Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

lynks
4. zář 2012

@cervena_vila jojo, lidská mysl má jednu úžasnou vlastnost,vymazává nepříjemné vzpomínky 🙂) ..vyřiď dědovi 🙂

cervena_vila
4. zář 2012

@lynks Nějak jim to ale fungovalo, už jsou s babi půl století 😉

lynks
5. zář 2012

@cervena_vila jééé, závidím, tehdy lidi asi nebyli tak zbrklí ve vztazích.. Já bych se s každou hádkou doma rozcházela s mužem 🙂 Ale hned mi dojde, že bych přestala růst, jasně , že by to bylo jednodušší a jáák, být sama a nemuset řešit emoce. Ale k těm 50ti letem spolu se už asi nedopracujem, to bychom museli žít do 90ti 🙂 ..ale proč ne, vlastně 🙂

cervena_vila
5. zář 2012

@lynks No byla to první láska, tak nevím o té zbrklosti 😅 svatbu měli na dědovy dvacáté narozeniny, tak už jim půl století uběhlo.

jasminy
5. zář 2012

@blandik Psala jsi, že je dobře tolik neřešit kolik toho dítě sní. Jenže moje nesní ani ty dva kousance. Vyžaduje Nutrilon (MM taky, protože je zvyklá od malička MM a pak Nutrilon) i když má hlad. Sní tak jeden až dva malé jogury, pár kousků šunky a plátek okurky. Většinou ji nezajímá ani to, co máme na talíři my. Kdybych to nechala úplně na jejím rozhodnutí, pila by jen MM a Nutrilon. Jak to nenásilně zlepšit? Nenutím do jídla, jen nabízím a nabízím....

bbberta
5. zář 2012

ahojky holky, neprispivam, ale dukladne procitam. preji hodne energie vsem, kteri se rozhodli sve deti "Vychovavat trosku jinak". je super, ze je takova diskuse, vzdy me potesi, kdyz si tu pripomenu, ze to ma smysl.. prosim, vas zkusene, ted tu byla zminka o pohadkach - jsou nejake "nezavadne"? jakoukoliv knizku otevru a zactu se do pohadky, docela se hrozim...moc bych chtela malymu cist, ted uz by si snad i dal rict, ale jaksi nemam co:(nemusi to byt ani pohadky, treba nejake realne pekne vhodne pribehy...vim, ze "rabrovskeho" asi nic neni, ale neco aspon trochu normalniho..poradite prosim?

lynks
5. zář 2012

@cervena_vila ne, myslela jsem, že se hned nerozcházeli, když nastal nějaký problém nebo hádka. Přeju jim jen to nejlepší a závidím ti že máš takový příklad v rodině.

yellowbanna
5. zář 2012

@jasminy mame uplne stejny problem...syn je o neco starsi nez tvoje holcicka, nikdy to nebyl velky jedlik, ale ted se to jeste zhorsilo. Je schopny jist ryzi po zrnickach ☹ Od vseho sni jen par lzicek, ale fakt malinko. Maso uz nekolik tydnu vynechava uplne. Hodne mu jede ovoce a pak taky mliko - on uz teda normalni kravske, ale i tak...taky hrozne malo pije...delam to jako ty, nabizim a nabizim...a uklidnuju manzela, ktery je z toho na prasky, ze Tonda neji... on by za nim nejradsi s tou lzickou behal, i kdyz maly se umi najist krasne sam...ja si to vysvetluju tak, ze je ted hrozne zaneprazdneny, ma spoustu prace s parkovanim auticek a stavenim vlacku a nemuze se zdrzovat s takovou prizemnosti jako je jidlo...myslite, ze je v poradku v tomto prechodnem obdobi nabizet jidlo az tak, ze ho necham odchazet a prichazet ke stolu pro dalsi sousto (za nim fakt nebeham), zatim co si hraje...mne se to teda vubec nelibi, ale aby vubec neco snedl...

