Používáme cookies. Více informací zde. OK

Jak předejít vybíravosti v jídle u dítěte?

katarina562
12. srp 2019
Ahoj holky 🙂
Nedávno tu byla diskuze na téma, že dítě nic nechtělo jíst. Jedlo jen pár potravin. Jako je nějaké ovoce a zelenina, sýry a polevky jen občas jinak skoro nic.

Napadla mě tedy otázka jestli existují nějaké tipy, aby dítě nebylo vybíravé a jedlo vše nebo je to vše jen otázka genů? 🙂
te_reza
12. srp 2019

Nedávám na výběr, prostě něco dám k jídlu a je

gracinka7
12. srp 2019

Dávala jsem od malička všechno. Ale i tak se může stát, že dítěti něco chutnat nebude a nebude to chtít jíst. Tomu se asi nevyhneš.

amis24
12. srp 2019

Dám co je, když nechce tak nechce, hlad ho donutí😉 Možná pro někoho kruté, ale díky tomu se naučil jíst všechno. Dříve nechtěl nic zkusit..

terezuka
12. srp 2019

@katarina562 Pro me byl zaklad jist spolecne. Nemixovala jsem, dite od pocatku na blw (ano, v sesti mesicich holymi dasnemi v klidu zvladalo syrove jablko). Jedli jsme hlavni jidla spolecne, take aby dite videlo, ze je normalni jist v klidu u stolu. A jidlo bylo stejne (na zacatku, kdy dite jedlo jednu dve suroviny, ty suroviny byly zakladem jidla pro dospele) pro dospele a pro dite - diky tomu jsme zacali jist vic zeleniny a mene solit (dosolujeme az na taliri). Dnes ve trech letech ji sporadane u stolu vse, s vyjimkou par veci, ktere ale nevarim, protoze ja taky nepozru vsechno. Kdyz nechce jist, nenutim, ale nic jineho proste neni.

izz76
12. srp 2019

Myslím, že se vybíravosti nedá předejít, já jsem v jídle hodně vybíráva a byla jsem v dětství ještě víc.. Jídla která moji rodiče normálně jedli jsem naprosto odmítala, nucena jsem naštěstí nebyla, ale nevyrostla jsem z toho😀 Třeba většina mléčných výrobků je mi chuťově úplně odporná.

iulia
12. srp 2019

Já jako dítě jsem byla hodně vybíravá, chutě se vyvinuly až postupně. Teď bych se s klidným srdce nazvala gurmánem, moc ráda jím a moc ráda vařím. Moje děti jsou v jídle ve srovnání se mnou milionové.

gracinka7
12. srp 2019

Ještě podle mě hodně pomůže jídlo neznechutit dopředu. Jako třeba že ve školce budou mít třeba rybu, kterou já nejím. Když bych řekla, fuj, jedete mít rybu, ta ti určitě nebude chutnat, tak to dítě rovnou jíst nebude.

jannym
13. srp 2019

Nabizet nenutit, dcera nejdriv jedla vse pozdeji doslo k estetickemu sprajcu vse zelene je fuj, ted ji okurky ve velkem a je ochotna ochutna i jine zelene veci ale vetsinou rekne ze ji to porad nechutna...no a kdyz se sprajcne ze neco jist nebude dostane suchej chleba nebo rohlik s vodou nebo mlikem a konec dneska uz rovnou rekne po ochutnani maminko me to nechutna das mi misto toho chleba...no co, nad cim ohrne rypacek sestricka braska zbagruje bezproblemu

eithelwing
13. srp 2019

Dcera je spokojený jedlík, i když teď má taky období "todle nejím", spíš v tom vidím ale snahu o sebeurčení, protože vše si musí dělat po svém a jinak (lehce přes 2 roky).
Každopádně nejvíc se mi osvědčí neřešit to. Řeknu jí, ať si vybere z talíře, co chce. Většinou nakonec padne do úst i něco jiného, co předtím zarytě odmítala. 🙂 Dávám ji na výběr omezeně - tj. třeba, jaké ovoce chce k svačině. Ale oběd je prostě takový a hotov. Chce nebo nechce, její volba, další jídlo bude odpolední svačina.
Žádné alternativy, hlady neumře. 🙂

