Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

blandik
29. led 2011

ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

cervena_vila
6. lis 2012

@tygrous Kamarádka má doma to samé. Pomohla školka - najednou má její holčička půl dne na to, aby mohla na všechno sahat...

tygrous
6. lis 2012

@cervena_vila Hm, taky me to napadlo, jestli by skolka nepomohla...tak dik za potvrzeni😉 Ale letos Honzika do skolky nevzali, pristi rok si taky moc nadeje nedelam, kdyz jsem na RD. A soukromou, kam jsem ho ted chtela dat aspon na 1-2 dny v tydnu, tak ji zrusili☹

martinahost
8. lis 2012

Ahojte, moja 2,5 ročna dcerka ma asi tiež obdobie vzdoru alebo čo to je, z ničoho nič ma uplne nervovy zachvat, napriklad včera poobede sa zobudila a normalne z hysterickym zachvatom, minule dostala taky nervovy zachvat preto, lebo som jej nedovolila zapinat a vypinat seto-box hoci vie že to nesmie a robila to schvalne už s nervami aby ma vytočila. 😠 Niekedy ani ona sama nevie čo jej je, je nervozna, podraždena... v takom to stave mi ani nedovoli aby som sa jej čo len dotkla, ak dostane taky hysterak tak mam až strach že si ubliži , hadže zo sebou, kope okolo seba, rozhadzuje rukami ak sa jej dotknem tak do mna pestičkami bucha, aby som jej dala pokoj. Dokonca si už raz buchla aj hlavu do stola ked zo sebou hadzala. Nepomaha nič, ak si ju nevšimam je to ešte horšie , ak ju zatvorim do izby nepomaha a je schopna takto vystrajat aj dve hodiny a stokrat z tej izby utečie, ak dostane po zadku, nepomaha a je to len a len horšie, už som zufala a neviem čo robit. Robi mi to už asi od 1,5. Na obed mi už ani nechce spat, ak sa pokušam aby len poobede ležala a lahnem si snou nechce a potom k večeru je nervozna že ani nevie čo zo sebou, ale nie je to každy den, tak raz za tyžden. Ked bola menšia, tak sme boli u babki a ked mala ist večer spat tak dostala taky nervovy zachvat že sme nespali do pol noci, dokonca zobudila aj sestrinho synčeka. Ak aj zaspala tak sa budila zo spanku a plakala. Pri takom zachvate sa až trasie a ma uplne napete teličko a ma tolko sil že sa dostane aj z mojho zovretia, ak už nevladze tak ju len tak nejak ukludnim že sa zatvorime do izby a privyniem si ju k sebe a tak z velkym plačom a bojom sa ukludni a s vyčerpania až zaspi. Mne to nepride že by si takto niečo vynucovala ak jej niečo nechceme dovolit, pretože ak jej niečo nechceme dat, tak povistraja ale prejde ju to, ale ak dostane zachvat tak ani sama nevie čo jej je, ako som už pisala pred tym je nervozna, nevie čo chce, možem sa jej pitat kolko chcem že čo chce alebo čo jej je, nič nepomaha, hrajeme sa a rozčuluje sa na každej blbosti. Už neviem čo s nou, vravela som to už aj doktorke, ale ta len že ma take obdobie, ale ak by som chcela tak nas pošle na neurologiu, no ja nejak neviem čo mam robit a stale dufam že je aj ine riešenie než neurologia a že ju to naozaj prejde. V tomto som na nu sama, lebo manžel na to nema nervy, ak mala vystraja tak on je z nej na nervy tak ho k nej radšej ani nepuštam a už neviem čo z nou, niekedy mam sto chuti odist z bytu a nepočut ju, alebo si dat štuple do uši. O nedlho mame nastupit do školki a bojim sa že urobi jeden taky cirkus v školke a vyhodia nas zo školki. 😖

lynks
9. lis 2012

@martinahost to je teda fakt ťažká situácia! A hlavně vyčerpávajúca. Už rok si to musela vydržať, klobúk dolu.
No ja hovorím, že to je obdobie, prežíva to ale vášnivo malá. vyskúšala si toho už vela, ako zmierniť jej reakcie, nevidela som tam ešte túto vec, skús:
Popisovanie toho čo práve prežíva a stáť pri nej: "Teraz tvoje telíčko reaguje na to, že som ti nedovolila hrat sa zo setupboxom.Asi nechápeš čo sa to v tebe deje, ani ja nie,. Budem sedieť pri tebe dokial to neprejde, neboj sa moja, mám ťa velmi rada, spolu to zvládneme."
Lebo ona má asi tiež strach čo sa to deje, zlostí sa na to, že nevie ovládat svoje telo a emocie a tým sa rozlostí ešte viac a je to začarovaný kruh,. Tak možno, keď jej to takto povieš aj s tým uistením, že ju máš velmi rada a stojíš pri nej i ked je "zlá a protivná" tak bude mat záchvat slabší a kratší. Musí ju to velmi trápit tiež, tak ako aj teba, a keď vidí, že sa ti to nepáči, že s tým nesúhlasíš a pošleš ju do druhej izby, a ona by tak chcela to nerobiť, ver mi, ale jej to nejde. Treba ešte vydržať, a opakovať jej, že ju máš rada aj keď kričí a búcha.že rozumieš, že to nevie sama zatial ovplyvniť a budeš pri nej, dokial to bude trvať.

