Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

@ameliejulliette ahoj, já si myslím, že v tom věku vůbec nemusí uklízet. fakt. stačí, když poprosíš, jestli by ti nepomohl - a třeba jen s jednou věcí. v klidu. můžete to udělat jako hru, s hračkama mluvit, že jdou spát tam, kam každý den chodí večer, aby tam ráno zase byly. nic víc. nejvíc se naučí nápodobou. opravdu platí to, že čím víc se budeš u dvouleťáka snažit, aby to dělal, bude v opozici a právě to dělat nebude. tak ne jako povinnost - uklízej - ale jako zábavu - a u malého ještě není čas na to, aby sám po sobě uklízel komplet. vydrž, on to začne dělat, kdž uvidí,jak to funguje, můžeš s ním uklízet i jiné věci, než hračky, nádobí at ti podává z myčky, prádlo z pračky, ze sušáku, aby pochopil, k čemu to uklízení je. at z toho nemá nepřijemnou záležitost, ale zábavu. uvidíš, to přijde. at se vám to daří🙂

@berenika39 Děkuju za odpověď. Koukám a nenapsala jsem to úplně jasně, tak znovu 😀 To, co píšeš, provozujeme normálka, já ho nechám vytahat spoustu věcí, mně to neva, uklízíme pak spolu různými způsoby, doma "pomáhá" už snad odjakživa. Šlo mi spíš o to, že včera proti mé vůli vytáhl mou tašku a z ní něco, prostě mě na dálku neposlechl, že to má nechat, kde to je, že mu podám, co potřebuje... No a pak tu tašku nechtěl dát na místo. Obvykle takové věci udělá, proto řeším, co když ne...

@ameliejulliette aha, tak jsem to úplně nepobrala 😉 , omluva 😉 . No, záleží, jak moc ti to vadí, že to neuklidí. A určitě počítáš se vzdorem, věk má na to přesně ten správný 😀 , takže ty chceš, a on ne. Já bych to tak prostě brala, hlavně se neboj, že by tím výchova trpěla 😉 . Já jsem teda pořád dokola vysvětlovala - jako že : když sis tu tašku vyndal, tak si s tím pohraj, ale pak jí zase dej na svoje místo. Tečka. Když ne, nevadí, ale příště zase.....nic jiného mě moc nenaadá, spíš byhc tomu nechala volný průběh🙂.

holky pomoc 😀 nas nejmladsi zacal strasne jecet a pistet a dela to vylozene naschval, protoze vidi jak uz me to vytaci 😝 na mluveni absolutne nereaguje a to jsem zezacatku byla opravdu klidna a nad veci, snazila jsem se mu nabidnout alternativu jako zpivani, cteni apod., ale to se rezjeci jeste vic, zabavit necim jinym nepomaha, a kdyz uz na neho houknu, tak z toho ma akorat tak srandu. Ja ho chapu, ze ma potrebu se nejak projevit, moc jeste nemluvi, ale kdyz spusti v 6 rano, je mi to dost neprijemny kvuli sousedum a po mesici kazdodenniho revu uz mam hlavu jak patraci balon ☹ nenapada vas neco?

@berenika39 Asi jo, asi to moc jinak nepůjde, asi i ty přirozené následky jsou spíš pro o něco starší děti a já mám pořád tendence brát jako staršího, vzhledem k tomu, jak se celkově chová... Děkuju 🙂

@ameliejulliette právě si myslím, aniž bych prosím tě jakkoliv chtěla podceňovat tvoje dítě 😉 , to bych si nedovolila, že na to "domýšlení", co by to mohlo způsobit, důsledky a tak je ještě čas. Kolem dvou a půl, tak nějak...ted zatím vidí věci jen v ten moment, v té dané situaci. Tak mu dej čas🙂 mmch strašně krásný jména🙂

@majatob reakce na změnu? stěhování? jen mě napadlo. no zabrzdit se asi nedá...udělej mu v koupelně "divadlo", podium, at si zavře dveře a zpívá vodníkovi, co je dole pod špuntem (my ho tam totiž máme, kdybys nevěděla) 🙂)))

@berenika39 To je jasný, jsou tam určitý zákonitosti, kterým se rozhodně nevymyká 😀 Já to vím, že po něm někdy chci asi nemožný 😀 😀 😀 😉 A děkujeme, snad se jména budou líbit i jejich nositelům 😉

@majatob Ignorovat jsi to asi už zkoušela, to by u nás asi fungovalo 😀 Kromě toho mě napadá ukázat mu zajímavější místa, kde se dá vřískat (jako průjezdy a podchody, kde se to rozlíhá a ozývá), pak to doma možná ztratí ten lesk 🙂

