Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

Tak jsem dovařila 😀.

@majdula naše malá začala negace říkat, ikdyž je u nás vůbec neslyšela, nejspíš to pochytila u tchánovců, v kolektivu.... . Ale nebylo to nějak moc často.

@berenika39 jj, pevně doufám, že jednou týdně nic moc neznamená. Určitě dobrý základ v rodině je důležitý, a proto mám často výčitky, když někdy ujedu 😖 ....
S těma botama..., malá dnes chtěla jít ven v kožených uzavřených botách, potí se v tom normálně když není pařák, natož dnes. Hodnou chvíli jsem jí přesvědčovala jak se jí může potit noha...., nechtěla si za boha dát říct...., už sjem to chtěla vzdát, aspoň pozná, jak bude zapařená...pak si najednou vzala sandále. 🙂

@majdula s tím časem na vysvětlování.....to je prostě tak, hrozně mě to žere, že není prostor, energie...při dvou malých dětech.....
S těma prarodičema to musíš mít náročné...., sice špačkuji, jak jsem na všechno sama, ale na druhou stranu by varianta mít tchánovce u sebe nebyla pro mě lepší - v případě jejich povahy. Věřím, že jsou ale i dobré vztahy.

ahoj holky necetla jsem celou diskusi zatim totiz nestiham ale mam problem: malemu je 18 mesicu a mame problem s agresivitou nejsme schopni mu vysvetlit ze nesmi nikoho bit, skrabat, stipat atd. Vysvetlovani nezabira mam pocit ze mi vubec nerozumi kdyz mu udelam to stejni co on me (stipnu, placnu - rada od kamaratky) tak se jenom smeje a pak se zacne stipat sam. uz fakt nevim co s nim bojim se snim chodit mezi deti protoze staci chvilinka ze se otocim a hned nejakymu ditku ublizi. Co by ste mi poradili?

@bosorkajarka Taky jsem zvedava na odpoved, u nas totez, placa a kouse zhruba od stejneho veku jako tvuj chlapecek (a nevim, jestli to souvisi s narozenim malyho a zarlivosti anebo s tim, ze je ted casteji hlidanej a beze me anebo jestli by to prislo tak jako tak...). Vypozorovali jsme, ze to dela kdyz uz je hodne unavenej a uz nevi co dela... anebo naopak je rozjivenej treba pri hre s tatinkem a taky nevi co dela... a taky kdyz se nudi. Nez se narodil malej, tak se mi tyhle situace darilo eliminovat, proste jsem odvedla pozornost, nevsimala jsem si toho a zacali jsme delat neco co ho zaujalo - anebo sli spat. A samozrejme vysvetlili, ze mamince delame mala mala (coz pochopil, kdyz je v klidu, sam prijde a hladi nas i kamarady). Ale ted ten cas neni ☹ Taky se desim mezi detma, kdy nekoho hryzne... a hlavne nevim, jak pak zareagovat, pac okoli samozrejme ceka, ze ho nejak - pokud mozno tvrde - potrestam.

Chci se vyvarovat toho nenene (tomu se jen smeje a nechape), trestani a oplaceni stejnym...

Nicmene posledni dny, kdyz uz jsem nevedela co (pri kojeni je to problem, kdyz se pririti a zakousne se do mne nebo zacne placat do malyho), tak jsem mu rekla - utikej honem kousnout tady do polstarku! Nebo - placame do kresla, placni do nej poradne, tak, vyborne!
Zatim to funguje, ale nevim esi je to reseni, prevadet pozornost na nezivy predmety 😅

ahoj holky, už jsem zoufalá, nevím jestli to sem patří, ale třeba některá poradíte.. jak udržet byt uklizený? já jsem z toho zoufalá, minimálně 2x denně tady musím lítat s koštětem. Myslím, že malá je dost velká na to, aby pochopila, když jí říkám, aby nesypala jídlo po zemi, nešlapala po tom, sebrala to a uklidila do misky.. Před pár dny objevila lego, co jsem pro ni měla schovaný a pořád po tom šlapu. Když mi dojdou síly a začnu to uklízet, tak jde a hned mi to vysypává. Nevím, jak jí to vysvětlit, naučit, aby tady uklízela, hračky jsou po celém bytě, nestíhám to ani uklízet, mám jí je schovat? jak byste to řešili? když k nám přijde návštěva, tak se stydím za to, jak to tady vypadá, nedá se tady uklidit. Začnu na jednom konci a než skončím, můžu začít znova a už mě to vážně nebaví ☹

jo a ta agresivita u nás to je to samý, škrábe, plácá, štípe a má z toho hroznou radost.. a my modřiny.

