Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.
ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
@majatob Já asi taky ☹ ☹ . Co byste dělaly, kdyby vám dítko (3 roky) řeklo "Nemám mámu rád" a "kašlu na mámu"?? Nebylo to v afektu, asi ani ze zlomyslnosti, spíš v souvislosti se vzpomínáním na tátu, který je na 2 dny pryč a neukládá ho do postýlky. Ale stejně se mně chce brečet a zoufat si 😢
@fender ale zase jsou po prazdninach rozhozeni a uspavani ted bude par dni peklo, je to tak pokazdy po nejake zmene a stejne se vzdycky necham vytocit a pak me to zere ☹
a taky nevim jak se zachovat v situaci kdy nejstarsi nekterymu z malych ublizi, kousl nejmensiho, ale fakt hnusne. Ja vim, ze bych mela pozornost obratit k malymu a nerikat Tobikovi, ze je zlej apod., ale ja se proste nedokazu ovladnout, v tom soku, ze se neco takovyho stalo, me ani nenapadne reagovat jinak, az potom kdyz se trochu vzpamatuju si rikam, ze jsem zase reagovala blbe ☹ ☹ ☹
@majatob Děkuju, jenom by mě zajímalo, jestli by u nás taky k tomuhle sebezpytu došlo...!! Já jsem neměla v úmyslu svým dětem explicitně říkat, jak je mám ráda, přišlo mi to americky přitroublý, ale možná to ještě zvážím 😉
A můžu se zeptat k té tvé situaci: jakou svou reakci považuješ za správnou, když T. mladším ubližuje?
Můj chlapeček se při projevu nesouhlasu pravidelně vrhá na babičku, a ačkoliv to má zakázaný, konkrétně s ní se to nedaří odbourat. Někdy vážně nevím, jestli nejlepší spontánní a nevyumělkovaná reakce :- prostě se rozječet. :-
@2veverka ja jim rikam, ze je mam rada kdyz mame nejakou "intimni chvilku" jen ve dvou a nejstarsi ted zacal chodit a vzdycky me obejme a stiskne co nejvic a ze me ma taaaakhle rad, je to tak krasny 😵 😵 😵
ja prave nevim, v chytre knizce jsem se docetla, ze bych to mela otocit na toho "poranenyho" jakoze napr. tohle muselo bolet, dame na to obklad a pak kdyz se emoce uklidni rict neco ve smyslu, ze deti nejsou na kousani a vztek se da vybit i jinak+priklad toho reseni (muzes si bouchnout treba do tohohle balonu, kousnou do nejake hracky atd.), jenze to na neho jaksi nezabira, T. se zacne chichotat jak se mu to "povedlo", ze Stepana zneskodnil a ja su nastvana 😠 (mozna jsem to ale spatne pochopila a rikam uplny blbosti 😕 ) 😝
@majatob Zní to dobře, což o to! Jenže já v těchto situacích tak trochu váhám, jestli to není celý moc umělý. ☹ Jistě, nám neškodí, když si budem trénovat sebeovládání, ale nebudeme na ně řvát naplno a stejnou silou. Ale v normálním životě přece po nějaké ošklivé akci zavládne prudká a jasná reakce, a ne vlídná rada. Navíc rada s přeorientováním vzteku ani moc neplatí, když to byla cílená reakce! A jak potom chtít od takého děcka, aby se zřekl té rozkoše udělat malou sviňárničku....
@2veverka jj, me to prave taky nejde, v takove situaci vypinam mozek a reaguju tak jak je mi prirozeny, ikdyz to asi neni uplne to pravy orechovy 😝 ale asi to nebude takova hruza, protoze prostredni jednu chvili fakt nemohl vystat, byla pokousana tak, ze jsem se bala, ze na nas doktorka zavola socialku a ted jsou z nich docela dobri partaci...tak snad az S. trochu odroste, tak to bude taky tak. Chapu T. ze je nastvanej, ze mu porad leze do hracek a nici mu to. On se vetsinou snazi tomu nejak zabranit "po dobrym" jako ze se mu postavi do cesty a neuhne dokud to S. nevzda a nejde jinam, k takovymhle reakcim uz ted nedochazi nijak casto, coz me hrozne tesi, ale vadi mi jak je na nem pak videt to poteseni, ze mu ublizil 😅
@cervena_vila jj, svoje lidi zdraví normálně, i doma se chová celkem normálně 😅 . Tříleté děcko si nedovedu představit že by šlo s kdekým......., na to už dost chytré. Naše by teda nešla s kdekým ani když byla menší, ale znám děti které by šly za bonbon kamkoliv....
