Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Mé dítě a jeho složitá povaha - jít k psychologovi?

baobab_b
16. dub 2016

Ahoj maminky, i nemaminky, mám dceru, je jí dva a půl roku, už od narození je to nervák, protivka a stále ukňouirané dítko, fakt nevím čím to, ve výchově to asi nebude, máme ještě jedno dítě, to je úplný opak - sluníčko jak všichni říkají, byť tu naší ukňouranou holčičku na devše milujeme, jsou chvíle, kdy si říkám, proč zrovna my máme takové dítě, dost se kvůlu tomu hádáme, spory ve výchově a hledání chyby v tom druhém...... no má dcera je taková, že jak ráno vstane, tak se to s ní veze celý den, bohužel převažují dny, kdy vstane a už ječí a kňourá a tak je to až do večera, odpolední spánek bojkotuje už od roka a půl. Je velice hyperaktivní, vstává v 6-7 a spát chodí až kolem 9h a to v posteli je třeba už od 8mi, ale stejně si tam povídá, skáče, nebo řve, podle nálady no. Také je velice hysterická, co neumí, to jí hned vyvodí z míry a klidně s danou věcí flákne na zem, v obchodě mi dělá scény, snaží se cíle docílit tím, že s sebou flákne na zem, neuspěje a pak řve na celé nákupní středisko stylem ,, máma mě vraždí ,, .... dále nemá ráda děti, ( ani sourozence si moc nevšímá ), k dětem je agresivní, bije je, provokuje, prťata nesnáší úplně.. :( Je velice šikovná, fakt krásně mluví, pečlivě maluje a je chápavá - ale neposlouchá, je to prostě taková rebelka.. už to asi nezvládám, poslední dobou nemám už ani sílu vysvětlovat a rovnou dávám na zadek, mám toho už dost a nevěřím, že se to někdy zlepší... přemýšlím o dětskím psychologovi, ale nevím, jak to probíhá...

lv
16. dub 2016

d.psycholog, proč ne? nasměruje tě jakou cestou jít co se týče výchovy, povahy.
Pokud to není jen ted, otázka 1.5-3 let, tedy období vzdoru..
Možná poradí, jak to lépe zvládat.
Rozdílné povahy sourozenců - to znám, starší je taková pohodářka, empatická, a mladší nervové tornádo 🙂

baobab_b
autor
16. dub 2016

@lv No já nevím, nechci to nějak přehánět, ale fakt jsem z toho už psychycky i fyzicky unavená, už prostě jen na ní koukám a kroutím hlavou, když byla ještě miminko, neustále se propínala do luku a hysterčila, pořád jí něco vadilo, všichni mi říkali, až jí bude rok, bude to lepší, nebylo, spíš naopak, má svéráznou povahu, není mazlivá, je prostě ,,jiná,, nemá chování typické pro dítě v jejím věku, vlastně mi nikdy ani nepřišla jako to malé roztomilé patlavé miminko, vždy byla hrozně čistotná, vadil jí i špinavej bryndák, chicvalec na oblečení, vše ji vyvedlo z míry, no pak nám řekli, po 2. roce to bude lepší, už ji domluvíš, no nestalo se, opět je to ještě hroší, já ji domluvim, chytne hysterák a nebo se nám vysměje do obličeje... teď má jít k zápisu do školky a já věřím tomu, že ji tak na 90% nevezmou...

lv
16. dub 2016

@baobab_b tak u nás při zápisu děti vlbec nejsou, vyplníš, že jsou schopny základní sebeobsluhy (=bez plín, zbytek - s jídlem, wc, oblíkáním pomáhají). Ale je určitá zkušební lhůta, pokud by to dítě vůbec nezvládalo, aby se netrápilo ono a i nenarušovalo nějak výrazně kolektiv. Jak jsi psala, že děti nemusí, bije je, to tam nebude moci. Zkus to, však jak to může dopadnout, bud se prd/nic nedozvíš, nebo to bude přínosem pro vás všechny.