A ukázat, že my jíme také vše a rozumně. Stravovací zvyky rodičů se promítnou na dítě. Já třeba nemůžu pozřít rajče, strašně mi navaluje. Ale před dcerou jsem jedno cherry snědla a od té doby je jí. Já jen říkám, že si teď prostě dám raději papriku (tu zase nevyhledává ona).

blondynka400
13. srp 2019

@katarina562 za mne s tím toho moc neuděláš, buď to v člověku je a nebo není.... Já mám děti dvě, k oboum jsem přistupovala stejně a každá to s má s jídlem maličko jinak. Já jsem třeba vždy byla vybíravá a jsem i v dospělém věku, než sníst něco, co mi nechutná, radši budu hlady. A nevidím na tom opravdu nic špatného. Stejně to mají moje děti, ať si celkově myslím, že jedí hezky a pestře. Nějak nechápu, proč jíst něco co mi nechutná a proč do toho nutit děti. A z něčeho postupně vyrostou a to co nechtěly, tak postupně jedí...
Jinak souhlasím s tím, co tu bylo napsáno, společné stolování a děti hodně odkoukávají. Takže těžko je budeš nutit jíst třeba zeleninu, když ty si jí nevezmeš ani do pusy a tak...

prejeta_zaba
13. srp 2019

Podle mě stačí, že dítě u tebe vidí pestrou stravu a máte u stolu na talíři to samé + neslyší o jídle nějaké fůj, to není dobrý (třeba ve školce). K dětem přistupuji stejně, první to má asi v genech, jeho jídelníček se skládá z pár potravin, za nic by nestrčil do pusy nic zdravého už od prvních příkrmů, druhé dítě sní úplně všechno, spíš preferuje to zdravé. Takže podle mě je to spíš o dítěti (a samozřejmě o zvycích rodiny, asi nejde se cpát hranolkami se smažákem a dítěti nutit celer).

vitezove
13. srp 2019

@katarina562 Nikdy jsem nebyla vybíravá. A vím přesně, jak to je. 1) nenutit k jídlu. Pokud nechce jíst, ať nejí. 2) Režim - prostě se snídá v danou hodinu, pak se svačí, pak se obědvá, pak se večeří.... jedí všichni, ideálně u stolu. Je to prostě rituál. 3) pokud něco nechce, nenabízet nic jiného. Nechceš? Tak to nejez, ale nebude nic jiného. 4) Hlavní je, aby rodiče jedli všechno. Děti rodiče hrozně kopírují a slyší víc než si myslíme. Jak něco vracíme, vybíráme, nejíme, ohrnujeme nos... tak to děti okamžitě mají taky. Neměli by vůbec mít pocit, že je tohle normální. Já jsem to tak měla. Prostě se nandala večeře a ta se jedla. Tečka.

Můj bejvalej byl pěkně vybíravej. I v dospělosti. Protože u nich nebylo nic z toho co jsem psala. Žádný režim, nic. Maminka udělala oběd a ten stál na plotně. On přišel domů a ona se ho ptala, jestli chce oběd. Neřekl ano nebo ne. Řekl: a co je k obědu. A podle toho co odpověděla tak se rozhodl, jestli bude jíst. To jsem vůbec nechápala. Buď mám hlad nebo ne. A zůstalo mi to do dnes. Jasně, že některé věci nemám moc ráda nebo tak. Ale pokud mi to někdo na návštěvě nandá, tak to prostě sním. Takhle jsem vychovaná.

amis24
13. srp 2019

Ono je i potřeba napsat, kolik tomu dítěti je? Pokud je dítě už větší, má "svoji hlavu", je to něco jiného než třeba dvouleté dítě, které nemůže vědět co mu chutná nebo nechutná..

prejeta_zaba
13. srp 2019

@vitezove můj manžel a jeho rodina by ještě každý dodali - jéjda a v tom je paprika a to a tamto, no tak to jíst nebudu, proč to vaříš? A maminka přiskáče a během 20 minut uchystá, co by mohlo dotyčnému chutnat (samozřejmě čím smaženější, tím lepší). Dokud jsem to nezažila, nevěřila bych, že může být někdo tak extrémně rozmazlený i v dospělosti v jidle. Mě by z toho mrsklo. 🙄 Takže takhle ne!

