pro nás i pro ně, kde oni byli ti, co diktovali, kritizovali apod.

Skutečně si myslím, že kdysi nás více méně nátlakem nutili (i kluky) fungovat /možná někde to bylo i tak ,že kluci nemuseli, protože prostě musí hlavně holky), ale hlavně - naši tátové nemakali, nepracovali, většinu toho udělaly mámy a to ještě s nelibostí kolikrát a tak kluci (jelikož celý život byli malí panáčci v rodině), tak až dospěli, stali se velkými panáčky a prostě většími než je manželka, a chovají se jako jejich tátové, tedy nemají přirozenou potřebu makat...a co dělají ženské? Když už se chlap ochomejtne u nějaké té domácí práce, tak mu do toho mluví, poučují, kritizují, komentují a nakonec si to raději udělají samy. Navíc chlapům pořád něco připomínáme, jakoby byli malí kluci - zavolal jsi tam, máš svačinu, co budeš jíst? není divu, že se velmi ochotně ve svém dospělém věku vzdali jakékoliv snahy být v panelákovém bytě aktivní...Dospělí kluci se začali zrcadlit své otce a my dospělé holčičky jsme převzaly role svých matek..druhou věcí je, že každou další generací jakoby narůstá nespokojenost ženských, uvědomování..ale jelikož jedinou zkušenost z domu, jak věci řešit, je kritika a útak, tak útočíme a kritizujeme a stěžujeme si na chlapy, což opravdu není pro ně vůbec motivující.
@hamma - velmi s tebou souhlasím, ohledně těch domácích prací (já měla taky celkem librální rodiče, ale máma když po mě něco chtěla, tak to chtěla hned a dávala najevo nelibost, takové velké zklamání v hlase, když jsem reagovala - mě se nechcéééé a sama dávala najevo, že ji točí, že ji manžel nepomáhá /tedy ne přímo jemu, o tom podle mě nikdy nemluvili/ a že ji ta práce nebaví - pořád dokola)..
já si myslím, že nechat děti dýchat a hlavně si udělat pořádek u sebe, já třeba uklízím, jen když se mi chce a pak s chutí. Úklid neplánuji, ale prostě to přijde a pak si to užiju...a snažím se dávat najevo malému moje pozitivní prožívání, že mě to uklízení baví, a mám radost z průběhu i výsledku těch činností:o) tedy budovat pozitivní postoj. Vidím na něm, že třeba k uklízení hraček má pozitivní přístup.
Nevím, jak to bude do budouna, ale nechci malého zvykat proti jeho vůli na domácí práce, spíše chci, aby skutečně zažil ten rytmus, tu moji radost, když mě baví uklízet, že uvařím...zatím má tři a půl, když nechce večer uklízet, tak to udělám já a komentuji, že se může ke mě přidat, že mám ráda, když věci jsou večer na místě, ráno je najdeme, ale nenutím ho. Zatím každý večer jde. Možná až bude v další vývojové trojce, po tom šestém roce, tak sám si to začne dělat, bude to pro něj přirozené..nějak se mi zdá, že děti mezi tím třetím a šestým rokem ještě moc často mají svůj svět a svůj čas, a že trvání na něčem, vybuduje odpor.

cervena_vila
13. čer 2012

@blandik Zrovna vcera jsem si vyslechla v cekarne matku a babicku zcela hodneho - jen tak detsky veseleho chlapecka, jak ho odnese cert, kdyz nebude "sedet na prdeli". To si myslim, ze je hodne spatne pouzite magicke reseni. Vyuzivani techto veci k posilovani strachu se mi zda obludne, ale asi je to nejcastejsi zpusob, jak se s tim setkavame...

reruna
13. čer 2012

@cervena_vila ano to je zrovna špatný příklad toho, jak se to použije... já už si nepamatuju přesně všechny příklady, které tam zrovna v té knížce byly, ale rozhodně to nebylo tohle 😝 bylo to tam třeba v souvislosti, kdy má dítě zkušenost třeba s úmrtím v rodině, jak to vysvětlit a podobná složitější témata, ne strašení

cervena_vila
13. čer 2012

@reruna Co to bylo za knížku s tím magickým řešením? To by mě zajímalo. Já jsem ještě neměla důvod to použít, ty čtyři příklady, co jsem tu psala byly jen ze života, jak jsem o nich zaslechla.

reruna
13. čer 2012

@cervena_vila Jan Uwe Rogge Rodiče určují hranice, napsal ještě Děti potřebují hranice a ještě pár dalších, zatím jsem četla jen tuhle, byla dost zajímavá

blandik
autor
13. čer 2012

@reruna - zkusím mrknout příležitostně, Rodiče určují a děti potřebují hranice mám doma. Docela by mě právě zajímalo to "správné" použití magického vysvětlení, protože na nic nemůžu přijít /krom toho, že při úmrtí řeknu - je nahoře v nebi s andílky, ale asi i tohle je proti moji přirozenosti, protože bych řekla, že tam je s prababičkou, a ostatními, co už tady nejsou..), nějak nedávám propojování dětského světa /ve smyslu výchovy/ s nadpřirozenem, ale třeba jen nemůžu přijít na ten správný příklad.
@cervena_vila - tyhle nespárvné člověk najde na každém rohu, viď? Jestli budeš zlobit, odnese si tě čert, má tam plno zlobivých dětí, jako jsi ty...