@deyana A uklizi mala rada? Zkuste uklizet spolu. Radu to strasne bavi, sice pri tom vic skodi nez pomaha (zametame = rozmeta vsechno na metry daleko, holt musim byt rychlejsi 😅 ), ale dela to dobrovolne a rad. Tohle mi hodne setri nervy - nez bych jecela at to necha byt, tak ho necham at si to vysype a rozbordeli a vim, ze si to pak taky uklidi(me). Jedine co nesmi, tak kramarit s jidlem.

Pravda je, ze jsem nikdy nebyla prehnana cistilka, takze k nasemu beznemu bordelu holt pribyly jeste kosticky na zemi a podobne... Myslim, ze to patri k domacnosti, kde ziji deti a urcite nikdo nebude odsuzovat, ze mas doma neporadek. Roztahane hracky za neporadek nepovazuju - neco jineho je spina, ale chapu, ze na tohle ma kazdy jiny metr.

@deyana - ahoj, no já se snažím uklízet hračky vždy, když si s nima alfíno dohraje. Obvykle uklízíme dohromady, víc já, míň on a přesvědčujuho tím, že to uklidíme, abychom pak mohli vytáhnout něco jinýho. Osobně mi přijde, že na uklízení hraček je ještě docela malej, tak ho tím úplně "nebuzeruju", ale třeba snažím se ho vzít třeba za ruku a házet kostky lega do krabice dohromady apod. A tu krabici pak dám z dohledu. Ale nehrotím to. Jídlo se u nás zlepšilo a základ je asi zvyknout dítě jíst u stolu a na židli. Co spadne na zem, sežere pes, v tomhle máme výhodu.
A jinak mám pocit, že je to o prioritách - buď chci mít naklizeno nebo si chci věnovat dětem. U nás je to momentálně dle hesla bordel v bytě spokojené dítě, takže něco uklidím a co ne, tak sklidím večer, když kluci usnou.
Ad návštěvy - každá rozumná návštěva musí pochopit, že dítě si s něčím hraje a proto je to vytažené. Mne osobně je spíš podezřelé, když přijdu k někomu s dětmi a všechny hračky jsou sklizené a všude sterilní pořádek 😀
A jinak s tím, jak píšeš, že se nedá uklidit, to znám naprosto důvěrně a jsem přesvědčená, že to tak mají všichni s malými dětmi. My máme třeba navíc ještě pokreslené zdi, několik mastných otisků malých ručiček vedle futer do koupelny, zašlapanou modelínu v koberci atd. atd.

@majdula
@petule246
díky, no trochu jste mě uklidnily.. snažím se uklízet tak, aby šla a uklízela taky, zametá taky se mnou, když něco vylije, přijde si pro hadr a utírá to, no ale moc se nám to pořád nedaří.
Já totiž nesnáším, když k nám kdokoliv přijde a začne to tady uklízet, to si pak připadám úplně neschopně a když jim říkám, že uklízím ale není to moc vidět, tak mi říkaj, že oni teda děti učily k pořádku a že přece na tom nic není. Tak nevím no, co třeba vidím u známých tak mají naklizeno, že takhle nemá doma čisto ani moje matka a to maj dvě děti, nikde se nic nepovaluje, všechno nablýskané, jen u nás je neustále bordel ☹

@berenika39 - opravdu a upřimně obdivuji, že dokážeš brát babči jaké jsou...moc ráda bych to dokázala, protože s tebou souhlasím, a to je právě ten pravý respekt k okolí...nechat je jet po starém (s respektováním určitých pravidel - nebítí, nenucení k jídlu, nepodkopávaní autority rodičů)..a když tak vystoupit nějak citlivě za prcka, když ještě situaci nezvládá...Jen to nedokážu, snad zatím - myslím, že to souvisí i s určitou životní fází vývoje - že jsem se dostala do věku, kdy se potřebuji opravdu už "osamostatnit" a vymezit se vůči rodičům a tchánům (znám je od svých 17), z toho bohužel i plyne určitá kritika, kritické myšlení, kterému se nedokážu vyhnout - jakoby potřebuji si pojmenovat to, co se mi nelíbí, co se mi líbí...až nakonec dojdu ke smíření a skutečnému respektu.

@dagina
Já si taky myslím, že absolutní základ je domov a rodiče, pokud babička s dědou nepřevezmou jejich roli z části, že by pečovali o dítě na denní bázi (př. dítě nevzali do školky a je celý rok přes den u prarodičů). Podle mě můžou pokazit věci v krátkodobém horizontu, že se dítě zacyklí, že ho něco zraní, něco se dotkne...(ale zase o tom je ten vnější svět, že i ve školce, ve škole, mezi kamarády se s tím setkají) a když to dělá pak děda a babi, a není to denně, tak prostě jen tím trpí vztah mezi vnoučetem a prarodiči, ale nemyslím, že by to nějak zásadně ovlivnilo formování dítěte a jeho povahy.

