Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.
ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
@pet.s No já už jsem tak jako připomínala jednoho syna naší sousedky. Ona ho taky strašila úplně nemožně, ještě hůř. Nejbrutálnější bylo, když mu sbalila baťůžek a dala mu ho výstražně ke dveřím, když bude zlobit,tak půjde z domu. Ten kluk dlouho trochu koktal, byl zamlklí a sebevědomí na nejnižším stupni. To ho teď postupem času všechno trochu přešlo, obzvlášť když byl dlouho na intru apak na koleji. Ale pořád je to vidět, že je takový míň komunikativní a stydlivý. Ono stačilo slyšet jak tam na ně kolikrát řvala jak histerka ( i na manžela 😅 ) No ale na švagrovou to neplatí, je vidět že tam nebydlela. A bráchu má taky na háku. Víš co ona chce mít hlavně klid. To je taky poznat, když malýho od půlroka dávala rodičům třeba na týden vídala ho jen i 14 dní v měsíci, a na moji otázkami, jestli se jí neztýská, mi řekla že si zvykneš. Ale jestli to vadí bráchovi jí je fuk. Prostě to je s ní na dlouho.
A s tím bytím. Pro mě to je opravdu selhání. Vím že se vše dá vše vyřešit jinak bez násilí. Možná to plesknutí u malých dětiček, kterým to jinak nevysvětlíš, dejme tomu, ale i to je podle mě zbytečné. Vždyť jak už tu říkala berenika tak se dětti učí řešit vše taky násilím a agresí, protože jim to přijde normální. A proto se malýmu omlouvám aby věděl že to je špatný nedělá se to. Ale to vše je popsaný jak tady na těchhle strámkách tak i v knížce o které se tu hlavně diskutuje Respektovat a být respektován.
@cervena_vila no jenže tohle té mojí švagrové nevysvětlíš. Akorát z toho vznikne hádka a pro ní je to nejrychlejší způsob jak ho donutit aby jí poslechl ve všem. Ona tu metodu vlastně používá i na bráchu. Když dělá nebo řekne něco co se jí nelíbí ( amůže jít i o blbost ), tak už mu říká jak se odstěhuje a najdou malýmu novýho tátu. A on samozřejmě jí na to skočí. No prostě no jak byste jí nazvali...
A taky přeju všem krásnýho Silvestra a šťastný nový rok.
Šťastný, krásný ,plný zdraví nový rok, nám všem....a hodně trpělivosti a pochopení našim nejmenším...od nás všech rodičů 😵 .
Jsem s Vámi moc ráda 🙂 .
Holky, mému klukovi bude 1.2.2012 1,5 roku- mám přečteno asi třičtvrtě knížky, zkoušim to, vysvětluju, ale zatím nic moc. Neposlechne, dělá jen to co by neměl, opravdu te´d posledních pár dní jen škodí. nic ho nebaví ani doma ani venku, vzteká se, ničím se mu nezavděčíš a přijde mi, že má ze všeho srandu. tak si říkám, jetli neni opravdu brzo na něj. Jinak dnes mě opět vytočil až teda dostal, vím, že to není dobře, nemám z toho dobrý pocity, ale už mi fakt došla trpělivost. Teď to zkusim, že mu vše řeknu a vysvětlim 3x a pokud neposlechne, tak plácnu. Nebo jak z toho ven, fakt nevim- poradíte? Moc mě to trápí, když je v pohodě- to je pak úplně jinej den než když jen stále řve a vzteká se. bohužel těch lepších dní je teď nějak málo. děkuju za všechny rady a přeju vše nej v novém roce
@petra49 je malinkej...
