Je opožděný vývoj syna příznakem autismu?
Dobrý den, maminky,
chtěla bych útěchu, podporu, cokoliv, ať už se tolik netrápím a hlavně, ať už přestanou ty neustále rýpance ohledně chování a vývoje syna. Děkuji předem, že si to přečtěte až do konce, ale potřebuju se z toho vypsat.
Na konci ledna bude syn mít 2, 5 roků. Rodina i blízcí mě upozorňují, že je jiný. Jiný??? Jak jiný??? Nemluví, umí pár slov a umí zvuky pár zvířat, jinak si žvatlá svou řečí. Pořád nosí pleny, nejsem schopná ho odplenkovat, zkouším to už rok, samozřejmě s velkými pauzami, kdy jsem to vzdala. Nechápe, co se po něm chce, sedí na nočníku a nikdy nic neudělá, pak si někde zaleze a vyčůrá se nebo pokaká a je mu to fuk. Sedí v tom mokrém dál ani neupozorní, že něco udělal. Měl období, kdy se neskutečně vztekal, zuřil, házel vším, co měl po ruce. Bylo to peklo, nemohli jsme s ním nikde jít, protože jsme se báli, ať někde něco na návštěvě nerozbije. Na procházkách mrčí, nebo řve, ne vždycky, někdy jde i hezky, ale třeba jak nejdeme, tam kam chce on, hned řve. Doma rád schovává hračky pod gauč anebo koberec. Rád to zahrabává a mě to šíleně vytáčí, jdu, nevšimnu si a už stoupnu na nějakou hračku. Občas vyjadřuje nějaký svůj pocit, tak, že zatne pěsti a jakoby má takové křeče. Vůbec neposlouchá, třeba někde odběhne a já ho volám a on mě má úplně na háku. Stojí a nejde, musím pro něj dojít. U ničeho dlouhou dobu nevydrží, chci si s ním s něčím hrát a to je vždycky na chvíli a pak už uteče a dělá si svoje. Neumí se vyslíknout a ani oblíknout, snažím se mu to vysvětlit, pomáhat, učit ho to, ale ho to vůbec nezajímá. Samostatně jíst lžičkou je taky boj, učím ho to už pěkně dlouho, ale pořád mu musím pomáhat, anebo když prostě nechce jíst sám, tak ho musím i krmit, jinak by asi nejedl. Tak si umí všechno sníst, ale jak má jíst s lžičkou někdy je to opravdu boj. Občas ho přistihnu, že má ruky v puse, což přeci v takovém věku už není normální.
Jen abych nepsala negativně, tak chápe, co se po něm chce, sice nemluví, ale umí si na vše ukázat, umí odnést věci do koše a uklidit hračky, rychle se naučil jezdit na odrážedle a motorce a tak různě.
Strašně moc mě to trápí, protože nevím, jestli toto všechno je normální vývoj anebo opravdu je něco v nepořádku. Nejvíce to schytávám od rodiny, že oproti jiným dětem v jeho věku je jak malé mimino a že je divný a jiný. Dokonce teď mě babička ještě vystresovala, že byla na návštěvě a že vnuk její známé se chová podobně jako můj syn a že jim doktora řekla, že asi bude autista, že má ty příznaky. Jsem už zoufalá, že mi pořád říkají, že ten a tamten už nemá pleny, mluví, sám jí, oblíká se, vyslíká a já nevím, co ještě všechno a můj syn nic. Opravdu mají pravdu anebo mě jen zbytečně nervůjí a všechno přijde?
@niliho mela jsem neco podobneho.je to tedy pro rodice stresujici, psychicky hrozne narocne.Syn ze vzteku mlatil hlavou do vseho, podlahy, sten..Je to ale chytry sigr, uplne normalni dite a temer vse se srovnalo.Liny byl taky a ignorant. My teda kvuli tomu odkladali druhe dite abych se nezhroutila.Ted jsou synovi ctyri a me 37 je uz moc fajn tak snad druhe dite jeste pujde.Nestresujte se, je to nejspis normalni liny sigr a snad z toho vyroste kdyztak zkonzultujte s pani doktorkou
@misaky je vždycky takové utěšující, když člověk ví, že v tom není sám. Syn měl různá období a vždycky jsem to schytala a bylo vždycky neskutečně náročné se s těmi poznámkami poprat. Já jsem strašně citlivý člověk, který si hned vše bere, hned vše řeším, prožívám, musím to vyřešit, probrat atd. Jenže v poslední době se už ty poznámky tak kupí, že si říkám, že se potřebuji z toho vypsat a utěšit se, že je vše v pořádku. Jinak, jak jste psala, že jste slyšela, jestli není hluchý, tak to jsem taky jednou slyšela a vím, že není, jen prostě v určitých chvílích prostě neposlechne, když je něčím opravdu zaujatý, tak se na mě ani neotočí. Ale opravdu každé dítě je originál a jinak se vyvíjí, jinak dozrávají, ale jak jsem už několikrát zde psala, jak to není, tak jak si druzí myslí nebo jak srovnají s jiným dítětem už je zle a už to jede
@eliza1984 měli jsme taky opravdu krušné vztekácí období, už jsem to v příspěvku zmínila, bylo to opravdu peklo. Manžel to absolutně nezvládal, pro mě to bylo taky neskutečně náročné období, ale díky bohu to přešlo, sice se vzteká, ale je to už opravdu nic, oproti tomu, co bylo. Ale to dítě si asi musí projít vším i tím zlým. Ale jak říká manžel je prostě pohodlný a dává si se vším na čas, akorát víte jak to je, ono, jak se toho nasbírá, tak to pak začne hlodat a člověk začne uvažovat
@niliho Role mámy je zkrátka náročná, pro někoho míň, pro někoho víc, ale náročná je. Každá si myslím, že děláme co umíme (a taky toho dost neumíme, je to taky nová role). A ono je pro psychiku těžký celý dny jet v tom režimu a všechno zvládat a snažit se dělat všechno správně a pak si někdo odpočatej přijde a zdrbe všechny naše snahy. Pokud se toho na tebe hrne víc je jasný, že už je člověk vynervovanej, aby to nepokazil "ještě víc".