@majatob obrátit se na oběť je jedna z možností, další strategie např. z knihy Sourozenci bez rivality, je v situaci, kdy dochází k fyzickému násilí mezi dětmi, tak je od sebe odtrhnout a oddělit - vidím, že si ubližujete, ty běž do svého pokoje a ty do svého (nebo prostě někam jinam) a až se uklidní situace, tak bych to rozebrala. Já teda nedokážu v takové situaci zůstat klidná, podle mě teda žádná matka asi a možná by to ani nebylo správné, přece musím dát jasně najevo, že tohle teda ne - já většinou zařvu - žádné kousání, bouchání atd. a odtrhnu je od sebe a pak pofoukám bolístku a klidně i druhému řeknu, že se te´d na něho zlobím, že brácha se nekouše, ale mluvím v první osobě - já se zlobím, ne ty jsi zlý, ale kousání je špatné...ne tohle nedělej, ale tohle se nedělá. Dřív jsem prostě ječela, občas plácla, dokonce i nějaké nadávky padaly, tak tohle se snažím teď dělat jinak, ale emoce skrývat dobré není. A taky říkám, že když někdo druhému ublíží, tak pomůže když se omluví, ten starší to zatím moc nebere, ale mladší se omlouvá hned, třeba staršího kousne a když vidí, jak ten řve, tak ho hned jde hladit a říká mu - neboj, to bude doblý.....
@2veverka to už mi starší taky párkrát řekl, většinou, když byl naštvaný, bu´d jsem to nekomentovala, nebo mu řekla - ty jsi na mě naštvaný, ale máš mě rád, já tě taky mám ráda, ale někdy jsem na tebe naštvaná atd. ty děti to většinou tak nemyslí, ale vím, že je ti to líto, když tak mluví, prostě mu tu řekni
@dagina V tom to právě je! Že to je evoluční obrana, nezdravit "cizí" lidi, když je dobře nezná. Až povyroste, zase pochopí, co patří mezi normy chování, ale teď by to mohlo být prostě jen přirozené. Moje je menší, takže neznám z vlastní zkušenosti, ale mohlo by to být ono. Já bych se tím asi netrápila... přidávám oblíbené heslo mojí mamky: DO MATURITY SE TO NAUČÍ 😉
@2veverka - taky jsem si prošla obdobím - nemám rád mámu, mám rád tátu. Nemám rád babi, mám rád dědu...ony ty děti němají moc povědlomí o tom, jak silná jsou ta slova a nedá se to brát osobně. Místo soustředění se na to, jaká je forma sdělní (nemám rád), je dobré se soustředit na obsah sdlění, tedy jakoyb neposlouchat ta slova, ale snažit se poznat pocity a potřeby dítěte - v tomto případě jasně - chybí mi táta, jsem na něj zvyklý..nechci mít tady mámu, ale tátu...a to říct nahlas - ty jsi smutný, protože by jsi tady chtěl mít tátu...jseš rád, když tě ukládá do postýlky.../dítě se cítí pochopeno, cítí úlevu, že mu rozumíš...)...nakonec se dá říct něco jako - já tě mám moc ráda, ráda si s tebou hraju, ráda s tebou snídám, ráda ti čtu pohádky..ale jakoby úplně mimo debatu - nemám rád mámu...jen předat zvor toho, co se dá říkat..dítě to pak začne říkat...Protože to, že řekne - nemám rád mámu, neodráží skutečnost, jen dítě chce dát najevo, že teď tam chce mít tátu, táta tam není...Vůbec tento přístup vnímámí potřeb a pocitů okolí, ač jejich slova jsou třeba silná, kritická, zraňující, je způsob, jak navázat s lidmi dobrý vztah a přitom si nebrat věci osobně...
