Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

petule246
13. čer 2011

@dagina - docela mne zaujalo jak blandik píše o rozdělených hračkách - máte je rozdělené? My zatím ne a doufám, že se tomu i do budoucna vyhneme, ale uvidíme ... nicméně já tu řešila před časem, že alfíno nechce půjčovat a bere hračky ostatním dětem a sem tam někoho třískne a musím to zaklepat, ale docela se zlepšil🙂
Takže Alfíka nutím, aby si o hračku řekl (půjč), pokud ji dostane, tak docela sám od sebe říká díky, pokud ne - tak je někdy v pohodě, někdy vyvádí - pak jdeme najít společně jinou hračku nebo zábavu. Pokud jsem zaregistrovala, že něco někomu vzal, tak to musí vrátit a znovu se zeptat půjč atd. On může půjčit a nemusí - a stejně tak jako blandik píše, když nechce, tak se zkusím zeptat, jestli by nůjčil něco jinýho a tak. No a v podstatě úplně stejně to totiž aplikuju i na adama - nenechám ho vyrvat adamovi něco z ruky, musí se zeptat půjč, pak adam chvíli "přemýšlí" a pak dost často půjčí. Pokud vidím, že to adámka fakt zajímá, tak nepůjčí a jdeme s alfínem hledat jinou zábavu. Musím podotknout, že je na adámka plus mínus hodnej a když vidí, že se na něj adam směje, tak ho sám od sebe baví ...
@blandik - nezamrzelo tě, že prcek řekl, že má tatínka rád a maminku ne? Chápu, že to bylo takové "demonstrativní", ale mne třeba někdy mrzí, když alfíno řve, když táta odchází v pondělí ráno do práce ...

andrusek
13. čer 2011

Hezký den,mám 2,5 letou holčičku a toto téma se mi moc líbi,čtu teď knihu respektovat a byt respektován, ale v některych situacích vůbec nevím jak reagovat.Mohla bych se k vám připojit, inspirovat a vyměňovat zkušenosti? 🙂

reruna
13. čer 2011

Ahoj, mám trochu času - tak z knížky o sourozencích - Když se děti bijou o hračku - zbytečné reakce, kterí jim nepomohou jsou : - přestaňte, okamžitě toho nechte!
- kdo to začal? pravdu!
- styďte se oba dva, takhle se hádat kvůli pár hračkám..
- je mi jedno, jak to začalo, hlavně ať to skončí
- přísahám bohu, že z vás dvou budu mít jdenou vředy!
- jsi už moc velký, aby sis hrál s těma kostkama, dej je sestře a běž si dělat něco jiného
- proč si spolu nechcete hrát, vždy´t byste si spolu užili více legrace
- nebudete si hrát ani jeden, běžte do svého pokoje

Jak dětem pomoct -
1. stupeň - normání hašteření
- ignorujte to a nechcte děti to vyřešit samy

2.stupeň - situace se vyostřuje, máte pocit, že byste měli už zasáhnout:
- Vezměte na vědomí jejich vztek a připusťte ho (vypadáte na sebe naštvaně)
- Poslechněte si a zvažte názor každého z dětí (takže Sáro, ty si chceš hrát s autíčkem, protože jsi k nim přišla jako první a ty Dane si myslíš, že teď jsi na řadě ty)
- Popište, jak problém vidíte a berte ho před dětmi vážně (tak to bude oříšek - dvě děti a jedno autíčko)
- Vyjádřete vaši důvěru ve schopnost dětí vyřešit si problém samy (jsem si jistá, že dokážete vymyslet řešení, které by se líbilo vám oběma)
- opusťte pokoj

3.stupeň situace, která by mohla být nebezppečnou:
- zjistěte - je tohle ještě hra nebo už se skutečně bijete? (hra povolena, bitka zakázána)
- dětem sdělte - bitka pro zábavu je povolena jen když s tím souhlasí oba dva
- respektujte to, co sami cítíte - možná si hrajete, ale na mě je to už příliš tvrdé. Najděte si jinou hru.

