Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

blandik
autor
14. lis 2011

@fender - určitě, hledala jsem to na netu zrovna a psali tam, že právě čokoláda na vaření ma v sobě rostlinné tuky (teď záleží jestli ztužené) a proto se snáze rozpouští. Vysokoprocentní čokolády se těžko rozpouští a proto z nich vaří jen zkušení kuchaři mistři...Snažila jsem se najít, jestli je čoko na vaření vhodná pro děti ke konzumaci, ale nenašla...

reruna
14. lis 2011

Nějak se nám ta diskuze zvrhla v diskuzi o čokoládě 😀 ale snad nám to nezatrhnou, však se to taky týká dětí - ta čokina na vaření z Lidlu má složení pouze cukr, kakaové máslo, kakaová hmota, slunečnicový lecitin a vanilin, obsah kakaové sušiny celkem 52%, složení té obyč čokolády hořké nevím, jestli se něčím liší, ale chuťově trochu ano, ta obyčejná se mi zdá sladší a taky není tak tvrdá, takže tam určitě jsou ještě nějaké tuky...Podle mě to je vhodné i pro děti v přiměřeném množství samozřejmě 🙂

blandik
autor
14. lis 2011

@reruna - jestli je tam takové složení, pak si myslím, je to moc fajn, není tam rostlinný tuk...ledaže by to kakao bylo nějak surové v té čokoládě na vaření, ale právě tohle jsem nenašla na netu jen při takovém zběžném hledání...

fender
14. lis 2011

v čem je špatný rostlinný tuk? 😕

blandik
autor
14. lis 2011

@fender - myslím, že když tam je kakaové máslo, tak je to lepší ve smyslu hodnotnější..právě tuším čokolády typu LInd obsahují hodně kakaového másla vysoké kvality a je to jeden z důvodů, proč jsou tak kvalitní...(nad 37%)...Jo zrovna jsem našla článek o tom - tak kakaové máslo je nejdražší složkou čokolády...a náhrady k. másla za rostilnný tuk (často obsahující nenasycená transmastné kyseliny) je nevhodná pro zdraví.

tady je odkaz:
http://www.xococlub.cz/blog/2-cokoladova-akadem...

anehap
16. lis 2011

ahoj@blandik , tak už jsem i tady pro radu - ale i jiné holky, pokud máte nápad 😉 Nevím si poslední dobu rady s malou a jejím strachem z lékařů - teď byla dost nemocná, tak jsme u dr. byli často. Nedávno jsme dr. změnili a teď máme fakt úžasnou, i sestřička je moc fajn. Malá ale - sotva vejdeme do čekárny k sestřičce - spustí takový hrozný pláč, že si vždycky nevím rady, nedá se uklidnit, úplně se třepe ☹ Sestřička snese hračky, povídá si s ní, tak je to pak lepší, ale sotva se uklidní a jdeme k dr. do ordinace, je to opět to samé. Dr. ji taky uklidňuje, ukazuje hračky, má opravdu trpělivost(narozdíl od původní dr), ale třeba poslouchat průdušky s takovým řevem je hrůza, asi toho moc neslyší. 😒 DO krku se podívat, to je taky hrůza.Malá tak reaguje po zkušenosti z pohotovosti, byli jsme tam v posl. době dvakrát, brali jí krev z hlavičky, všechno násilím, drželi ji, a malá už má prostě z dr. hrůzu. Má teď navíc maminkovské období, občas nechce jít ani k manželovi ani k mé mamce, kterou doteď brala v pohodě, drží se mě jako klíště. Vím, že tohle období přejde, to mi nevadí,ale přemýšlím, jak ji zbavit toho strachu(nebo aspoň zmírnit) z doktorů. V 16 měsících asi ještě nechápe, když jí budu vysvětlovat, že paní dr. je hodná, nic jí neudělá(ale někdy jí taky třeba bude brát krev, očkovat atd, takže bych i lhala). zatím to říkáme tak, že tam bude mít ty a ty zvířátka a bude si s nima hrát - tomu rozumí, prootže hned jak tam přijdeme, ukazuje na ně a chce si hrát. Přemýšlím, jestli koupit třeba ten dětský kufřík a "hrát" si na doktorku - že ji posloucháme atd., jestli má strach z toho, co nezná, nevím. ALe trápí mě to, nechtěla bych, aby z toho měla nějaký psychický blok. Jinak je malá veselá, takový sluníčko, miluje děti, po odchodu od dr. si hraje v čekárně klidně půl hodiny - ale teda musím být nablízku. Poradíte prosím, máte zkušenosti?