@blandik - on člověk se v životě nesetkává taky jen s lidmi, s kterými si sedí ... chci tím říct, že taky prarodiče beru takové, jací jsou. Některé věci bych možná řešila jinak, ale v tom je možná i jejich přínos a vidím, že prcka zase obohacují o něco, co třeba nezná ode mne. Naši prarodiče (oboje) bydlí od nás cca 200 km, ale záměrně se snažím, aby alfíno trávil čas i jen a výhradně s nimi, nehlídám je, co spolu dělají a alfíno to zbožňuje. Podotýkám, že je to max. 1x za 2 měsíce. A taky musím říct, že jak naše, tak mm rodiče mám ráda a naprosto jim důvěřuju a nědělají nic, co by mi nějak extrémně vadilo.

@majdula - měli jsme to podobně. Já taky vyrůstala v hodně láskyplném prostředí, bez manipulace citelné, nebo nátlaku..manžel to měl jiné, máma citově vydírala a táta byl ironický...takže mám možná i proto problém se s něma v sobě srovnat. Ta finta s tím kousáním do polštáře nebo boucháním do křesla je supr - přesně něco podébného zabíralo na mlaého - že chtěl mě kousnout a já na to - chci pusinku, chci pusinku a on mi pak dal pusinku. Já nevím - a malý nemůže být u toho kojení? Že by jste si zavedli rituál, že mu budeš u toho říkat pohádku - že tam může být, ale nemůže tě rušit? I když na pohádky je asi ještě malý..

@bosorkajarka - uričtě neštípat a neplácat zpátky. Tětko se vysvětluje, že to nemá dělat, když to pak uděláš sama a samozřejmě dítě to bere jako srandu...Pro ně to je hra..co takhle doma ho začít nahánět a hodit s tím, že štípaní mě bolí, já tě chytnůůůůů, už tě mám?, když tě začne štípat, prostě to otočit do srandy? Malý se toho nabaží za čas.
A venku - tady hrozně záleží, proč to dělá - jestli v obraně nebo jen tak - jestli v obraně, tak je dost důležité mu dát pochopení, že chápeš, že se chce bránit. Že tohle ale ostatní bolí a že může místo toho říct NE (jestli už to říká) nebo začít vřískat. On je dost malý 18M, tak je to těžké. Jinak potom, co štípne, ho vzít bokem, počkat až přestane křičet a ječet (tu mu dávat empatii - že chápu, tobě se nelíbí, že tě odnáším...jasně. rozumím ti) a až se uklidní, tak mu to vysvětlit - že štípání bolí ostatní děti. Místo toho může zakříčet Nééé nebo zaječet - je třeba mu dát alternativu, co místo toho. Můžeš mu i říct, že má druhou šanci, to zvládnout bez štípání a bití...A pokud to nepůjde, tak že půjdete pryč z hřiště..a pak fakt odejít...ale ne s naštváním, jen mu říct, že dneska to nevyšlo, že to chápeš, že můžete zase přijít zítra. A povídat si o tom štípání --- on je dost malý, tak to chce nějak upravit na jeho mentální úrove'n..Jinak bych mu doma zkusila nabídnout něco na štípání - co takové ty pufované igelity, co praskají, nebo třeba nějaké těsto, plastelínu - možná potřebuje štípat něco - tak jak psala majdula - nasměrovat to štípání a agresi na něco neživého, čemu neublíží. Jiank náš - ač děti nebil (není naše zásluha, jen je takový pacifista), taky měl období, dost dlouhé - tuším po tom 25M, kdy nás začal plácat a bít - a zkoušeli jsme mu důrazně říkat, že nás to bolí, vstát, odejít...ne, pořád to dělal (při poledním spaní), až jsem přišla na to, že se potřebuje vybít - nechala jsem ho skákat a bušit do gauče před spaním a postupně to odeznělo...

