Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

petulka77
8. únor 2011

@jjaanca Ahoj, no to je fakt mazec, jak to čtu takhle souhrnně, to si nedokážu ani představit. Díky bohu za moje andílky, protože toto bych já psychicky nezvládla a máš můj velký obdiv 😲

Od začátku mám tuto diskuzi danou mezi oblíbené a průběžně ji dočítám, jen jsem ještě myslím na nic nereagovala, neumím se tak detailně rozepisovat a naštěstí žádný závažný problém nemusím řešit. Jako hlavní pozitivum naší výchovy vidím to, že jsme s manželem jednotní.

blandik
autor
8. únor 2011

@kacka2 - souhlasím, ono když je vedle malé miminko, tak je to pro toho staršího dost jasné, že prostě te'd to nejde, aby tam máma zůstala...takže se to tím může i to usínání sám naučit...v ideláním případě...a to odcházení za nějakou záminkou nám taky fungovalo - tohle používal manžel, kterého malý nechtěl pouště´t - že jde na záchod, že se jde vysmrkat...

@jjaanca - no samozřejmě, že jak hukneme na děti, tak některé /možná většina/ z nich začne na nějakou dobu poslouchat - na základě strachu, že se máma zlobí, že by je mohla přestat mít ráda, z pocitu viny ,že udělaly něco špatně...Na některé děti ani tohle neplatí a prostě odporují...Jde o to, na základě čeho chceme, aby děti věci dělaly - na základě strachu nebo proto, že samy to tak cítí, na základě vnitřní motivace. Cesta huknutí, příkazů je cesta kratší, cesta k poslušnosti...Budování vnitřní motivace pro správné chování je cesta mnohem delší - dává se dítěti prostor mít vlastní názor, dává se mu čas, aby se samo správně rozhodlo (úměrně jeho věku) a neslo si určité náslekdy svého rozhodnutí...tedy nedělají se rozhodnutí za něj (vše úměrně věku)...Navíc autoritativní cesta často vede k bojům o moc, který vyčerpává obě strany, rodiče sice jakž takž svou tvrdou důsledností docílí, že dítě tak nějak poslouchá, ale podle mě zažívají dost silný psychický stres, protože autoritativní donucování prostě vede k častým sporům s dítětem, navíc často po nějaké době už nestačí na dítě jen huknout, pak už je potřeba zakřičet, pak dát na zadek, pak vyhrožovat, podmi'novat, ignorovat, trestat ...to vše je i pro rodiče hodně náročné, musí posouvat stále dále prostředky, kterými si vynucují poslušnost...podle mě je to neskutečný stres...raději se budu dívat na své dítě jako na partnera, na kterého se sice nemůžu 100% spolehnout, ale právě to pochopení pro jeho nedostatky - dané jeho komunikačním, obratnostním, sociálním handicapem - mě pomáhají zůstat v klidu, respektovat dítě a zachovat si svou i jeho důstojnost...
Často si tady čtu - já vysvětluji, ale nemá to žádný efekt, mluvím a mluvím a nic se neděje, ignoruje mě...Ono je to často způsobené několika důvody
1) naše představa o tom, co má být se neshoduje s tím, co si představuje dítě - nedokážeme mu zprostředkovat smysluplnost toho, co po něm chceme
2) než mu zprostředkujeme smysluplnost, tak rozvíříme emoce a dítě už není schopné přemýšlet, jen se vzteká...
3) máme zbytečně vysoká a časově napjatá očekávaní vzhledem k věku dítěte - domluvím se s dítětem, že něco bude tak a tak...dítě to slíbí...příjdeme tam, a dítě jakoby na všechny sliby zapomělo...a my se zlobíme..jenže dítě tuším do 4 let není schopné tváří tvář pokušení se toho pokušení vzdát ...tohle jsou věci, které je potřeba pomalu v něm budovat, rozvíjet
4) nemáme pochopení pro potřeby dítěte
5) opakujeme své požadavky příliš často, nedáme dítěti prostor si je promyslet, dítě si řekne - mohla to říct 5x a nic, tak to může říct znova...však to počká
6) používáme špatné komunikační techniky
7) nevěnujeme pozornost, jestli dítě je ochotno nám zrovna naslouchat - zrovna je zabrané do hry a prostě nechce jít ven, ačkoliv je už oblečené, ale muselo třeba na nás nějakou dobu čekat a te'd už si našlo jinou zábavu...

