Dvouleté dítě do hlídáčku, ano/ne?
Ahoj,dcera bude mít za měsíc dva roky a za 4m se nám narodí mimi,dcera je příšerný závislák na mě a je děsně ubrečený a ukňouraný dítě,je vhodné jí začít dávat třeba jednou nebo dvakrát v týdnu na dvě hodinky do hlídáčku?Pomohlo by to trochu se osamostatnit?Neumím si představit,že ještě do toho přijde to mimi.S dcerou nic neudělám,celý den na mě visí,jak u ní nejsem tak hned děsně vyvádí,nechce chodut,jen se nosit nebo v kočárku,už fakt nemůžu,jsem dost urvaná z ní a ještě to bříško už je znát jsem v 6m.Děti má moc ráda,jen nepapá,teprve začíná jíst,takže je to dost problém a má plenky?Tak nevím jestli je to řešení,co myslíte?
Myslím, že ne, ale třeba se pletu. Zkus to a uvidíš. Já bych jí spíš bych zkusila zapojit do péče o miminko. U nás máme věkový rozdíl 15 měsíců. Dceři byli 2 v červnu a v září jsem ji zkusila dát do školky na pár hodin na zvykani a nešlo to. Přišlo mi, že byla i hodně smutná, že ona jde do školky a brácha je doma se mnou. Takže jsme to vzdali a zkusíme to znovu za rok, až bude mít větší rozum 🙂 I vztah mezi sourozenci se rázem změnil, když byli oba se mnou doma 🙂
Co bude manžel dělat v až budete v porodnici? 🙂
@voleskap tak já přece se nechci malé zbavit a být jen s miminem,tak to není.Jde spíš o dvě hodinky za týden,nebo dvakrát dvě hodinky,to nic není,trochu jí zapojit mezi děti.Nikam ted moc nesmí,je neustále nemocná a máme zakázané kolektivy od doktorky,když je mezi dětmi je veselá a baví jí to,ale určitě jí chci mít doma a zapojit jí.
No já bych ji určitě nikam nedávala. Píšete, že na vás visí a bez vás vyvádí, tak odloučení od vás ji bude ubližovat. Je ještě moc malá a potřebuje být doma a s vámi.
Nedělala bych si iluze o nějakém osamostatňování.
Já bych nedávala. Syn má dva roky a nemuzu od něj na krok. Přesto myslím,že separační úzkost nevyresis tak,že děcko někam na sílu "odlozis"-vim,že to tak nemyslíš.ale pro dítě to tak bude. Ale že naopak potřebuje nasytit pocit,že máma je tu pro něj,kdykoliv potřebuje. Že je to občas na palici nepopírám.
@sedmikraska84 a jak funguje Tatka? Zvládne být sama s tatkou?
My měli u malý problém,že padl večer a všechno jenom maminka,nikdo jiný na ni nesměl sáhnout. Dva měsíce před porodem druhy jsme se domluvili,že musime zkoušet i tatku,aby to pak zvládla,až budu v porodnici.
Baví ji koupání s tatkou,tak spolu chodili plavat do vany,to hodně pomohlo,pak jsme se domluvili,že se budeme večer střídat,jednou uvaří mlicko Tatka,jednou Mamka,pak to samé se spaním. Už je to půl roku,a pokud je Tatka večer doma pořád se střídame, máme to jako hru a pomohlo nám to.
@sedmikraska84 ale zase násilím bych ji nikam nedával a mohli by to být ještě horší.
@monunkaaa no právě že jsou dny kdy si s nim hraje, ale poslední dobou ho nechce jen me u koupání a všeho. Odstrkuje ho a on je už dost naštvaný. 😢
@sedmikraska84 Nedávala bych ji do hlídáčku. Dejte ji taťkovi, nebo babičce, ať si zvyká na někoho z rodiny. Chápu, že si potřebujete odpočinout, ale také potřebujete, aby se o ni mohl chvíli starat někdo jiný než vy a to je táta, nebo babička, na ty bych ji zvykala. U nás se osvědčilo, když chodila malá s někým ven. Ne naopak, když jsem šla já, byl řev.
