Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

@jenovefa me napadla vec uplne mimo --- jen jak jsi psala s tim vystrcenim jazyka nebo zadku - treba chce jen blbnout? nas B. se taky obcas jen tak pitvori, naschval treba neumi drzet lcici nebo "prdi" pusou apod. a proste s nim tu "hru" hraju, ze se tomu zasmeju, zapitvorim se taky, zalitame po byte a prskame na sebe a placame rukama okolo apod. ...jestli proste nejsi moc vazna a neberes vsecko moc vazne? Ale ja mam mladsi deti, tak treba to tim nebude, nevim.... jen napad 🙂

@eveluska Dííík, ale bohužel... Vážně vypadají ty mý vzdechy tady na MK. Byla jsem (a ještě jsem) z toho prostě smutná, před okolím věčně svůj neautoritativní přístup a vysvětlování a svobodu obhajuju a nakonec taková podivnost a hlavně nekontakt, uhýbá pohledem, když to dělá. Jsem z toho total ko... (navíc, když si tu přečtu, že mu způsobuju astma...) Já jsem děsnej řešič, nemám nadhled, to jo, souhlas. Tyhle obličeje jsou jiný. Hlavně z ničeho nic, ne jako reace na předchozí např. moji větu, jestli mi rozumíš.
Blbnem dost. Fakt. Kdybych neblbla, už bych zblbla. Do 1,5 se nesměl vůbec zatížit kyčle (+svědivý atop. ekzém), takže jsem ho stále (a teda samo nejen já...) nosila, to by bez kravinek nešlo... Ale je pravda, že teď blbnem míň, v létě jsme víc byli venku, v paneláku se nemůžem moc honit a hrát takový ty uvolňující hry atd. Mě úplně sejmul začátek školky, první den, kdy šel, jsem spala asi hodinu, pocit jak před státnicema. Prožívám to strašně, protože jsem dost odpůrcem dávání dětí do MŠ, vůbec nemůžu vydržet brek (největší utrpení pobytů v nemocnicích - cizí brek) když T. vyzvedávám po procházce, vrhnu se na smutný a uplakaný děti a pomáhám jim s převlekem, dnes jsem rozchichotala jednu naprosto hotovou holčičku.
Jestli rádi prdíte pusou, doporučuju prdění na holý břicho, to jsou nejlepší zvuky... Asi to sem moc nepatří, ale dobrá hra, která může bavit i 2 leťáka: řekneš blbost (např. čistím si zuby smetákem - pak lze řešit proč ne...) - dítě začne kdákat, řekneš něco normál/pravdu - začne štěkat (jakože chytrej pejsek). Je to super na přesuny autem, T. si zdrárně vymýšlí blbosti, takže příjezd na ves je pohoda - kdákáme jak pitomý...
Tak ještě jednou dík za reakci, jsi borec, že jsi ty mý smutky celý přečetla a navíc nezavrhla coby usurpátora... Nebo sova, jako já!

@eveluska teď si napsala to, co jsem nějak nedokázala pojmenovat - že to @jenovefa bere moc vážně. Malý vyplázne jazyk, bouchne do postele a ty už řešíš, proč to udělal. Píšeš, že si nikdy nic nevybrečí. Že je jedináček, tak ho nechceš rozmazlit. Příjde mi to, že moc řešíš, že když mu něco dovolíš, když mu někdy ustoupíš, že z něho bude fracek. Co to brát víc v pohodě. Možná by sis s psychologem měla promluvit ty o sobě. To si neber špatně. Jestli to z těch příspěvků dobře chápu, byl malý hodně nemocný, byli jste v nemocnici, asi bojuješ na jedné straně s tím, pomáhat mu, vždyť je nemocný, hodně si toho prožil a na druhé, aby jsi mu nepomáhala moc. Promluvit si s nějakým odborníkem by ti třeba pomohlo.