kacka2
8. únor 2011

Petulka77 úplně souhlasim s tím že musí být rodiče jednotní, Pepča to zkouší dost často, když chce třeba čokoládu před večeří, táta mu řekne že teď ne že po večeři, tak jde za mnou a i když jde o něco s čim úplně nesouhlasim, tak řeknu to co manžel a pak si o tom popovídáme když jsme sami.

verbalinka
8. únor 2011

@jjaanca tak to mi připomíná mýho syna. Tak jsem do dvou let neměla problém, na všem se dalo, kromě pár výjimek, dohodnout, ale úderem druhého roku začíná dost vymýšlet a manipuluje. Je po nemoci, takže jsme rádi, že vůbec něco jí, ale dělat mu třetí jídlo, nebo pití z jeho rozmaru, mě už přestává bavit. To samé s příchodem domů. Nechce se svlíknout z bundy, ani si umýt ruce. Včera jsem ho nechala být a řekla mu, že takhle ale nestihne se brzy navečeřet a nestihne pohádku v tv, ale jemu to bylo jedno, po půlhodině mi došla trpělivost,protože se taky musel najíst a náslilím jsem ho svlíkla a řvoucímu umyla ruce. Teda nakonec si je umyl sám, protože všechno teď musí dělat sám. Ale po dobrým to prostě nešlo ☹ U toho uspávání mi moje přesvědčení funguje, ale u tohohle teda ne 😀
A u toho spaní, možná se opravdu bojí a v tomhle případě vás potřebuje. Nešlo by přestěhovat postel k vám do ložnice? Nebo na chvilku spát u ní?

@blandik tak tohle přesně jsem už vysvětlovala několikrát, během jeho krátkého života snad tisíckrát. Dneska jsem to teda zkusila znova, pochopil, že může myčku zničit a nebude mít čisté nádobí, ale za chvilku to mačkal zase. On je prostě čudlíkový typ a nějaké nebezpečí (zničení) ho nezajímá. Prostě už to není mimino 🙂 Jak jsem psala, do jeho dvou let to byla paráda a rozuměl a poslouchal, ale začíná u něho asi vzdor. I když stále je to docela pohoda, znám "horší případy" 😀

@brisalek buď ráda, že jsi v kurzu, já jsem byla dlouho na druhý koleji a manžel byl ten oslavovanej. Ale právě nedávno se to zlomilo a posunula jsem se na první místo, i když náskok nemám moc velikej 😀 Užívej si, že malá chápe, Will taky dlouho chápal a poslouchal. Doufám, že se k tomu zase vrátí 🙂

kacka2
8. únor 2011

Myslim že to Blandik napsala moc hezky 🙂
Já si fakt vyzkoušela, že něco díteti vysvětlovat je potřeba úplně jindy než je to aktuální, když máme klid, s ničim si nehraje a nikdo nás neruší, asi to víc vnímaj a necítěj se pod tlakem.
Přiznávám že na Pepču taky občas zvýším hlas, nebo počítám do tří, ale to když opravdu potřebuju abychom něco stihli nebo když mi řve mladší kluk a já ho nechci doma uvařit v kombinéze. A je fakt že se naučil říkat mami tři ne a udělá to co chci jen protože nechce dostat přes zadek 😒 Ale jak píše Blandik, jsou pořád ještě malý na to aby pochopili proč zrovna teď musí ven když dělaj zrovna něco jinýho.
S tim uklízením jsme měli taky pár incidentů a byla to hra kdo z koho, nakonec jsem někde četla, že oni jsou schopný tohle dělat sami až od vyššího věku, tak jsem se rozhodla, že to budeme dělat postupně, všude je celý den bordel a uklízím až večer všechno najednou, sama, snažím se do toho zapojit i Pepču, ale když nechce, tak ho nepřemlouvam, jen mu to vysvětlim a ej to.
S hrncema chápu že nechceš mít v kuchyni všechno venku, tak mu dej jeden ven a ostatní prostě nedávej. Řekni ne, proč a hotovo. Když se bude vztekat tak já používám tohle:
Znova mu vysvětlit proč, pokud řve a vzteká se, tak mu vemu i ten jeden a řeknu že takhle by zničil i ten jeden a dělám že ho uklízím. Téměř vždy přestane a je rád že může mít i ten jeden.