4. stupeň - situace velmi nebepečné a zásah dospělého je nutný:
- popište co vidíte, tím děti zastavíte - (vidím tady dvě rozzuřené děti, které si chtějí ublížit)
- oddělte děti od sebe (te´d není dobré, abyste byli spolu, rychle ty do svého pokoje a ty do svého)

Tyto metody nemusí fungovat vždy a na všechny děti, ale použitím těchto metod rozhodně nic nezkazíte.

reruna
13. čer 2011

a tady je třeba příklad, jak použít metodu řešení problému se 4letým dítětem, které má za bráchu bateole - takže jde to, možná ne vždycky, ale jde.... Tady je příběh, jak 4letá holčička strčila do svého malého bratříčka - rozhovor odpoledne s matkou - jakub tě dneska ráno moc naštval, že jsi do něj strčila, že? jo, je to rozmazlený fracek. On tě musí asi dost zlobit. Stavěla jsem si koleje pro vláček a on mi je pořád bral! Tak to dokáže skutečně naštvat! pořád mi bere hračky a jí mi bonbony! Takže ti vyvádí spoustu ošklivých věcí! Joj!!!!
Mě ale zase mrz, když jedno moje dítě ubližuje druhému, zkusme dát hlavy dohromady a vymyslet, co by šlo udělat, když tě Jakub zlobí. Matka zapisuje, co holčička navrhuje - Zamknout ho v pokoji, přivázat k židli atd. nakonec se obě dohodly na těchto řešeních - odstrčit jemně Jakubovy ruce a říct mu, te´d si s tím hraju já, až přestanu, dám ti vědět
- dát Jakubovi pár kosků stavebnice
- dát Jakubovi možnosti, s ším jiným by si mlhl hrát
hrát si na stole, kam nedosáhne
hrát si, když Jakub spí
pokud už nic nazabírá, tak zavolat - mami pomoc!

reruna
13. čer 2011

@petule246 hračky máme některé rozdělené a některé společné, třeba medvídka na spaní mají každý svého a toho teda si nepůjčují, jinak mají různé hračky, co dostali na narozeniny a na vánoce a tak, takže on ví, tohle autíčko je moje, to jsem dostal od tety atd. teda hlavně starší to rozlišuje, ale půjčujou si to mezi sebou, jen se snažím, aby se naučili pravidlo, že si nebudou hračky brát zruky a počkají, až jim je druhý půjčí a že o hračku poprosí atd. je to ale práce na dloooouhoou dobu, zatím stále několikrát denně řešíme bitky ve stylu - to je moje

petule246
14. čer 2011

@reruna - on je alfíno asi ještě malej, aby věděl, co je jeho - přeci jen tvoji kluci už jsou větší. V podstatě ani na to svém spacím plyšákovi tak moc nelpí ... to učení "půjč" určitě i u nás chvíli potrvá, ale přijde mi, že alfíno aspoń chápe, že se věci půjčují, že je to prostě normální a že se kvůli tomu nemusí tolik vyvádět. Zrovna na pískovišti si včera vzal lopatku a pak přišla holčička, že je její a že ji má vrátit a alfíno sice nechtěl, ale trošku vyváděl asi 3 sekundy, protože už pochopil, že když není něco jeho, musí to vrátit ... teď teda začal pro změnu bránit adámkovy věci a když si někjaké dítě chce vzít adámkovu deku nebo hračku, tak mu ji bere, že je bráchy 🙂
no a myslím, že zrovna včera jsem tu psala, že se alfíno polepšil s těma bitkama, tak se na pár dní vrátila maruška z chalupy (holčička, která ho "naučila" mlátit) a normálně se servali. Zrovna jsem brala adama z kočárku, tak nevím, kdo si začal, ale alfíno dostal od marušky kromě jiného 2 neuvěřitelně dobře mířené facky, maruška měla po boji taky jednu tvář červenou ... ale s jinými dětmi se fakt už nemlátí a s maruškou si pár minut poté zase v pohodě hráli a krásně si jinak rozumí ... ale nějak se holt dokáží vyprovokovat k vzájemné rvačce 😉