baobab_b
autor
16. dub 2016

@lv Fakt? Tak my jdeme k zápisu poprvé, vůbec nevím, jak to chodí, teď si musíme akorát vyzvednout formulář, tak uvidíme, fakt si přeji aby jí tam vzali, ale nevím nevím.... často ukakává... prostě potlačuje kakání a pak má špinavý kalhotky, to jí prostě neumíme odnaučit a na noc má ještě plínku, odpoledne nespí... vydim to bledě. 😔

marcalka1
Autor odpověď smazal
Zobraz
marcalka1
Autor odpověď smazal
Zobraz
baobab_b
autor
16. dub 2016

@marcalka1 Tak to mě asi chápete, že? Já si také přijdu neschopná, ale proč mám tedy druhé dítě naprosto veselé, když je beru jedním metrem? Tím pádem se pídím, kde je problém, když výchova je stejná a povahy naprosto rozdílné, starší řve, mladší se jí směje, už fakt nevím... čekám na ten osudový den, kdy to přejde samo, protože jsme už zkoušeli opravdu hodně způsobů jak jí vyhovět, nakonec jsme ustoupili, že se nebudeme podřizovat dítěti a vedeme opět tu samou výchovu co předtím, jen už mi občas ujíždí ruka. Ale prostě se to už jinak nedá, jsem pro všechny jako matka nematka, své dítě nechávám vyvstekat, ignoruji kňourání, když spadne nedělám ťuťu ťu... protože jinak je hysterák ještě o stupeň vyšší a to už mě cukaj nervy... ale štve mě to okolí, co si o mě myslí, přitom neví prostě jaká je... 😠

bbn
16. dub 2016

A není to u obou adhd?

baobab_b
autor
16. dub 2016

@bbn Netuším, naše dětská doktorka je k tomuto velice laxní, vždy řekne, je to jen dítě, to děti dělají, je to vaše první dítě, zkouší atd... ale tohle mi prostě nepřijde normální, ani nevím, jestli k tépsycholožce můžem bez doporučení dětské lékařky.

blanitta
16. dub 2016

Psychologem vůbec nic špatného neudělaté... já bych šla, obvolejte si doktory ve vašem okolí a zeptejte se jestli vás vemou i bez doporučení, pokud ne, trvala bych na něm u dětské a nebo ji vyměnila

ivular
16. dub 2016

@baobab_b Můj syn se v mnoha rysech shoduje. Už od pár týdnů věku měl jasno v tom, co jak být má a nemá - a pokud to náhodou nebylo dle jeho představ, uměl to dát patřičně najevo. Navíc měl vždy velmi malou potřebu spánku. Agresivní tedy není (děti miluje), nicméně mívá období, kdy má stokrát za den záchvat zuřivosti vůči mně.
Něco jsem o tom načítala a zpětně se mi zdá, že je to docela typické u chytrých, nadaných dětí. Určité části CNS se prý u nich rozvíjí rychleji, než ty ostatní - a to prý působí ten neklid. Rovněž je pro ně typická ta nízká potřeba spánku. A je fakt, že po každém takovém vzdorovitém období udělá vývojový skok vpřed. Nechci tvrdit, že je génius, (třeba v sebeobsluze zaostává), ale čte i počítá od čtyř let, teď už sám vyhledává přes google informace, které jej zrovna zajímají.
Nevím, možná jsem ve svých úvahách mimo, ale zatím se mi to jeví takto. Taky mi to pomáhá v těch "náročnějších časech" jej nepřetrhnout jako hada;) Spíš si říkám, že on je taky oběť.
Za psychologem určitě můžeš, ale narovinu píšu, že těch, kteří jsou obecně schopní jakkoliv pomoct, je maximálně jedno procento 😖

evapater89
16. dub 2016

Ahoj... S tímto problém nemám, ale psycholegem opravdu nic nezkazíš.. Ja se synem 5 let byla u psychologa jenbkvůli tomu, ze je zase az moc mazlivý, hlavně musí spát s nami. Bylo to před příchodem dcerky a nechtěla jsem aby to bral zle, chtěla jsem se vlastně zjistit jak na něj aby byl v pohodě ndyz prijde dcera na svět. Tak mi paní poradila.. Ja nemela doporučení. Zavolala jsem si do Brna na proplacene od pojišťovny psychology a měli teda dost narváno, ale pak sami volali ze se jim uvolnilo místo. Jsem rada, že jsme tam šli. V tvém případě bych neváhala, ale je dost možné, ze je to proste povaha.. A co tteba vyzkoušet Bachovy esence, homeopatika.. Jesi se zactes do toho, tak spoustu lidem, dětem pomohli, me samotné také. Je to naprosto neškodné a může to jen pomoci.