@betelgeuzz Ahoj, díky, to je jasný, že bych s psychoušem mluvila o sobě, (já mám na T. největší vliv, o nás obou), i tátovi... Neberu to špatně, mám kvůli téhle "vlastnosti" samozřejmě problémy i s partnerem. Snažím se přemýšlet i nad maličkosti, pak je vyřešit, vím, že to někdy přeháním. Mám prostě obavu, že když se "malé/nedůležité" věci přechází, pak vzniká chaos, věci narůstají, z maličkostí se stvají závažnější věci. Dítě nedokáže rozlišit, co je maličkost a co není. Co je maličkost pro mě, nemusí být pro něj. To je, jak když nechají lidi dovádět dítě se šťěňátkem, a to pak dítě při hře kousne - a lidé ho trestají, že to přehnalo...Ty moje noční výlevy vypadají, že šílim při každém vzdoru. Není to tak. Bylo jich dost, ale znala jsem příčinu, ale to už jsem psala. Vypíchla jsem ty situace, kterým jsem nerozuměla. Že se dítě vzteká, je normální, já taky někdy zuřim...
Kromě astmatu a silných alergií nemocný není, ale má toho za sebou dost.

@betelgeuzz Jo, ještě přemýšlím, nad tím, že si nic nevybrečí - on k tomu vlastně není dohnán, protože většinu věcí, který chce, udělá/uděláme. Sázím na to, že když mu věci povoluju (za určitých pravidel - opatrnost, jen na chvíli, nekoupíme ekl chemický bonbony, ale zkusíme vybrat jinou únosnou "dobrotu"), že ho "chtění" nebude tolik lákat - a neláká! Dost se scénám snažím předcházet, nabízím alternativy, NE neříkám skoro nikdy. ...... Přiznám se, že někdy se srabácky vyhýbám, když má protivnou náladu, nejdu nakoupit, ale na pořádný koloběžko-kolo výlet. T. je hodně "svůj", kdybychom bojovali, nešlo by nic. Když chce něco fakt mimózního, mám takový argumet, který i on uzná. Ve vzdorových obdobích i na ty kašlal, to je jasný, tak prostě brečel, ale protože to, co chtěl byla fakt blbost, přešlo ho to, byl to jen ventil. Jsem fakt děsněj řešič, místo, abych makala na práci, jsem na MK a "řešim, řešim, řešim"...
Ahoj všem.

@apollo11 můžu tě uklidnit, že opravdu je to jen období, které(snad 😝 ) přejde, tak jako většina ostatních, které třeba mě občas hodně vyvedou z míry 😉 Malá je vlastně stejně stará jako tvoje a dělá přesně to stejné(když je unavená, někdo přijde na návštěvu atd) - říká, kam si mám sednout, kam nemám, kam si má sednout babička, která přišla atd....jak to uděláme jinak, řev 😖 A jak píšeš s brýlema - já je nenosím, ale mamka ano, jen je moc dobře nesnáší, tak je spíš nenosí jak nosí, ale občas potřebuje něco přečíst,na něco vidět...a malá hned spustí, že si má babička brýle sundat, prostě se jí nelíbí....marně vysvětlujeme, že babička brýle potřebuje, aby viděla, prostě to nebere, takže to končí tak, že se většinou babička v tu chvíli bez brýlí musí obejít 😅 Připadá mi to podobné jako situace, kdy malá určuje, kdo jí má čistit zuby, číst knížku atd, jednou pořád máma máma, jindy zase jen táta. Pokud to jde, vyhovíme jí, někdy ale ten druhý prostě nemůže, tak je to pak trochu divoký.....a opravdu, když je unavená, bývá to častější....ale celkově bych řekla, že cca měsíc zpátky to bylo horší, teď se to zlepšuje postupně 😉

A jinak holky - nevíte, jak je na tom blandik? Dívám se, že tu pár dnů nebyla, možná už porodila? 😵

@anehap ano porodila
@blandik gratuluju! 🙂

@jenovefa Taky jsem to celé četla. Píšu jen mobilem, takže zcela stručně.
„Užili” jste si nemoce a teď je zdravý - potřebuje se trošku od tebe odpoutat, jako by už tě tolik nepotřeboval (taková malá puberta), proto držkuje, zdánlivě zraňuje. Ve svém věku nepozná ještě správnou míru, takže tě to může bolet víc než zamýšlel. Zkus (a vím, že je to tˇo nejtěžší) povolit - ne koupit mu, co si řekne, ale dát mu víc volnosti. Nerozebírat jeho duševní pochody, nesnažit se ho cíleně vychovávat. Prostě jen „být”. A teda držet hranice na základní věci - bezpečnost a tak.
Řekla bych, že je to jen dočasné, že ti z něj nevyroste „spratek”, když dokáže být empatický teď, dokáže to i v dospělosti 😉
Pokud jsem to trefila, mohlo by to i trošku podporovat tu hrubě nahozenou teorii o astmatu (příliš péče dusí). Může to tak být nebo nemusí, každopádně je to jedna z divných chorob, jejichž příčiny se sčítají. Třeba ti to vyjde, že ve chvíli, kdy ze svého přesvědčení na tebe přestane dělat zlé obličeje, přestane potřebovat ventilátor.