@deyana - mě se zdá, že tvému dítěti se možná líbí, že něco padá na zem - že potřebuje vidět, že když to pustí, že to spadne, udělá hluk. Zkus ji vzít ven k mostu, k potoku - kde budete házet kamínky do vody - nebo z nějaké výšky...a tam bych ji nechala se toho nabažit, dokud by ji to bavilo a stejně tak další den a další den - dokud ji to bude bavit /nebo ho, te¨d nevím, jestli holčička nebo kluk/ - je to normální vývojová potřeba, kdy dítě poznává a je fascinované, že něco spadne...tím by se mělo postupně doma upravit to házení hračkama - a doma bych ji řekla - že hračky se můžou rozbít, na házení máme balonek nebo můžete jít na most házet kamínky...to jsou hranice - ano, může dělat nějakou činnosti, ale ne s čímkoliv a kdekoliv. A pak bych se snažila, aby každá hračka měla svoje jastné a pevné místo - a když se vytáhne a malá si dohraje, aby ji pak dala zpátky (tedy ne vždy, ale hlavně jak si budete hrát spolu, tak můžeš říct, že jasně můžeme te'd skládat kostky, ale máme tady na zemi spoustu lega, není tady moc místo a tak ho dáme na místo, kam patří - a i kdyby jsi to měla udělat sama a malá neudělala nic, když to budeš dělat déle, přidá se...a je nutné při tom říkat to - že dáte na místo, aby jste pak našly na stejném místě. Že věci mají své místo doma, že pak věci snadno najdem a stejně tak hračky. (u nás se neuklízí, dávají se věci na místo večer, a během hry, když jsem s ním) a vidím na malém, že mu ten systém vyhovuje, že ho přebírá a když se seknu a dám to jinam, tak mě opraví nebo mi přinese i něco mého a že to dáme na místo...Tak snad vám to pomůže.

@petule246 - my máme tchánovce 10 min pěšky a hodně věcí mě zklamalo od narození malého - hlavně tchýnina urputnost, a nespolehlivost...potřebovala jsem, aby když se s ní domluvím, aby to tak bylo a ona ne, po svém...museli jsme dávat pozor na jídlo, malý měl potravinové alergie a oni to ignorovali. Mít je 200km daleko, taky bych asi byla více v pohodě...ne, záleží, přesně jak píšeš, jak si lidi sednou...

@blandik k tomu respektu jiné generace - nepochybně je to o věku - myslím našem 😉 , už mám za sebou jeden karambol (rozvod kvůli tchýni) a mám tak srovnání, sice skřípu zubama, ale dokážu se nad to povznést, nikdy nevím, jaká budu já za 20 let v konfrontaci s generací mého staršího syna. Dneska ok, za čas to bude nepřijatelné ☹ . Pomáhá mi, nejen ve výchově, hodně důkladně třídit problémy - naprostá většina jsou jen ptákoviny, které lze přehlédnout, jedním uchem tam, jedním ven nebo je prostě vyřešit rychle a bezbolestně. Jako mladá 😝 jsem řešila kde co a hroutila se každou středu 😝 , později jsem pochopila, že si to dělám sama a energii už vydávám je na ty opravdu důležité věci .
Někdy si počti v tématu o tchýních (omluva místním přispěvatelkám, vím, že je to někdy o život), ale tam je xx příběhů, které mají řešení a přesto přinášejí těm rodinám trápení, rozchody, hádky....stačilo by právě torchu nadhledu - tchyně je rapl, no a co? 😀

Ahoj holky, občas vás čtu a musím říct, že tahle diskuze je pro mě strašně moc inspirativní 🙂 Rabr mě oslovil, četla jsem knížku i jsem teď byla na kurzu, takže se snažím, co to dá, někdy hůř a někdy líp 😉 🙂
Ale chci hlavně reagovat na @majdula protože je vidět, že tě hodně trápí, že jakoby nemáš teď věci pod kontrolou a máš pocit, že tvůj starší syn tím trpí, hlavně tou "nerespektující" komunikací ze strany prarodičů.
Ale neboj, ono je teď ještě moc brzo, ale všechno se zase ustálí, sehraješ se, budeš zvládat obě dvě děti najednou a nebudeš pomoc potřebovat tak často, budeš mít víc času i na staršího..... Zase si to sedne. I to kojení - nebudeš už pak kojit tak dlouho atd.
A zkoušíš to i naopak? Jakože prarodiče by hlídali mladšího (třeba vozili kočárek) a tys mohla trávit víc času se starším? Mně to moc pomáhalo - čas strávený se starší dcerou pak pro mě byl jakoby odpočinek a měla jsem pocit, že ji nezanedbávám 🙂

@blandik Jo, to funguje... vetsinou kojim a spolecne si cteme nebo povidame a dari se mi odvadet pozornost od toho, ze Risa ma prave mlicko. Anebo kdyz je nejhur, kojim holt tandemove 😀 (Rada si jeste dava ode me, neprestala jsem ani behem tehotenstvi) Protoze nehorsi je situace, kdy Rada je se mnou sice v pokoji, ale mlicko nechce a ani cist si nechce - a ma svoji bujnou naladu, vyska, hopsa, dela proste kraval a Risa se pri tom v klidu nenapije. Proto kdyz jsme u nasich, tak se s Risou obcas zavru vedle, aby mel Risa klid. A to jsou pak ty situace, kdy je Rada s nasima sam a ja uz pak jen slysim, jak uz to jede... 😖

Jinak jeste ad kousani - mam dojem, ze tohle se u Radi objevilo pote, co ho zacala babicka z legrace "kousat" - takove to dovadeni a "okusovani" briska, ham ham ham, ja te snim! A vlastne i manzel s nim takhle radil - az te chytim tak te snim - a pak ho "kousal". Mozna si za to muzeme sami 😕 Ale mozna by to zacal delat i tak, stejne ako to placani - vidim ze neni sam, ze to zjevne patri k tomuhle veku...