@majatob Ahoj, my měli stejný problém zhruba ve stejném věku. Asi tě moc nepotěším ale bavilo ho to dost dlouho, skoro rok. Pravda s určitými třeba měsíčními přestávkami ale taky mi nic nezabíralo. Jediný co jakž takž šlo bylo poslat ho do pokojíku s tím že maminku z toho bolí ouška ( popravdě jsem čekala kdy mi rupnou bubínky ). Ale když to dělal jak říkáš ty aby mě provokoval, tak jsem ho neumlčela ničím a musela odejít já a utíkat před ním že s ním nechci být když takhle křičí, že mě to bolí. No ale stejně to pokračovalo dál a ještě to naučil své stejně staré kamarády, kdy na sebe takhle křičely,buď když byli spolu nebo když jednoho zaslechl jít třeba po chodbě v bytovce, protože měli radost, že se slyší 😀 Prostě paráda. No a teď musím zaťukt už ho to asi přešlo samo od sebe protože už ho to dlouho nenapadlo. Tak nevím jstli jsem ti teď pomohla nebo tě spíš vyděsila, ale každopádně by ho to mělo jednou přejít. 🙂

@majatob na tohlto, krásně zareagovala moje sestřenice, když u ní začal na návštěvě ječet. On se obrátila na něj a řekla "Jéé, ty máš ale silný hlas, ještě víc!" a on křičel ještě víc, a ona ho povzbuzovala, malý se těšil a pak ..přestal. A už ani nepípl 🙂) ..

@berenika39 je to mozny, ze je to reakce na tohle, to me nenapadlo a ted marne premyslim jestli to delal uz predtim nebo zacal az tady :-/
@ameliejulliette jj ignorovat jsem zkousela, to rve dokud ho to neprestane bavit 🙄
@lusy82 tak snad to u nas taky prejde samo, jen doufam, ze driv nez za rok nebo se fakt zblaznim 😀
@lynks to jsem taky zkousela, venku teda, doma ne, ale efekt zadnej... asi koupim sousedum i sobe spunty do usi a budu cekat nez to prejde 😝 😝 😝

@majatob jinak musím přiznat, že jsem v určitých ne zásadních situacích používala to, co píše @lynks...sice to nebylo 100% košer, ale fungovalo 😀 😀 , prostě jsem mu nabídla, aby dělal to co dělá, víc a častěji, a on v rámci vzdoru - ne , nebudu. a bylo to. prostě: mohl bys ještě víc praštit těmi dveřmi? pořádně. NE. NECI.

@ameliejulliette - můžeš to řešit i tak ,že půjdeš příkladem, nebudeš požadovat přímo slovně od něj úklid, ale můžeš rovnou reagovat .- jé, tady je plno papírků. To je potřeba uklidit, a dát se sama do toho..náš měl taky takové období, a prostě jsem si pocitem- hm, když to udělám za něj, nikdy nebude uklízet, ale v dlouhodobém měřítku stačí, když ty děti vidí, že se to dělá...po čase se zase přidá..můžeš ho požádat třeba o pomoc tak, že mu řekneš - můžeš mi podat smetáček? Mě tedy pomohá a pomáhalo se soustředit na to, co se stalo, ne na to, aby on to uklidil.

Ad úklidy: manžel zkouší takové to: slíbilas mi, že to lego uklidíš, už si s tebou nebudu příště hrát - a je to, jakoby mluvil na plyšáka, žádná reakce.
já zkouším: já budu sbírat modré pastelky, jaké budeš sbírat ty? A funguje to skoro stoprocentně. I na takové "sviňárny", jako je rozsypaných sto brček v kuchyni. Ale zásadní pro nás je, dělat to spolu. Uklízet sama ještě neumí skoro ve třech letech. Ale kramařit umí skvěle 😀

@blandik @cervena_vila Děkuju. Nějak to udělám, udělala jsem si pro sebe závěry a asi po něm chci moc 😉

@cervena_vila sama 😀 předpokládám
@blandik jak to myslíš, soustředit se na to, co se stalo, a ne na to, aby on to uklidil? Děkuju...
@berenika39 prosímtě když jsi tu zmínila ten "správnej věk" na vzdor, víš, kdy tak asi to teda je? Jáý tuhle někde tvrdila, že je prima, že na Kubu to ještě nepřišlo, a někdo na mě děsně kulil oči... a já zjistila, že vůbec nevím, co říká literatura a zkušenost (pamatuju, že ve škole ve vývojový psychologii nás učili ve 3 letech, ale tomu, co tak sleduju, jednoduše nevěřím 🙂 )