whitechocolate
16. dub 2016

Máme doma taky mrzouta a stejně starého, ale k psychologovi bych zašla jenom já sama, aby poradil jak nezešílet. Povahu přece nikdo nezmění, já taky nevěřím, že budu mít veselé spokojené dítko, ale očekávám, že jak bude stárnout, dokáže ty emoce udržet víc na uzdě. My jak začne řev posíláme okamžitě zavřít se do pokojíčku, dokud se tam neuklidní, tak na nic nereagujeme, dost to pomáhá udržet nervy a nevybuchnout.

resorino1234
16. dub 2016

@marcalka1 On jiz od pohledu na fotce vypada jak postrach Denis,ale vazne 😀

bobulinka
16. dub 2016

ahoj, ono ze spousty věcí prostě vyroste. Syn taky u zápisu v mš vypadal, že tam dorazil omylem 🙂 Nicméně u zápisu je rozhodující jen datum narození dítěte a to zda mš navštěvuje sourozenec. Ikdyby se nakrásně tam pokadila, tak se nic neděje. Do září se ještě upraví i to vyměšování . Podle toho co píšeš by ale mohla mít pak ve školce potíže s adaptací. Jestli to jde zvážila bych třeba dvě dopoledne v nějaké soukromé mš, abys viděla jak to zvládá - zvládne.Ono pozor v mš jsou ty děti opravdu jiné - chování korigují. Psychologa/pscholožku bych klidně zkusila. Taky jsme jednou byli. Né, že by nám poradila nějaký zázrak, ale vykecala jsem se a fakt je, že její rady nějakým zázrakem zabraly a zafungovaly! Jinak jak to funguje u státního psychologa nevím, já měla kontakt od kamarádky na soukromou, objednala jsem se normálně po telefonu, zaplatila po té hodinovce 500Kč na ruku. Pokud jsi z Prahy mohu poslat odkaz - byla jsem v celku spokojená.

kacenka1111
16. dub 2016

Holky a neni to tou hyperaktivitou? Nase teda nebije ostatni a nemlati sebou o zem, ale jinak do puntiku. Byla nam naznacena lehka dysfunkce, hyperaktivita, tam jsou ty vychovne metody jine, je potreba na ne jit jinak. Manzel ten vubec nezvlada, hadam se i s nim, jsem z nej na palici. Nejradsi by ji serezal a to bych ho asi zabila. Sama jsem nervakk, ale musim se snazit, pomaha jit na ni jinak, domluvami. Ne vzdy, to mam pak nerva, ze se snazim a nejde to. Chci se dokopat nastudovat co s tim, pripadne nejakeho odbornika. Mala je hodne citliva, uzkostliva, nezabavitelna, neodlozitelna...Odmalicka...Drzte se 🙂

kacenka1111
16. dub 2016

Jo a pokud je to fakt tou hyperaktivitou, tak se obavam, ze to jen tak samo neprejde, ale bez adekvatniho pristupu a vychovy se to bude stupnovat a i ve skole dostane nalepku problemove dite☹ Coz nechci, takze hodlam udelat to nejlepsi a venovat se tomu.