No a ešte s tým spánkm ma napadlo, že či si niekedy tajne nezdúchla, kým ona spala, a teraz sa bojí, že keď pojde spat, tak sa to zopakuje a ona ťa nenájde doma.Vieš, alebo u babky -či si ju tam nenechala kým spala a odišla.

Keď budeš cítit, že nemáš silu na riešenie jej záchvatov, príd sa sem vypísať. Zdielaná starosť polovičná starosť 🙂 Posielam ti silu aspoň na chvílu 🙂

betelgeuzz
9. lis 2012

@martinahost konkrétní radu nemám, ale nevím, proč bereš neurologa jako poslední řešení. Možná by vám pomohl, jít s dítětem k neurologovi není žádná hanba. I když já bych nejdřív zkusila spíš psychologa. U nás v mateřském centru bývá poradna s psychologem, není potřeba žádné doporučení, člověk tam může přijít a nezávazně povykládat. Třeba v okolí máte něco podobného a řekl by ti, zda je to ještě v "normě", jak se při tom chovat, nebo jestli neudělat nějaké vyšetření.

martinahost
9. lis 2012

@lynks No nikdy som tak nezdrhla, že ak sa zobudila tak som nebola doma, maximalne na nakup ked je manžel doma, ale to mame len na skok tak som bola stale rychlo doma skor než sa zobudila a ked sme u babky čo nie je velmi často lebo žijeme v ČR tak tiež som ju nenechavala samu, sem tam sa stane že zaspi sama od seba na obed, ale to je málokedy. Aj ma uplne vie vytočit ked je manžel doma a dostane taky zachvat, on na to nervy nema a začne na nu vrieskat a tak to len zhorši a už 100-krat som mu vravela že krikom nič nevyrieši, ale on je tažká povaha a neda si povedat, tak ked dostane mala zachvat tak som najradšej ked ani nie je doma.
betelgeuzz ja viem že to nie je hanba ist k neurologovi, ale ja by som chcela ist najprv k psychologovi, ale nemam velmi znamosti v Plzni a ani nebyvame priamo v Plzni a maminky tu na okoli pomoc neurologa alebo psychologa nepotrebuju a ja by som chcela už ked tak nejakeho dobreho psychologa alebo neurologa ktory nam aj pomože a neodbije nas že to je len obdobie vzdoru, ale nejakeho ktory ju bude nejaky čas aj sledovat. Viem že je jedno materske centrum v Plzni, sice som tam nikdy nebola ale asi sa skusim pozriet na internet či tam maju psychologa, alebo poprosim maminky na koniku či nemaju tip na nejakeho dobreho psychologa.

cervena_vila
11. lis 2012

@martinahost Ahoj, těžká rada... Asi bych ji neposílala pryč z pokoje. Oni neví, co se s nimi děje, když to přijde, bude se cítit líp, že jsi u toho. Já to řeším pevným objetím, držím dceru tak, aby mi nebo sobě neublížila a dokola opakuji "pustím tě, až ten vztek odejde" a někdy, když jsem i já hodně vytočená, ji osprchuji, tím se to trochu zkrátí a zároveň se já zklidním, abych neudělala něco, čeho bych pak litovala.
Je povahou asi po tatínkovi - připomeň mu to, až na ni bude zase křičet, třeba mu půjde líp ji pochopit - že jakmile přijde vzdor, emoce musí ven, zadržet se to nedá. Ale on je už dospělý a měl by se to naučit vůči ní nějak zvládat, aby na něj jednou měla hezké vzpomínky.

petruskaz
26. lis 2012

@cervena_vila osprchuješ? to jako že ji v průběhu záchvatu svlíkneš a strčíš ji pod sprchu? nebo to blbě chápu?
já teda souhlasím, že emoce musí ven... ale nezablokují se spíš tím šoupnutím do vody? a je jedno, jestli šokem z vody nebo jinak...
já neodsuzuju... jen se to snažím pobrat a uvidět v tom to dobrý... tak to prosím neberjako útok 😉

