Mé dítě a jeho složitá povaha - jít k psychologovi?

s naším synem je taky dost těžký pořízení, vyletí během vteřiny, začíná být pěkně sprostý, má tendence nás občas plácat, furt by nás zabíjel (neví si rady se vztekem a když není po jeho - jsou mu 4) apod., vztekat se umí skvěle (a dcera 2,5 začíná něco pobírat od něj), taky jsem už uvažovala o psychologovi, ale ted se naskytla příležitost absolvovat krátký Kurz efektivního rodičovství (jsou tam i prvky z Respektovat a být respektován, prvky z Výchova nevýchovou apod.) a dost mi to pomohlo se zklidnit, začínám pomalu aplikovat něco doma (druhou a poslední část jsem absolvovala teprve dneska)..... Nejdřív to chce začít u sebe, to vím, cítím, a pak u dítěte. Už vím, že část toho, jak se syn chová, je způsobena naším přístupem k němu (ne vždy důslednost, plácáme se mezi výchovou liberální a autoritativní), a že hodně děti zlobí, když vyžadují pozornost....je toho víc. Mě to docela dost otevřelo oči. A k psychologovi asi jen tak nepůjdeme, nejdřív to zkusíme doma trochu upravit, nastavit. Věřím, že to trochu půjde.
@baobab_b

Jo a jak někde někdo chytrý řekl, že když se dítě vzteká, že pomůže pevné objetí, tak u nás to mělo přesně opačný efekt, rozzuřila jsme ji ještě víc k nepříčetnosti 😀 😀 😀

@olusenka je fakt, že tyhle děti opravdu potřebují pevné mantinely a důslednost. Jak mají problém se svým chováním a ještě jim pletou rodiče hlavu tím, že jednou mu stejná věc projde a podruhé ne, potřetí zase jo, tak z toho má v hlavě guláš na entou 😝

@lucisa já věřím, že důslednost to chce vždy.

@lucisa tak tohle je, jako bych četla o mých dětech. Máme to doma jako přes kopírák.
Taky nejstarší holka 13. let se složitou povahou už od mala. Taky šikovná v řeči, v pohybu, spánek nepotřebuje celý její život, kam přijde, je jí všude plno. Musí být středem pozornosti, a jakmile se tak neděje, je vykolejená.Ve škole výborné výsledky, ale problémy s chováním. Pro většinu z okolí byla bohužel nevychovaná. Přitom měla opravdu důslednou výchovu.
Přitom mladší dcera je naprostý opak. Klidná, pohodová.....přesně jak jste popsala - pepř a sůl. Já zase říkám Jing a Jang. 🙂
Zajímavé je, že i když přistupujeme výchovně naprosto stejně k oběma dcerám, jsou každá naprosto jiná. Já jenom doufám, že z toho opravdu jednou vyroste, a hlavně dostane rozum. 🙂

@anuliina taky tři baby 😀 no to si užíváme stejně 😉

Předpokládám, že taky doma řešíte, že vždycky se zásadně cítí jedna ukřivděná, protože druhé nadržujete a druhá si to myslí přesně stejně 😀

A přitom v tu chvíli řvu na obě - nejsem soudce a když u toho nejsem, neřeším, bohužel dost často obě přiletí a jedna přes druhou řvou, co ta druhá udělala.....

@lucisa
@olusenka S tím objetím to máme podobně - když se vzteká a já ho chci obejmout, tak mě vší silou odstrčí a začne se vztekat ještě víc 🙂 Jinak s tou důsledností to je u nás velký problém - já jsem měkká, jsem spíš ta hodnější a přísnější je táta, takže se mnou syn občas cvičí. Třeba když dopoledne tráví s tátou a já dospávám, tak je většinou hodnej a hraje si a neřve, ale když spí táta a syn je se mnou, tak celé dopoledne proječí, pořád mě volá k sobě a fňuká. Když dělá něco, co ví, že nesmí, tak u táty stačí, že se na něho přísně podívá a většinou ho poslechne, já se můžu dívat jakkoli, můžu domlouvat, zvyšovat hlas...ale má mě na háku. Přitom v určitých věcech má pravidla jasná, ale třeba když se snaží něco si vyřvat, tak mně prostě po několikaminutovém ječení, že něco chce někdy rupnou nervy a dám mu to, než ten jekot poslouchat další hodinu. Ale zase jsou samozřejmě věci, kde nepovolím, jenomže tam mnohdy povolí prarodiče - na dědu (mého tátu) stačí udělat psí očička a je dovoleno všechno, babička je zas naopak moc radikální a zakazuje už preventivně křikem (to jsem si vždycky říkala, že nechci být jako moje máma ukřičená a už to na sobě občas pozoruju taky, holt geny...ale snažím se s tím bojovat). Je to taky často o tom, jakou má člověk zrovna náladu - některé věci v dobré náladě povolím a ve zlé naopak zakážu - to vím, že je špatně a že v tom má malej pak zmatek a nechápe, proč po něm potom táta křičí, že si nesmí půjčit ovladač, když máma mu to včera dovolila. Je to někdy těžké, hlavně pracovat na sobě a uvědomovat si tyhle chyby. Naštěstí poslední dobou v několika věcech, kde jsem byla opravdu vždy důsledná, konečně začínám pozorovat, že si to malej bere k srdci a to mě neskutečně těší.