Blandik dekuji za radu, no ono s tema detma je naopak on ten utocnik a nejhorsi je ze zatim nedokaze pochopit co znamena ze toboli to byl duvod proc jsem ho taky stipla aby poznal co to pusobi, ale jeste to asi nedokaze pochopit :(
co se tyce tchanovcu tak to taky znam hlavne ohledne jidla, tchyne nechce pochopit ze malemu zatim nechci davat cokoladu protoze je na ni nejspis alergicky (kdyz jsem kojila tak se mi potom co jsem mela ja cokoladu osypal) a nechci ho na ni zvykat (myslim ze na cokoladu ma jeste casu dost i bez ni ma energie azaz)

@petka80 Presne takhle jsem si to planovala! Ze budu se starsim, protoze ten me potrebuje vic, malinkymu ze bude stacit jen nakojit a zase bude spat, tak budu vysilat babicky s kocarkem... Opravdu jsem jeste pred porodem byla presvedcena, ze to zaridim takhle. Jenze jsem netusila, jak strasne vycerpavajici to bude (jsem na ne ted sama, manzel se vraci pozde vecer, jen si pohraje s Radou, pomuze mi s uspavanim a padne...) a jak rada se "zbavim" starsiho... vim ze to je spatne a vidim, jak je senzacni, kdyz malej spi a my dva mame cas jen pro sebe, to je jak vymenenej. Jenze to je malokdy, mam pocit ze ted neustale kojim anebo neco resim s miminem a zatim nejak neni mozny ho vrazit babickam, bud chce mliko anebo chce byt proste u me... A babicky ho ani nechteji 😅 Radeji jsou s Radou, protoze je s nim ted fakt veselo, je hrozne vtipnej, vsechno komentuje, debatuje s nima, je to fakt roztomily obdobi.

@majdula majdi, však ti teprve skončilo šestinedělí, jsi ještě unavená, vyčerpaná, nevyspalá 😉 To je jasný, já byla mimo asi ty první dva měsíce. Ale pak se to jakoby uklidnilo a šlo to. Věř tomu, bude líp!
A nejlepší to bylo, když ta mladší začala lízt a být trochu pohyblivá a ne to zranitelný miminko, mohly jsme dělat hodně věcí už dohromady a to bylo vůbec super. A ty máš hodně malý rozestup mezi dětmi, teď to je náročné, ale za pár měsíců už si kluci spolu vyhrajou a budeš moct věci jakoby "řešit" pro oba společně 🙂

@petka80 Dekuju 😵 Zni to moc povzbudive. A presne - malej je ted hrozne zranitelnej! A nejhorsi je, kdyz ho musim "branit" pred druhym clobrdou, kteryho taky nade vsecko miluju. Nekdo tu uz psal, jak se stydi za pocity, ktere ma vuci starsimu, kdyz ten ublizuje mladsimu 😢 Nekdy si rikam, at uz je Risa vetsi a muzou si to vyrikat sami - a taky si spolu hrat a tak. Ale pak mi dojde, jak se rouham, to krasny miminkovsky obdobi by byl hrich preskocit 😵

@majdula když čtu, co píšeš, úplně přesně si vybavuju, jaké to tehdy bylo... babička a mm si brávali Míšu a na procházky s kočárkem nikdo nechtěl, já kojila každou hodinu a půl a mezitím přebalovala a uspávala na baloně a nosila...a tak nezbývalo, než při kojení Míšovi zpívat, vykládat, malovat, krmit, dokonce i asistovat na nočníku atd. bylo to hodně náročné, ale tak po těch 3 m se trochu ten režim ustálil a když malej spal, tak jsme s Míšou tvořili nebo si hráli jen sami dva a pak se to více uklidnilo...

@majdula no nemáš zač 🙂 Fakt se to zlepší! A ještě co mi hodně pomohlo, tak byl šátek. Objevila jsem ho až s druhou dcerou a nemůžu si ho vynachválit - ona byla hodně nosící ze začátku, tak jsem si šoupla do šátku, tam byla spokojená, třeba i usnula, a já měla volné ruce a mohly jsme se starší dcerou kreslit, plastelínovat a tak.