@ofelieee no správnej - jedině správnej - je ten, kdy to doběhne TVOJE dítě...a někdo to třeba ani nezaregistruje, forma je asi různá🙂. Pokud jsem kde co četla, tak 18 měsíců a pak 3 roky, ale variace v měsících samozřejmé....pak přijde čtyřletá puberta a pak nevím, tam ještě nejsme 😀 .
A upřímně - možná je někdy na škodu to nějak urputně sledovat, čekat na to, nervozně přešlapovat a pozorovat každé zamračení prcka, každou reakci hodnotit "no jo, to UŽ je to období vzdoru" a tak, na vzdor svádět všechno.... Negativním myšlením jsem si jistá, že se to dá nejenom přivolat, ale i zhoršit průběh a celé prostě "pokazit" Ted to nemyslím samozřejmě na tebe 😉 , píšu obecně. no, snad se to dá pochopit, co jsem napsala..... 😒

k tomu zabývání se problémem a ne dítětem.....prostě nesměřovat reakci na dítě (jééé, ty jsi vysypal korálky) , ale jen řešit to, co se stalo (hele, korálky na zemi, co s tím? )

@berenika39 Tuhle jsem to zkusila - otočit 🙂 D. vylezla na stůl a házela věci dolů, dobromyslně říkám hele, brouku, budem to muset uklízet. Neházej to. (Nic.) Tak házej. Vzala mě za slovo: "Tak joo!" a už to lítalo 😀
(ale jasně, tohle funguje spíš ve chvíli vzteku a vzdoru - ten moment překvapení; v dobrém rozmaru moc ne, to si z toho akorát udělá prču, protože ví, jak to myslím 🙂 )

@ofelieee ve vývojové psychologii vás učili dobře, období vzdoru je typické pro děti mezi 2-3 rokem, ale je to idivindi - může se začít projevovat už od 1 roku a záleží samozřejmě na temperamentu a povaze dítěte, která je z větší části vrozená, cholerik to bude prožívat jinak, než flegmatik.

@ofelieee - docela mi vychází, když se cokoliv děje, tak prostě věnovat pozornost tomu, co se děje a ne tomu, že on to udělal, má něco udělat ..př. na stole zůstanou drobky - hm, na stole jsou drobky, to je třeba smést..vadí mi, když na stole zůstanou drobky, může se to rozšlapat po podlaze a nemůžeme tady dál pak pracovat...- něco v tom duchu, namísto - na stole jsou drobky, čekám, že to uklidíš...pokud dítě jakoby odmítne to uklidit, tak mi vychází, když to udělám sama, právě s komentářem ve stylu - chci to smést, protože to má ten a ten důvod...jestli mi rozumíš..př. dítě něco shodí na zem, třeba chtěně...tak dobrá reakce je - teda, je ten mobil v pořádku? Jakoby to brát, že tyhle věci se dějí, ale je třeba pak věnovat péči té věci, ujistit se, že je ta věc dále funkční...

jdu se podělit o to, na co jsem náhodou narazila skrz facebookovou stránku RABRu:

http://www.nohamavzhuru.cz/

https://www.facebook.com/NohamaVzhuruUpsideDown

Ahoj maminky, potřebuju to tu trochu oživit 😉
Ačkoliv by to spíš patřilo do Výchovy otců 2 (děti)+
Manžel tříletou dceru miluje nade vše. Ale pro něj je v běžném životě na prvním místě práce - aby nás uživil, jak se říká. A i když je doma, je tak trochu nepřítomný, schovaný za počítačem. S Leuškou si hraje, staví s ní obří domy z lega, lochtají se, pusinkujou, koupou se spolu. Přesto Leuška říká: "Já mám ráda jenom maminku." A on, jako každý chlap, je tak trochu dítě a její fyzické projevy lásky mu nepřijdou dostatečné. Snaží se z ní dostat "mám tě ráda, tati", a ona pak říká pravý opak, on na to v první chvíli reaguje dětinsky "tak já tě taky nebudu mít rád, když mě nemáš ráda", pak mu dojde, co to je za pitomost a opraví se "já tě mám rád, i když ty říkáš, že mě nemáš ráda"...
Doufám, že z toho oba vyrostou.
Ale řekněte mi, že v tom nejsem sama!