cervena_vila
6. zář 2012

@jasminy Můj oblíbený starý pan doktor Švajcar: Jsou děti s velkou spotřebou, které rychle rostou a hodně se pohybují, tedy i hodně jí. A děti s malou spotřebou, které energii šetří a rostou pomalu a pravidelně a málo jí. Je to v genech. Často si rodiče myslí, že to je obráceně a čím víc jídla do dítěte nacpou, tím víc poroste, ale není tomu tak. Když moc tlačí do jídla, můžou paradoxně vypěstovat nechutenství (nebo malého tyrana). Základ je věřit, že dítě to ví nejlíp 😉

Moje dcera začala jíst až s odstavením, mm jsem jí ubírala od 1a 3/4 roku do druhých narozenin. Takže během těch pár měsíců se rozpapala. Původně jedla: 1lžička jogurtu, půl ovocné přesnídávky, půl bramboru, dvě sousta masa, žádné pečivo. Jediné, co jedla v normálním množství, byla vařená mrkev. Jogurty přestala jíst úplně, mléko nemůže, protože ji zhoršuje chronický kašel, pečivo nejí stále. Ale špagety chce k snídani, obědu i večeři 😅, doufám, že jí nechybí nějaký základní vitamín, ale je pěkně rostlá, tak asi ze špaget kurděje nedostane... A se lžičkou běhám, tedy s celým talířem, abych se nemusela tak často vracet do kuchyně.

ava
6. zář 2012

@rebelie náhodou jsem nakoukla (známe se z epi-no ;.-) a tak bych ráda přispěla, protože jsem před pár týdny měla možnost být na semináři s Jiř.Prekopovou a pár věcí pochopila.
Takto malé děti, jako máš ty a já, je třeba hodně nosit v šátku či nosítku, tímto způsobem je i trochu "omezovat" ve smyslu ochrany před nebezpečím, později také držet na klíně atd. Děťátko si třeba zažije i frustraci, že někam chce a nemůže, ale to je pro jeho psych.vývoj dobré, učí se tím, že ne všechno vždy může mít. Dítěti není možné ani vhodné vše dovolit, všude ho pustit.
Bezpodmínečná láska se základem všeho, ale rodič-ochránce také izoluje malého nošence od věcí, které by mu mohly ublížit - viz nošení u přírodních národů.
S tím škrábáním a taháním za vlasy apod. - jeho jemná motorika se vyvíjí, potřebuje trénovat, ale je třeba jen říct : toto ne, to mě bolí - a převést pozornost jinam.

verbalinka
6. zář 2012

@ava jen jsem nakoukla a díky za info o Prekopové 🙂 Právě jsem jí dočetla a jak jsem si myslela, že tam není návod, tak on tam je. Právě ty hranice (nošením, později nastavením co může a co ne) jsou základ výchovy.
Bohužel jsme se u syna liberální výchovou dostali k tomu, že je schopný na nás třeba hodinu řvát, abychom ho oblékli/ zuli boty/ podali pití... Prostě očekává, že se vše bude točit kolem něj. Jela jsem dle RaBR a to na něho přestalo fungovat. Teď mu vysvětlím, že třeba může něco rozbít a dozvím se, že ne. Prostě vše neguje. RaBR je zrádný v tom, že se lehce zvrhne v moc liberální výchovu, což se nám asi stalo. Takže jsem poslední cca 3 týdny najela na "tvdrší" režim a ono to funguje 🙂 Jsou jasně dané hranice a od něho se očekává, že pojede podle nich. Pokud podle nich nejede, následuje důsledek (jde spát sám a bez pohádky/ přestávám si s ním hrát apod.).
Ale neberte to jako kritiku RaBRu. Je to super, jenže my jsme byli vychováváni dost autoritativně a máme sklon se obrátit na úplně opačnou stranu. Což je ale špatně.