dagina
16. lis 2011

Ahojky maminy,

@reruna , prosím tě, ty na kluky, pokud si ubližují používáš jen Rabr???? Snažíme se co můžeme (nejspíš pořád málo), ale včera Luci Neli málem přizabila, opravdu bylo vlásek k neštěstí....... manžel udělal čoromoro....snad zajdu k nějakému odborníkovi, nějak na to zřejmě nestačíme, a jednou to fakt může dopadnout špatně. Nebo nastane tvrdá výchova a bude to....
Minulý týden byla luci ve školce a to byla naprostá pohoda, po zbytek dne neměla chuť sNeli soupeřit, byla pozorná.... u nás asi opravdu je ta ponorka, že jsme všichni pořád spolu, nikdo si LUci pravidelně nebere....o to víc mě to žere. Tuhle manžel vyloženě prosil rodiče, zda by aspoň jednou týdně nepřijeli, že to děti potřebují a jen výmluvy proč nemůžou...tak tam pomoc opravdu nebude..., tak nevím....do 4. chůvy se mě už opravdu nechce. Možná nám hodně pomůže školka (pokud nebude Luci hodně nemocná).

@anehap nevím kolik je tvé dceři a kolik jí bylo, když se jí stal ten blok z doktorů...., ale naše má tyhle histeráky cca od 4 měsíce, kdy byla na čištění očních kanálků, trvá to doteď....., hrooooozný histráky z doktorů. Na doktorku si hrajeme, nic moc to nepomáhá. Ale když jsem byla posledně v poradně, tak jsem se na to dr. ptala, a prý školkou by to mělo postupně odeznívat, jak se dostane mezi kolektiv..... . Držím palce ať to je lepší, určitě bude, u nás je horor, chodím k mudře s oběma a řvou obě, no tak to je něco 😝. NEvím kterou mám utěšovat dřív.

llluckaaa
16. lis 2011

Ahoj maminy, prosím o radu. Co mám dělat, aby náš starší (3 roky a 4 měsíce) neubližoval mladší dceři (10 měsíců)? Někdy do ní kope, plácá jí, sedá si na ní, strká do ní atd. Vysvětlování nepomáhá. Někdy mu udělám to, co on provedl dceři, aby poznal, že to bolí (když jí třeba bouchnul hračkou), někdy ho plácnu přes ruku, už s ním ztrácím trpělivost a bývám na něj i já drsnější.

eveluska
16. lis 2011

@llluckaaa ja tohle vidim u bratrance, rodice mu jen domlouvaji a nuti ho se omluvit a jemu je to uplne putna, jediny, co na nej plati je, kdyz jsme s nim treba s muzem sami a reknem mu, ze jsme videli, co udelal, ze to bylo fakt osklivy, ze to bylo naschval, zadny omylem a ze jestli to udela jeste jednou, tak ponese nasledky... staci takhle "zavyhrozovat" a najednou je hodnej, kdyby byl muj a doslo na to, tak bych volila nejaky tresty, dusledky, co mu fakt budou vadit (ne placnout pres zadek nebo aby se omluvil) treba ze se nebude koukat na vecernicka, nebude si hrat s oblibenou hrackou apod. .... Jinak dlouhodobe je na zarlivost podle me nejlepsi se tomu starsimu dostatecne venovat, dat mu najevo, ze je starsi a ma i vic prav, ze to neni jen o povinnostech a mimco muze vsecko.... treba ho nechat dyl vzhuru, nechat ho spolurozhodovat, kam vsichni pujdete, jit spolecne ulozit miminko ke spani, abyste si mohli spolu "dospelacky" pohrat apod. ...

reruna
16. lis 2011

@dagina no lhala bych, kdybych napsala, že vždycky použiju rabr jednání nebo tak jak to popisujou třeba v Sourozencích bez rivality... snažím se, ale když je situace moc vyhrocená, tak prostě zařvu...odtrhnu je od sebe a nepustím je k sobě, dokud se neuklidní... snad se to u vás tou školkou zlepší, škoda, že prarodiče vám nepomůžou... a tolik se na Lucku nezlob, ona chudák neví, jak na sebe jinak upozorńovat, tak to dělá tekhle blbě, bohužel ☹ a nedokáže ještě posoudit důsledky toho, že by mohla malé opravdu vážně ublížit, musíš je prostě hlídat, nenechávej je nikdy samotné!!!