reruna
14. čer 2011

@petule246 no Luki má 21 m a ví moc dobře, co je jeho a co je bráchy a dokonce už umí i říct "to moe", třeba starší se tuhle větu naučil tak kolem 3. roku, protože do té doby se o nic s níkým nemusel dělit, ale jak začal Luki lozit a brát mu věci, tak to začalo být aktuální....medvíka na spaní mají obaa stejnýho, jen Míša má s modrým tričkem a Luki se žolutým a bezpečně si svýho pozná už tak od 1 roku...ale když Luki něco chce, tak se ještě neumí zeptat a když to nedostane, tak se začne strašně vztekat, takže domluva s ním je fakt zatím dost složitá

dagina
14. čer 2011

Ahojky holky,
@blandik díky moc, hodně si z toho vemu 😉.
@petule246 no s těma hračkama tvoje moje..., když dostane hračku k narozkám, k svátku...., tak ta hračka je pochopitelně její a ani mě nijak nenapadlo, aby to bylo jinak.... . Už je velká a chápe když něco dostane.... .

@reruna jj, sourozence bez rivality už mám v knize objednanou, neměli skladem ☹..., už se na ní moc těším. Měla jsem zatím z knihovny půjčenu podobnou knížku, a moc dobré příklady tam také jsou.... . Už z ní jsem mnohé pohopila.... . Jsem moc ráda, že takové knížky jsou.

dagina
16. čer 2011

@reruna Sourozence bez rivality mám doma, tak už jen přečíst 😅 . Letmo jsem do ní nahlížela a dost dobrý...

reruna
22. čer 2011

Ahoj, řeším teď takový problém, založila jsem k tomu téma, podobné jsem zatím nenašla, prosím hlavně maminky více dětí, jestli by věděly, jak poradit, tak se mrkněte sem https://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/presun-m...
Díky

petule246
29. čer 2011

@blandik - ahoj, jen jsem ti chtěla napsat, že jsem vyzkoušela alfínovi ohledně úklidu věcí říkat dle tvé rady, že hračku dáme na svoje místo, abychom ji příště našli a on normálně začal uklízet sám od sebe. Úplně zírám, já ho dřív do uklízení nenutila, ale toto mi přišlo dobrý, tak jsem to zkoušela a výsledek se dostavil. Dnes si třeba sám uklidil pastelky do krabičky a já je pak dala do poličky, kam neodsáhne a on, že né, že patří jinam 🙂 A obecně uklízí nejen hračky, ale v podstatě všechno - někdy sám od sebe, někdy spolu ... super, díky 🙂 Jinak má teda prcek vůbec nějaké "zlaté dny", tak snad mu to vydrží. Možná by to mohlo být i rozvojem komunikace, že víc věcí pochopí a tím pádem i akceptuje. Stejně už si taky docela pěkně o hračky říká "půjč" a "prosím" (to jsme ho dokonce ani nijak neučili) a když nechce něco půjčit, automaticky jde a najde něco jiného, co půjčí ... přiznám se, že mne to moc těší 🙂
Trochu bojujeme ještě s dudlíkem přes den (na spaní mi nevadí). On si zvykl, že když je unavený a chce dudat, "půjčí" si ho od bráchy. Poslední dny to hraju na to, že velký kluci mají auta na hraní a nedudají, že jestli chce dudana, tak budeme muset dát auta někomu, kdo už dudlík nemá ... docela to zabírá, ale pokud bys měla lepší tip na odnaučování dudlíka, sem s ním 😉

blandik
autor
1. črc 2011

@petule246 - to mám velikou radost, že to u vás taky zabralo. Ještě bych k tomu napsala - jde o to, aby dítě mělo šanci dále rozvíjet jejich přirozený smysl pro řád, a tady i pro to, že věci mají své místo - děti to tak mají rády. U nás ale i přišlo období, kdy malý začal - maminka sama - když něco vylil, nebo nadrobil, nebo u hraček. Nám při tom i pomohl maňásek ovečka - že tak přišla večer a malý chodil se mnou, viděl, že to dávám na místo...Ale chtěla jsem napsat, že v tom období, kdy začal že maminka sama, jsem to většinou sama i udělala, ačkoliv jsem měla divné pocity.. ale tohle období přešlo a zase to dělá "dobrovolně"...takže podle mě u těch malých dětí - je třeba hlavně to dělat tak, aby dítě vidělo, že se to dělá, proč se to dělá a že výsledek je supr, a protože malé děti zajímá více cesta než cíl, tedy to uklízení jako takové, a ne uklizený pokoj, tak je možná i dobré ši přizvat nějakého maňáska k tomu....
Teď občas, když něchcce, tak mu řeknu - že může to udělat sám nebo mu můžu pomoct...