cervena_vila
26. lis 2012

@petruskaz Ano, stává se mi to ve chvíli, kdy ani já nezvládnu svoje emoce - naposled, když mě kousla do břicha, to bylo nečekané a bolestivé. Odnesla jsem ji do vany a osprchovala v šatech. Myslím, že to emoce neblokuje, jen se namíří jinam, konkrétně na "přežití". Když jsem ji pak svlékala z mokrého, ještě se mnou dost bojovala, po zabalení do ručníku už to vyprchalo a chtěla se tulit. Pod sprchou byla za své vzdorovité období asi třikrát. Vždycky to byla moje prudká reakce. Upřímně: je to osvobozující. (Pro mě vlk se nažral a koza zůstala celá: já jsem si tím ulevila a přitom Leuška nedostala na zadek. Mám pocit že hodně mamin ujede ne kvůli trestu, ale kvůli potřebě si ulevit, tak padá hodně zbytečných ran. Tohle pomáhá podobným způsobem)

mamina19844
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
berenika39
26. lis 2012

@cervena_vila promiň, monžá že to špatně chápu, ale řekni , že to není pravda....ty nezvládneš situaci a ponížíš dítě na maximum tím, že ho oblečené dáš do vany a zmáčíš? je už deset hodin večer, vypila jsem skleničku vína, možná tomu jen špatně rozumím....
kdyby mi partner někdy udělal tohle - kdyby se na mě naštval, což se může stát, a nacpal mě do vany, oblečenou, osporchoval, regulerně na mě páchal násilí - nikdy bych už s ním neztratila ani slovo.
nějak mi to zkus vysvětlit, prosím, protože kdyby tohle někdo četl, že tohle děláš, jen tak, jakoby nic, mohl by si to vzít jako vzor, inspiraci...a to žádnému dítěti tedy nepřeji☹
dřív se to používalo, vím to, a třeba to i navenek funguje, ale i děti mají svá práva, rozhodně mají právo na důstojný život, ne na ponížení v šatech pod sprchou.

brambora20
26. lis 2012

@martinahost Náš starší syn je taky vztekloun. Má záchvaty tak od 1,5roku, ale musím říct, že je to už míň a míň, že z toho fakt "vyrůstá". Kolem 2.roku to bylo nejhorší a bylo to přesně, jak popisuješ. Dokázala jsem pochopit, když se zasekl, nebo si něco chtěl vynutit, ale kolikrátse se záchvatem vzbudil, vlastně odmala se ze spánku s řevem budil, nebo v noci se kolikrát vzbudil a jen půlhodiny řval, házel sebou okolo a ječel....Zkoušeli jsme ho probrat, svíitt, objímat, po dobrémi po zlém přísným slovem...nakonec jsjme došli k závěru, že nejlepší je to prostě "přežít"-tak jsme počkali, až to přejde.
Když se vztekal přes den, lehl si na zem a kopal, většinou jsem mu řekla, co a jak, proč jo, proč ne a že chápu, že se mu to nelíbí, ale pravidla jsou jasné a vynucováním nic nezíská....nakonec jsem zjisitila, že u nás funguje, že není diváka- není divadlo....nevím, zda je to dle pravidel Rabru nebo tak, ale když jsem ho odvedla do pokoje nebo ho nechala samotného v pokoji a odešla, za chvíli se uklidnil a přišel...Hůř venku, jednou mi ze vzteku málem vběhl pod auto, jindy zas s kolem do cesty...jinak venku nepomáhá nevšímavost, pže fakt dělá naschvály mému strachu, takže vezmu za ruku a prostě jdem nejkratší cestou domů...když není možné nebezpečí, dostane třeba čas...čekám, fakt klidně čekám...
Neboj se Školky, Adam začal chodit v září, hrozně jsem se bála, co a jak- nakonec přišlo další období- vrčí 😀 Ve Školce už uplně hysteráky nedělá, spíš záseky, zavrčí a zásek....ale už dokáže vidět motivaci...mnohem větší, než doma- o co příjde tím zasekáváním apod., čili to pomalu odbourává...také i doma...dá se mu víc vysvětlit...
Byla doba, kdy nějaké vysvgětlování bylo k ničemu, neposlouchal...ted už dokáže zvážit...situaci...