reruna
16. lis 2011

@dagina no lhala bych, kdybych napsala, že vždycky použiju rabr jednání nebo tak jak to popisujou třeba v Sourozencích bez rivality... snažím se, ale když je situace moc vyhrocená, tak prostě zařvu...odtrhnu je od sebe a nepustím je k sobě, dokud se neuklidní... snad se to u vás tou školkou zlepší, škoda, že prarodiče vám nepomůžou... a tolik se na Lucku nezlob, ona chudák neví, jak na sebe jinak upozorńovat, tak to dělá tekhle blbě, bohužel ☹ a nedokáže ještě posoudit důsledky toho, že by mohla malé opravdu vážně ublížit, musíš je prostě hlídat, nenechávej je nikdy samotné v místnosti!!!

anehap
16. lis 2011

@dagina díky za názor 😉 Malé je 16 měsíců, blok si myslím, že má cca od 8 měsíců - do té doby celkem v pohodě, ale tehdy jsme byli poprvé na pohotovosti, brali jí krev z hlavičky atd, a od té doby hrůza....takže říkáš, že naděje na zlepšení nic moc? Zkusíme tu hru na dr., třeba se to zlepší aspoň trochu....když vidím ty jiný děti, jak se usmívají a jsou u dr. spokojený, tak si říkám, že tam snad hysteráky děláme jen my....a to odcházíme od dr a směje se jako sluníčko, 😕 ale díky 🙂
jinak jsem už párkrát pročítala vaše trable s holkama - musíš to mít těžký, nedokážu si to moct představit, hlavně bez jakékoli pomoci - vzhledem k tomu, jak mi dává zabírat jedno dítě a to není malá nějak zlobivá, divoká atd a občas mi "tečou" nervy. Přemýšlím, čím to je, že jsou dnes mezi sourozenci takový problémy - slyším to často i od kamarádek - mám jich pár, co mají děti od sebe tak dva roky a taky jsou někdy na mrtvici. ALe to jsou vyloženě holky, který uplatňují autoritativní výchovu - jen ječí a plácají po zadku 😒 Někdy mám hrůzu z toho pořídit si druhé dítě(nejen kvůli šílenému těhu), sice vím, jak chci děti vychovávat, ale to je teorie, co si budeme povídat a praxe je pak mnohem mnohem složitější..... 😖 Obdivuji v tomhle moji mamku - byla na nás tři děti sama a po přečtení RABRU jsem zjistilia, že nás vlastně takhle vychovávala, musela mít železný nervy. Nepamatuji si, že by na nás ječela, bila nás atd. A to můj brácha byl pěkný kvítko 😀 Já jsem od ní dostala jednou v životě a to OPRAVDU zaslouženě, ale jinak s náma mluvila, mluvila a vysvětlovala, -často všechno odložila a byli jsme prostě jen my.A říká, že jsme si vždycky - my děti - rozuměli a nedali na sebe dopustit - teda jako hodně malí, pak v pubertě boje byly, to jo, ale je fakt, že my jsme rok od sebe, to je skoro jako dvojčata. Vždycky i koukám, jak to mamka umí s malou - já mám často sklony a musím s tím bojovat, používat pořád NE - je toho hodně, co malá nemůže, ale jde to říct jinak - jen mě v tu chvíli nenapadne jak 😒 Mamka ale - pokud je u toho - má vždycky pohotovou reakci, lepší aleternativu a já jen hledím 😕 Malá se po její reakci vůbec nevzteká jako u mě. Takže se mám pořád co učit, říkám si, že chyba je hlavně v nás rodičích. Manžel taky vyrůstal s mamkou sám, ale výchova úplně jiná než u nás,dostával teda často, ale jsem ráda, že u malé to tak dělat nechce a kupodivu má většinou víc trpělivosti jako já - já jsem někdy jak papiňák 😉
Tak ti přeju pevný nervy, nic si z toho nedělej, každá občas ujedeme(mě to teda pak tady hrozně mrzí a jsem na sebe naštvaná), ale říkej si, že bude líp. Jak holky povyrostou, budou z nich parťačky, uvidíš 😉