K tomu dudlíku moc nevím, nášeho jsem připravila o dudlíka v 15měsících, když byl nemocný, že nemohl při usínání dudlat pár dní, tak jsem mu ho vzala, pak asi měsíc měl problémy s usínáním a brzkých ranním buzením, ale noční spaní se zlepšilo téměř okamžitě, že se přestal budit na dudlík...Já bych mu asi řekla, že když má dudlík přes den, že nemůže mluvit, nejde mu rozumět. Nevím, jestli se dá ještě teĎ zavést, že bráškův dudlík je jen bráškův...MOžná holky tady něco poradí...

dagina
13. črc 2011

Ahojky maminy, tady se asi dovolenkuje 😉
Nicméně jsem se šla poradit, zajímá mě názor druhých a také zkušenosti

Teď poprvé by tchyně ráda, aby jsme dali starší dceru /2,5 let) k nim na hlídání...chtěla i na noc, to jsme nepovolili - bo nemáme úplně nejlepší vztahy, oni neznají nás, naše zvyky, problémy....k nám nepřijedou co je rok dlouhý, manža tam se starší dcerou sice občas jezdí.... Jde mi o to, že Lucinka (starší) má období, kdy má dost drasticky ubližovat Nelince (mladší - 7 měsíců). Tu do ní kopne, tu jí hodí něco na hlavu...., to je vteřina a jen zíráme..... . Včera u nás tchánovci byli, a tchán s Lucinkou dělá takovou "srandu", např.že ho má Lucinka zabalit do dětského koberce a jakože ho pošle jako balík pryč, nebo vyžaduje, aby po něm šlapala, dupala...nejčastěji na zádech.....v tom vidím černý scénář, že Luci může Neli do něčeho zabalit, skočí jí v nestřeženou vteřinu na záda......., dítě si to prostě může úplně v jiný okamžit spojit a jednat jinak. Navíc když má to svoje období. Jinak bych se na ty tchánovi "srandy" koukala, kdyby jsme neměli mimčo....., ale i tak 😖 .

Samozř. že holky nenechávám samotné, ale někdy jsou prostě okamžiky, kdy prostě samy jsou, byť na pár vteřin..... . Nechci jim už malou odepřít, když jsme se domluvili....., asi tchyni ještě zítra brnku a domluvím se s ní, ať na dědu víc dohlídne 😝 . Stejně z toho nejsem úplně v pohodě...., nejsem si jistá, zda tam bude vše OK.

Tak si tak říká, zda nejsem extra přecitlivělá matka, nebo jestli hledám problém tam kde není....sama nevím... .

díky za odezvu

fim
14. črc 2011

@dagina Ahoj. Omlouvám se, že vstupuju do diskuze. Dlouho vás čtu, čerpám inspiraci, ale pže si pro pár facek občas nejdu moc daleko, tak se raději nezapojuju. Leckteré rady, co tu čítám, schvaluji, dospěla jsem k nim i bez knih, ale někdy si myslím své. Ale jen tak dál, hlavně když jsme všichni spokojení a vyhovuje nám to, že? 🙂
Ale k tvému problému.... jen jsem ti chtěla říct, že v tom nejsi sama, můj drak totéž dělá svému bráškovi (máme děti cca stejně od sebe, akorát já v klučičím provedení) a to i bez dědova blbnutí. Nevím kam na to chodí, nikde nic takového neviděl, ale je prostě divočák. Při domlouvání jdou všechny řeči skrz něj, už je myšlenkama zase někde jinde. Takže si moc ráda na tu radu počkám. 😉
Věřím, že holčičky můžou být úžasné chůvy, ale mohou být také mnohem citlivější ke konkurenci ohledně mámina času, citu atd. Takže sobě vinu rozhodně nedávej ( i když ani já se občas neubráním a pořád si říkám "Kde dělám chybu?") a ona z toho taky vyroste. Je fakt, že u draka byl hodně velký rozdíl, jestli mu byly 2 nebo 2,5 a teď každý další měsíc počítám jako měsíc k dobru. 🙂
Jo a teda s tím dračením jsem tak trochu počítala, tak jsem úrazům bránila tak, že jsem dala do jednoho pokoje zábranu a tam byl malej kdyžtak v bezpečí. Ale to jaksi není řešení nějakého vztahu, že? Zábrana je už od dubna pryč a kluci se mordujou navzájem, já teda neustále bedlivě střežim, ale taky se občas něco přihodí, když jsem třeba na wc. 😅