Holky, máte někdo zkušenost s tím, že na dítě mluvíte a ono dělá, že neslyší 😅 Nemyslím, jako že je zabrané do hry a fakt nevnímá, ale že fakt schválně dělá, že neslyší - já na dceru začnu něco mluvit, ona nereaguje, já vyzkouším x rabr způsobů (výběr, popis, otázku atd.) a ona prostě nic 😝 Já vím, že je to asi blbost, ale mě to vždycky tak šíleně vytočí, že to často skončí křikem 😔 Budu muset být víc nad věcí asi 😅
A vůbec mám pocit, že od těch tří let je to nějaký složitější...... Jakoby že ten "vzdor" nebo jak to nazvat (já to moc nemám ráda, říkat tomu vzdor..... 😒 ) je takový sofistikovanější 😅 😀 Už to prostě není "jenom" vztekající se batole, ale holčička s vlastní hlavou a názorem, který tvrdě prosazuje. Teda to je určitě dobře na jednu stranu, ale někdy je to náraz.
Asi to popisuju zmateně.......

@reruna když to tak čtu, tak u nás to je asi divný...., v něčem se to postupem času lepší, ale spíše mi to přijde více náročné, bo mladší doma skoro vůbec nespí, takže se starší nemůžu dělat skoro nic. To mě dost štve. Podařilo se mi najít novou paní na hlídání - tedy právě na povození kočárku, tam je relativně klidná, takže máme se starší chvíli právě na nějaké to tvoření......, u čeho se můžeme i zapatlat atd. Jsem tedy moc zvědavá, kdy se to zlepší, u nás předpokládám tak příští rok, co bude mladší rok a půl a budou moc dělat věci společně.

Jinak já jsem unavená a vyčerpaná víc jak v šestinedělí, po porodu jsem byla dost nabitá energií, až jsem se divila, za to teď KO 😝 . Ale asi jsme fakt zvláštní případ 😅 , jinde to často bývá naopak.

@blandik jo blandik tak tohle je s nasima tchanovcema take. Tvari se , ze je vse v pohode , ale pak si to udelaji po svem a vubec nerespektuji muj nazor. Nasi vse komentuji a do vseho se pletou(teda mamka🙂), ale aspon na to clovek muze reagovat a vi na cem je. my nastesti mame nase 100km a tchanovce 200km🙂. Takze nemame hlidaci babicky, ale zase v necem klid.

Jen jsem sem k predesle diskuzi o autoritativni vychove chtela pripsat, ze nevidim nic spatneho a manipulativniho na vete, ze se"dedecek bude zlobit", kdyz mu treba vnoucet chce nicit bryle atd(vse se vzdy schovat neda🙂. Naopak mi teda prijde az zakerne manipulativni " mas tam doma lentilky, ktere sis chtel vzit...." kdyz potrebuji jit domu. Myslim si , ze se urcite "manipulaci" neda vyhnout, kdyz potrebujeme udelat spoustu veci a dite jeste neni schopne pochopit, ze to jinak nejde. Vzdyt i davani vybrat ze dvou moznosti, ktere smeruji k tomu co chce rodic je manipulace. A silne pochybuji, ze se tomu nekdo dokaze vyhnout.
Navic mam pocit, ze dite tvrde vychovane podle RABR bude mit velke problemy v zivote mimo rodinu jako skolka, skola...
A take jak tady padlo,ze deti kdyz musi poslouchat tak pak nebudou mit svuj nazor a chytnou se party v 17 letech...atd. Myslim, ze prave tyhle vety ublizuji rozsireni mezi starsi generaci. Vzdyt autoritativni zpusob tady je desitky a desitky let(deti rodicum kdysi i vykaly a nedovolily si ani pipnout kdyz mluvil otec...) a jake procento z nich se chytlo party??????.
Stejne tak vety typu respekt jako treba k navsteve. Navsteva je cizi clovek a za chvili odejde, proc yste si sni lamaly hlavu? To ze vetsinou nic nereknete je spis vysledek vychovy, ze "se to nema" ne ze byste tu navstevu tak respektovali🙂🙂.
Neni to kritika RABR, za tuhle diskuzi jsem moc rada, tak snad me neukamenujete za polemiku🙂. Snazim se delat hlavne to co pise blandik "rikat si, ze mala me nechce nastvat, nedela to schvalne, abych se zlobila...proste si chce hrat, neco noveho zkouset...potrebuje moje pochopeni a hranice..." Ale jak vsichni pisete nekdy clovek nema nervy, silu....