dagina
17. lis 2011

@anehap no řekla bych, že teď, kolem třetího roku se to malinko, ale opravdu malinko zlepšilo. Už neřve v čekárně, dokonce bez řevu vstoupí i do ordinace (to dřív neexistovalo a řvala jen co jsem chytla za kliku čekárny) ale jakmile jde mudra na věc je vymalováno. Někdy ji nemůžeme ani udržet...., ale myslím si, že to fakt odezní věkem. Luci tuhle řvala, když jí chlapeček měl ve školce zapnout bundu...., při tom mezi děti jsme chodili hodně...., ale nemá s nikým blízký vztah, děti zhruba do tohoto věku nemají potřebu si s nikým hrát....
Hele, dkyž ti mamka dala jednou zaslouženě...., by mě zajímalo, kdy si dítě zaslouží dostat 🙂. Jiank je fajn, že máš někoho(mamku), kdo podobně uvažuje ve výchově a že máš vůbec takovou parťačku...
Jinak moje kamoška používá spíše autoritativní výchovu a starší dcera (3 roky) je víceméně v pohodě. Nijak neodporuje, poslouchá jí na slovo, až někdy valím oči, jak dítě může být "vycvičené", nežárlí na brášku.....až si někdy říkám jak to je možné.

@reruna Já vím, já vím...... fakt bych se ale zbrekla, když vidím Nelinku, jak se jí bojí, začíná (Nelinka) využívat Lucinčiné nepozornosti a ve chvilce kdy se nedívá, lapne po hračce, nebo jde k nám (luci totiž začíná okupovat i nás).Je to hrozný se na to dívat.... . 😲

reruna
17. lis 2011

@dagina s tou kámoškou a její vycvičenou holčičkou, já myslím, že to je hodně i o vrozené povaze a temperamentu, ve škole to taková holčička bude mít určitě snadnější, než asertivní děti, ale je otázka, jak to bude výhodné potom v životě...a věřím tomu že tě trápí, když Lucka malé ubližuje, zkus co nejvíc oceňovat, když se k malé chová hezky - jé, vidím, že jsi Nelince nechala tu hračku, podívej se, jakou má z ní radost... kdykoli se na ni jen hezky podívá, tak to okomentuj, že sis všimla, zkus jakoby i mluvit s Nelinkou - ty áš štěstí, že máš starší sestřičku, máš o zábavu postarané a kolik věcí se od ní můžeš naučit atd. a když ji bouchne, tak zase říct, ne, žádné bouchání a důsledně to takhle dodržovat a hlídat je, když jsou spolu, zkus se s Lucinkou více mazlit, když malá spí, věnuj se jenom jí. Já věřím tomu, že se to zlepší, Lucka je pořád ještě hodně malá

anehap
17. lis 2011

@dagina opravdu hnusně jsem mamce lhala - bylo mi asi 9 - a to několik dnů po sobě kvůli jedné věci, mamka ale už věděla, jaká je skutečně pravda, přesto čekala, jak dlouho vydržím lhát - a pak jí ruply nervy, protože lhaní opravdu nesnáší - ale bylo to opravdu jednou a vím, že ji to pak hodně mrzelo. TO já mám skore vyšší, a to je malá teprve prcek 😒 - ne že by dostávala na zadek, ale po ruce už dostala - a jak mě to potom mrzelo ☹ Takže se snažím už jinak, hlavně se musím vždycky zklidnit já....
Tak kamarádky s "vycvičenými" dětmi mám taky kolem sebe - ale opravdu poslechnou na slovo, jen když jsou rodiče poblíž a navíc mi připadá, že mají z rodičů strach. I můj manžel říkal, že když od mamky dostal, pak ji za to nenáviděl a to bych u mých dětí rozhodně nechtěla. Navíc prý mamce vždycky řekl: mami, tak už mě zbij, ať mám klid 😀 Takže to jaksi nesplňovalo efekt - mohl klidně vyvádět, pak dostal a vyváděl dál. Proč nemá vyvádět, vlastně nevěděl......