@reruna mam se jeste hodne co ucit 🙂 urcite se musim zamerit na to jak jsi psala-mluvit o svych pocitech, obecne zhodnotit tu situaci, ne ho obvinit z toho jaky je a co udelal. Diky 😵
stejne je to uzasny pozorovat jak se vyviji vztahy mezi detma...T. nejdriv B. miloval, pak zacala lizt a on ju nesnasel, protoze mu brala hracky, pak se narodil jeho milacek S., na kteryho vubec nedal dopustit... ted jsou docela dobri partaci s B., krasne si spolu pohraji, rvacek vyznamne ubylo, jenze se zase do blbyho veku dostal S. a zacina to nanovo 😀 to takhle bude az do puberty? 😀 😀 😀
Tak vám musím napsat co včera udělal malej při RaBrovské výchově. Rozházel ( jeho teď velmi oblíbená činnost) si pastelky po zemi a já na to přišla až dýl, když si našel propisky a šli jsme si kreslit. U jeho stolečku jsem viděla ty pastelky a řekla jsem mu velice RaBRovsky " vidím, že jsi rozházel pastelky po zemi, s pastelkami neházíme, můžou se rozbít. Co s sím uděláš?" No a on zkutečně šel uklidit ty pastelky na stůl, ae ty dvě propisky hodil za sebe na zem. No tak v tu chvíli jsem byla v koncích a musela jsem se smát. 😀
😀
Ahojky, už Vás tady dlouhodobě čtu, snažím se s tím jednat tímto stylem, Rabra jsem nečetla, ale objednala jsem si knížku Jak mluvit s dětmi, aby poslouchaly. Některá jste tu na ni dávala typ, tak jsem zvědavá. Jsem teď sama v celkem vypjatém období (stavíme domeček, manžel je pořád v práci, já těhotná, kdy už začínám být unavená) a Honzík se dostal do věku, kdy je odpověď úplně na všechno NE. Jenže to jeho ne je hysterické plačtité. Většinou na něj platí domluva a vysvětlení, popřípadě, necheš jít teď spinkat, OK pohraj si ještě s tímto a půjdeme, pak přijdu znovu, dobře ještě sis dost nepohrál, tak pohraj a pak půjdeme, pak větsinou jde sám. Ale když má dny jako ten dneska, tak je to hysterické NÉÉÉ na vše. Třeba chce abych k němu šla na zem si hrát, zatímco umývám nádobí, tak mu řeknu že půjdu hned co si utřu ruce, začne ječet že nee, tahá mě a je jak šílený, odpovím, že vztekáním toho nedocílí, uklidní se, ale jen na vteřinku, a zase mě tahá a ječí, takže je to že s přestávkami kdy se uklidní na tu chvilinku (než opláchnu ruce od jaru a utřu je), tak dokud neudělám co chce vlastně ječí. Pak s ním jsem na zemi a on se vzteká že jsem si sedla špatně mám si sedout tam, když neudělám a začnu cokoliv vysvětlovat tak ječí NE NE. Pak chce pustit písničky, tak pustím, ale to začne ječet NE, mám vypnout NE, chceš jiné NE. Když to trvá celé dopoledne tak moje nervy prostě nevydrží, a pak začnu ječet také, pak brečím že nechci být hysterická matka. Ale já už vážně někdy nevím, možná je to těma hormonama, že jsem těhule, úplně se bojím, až se narodí to druhé, jaké to bude. Jakou byste nasadily taktiku? Podotýkám, že je to beránek a to pravý, když dostane hysterák tak je schopný jít hlavou proti zdi, zemi, už si mockrát udělal bouli na hlavě, v tu chvíli také nevím jak reagovat. Někdy mu ještě vynadám, protože jsem naštvaná že si ubližuje, pak ho samo pochovám a když se uklidní vysvětluji.
Ahojky maminy,
@blanches máš prosím tě aspoň nějakou babi či dědu na výpomoc až se mimi narodí??? Budeš mít prcky ani né po dvou letech...., přeji hodně sil a užívej momentálně jednoho prcka. Určitě ti ohledně prcka poradí zkušenější rabrmaminy, momentálně to je u nás lepší, ale ten první rok jsme si dost sáhli všichni na dno. 😲
@dagina Děkuji za odpověď, mamka má teprve 50, takže ještě dlouho bude pracovat, všední dny nepřichází v úvahu, ale teď mi volala abych jí ho přivezla v sobotu, abych vydechla a trochu si odpočinula. Manžela rodiče jsou až z Kroměříze, tak to hlídání není tak často možné, ale jak se narodí, tak slíbili, že si ho budou brát, ale zatím u nich ještě sám nepsal, to budeme zkoušet teď za 14 dní. U nás jak máme malý byteček tak se sem moc nevejdou, teď když máme jen Honzíka tak už tady na pár nocí byli, ale s místem je to nanic. Jak postavíme tak bude pokoj pro hosty, tak slibují že třeba dorazí i na týden, tak uvidíme. Doufám že to nějak dám, také si říkám, že ten první rok bude nejhorší, ale ono asi také záleží i na povaze prcků, třeba ten druhý bude malý andílek a ne ďáblík jako Honzís. 😅 (mám sousedku co má děti po dvou letech a je nadmíru spokojená, jenže ta druhá holčička je vážně zlatá) O dva roky budou přesně, Honzíno je narozený 21.3. a s tímhle mám termín 30.3., je o něco větší, takže třeba budou na stejný den 😉 😀
@blanches Ahoj, jestli tě to aspoň trochu uklidní, nejsi v tom sama. My jsme tak před stěhováním, zařizujeme domek, druhý mimčo na cestě a doma malý vzteklounek. U nás se to teď trochu zlepšilo, ale jak lezly zuby, byla jsem zralá na psychiatra. Ty období , kdy se spolu domluvíme a kdy je NÉEEE univerzální odpověď, se celkem často střídají. TAkže vydrž, určitě se to i u vás zlepší! Chce to strašně moc trpělivosti. Té já bohužel taky někdy nemám dost ☹ . Doma to ještě ustojím, ale jak začne v autě nebo venku, tak často vybuchnu. Doma máme záchvaty i kvůli tomu, že jsem rozepla bundu já a ne táta, že jsem dala svoje boty na jiný místo, že jsem mu podala dudlík špatné barvy apod. Když něco chce, vzápětí to nechce a pak zase ano apod, splním mu tu první variantu. Pokud je to nutné, odcházím z místnosti, ale jen kvůli sobě, abych se já uklidnila. Až se vrátím, přijdu za ním a prostě musím počkat, až ho to přejde. Objímání, mluvení i utěšování to u nás akorát zhoršuje. Potřebuje si tu emoci prožít, takže prostě čekáme a mluvíme až pak. No, je to náročný, často propadám zoufalství, jak to bude se dvěma dětma. Budu to muset zvládnout, nic jinýho mi nezbývá.🙂
Ahoj, možná by vás zajímaly moje výpisky z knížky od Matějčka - Co, kdy a jak ve výchově dětí, zatím je to tak půlka knížky stručně https://www.modrykonik.cz/fotoblog/reruna/clane...