rituska88
16. dub 2016

To je jako bys psala o našem synovi. Odmalička nespokojený, ukňouraný, uřvaný... Teď se to ještě umocňuje obdobím vzdoru. Ráno po probuzení je to někdy ještě dobré, ale potom mu vadí snad vše - že se musí převlíct, že se jde do kuchyně na snídani, že já jsem musela na chvíli od něho odejít... U jídla nesnese na ničem kapku, cokoli špinavého nebo mokrého - okamžitě křičí, že je to ,,aa" a nejí dokud to nedám do pořádku - proto se raději nechává krmit, protože když má jíst sám, tak jakmile mu něco upadne nebo ukápne, tak přestává jíst a ječí jak smyslů zbavenej. Od rána do večera je to jenom ,,Mamáááá! Mamááá!..." Kňourá, brečí, řve, ječí... Jinak je taky hrozně šikovnej na určité věci, ale dost hyperaktivní - celý den jenom běhá, skáče a musí mít nějakou činnost a pokud možno tak někoho u sebe, moc si nevydrží hrát sám. Naštěstí jiné děti miluje a je s nimi rád, neubližuje jim, ale naopak je chce objímat a pusinkovat. Snažím se s ním jednat v klidu, ale ono to někdy opravdu nejde. U nás je problém, že často když se naštve, tak v afektu ztrácí dech, proto se tomu snažím předcházet. Jinak, když na něho promluví někdo cizí, tak se mu dívá do očí a začne ječet jak pavián - dělá to, protože se stydí, ale mě to šíleně štve, protože čím víc mu říkám, ať to nedělá, že je to škaredé, tak tím víc ho to baví - před lidmi pak vypadám jako neschopná protože kromě vztekání a věčné nespokojenosti ho ani neumím usměrnit v tomhle a podle mě si každej říká ,,panebože co je to za matku a za nevychovanýho spratka". Pořád je u nás kravál a věčné kňourání ,,mámááá, tatááá...", brekot, jekot, posléze i můj nebo přítelův řev, protože kolikrát už se to fakt nedá vydržet. Taky se kolikrát ptáme ,,Co jsme komu udělali?" a ať se snažíme jakkoli, syn je pořád nespokojený a jak já říkám někdy v hněvu ,,uřvanec". Má teda i lepší dny, to je většinou když se děje něco neobvyklého, někam jedeme na výlet apod., ale bohužel většina dní je těch všedních. Druhé dítě si teď nedokážu představit ani v těch nejhorších snech, je to prostě náročné a těžko se to vysvětluje někomu, kdo to nezažil a ptá se, proč teď druhé nechci - každý jenom nechápavě kouká a říká něco ve smyslu ,,Když to zvládly jiné, zvládla bys to taky." nebo ,,Nejlepší je to odbýt si to najednou..." - Ale já si nechci nic dokazovat a být pak jenom uzlíček nervů a kromě toho si děti nechci odbývat, ale pokud možno si je dostatečně užít. V případě našeho syna si myslím, že některé povahové rysy zdědil po mně - taky jsem hodně citlivá, emotivní, puntičkářská...takže kolikrát si říkám, že se vlastně nemůžu divit, že je takový 🙂 O psychologovi zatím neuvažujeme, pořád si říkám, že se snad časem srovná, až bude umět víc mluvit, protože často se rozčiluje hlavně kvůli tomu, že mu nerozumíme, co vlastně po nás chce. Ani nevím, od jakého věku dokáže psycholog s dítětem pracovat - s tím naším by toho ještě asi moc nesvedl, když ještě nemluví. Ale vaše dcerka už je starší, třeba vám pomůže. Každopádně za zkoušku nic nedáš, možná by poradil nějaké výchovné metody, přístupy, které by mohly zabrat. Držím palce 😉

strapocka
16. dub 2016

Mi to zavání nějakou nemocí, nebo poruchou, k psych. bych určitě šla a jako studijní materiál doporučuji knihu Najděte si svého marťana od Marka Hermana. Doporučila mi ji učitelka ze školky, s tou moji hvězdou to taky není leckdy jednoduché... 🙂

carrie_b
16. dub 2016

@baobab_b Mam doma naprosto stejne dite! V pondeli si mame zavolat na detskou psych. pro termin, uz jsem ohledne vychovy a pristupu k dceri bezradna. Dost casto za den neni jedina vec, jedina chvilka, kdy by mi cimkoliv udelala radost. Partner, ac neni cholerik jako ja, je z ni vyrizeny mnohem vice, vic a vic pocituju, jak se nas nase vlastni dite snazi rozdelit. Nemuzeme nikam jezdit, chodit mezi deti, na navstevy k pribuznym a kamaradum... Nikdo nam ji nechce hlidat ani par hodin, prip. pak posloucham tisic stiznosti na jeji chovani a vycet deti, ktere mlatila, hazela po nich pisek, veci, ktere znicila... Do skolky by mela nastoupit od zari, uz ted se toho desim, jak se bude chovat k detem i ucitelkam, neboji se absolutne niceho a nikoho.