kacka2
8. únor 2011

Jo a stim jídlem se teda vůbec nedivim, to by u nás neprošlo, nemám totiž čas dělat tři jídla 😅 Chápu pokud mu něco nechutná, ale pokud vím že to normálně jí, tak když nechce tohle, tak prostě nemá nic, však oni hlady nepojdou, to se nebojte 😉
Mě pomohlo, že mam na dítě nahlížet jak na manžela, respektovat ho, ale kdyby mi tohle udělal manžel s jídlem, tak ho taky pošlu někam 😝

blandik
autor
8. únor 2011

@verbalinka - k té myčce a čudlíkům mě napadá pouze tohle - tedy co je u nás, taky dost čudlíkoval - že mu říct, že myčka není plná, že tady je ješě místo a tady je prázdno a že až ji naplníte, tak ji můžete spolu zapnout (takhle doma zapínáme spolu všechno, nejnověji i troubu a je pravda, že od té doby nemám problém, že by mi mačkal něco za zády...)...ale vždycky ho volám, že něco zapínám a on celý š'tastný utíká...jo, občas se stane, že začne mačkat a pak stačí ho odkázat na to, že není plná../možná si ješět jednou zmáčkne - to už ale ignoruji, jakoby věřím, že tím je to vyřízené /.

U nás proběhly asi 4 vlny vzdoru, kdy se s ním dalo hůř domluvit od toho cca 1,5 roku - poslední o Vánocích, nechtěl chodit večer spát, nechtěl se oblíkat...byla jsem dost vykolejené, jestli tohle tedy znamená, že nebude chodit spát po sedmé, ale až někdy kolem desáté...nechali jsme ho, že ok - nechce se ti ještě spát, ale současně se tvářili, že už je hodně pozdě a ztlumilli jsme světlo, nenabídlu mu společné hraní - aby si nezvykl, že může něco získat, že je to supr nejíst spát......a po dvou týdnech byl klid, opět chodí ve svůj obvyklý čas...

blandik
autor
8. únor 2011

@jjaanca - a to buzení 6x za noc, to je te'd momentální záležitost nebo nějak dlouhodobá...děti se od určitého věku začnou bát, asi tě te'd potřebuje, potřebuje pocit jistoty, důvěry ...nestalo se něco v poslední době, co ji rozrušilo, nějaké pohádka, nástup do jestlí...cokoliv...?

blandik
autor
8. únor 2011

@kacka2 😀 😀 😀 přesně tak s tím jídlem. Mě pomohlo to, že prostě některá jídla se nejí na oběd, nejí se na snídani - u nás to je sladké - to může mít na svačinku. Když jsem řekl, že může mít musli tyčku po obědě, tak do tří dní snědl tři lžičky obědu a už chtěl "tyči"..tak nakonec to může mít na svačinku. Asi měsíc nechtěl nic jiného než tyči na svačinku, te'd už do něj opět dostávám i ovoce. U nás zase poslední dobou si ráno říká o puštění dvd, tak to mu každé ráno zopakuji, že může být až po snídani, že do snídaně se potřebujem umýt, obléct...A jinak 100% souhlas - co jen jde, tak nastavovat v období klidu, před tím - vlastně nastavovat hranice pozitivně, ujasnit si to předem než nastane ta situace...Takhle uzavíráme dohody, že ok - půjdeme odpoledne po svačině do obchodu a koupíme tyči na další den, ale zůstane na další den, nebudeme ji rozbalovat, protože bude večeře...sama hledím, jak se s tím pak dokáže srovnat...Já dost rozlišuji stavy, kdy vidím, že je fakt ve vzdoru - že je to období, že sám neví ani, co se s ním děje a období klidu - ve vzdoru jsem dost schovívavá a než se s ním pustit do boje, to ho raději nechám být, dám mu více klidu...když je období klidu, tak více trvám na věcech, více nastavuji pravidla...nechám ho samostatněji rozhodnout...

brisalek
9. únor 2011

@blandik teda maly chodi spat po 7 a v kolik usina? A spi ti jeste pres den nebo ne? Me mala driv jak v pul 9 neusne kdyz ji necham spat nejvys 1,5 v poledne. Jinak treba i v 10. Rano vstava mezi pul 7 a 7.