brambora20
26. lis 2012

@tygrous U nás je takhle šílený Saigon při kontaktu 3,5letého syna s 1,5roční neteří....Adam je teda často vztekloun a zásekář, typický Beran, ale v kolektivu naopak byl vždy mírnější, ne lakomý, děti měl rád, hračky půjčoval....než se naroidla mojí ségře Ema...ze začátku byl zlatíčko, pořád jí pusinkoval...hladil...až se začla hýbat a brát mu hračky...ještě u nás, u nich, docela ok...ale třeba na chatě, na spol.území...konec...ted do toho ty komentáře mojich rodičů třeba...
Mně i ségře to třeba s prostudováním různé literatury přišlo přirozené, byl PRVNÍ, hvězda, je živější dítě, paličaté....ona malá, roztomilá, fyz.slabší...a on ja mezek- a nic jí nepůjčí, co nepůjčí, tam je třeba plno hraček ponás se ségrou, čili žádné půjčení, ale měli by se o to podělit...ale nechápe to...
No, trvá to dodnes, ještě k tomu ona trpí na záchvaty amoku, kdy jde z pláče do bezhlesu a až do stavu bezdechu...jediné co pomáhá je pocákání st.vodou nebo stisk bolest.bodů na čelisti např., takže byla třeba nedávno situace, kdy spolu řádili na jedné akci, lítali sem a tam, prostě se rozdováděli, srandičky dělali, on jí zatáhl na za kapuci a stáhl jí na dlažbu, kde spadla na znak a málem si rozbila hlavu....což samo osobě přehnal, ale vyhrotilo se to ještě tím jejím záchvatem, kdy nám všem dospělým trne v kostech, aby se nadechla ☹
Takže je mi jasné, že to on jako taky malý nemohl předvídat, ale už jsem málem vylítla....pořád to beru tak, že je to vina nás ddospělých, že je rpostě musíme hlídat, zaměsntávat, věnovat se jim...řídit jejich společnou hru...pže se fakt pořád škorpí, hádají o něco.....
Když se o něco vážně nedomluví, tak tu věc schovat...

jeidné, co mně děsí, až mladší syn trošku doroste a budu TOHLE Mít doma nonstop ☹ snad už bude Adam starší a vyzrálejší a nebude tak těžké se dělit...pže zatím se opakuje situace jako vloni s Emou-miminkem, bratříka miluje, hladí a pusinkuje, chce mi pomáhat.
Jinak si třeba říkám, že hodně souvisí, že ztatil tu pozornost těch prarodičů, uvědomuju si to....ale jako rodiče se snažíme, necítím z něj žářlivost....

cervena_vila
26. lis 2012

@berenika39 Co se ti zdá lepší? Nezvládnout situaci a dát dítěti na zadek, nebo nezvládnout situaci a osprchovat ho?
Já se tady neospravedlňuji, že jsem dokonalá a neomylná, naopak, přiznávám nedostatky.
Když dítě, které je v amoku osprchuješ, amok brzy poté přestane.
Když dítě, které je v amoku, dostane na zadek, amok trvá a matka má výčitky.
Inu?

Jistě, odpověď je zvládnout situaci. Ale o těch dokonalých chvílích fungujícího oboustranného respektu se zrovna teď nebavíme.

cervena_vila
26. lis 2012

@berenika39 Ještě jsem si znovu přečetla příspěvek, na který jsem takhle reagovala a základ je, že jsou u dítěte silné "záchvaty až do úplného vyčerpání" na které "nic nepomáhá".
To nouzové osprchování funguje aspoň trochu.
Dost mě vytáčí, že mě osočuješ, že svoje dítě "jakoby nic maximálně ponížím a že na jeho místě bys se mnou do konce života nemluvila a je to regulérní násilí", ačkoliv jsem psala, že to je výjimečná situace. Možná bude lepší příště reagovat až ráno, třeba to neuvidíš tak černobíle 😉

betelgeuzz
27. lis 2012

@cervena_vila mně to příjde na stejno, jestli mu dáš na zadek, nebo osprchuješ. Při obojím si vyliješ zloš, dítě je ponížené, při sprše ten záchvat z leknutí přestane a výsledkem je, že příště se bude bát projevit emoce, aby nešel náhodou zase do sprchy. Nepřipadá mi, že by tě Berenika z něčeho osočovala, jenom popisuje, jak to vidí ona.

cervena_vila
27. lis 2012

@betelgeuzz Hypoteticky, když se vrátím tam, kde to začalo: při silném záchvatu do velkého vyčerpání o půl dvanácté v noci, který ne a ne skončit, jak bys jednala? S klidem? Nebo bys chtěla od toho už pomoci, abyste mohli jít spát, lhostejno jakým způsobem?
No nic, musím běžet utírat zadeček

cervena_vila
27. lis 2012

Jen jsem chtěla napsat něco, co ta voda s sebou přináší: jako živel dokáže odplavit, uklidnit, zchladit hlavu. Je to voda. Já chápu, že v tom vidíte ten akt vstrčení do vany jako násilí. Ale nedá se zapomenout na tu mytickou historii, co voda má. Její schopnost očistit tělo i ducha. Ve všech kulturách nějaká obdoba křestu nebo očisty vždycky souvisela s vodou. (Omýt ze sebe něco divokého a přijmout něco klidného).
Moje dítě je Vodnář a vodomilka a ...
Jdu podruhé utírat zadeček...