na rabr jako takový není nikdy brzo 🙂 samozřejmě čím menší dítě, tím "hůř" se s ním dá domluvit, spoustu věcí nechápe, proč by mělo nebo nemělo dělat... ale myslím, že rabrovský způsob komunikace určitě neuškodí ani mrňatům 🙂
@blandik jo, to má malej super vštípený, takže třeba ví, že po příchodu zvenku si má umýt ruce, protože je má špinavý a nemohl by si hrát s hračkama (ušpinily by se od jeho rukou 😀 ) apod. Ale u toho večerního mytí je to děs skoro každý den. Prostě se mu nechce a nepomáhá ani domluva, dohodnutí se (ještě 2 minuty, ale potom se jdeš umýt) atd. Ale na něho funguje soutěž, takže se jen řekne, kdo bude dřív nahatej a ve vaně a už běží 😀 Anebo jsme se teď vrátili ke kuchyňské minutce, nastaví se a po zapípání jde sám a bez řečí - doporučuju všem 😉 Asi to není moc rabrovské, ale hlavně, že není řev. Říct mu, že čekám, že se zachová správně, vůbec nefunguje. On nás v tomhle bude ignorovat 😅
@berenika39 mě ani nejde o to, že by se ptal proč, ale on si je prostě umýt nechce a neřeší. Už jsem párkrát i vyhrozila broukama, že mu snědí zuby 😀 Na jednu stranu nerabrovské, ale na druhou pravdivé - pokud si je neumyje, tak se mu rozpadnou (pidi broučci je rozežerou) 😅
@betelgeuzz @reruna Ale právě k tomu tyranovi - taky mám ten pocit, že v ní není rada, co s tím, když už to nastane. Jen je tam právě popsáno, jak tomu předejít - stejně jako v konceptu - plný rooming-in, dítě nosit a přizpůsobit svému životu (ne sebe jemu), ale samozřejmě mu být oporou a bezpodmínečně milovat.
Will dost zkouší. Třeba já sedím na židli a on najednou přijde a řekne, že je to jeho židle a že mám jít pryč a jemu ji uvolnit. A to dost razantním způsobem. Nebo jak chce být pořád první, tak se rozzuří a rozbrečí, že ho třeba někdo předběhl v zutí bot, v nastupování do auta... A to ho dost často i upozorníme, ať se zouvá. On místo toho háže bundou a čepicí po chodbě, tak se zujeme a on začne ječet, nutí mě, ať se znova obuju, aby on mohl být první. Vetšinou mu v klidu řeknu, že je to jeho problém, že měl možnost být první a že to prošvihl a ignoruju ho. On po mě ty boty i hodí a fakt scéna na půl hodiny. Udržet klid a nenařezat mu, když ječí a "bije mě", je teda fakt těžký. Proto mně ten tyran pomohl být tvrdší a míň ustupovat 🙂
@pet.s v tomhle ti rozumím, i když jsem o "něco" mladší 😀 Právě nějaký bordel, rozlití, neřeším a neprudím. Nezáleží mi na uklizených hračkách, chápu, že je dítě a stejně se to druhý den zase roztahá. Vím, jak jsem ty večerní úklidy nesnášela ( a to po mně chtěl občas jen táta) a dodnes je mi líto postavený školy z kostek, kterou mě donutil otec rozebrat a já ji už nikdy znova stejnou nepostavila. Ale večerní klid já ráda a uspávání ráda nechávám manželovi 😀
Jo a strašení. Kámoška straší malou čertem i v případech, které jsou absolutně mimo (ne, že bych to kdykoli schvalovala). Malá je hladová, unavená = protivná, ale oprávněně a ona jen pořád "zavolám čertovi". Bylo mi jí tak líto 😢 A moje máma to na Willa taky zkouší, vyčetla jsem jí to, ale stejně si jede svou. A je blbý, že ho vídá dost často. A to ona mi dala tyrana, protože má pocit, že je strašně drzej. A to je Will opravdu zlatej (pochválím se - samozřejmě díky mé RaBR výchově 🙂 ). Jenže, ona když je s ním, tak si s ním vůbec nehraje. Její oblíbená věta - hlavně, že je od něho klid. A pak se diví, že ji nebere a chová se k ní přezíravě a občas drze. Když jsem u toho, tak mu řeknu, že tohle se nedělá, ale on má nejradši dědu 🙂
@petra49 ono je vysvětlování a vysvětlování 🙂 Já jedu tzv. rabr od narození a skvěle do cca jeho dvou let fungoval. Prostě jsem v klidu řekla, že třeba jdeme za ruku, protože auta jezdí hodně rychle a mohly by mu ublížit a bral to. Teď už sám běží třeba na parkovišti a dává mi ruku, že tam jezdí auta a musí se dávat pozor. Ale je důležité říct myšlenku krátce, jasně, v klidu, jemu do očí. Ale je možný, že už u něho začíná vzdor a to je dost velká překážka. Ale nevzdávej se. Nastav jasně hranice, v klidu a ono se to časem poddá 😉
A všem krásný vstup do Nového roku 😵 😵 😵
Pěkný poslední večer v roce 2011 🙂
@pet.s Rozumím ti 😉 Rozhodně ten pohled není o věku, ale o zkušenostech a přístupu k životu 😉 Ono se nadarmo neříká, že ty druhorozené a další děti to mají u rodičů jednodušší 🙂 Ty první jsou tak trošku pokusní králíci 😀 😀 U nás je zase nejvíc temperamentní Terka, ta má asi vrozenou pubertu, Jenda je vcelku kliďas (trošku ubitý Terčiným temperamentem), ale jde do puberty, takže občas bývá u nás veselo. A bude hůř 😀 😀 Matýsek je taky ZATÍM hodný, ale za týden může být všechno jinak, že? Jak krásně píšeš, už jsem si to všechno zažila, takže noční vstávaní časem přejde, né? Proč se nad tím hroutit? Jen co už prostě nemusím - je ňuňání nad cizími dětmi. Malé děti mám fakt ráda, běžně se u nás doma pohybuje i pět, šest kousků, ale takové to šišlání, to už mám odžité a to u mě teda neba.....