ventilátor samozřejmě nemyslím větrák, ale inhalátor s ventolínem, vtipný překlep 🙂 (ale kamarád měl dneska lepší - místo souhlasím řekl souložím)

ženy, s radostí posílám zprávu od @blandik, malá Linda se narodila v pondělí 😉 😉 😉

Ahoj holky jdu pro radu syn 2 roky přestal poslouchat se vším hází jak není po jeho práskne sebeou na zem a vzteká se dokonce nás začal bít ☹ vysvětlíme pošlem za trest na chodbu a vrátí se a jakoby se nic nestalo a pokračuje ☹
nemáte nějakou radu jak na něj????děkuju

Zdravím holky a jdu si pro pomoc. Máme tu teď malého sviště a Klárka nám začala zatápět. Já naprosto jistě vím, že poslední dobou rabr nereaguju ani náhodou. Jsem nevyspalá a hned se naštvu. Taky jsem přešlá z toho, že se vše přestalo točit kolem Klárky, mám pocit, že jde mimo mě. Hraje si s ní jenom manžel.... já furt kojím nebo uspávám... No a co začala malá dělat. Takže asi klasický naschvály, kdy chce malou vzbudit, nebo si začala strkat věci častěji do pusy, asi aby na sebe upozornila. Dřív byla zvyklá, že s ní spím a i jí uspávám a teď jsem najednou já s mimčem v obýváku a Klárka s taťkou v pokoji. Jednou jsme zkusili spát všichni spolu, ale nešlo. Klárka byla pořád vzhůru a vůbec se nevyspala... Taky má nešvar se hodně k dětem silně tisknout, no a dělá to i malé. Rychle přilítne a stiskne jí ručku, až jí úplně zbělá. Vždycky upozorňuju jemně, hladíme.... občas to vyjde, tak to vyzdvihuju, ale většinou jí tiskne. Taky jsem si všimla, že jí chce ublížit, když jí něco nechceme dovolit, jako např. bonbony před večeří a podobné věci. Já už nevím, jak mluvit, aby to mělo nějaký účinek.... nebo prostě jenom čekat, než se srovná...Díky za vykecání 🙂

Ještě chci napsat, že dneska jde poprvé do školky spát, prostě na celý den. Na jednu stranu jsem ráda, protože mám klid, na druhou stranu se bojím, aby se vše doma ještě nezhoršilo. Klárka má totiž neřest, že potřebuje uspávat po obědě i večer a já si to neumím představit, jak to uspávání skloubit s mimčem. No asi jsme ty její návyky nechali zajít moc daleko...

@antana123 to je naprosto přirozené, že se malý začala vztekat. Přichází období vzdoru, uvědomuje si svou osobnost, chce prosadit svou. Tohle období je důležité i pro budoucnost, nechceme přece, aby jednou naše děti poslechly každého, jako ovce. Na nás je, abychom jim ukázali, že svůj názor si někdy prosadit může, ale jde to i kultivovaně 🙂 POkud se vztekne, křičí, nechej ho vyvztekat. Nezlob se na něho. Vlastně za to nemůže, jenom tak vyjadřuje, že se mu to něco nelíbí, ale neumí to říct. Můžeš mu dát pochopení: Ty se zlobíš, že jsem ti něco nedovolila. Můžeš zkusit metodu pevného objetí. Nebo ho nechej tak, on se uklidní a pak to můžete probrat. KDyž je ve vzteku, tak je zbytečné mu něco vysvětlovat. Bít bych se nenechala, pokud se chystá, chytla bych ruku, potom bych řekla, že se mi to nelíbí. Možná tím chce pozornost, tak můžeš říct: chceš, abych si s tebou hrála, ale to můžeš říct i jinak, nemusíš mě bít. Nebo: Když se zlobíš, můžeš bouchnout do polštáře, hodit míčem, ale nelíbí se mi, když mě biješ. To posílání za trest na chodbu se mi nelíbí, tím ho učíš, že konflikt se neřeší, ale zavírají se před ním dveře. Líbila se mi knížka Nejšťastnější batole v okolí, mám z ní výtah ve fotoblogu https://www.modrykonik.cz/fotoblog/betelgeuzz/c..., a pak je v tomto článku pěkně rozepsané období vzdoru https://www.modrykonik.cz/fotoblog/reruna/clane...