Myslím, že to řešení není, dát dvouleté mrně, které tě potřebuje, najednou do cizího prostředí. Ona nepochopí, že je tam na hodinu, naopak dost možná začne vyvádět kdykoliv jí bude připadat, že jí zas někam utečeš, a to třeba i když jen přejdeš do jiné místnosti. Nech ji hlídat u babičky, ať s ní tráví čas tatínek, to je fajn. Ale tak samostatná, aby byla mezi cizími, v tomhle věku být skutečně nemusí. Vše má svůj čas 🙂
Řekla bych, že i cítí ze bude změna a visí na vás. Násilím bych ji nelamala. Bývá to horší. Zkusila bych nenásilne čas s tatem. Zkoušet to hrou. A mazlit a ujistovat.
@svanhild já jí právě nemám kam dát,jsem s ní já a občas tatínek když má volno,když jsem doma tak k němu ani nejde a když někam potřebuji tak to je hrozný záchvat když se oblékám,že jdu ven a pak je prý klid,ale ptá se pořád máma máma☹ asi je to vše tím,že jsem s ní sama,kdyby byly babičky a tak tak by nebyla tak fixovaná,to si tedy myslím já,vidím to u kamarádek,kdy děti fungují i s prarodiči a jsou bezproblémový.Pořád jsem slyšela,jak se jí moc věnuju a vždy mi to přišlo normální,ale ted vidím,že je z ní akorát ufňukaná,nesamostatná holka☹
Ona je ufňukaná a fixováná právě kvůli tomu, že cítí, že jí odmítáte. Přejete si, aby byla jiná, jste zklamaná.
Ale jí jsou pouhé 2 roky! Jakou samostatnost očekáváte? Její chování je naprosto adekvátní k jejímu věku. Tím, že ji opravdu někam odložíte jí můžete do budoucna zadělat na další problémy.
Když nejsou babičky, je to těžší, ale je fakt malá, že je ufňukaná je normální, scény při odchodu mámy dělají v některém období i děti zvyklé na širší okruh lidí, sama jsem to zažila. Zlepší se to, až přejde separační úzkost a hlavně až pochopí alespoň přibližnou délku časových úseků a bude si umět představit, kdy se vrátíš 🙂
Ale teď bych fakt nedoporučovala žádné hlídáčky, to jí mnohem pravděpodobněji uškodí než prospěje.
Ono je to těžké,do teď mi to nevadilo,ale jak jsem těhotná tak mám strach jak to bude a okolí,rodina ,vždyť to znáte...tak už člověk sám neví co je správné☹
Díky za podporu a rady,někdy člověk už neví kudy kam...ono se to všem kolem mluví,ale když někam jdeme na návštěvu,babička,prababička,kamarádky,tak všude jako jediná pořád kňourá a brečí a je u mě a nakonec otrávená s jejím brečením odcházím a říkám si,to zase budou keci☹
@sedmikraska84 Rady a řeči okolí se snaž neřešit, zvlášť starší generace už prostě zapomněla, že i jejich děti měli někdy uřvané období. Kdo chce, bude mít nějaké řeči, rady a připomínky, i kdyby malá seděla v koutě a ani nehlesla. Na návštěvách je to nepříjemné, když mrně nemá náladu, ale s tím se v tomhle věku nic dělat nedá, alespoň já o ničem nevím. Ty děti mají určitě svůj důvod být protivné, ale neumí nám to říct.
