Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.
ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
vidím, že je to všude stejný 😀
@mrazulka Já jsem taky právě docela cholerická ( i když jsem si to dlouho nepřipouštěla 🙂 ) a taky zároveň hrozně přecitlivělá a všechno si hrozně beru. Ale díky malýmu se snažím ovládata hlavně víc ho chápat a vcítit se do něj. Ale když máš blbej den a všechno na tebe padá, tak mi to pak taky ujede. Ale můžu s klidným svědomím říct že se mi to daří víc a víc ustávat.
@fender No já myslím, že to bylo dost přesědčivý 🙂
@cervena_vila Já ho taky většinou držím u sebe než se vyvzteká a unaví a taťka na něj zase zakřičí a on pak lehne. Jenže nevím, jestli je to dobře, trochu mi to připmíná techniku, nechat uřvat dítě. S tím rozdílem že tam není sám.
@lusy82 - my jsme s manzelem cholerici oba ☹ ja se ted snazim opravdu hodne, manzel byva doma jen polovinu tydne, jezdi do office do prahy, ale na honzu nekdy fakt nesmyslne krici nebo mu ujede nejake sproste slovo, kdyz se mu neco nedari atd., kdyz ho na to upozornim, tak zahanbene mlci.. Ale chapu, ze je to nekdy fakt tezke a o nervy 🙂
@fender - ja jsem ho zacala ucit usinat samotneho kvuli tomu, ze se brzy narodi mala.. Jinak jsem cekala v pokojicku az usne. Pak ale treb nebudu mit cas tam sedet, tak jsem to pomalicku nenasilne zacala ucit usinat samotneho a povedlo se. Udelam miminko a on se otoci na bok a finito, nekdy ale chce, abychom si k nemu lehli.. 🙂 honzajs je ted hrozne umazleny, asi citi, ze za chvili uz nebude jen on..
@lusy82 - ja myslim, ze honza na to tak nejak prisel sam.. Naucila jsem ho usinat a on najednou proste zacal byt v tom uspavani takovy vic disciplinovany. Ze jde po obede spinkat sam bez problemu, bez skakani atd, ale obcas se stane ze ma svuj den 🙂) vecer nekdy protestuje, ale pak mu reknu, ze je cas rict dobrou noc, tak pak jde 🙂
@mrazulka No můj přítel je právě taky cholerik a ovládá se ještě hůř a zároveň je dost náladový. Takže jednou je RaBR dobrý a jindy zase na něj zase ta knížka nefunguje, protože melej je úplně jinej než jiný děti 🙂 😀 Tudíž někdy se snaží ( i když někdy je to komický pohled ) a jindy je na něj taky hnusnej.
@mrazulka no já si právě říkám, že jednou už na to taky nebudu mít čas, tak si to chci ještě užít, dokud mě tam chce 😅 po obědě spí taky většinou bez problému, řeknu jednu pohádku a už kouká jen jedním okem 😅 večer je to prostě jak kdy. někdy usíná sám, někdy se mnou.
jediné, co máme "problém" je, že nemůže usínat s tátou (ač by jistě rád) protože jak tam s ním táta je, tak malý je celý vydivočený a nejradši by skákal a blbnul atd.....to by pak byl schopný vydržet řádit do půlnoci. manžel je taky hodně v práci a i doma se ještě hodně učí, takže si myslím, že si ho malý chce prostě užít co nejvíc 😅 takže se je aspoň snažím směrovat k tomu, aby takhle blbli ještě před koupáním, protože pak už je večeře a pohádka a pak se už jde chrnět.... no, ne vždy to vyjde 😅 😀
...a jak s tím pískovištěm? Tedy ta konfrontace dvou typů výchovy na jednom písečku? Když děti nechápou, že jedno něco může a jiné ne. Nechci, aby to tu zapadlo, protože mi to opravdu vrtá hlavou.
vidím, že to je velice rozšířený argument 😀 manžel je taky cholerik, malý je dooooost po něm, když jsme jeli ještě v podstatě v "klasické" výchově, tak byl schopný si při záchvatu vzteku fakt ublížit, jednou si rozsekl dáseň o skleněný konferenční stolek (to byl impuls k tomu, že jsem nakonec skončila tady 😝 ).