@brisalek myslím, že tě nikdo neukamenuje 🙂 to co píšeš mě ttaky kolikrát napadne - jako třeba s tou lentilkou, že to vlatně stejně je skrytá manipulace, prostě to tak zaonačím, že to dítě bude chtít jít, ale třeba půjde dobrovolně a bez křiku a nebude mít pocit, že ho do něčeho nutíme... A jinak si myslím, že asi nikdo se nedokáže chovat vždycky 100% rabr, takže bych ty problémy v "normálním" životě neviděla až tak negativně.
@dagina tak to je horší, Lukášek se naštěstí celkem naučil spávat v postýlce a když jsme najeli na jakýstakýs režim, tak ani uspávání a kojení pak už netrvalo tak strašně dlouho, takže když spával 3X denně, tak se toho času pro staršího dalo vyšetřit. Zhoršení přišlo zase až tak kolem toho 9_10 měsíce, kdy už byly jen 2 spánky a malý začal být aktivní a brát staršímu hračky...

@brisalek - ahoj, je určitě fajn si přečíst jiný názor. Napíšu ti, co si o tom myslím:

1: Dědeček se bude zlobit - dítě by nemělo přestat dělat věci nebo začít dělat věci proto, že se dědeček bude zlobit. Jasně, že když mu bude sahat na brýle (malinké dítě) a zlomí je, dědeček pak bude naštvaný...na tom není nic špatného...ale př. Dojez ten chleba, hned, jinak se budu zlobit. Dej mi pusu, nedáš? Zlobím se. - jde o tyto případy. Pokud dítě zniční brýle - jasně - klidně můžu říct - Zlobím se. Brýle jsou drahé a jsou te'd zničené. Jinak jako řešení bych viděla - když dítě sahá po brýlích - je vzít s tím , že brýle jsou křehké a lehce se rozbijí. Dáme je na bezpečné místo (dítě je nedostane).
2. Lentilky - to souviselo s odměnama. Že když dítě bude venku chtít lentilky, a pak nechce jít domů - na tom podle mě nic není, že mu to připomenu, že je chtěl a jsou doma, přitom vyložíme nákup. Ale ne - když se mnou půjdeš domů (vyčůráš se), dostaneš lentilku. Ne, teď ti ji nedám. Až doma - tady už je to něco za něco - dostane odměnu za to, že něco udělá. U lékaře - když otevřeš pusu, dám ti pak čokoládu. Nebo - po tom, co odejdeš z ordinace - ták a te'd si můžeme zajít na něco dobrého. Asi máš dobrý pocit, že jsi byl statečný a překonal strach. Můžeme si udělat hezké odpoledne....Jsou to malé rozdíly, ale jsou podle mě.
3. Ano, výběrem se dá manipulovat. Záleží na tom, čeho se výběr týká - jestli oprávněného požadavku - typu oblíknout se, pak je výběr na místě - chceš zelené nebo modré tričko. Tady se nediskutuje, jestli se bude nebo nebude oblíkat, i když se třeba dítěti nechce..Jiná věc je - chceš mlíko nebo kakao (když dítě nemá rádo mlíko vůbec) - to už je manipulace. Ale chápu kam míříš, ono u těch malých dětí je potíž v tom, že ne vždy ještě mají až tak zautomatizované určité činnosti a tak někdy ten výběr manipulativní je, nebo repsketive dost pomáhá dítě rozhýbat - př. dítě si hraje, domluvím se, že za pět minut jdem /nastavím budík/, dítě pak nevypadá, že by šlo - tak dám výběr - jestli tričko s autem nebo bagrem - samozřejmě dítě to tričko chce, tak ho to popostrčí..No, co už. Ale jde o to, že u oprávněného požadvku, kde dítě chápe, proč se to má dělat, je výběr "legitimní". U prosby nebo nějakého nápadu, návrhu- je to manipulace, pokud to dítě nechce.

4, Dnešní doba - já myslím, že dnešní doba je totálně odlišná od dřívější. Bohužel ta tvrdá výchova k poslušnosti a absolutní, nekritické úctě na přelomu minulého století údajně vedla k tomu, že tolik Němců slepě poslouchalo Hitlera, nedovolilo si pípnout, a Němci mají k tomu "Ordnung muss sein" obvzlášť silné sklony. No, každopádně si mylsím, že dříve ani práva žen na tom nebyla nějak růžově, a tak s jejich rozvojem, humanizací společnosti, se mění i pohled na děti, přístup k nim. Dnes je doba tak složítá, má tolik problémů (a to generace našich rodičů, když byli dětmi, vůbec nezažila) - drogy, globalizace, internet, nedostatek času, podvodníci - dříve to všechno bylo takové statické, místní. LIdi se v podstatě nemuseli tolik rozhodovat, nekladly se na ně takové nároky jako dnes, vše bylo jasné, přímé, jasný režim, jasné úkoly v rodině, žádné zahálčení...

Samozřejmě ne všechny děti vychovávané silně autoritativně se dají na drogy nebo přepadnou benzinku. A stejně tak rabr není nějaká záruka, jistota, že to neudělají. Ale rabr v sobě nese určité prvky, které pomáhají rozvíjet sebeůctu, rozhodování, zodpovědnost u dětí, takže když se dají na drogy, tak to bude jejich vlastní rozhodnutí, a snad tam bude hrát menší roli touha se zalíbit vůdci party, poslouchat jinou autoritu...