@yellowbanna nic ve zlém, ale já bych právě nastavila hranice i sama sobě. Nosit dítě na rukách a tlačit kočár kopáním do něho přece omezuje tebe a určitě se ti to nelíbí. Co šátek jako řešení, abyste byli oba spokojení? Ad starší syn - vysvětlit stručně, že prší, nemáte pláštěnky a že auta budete počítat jindy. Pokud bude řvát a nebude se chtít přizpůsobit, bych neřešila a doma kdyžtak znova zopakovala důvod, proč jste odešli 😉 Jinak taky jsem řešila, jak se zavděčit oběma a došlo mi, že to nejde. Stejně, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, tak ten starší řval, že chce ještě. Hormony se mi zklidnily a já se snažím nějak mezi vším proplouvat, dělat i něco v domácnosti. Prostě oba se musí naučit, že se svět netočí jen kolem nich (dcera to ví od narození, je na ní nejmíň času ☹ ). Syn nechápe, že je potřeba vyprat, uklidit, uvařit, takže občas bojujem, ale je to lepší 🙂

reruna
6. zář 2012

@verbalinka je pravda, že kdo nechce vychovávat autoritativně, tak to má těžké v tom, že nemá tu zkušenost, jak to teda dělat jinak a často sklouzne k příliš liberální výchově, což taky není dobré. To co, píšeš - jsou jasně dané hranice a od něj se očekává, že je bude dodržovat a když ne, tak přijde přirozený důsledek....to je základ rabru, je dobře, že jste si na to přišli sami a že to funguje.
@yellowbanna no je to tak, že nemůžeš vždy vyhovět oběma dětem najednou a tak se musíš rozhodnout, co je důležitější a druhému to zdůvodnit - te´d se musím věnovat tvému bráškovi, protože je unavený a má hlad, hned, jak ho nakrmím a uspím, tak se budu věnovat tobě - prostě věnovat se dětem podle potřeby, jednou více jednomu, podruhé zase druhému, nemůžeš dát každému stejně, to je potřeba přijmout

yellowbanna
6. zář 2012

@cervena_vila spagety 😀 Tonik se ve spagety jednou promeni 😀 Ale to ma asi v genech. Podle me mu v zilach proudi misto krve rajcatova omacka. I kdyz ted jsme byli mesic u tchyne, ta varila testoviny kazdy den a uz ani Tonda to nechtel 😅 Ale to jsem odbocila... Uklidnilas me s tim jidlem, je pravda, ze ja jako mala jsem taky hrozne malo jedla a dodnes si pamatuju, jak hlavne babicka s dedou nade mnou lamentovali, ze jim jak vrabec a jak hrozne mi to vadilo. Tak ja nelamentuju, nenutim, ale obcas (kdyz uz to trva dyl) zapochybuju.

@verbalinka do kocaru nekopu, zatim maleho unesu jednou rukou, ale mam namale 😅 To pocitani aut jsem myslela spis, ze je mi lito, ze na starsiho specham, protoze maly rve. Kdyz zacne doopravdy prset, tak auta samozrejme nepocitame, ani o tom nediskutujeme 😉
Satek hodlam vyzkouset zitra, par pokusu uz probehlo, zatim doma a Tom se moc nadsene netvaril. On by byl typicky pripad pro noseni celem ven 🙄 Navic, ja jsem na vazani pomerne leva, moc si se satkama nerozumim a to mam doma dva. Spis se tesim, az jeste trochu poporoste a budu ho moct soupnout do nositka, to ho budu nosit non-stop 🙂 Ale zkusim, nic jineho mi ani nezbyva...
U nas tu potrebu domacich praci starsi docela chape a s cim muze, mi pomaha = zabavi se a neprotestuje. Ale mladsi me nenecha skoro nic udelat, mame to teda obracene. Zatinam zuby a cekam, az prejde prvni pulrok. Pry se to pak o neco zlepsi. Na druhou stranu je mi lito chtit to jen prezit misto prozit a uzit... 😖

betelgeuzz
6. zář 2012

@yellowbanna ten začátek je fakt těžký, ale bude to čím dál lepší. Jestli to dobře chápu, nemáš dvojkočár. Nemáš ani skejt? Bez toho si nedovedu představit, jak bychom fungovaly. Dvojkočár by byl ještě lepší, ale nechtělo se mi kupovat další kočár a skejt mi dost pomohl, obzvlášť v těchto situacích, kdy starší nechtěla jít.