berenika39
14. črc 2011

@dagina já bych tchánovi naprosto na rovinu řekla, jak to je, že se bojíš, aby starší neuplatnovala podobné hry na malou sestřičku, že by to mohlo být nebezpečné - požádej ho, jestli by to ještě o nějakou dobu neodložili - nablbnou se ještě dost. pochopit by to měl, nebezpečné to být může.
k tomu ubližování - nešlo by starší naučit zacházet s miminkem, jakoby to bylo něco křehkého, ze skla, něco, co se může poškodit, rozbít....používala jsem s petrem hrozně moc slovo "s citem", kdykoliv jsme si hráli s něčím, co bylo "na rozbití", a tím myslím i návštěvy s nebo u miminek. jde o to, že na pokyn "nebouchej ji" reagovat nebude, naopak, v rámci vzdoru bude pokračovat, ale když ji budeš jen upozornovat, že s citem, jemně...vezme si to za své a bude už to mít zafixované - aha, mimino, s citem....zkus, nám to fungovalo, mohl pít kdykoliv z běžné tenké sklenice, jen jsem ho upozornovala - je to sklo, s citem....mohl si užívat vánočních ozdob....

dagina
14. črc 2011

@fim no naše také začala mladší dost surově napadat a nikde to neviděla..., dokonce i mě párkrát ze vzteku plácla... . Já plácám opravdu vyjímečně, když už jsem totálně v koncích a vyšťavená...prostě se neovládnu, ale to bylo opravdu párkrát...ale i to asi stačí, aby se to v dceři usadilo na paměti. Každopádně na sobě pracuji, tak snad bude lée 🙂.

@berenika39 to je to pravé slovo " s citem"..., bože já jsem natvrdlá...... . Dneska v centru flákala s panenkou o zem, z ničeho nic, jak nepříčetná....., jsem skoro nevěděla jak reagovat.....a to by bylo to pravé ořechové 🙂.

berenika39
14. črc 2011

@dagina původně snad se má říkat "křehké", ale mě to nešlo nějak přes pusu, mluvím "jak mi zobák narost" 😀 , takže jsme pro tyhle kritické situace začali používat: peto, bacha, s citem...a on na to fakt začal velmi brzo slyšet...nemusíš nic zakazovat, nic negovat...ta hláška ho předem upozorní, jak se zachovat. zkus.

majdula
14. črc 2011

Ja zase rikam, ze musime s Risou "opatrne"... R1 to hodne vzal za svy a sam pro sibe si to brbla, kdyz s Risou neco dela, tak snad se da pouzit i toto 🙂

zvirka
15. črc 2011

Ahoj všem, už pár týdnů se sem občas dívám a Vaše diskuze mě opravdu zaujala. Před měsícem jsem si koupila RABR a pilně s manžou studujeme. Už jsme oba přišli na spoustu věcí, které dělali naši rodiče špatně a jejichž následky cítíme do teď. Mirečkovi je 10 měsíců a občas docela bojuju s tím, abych nezařvala, neplácla. Snažím se si uvědomit, že to nemá cenu, stejně tomu ještě nerozumí, tak říkám NE, ale taky to moc nezabírá. Kdy jste začali tak nějak "jet" podle RABRu? Já se vždycky snažím být jemná, vysvětlit mu, proč nemá co dělat, ale připadám si trošku jak blázen 😅 Ale aspoň si na to zvyknu. Tak držím palce, abyste všechny vydržely, myslím, že naše děti za to stojí. 😉