k bití - plácání přes ruku neuznávám. Zrovna u těch nejmenších dětí se dá převést pozornost někam jinam. Náš Matěj nosí od ročka brejličky a tuhle mu je v obchodě čmajzla asi roční holčička. Sotva se chuděrka držela na nohou, ale ručičky měla pěkně rychlé 😀 Tatínek jí okamžitě několikrát plácl přes ruku a to pěkně drasticky a omlouval se mi, že bere brýle všem v rodině... Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale pěkně jsem mu vynadala, ať se neomlouvá nám, ale svojí dcerce. Pak jsem se omlouvala manželovi, že jsem udělala scénu, protože na nás okamžitě čučel celý obchod a on mi jen řekl, že jsem byla rychlejší než on 😀
Na druhou stranu - někdy je možná lepší pár facek, ale to myslím u starších dětí, samozřejmě 😉
jejda, nějak jsem se tady moc rozepsala, trošku ovíněná 😀
No nic, v příštím roce přeju všem jen to nej a hlavně zdraví!!! To ostatní už přijde samo 😉
@pet.s libi se mi, ze uz mas ten nadhled a zkusenosti..ale i ja jako prvorodicka si chci ditko co nejvice uzit, protoze ty prvni roky jsou uzasne a bohuzel to utece strasne rychle... meli bychom si uvedomit, ze fakt neni dulezite, jestli dite neco rozbilo, zavztekalo se, vyhazelo suplik nebo plakalo v noci,....i proto, ze prijdou mnohem vetsi potize
jo a jak to mate se "soutezenim"? chapu duvody, proc neni vhodne...ale nekdy s malym napr. zavodime treba v lezeni nebo tak a u cile proste reknu "prvni" - je to takovy kompromis - sice mu rikam, ze je fajn, ze to zvladnul, ze lezl hodne rychle...ale ,...
nebo treba se rekne "kdo privola vytah" a zacne se "zavodit"
i kdyz vysledkem neni zadna odmena ani pochvala, tak ani nevim, jak moc je to zavodeni..
takovy jednoznacny soutezeni ve smyslu ty ses dobrej, byl jsi prvni a ty stojis za houby, nezvladnul jsi to...je jasny, ale to nase? ze se to muze?? 😉
@ludva Ok..holky, asi máte pravdu...s tím plácnutím přes ručku(teda u nás drastické plácnutí si nedokážu představit 😀 😀 -to by mě zbytek rodiny mohl umlátit 😀 😀 😀, tady je prohřešek na Terinku se i špatně podívat 😀 😀 😀 -když malou očkovali, tak 14 letý brácha měl v očích slzy 😀 😀 ).