reruna
13. čer 2012

@blandik já jsem ji měla z knihovny, udělala jsem si pár výpisků, ale k tomu magickému řešení problémů má právě jen pár poznámek ,a žádný konkrétní příklad a teď mě nic smysluplného nenapadá, asi si ji budu muset znovu půjčit

dagina
14. čer 2012

@blandik s tou jízdou na odrážedle v dešti jsi mi připomněla.. Luci si dnes do školky chtěla vzít triko, které mělo delší rukávy, a ty jí pak vadí, navíc si je někdy cucá...., tak jsem ji řekla, že jí ty rukávy budou ve školce otravovat, a že bude lepší si vybrat jiné triko, ona stála na svém, nakonec jsem ji přesvědčila, vzala si jiné, ale radost z toho neměla, nebylo to její rozhodnutí, pak jsem z toho měla špatný pocit...

blandik
autor
14. čer 2012

@dagina - jo, jo, někdy to je těžké, hlavně pokud to vadí nám více než dětem..u nás proběhlo třeba i klouzání na skluzavce v dešti, válení se po trávě v děšti (navíc byla posekaná nedávno, takže tam měl i zbytky trávy)...je to sranda.

Já zase dneska spěchala na autobus, a malý si při čištění zubů chtěl posunout autíčko na umyvadle (otázka asi 20 vteřin) a já na něj vyjela, celá zoufalá, že to nestihneme pak, nějak mě to vzalo a tak jsme kazu posunutí nakonec řešili asi tři minuty..taky jsem si pak říkala - snad si to budu dlouho pamatovat, že tohle nemá cenu, nechast ho posunout, bude to rychlejší...

tygrous
15. čer 2012

Ahoj, potrebovala bych zas poradit s nasim Honzikem. Je mu 2,5 roku a posledni dny se z nej stal desne uknourany, rozmazleny kluk... Mozna ze je to nejaka opozdena reakce na miminko (mame skoro 3-mesicniho brachu...), ale nejcasteji se tohle chovani objevuje po tom, co s nami par dni stravi babicka, ktera se mu venuje na 100% (coz ja ted fakt nezvladam, i kdyz se snazim byt s nim co nejvic, zapojovat ho do cinnosti kolem mimca, pri kojeni cteme pohadky atd) a kdyz babicka odjede, tak malej najednou neda sam lzicku do pusy, nesedne si sam na nocnik ( i kdyz predtim se proste sam vycural, nerekl ani slovo, a zas si bezel hrat...najedl se vicemene uz taky sam...), na vse rika, ze to neumi, porad vola mami, mami a knoura u toho...jsem z toho uz poradne vystavena a nevim, jak na nej, abychom oba byli v pohode...

dagina
15. čer 2012

@blandik my často bojujeme se spěchem do školky, zatím se mi moc nedaří to řešit lépe. Musím chystat i Neli, ta chrápe do poslední chvíle, pak její ranní kňourání....., Luci je ve školce často poslední 😅 .
Kdybyste některá věděla jak zvládat ranní výpravu do školky ve větším klidu, sem s tím prosím 🙂....no já vím, máme dřív vstávat 😀

dagina
15. čer 2012

@tygrous na to ti odborně odpoví Blandík 🙂.

Ale z vlastní zkušenosti to dle mě patří k normálnímu vývoji. Odezní to. Naše Luci ještě nedávno chtěla krmit (tedy jen vyjímečně), asi si tím chtěla ujistit, že jí máme rádi. A oblékání to samé, fakt to je pár týdnů měsíců, kdy jí to chytlo a najednou chtěla aby jsme jí obouvali, oblékali....že to neumí. Ze začátku jsem reagovala nic moc, pak mě Blandík připomněla pár dobrých rad a dobrý, už zase umí všechno sama 🙂.
Držím ti pěsti, dle věku tvých dětí to pravé terno teprve přijde....no třeba budeš mít štěstí 😉
D.

mamkamarketa
15. čer 2012

@reruna
@blandik
Dekuju moc za reakce. Sama to moc nechapu. Je pravda, ze fantazie mu ted pracuje naplno. Bydlime u kostela a pokazde kdyz slysi zvony, zacne, ze to jsou desive zvuky a ze se jich boji. Pak mi zase tvrdi, slysi neco na chodbe (sousedi) a jak je to "stlasny"
Ale nevim proc me porad kontroluje jakoby mel strach,ze ho nekde necham ☹

blandik
autor
15. čer 2012

@dagina - přesně tak, u nás pomohlo jen vstávat dříve a dát mu ten klid a čas, který potřeboval..

dagina
15. čer 2012

@blandik 🙂 tak to bude problém 😵