blandik
autor
17. lis 2011

@anehap - ten kufřík může být fajn, doma si to zkusíte...Já to dělám tak, že jak jdeme k dr a má se třeba očkovat, tak jsem malému řekla, co se bude dít. že bude očkovaný, trošku to může být nepříjemné, ale je to dobré z toho a toho důvodu...a nakonec, že věřím, že to zvládne, až tam budeš pořád s ní, spolu se to pokusíte zvládnout...Zkusila bych ten kufřík...má to v sobě, bude si s tím chtít hrát, protože to bude doma v klidu a zajímá ji to určitě...JInak u nás pomáhá říct, co se bude u dr dělat, že se podívá do krku, že stěr může být trošku nepříjemný...A pokud se stane, že něco proběhne silou, jako na té pohotovosti, tak se k tomu po odchodu z ordinace vrátít a říct jí - já chápu, že ti to bylo moc, moc nepříjemné, chtěla jsi pryč a nešlo to, byla jsem tam s tebou....
@dagina - vypadá to, že u vás ta cesta bude přes školku, jak píšeš, že pak byla v klidu a sdílná a neubližovala...já jsem s malým teĎ pátý týden doma, nemůžem ani ven (zítra jde do školky) a je to poslendí dobou více na palici, jakoby více zdivočel, skáče, tancuje, když něco chci říct, zpívá si, bije pěstmi...no prostě takový nevybouřený (ale jinak je moc fajn, sdílný, pomáhá...), jen občas v něm rupne nějaký pytel energie a on neví co by...takže mi to příjde, že ti tříleťáci už fakt potřebují i čas bez rodičů...tak třeba to je ta cesta...
@llluckaaa - holky tady psaly, že výborná knížka o sourozencích je Sourozenci bez rivality, nečetla jsem ji...ale prý supr..podle mě - čím budeš drsnější, tím drsnější bude i starší dítě, protože když na něj jako na špatné začneš nahlížet, ono se takovým stane...spíše bych přehlížela a nekomentovala to, co udělá špatně, ale hodně vyzdvihla když se zachová správně, i sebemenší pitomost (ale ne chválením - jen říct - vidím, že jsi sestřičce podal hračku, to je správné, to ji pomohlo (a ne - ty jsi ale správný bráška, ty jsi šikulka - to ne, tam není návod, jak má postupovat), když mu řekneš - ty jsi ji podal hračku, to je správné - tak verbalizuješ to, co syn udělal - on to znova slyší, co udělal a k tomu, že je to správné...). A kritiku bych vynechala, dkyž ji bouchne, tak jen říct - sestříčka pláče, musíme se o ni postarat a šla bych se postarat o sestru...A až by se uklidnila, tak někdy /ale ne vždy/ bych pronesla - takové bouchnutí dost bolí, když se nám něco nelíbí, můžeme to říct nahlas...anebo pokud uvidíš, že to udělal z určitého důvodu (př. nechtěl se rozdělit o hračku), tak říct - chápu, ty jsi se bál, že ti ji sestřička vezme...(tím ukážeš, že víš, o co mu šlo...to mu dá pocit bezpečí a porozumění), když si chceš bránit hračku, můžeš říct NE a hračku si vzít (tedy řekneš mu, co může příště udělat místo toho bouchnutí).....

@dagina @reruna - zkoušely jste někdy na své děti to, že tak jak píše dagina - všímat si pidimidi pozitivních věcí a říkat to nahlas - jé, ty jsi podal hračku, vidím, že sis chtěla s tou hračkou hrát, ale půjčila jsi ji sestřičce atd, atd..a to ve všech oblastech...a když udělají něco špatně - př. nějaký žárlivý výpad, tak to nekomentovat? jakoby říct - Nelinka brečí, musím se o ni postarat...a pak to jakoby přejít...nekomentovat, nekritizovat, prostě to nechat být? Co by na to Luci? A pak třeba jen občas, nebo úplně mimo danou situaci na to navázat? Př. Lucka se bouchne, tak ji říct - jé, to naštve, jo, když nás něco zabolí, tak se nám to nelíbí, je to nepříjemné...Anebo občas až po tom, co se mladší dítě uklidní, tak říct obecně - chápu, ty jsi se nechtěla podělit o hračku. Vadí ti, když ti Neli na hračky sahá a chce si je brát nebo ti je bere z ruky...Víš, v takové situaci stačí říct Ne, nepůjčím....Ale jinak pevně věřím, že vám to školka vyřeší, dagi, a že Lucka se zklidní...