samozřejmě výsledky se po cca třičtvrtě roce dostavily - a já jsem se nedávno dozvěděla, že se mi to o výchově dobře mluví, když mám doma takové klidné flegmatické dítě 😅 😅 😅 😀 když jsem to říkala manželovit, tak ten málem upadl. teď kolikrát když malý chytne nějaký raptus, tak manžel jen odvětí ... nojo, je klidný a flegmatický po mně 😅 😀
když se dítě vzteká, tak ho rodič nezvládá, když je dítě na pohodu, tak to s rodičem nemá co dělat, je to tím, že je "prostě takové klidné od přírody" 😅 😅 😅 😅 😀
@cervena_vila taky mě to zajímá.
navíc ten tlak je tam jakoby dvojí - jednak na matku, protože se očekává, že se zachová určitým způsobem (nejlépe dítěti něco zakáže nebo tak).... a když se tak nezachová a dítěti dovolí něco, co ostatní matky ne, tak pak je zase špatná, protože ty ostatní děti to chtějí samozřejmě taky a můžeš za to ty žes je vlastně navedla 😝
taky nevím , co s tím moc.
@lusy82 - tomu rozumim.. Ja chapu, ze nekdy toho maji i hodne v praci a ono se to pak podepise i na tom chovani. Muj muz pracuje z domu, kdyz neni v office a tak nekdy proste reaguje neprimerene, kdyz ho Honzik rusi..
@fender - tak nas tata se musel naucit uspavat 🙂, protoze oni si vzdycky spolu lehli, honza okamzite zacal delat blbosti a pak me mirek volal, at jdu prdolu uklidnit!! Tak jsem rikala, ze takhle nee a uz uspava stejne jako ja 🙂 chapu, ze jsou jim tatinci vzacni.. Ja jsem na druhou stranu rada, ze chce ted vic Mirka, pac uz jsem vecer hodne unavena, ale manzel me ted nechava hodne odpocivat, kdyz je doma, tak je to s tou unavou mnohem lepsi..
@cervena_vila
@fender Tak to je pavda, já už se teda snažím na to nemyslet. Je to moje dítě a dělám to pro něj a ostatním do toho nic není. Ale stejně většiou pod tím tlakem nevím co vhodného říct. Nejhorší je situace když si nějaké dítě hraje s hračkou a druhé jí chce taky... A kamaráky dvouletý syn je v tomhle ohledu opravdu nekompromisní 😀 Stropí takovou scénu, že malej radši ustoupí 😀
@lusy82 - s tema hrackama je to tezke, no.. Honzikova kamaradka hned zacne brecet, jen se Honza k jeji hracce byt priblizi, ikdyz si s ni nehraje. Minule ji rekl - nervi, ja ti tu hracku nechci vzit, chtel jsem se jen podivat 😀 vykladala mi to maminka te holcicky, nebyla jsem u toho, ale tenhle boj je proste nekdy tezky, zvlast, kdyz se k tomu jeste prida mladsi sourozenec.. Jenze Honzik predtim na ten plac reagoval tak, ze ji tou hrackou prastil, proto jsem to zacala resit.. Bylo mi to trapne. A vlastne porad nevim, jak to resit, kdyz se holcicka bezduvodne hystericky rozplace. Kdyz si Honza neco pujci, vetsinou se snazime odvest pozornost jinam.. Ale i on nekdy nechce pujcovat hracky, ma jedno auto, ktere proste nepujcuje a konec. Pujci vsechno ostatni, ale tohle auto proste ani za nic, uz je to desny krap 😀 a nekdy je nastvany, ze chce pujcit to druhe auto a holcicka ho nechce, tak se asi citi dotceny, ze se chce podelit a je odmitnut.. No, je to zapeklite 🙂 ale klepu to, uz ji ted delsi dobu neprastil, tak snad to tak zustane..