betelgeuzz
27. lis 2012

@cervena_vila nevím, jak bych jednala, možná bych pak už ze zoufalství na zadek dala, nebo strčila do sprchy, ale rozhodně bych to neomlouvala a nikomu nedoporučovala. Jenže při těch očistách, křtu šel ten člověk do vody dobrovolně a to dítě je tam strčeno násilím. V tom vidím velký rozdíl. Mmch, vodnář není vodní znamení 🙂

lynks
27. lis 2012

@cervena_vila na druhou stranu, děkuji za důvěru, žes to vůbec napsala . Přiznávám, že jsem se taky lekla když jsem četla o tom sprchování. Ono to fakt zní děsivě, potom se naplácání na zadek jeví jako pohlazení 🤐 Ale každý máme něco na čem musíme pracovat, že.

berenika39
27. lis 2012

@cervena_vila nejdřív ze všeho - to, že jsi sem napsala je dobře, i když to téma je háklivé. ale třeba se dopracujeme k tomu, že se ti to bude zdát zbytečné, to bych byla moc ráda....

1. nerada bych aby zrovna v téhle diskusi nastalynějaké zbytečné rozbroje, protože už autorka zakladatelka to myslela tak, že se tu sejdou rady, jak to dělat "jinak", takže ne bitím, ne vodou, ne mocensky, ne systémem "zařvu a tak to bude".

2. upřímně moc slušně a tisíckrát tě prosím netahej sem "dokonalost, dokonalé matky", zní to už na MK skoro jako nadávka a každý přitom ví, že dokonalý není nikdo. naštěstí. chyby dělá každý.

3. mě osobně může být (i když není) jedno, co ty děláš svým dětem. moje reakce jsou VŽDYCKY tady stejné, pokud se jedná o ubližování dětem. a mají jen jeden jediný důvod - aby si to náhodou někdo další nevzal za své, za normální, že prostě dítě bude zlobit, tak popadnu, odvleču řvoucí do kopuleny a osprchuju. Pak se s ním ještě trochu porvu, a pak už to bude dobrý.

4. z nabízených možností - na zadek nebo do sprchy v šatech samozřejmě není lepší ani jedna možnost. ano, děti mají hys´táky, ano, děti se klepou vztekky a mlátí hlavou o zed, ano, děti se v noci budí neutišitelným pláčem, ano, děti jsou občas vzteky úplně mimo. ale nic z toho tě neopravňuje dítě "přemoci" svojí silou a potupně ho dát oblečené do vany. prostě ne. to neobhájíš. ničím.

5. od chvíle, kdy tě napadne, že dítě ted ydáš po d sprchu a než to zrealizuješ uběhne xxxx vteřin, minuty, nevím...ale spousta času na to se nadýchnout, zapojit mozek, říct si - opravdu to musím řešit takhle a zastavit svoje jednání. když to nepůjde, představ si sebe, jak se vztekáš, jsi na nervy, vrhne se na tebe manžel , sejme tě, odvleče do vany a tam tě oblečenou sprchuje proti své vůli. ty se snímj eště chvíli pereš, ale pak se vzdáš a rezignuješ. hlavně mi prosím nepiš, že je to něco jiného. není. dítě je člověk.

6. nebudu už na tohle téma psát, je to zbytečné, svoje jsem řekla a budu doufat, že ti to třeba pomůže , otevře oči, že řešit se dá tohle období milionem způsobů, ale ne takhle hrubě a nedůstojně pro prcky. mmch, tahle diskuse je o výchově "jinak", tohle sem do téhle diskuse prostě nepatří, je to mimo téma.....

Držím palce, bez ironie, bez nějakých narážek, aby ti docvaklo, že ubližovat se nemá, nikomu.

lusy82
27. lis 2012

Ahoj, měla bych pár otázek:
1) Jak mám malého přesvědčit když jsme na návštěvě, že už je čas jít domů. Připravuju ho na to už půl hodiny před odchodem, ale když se do něčeho zabere tak pak s ním nehnu. Ani pomůcky jakože ještě chvíli si hraj a pak půjdeme. Prostě s ním nehnu. Dokonce už používám to že, dělám jako že jdu domů sama nebo jestli chce se mnou ( nevím jestli je to správné), ale jemu je to fuk. Abslutně vypne a klidně by u nich zůstal na noc. Dneska to došlo už tak že za pět minut půl osmé jsem ho čapla a násilím na něj oblečení navlíkla a nakonec mu kamarádka dala sebou 2 autíčka aby šel, což konečně zabralo. No není to moc správný ale po hodině ukecávání a přesvědčování už jsem fakt nevěděla.