majdula
15. črc 2011

@zvirka Ono to NE taky nema valnej vyznam, takovej prcek zapor nechape (a jeste dlouho nebude). V tomhle nizkem veku se mi osvedcilo prusvihum a zakazum proste predchazet - nechci aby se hrabal v zasuvce? Zaslepim ji. Vadi mi ze hrabe hlinu z kvetnace? Dam kytku na skrin nebo na chodbu. Kramari mi v kredenci? Koupim si v Ikei zamecky (anebo ho necham kramarit 😀 pozdeji jsme to spolu uklizeli - bajecne se to tim naucil, sam po sobe uklizet). Taky se mi - ale to trosku pozdeji - docela osvedcilo odvadet pozornost jinam. A jeste pozdeji bylo mnohem lepsi nez zakazy (nebo rikani, co delat nesmi) nabizet pozitivni priklad (nabizet moznosti, co delat muze).

A na to vysvetlovani neni nikdy brzo. Treba jeste nerozumi - ale aspon si spolu povidate a to se pocita 😵

zvirka
16. črc 2011

@majdula Nabízet nabízím, ale ona je holt třeba zásuvka mnohem zajímavější, než hračka za 300..... (Jinak u nás vedou plastové misky, tvořítko na led, dřevěný váleček na masáže a podobně 😀 ) Všechno máme uklizené, ale něco prostě nejde, např. zmíněné zásuvky, krabičky od televize, elektriky, koberec (vytahuje nitky z kraje).... představa, že bych nechala na zemi květináč, je vyloženě apokalyptická 🤐 Takže budu dál vysvětlovat a pár let počkám, až si toho všimne 😨

blandik
autor
16. črc 2011

@zvirka - u nás zabíralo to, co píše @majdula, odvádět pozornost, nabízet činnosti stejného druhu, které jsou bezpečné. U kablíků můc nevím, ale u třepícího koberce - možná nějakou hrubou třepící látku - báječně si na tom dítě trénuje úchyt - kleš'tový a pinzetový. JInak ten princip je - nedělat z věcí kolem tabu, že tohle ne a tamto ne...spíše uzpůsobit byt /jak píšeš/, dát do zásuvek, kde dosáhne právě atraktivní věci pro něj - různé strukturyů, dřevo, kov, sklo, plast - a povídat si s ním - to je lehké, těžké, hrubé, teplé, studené, drsné...a pomalu místo NE, říkat - tohle je křehké, opatrně - jakoby umožnit mu nakládat s tou věcí, ale usměrnit slovy - opatrně, kopec (když poběží z kopce), je to křehké (když se bude sápat po sklenici)...vlastně se člověk obejde úplkně bez NE a dítě je klidné..později i dost funguje - to můžeme dělat spolu, u stolu - a dělat něco s dítětem (pokud se bojíš o něj, o věci, chceš to mít pod dozorem)- a výhoda je taková, že dítě nemá pocit, že něco nesmí a je "klidné", respektive nezrychlí, jako hodně dětí, kterým se zakazuje - že tohle nedělej a ony ještě just jednou musí, než máma doběhne...tímto způsobem děti ví, že můžou, ale za nějakých podmínek - že spolu, u stolu, opatrně...

zvirka
16. črc 2011

@blandik Díky 🙂 , to je dobrý nápad, teda zatím je na to malý, ale postupně to tak zkusíme.

zvirka
16. črc 2011

@blandik Trošku mi to v RABRu chybí, že tam moc není o malých dětech, tak přemýšlím, ale díky, tohle mi pomohlo.