Nebojte, ona jednou přijde doba, kdy se nám ta snaha a úsilí vrátí. Co já se natrápila s nejstarší dcerou. Vybrečela jsem potoky. Obviňovala sebe, svět, přírodu. Proč zrovna já musím mít takové dítě. Rodičák, co rodičák jsem chodila kanálama. Vysvětlovala pedagogům!!!! proč to dělá a proč se tak chová. Bála se, kam to povede. Na jaře ji bude 18 a musím říct, že je z ní fajn dcera a holka. Našla si kluka, uklidnila se, dorostla. Teď je v pubertě kluk, ale já si myslím, že po zkušenostech s tou nejstarší, mě už žádná puberta nemůže vyvést z míry 😀 😀
@pet.s hezky jsi to napsala 😵 , taky si tyhle věci často připomínám, když "melu" z posledního a mám všeho plný brejle, už teď si říkám, jak to všechno utíká a někdy je mi hrozně líto, že si malou nestihnu užít - jejího dětství, zážitků, pokroků.....já byla dřív docela puntičkář, co se týká třeba úklidu, ale s příchodem malé jsem to hodně přehodnotila - radši se věnuju jí a úklidu se bude věnovat, až mě nebude potřebovat 😉
@ludva to jsi dobře reagovala v tom obchodě 😀 , na to já bych neměla odvahu a ani bych nebyla tak pohotová. Taky se nám to někdy stalo v létě na houpačkách, kdy si jiné děti půjčily něco od malé, jí to absolutně nevadilo, ale dostaly pěkně vynadáno od rodičů - nejlepší, když dostala holčička od maminky za to, že se měla "zeptat", jestli si může půjčit a chudák měla taky sotva rok, to by se teda zeptala 🙄
Ahoj holky,
jak řešíte situaci, když dítě něco strašně chce (např. klíče od auta)? U nás nepomáhá vysvětlování, proč je mít nemůže, vždycky to ještě vygraduje hysterickým pláčem (někdy je to vyloženě takové to "spratkovité" vynucování). Nechci na něj křičet ani mu naplácat, když už se stalo, že mi ruply nervy, tak to stejně ničemu nepomohlo, naopak jsem si připadala (nejen připadala), že jsem to nezvládla.... Nejhorší je, že okolí snad čeká, že mu naplácám(e), pak poslouchám, jak je rozmazlený atd. Ovšem vidím, že po dobrém s ním zvládnu "domluvit" víc, než nějakým řvaním, ale někdy bych se prostě uvysvětlovala....
Jinak malý teda nespává cca rok po obědě (max. když jedeme někam autem), je možné, že by ty jeho "horší" nálady byly způsobené nedostatkem spánku? Večer ho uložíme kolem 19.00, většinou dřív, ale tu půlhodinu trvá než usne (chodím si lehnout s ním) a ráno vstává cca v 6. Stačí mu takový spánek?
Díky moc za rady a názory 🙂 🙂 🙂
@laola a co zkusit se ho zeptat, proč je chce? Pokud chce zamknout auto, tak máte dvě možnosti - buď ho to naučit a nechat ho zamknout, nebo mu říct, že auto zamyká jen táta/máma, protože je řidič a musí mít jistotu, že je auto zamknutý a zbytek neřešit. Asi se bude vztekat, tak ho nechat být. Já jsem ohledy na okolí nikdy nebrala. Prostě je vzteklý, tak si trošku zařve a aspoň pochopí, že ne vždy mu bude vyhověno (což je dobře).
A ta únava je velký problém. Syn nespí přes den už hodně dlouho a odpoledne je vždy víc uřvaný, přecitlivělý, vymýšlí... Takže s tím počítám a beru na to ohled. Ale na druhou stranu už neustupuju. To jsem dělala dřív a nebyl to dobrý nápad. Nejlepší je, když jdeme k domu, my odemkneme (dřív odemykal on, ale už ho to přestalo bavit) a najednou si uvnitř vzpomene, že chtěl odemknout a nutí nás se vrátit ven, aby si mohl příchod upravit dle svého. Dřív jsme se opravdu vraceli, ale teď už ne. Prostě mu v klidu řeknem, že měl říct dřív, ale už jsme uvnitř, ale může zamknout a odemknout dveře od bytu. Většinou to odmítne, 15 minut ječí a pak ho to přejde. Takže se tím netrap a neustupuj. A po "akci" mu vysvětli, proč to nešlo a jemu to časem dojde 😉
@verbalinka děkuju 🙂 Jj, přesně to s tím zamykáním nebo otevíráním dveří probíhá i u nás. Tak doufám, že ho to opravdu časem přejde 🙂
Jinak s klíčema se to má u nás tak, že mu je MM někdy ve slabé chvilce půjčil a on to docela drsně vyžadoval. Průšvih byl, když klíče MM potřeboval, takže boje, řev... 😖
@laola ahoj, náhodou jsem zabrousila do vašeho tématu. Mám 3letýho kloučka. S těmi klíči: nám se osvědčilo, že tyhle klíče ne, protože jsou od auta a kdyby se ztratily, nebudeme moct jet na výlet. ALE mám tady jiný klíče (rychle jsem navlékla na kroužek staré nepotřebné klíče), který si může vzít na hraní. Když něco hodně chce a nejde to, snažím se najít nebo vyrobit co nejpodobnější věc a krásně nám to funguje 😵 Se žehličkou si sice hrát nemůže, ale když jí spolu vyrobíme z kartonu (samozřejmě se moc skutečný žehličce nepodobá, ale to dítě si to doladí), už pravou žehličku nechce. Spolu s tím vysvětlením, proč pravá žehlička není vhodná. Taky byl někdy řev, ale to už potom bylo rychlý - buď si vezmeš to náhradní, nebo nebude nic. Jednou se s tím nějak nechtěl smířit, tak jsem tu náhradní věc vyhodila a od té doby je klid. Naopak ho to vyrábění věcí začíná fakt bavit
@laola musí se přemýšlet dopředu. Takže půjčím, ale hned si domyslet, co potom... 😀 Půjčím ti je, ale za chvilku budu muset startovat a abychom odjeli, tak je budu potřebovat. Vysvětlit, jak auto funguje a domluvit se dopředu. Ale potom neustoupit a vyžadovat dodržení. Já klidně řeknu, že tedy nikam nejedem, protože nemám klíče. A hned mi je podá. Když mu je jen vyrvete z ruky, tak chápu, že je naštvaný a řve. Ale chápu, že je únavný, pořád dokola přemýšlet a mluvit 😀 Já už toho mám někdy nad hlavu 😀
A hlavně manžel je děsně zacyklený a pořád dokola jede tu svou. A já neumím počkat a říct mu to později, takže i před malým mu řeknu, aby ho nechal být a syn bohužel už občas na manžela taky vyjede "ale dyť..." 😀 Chlapi prostě neumí přemýšlet dopředu a přemýšlet o tom, co a jak říkají.