2)Máme problémy s jídlem. Malej vůbec nic nejí, ale opravdu vůbec, ráno rýpne do snídaně, v poledne odmítne oběd a večer si dá trochu namazaného rohlíku. Občas přes den sní banán a jinak by spíš byl jen opiškotech a hlavně sladkostech. Vysvětlila jsem mu, že ale bonbonky nesmí, protože má prázdný bříško a pak by ho mohlo bolet. A striktně to dodržuju, samozřejmě kvůli jeho zdraví. Podávám mu to tak aby to nevyznělo jako výhružka, ale jako fakt. Do jídla ho nenutím, i když poslední dobou už jsem nakraji přemlouvání a nadávání. Trvá to už dlouho akorát na začátku to nebylo tak hrozné a teď jí méně a méně. Nic mu nechutná a občas mi přijde, že na to nemá spíš čas, je hrozně neposedný a plný aktivit.Už jsem z toho dost zoufalá, začíná docela hubnout i když jen postavou na váze spíš má pořád stejně.
3) Přemýšlím, o naučení ho samostatně usínat. Přes den to problém není ale večer musíme být s ním a usíná kolem 10té hodiny ( A´t spí odpoledne nebo ne ). Už je to dost unavující, on ho sice uspává partner ale ten tam s ním usne a my máme tak společný večer párkrát do měsíce. Dnes jsem ho uspávala já a večtvrt na 11 ještě nespal a řekla jsem si že takhle už to dál nejde. Dřív jsem uznávala, že ho nechám až se rozhodne sám že chce usínat sám, ale když vidím, že kamarádka ještě uspává svého 8letého syna, tak na mě jdou osipky. A to k tomu má ještě 2,5letou dceru kterou taky uspává. Nevíte jak na to a hlavně ho na to připravit, nechtěla bych aby to bylo nějak násilný, nebo aby tím nějak trpěl či strádal, jesti mi rozumíte.
Děkuji předem za odpovědi

jenovefa
27. lis 2012

@cervena_vila Pár postřehů ke sprchování: párkrát mi to máma udělala (ale teda osprchovala mi jen obličej, to mi přijde mmch docela rozdíl, v oblečení pod studenou vodou, to je jiná liga...), vím, že to vzek spláchlo, takže to asi "funguje" (zásadní heslo minulé generace - účel světí prostředky...). Ale nikdy nezapomenu na těch pár sekund před studenou vodou, kdy mi došlo, že směřuju do koupely - na tu neskutečnou bezmoc a nenávist. Velkou nenávist.
Já taky několikrát ujela - k plácnutí. (viz ty strašné litanie zde asi před měsícem, taky jsem tu dostala mírně přes držku, pardon, přestože jsem přišla s prosíkem) Teď, když problém odezněl (příčina pravděpodobně odstraněna), vůbec nechápu, jak jsem se mohla nechat takhle vytočit, lituju toho. Strašně moc. Ujela jsem a doufám, že to už nikdy neudělám, že budu mít věci pod kontrolou, že až bude další problém, obstojím. Uplatnění moci je pro mě prohra, konečná.

jenovefa
27. lis 2012

@cervena_vila pardon, ještě mě napadlo - a myslím to dobře, věř mi - když víš, jak blahodárná voda je a jak na zklidnění funguje - zkusila jsi někdy v té děsné situaci osprchovat nejdřív sebe? Fakt to nemyslím jako rejpanec.

petra49
28. lis 2012

Ahoj holky- asi mě tu odsoudíte, rabr jsem četla, snažila se podle něj jednat, ale moc to na mýho syna neplatí. Je strašně živý a je to lev. Samozřejmě se vždy snažím mu vše vysvětlit a po dobrém získat ke spolupráci, ale prostě někdy to nejde a na zadek už dostal- nejsem na to pyšná, ale nemyslím, že by to bylo něco strašnýho. Když dítě od Vás cítí lásku a že ho máte rádi. Já jsem zas zastáncem toho, že je lepší někdy jednou plácnout a je to účinnější než tisíckrát to vysvětlovat a bez efektu. Myslím, že takhle to funguje i v přírodě mezi zvířaty. Samozřejmě, že ho tady neřežu hlava nehlava, ale někdy jsou situace, kdy opravdu nic nezabírá a já opravdu nechci, aby mi tady dítě jednou skákalo po hlavě. Opravdu si myslím, že záleží hodně na povaze dítěte. Když mu něco třeba řeknu 10x a vyloženě vidím, jak to zkouší a dělá mi to naschvál.

k té vodě- pod sprchou už také byl, ale jen opravdu v silném záchvatu, ve kterém už vůbec neví kdo je.Opravdu když nic jiného nepomáhá, tak je to nejúčinnější metoda a radí to i někteří psychologové. Nevím jak byste třeba řešili situaci, když sestry kluk dostal záchvat vzteku, breku a přestával dýchat,okamžitě byl fialovej- jediné co zabralo byla právě voda. podle Vás by byl asi už mrtvej.