@anehap - já taky mám pocit, že ty vycvičené děti neječí, neprojevují se tolik, jsou takové jakoby ve střehu - jestli to, co udělaly, udělaly dobře, jeslti si mohly dovolit říct tohle nebo tamto...Náš ječí, mluví, co ho napadne, a se všemi, kňourá...ale na druhé straně v něm vidím hodně dobrý základ - začínám vidět, jak se mu to, co mu ukazujeme a jak se chováme začíná pořádně zvnitřňovat - že si myje ruce sám od sebe, děkuje, prosí, umí se omluvit, když to tak cítí, začíná být empatický vůči nám, umí se rozdělit i o velmi oblíbené jídlo, ví proč je fajn dávat věci na místo (tedy uklízí) je takový přímý, nedělá něco za zády...říkám si - ječení a ta intenzita prožívání to jsou věci dočasné, ale cítit a dobrovolně dělat věci, které se dělat mají aniž by tam musel být faktor strachu nebo dozor...

hamma
17. lis 2011

@anehap Ahoj, já bych taky poradila před návštěvou doktorky vysvětlit, co se bude dít (i když je ještě malinká, ale i tak), říct pravdu - že to může být nepříjemné, ale že to tak musí být, že tam budeš s ní, budeš jí držet na klíně. A že klidně může plakat, když jí to bude vadit. A sama se taky hodit co nejvíc do klidu, nebýt nervózní, to se na dítě hrozně přenáší. Že malá pláče je pochopitelný, protože odběr z hlavičky násilím musí být fakt strašlivej zážitek. A pak v ordinaci držet holčičku na klíně, uklidňovat...třeba by mohlo pomoct (když máte vstřícnou doktorku) nechat ji, ať se v ordinaci rozkouká, půjčit jí stetoskop do ruky, nechat poslechnout sebe nebo paní doktorku, sestřičku.
Jinak před odběrem nebo očkováním (nebo jakýmkoli bolestivým zákrokem) je nejlepší namazat místo vpichu krémem Emla - je to lokální anestetikum, asi po 15 minutách to začne účinkovat a píchání pak vůbec nebolí. Ten krém je volně prodejný, takže si ho klidně můžeš přinést sama, ale třeba naše doktorka ho má.

blandik
autor
17. lis 2011

@anehap - a ještě jedna věc k té dr - dost pomáhá pokud je dr více zhurta na dítě, tak jakoby se naladit na to dítě a nenechat se strhnout dr, oni potom ti doktoři někdy změní přístup, když vidí, že to není ok s rodičem...pamatuji si, že jak měli malého očkovat, tak do mě pořád něco dr mluvila, na něco se mě ptala..tak jsem ji nějak igonorovala a mluvila na Mišku, říkala, co se děje, aby neměl čas zpanikařit...

fender
17. lis 2011

taky si myslím, že je dobrý neříkat dítěti u dr. "neboj se" - protože i dítě, který se do té doby nebálo, se bát začne 😅 😀 ale to je možná v souvislosti s tím "ne" nazačátku, nevím.... nebo možná si myslí, že kdyby nebylo čeho se bát, tak jim to člověk přece nebude říkat, jakoby zdůrazňovat a jsou pak z toho zbytečně nervózní....

berenika39
17. lis 2011

Mě to nejde vyřešit nijak, ani s mudrou, ani s Petou. Zítra jdeme na krev ráno 😝

foogy
17. lis 2011

Holky, teď jsem vás náhodou objevila a přečetla první a poslední stránku a moc se mi líbí vaše názory. Před půl rokem jsem byla na kurzu Rabru a celkově - né jenom ve výchově jsem se dost zklidnila, ale už je to půl roku a chybí mi někdo, s kým bych mohla diskutovat o výchově a vlastně se jakoby nakopávat dál a vychovávat v klidu. Mohla bych se k vám přidat?

berenika39
17. lis 2011
fender
17. lis 2011

@foogy berem tě 😀 😀 😀

@berenika39 tak to držím všechny palce ať to zvládnete!