Jo, jinak Willík odemykal a zamykal dveře, co se naučil chodit. Poznal správný klíč od našeho domu a bytu i na cizí klíčence. Takže dlouho to bylo jeho privilegium a my ho rádi nechávali. Ale poslední půlrok už ho to nebaví a vzpomene si jednou za 14 dní a většinou, když je k večeru a vymýšlí 🙄 A pokaždý se ho ptát mi přijde pro mě nedůstojný. Jako bych se vnucovala a vše řídila podle jeho přání.
A teď si nechám poradit já od zkušených rabrovek - co s tím, když malej rád tříská dveřmi (snad od narození 😀 ) a nepomáhá nic? Přijdeme domů a on dveře zavře tak, že se zatřese celý dům. Ví, že se to nedělá. Že ty dveře může rozbít. Už jsme domácí dveře i vysazovali z pantů, což se mu nelíbilo a ví, že když se vstupní dveře rozbijí, tak k nám bude moct kdokoli jít na návštěvu (i pejsci, těch se bojí - ale nestrašili jsme ho, jen jsme řekli fakt). Hlavně u těch domácích, které jsou z půlky prosklené, se bojíme. Má doma jedny dveře vyhrazené a těma může třískat dle libosti - co myslíte? Bouchl s nima jednou. Prostě jeho touha je větší a nedaří se to vymýtit. Teda u těch domácích ho to relativně přešlo a bouchá s nima jen, když třeba před náma utíká apod. Ale i tak. A dveře venku, to je to samý. On je prostě "úchylný" na dveře 😀 Otvírat, zavírat a ten zvuk je tak báječný 😀
@verbalinka no naprosto se s tebou stotožňuju 🙂 Neustálé vysvětlování je někdy fakt ubíjející. A přesně tak, pak si připadáš, že bez souhlasu malého nemůžeš jít ani na záchod...
No musím to velmi velmi vychytat, přemýšlet před tím, než něco řeknu je docela makačka na bednu 😀 Ale je fakt,že to funguje a taky je fakt, že mám ze sebe lepší pocit, než když hystericky ječím 🙂
@laola kašli na okolí a pokud ti říkají, že je rozmazlený, tak tomu zlom hrot vtipem a sama nad tím mávni rukou. Kdo je ti přednější? Tvůj syn nebo okolí? Já na tohle říkám, že si nedovolím být na své děti přisná, protože mám napaměti, že za pár let mi budou vybírat domov důchodců 😀 😀 😀 a víc to neřeším.
@laola ad klíčky: já to vždycky oddálím, řeknu, že jí půjčím klíčky, nebo pustím k volantu (nikdy oboje zároveň 😉 ) až dojedeme domů, že teď je potřebuju. A jde to.
Případně u nás: "dostaneš kyselou okurku, až sníš všechny mrkvičky" 😀 mám dítě ujeté na kyselé okurky...
@verbalinka ad dveře - moje tříská dveřma v bytě u babičky, vždycky ovážu kliky utěrkou, že se nezavřou a nepráskne to, protože vysvětlit se mi to zatím nepovedlo. Jiné dveře zavírá slušně, ale ty prosklené nějak lákají...
ahojky holky,muzu se pridat?
@pet.s ono navíc - některé matky to vnímají stejně, i když otěhotněly napoprvé a jsou mladé 😀 😉