Jinak opravdu hodně záleží na té povaze dítěte. Vidím to hodne, když přijdem mezi kolektiv třeba na cvičení. Maminky klidnějších dětí- chování těch živějších vůbec nechápou, protože to neznaj a myslí si, že jsou třeba nevychovaný a zlý, ale tak to neni. Já spoustu věcí až tak neřeším např. když syn trochu do někoho strčí, ale některé matky hned běží za svými dětmi a z vašeho udělaj zlé děcko.Tak např. s kamarádkou jsme byli na cvíču se synama- její kluk postavil hrad, přiběhlo cizí dítě a zbouralo mu ho- načeš kamarádky kluk do toho druhýho strčil- ten ani nezabrečel a přilítla jeho matka, která ani neviděla co se stalo a rozeřvala se na kamarádky syna, který z toho měl úplný trauma a museli odejít. Když jsem řekla, že její kluk mu zboural hrad, tak řekle, že nikdo nemá co strkat do jejího dítěte. Já to řešim tak, že pokud děti neřvou a nehrozí nějaké ublížení, tak ať si to trochu vyřídí mezi sebou. na druhou stranu jsem ráda, že se syn v životě neztratí a nebude z něj náká pipka, která se všeho lekne a strčí hlavu do písku. Nebo jsem jednou byli venku na odrážedle- syn najel a narazil do druhého chlapečka na odrážedle, který stál- nic strašnýho- jen teda spadl- ale nic, Tom je na zemi furt, takže to fakt neřeším a jeho děda na mě začal řvát, že mám agresivní dítě- tak to fakt nechápu. nebo jsme s tou kamarádkou ze cvíča byli na hřišti a její syn mého kousl do ruky. tomášek mi to přišel říct a ani nebrečel, tak jsem to nějak zvlášť neřešila, protože on občas taky někoho kousne- sice už teď to téměř nedělá.on je na vše docela odolný- skoro nebrečí, když třeba spadne- řekne bouračka- vyskočí a jede se dál- ségry kluk řval i když mu na ruku kápl kečup. takže opravdu si myslím, že hodně záleží na povaze dítěte. Pak tu mám třeba sousedku- skvělou kamarádku, ale s její výchovou nesouhlasim- snaží se dětem ve všem vyhovět, ale přitom nedodržuje takové zásadní věci, jako když se s někym domluvim na určitým čase- tak se snažim tam být včas, ale její dcera chce zrovna být támhle, tak ji vyhoví a na domluvu kašle a tak, ale to je na dlouhý povídání.

Závěrem bych chtěla říct, že se mi potvrzuje teorie, že lvi ať už kluci nebo holky jsou takový živý a v uvozovkách zlobivější(né samozřejmě všichni), ale hodně jich takových znám. Nicméně své dítě strašně miluju a snažím se mu to dávat najevo, i když teda někdy nejednám podle rabru. Jak se říká chybovat je lidské a výchova je strašně těžká. Taky jsem od našich občas pár zchytala a nemůžu říct, že by mě to nějak poznamenalo. Myslím, že mě vychovali dobře. a nevím naopak teď se tady rozvíjí takový trend, že děti maj na vše právo i třeba ve škole, ale to co si dnes dovolí- já bych si v životě nedovolila. Je to těžké. 🙂

alamo
28. lis 2012

@jenovefa Jojo, to s tou vodou doporucuje i Plzak v partnerskych vztazich. Kdyz nas strasne vytoci partner, tak se mame nalozit do vany (jako ja sam, ne ze tam strcim partnera) a dat si sklenicku vina, nebo maximalne jednoho panaka neceho ostrejsiho. Clovekovi se uklidni mysl, prestane mit vztek a chut partnera napadnout.