blandik
autor
16. črc 2011

@zvirka - taky jsme bojovali s tím, co v rabru není...a jak na batolata (my jsme začali v 1,5 roce, dříve jsme to neznali), jestli máš chu't si počíst, tak ve volné diskuze je přímo Respektovat a být respektován - téma. Je tam toho dost napsláno, třeba ti něco pomůže...Já mám takovou zkušenost, že u tak malých dětí, než příjdou do vzdoru, tak NE na pár věcí (u nás to byl jen počítač) fungovalo. Ale nesmělo toho být moc. A to fungovalo jen do vzdoru a jen u věcí, které nebyly "vývojovou" potřebou - typu - čachtání s vodou, sbírání drobečků, zkoušení hloubky pomocí prstíků v jídle, skákání na gauči...tam člověk stějně nepochodí, ty děti to prostě musí dělat, velí jim vývoj..kolikrát vůbec nechápem, že proč tenhle nesmysl musí dělat a přitom se na tom učí spoustu důležitých věcí - z fyziky, matematiky, jazyka...Takže mě pomáhalo - když mě něco začalo točit, nebo se mi to zdále nepřiměřené, nebezpečné, nesmyslné - jen koukat a hledat,proč to dělá a pak to nahlas pojmenovat -aha, tobě se asi chce skákat. Tak to můžeme dělat spolu, když budu u toho...a jít k němu...zákazy nefungovaly.

reruna
17. črc 2011

@zvirka zkus knížku Jak mluvit, aby děti poslouchaly.... rabr z ní vychází, ale tahle je více zaměřená na malé děti, je tam spousta příkladů... a konkrétně ad zásuvky, můjsynovec byl taky takový fanda, tak mu prostě nakoupili spousty zásuvek - takové ty trojité, i pro více šňůr, dali jakési staré šňůry (naštěstí neměl tendenci to hryzat a byl pod dozorem) a kluk si s tím vydržel hrát strašně dlouho a pořád zapojoval a vypojoval šńůry a ty skutečné pak nechal na pokoji

zvirka
17. črc 2011

@reruna Manža je elektrikář, tak dám za úkol, aby pohledal nějaké staré zásuvky, dobrý nápad, díky.

majdula
18. črc 2011

Naseho prcka strasne fascinoval pocitac - od malicka... jenze tohle je jedna z mala veci, kde ho nechat samotneho operovat nemuzu, prijit o data nechci. Takze napred dostal vyrazenou klavesnici a mys a tukal si a klikal jako maminka 😀 pak uz nestacilo, chtel si prohlizet obrazky atd a na kline u me mu to nestacilo... tak jsme mu ted dali jeho vlastni "pocitac" - takove dost blbuvzdorne fotoalbum, kam jsme mu nahrali spoustu fotek zvirat a stroju a tim je zcela zabavenej, nase pocitace ho uz (zatim) nezajimaji, ma svuj...

Vyrazene zasuvky jsou fajn, ale bacha aby se nenaucil, ze je mozne do nich libovolne cokoliv strkat (ja strcila coby trileta do zasuvky hrebicek - je zazrak, ze tu jsem...) Podle me je tohle hodne nebezpecne, u nas jsou radeji zasuvky zaslepene...

zvirka
18. črc 2011

@majdula No my je samozřejmě zaslepené máme, ale to jim na zajímavosti neubírá. Kabely při zemi manža přilepil silnou páskou, ale malý za to tak škubne, že je to hned pryč. Počítač máme naštěstí v pracovně, tam ho nepouštíme, je tam i vysavač a podobné "zajímavé" věci, které ho příliš fascinují... 😀

fim
1. srp 2011

Holky, fakt si myslíte, že jde nějak "jinak" - tzn. v klidu, domluvama řešit situace, kdy mi starší málem přizabije mladšího? Dneska na něj hodil deku a zalehl ho. Já to zjistila jen náhodně, že jsem zaslechla tlumenej pláč. A to je hned - hrajou si jako obvykle, každej se svým autem, já jdu dělat večeři a než nakrojim chleba, tak tohle. Jsem z toho už vyřízená. Jakékoliv omluvy, sliby atd. jsou z donucení, jen aby měl od nás klid a vzápětí úplně otočí a je schopnej se bavit o tom, že bude malovat.
A rovnou říkám, že knihu v tomhle fakt číst nezvládnu - jsem celej den jak ostříž, nic neudělám a když starší zapadne před devátou, je to jak svátek a letim třeba žehlit. 🙄