baobab_b
autor
16. dub 2016

@rituska88 Ach jo, uplne v tom vidim nasi malou, ona treba kdyz ma jit jist, tak cacne knourat, ze chce vidlicku, pak knoura, ze chce lzicku, je hrozne nerozhodna, prubojna a afektovana. Na to, ze je takhle mala, tak clouma s nervama vsech, opravdu se vyhybam maximalne spolecnosti a chodime max do mesta a na hriste, jinak to nezvladam, prijdu si pred vsema nemozne, uz jsme zkusili i materske centrum a mala tam akorat vsem kradla hracky a s nikym si nechtela hrat, vztekala se, ze si vsimam i jinych deti. No byli jsme tam jednou a naposled. Nase mala mluviperfektne, zna strasne moc slov, sklada vety, umi pritomny, minuly i budouci cas + sklonovani, hodne si pamatuje, umi cisla, pismena, hodne lidi se az divi na to, ze ji jsou 2 a pul, tak jak ji to mele, jenze ji to mele od rana az do vecera, fakt neposedni minutu, porad je v pohybu, jak kdyby mela pod zadkem ohen........

baobab_b
autor
16. dub 2016

@carrie_b My prave take uz nikam nechodime, to jsme si minule udelali vylet do aquaparku a nase mala z toho byla hrozne vystresovana, vadila jivoda, to jak to vsude strika, byt vodu miluje!Tropila tam sceny, nechtela do kruhu, do vody a ani do toho detskeho koutku, proste uz jsme vyloucili jakekoliv vyletovani, dokud se toto nezlepsi, jen vsude rve a to ted jsme pozvany na svatbu i s detma.. dokonce pozvany i na obed... nooo to bude pekny divadlo, vubec se mi tam kvuli tomu nechce, s manzelem se neustale dohadujem, on na ni vzdy vystartuje, ja se vubec nedivim, dnes treba snidal cokapik s mlikem, mala mu nachval skocila na misku a vsechno komplet polity a jeste z toho mela srandu, on ji vynadal a ona si z toho nic nedelala. Pak ja rvu po nem, proc po ni rve, ze uz pul hodky uspavam malou a ze muzu zacit znova, takze cela sobota je takova, ze jen mlcime a jsme na sebe kvuli tomuto nastvany, uz jsme proste bezradny ☹

mimco
16. dub 2016

Mám úplně stejnou holčičku, od mala to bylo dílo, chce to trpělivost a vydržet, u nás se to lepší samo věkem. Já nemám ráda hledání příčin, jako je adhd a nebo nějaká nemoc, každé dítě nemůže být andílek v růžových satickach proboha. Naše malá se nesmí nudit, a taky potřebuje pevnější ruku a trosku sparťanskou výchovu. Je chytrá, samostatná, tvrdohlava, všechno ví nejlíp, všude byla, no nervy to jsou a byly. Od mala, jakmile poznala trosku slabší povahu, okamžitě měla tendence s tou osobou cvičit, to mi potvrdila i učitelka ve školce. Teď má čtyři a čtvrt a můžu říct, že se to lepší, musí se vědět co na ní platí. Ale ještě nedávno jsem byla kolikrát zralá na provaz a říkala jsem si proč já 😀. Jediná rada je vydržet....

marcalka1
Autor odpověď smazal
Zobraz
marcalka1
Autor odpověď smazal
Zobraz
rituska88
16. dub 2016