@wsmoulinkaa možná by to chtělo opakované vyšetření a třeba zkusit i jinou poradnu, je tady diskuze o dysfázii, vede ji zkušená mamina, je tu i diskuze o autismu, tak jestli ses tam ještě nedívala, tak mrkni, určitě ti poradí v jakém věku je nebo není možné tyto poruchy poznat. Ten motorický vývoj, jak jsi popisovala - sezení, lození a chození je v normě, psychický vývoj nejde posoudit podle jednoho vyšetření, dítě nemusí spolupracovat z nejrůznějších příčin a může být naprosto normální...tím tě nechci uklidňovat, ale prostě to chce tedy pohlídat, pokud tam byly ty příznaky jako chybějící oční kontakt atd.
@mrazulka Já se snažím moc nezasahovat, i když ostatní maminky stejně zasahují. Měli by se naučit si to mezi sebou vyřídit sami. Pokud nedojde na násilnosti, nebo nezačnou vřískat všichni. Taky mi nepřijde dobrý, když se maminka za každou cenu zastává toho druhého díěte, aby byla slušná. Já se většinou zastanu toho, kdo je v mých očích v právu. Ať je to moje nebo cizý dítě. S těma cizíma je to teda horší, obzvlášť s tím zmiňovaným chlapečkem. Svýho Jiříka už tak nějak zvládnu. Nejčastěji zabírá když tomu "okradenýmu" řeknu, že on mu tu hačku nechce vzít, že si ji jen půjčí. Děti si totiž v tomhle věku myslí že je všechno okolo nich jejich a když si to vezme jiné dítě tak, jim to už nevrátí. Nebo řeknu, že chápu že si s tím chce hrát, ale teď si s hračkou hraje Péťa a až si dohraje tak si to může vzít on. A to mi na Jiříkovi zabírá dobře ( zatím... 🙂 )
@cervena_vila já se většinou snažím se do toho moc nemíchat. je to hodně o věku dětí, ty malinké kolem dvou let jsou ještě hrrr, tam je asi na místě je navést na nějaké řešení, ale větší tříletáky už nechávám. když se mi nezdá, co káže jiná maminka, vyklidím pole i s petou. fakt. normálně mu řeknu, že některé maminky řeší věci jinak a že my to budeme dělat taky jinak. nic universálního mě nenapadá, je to situace od situace. a ještě ho upozorním na to, že není nutné, aby maminka mydlila dítě a křičela po něm, že se nám to nechce poslouchaat, tak jestli nepůjdem zatím na houpačku, než se to uklidní.
@lusy82 jo, klidně..... 😉 pak dej vědět, jsem zvědavá 😅 😅 😅
co se týče půjčování hraček, můžu potrvrdit, že honzík od @mrazulka to jedno auto opravdu nepůjčí 😀 zas si ale myslím, že je to jeho právo..... já se snažím vést malého na to, že to jsou hračky toho dítěte a že záleží na něm, zda mu je půjčí nebo ne. totéž s jeho hračkami - jsou jeho a tedy on rozhoduje o tom, zda je někomu půjčí nebo ne, s tím, že si myslím, že pokud tu kterou konkrétní hračku zrovna nepotřebuje, tak by ji mohl druhému dítěti půjčit. a taky s tím, že si nemá nechat hračky brát. u nás je trochu problém v tom, že malý ještě moc nemluví, takže si spoustu věcí neumí až tak vyřídit. jinak taky myslím, že je dobré se mezi děti primárně nemíchat.