verbalinka
6. zář 2012

@yellowbanna promiň, špatně jsem ten kočár pochopila a znělo to dost dramaticky 😅 Já tě chápu. Prostě to už nikdy nebude lepší. Vždycky se budeš muset dělit. Mě dlouho po porodu napadaly myšlenky typu, že jsme neměli mít druhý dítě. Že syn trpí, je mu smutno a odstrukuju ho 😢 Ale přitom jsem za dceru moc ráda a miluju ji strašně moc. Ale zklidnilo se to, Willík ji časem přijal (v podstatě až tehdy, kdy já jsem to přestala řešit). Teď jí i dává pusinku, pohladí ji, občas zalehne 😀 Ona ho miluje neskutečně, pořád se na něho směje a já jsem spokojená, že mám krásný dvě děti 😵 Pozn. až po porodu mi došlo, jak jsme syna "rozmazlili". Měl veškerou péči, byl sám a vše ostatní mohlo počkat. Takže to teď dáváme do kupy, ale samozřejmě jméno Laura jako důvod proneseme jen někdy, aby si nemyslel, že je vše jen kvůli ní.

ava
6. zář 2012

@verbalinka A jakou knihu jsi od ní četla? Já považuju za nejpřínosnější a nejsrozumitelněji napsanou "Neklidné dítě". Když jsem ji dočetla, litovala jsem, že jsem dříve četla RaBR...udělala jsem kvůli tomu spoustu kopanců a cítím to úplně stejně jako ty! Ta kniha sama o sobě je skvělá, pomohla mi změnit přistup, ale k dospělým, ne těm maličkým. Pochopila jsem až později, že vysvětlovat něco dítěti ve věku 20 měsíců, nebo i 2,5 roku a čekat, že zareaguje jako poučený dospělý je marnost...Někdy prostě je třeba něco udělat jen proto, že to máma řekla! Jaképak podrobnosti! To nepobere. Já jsem totiž pořád jen vysvětlovala a syn se mě pořád naschvál ptal a puoč? a puoč? apod.a stejně neposlechl.Teď vysvětluju míň, srozumitelně a jednám s ním víc jako s dítětem.
Díky Prekopové jsem pochopila, jak důležité je, abych si věřila, abych si stála za tím, co řeknu ( i za tím, co řekne muž) a dala dítěti najevo, že nejlíp vím, co je pro ně dobré. Ono je rádo, že se na to mě jakožto na osobu sebejistou a rozhodnutou může spolehnout. RaBR mě hodně znejistěl, byla jsem až moc liberální a zmítaná pochybnostmi, abych ho moc neovlivňovala atd.a chlapeček zlobil ostošest.
A všem bych moc ráda doporučila nejnovější knihu Jiř.Prekopové "Výchova láskou" - je psaná formou rozhovoru a nesmírně obohacující. Bohužel vyprodaná - teda pokud již není k dispozici dotisk. Její koncept výchovy láskou se mi zdá být to nejlepší řešení rodinných situací.
Hezký večer všem!

fender
6. zář 2012

ahojky. dočítám všechno, jen nemám sílu reagovat. začala nám školka......
první dva dny naprosto v pohodě, s úsměvem a nadšením... včera ráno hodně dětí plakalo, jak to malej viděl, tak ho to taky chytlo (až jsem byla pryč, ráno se se mnou ještě loučil bez problému), dneska ráno šel zase s nadšením, ale jak jsem odcházela, začal strašně plakat.....
mám pocit, že se v tom plácá, na jednu stranu na něm vidím, že se mu tam líbí, těší se, povídá mi, co dělal, co bude dělat až tam zase půjde, baví ho to... pak má stavy kdy mi pláče že tam nechce..... pak zas za deset minut že tam chce....
všechno to chápu, mus být strašně zmatený, vím, že mu nevadí školka ale to, že tam nejsem, resp. to, že odcházím pryč, ale i tak mě to strašně ničí ☹ když pláče ☹