blandik
autor
9. únor 2011

@brisalek - tak od malého jdem v ideálním případě kolem 19:20 a většinou spí hned a nanejvýš tak do 20hod usne - ale to už je výjimka /to bývalo ve dnech, kdy spal v poledne dlouho). Polední spaní - to je dlouha story - od začátku lo'nského léta až do tohoto ledna nechtěl spát v poledne, zkoušeli jsme to různě, ale nešlo to....prostě si nakonec vybudoval averzi i k položení hlavy na polštář přes den a pořád jen, že je den, že to se nespí námpovídal...jenže odpol byl nepoužitelný, protivný...tak jsme to nakonec řešili kočárem nebo autem...aby aspo'n občas spal...takže jsme mívali vždy období tak dvou týdnů, kdy jsme to doma zkoušeli a pak tak měsíc usínání venku, aby "zapoměl", že je nebezpečné si položit hlavu na polštář....NO a v lednu byl nemocný, byli jsme u babi a tam se mnou v poledne spal - poprvé chtěl za mnou do postýlky v poledne (jinak spával v cestovní) a od té doby spí i doma - jsou to 3 týdny, po obědě se hlásí, že jdeme spát, chodíme spát všichni tři - tedy i s MM, když je doma, ležíme v obýváku na rozloženém gauči a prostě lehnem a spíme (občas mu tedy trvá i hodinu než fakt usne, než si lehne...ale pomáhá na to ho vzít dopoledne ven, aby se uchodil...tak nevím, jak dlouho ho to bude držet, ale je fakt, že se mu naprosto změnil postoj k tomu polednímu spaní...)..Takže spí takhle - cca od 19:30 - 5:30 až 6:10 a v poledne pak usíná mezi 12-13hod na cca 1,5 hodiny, velmi výjimečně déle...

No, když se na to podívám - chodíte spát o 1,5 hodinu později - a pak ti o 1,5 hodiny později vztává...takže jste jen jinak posunutí...U nás měl malý i období, že vztával v 5 ráno..Malý takhle chodí spát od mala, ale v létě se to většinou posune až na tak osmou, půl devátou...loni to tak bylo, uvidíme letos..

reruna
9. únor 2011

@blandik ahoj, super diskuze, díky, pro mě snad lepší tohle, než kniha, pořád se tím nemůžu prokousat - myslím Rabr 🙂
Já taky občas propadnu malomyslnosti, se starším je to dost těžké a hodně podobné tomu, co píše @jjaanca a často mi taky připadá, že když na něj zařvu, vyhrožuju, popřípadě prostě chytnu a obleču, tak to najednou jde všechno rychleji a snáz, ale příště je to zase to samý.... jak píše blandik - žádný poučení a já mám jen blbý pocit, že s ním prostě nikdy nemůžu vyhrát, že mě "dostane" 3 letý dítě 😠 výchova podle principů rabr je opravdu běh na dlouhou trať a pro nás netrpělivé je to fakt velice těžké, ale je fajn si číst o tom, jak se to dá všechno zvládnout lépe.
@kacka2 bitky mezi dětma mě taky štvou, začalo to, jak se malej naučil chodit, do tý doby mu starší nikdy nic neudělal, ale pak mu mladší začal brát hračky a začalo to - a teď se někdy docela solidně už hádají, naučila jsem staršího, že kdo si vezme hračku první, tak si s ní chvilku pohraje a pak ji půjčí druhému, ale mladší tohle pravidlo pořád nechcce pochopit, ještě na to nedozrál a chce vždycky přesně tu hračku, kterou si Míša vezme a pak Míša křičí -já jsem si to vzal první! a Luki začne ječet a bere mu to, pak ho Míša strčí a Luki ho začne kousat, Míša začne hystericky řvát - on mě kouše! no mazec, děs běs 😠 tak je od sebe odtrhnu a až přestanou řvát, tak vysvětluju a vysvětluju, a fakt doufám, že ten efekt se dostaví. Zatím nic moc, Míša neustále říká, že žádnýho bráchu nechce.... asi bude nejtěžší naučit je mít se rádi, člověk by si myslel, že to bude tak nějak automaticky, že sourozenci se budou milovat, ale není to tak....