Taky to dělám jako @berenika39 - pokud to teda nejde jinak, radši odejdu. Někdy nemá smysl něco vysvětlovat. Malá se ještě s kamarádama "nedomluví", tak je to zatím na mně, ale věřím, že tříleťáci si už víc poradí sami a něco umí vysvětlit. Ale občas máme "trable" se synovcem - je mu 2,5 let, takže jeho nejčastějsí odpověď na otázku je - ne, a malá je hodně společenská, chce si hrát, půjčovat si hračky(sama nabízí všechny svoje, vůbec jí - zatím - nevadí, když si je nějaké dítě vezme), ale on se většinou sekne a půjčit nechce. Většinou ale právě zabírá to - my si hračku jen půjčíme a zase ti ji vrátíme - to chvilku váhá, přemýšlí a pak půjčí 😉
Holky poraďte - už máte u dětí většina "čmárací" období za sebou - malá teď moc ráda maluje, má doma spoustu pastelek, sešity a dokáže se tak sama zabavit i na půl hodiny, lehne a maluje - ale teď asi před třemi dny začala zkoušet malovat na stůl a i zeď - naštěstí tužkou. Snažím se nabízet alternativu, - že malujeme na papír, nabídnu sešit, papír - tak většinou jde, párkrát čmrkne na papír a vrátí se ke stolu nebo zdi, a čmárá opět tam, je to prostě zajímavější - takže vysvětlování nanovo 😀 Když to udělala asi třikrát, manžel už měl tendenci ji plácnout. Mysllíte, že to časem pochopí? Nebo co jste zkoušely vy? Díky 😉
@anehap tabuli. mám samolepící tabulovou folii na boku jedné skříně v dětském pokoji a nemá chybu.
http://www.fototapety.cz/3308-specialni/11239-t...
nebo koupit takovou tu stírací tabuli na fixy, nebo obyč tabuli, má to ikea třeba. oni totiž asi potřebujou prostor - možnost čárat celou rukou, rozmáchnout se, petra to drželo dlouho, na papír ještě nechtěl, ale u té tabule byl pořád a naučil se tam první opravdové obrázky. hadr, umýval si to po sobě, a čáral a čáral, jakoby na zed....zkus.
@anehap buď tabuli jak píše berenika, nebo velký balicí papír, ten můžeš dát třeba přes celý stůl nebo přes půl pokoje..... nejsem si teď jistá, jak máš dítko staré, u nás zabrala i změna z pastelek a voskovek na vodovky a prstové barvy.... naskládám na stůl noviny, na to mu dám velké čtvrtky a na půl dopoledne je o zábavu postaráno.
@anehap my máme počmárané jedno místo na zdi - čím dál hustěji - ale nerozšiřuje to na další zdi. Opakovaným vysvětlováním a několika plácnutími (to bylo v hotelu, když počmárala červeně celý noční stolek, ruply mi nervy) uznala moji pravdu a na nábytek nekreslí. Máme přes půl pokoje baličák a spoustu sešitů všude možně. S pastelkami chodí i spát, jak je miluje. Počítám s tím, že až děti vyrostou, vymalujeme.
Ale snaží se smlouvat o kreslení na nábytek, zeptá se "Tady?" a sladce se u toho usmívá, potvůrka 🙂
@anehap - pokud máš možnost obstarat rychle tabuli - viz bereničin odkaz (taky ji máme, navíc se tam dá za cca 30 kaček kopit podklad pod tu tapetu, prodali nám ji v takovém tom oddělení pro řezání, vzali proklad mezi balíky plovouček, ale i na sádroš by to šlo, pokud nechceš lepit přímo na zeĎ..), je to pro děti hodně důležité, pokud můžou ve stoje kreslit na svislou plochu, procvičují tím celý ramenní kloub...já to nevěděla...náš tedy tydo sklony ani neprojevil...
@cervena_vila to taky znám 😨 malej to tak občas taky dělá. přičítám to tomu, že je zima, jsou méně vylítanější, nejsou tolik venku, večery jsou dlouhé, tak nejsou prostě tak unavení, jako když lítají přes léto venku celý den a pak padnou do postele a spí raz dva.....
u nás se hlavně spaní protáhlo potom, co přestal mít dudlík - dřív usnul do 10 minut, max do 20, teď klidně i hodinu. ale zas už jsme se dopracovali k tomu, že mu povídám pohádky a on u toho v klidu leží, tulí se a pak usne. někdy chce zase spát sám tak mě vyhodí a pak si tam něco vykládá a usne sám..... každopádně pokud má více pohybové aktivity tak usíná o odst lépe.