berenika39
17. lis 2011

@fender úplně to vidím v jasným světle, co nejrychleji, pevně podržet, odebrat krev a hurá dělat něco veselýho...jsou věci mezi nebem a zemí, který nepřeperu 😝

fender
17. lis 2011

nojo, ono taky koho by to bavilo, nechat si odebírat krev, žejo 😝 kdyby mi to nebylo blbý tak bych se taky cukala 😀

blandik
autor
18. lis 2011

@fender - k tomu neboj se ---vím, co myslíš..jakoby tím, co řekneme, tak ukazujeme, jak by se asi mohlo cítit a pokud je to nenapadlo, tak zavětří - že co se to děje...dělala jsem něco takového, když začal chodit do školky, vůbec jsem se ho neptala- jak se ti ve školce líbilo? Půjdeš zase zítra? Protože bych uslyšela, že nelíbilo a nepůjde...Místo toho jsem říkala - vypadáš dneska spokojeně, to jsi měl asi fajn den...a nechala ho, co mi řekne..a dokonce jsem mu řekla, že mi bylo trošku smutno po něm..a on se hned chytil, že jemu taky...a tak mi každý den pak na začátku říkal..já byl smutný trošku, pak hrál, zase byl smutný.../jsem mu říkala, že to je normální, že je nám občas smutno, pak si hrajeme, něco si najdeme...a že to zvládl...). Oni hrozně moc opakují to, co my jim říkáme - přesně ta slova, a podle mě podle toho pak do jisté míry nazírají na život.. a můžou se tím problémy spustit nebo přibrzdil, formovat situaci tak, aby nedošlo k tomu - já už do školky nikdy nepůjdu, chci být s tebou doma...komunikace je neskutečně silný nástroj, před rabrem jsem si to neuvědomovala...

dagina
18. lis 2011

Ahojky,

@reruna nám se takové jobovky stávají, když nejsem od nich vzdálená ani půl metru. Viz. dneska - Sedím na gauči, NEli stojí vedle mě, příjde Luci s dřevěnou hračkou a Neli ji měla ve vteřině na tváři, má tam pěkný optisk, no tak byl vylágoš a už mě to fakt unavuje. Jestli se s takovou agresí v sobě narodila, tak nevím jak to bude dál. Ale někdy jí pusinkuje, hladí....a pak hned útok, jak kdyby byla rozdvojená osobnost..... Jsem z toho dnes dostala mrtvici málem.

@blandik jj, od září dost marodíme, průběžně se střídáme všichni, také jsme byli dost všichni doma a to je mazec na palici....kdyby ta školka pomohla, bylo by to fajn.
Malý ti často mluví o školce jak se tam měl???? Z naší nevypadne nic moc.... naštěstí dost řekne učitelka, když si jí přebírám. Vím že se to nemá, ale dost se jí ptám jak bylo....., trochu změním strategii 🙂.

dagina
18. lis 2011

Jinak se snažím komentovat každou pidimaličkost, ještě se na to více zaměřím.....a více se zaměřit na "ublíženého" než na agresora....., ale to je někdy těžké, dkyž se přizabíjí 😲

llluckaaa
18. lis 2011

@blandik Děkuji, budu se snažit to dodržovat, ono je fakt těžké se udržet, když vidím, jak malé ubližuje. Taky jsem četla Respektovat a být respektován, líbilo se mi to, ale uplatňování v praxi nějak zaostává - tedy snažím se o to, ale výsledky nevidím.

reruna
18. lis 2011

@dagina ten příklad, cos napsala - je jasné vyžadování pozornosti a žárlení, Nelka stále blíž u tebe, tak ji bouchla... jak přesně jsi reagovala? jestli jsi se obrátila nejdřív na Lucku, vynadala jí a až potom začala utěšovat Nelinku, tak o to jí zřejmě šlo... zkus se zaměřit na to, abys v takových případech na Lucku vůbec nereagovala, a okamžitě začala utěšovat Nelinku a teprve po jejím uklidnění bych pronesla směrem k Lucince - žádné bouchání, když se nám něco nelíbí, tak můžeme zakřičet (nevím, jak moc umí Lucka už mluvit, ale můžeš jí říct - když se ti něco nelíbí, můžeš to říct, zakřičet, bouchnout do polštáře, atd. ) A potom třeba až bude Nelka spát, tak to znova proberte - předtím jsi bouchla Nelku, asi tě musela něčím hodně naštvat, ukaž jak tě naštvala - třeba na papíru - zmuchlat ho, bouchnout do polštáře atd. pak dát znovu informaci - Nelinku to bolí, když ji boucháš, u nás doma platí žádné bouchání... asi to půjde takto dost pomalu, ale hlavně se musíš hodně hlídat ty a to je dost těžké, sama to vím, ale zkus si to dát třeba tento týden jako jeden jediný úkol, nic jiného, jen tohle - utěšovat vždy obě´t, nedávat pozornost Lucce při negativním chování, ale oceňovat pozitivní chování co nejvíc....