kdo nezná Matějačka, tak je to náš nejuznávanější dětský psycholog a odborník ve vývojové psychologii.
@anehap proto jsem to zdůraznila🙂 Jinak na to, že tento psycholog se narodil už v roce 1922, tak jeho názory mi přijdou takové docela moderní, prostě je z něho cítit strašná zkušenost a láska k dětem, četla jsem už více knížek od něho pěkná je třeba i Po dobrém, nebo po zlém a Prvních 6 let ve vývoji dítěte, tam je více do podrobna popsaný i motorický vývoj.
@reruna jo jo, vím, že napsal víc knížek - mamka si jednu koupila,když jsme se narodili, v osmdesátých letech, a hodně se jí tenkrát líbila - asi proto nás nevychovávala autoritativně. 😎 Ani nevím, jak se jmenuje, nedávno mi o ní říkala, tak si ji chci od ní půjčit. To může být zajímavý,srovnat tehdejší metody s dnešníma 😉 😀
@veronika.h koukám, že jsi na tom opravdu téměř podobně, ty situace jak popisuješ, tak jsou zcela přesné, on do nedávna takový nebyl, jelikož jsem s ním vždy jednala v klidu a snažila se domluvit, abych ho nevytrhla z něčeho tak nám vše vycházelo, ale teď jak dostává takové záchvaty, tak OK, ale když už je to týden v kuse a pak ten jeden den nonstop po každé větě 3 hodiny nonstop tak se člověk neudrží. 😀
@reruna děkuji, je to moc hezky napsané, já podle toho více méně jednám, ale třeba tyhle naše situace jsou kdy něco vyžaduje on ode mě, nikdy na něj nespěchám dělej deme, nebo tohle dělat nebudeš, vždy se snažím domluvit. Možná je také hlavní příčina že úplně ještě nemluví, zatím hlavně opakuje slova a já se snažím ho pochopit co chce a pokud to nechápu hned, tak je problém na světě 😉
@anehap no to může být zajímavé, tahle kniha - co, kdy a jak - byla poprvé vydaná v roce 1996 a myslím, že ji moc neměnili v tom posledním vydání, Matějček myslím zemřel v r. 2004, většinu svých výzkumů dělal v době totáče, a velkou měrou se právě on zasloužil o to, že je u nás dneska tak dlouhá rodičovská, což moc ve světě není, byl proti jeslím a ústavní výchově atd.
@blanches malá bude mít rok a půl a taky ještě moc nemluví, i když za posledních asi 14 dnů se naučila hodně nových slov, ale většinou se začne taky vztekat, když nám něco říká, něco po nás chce a my nechápeme, to pak chytne amok - třeba poslední dva dny pořád křičí kajoooo(pokaždé ukáže na něco jiného) a my s mm vůbec nevíme, co chce - a problém je na světě 😀 Určitě to bude lepší, jak se s nima dorozumíme 😉
@reruna no, myslím, že v určitých letech šel dost proti proudu a svými názory asi pro některé populární nebyl - právě v těch 60. - 80. letech byla výchova založená na absolutní poslušnosti ve většině rodin. Vždycky si vzpomenu na Pelíšky - tam je ta výchova(ty se mnou chceš diskutovat děvenko?!!, diskuse nokyxknedlíky) a to jaké sklidili rodiče ovoce, parádně vidět 😀 😀 Ono je to ve filmu úsměvný, horší, že to tak bylo doopravdy ve spoustě rodin - a někde je dodnes 😖
@majatob copak? prď na to, každý máme "své dny"..... já jsem někdy tak nerabr, že bych si liskala 😒