Každopádně tvoje dcerka není v tomhle nijak divná a určitě se to věkem změní. Prostě to zkus vydržet, dej jí čas. To sice nevyřeší tvou situaci, ale třeba tě trochu uklidní, že malého závisláka a protivu zažilo určitě alespoň 75% maminek 🙂
Já jsem v podobné situaci jako ty, jen rodím už za dva měsíce a syn je také maman, a je to čím dál horší. Připisuji to právě blížícímu se porodu a nedokážu si představit, že bych jej šoupla někam na hlídání. Naopak potřebuje teď maximálně ujistit, že nebude na druhé koleji, že ho máme pořád rádi a budeme tu pro něj i po narození sourozence. Je to sice náročné, beze mě neusne, pořád kontroluje, jestli jsem u něj, i během noci, ale věřím, že to přejde 🙂 Tak hodně zdaru 🙂
Bobeš byl taky závislák, nikdy nebyl u nikoho na hlídání ( až ve 4 letech o prázdninách byl poprvé u babičky přes noc ) , ale v předškolce byl od 2 let ( to jsem ho ještě kojila ) a byl maximálně spokojený ( na 4 hodiny denně ) a ječel, když měl jít domů 🙂 Měli bezvadné učitelky, denně měli divadýlko, tvoření.. doted na Kulíškov vzpomíná. Chce to vyzkoušet, uvidíš..
@sedmikraska84 To já neříkám, že se jí chceš zbavit. Nemyslela jsem to nijak zle, snad se tě to nedotklo 🙂 Já jsem taky měla ty nejlepší úmysly, když jsem dala dceru do školky. Přesně jak píšeš. U nás to nedopadlo (jak jsem už psala). Ale každý dítě je jiný, třeba se tvojí dcerce bude zrovna ve školce líbit. Ale podle toho, co jsi psala v prvním příspěvku se mi nezdá na školku připravená. Ale to není nic špatného. Všechno má svůj čas 🙂
Tvoje dcerka je v úplně normálním vývoji.Můj syn byl ve 2letech to stejné.Neustále fixovaný na mě a na tatínka.Do školky nebo jeslí bych ho dát nemohla ani ve snu.Já bych jí nikam nedávala,evidentně by to udělalo víc škody,než užitku.Neříkám že jsou všechny děti takové,mám v okolí i ty děti,které dávají jesle s přehledem každý den od 2let.Ale u spousty dětí kolem 2.roku je tohle období hodně důležité.Přichází období vzdoru,chce to hodně lásky,mazlení,věnovat se mu.U nás to tak bylo.Teď jsou mu 2,5roku,pořád je to mazel,ale ukňouranej už není🙂 Už mám i pocit,že zvládne i školku ve 3letech.Tvá dcerka tě potřebuje,nemůže za to,že čekáš miminko a jsi unavená.
To musí být náročný, chápu. Já teda dítě dávám komukoliv, kdo si ho chce pochovat 🙂. Bohužel lidí v mým okolí, co by se mu chtěli věnovat nebo hlídat je zoufale málo. Tak se snažím zvykat aspoň na děti od mé sestry. Malej se taky všeho bojí, ale nic jinýho než to pomalu zkoušet a být u toho s ním (né ho dát cizí hlídačce a odejít) asi teď nepůjde...
Hmm, tak ja mam kladnou zkusenost. Nase mala, zavislacka na mamince, a skolicka ji pomohla! Ze zacatku jsem tam byvala s ni, pak jsem ji rekla, ze si jdu pro kaficko a za chvilku prijdu, a prochazelo to. Pak mela obcas chvilky, kdy plakavala, kdyz jsem odchazela-ale to jen nez se za mnou zavrely dvere. Pak se zapojovala a byla v pohode. Chodila 2-3x tydne, na 2-3 hodky a pomohlo nam to oboum dvoum. Ja na ni mela daleko vic trpelivosti, jak jsem si odpocinula a ona se osamostatnila. Takze za me bych to zkusila. Za zkousku nic nedas 😊
@sedmikraska84 Určitě bych to na tvým místě zkusila. Ale hlavně o tom musíš být přesvědčená ty - jakmile dítě vycítí, že ty cítíš jakoukoli lítost nebo pochyby, bude vyvádět ještě víc a nedostaneš ji tam ani párem volů. Určitě by pomohlo, kdybys už teď věděla, že má společnost ostatních dětí ráda a že se do kolektivu těší. Jestli je nevyhledává, bude to těžké. Nicméně já bych byla nekompromisní. Jestli nechceš přijít o zdravej rozum a věnovat se taky druhýmu, až přijde... Přeju pevné nervy.