@baobab_b My jsme se doteď taky dost vyhýbali společnosti, protože vždy na návštěvě to byl trapas - někdo na něho promluvil a on začal na něho křičet, viděl něco na stole a hned ječel, že to chce a nenechal si vysvětlit, že to nemůže, pak se měl oblíkat a já nebyla schopná ho kolikrát sama oblíct když si zamanul, že nechce. Teď nedávno jsem si ale řekla, že takhle to dál nejde a snažím se to změnit právě tím, že jsme začali víc chodit mezi lidi a mezi děti - chodíme s dědou na fotbal, občas zajedeme do mateřského centra nebo na dětské hřiště, scházíme se s podobně starými dětmi - chci, aby se naučil mezi lidmi a dětmi chovat a aby pořád nebyl jen ,,maminčin chlapeček". Jinak je taky ukecaný, umí spoustu slov a strašně ho baví prohlížet knížky, kde mi ukazuje na obrázky a chce, abych mu říkala co to je, sice ještě neskládá věty, ale jinak doma tu pusu nezavře...Mezi lidmi ale dělá jakoby neuměl mluvit - stydí se a místo mluvení na každého křičí a přestože ho to odmalička učíme, je pro něho většinou problém i jen cizímu zamávat na pozdrav - ale v tom jsem jako malá byla stejná, taky jsem se styděla, protože jsem byla jedináček a do 3 let jsem kontakt s jinými lidmi měla celkem omezený. Ale potom jak jsem nastoupila do školky, hned jsem si našla spoustu kamarádů a rozhodně jsem nebyla rozmazlená maminčina holčička - spíš jsem byla ráda mezi dětmi a nechtěla domů. Tak doufám, že i u syna se to zlomí, když bude na společnost lidí a dětí zvyklý a naučí ho to i jak se v určitých situacích chovat a že si všechno nevyřve. Jinak je to náročné, protože jsem s ním vlastně nonstop já a nemám moc možnost si oddechnout a když je pořád tak akční a hlučnej a náročnej, tak mě z toho kolikrát až bolí hlava. Moji rodiče ho milují a vídáme se s nima několikrát do týdne, je na ně zvyklej a má je rád, ale jsou už starší a stačí když jsou u nás 2 hodiny, kdy se mu věnují a já třeba uklízím apod. a pak mi sami říkají, že mě obdivují, že to je čertovo kvítko a že by si netroufli hlídat ho třeba celý den. Ale zase nemůžu říct, že by byl pořád jen nespokojený, spíš je hodně emotivní a často se i směje tak, že má rovnou záchvaty smíchu a pak naopak dokáže strašně brečet a křičet kvůli malichernosti.

mimco
16. dub 2016

Asi zvyk a taky jsem otupela 😀. Ale je furt hustá, jen už se jí dá konečně něco vysvětlit a nemusím furt řvát. Měla období, kdy utíkala, schovávala se. Od půl roku se budila i 10x za noc, byla jsem zralá na mašlí, kolikrát když furt řvala jsem se před ní zavřela do koupelny a modlila se aby přišel manžel z práce, nebo ji zabiju....

marcalka1
Autor odpověď smazal
Zobraz
mimco
16. dub 2016

@marcalka1 tak ona šestinedělí byla zlatíčko, pak se jednoho dne vzbudila a už neusla. Horší bylo, když se třeba o půlnoci vzbudila a byla vyhajaná a usla třeba až ve čtyři, padala jsem na hubu. Bez chvíle volna, žádné hlidani, byl to hnus....miluju ji moc, jinak by to nepřežila. Navíc, já jsem byla prý na chlup stejná, moje babička, vždycky když jsme u ní se mi upřímne směje, a nezapomene poznámku, ta je celá ty, skoda, ze si ji moje maminka nedožila, byla by z ní hotova, myslím v dobrém. Ona je naštěstí hrozne kamarádska, miluje deti, s každým se vykecava, někdy je až trosku vlezlá, tak ji musíme trosku napomínat, ať ví kde jsou hranice....bezdomovec není kámoš miláčku, apod.. 😀

carrie_b
16. dub 2016

Asi to bude opravdu spojene s tim zrychlenym vyvojem... Dcera zvedala hlavu sotva jsme prisly z porodnice, otacela se velmi brzy, spat chtela pouze na brise, takze mela hodne posilena zada. Lezeni temer preskocila a v deviti mesicich uz chodila. V kocarku bud spala,nebo rvala, kdyz vidm mimino lezet v kocarku a jen tak koukat, jsem v soku. Slova moc nespojuje, ale pusu nezavre, mluvi,nebo knoura a pofnukava. Take miluje prohlizeni knizek, ukazuje na obrazky a chce, abych je pojmenovala. Rozumi perfektne vsemu, jen v ramci sveho naprogramovani "Narodila jsem se, abych Vas neustale zlobila" neudela nikdy nic, co ji reknu. I zvednuti nohy, kdyz ji chci nasadit botu, je u nas problem. Deti mlati, milion krat jsem ji ruznymi zpusoby vysvetlovala /a nejen ja/, ze se to nedela, ale je to prd platny. Stoji vedle chlapecka, rika mi, ze mlatit nenene, a v tu ranu mu ji jednu svihne. Takze si s ni nikdo hrat nechce, na hriste a pohledy cizich maminek uz nemam silu.

Sem začni psát odpověď...

Odešli