berenika39
6. zář 2012

@fender petr si prošel přesně tím samým, školka jako taková byla úplně v pohodě, ale to loučení....byl mu nepříjemný jen ten moment, kdy jsme se měli rozloučit, to absolutně nedával a trvalo to hodně dlouho. Jde jen o jediné - aby definitivně pochopil, že to loučení znamená, že sice ted se odloučítě, ale určitě si pro něj zase přijdeš. Nám pomohlo překonat tu chvíli ráno třeba to, že večer jsme kreslili obrázek pro paní učitelku, ten jí ráno, místo loučení, šel dát, ona jak si ho přebírala, zaujala ho něčím a já odešla. Pak už byl pyšný - dneska jsem to zvládnul bez plakání. a od té doby ok - pochopil. Moc držím palce, nejde to nějak přeprat, jen postupně učit, že ano, je mi taky smutnno, ale odpoledne jsem tu zase pro tebe....

fender
6. zář 2012

@berenika39 já vím. vím, že je to normální součást vývoje, je to nové, neznámé, těžké.... jen jsem z toho strašně unavená ☹ učitelky tam má výborné, školka je taky super, jsem ráda, že se mu tam líbí, jen ten jeho pláč strašně těžce nesu, dneska jsem dopoledne seděla doma, čučela do zdi a řvala jak malá 😝 to jsou teda mateřské slasti 😅
jak to dlouho trvalo, než jste to zvládli vy?

yellowbanna
6. zář 2012

@betelgeuzz pulka dvojkocaru by byla vecne prazdna 😀 Tonda uz se hodne dlouho nevozi, golfky jsme odlozili davno predtim, nez se narodil Tom, Tonik uz v nich nechtel byt, jen chodit. Asi dohani, ze zacal chodit pozde 😅 Skate by se mozna nekdy hodil, spis jako rozptyleni, ale na muj kocarek by se asi stejne nedal pridelat. Tondule ale vetsinou nebrbla, ze nechce jit, spis se nekde zakouka nebo tak, coz kdyz druhy jeci na celou ulici neni uplne nejprijemnejsi 😉

@verbalinka pises, ze uz to nikdy nebude lepsi, @betelgeuzz ze se to bude zlepsovat, dovolim si verit ji 😝 Ale vim, co myslis...ja si taky nekdy rikam, ze jsme nemeli mit druhe dite tak brzo, ze me Tonik jeste potrebuje, pak se hned Tomovi v duchu omlouvam. Tonda je navic hodne citlivy...ale musim rict, ze vuci braskovi se jeho zarlivost nikdy neprojevila, az me to prekvapuje. Porad ho jen pusinkuje, objima, pomaha mi s nim, chtel by ho i chovat, kdyby Tom nevazil polovinu toho, co on 😀 A taky se snazim nepouzivat Toma moc casto jako duvod, proc neco nejde...ale clovek se tomu nevyhne...

berenika39
7. zář 2012

@fender raději se ani neptej. do listopadu. ale nebylo to pak už takové srdcervoucí naříkání, myslím, že pak už šlo bohužel o takové to zacyklení, kterým jsem si s petrem prošla xxx krát.
Doma veselo, cesta veselo, v šatně samá sranda, přišli jsme ke dvěřím, že si dáme pusu, pláč. Došel do třídy, někdo na něj promluvil a okamžitě byl v klidu ve svém živlu. Ale rozbrečet se prostě musel, no. Ve školce všechno zvládal v pohodě, přes den si na mě nevzpomněl, jen to bláznivé ráno, to rozloučení. přerušili jsme to pak tou interakcí ve dvěřích - obrázek pro učitelku, dárek pro kámoše....já jsem to celé dost blbě nesla, nerva jsem chytila asi měsíc před koncem mateřské a nástupem peti do školky, a září - ani nemluvit. Plačka 😝 . A opravdu si to samo sedlo, oba jsme si zvykli a dneska na to jenom vzpomínám. Je to težký, pro oba, nemá cenu se tomu bránit. proběhne to a bude líp. Rozumím ti, jak ti je.