@misule82 pro Klárku to musí být velmi těžké období. Píšeš, že doteď jsi ji uspávala a spala s ní, po porodu se to změnila. Je to pro ni velká změna. Možná jste měli některé změny udělat už před porodem, aby to lépe nesla a neměla to spojené se sourozencem. Zkus kdykoliv je čas, když miminko spí, věnovat se maximálně Klárce. Vykašli se na domácnost, ona tě teď potřebuje. Můžeš při kojení číst starší knížku, nebo jí dát nějakou hračku vedle sebe a komentovat její hraní. Ať s Luckou stráví večer manžel a ty choď ukládat Klárku. Vím, jak je to těžké. PRvní večer po návratu z porodnice, mi vyšlo kojení na dobu, když měla jít starší spát, tak ji šel uložit m, starší řvala, křičela Mamí a já brečela u kojení ☹ Pak už jsem vždycky nakojila předem, mladší dala do postýlky v obyváku, m s ní třepal a já mohla uložit starší. A hlavně vydrž, začátky jsou těžké, se mnou i strašně cloumaly hormony, byla jsem nevyspalá, RABR šel do kopru, ale po tom šestinedělí jsme se všechny uklidnily, mladší začala pravidelněji spávat, mně se srovnaly hormony a už to bylo fakt lepší.

@berenika39 líbí se mi tvá definice žalování, že je to pro vlastní prospěch. Mně příjde, že v naší společnosti, se každé upozornění na nějakou nepravost, bere jako žalování. Radši děláme, že nic nevidíme. Už jsem se setkala i s tím, že v některé školce, když dítě řekne, že ho druhé bije, učitelka odpoví, že nemá žalovat a má mu to vrátit 😠

@betelgeuzz a pak kde se bere šikana?

@betelgeuzz aha děkuju 🙂 já právě bych ho nebila já myslela že je dobře že prostě když něco udělá že ho pošlu pryč ikdyž se vzteká tak mu říkám at se vrátí až se uklidní tak to vyzkouším jinak
nechta ho být jo a když mě začne bít tak vysvětlovat že to se nedělá dobře vyzkouším moc děkuju za radu 😉

@antana123 ještě možná bych to zkusila jinak - neříkat mu, že se to nedělá, protože oni na to v rámci vzdoru regují opačně - tzn. bude to dělat dál, o tom jsi se přesvědčila🙂, ale navést ho na to, jak to dělat má, že může pohladit, dát ti pusu a pak že budeš hned mnohem veselejší a budete si hrát a tak. To házení - to je jenom období, nabídni mu přes den xxx aktivit, kde může házet (u nás prádelní koš v předsíni a balonky, trefovat se, nebo kameny do kaluží...prostě aby si tu potřebu ukojil🙂. Pak nebude tolik házet "zbytečně"🙂.
A moc moc funguje, když se zlobí, mu to přiznat, bude zmatený, že se nezlobíš a uklidní se, Řekni mu: já vím, že se čertíš, já se taky někdy zlobím.....
A - jakmile na tebe vztáhne ruku - hned mu ji zadrž, vezmi ho k sobě a v klidu, na klíně, z očí do očí mu řekni, že je mnohem příjemnější, když to udělá jinak....

@berenika39 to bych mohla taky vyzkoušet děkuju 😉
já se jen bojím že někde dělám chybu prostě

@antana123 tak uvidíš, když to nejde tak, zkus to jinak...a to, že dvoule´ták hází věcma a snaží se plácat všechny a všechno je úplně, ale úplně normální vývojová fáze, není to žádná výchovná chyba, ani náhodou, prostě to tak mají. Projde si tím snad každé dítě. tak si věř, vypust NE a přidej ANO🙂

@berenika39 děkuju 😉

Stává se vám taky, že na dítě mluvíte nebo se ho něco ptáte a ono dělá, že neslyší? Prostě vůbec nereaguje na otázku? Myslíte, že je lepší ho nechat být nebo trvat na odpovědi? Je pravda, že si u toho většinou hraje..