Ahoj holky, jdu si k vám po radu. Snažíme se malého vychovávat s respektem a klidem, nicméně před pár dny jsme zdá se dospěli do období vzodru, což je docela zkouška pro nás oba 😉 Kvido je od malička hodně aktivní a paličaté dítě. Například se to projevuje v oblíkaní - nevezme si na sebe rukavice, raděj mrzne nebo nejde ven. Nynější problém je ale to že manžel pracuje z domova. Počítač máme v ložnici, která je hned vedle pokojíčka. Dveře jsou zasouvácí do zdi, takže je nelze zamknout. Kvidovi jsme od malička vysvětlovali, že tam musí pracovat, aby vydělal korunky, doteď to jakžtakž respektoval a pracujicího "neotravoval" 😉 Teď ale začal toho z nás, který zrovna pracuje tahat za ruku do pokojíčka a po neúspěšných pokusech o vysvětlení to přejde do hysterického záchvatu, kdy už nepomůže nic. Nejraděj by byl, kdyby jsme se mu věnovali oba najdenou, ale to nejde, resp. nejde dlouhodobě. Jak by jste situaci řešili vy? Domluva už nefunguje, ignorovat nelze, začne tahat vší silou a propukne v pláč. Celá akce obvykle končí "frustrací" mého muže, který se nakonec vzdá a jde si na chvilku hrát, ale přitom je smaozřejmě naštvanej, protože mu stojí práce a ruší ho to. Bohužel ještě nějakú dobu potrvá než dostavíme aťas, takže zatím není možné manžela i s práci přestěhovat 😒 Máte nějaké tipy jak to řešit ?

@lolelole Tak tohle je jak u nás 😅 😅
Psala jsem před chvílí příspěvek na podobné téma - myslím, že dvouletý prcek je příliš malý na to, aby pochopil, že táta si prostě nemůže jít hrát 😉 Do doby, než tohle bude schopen chápat, bych šla cestou nejmenšího odporu - a sice přestěhovat jednoho nebo druhého. Pokud bude mít malý tátu na očích, bude spíš frustrovaný on - kvůli nepochopení, proč mu táta nemůže vyjít vstříc ☹
Pokud nelze přestěhovat, asi nezbyde než malého intenzivně zabavovat, tak aby si na tátu ani nevzpomněl, ale dlouhodobě by tato strategie byla pro maminku asi záhul 😉

@ivular ono to stěhování zatím není možné 😠 určitě by to hodně vyřešilo. Frustrovaný je u nás spíše tatínek nebo já, protože mu nedokžeme říct ne a pak jsme s tím vnitřně v nepohodě. Zabavování nepomáha. Když malý chce aby se mu věnoval ten z nás dvou, který zrovna pracuje (někdy se střídame) tak se ten nepracujíci může postavit i na hlavu a nic ho od té myšlenky neodvede..resp. na minutku a pak zase běží do ložnice pro toho druhého. Možná i protože se občas střídame tak v tom má zmatek...ale doteď to funogvalo dobře, prostě se řeklo, že se musí pracovat aby byli korunky a mohli jsme koupit pomíky, rohlíčky atd.. a chápal to. Teď následuje vysilujíci scéna pro všechny 😢

@lolelole máme podobnou situaci, nevím jestli bydlíte v bytě nebo v domě. U nás se to řeší tak, že se zavřou bezpečnostní dvířka na schodech a nahoru, kde se pracuje, se prostě nechodí. Pokud se to malému nelíbí, může viset na vrátkách a ječet si do libosti, nahoru se prostě nejde.
Samozřejmě, že mu to nejdřív vysvětlujeme, ten jekot je až poslední štace. Důležité je myslím ve svém postoji vytrvat - vysvětlovat, pochopit, ale necuknout - klidně si prostě stanovit pauzy - že si budou s tátou hrát po svačině a na to se odkazovat. Ale neustupovat, že teda jo, když tak tahá.

@evlyn bydlíme v domě ale takovém pidi 🙂 To je dobrý nápad s tím plánovanym hraním - děkuji. To určitě zkusíme. My jsme takový nesystematici, že mně to nenapdalo 😉 Jinak s dvířkami to u nás je tak, že malý si je umí dole otevřít (horní dvířka neumí) a pak hysterčí na schodech , což je o držku, protože jsou docela prudký..

@lolelole souhlasím s @evlyn, myslím, že musíte na svém rozhodnutí vytrvat. Pokud vidí, že se mu nakonec tatínka podaří přinutit ke hře, tak scény dělat bude. Vidí, že to nese ovoce. Jestli to dobře chápu, nedá se zabránit tomu, aby se nedostal do ložnice. V tom případě bych nedovolila, aby vůbec ke dveřím ložnice šel. Jak tam půjde, odlákala bych ho pryč, při protestech odnesla. Aby vůbec nedošlo k tomu, že bude tahat tatínka za ruku. Neříkala bych "ne, teď si s tátou hrát nemůžeš", ale pozitivně: "tatínek si může hrát po obědě/po svačině". Nebo nařídit budí a říct, že táta si příjde hrát, až budík zazvoní. ať si tatínek dělá pravidelně pauzy a při těch pauzách se mu intenzivně věnuje.