fender
7. zář 2012

@berenika39 trochu jsem se děsila, že řekneš třeba půl roku 😅 takže jsi mě vlastně uklidnila? 😝 a plačka jsem taky 😝 🤐
Mám pocit, že u nás je to to samé - že jakoby se "rozhodl", že prostě bude ráno brečet. A motá se v tom dokola - když si vzpomene na to, že vlastně bude brečet, tak se sám nad sebou rozbrečí ... nebo jak to popsat...
Snad to taky brzo přejde. Utěšuju se tím, že se mu tam líbí, že to není tak, že by tam nějak trpěl... jen ještě nezvládáme to rozloučení, ale tak my za sebou máme teprve týden. A to tam ještě nespí, beru ho po obědě... do práce jdu od října, takže někdy ke konci září už by měl asi zůstávat i na spaní.
Jen nevím, jak mám reagovat na ty jeho stesky, že tam nechce.... jak mám reagovat na to všechno, krom pochopení.... nějak to celkově nedávám 😅 🤐

berenika39
7. zář 2012

@fender úplně přesně to píšeš.
Já jsem petrovi pořád říkala: já vím, mě se taky trochu stýská, ale moc se těším na odpoledne, až pro tebe přijdu🙂

verbalinka
7. zář 2012

@yellowbanna jé, to jsme se zase špatně pochopily 😀 Myslela jsem tím, že vždy už budeš muset čas půlit a bude to náročnější, než s jedním. Ale jinak se to samozřejmě zlepší 🙂 Mladší je ještě mrně. Za cca 2-3 měsíce už budeš mít pocit, že jsi dvě děti měla odjakživa a samo se to upraví. Já kolem třetího měsíce měla šílenou krizi a do pátého dobrý a teď paráda 🙂

verbalinka
7. zář 2012

@ava četla jsem zatém jen Malého tyrana. Jé, to jsem dáda, že se mnou konečně někdo souhlasí 🙂 Většinou se dovím, že moc diskutuju (od autoritativních typů), nebo že nemůžu jen tak říct "ne" a musím jen diskutovat (od druhé extrémní skupiny) 😀 Pfrostě jsou situace, kdy se nediskutuje a jen oznamuje. Já jsem za těch 3,5 let tak umluvená, že už občas jen kývám a vrtím hlavou 😀

ava
7. zář 2012

@verbalinka 😀 já jsem v jádru autoritativní, tak jsem sama sebe snažila natlačit do té krabičky věčné vysvětlovatelky...nemělo to efekt. Zcela souhlasím s tím, cos tady teď napsala.
A Malého tyrana asi opráším, zdá se, že můj syn s nástupem do školky usoudil, že si tam místo na slunci musí vydobít všemi způsoby 🙄

lynks
7. zář 2012

@verbalinka ahoj, prosím tě, dokázala bys napsat, kde jste udělali s Rabr chybu? Mám taky pochybnosti o své výchově, tak bych se chtěla poučit na chybách druhých 😉
Co přesně myslíš pod "tvrdý režimů , mohla bys dát příklad? Budu moc vděčná, dík