Ono to těm lidem totiž nedochází a asi to ani nemyslí zle.
Neříkám všechno ignorovat, kolikrát může poznámka fakt navést k řešení nebo pochopení něčeho, co nás třeba ani nenapadne. Ale to rozhodně není případ kamarádky s dokonalým dítětem apod.
A co se taky snažím naučit je nehroutit se z toho, že něco není podle našeho očekávání (u mých dětí téměř všechno). Kolikrát vezmou za svý očekávání a plány na den pár minut po probuzení se špatnou náladou.
Ale pro uklidnění propadám zoufalství asi tak tisíckrát za den.
@niliho Přesně tak, babičky jistě poskytovaly svým potomkům 100% ideální, zdravou, láskyplnou celodenní péči a sleodvaly, jak hodně kdo mluví a jak jde nebo nejde na procházce...a hned měly tehdy také určitě nějaké diagnozy.
Takových dětí jsem na hřiští, ve školce apod. viděla desítky 🙂 Každý jsme nějaký, ani děti nejsou stejné. Můj syn se třeba velmi nerad obléká i v 8 letech a když se oblékne, tak má často něco opačně nebo naruby, ponožku napůl apod. 🙂 Vůbec ho to prostě nebaví a kluci, když je něco nebaví, tak to udělají co nejrychleji a nepřesně, bez zájmu. A přitom ve škole výborný prospěch, velký sportovec, a přečte jednu knížku za 3 dny 🙂 Občas na něj volám, a je do hry tak zabraný, že mě asi ani neslyší. Nebo mě má v tu chvíli "na háku" - prostě mami neruš, a ani nic neodpoví, jede si dál svoje. Chodili jsme postupně ke třem dětským doktorům, protože se odstěhovali, jeden bohužel zemřel... ani jeden teda neřekl, že je syn autista 🙂 Plínky nosil myslím do 2.5 roku a dlouho na velkou vyžadoval dokonce nasazení plíny, normálně mi to řekl 🙂 Babička se mohla zbláznit, dokonce jsme odjeli jednou z návštěvy. .... hlavně že ona měla o mě příkladnou péči..... Myslím že máš možná jen trochu více vzteklého, tvrdohlavého chlapečka...to ještě není autismus.
@lucka662006 to mi připomíná mě. Ty ponožky naruby zvládnu i v 29 letech, prostě se stane.
Zabrané dítě do hry, pro někoho divné, jiný by za to byl rád, kdyby si dítě chvíli hrálo samo.
@misaky je, opravdu role maminky je opravdu náročná, ale zároveň i nejkrásnější, co můžeme dostat. Přesně tak, každá maminka chce pro dítě to nejlepší a dělá co může a právě, že mi není jedno, co říkají na syna, i když mě to samozřejmě mrzí a ne dobře se to poslouchá, ale vždy se nad tím zamyslím, hledám, řeším a popřípadě napíšu sem, ať se uklidním, ať slyším zkušenosti jiných maminek, protože přeci jen je lepší to zkonzultovat s maminkami, než s babičkou, která má úplně jiný pohled
@lucka662006 já se už s babičkou nedohaduji, vyslechnu si to, i když to není příjemné, ale nemá smysl jí něco vysvětlovat, když ona má úplně jiný pohled na věc
@lucka662006 opravdu jsem se díky všem názorům, povzbuzení a útěše zde neskutečně uklidnila. Bude to opravdu tak, jak jsem zde už několikrát četla, syn je prostě svůj, má svoji hlavu a potřebuje jen více času a vše dožene a z těch neřesti vyroste 😊
Mohu se zeptat, jak to s Vaším synem dopadlo? Můj syn bude mít v květnu 3 roky a máme úplně ty stejné problémy 🙈 v květnu nás čeká vyšetření u psycholožky. Loni jsme u ní už byli a pouze nám řekla, že syn bude pravděpodobně pouze velmi temperamentní a líný. Ale už nedávám poznámky okoli, tak se ve mě ten strach zase probudil.
@pavlajc samozřejmě, nejdu tam kam chce on, pěkně mu řeknu, že tam teď nejdeme, že musíme tudy, chvíli mrčí, ale pak ho to přejde. Nočník jsme s novým rokem začali znovu zkoušet, bohužel vše skončí zatím počítané všude možně, jen ne v nočníku, ale vydrží na něm sedět dlouho. Jen nic neudělá, pak třeba zaleze, já si nevšimnu a už je to v teplácích