blandik
autor
9. únor 2011

@reruna - ahojky, ráda tě tu vidím...já jsem se te'd k rabru vrátila, protože poprvé jsem to četla už snad před rokem téměř a tak vidím, že te'd tam zase vidím jiné věci, ale jsem stále jen u té neef. komunikace, chybí čas...Já to taky vidím na malém, že jak na něj huknu nebo stačí, že jsem nevrlá, že nemám náladu čekat až se už konečně půjde umýt nebo něco udělat...tak že nakonec funguje, ale vůbec mě to netěší, protože vidím, že on sám nechápe, co to se mnou je...takže to dělá kvůli mě a mě to pak moc mrzí...ale my máme jedno dítě a to je opravdu neskutečný rozdíl, celá pozornost soustředěná jen na něj...K tomu, že by se bráchově neměli rádi - teoreticky se mi zdá, že nejdůležitější je, aby rodiče byli spravedliví, protože to si myslím zasévá budoucí problémy ve vztazích mezi sourozenci...Ale to se lehce napíše a hůře dělá...Jen mě napadá, že k tomu nám Kopřivovci říkali - že nesnažit se soudit a nechat co nejvíce děti, aby se provnaly - jakoby nesnažit se přijít na to, kdo z nich je v právu - přímo říct, že nevím, co se tu stalo a ani vás nebudu soudit, vy jste u toho byli a vy nejlépe víte, co se dělo...Kousat, žduchat druhého se nemůže...Ale tohle je u vás použitelné jen tak na toho staršího, vi´d?

Jinak k tématu plenky - řeknu ti, že jak jsme mu posledních pět nocí nasadili ve spánku plínku, tak byl každé ráno suchý...a pořád ji večer odmítá, že chce slipy...tak dneska ho nechám asi fakt v těch slipech...zítra stejně chci prát... 😅

reruna
9. únor 2011

@blandik jo jo, ten starší už to vysvětlování chápe, ale v té situaci to neustojí. V právu je samozřejmě ten starší, on si vezme hračku jako první, ale mladšímu se dá těžko vysvětlovat, že musí chvilku počkat, je ve věku, kdy když něco chce, tak nedokáže počkat a hrozně se vzteká a znemožňuje Míšovi si hrát i tak, že mu třeba rozebírá neustále dráhu pro auta, kterou si staví, rozháže kostky, puzzle atd. některé hry můžeme hrát s Míšou jen když Luki spí, ale aspoň to.....

reruna
9. únor 2011

@blandik a držím palce, aby ráno bylo sucho 🙂 u nás v tomhle zatím žádná změna

blandik
autor
9. únor 2011

@reruna - ještě tam radili, že pro strašího vymezit nějaké místo, kam může jen on - třeba i malý prostor, kdy mladší nemůže, aby ten starší měl svoje zázemí, kde se může schovat, když chce mít od mladšího klid....

reruna
9. únor 2011

@blandik tak mě napadá akorát postel, protože jinak Lukin už vleze všude 😅 a pokojíček mají společný, zatím tam Luki nespí, ale na jaře nebo nejpozději v létě ho tam za ním přestěhujeme i na spaní, třeba je to více sblíží.

jjaanca
10. únor 2011

Jo, určitě to nedělám správně, ale jak mám například motivovat dceru aby se nechala oblíknout? (Vypustím to, že už by se měla oblíkat sama - nevím, jak jí to do nástupu do školky naučím ☹)
Oblíká se minimálně 4x denně a já už opravdu nevím co si vymyslet, už na to nemám sílu.

S tím spaním je to tak, že se budí od narození. Ona má vůbec problém se spaním. Jako mimino spala hrozně málo a zbytek prořvala. Pak začala spát víc, a byla spokojenější, ale před pár měsíci vyhodila dudlíka, přestala spát po obědě a je přes den mrzutější. No ale noční spaní je stále stejné, pokud se vzbudí 1x za noc, tak je to velká sláva, 3x je standart, 6x - už si říkám že jestli to další noc zopakuje, tak jí nechám řvát.
Teprve v prosinci jsme jí přestěhovali do jejího pokoje z ložnice. Myslím, že by nemělo efekt jí dávat spátky. Věřím že by se jí líbilo spát s námi do puberty.

jjaanca
10. únor 2011

Já mám někdy pocit že je úplně normálně rozmazlená, nic jinýho v tom není.