vitezove
13. srp 2019

@prejeta_zaba přesně tak to je. Hrůza. A pak si maminka stěžuje, jak nemá na nic čas a jak jí nikdo nepomůže a že nestíhá tohle a tamto. No jak si je vychovala, takové je má.

blondynka400
13. srp 2019

@vitezove a kde berete tu jistotu, že tohle je správně? Protože mi to návštěva nandá, tak to s ním? Proč? Slušně odmítnu a je to? Proč jíst něco co nechci....
To samé je jenom jedno jídlo a když to nechce, nic jiného nedám. Když vím, že špenát prostě nejí, tak ho budu nutit? Z jakého důvodu? Udělám jí alternativu toho, co zrovna vařím, ale tak, aby to dítě jedlo.
Ty Vaše body se u nás v rodině taky uplatňovali (až na pár drobností) a jediný výsledek je, že jsou věci, které mám zhnusené asi až do konce života.

vitezove
13. srp 2019

@blondynka400 Já nemám zhnusené nic. Na návštěvě myslím, že přijdu někam na oběd a zrovna mi extra nejede to co obědvají. Co budu jako dělat??? Žádat aby mi udělali něco jiného? 😀D Nebo si protestně objednám pizzu? To bych si nikdy nedovolila.
U nás doma se prostě jedlo i to co mi nejelo. Každopádně když vím, že moje dítě nechce špenát, no tak mu ho holt dělat nebudu, ale jde o to, že se mu uvaří třeba něco co normálně jí, přijde ke stolu a řekne "já to nechci, chci něco jinýho" a spousta maminek jde a začne vyvářet další jiné jídlo. Pak z toho právě vznikají vybíravý lidé v jídle.

A pak samozřejmě záleží - co nejí. Jestli třeba zeleninu, tam bych trvala na snědení, ale třeba bych nandala mnohem menší porci. Nebo jestli nejí maso, těstoviny... tam bych tuto věc nejspíš nevařila. Ale jsou děti co chtějí jíst jen čokoládu a rohlíky 😀. Tak to pak se nedá nic dělat a prostě budou jíst co se uvařilo a nebo nic.

blondynka400
13. srp 2019

@vitezove no jo, ale to, že nemáte vy, neznamená, že to někdy jiný nebude mít. To je to co jsem psala, za mne je to o tom, co je v člověku. Ano, částečně se to dá ovlivnit, ale za mne fakt minimálně. Ten případ, co popisujete je něco jiného, to taky nepodporuji. Ale i tak si myslím, že dítě může mít na něco chuť a na něco zrovna ne, stejně jako dospělý. Takže za mne není od věci se zeptat, co by si dítě dalo k večeři a podle toho to uvařit (když to tedy není nějaký nesmysl 🙂 )
Já asi naštěstí nechodím na návštěvy, kde by mi dali něco na talíř a jez. Všude se to dělá tím způsobem jídlo se dá doprostřed stolu a každý ať si veme kolik a co chce. Vždy se dá vybrat něco, co člověk jí a nebo na co má chuť a nebude vypadat blbě, že to nechce...
Trvala na snědení (zelenina)? Vy ještě nemáte děti, že? 🙂
Ono se to strašně hezky říká, ale už některých dětí hůř dělá.
To samé souhlas, že jídelníček některých dětí je hrůza a člověk je musí nějak usměrňovat.

drakenn
13. srp 2019

Já děcka nenutím, žádné je "čas" k jidlu, ale až máme hlad, co se týká obědu, svacin, večeři. Snídaně společně. Klidně i ohreju později. Nemáš hlad, v pohodě, dáš si později. Dělám jídla, které mají rádi. Já sama si pamatuji nekonečné sezení u stolu, násilné krmení končící zvracením a řevem i fackami. Žádné vyhladovění mě nedonutilo sníst něco, co mi prostě nechutnalo. To snad ani nejde ovlivnit, jestli mi něco nechutná..
Dětem často začnou chutnat potraviny, které odmítají až vyšší věkem. Chce to trpělivost.

Sem začni psát odpověď...

Odešli