anehap
7. zář 2012

ahoj holky, taky poctivě čtu, ale času málo, a to jsem pořád ještě na mateřské 😝
Chtěla bych vás poprosit o radu a názor - malá(2 roky a měsíc) měla vždycky ráda děti, jen kolem roku a půl měla problém půjčovat hračky, všechno si hlídala,ale to asi většina dětí v tomhle věku 😉 Pak už byla v pohodě, většinou ráda půjčovala svoje hračky, někdy jen děti chvíli pozorovala a po čase se sama zapojila, je pravda, že většinou vyhledávala děti starší než ona, ale bylo to většinou v klidu. ALe nedávno začala dělat něco, čemu nerozumím - nechce si hrát s dětmi, hlavně s těmi mladšími, nepůjčí hračky, a dokonce začne křičet až zoufale plakat, ať to a to dítě jde např. z písku pryč(a jsou to děti, které zná a doposud si spolu hráli), doslova chytne amok, nereaguje na nás, co jí říkáme, jen strašně křičí - snažíme se jí vysvětlit, že písek je pro všechny děti, houpačky taky a nemůžeme děti posílat pryč.. Vůbec tomu s manželem nerozumíme 😨 , objevilo se to najednou, ze dne na den. Říkám si, jestli v těch menších dětech vidí nějaké ohrožení(jsou většinou ještě takoví hrr, ještě nemají ten cit a ona tak vyděšeně kouká, když si chtějí např. něco půjčit,nedávno ji malá roční holčička nechtěně bouchla lopatkou, brala to jako formu hry), proto vyhledává starší, ale dnes už se tak chovala i ke starším - chvilku si s nima hrála(doma mi vykládala, co půjčí, co budou s kým dělat, na čem se budou houpat), a pak najednou bez příčiny zase křik, že chce domů, začala sbírat všechny svoje hračky, brát je ostatním z ruky, takže jsme šly domů...vůbec nevím, jak na to reagovat, nemůžu ostatní vyhánět z hřiště, protože malá se s nimi necítí dobře a říkám si, že takhle asi budeme pořád zavření doma, protože děti jsou na každém hřišti a pískovišti....rozhodně není taková, že by děti bila, oháněla se lopatkou atd, když jí něco nevrátí dobrovolně, jen začne křičet, fakt zoufale plakat a hledá pomoc u mě nebo manžela, v tu chvíli absolutně nebere, co jí říkáme😢 Děti má hrozně ráda, je schopná se "pověsit" na plot školky a klidně hodinu je pozorovat....proto přemýšlím nad tou náhlou změnou, ale nemůžu nic vykoumat....nemáte někdo podobnou zukušenost - jak reagovat....přejít to nejde, vysvětlení nefunguje.....nebo je to jen nějaké období, které vyšumí? Nechci reagovat - přestaň křičet, nikdo si s tebou nebude chtít hrát, nikdo ti nic nepůjčí.....ale jak na to? Díky moc za rady 😉

betelgeuzz
7. zář 2012

@fender to jsme na tom podobně, malá taky začala chodit do školky a je to den ode dne horší. Brečí už doma při oblíkání a říká, že tam nechce 😒 Odpoledne je v klidu a povídá, co tam dělali.
S tím povídáním se chci zeptat, podle Rabru bych ji neměla vyslíchat, co tam dělali, jenže bez toho bych se nic nedozvěděla. Vyslícháte , nebo čekáte, co vám děti sami poví?

petruskaz
7. zář 2012

@betelgeuzz já teda školkáčka ještě nemám... jediný moment, kdy je zatím beze mne, je když ho hlídá moje mamča, občas ho vezme třeba manžel do bazénu a tak... takže když se vrátí (s mamčou) třeba z hřiště, tak situace je asi následující: otvírám jim dveře a máma na matěje, který je ještě zabraný do zouvání botiček, spustí - tak matýsku, honem pověz mamince, co jsme dělali, s kýmpak sis hrál apod. - takže většinu informací se dozvím ještě mezi dveřmi... 😅 🙄 ale když se vrátí odněkud s manželem, tak třeba řeknu: jééé, matěj se mi vrací domů s úsměvem, vypadá to, že sis to s tatínkem pěkně užil - nebo tak něco - a rozpovídá se zpravidla hned, někdy teda ne a řekne jenom hmmm nebo jooo... a spustí za chvíli - ale opravdu se zatím nikdy nestalo, že by mi nevyprávěl, co zažil 🙂