Je pravda že nastalo více změn: přišla o dudlíka, spí ve svém pokoji, a od ledna chodím do práce a Lucka je s babičkou. Je mi jasný že se cítila odstrčená, tak jí toleruju že je na mě víc závislá, ale to už se docela upravilo. Na začátku odmítala babičku a ted už se na ní ráno těší.ˇ
Ale problémy co jsem popisovala byli i před tím, nenastala žádná změna.

reruna
10. únor 2011

@jjaanca ad oblíkání, Míša to teda při nástupu do školky neuměl, měl 3 roky v září, když nastoupil.... uměl si tak akorát obout boty a oblíct kalhoty, vše ostatní jen s pomocí a ještě většinou stál a "mami, ty mě musíš oblíknout, ty mě musíš vyslíknout" ve školce mu pomohly učitelky nebo starší děti a ejhle, najednou to začal zkoušet i sám a to bylo radosti, když se mu poprvé povedlo oblíct si bundu správně, teď už se obleče skoro sám, až na zipy....a sám se i vysleče a dokonce uklidí na místo....chce to fakt čas, u nás taky nepomáhalo žádný upozorňování ani motivace, co venku budem dělat atd., stejně jsme se oblíkali s řevem, ale já už jsem to pak nekomentovala, upozorněný byl, nechala jsem mu čas si dohrát, než jsem se oblíkla já a než jsem oblíkla mladšího, věděl, kam jdem a co tam budem dělat, a stejně řval, tak už jsem ho prostě jen co nejrychleji oblíkla a šli jsme a hned za dveřma přestal.
Těch změn si myslím je na malou fakt docela dost, řekla bych, že se to časem srovná a to buzení v noci - Míša po nástupu do školky se budil v noci hrozně často, a to před tím spal celkme dobře, někdy byl vzhůru i 2 hodiny a každých 15 minut za náma přišel, on teda v noci nepláče, ale přijde za náma, já ho zavedu zpátky, přikryju, dám pusinku a pustím mu na zeď světelnou projekci, aby se nebál. Jednou už jsem toho měla fakt dost, byla jsem nemocná a ještě se budil i mladší syn, tak už jsem mu řekla, že mě nesmí v noci pořád budit, že se potřebuju vyspat, že bych se o ně pak nemohla přes den starat, kdybych byla moc unavená a asi to zafungovalo, od té doby to buzení přestalo, jak když mávne proutkem..... a teď přijde jen výjimečně a tak 1X za noc....

jjaanca
10. únor 2011

Já mám obavu aby jí neodmítli přijmout do školky. Zapovídala jsem se na ulici s jednou maminkou, měla kočárek a 3letou holčičku a říkala, že od září jde do školky (bylo to před rokem). Já na to řekla, že ty školky zas nejsou tak přeplněný když přijmou 3letou když je maminka na mateřský. Ona mi odpověděla v tom sytlu, že jí přijali proto, že všechno umí (oblíkat se, záchod atp.).

reruna
10. únor 2011

@jjaanca školky jsou přeplněné jak kde, já jsem se taky bála, jestli mi ho vezmou, když jsem na RD s mladším a nebyl problém a žádné podmínky si nekladli, jako jasně že ve školním řádu je, že nesmí mít plíny a být soběstačný, ale podle mě je hodně 3letých, kteří jsou ze začátku ještě dost nešikovní a učitelky se na ně z toho začátku dost zaměřují, aby jim to usnadnili a rozhodně mi nenadali, že se neumí úplně sám obléct nebo že ho musely párkrát převlíkat, když si učurnul, dokonce i s jídlem mu pomáhaly, i když se normálně nají sám, ale je nejedlík a když ho někdo krmí, tak trochu sní. Ve větších městech bych ale asi neměla šanci, to berou přednostně předškoláky, hodně dětí má odklad, pak berou přednostně sourozence a děti, co jim maminky nastupují do práce..... A asi taky záleží na školce, ve velkých školkách, kde mají třídy podle věku a mají tam 25 tříleTˇáků by se asi učitelky zbláznily, kdyby měly všechny děti oblíkat, ale u nás je třída tak asi 20 dětí, je smíšená a noví malí tam byli v září 3, takže to se dá a taky jim dost pomohli ti předškoláci

brisalek
11. únor 2011

@blandik no vidis blandik, to me nejak nedoslo, ze vlastne take muze vstavat driv a ze spinkaji stejne...mala spinkalaasi 1,5 mesice tak ze usinala okolo 8 a vstavala po 7 a na lepsi se tak krasne zvyka, ale ted zase usina az po 9 a vstava i pred pul 7☹.