petruskaz
28. lis 2012

no, naši kluci jsou podobně staří, asi i podobně živí a oba lvi... často toho mám nad hlavu... záchvatům vzteku určitého druhu čelím takřka denně... zatím jsem ho nikdy neuhodila... ale taky mám často pocit, že vyletím z kůže... ale jen do té doby než to v sobě dokážu překousnout, zastavit se, sednout si k němu na zem (což někdy chvíli trvá) a dovolit mu, aby ke mně přišel - a on přijde vždycky, vždycky - a najednou je to ze mně pryč, už s ním nesoutěžím, jestli bude po mým, nebo po jeho, vypláče se, dovzteká - ale když jsem už u něj - už mi jeho pláč ani vztek nevadí, najednou jsem pak schopná cítit, co cítí on... pak o tom spolu mluvíme - řeknu mu, co mi vadilo, co mne naštvalo - a on to taky zkouší (třeba řekl - matěj se zlobil na mámu, že chtěla oblíknout matěje a matěj nechtěl - a často to o větších "prkotinách" není)... vždycky, a myslím, ať chcem nebo ne, je to o soupeření, čí emoce je silnější a kdo je víc "v právu"... ale nejsme náhodou my ti dospělí, kteří už mají, narozdíl od našich malých dětí, už vyzrálou nervovou soustavu a měli by ukázat dítěti, že vztek a další emoce vypustit je vpořádku, ale je otázka, jak to udělat...
já měla taky vpodstatě krásné dětství, ale velmi dobře si pamatuju na pocity bezmoci, kdy se schylovalo k trestu... třeba takový klečení, občas na hrachu, to byl fakt zážitek a přiznávám naprosto otevřeně - v tu chvíli jsem cítila upřímnou nenávist... nehodlám to opakovat u svých dětí... a že z nich vyrostou cápkové, co mi budou dupat po hlavě? jenom proto, že je občas neplácnu nebo jinak nepotrestám - a tím nenastolím hranice? já nevím, můj syn třeba nepozdraví, neprosí a neděkuje na požádání, nelíbá babičku mezi dveřmi na uvítanou (což nese hodně těžko), ani se hned neomluvi, po tom, co něco způsobí (a ani ho k tomu nenutíme) - ale jdeme mu příkladem (resp. se o to snažíme), ptže vím, že takhle se hodnoty učí nejlíp... a o to víc mne o víkendu potěšilo, když mi sám od sebe řekl, poté, co jsem mu podala rohlík k snídani a čaj - děkuju maminko!!! to bylo poprvé a já byla tak šťastná, že se mi to začíná vracet - i bez nátlaku... nechci se tu kasat, že jsem "lepší", jen proto, že jsem své dítě neuhodila - jen reaguji na to, že jsem se tu dočetla, že to prostě v hodně vypjatý situaci jinak nejde... jde... a hlavně - trest sám o sobě neřeší nic - trestem si uleví jen trestající...
a už to v této diskusi zaznělo několikrát - děti, které jsou vychovávány v respektu nejsou těmi, které ve starším věku vyrůstají v "individua", co bijí ostatní, lžou a kradou (nebo aspoň většinou ne) -ale naše společnost těžko vidí rozdíl mezi "výchovou" liberální a výchovou demokratickou... často oba typy směšuje dohromady a já, když na hřišti místo plácnutí na zadek synovi vysvětluju, proč neházet písek kolem sebe, jsem automaticky označena za tu divnou, co vychová své dítě "po americku" a že mi jednou přeroste přes hlavu, budu se ještě divit, co mi provede apod.
jen je mi trochu s podivem, že nepotkávám víc takto smýšlejících lidí, když kopřivovci mají své semináře nadupané k prasknutí 😉

berenika39
28. lis 2012

moc prosím - pokud máte někdo potřebu obhajovat sprchu jako výchovný prostředek, najděte ve vyhledávači téma o vzdoru dětí, tam se o tom píše, a jsou tam maminky, které to spíš pochopí. hlavně když si to obhájítee samy před sebou, to si myslím je dostačující. určitě sem patří, když si někdo neví rady, prostě udělá kix, vypíše se, přečte reakce, jako @cervena_vila, a ty reakce mu pomohou, ale jsem si 100% jistá, že blandik nezaložila tuto diskusi na to, aby se tu obhajovalo sprchování malinkých dětí v šatech.
tady je záměr diskue:

blandik ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....

už slyším ty stesky o demokracii,. o možnosti vyjádřit svůj názor, o neschoposti přijmout jiný názor než svůj, o dokonalých matkách, o tom, že každý si může psát co chce.

klidně pište, všechno zkousnu, jenom prosím neponižujte děti, nedokazujte jim svojí moc násilím, nezaslouží si to 🙂

betelgeuzz
28. lis 2012

@lusy82 já bych třeba hodinu nepřemlouvala. Možná právě proto nereaguje, protože vidí, že to tím ještě klidně o tu hodinu natáhne. Já bych upozornila, že budem odcházet a pak ho teda vzala a odnesla. VIdíš, že říkat, že odejdeš sama, smysl nemá. On nejspíš stejně víc, že neodejdeš a už si mu to ukázala, že je to jen planná výhrůžka.
S tím jídlem to trvá jak dlouho? Já teda holky k jídlu nenutím, když chtějí jíst, tak jedí, když nechtějí, tak ale nedostanou nic jiného, až další jídlo. Ale většinou jde jen o to jedno jídlo, pak jedí normálně. Je jasné, že pokud je to dlouhodobější, tak už jsi nervozní.
A s usínáním taky neporadím. Kdysi jsem to tu řešila, starší vyžadovala, abych byla s ní, usínání trvalo dlouho, ale jak přestala spávat po obědě, usne během chvilky, takže stále bývám s ní.

cervena_vila
28. lis 2012

Maminky, já to beru, neobhajuju to jako výchovnou metodu, to je doufám jasné, z toho, jak jsem to napsala. Prostě nastala situace, kdy jsem to udělala (@jenovefa nebyla to studená voda a "šaty" bylo tričko od pyžama), protože moje bezmoc v tu chvíli byla větší. Pomohlo to, amok skončil, byl spláchnut, šlo se spát, konec. Nebude se to opakovat.

Vím, že je vodnář vzdušný, ale tu štoudev v ruce nemá jen tak pro nic za nic.