Ten příměr s tou návštěvou je jen v tom, že s návštěvou jednáš mile, hezky, nevyčítáš, nezakřičíš, když něco vylije...a tak to jde i mezi manželi, mezi dětmi...

Ale taky mě trápilo, jak bude malý zvládat jiné prostředí, ale jde to, uvidíme ve školce. Zatím se mi moc líbí, jak myslí, jak se projevuje spontánně, jak začíná věci dělat sám od sebe, z radosti, jak nás kopíruje a začínám čím dále více věřit, že to jde i bez nátlaku. Že děti chtějí dělat, co je správné, ale jak se na ně zatlačí, že musí, aby si co nejdříve zvykli, že se to dělá, tak se šprajcnou a řeší více tu formu sdělení, ne ten obsah - že se něco dělá...ale zase to je třeba vnímat v čase. Třeba dneska už fungujeme tak, že malý začne dělat něco, co by mohlo vést k nějakému poškození - tak mu jen řeknu, že takto se může stát toto a že to může udělat tak, a už se ani nedívám, jestli se podle toho zařídil...protože vím, že jo..

@blandik Mas urcite ve vetsine pravdu a ani jsem se s tim nechtela prit. I kdyz ja to neumim tak napsat🙂. Ale myslim, ze jde hodne take o povahu ditete i narodu🙂(treba stadovitost) ne jen o vychovu. Ja jsem proste nejak vzdy proti vsem "extremum" at uz na jednu stranu nebo na druhou. A trosku mi tady ta kritika minuleho prisla jednostrana a "neobjektivni".
Nase mala i kdyz se ted obcas objevilo vztekani tak je zatim take moc hodna , premysli a dela veci sama od sebe i takovym svym zpusobem poucuje🙂🙂 synovce, kdyz chce rozbijet auticko, ze to ne....🙂🙂.

@brisalek - určitě nejde o to, kdo má pravdu. Jen se pobavit, podiskutovat - 100 lidí, 100 různých přístupů a to je to krásné a individuální. Po přečtení té knížky jsem začala vnímat kolem sebe okolí a vzhledem k tomu, že člověk většinou má i jakousi představu o tom, jací byli jejich rodiče, tak vidí ty různé deformace....takže určitý negativní důsledek autoritatvní výchovy vnímám..Ale kdo ví, jak poznamená výchova dle rabr děti. Mě se to zdá takové hodně slušné chování k dětem, ale kdo ví.

@berenika39 - fakt upřimně tohle bych jednou chtěla dokázat. Já jsem se zatím přerodila z hodné holčičky, která neoponovala na mámu, která až moc bojuje. Asi probuzená zodpovědnost...ale to, co píšeš, mi je hrozně sympatické, cítím, že je to tak správně.

@blandik aby nedošlo k mýlce - já vůbec nevím, co je správně, možná to tuším, cítím, a dokonce dělám i věci, které "nejsou správně", ale podstatný je, že to musí být tvoje rozhodnutí, tvoje volba. pokud se zatím cítíš víc na bojující mámu, která se potřebuje vymezit, buď taková. tohle funguje i v jiných vztazích - jakmile se člověk nutí do něčeho, co sám nevvymyslel a nepovažuje to za dobré, nefunguje to. dej si čas.

@petka80 Oba kluci jsou nosenci 🙂 a souhlasim, nebyt satku, tak se starsimu nebudu moct venovat ani zdaleka tolik... ale ma to i hacek, starsi chce nosit taky (nebo aspon tulit a mazlit) a to jak na potvoru pokazde, kdyz mam navazane mimino. Totez s kojenim, vzpomene si na mlicko zasadne kdyz basti mladsi... 😅

@blandik Taky beru RaBR jakozto slusne chovani k detem, ke kterym nebylo ve zvyku se slusne chovat a to vlastne v minulosti davne i nedavne nikdy... 😕 Deti vzdycky v nasi spolecnosti byly na okraji zajmu, nezda se vam? Vzdycky muz - zena - pak kdesi nepodstatne dite - pak zvirata. A taky souhlasim, zmena v pristupu k detem je potrebna a logicka, neda se argumentovat tim, ze generace vyrostly na autoritarske vychove... ale ona opravdu byla jina doba, vemte si ten silenej pokrok civilizace za posledni stoleti (technika, medicina...), to tady nebylo v dejinach NIKDY...
A jakej pokrok soucasne udelal i pristup k zenam... Jeste pred par desetiletimi bylo bezne manzelku zrezat jako kone a chovat se k ni jako k menecenne.
Ted jsou myslim na rade deti 😎