Holky zase bych potrebovala radu. Od rijna mame hlidaci pani- znam ji jiz delsi dobu castecne jen pracovne, takte docela dobre(byla jsem neplanovane zase tehotna, tak, aby si na nekoho zvykla, kdybych mela problemy a treba musela byt v nemocnici....manzel zase tolik doma byt nemuze a babicky mame nejak nefunkcni🙂, pak jsem v 9tt potratila, ale pani nam zustala). Chodi jednou tydne na 3 hodiny. Prvne jsem tady s nima byla a treba uklizela a oni si hraly a mala vubec neregistrovala, ze tady jsem a krasne si hraly. Pak jsem zacala jezdit nakupovat darky a vzdy tak za 2 hodinky prijela a vsechno dobre. Ale ted naposled asi 2 rikala pani, ze si vzdy najednou vzpomene a je trochu knourani a musi jit koukat, jestli uz nejedu. Naposled jsem malou oblekla a ze pujdou na houpacky a ja pojedu nakoupit a budu varit...(prijedou na vikend tchanovci). Amala spustila, ze mama, mama, mama...a dost plakala nakonec jsem je vyprovodila k vytahu a dala mi pusu a sly...ale slysela jsem jak zase place. Kdyz se vratily uz se ode mne nehnula, takze pani odesla o hodinu driv domu a z vareni nic nebylo🙂. Ale ted mala nechce nikam ani s tatkou, s kterym normalne chodila ven. Ona uz delsi dobu chce porad ke vsemu jen me a ted se to hrozne stupnuje.

Tak bych chtela znat vas nazor. Byt s ni porad, aby se zase ujistila?? Nebo ji pres plac nechat doma s tatkou nebo pani a jit pry? Ja jsem pro tu prvni variantu, ale zase bych nechtela mit nejakeho rozmazlinka🙂.

missymici
11. únor 2011

Ahoj,mame 2 leteho kluka,...kterej se umi taky vztekat,...musim si ovsem priznat chybu ze v nekterych pripadech je to moji vinou,...teda pristupem.Kdyz s nim komunikuji s klidnym hlasem a mluvenim jako s velkym klukem,poslechne driv nez kdyz na nej zvysim hlas,nebo mu to rikam prikazem.Spis plati : Pojd Dani,jdeme uklidit ten binec cos tam udelal, protoze.....A vzdy oduvodnit to ,co jdeme a musime udelat. Jinak kdyz mu reknu,: Uklid si to ... - na nej moc nezabira a treba udela jeste vetsi binec tim,ze pritahne do obyvaku dalsi hracky,nebo je rozkope po celym obyvaku. Nekdy se ale taky zacne vztekat,...a z toho jsem casto " na nervy ". bo nevim proc se vubec vztekat zacal,...proste z niceho nic,jako blesk z cisteho nebe,...zacne nervne kricet,kopat,a padat na zem,...neda se s nim mluvit,nevnima me,neslysi me,jen se vzteka a vzteka,....v teto situaci se snazim hodne ovladat,a kdyz to dokazu,tak jde do pokoje,kde je sam a reknu mu : Prijd az se vyvztekas a budes chtit byt hodny kluk! Tohle na nej plati 100procente a bez stresu,v klidu. Behem ani ne minuty prijde za mnou a da mi pusu a rekne,..."hotovo".
A kdyz se maminka necha hodne vytocit a neovladne se,tak to skonci tak,ze mu prileti male placnuti po zadecku,....spis si myslim,ze to ani neciti,bo nijak nereaguje.... nemam rada takovy pristup k takhle malym detem,...ale kritizuji se za to,ze par krat to takhle dopadlo,...ze to bylo ve chvili kdy se to nejmin hodilo.

terezt
11. únor 2011

@berenika39 @blandik Dekuju za rady. Berenika - ted asi vypadam, ze jsem maminka co okrikuje, nadava a zakazuje. 😉 No, ja prave ne. Pripadam si, ze jsem moc mekka. Ja porad jen vysvetluju a on ze me ma srandu. To ja prave delam, ze mu reknu jednou, nedelej to, po druhy ho vezmu za dvere a po treti jdeme domu. Blandik - ja zkusim to s tim panackem a i slovne reagovat. Nas Vasik mluvi dobre, plynule, ve vetach. Ale je pravda, ze mozna neumi pojmenovat svoje pocity (vzdyt to casto neumi ani dospely!) Ted mu vzdycky predtim, nez nekam jdeme rikam, ze jestli bude bacat a kousat jine deti, jdeme domu. No, zatim to zabira. Objevil se nam ale jiny jev - placa "z legrace", protoze se tomu ostatni deti smeji. No, opravdu - je to beh na dlouhou trat! 🙂 A to jsme jeste nezacali chodit do skolky!

berenika39
11. únor 2011

@terezt vůbec neřeš, jak vypadáš...nic takového mě ani nenapadlo...řekla bych, že stačí, když člověk o výchově "trošku jinak" už začne přemýšlet, už to je dobrá cesta, když chápe, že to jde v klidu, bez neustálého ječení,plácání atd. Nikdo není dokonalý, jsou dny, kdy jde všechno jak po másle a někdy skřípu zubama....ale ten princip znát, to se vyplatí.