@cervena_vila Ahooj a díky za příspěvek, už je líp, to jsou vždycky ty krize po nemoci, kdy nemůžem oba pořádně ven,vylítat se, můj moudrý brat vydí jasnou příčinu - prostě ponorka... Když může člověk stavět sněhuláka, je to pohoda, žádný chmury, ksichty... (Jinak bohužel nemáme čistý ventolín, ale kortikosteroid ☹ Seretide, prostě léčba + autovakcíny, gemmoterapie).
@jasminy Teda na mý otázky často nereaguje ani manžel... Já (kor 2 letý dítě) bych asi nechala být, byla bych ráda, že si hraje, my furt v tomhle věku povídali... Myslím, že je super, že se soustředí na svoji hru..Ale pokud bych odpověď opravdu potřebovala, sedla bych si k ní na bobek, pohladila a znovu se zeptala.

Jak to tu ctu, tak jsem si vzpomnela, ze mame podobny problem - starsi ted obcas dela to, ze kdyz malej spi, naschval jde a zaboucha mu treba na dvere a pritom i rika, ze "bracha haji" ... vysvetluju mu, ze kdyz ho vzbudi, budu muset jit resit miminko a nemuzu si s nim hrat a i to tak vzdycky dopadne a stejne si neda pokoj 😅 Je fakt, ze vlastne jen vemu malyho a (treba ho nakojim a prebalim) a jdu s nim za starsim do pokojicku a hrajem si, tak to asi neni takovej prirozenej dusledek, kterej by mu vadil? treba vlastne chce, aby tam bracha byl, ze ma vic zabavy? To, ze kdyz se malej nevyspi a je pak pretazenej, ze je pak odpoledne ubrecenej a nechce usnout apod, to uz je na starsiho proste moc slozita konstrukce, navic tenhle dusledek prijde s velkym zpozdenim, takze si to asi nemuze spojit... co myslite? (jako rict mu, kdyz odpoledne nejde malej utisit, ze je to proto, ze ho dopoledne vzbudil 😅 )

@misule82 Ahoj, jen Ti chci napsat, co mě napadlo, když jsem viděla v podobný situaci jednu kamarádku. Ale třeba to zkoušíš, vím, jak je frustrující rada, kterou se dávno řídíš... Tehdy jsem si říkala, že bych starší holčičku více zaměstnala, aby prostě s miminkem pomáhala - ve 3 letech toho Tvá dcera určitě spoustu umí (aby podala plenku, oblečky, vyhodila plenku do koše, pohlídala, zjistila, jak venku je, poradila, co miminku a sobě obléct, šáhla na ručičku, jestli mu není zima/horko, podala Ti něco, když kojíš, vymyslela přezdívku pro Lucinku... - vymýšlela bych i blbosti, jen aby si Klárka připadala důležitá, pak bych to hlásila tátovi, jak Ti moc pomohla atd., ale asi ne přehnanou chválu, aby jí nedošlo, že je to taktika... ) Ale třeba jsem mimo... Ale u nás "ukolování" a pocit důležitosti moc pomáhá.

Holky, díky za rady a tipy, zkusím je🙂 snad to zvládneme

Prosím o radu: mám skoro 3-letého Honzíka a 7 měs.Adámka. Honzík Adámka zbožnuje, pořád ho chce pusinkovat, objímat, atd. Ale mimo to ho taky každou chvíli válcuje, lehá si na něj, skáče kolem něj, jednou ho i přeskočil, párkrát na něj chtěl šlápnout (stihli jsme tomu zabránit)...1000x za den mu říkáme, že musí opatrně, jen pohladit, pomalu kolem něj, že skákat může vedle s tátou na balonu... a stejně to za minutu udělá znovu.
No a druhý problém - bere mu hračky a to doslova úplně všechny, i ty miminkovské. Nechce si s nima hrát, uklidí je do skříně. Chápu, že mu asi vadí, že Adámek dostal jeho staré hračky, ale reaguje tak i na úplně nové hračky, které dostal opravdu nové Adámek. A když mu řeknu, ať teda Adámkovi vybere jednu hračku sám a nechá mu ji chvíli, tak mu vybere nějaké kousátko, které Adámka už moc nezajímá😅 Ale balonky, kostky, atd mu prostě nedá, protože je prý okouše. Udělala jsem malý koutek pro Adámka, kde má krabici se svýma hračkama a říkám Honzíkovi, ať mu tam ty hračky nechá, že si bude hrát tam a nepoleze mu pak do jeho autíček a knížek apod, ale on to odkýve, jo dám mu tam kousátka, ale ostatní že necháme ve skříni... Jak na něj??? Je mi líto Adámka, že si v podstatě nemá s čím hrát☹