To bouchání - fakt si myslím, že si tím projde každé dítě. Pokud to jde - a u petra mi to vyšlo - nevšímat si, nereagovat, vůůbec neupozorňovat, jako by to nebylo nic zajímavého. Dělal to, aby upoutal na sebe pozornost, když ji neměl, nechal toho, nefungovalo mu to. Trvalo to pár měsíců, ale přešlo to úplně samo, a byl ve věku, kdy moc nechápal souvislosti.

terezt
11. únor 2011

@berenika39 ja vim, vzdyt jo... Ja doufam, ze to bude znat a ze se to vyplati...! Verim, ze clovek se uci prikladem. Nasi nas taky nikdy k nicemu nenutili, nebili, ja i moji bratri jsme normalni. Doufam, ze podobnou vychovou vyrostou i "normalni" moje deti. Jen netusim, po kom se synek narodil s takovym temperamentem!!!
No, mas pravdu, to bouchani by se snad dalo neresit, nevsimat si toho. Ale jeste teda mame problem jeceni. Jeci jen tak z niceho nic. Me se zda, ze z legrace, z rozjivenosti. No - to uz je vedle toho bouchani a kousani deti jen takovy kosmeticky detail.... Ale ja mam pocit, ze me prasknou bubinky. Asi nezbyva, nez to pretrpet a cekat az to prejde...

berenika39
11. únor 2011

@terezt Petr se docela nedávno šíleným jekotem bránil komunikaci, o které tušil, že nebude dvakrát příjemná, jakmile jsem nasadila takovej ten přísnej výraz, když čekal moudra, o který nestál....nasadil fistuli a pištěl. Šíleně, vědomě, a když jsem se začala zabývat jekotem, nedošlo na to, co jsem původně chtěla....měl to dobře vymyšlený.
No a tak jsem mu vždycky, když se dalo ječení čekat, předem řekla, že když spolu mluvíme, neječím a on by taky nemusel....jakmile jsem ho neupozornila, zase začal...a taky to přešlo jako to přišlo🙂))). sami si zkoušejí svoje komunikační schopnosti....

blandik
autor
11. únor 2011

@brisalek - myslím, že kolem roka a půl vrcholí separační úzkost...asi tě te'd více potřebuje...Nevím, co na to poradit, jestli s ní zůstat nebo odcházet...Záleží jak malá pak reaguje, když odejdeš, jestli je v pohodě s tou paní a jen se občas jdou ujistit do okna...malý tohle dělal u babičky, když tam takhle byl...že začal chodit do chodby a pak koukali z okna, a babička mu pořád opakovala, že kdy se máma vrátí - až se vyspinká po obědě, tak bude máma doma...prostě nějaký orientační bod pro to dítě, aby si dovedlo předtsavit, že tam budeš v tu dobu - u vás třeba, že máma bude do oběda doma...připravit na to malou ještě před tím, než se začneš oblíkat, třeba tak půl hodky než se máš oblíkat ji to říct, že příjde paní na hlídání a že ty půjdeš nakoupit a pak si s ní tu půlhodinu pořádně hrát, věnovat se ji, jen vy dvě...pak ji to znova zopakovat a jít se oblíkat (jestli u toho už je ta paní, tak ji to zopakovat až si s tou paní bude hodně hrát...)...pak se s ní rozloučit, znova ji ujistit, že příjdeš v tu a tu dobu a jít...tohle pro variantu, že by ses rozhodla nadále odcházet...dá se nějakou dobu odejít třeba jen na 15 min a pak se vrátit, další týden pak na dýl...nebo třeba jen na hodinu...Domluvit se s ní, že paní může kdykoliv zavolat mámu telefonem...Dát ji tedy časovou představu a taky nějaký nástroj do ruky, jak tě přivolat...

jjaanca
11. únor 2011

A poradil by prosím někdo mě? 😔