@lucisa No jo, taky tři baby. Naštěstí ta nejmladší ještě nemluví a nemá rozum. 😀
Samozřejmě to máme stejně v tom jak popisujete, že vždy se jedna z nich cítí ukřivděně, že nadržuji, nebo protěžuji tu druhou.
Jinak dohady mezi nimi ani moc nejsou, protože mladší dcerka raději ustoupí. Ona je totiž absolutně nekonfliktní povaha. Většinou to obrečí, a nebo si zaleze, protože ví, že nemá smysl se s tou starší přít.
Ona si totiž jede to svoje. No prostě opravdu komplikovaná povaha.
I když řekla bych, že bylo to už i horší. U nás nástup puberty už v 9 letech, tak snad se i dřív dočkáme konce.

Myslim si ze u tehle deti jsou moc dulezite kazdodenni ritualy a cinnosti u kterych se pokusi na chvili uklidnit.. A nevynechavala bych odpoledni spanek nebo odpocinek.. Mit stanovene dulezite hranice oba rodice aby to navzajem respektovali a dobre je najit pravidelnou cinnost kde se muzou unavit treba plavani.. A vysvetlovat a vysvetlovat..

@lenkalenulka já ten spánek po o potřebovala jako sůl i pro mě, jak jáááá bych tehdy spala 😀, ale nedalo se. Držet jsem ji nemohla, protože se úplně rozzuřila, když tam byla samotná, skákala celou dobu v postýlce a snažila se vylézt a prostě neusnula. Do toho samozřejmě pořád volala mami, mami, co chvilku nějaká rána, já vždy letěla, co se děje a byla to třeba jen postýlka o zeď. Takže za dvě hodinky, které mohla prospat, jsem ji vytáhla šlo se hrát nebo ven atd. atd.
Byla už jsme těhu, utahaná jak kotě a když se narodilo miminko, tak jsem neměla kdy ji dvě hodinky snažit se uspat....
Tak jsme šly většinou ven, miminko spalo v kočárku a starší drandila třeba na motorce nebo lítala kolem.....

@baobab_b tak my máme úplně to samé synovi je nyní 6 a na bratra 4,5. Naprosto souhlasím s tím, co píše @ivular
A tím bych se ráda zeptala, jde už tvůj Jenicek do školy nebo až za rok?

Jinak já byla se synem u psycholozky i u psychiatra, alé marne. On se v novém prostředí a před lidmi chová jinak. Vysmáli se mi, že si myslím, že s ním máme nějaké problémy.
Až teď v 6 ti letech mi to jedna psycholožka potvrdila. Mě to přijde jako takové autisticke rysy to, že musí být vše po jeho, že mu dělají problémy obyčejné věci (vstát, obléknout se, jít do kuchyně na snídani, chleba s dírou jíst nebude, z toho hrnku někdo pil??? Atd atd..)

@anuliina
@lucisa a není to chování ve škole tedy tím, že se tam nudí?
Třeba náš syn (teprve 6 let, nemůžu srovnávat se staršími), ale on by prostě spotreboval za den minimálně 10 dospělých na svoje otázky a dedukce.. je jinak neuspokojeny a jeho chování je horší. Když má ten prostor a nejlépe nové neopotrebovane duše, které může využít, tak je spokojený. Většinou...

@dana3262 určitě se první 2-3 roky ve škole částečně nudila. Ale my máme vesnickou malotřídku, kde jsou spojené ročníky, tedy první je samotná a pak 2+3 a 4+5. Ale i tak je v té třídě velmi málo dětí, učitelky se jim mohou věnovat, takže prostě dceři přidávali úkoly a ona dělala něco jiného, aby nerušila.

Dnes je ta situace paradoxně jiná - ač má stále hlavu a mohla by mít v pohodě jedničky, tak se jí po přechodu na vyšší stupeň do města spolužáci smáli, že je šprtka, měla v šestce samé jedničky. A jak ona má i tak problém kvůli své dominantní povaze vycházet se spolužáky, zvláště s holkami v pubertě, to je jasné, babinec je babinec, tak se doma šprajcla, že si nebude nechat nadávat a na školu kašle - v přípravě.
Znalosti, vědomosti má, to neumí napsat do písemek nebo při zkoušení blbě, ale aspoň si kazí průměr "malými" známkami - že jí třeba chybí sešit, odmítla dělat okraje, že je to blbost a ona to k ničemu nepotřebuje, nedodělá čtenářský deník a podobné ptákoviny. Sice má zatím stále vyznamenání, ale rostu z ní. 😅

@dana3262 u nás podobná situaci jako u lucisa. První stupeň byl pro ni utrpení. To se ve třídě většinou nudila, protože měli ve třídě dost integrovaných dětí s různými postižením. Dostávala ve třídě pořád úkoly navíc,aby se nenudila.
Na konci páté třídy měla přestoupit na mnoholeté gymnázium, bohužel se vykvákla na zkoušky. Prostě řekla, že se biflovat nebude. Pak přešla na jinou školu z důvodu stěhování, a chytla se blbé party. Takže ze začátku to byl boj.
Naštěstí se zavčasu vzpamatovala a teď už je všechno zase ve starých kolejích. Ve škole má vynikající výsledky, nadprůměrnou slovní zásobu a je fakt, že kdyby chtěla, mohla by mít i samé jedničky. Ale prostě nechce být terčem posměchu, že je šprtka. 😖

@anuliina to je na palici, že? Chtěla by jít dělat nějaký design, má celkem talent i na výtvarku, fantazii, pořád dělá nějaké návrhy, ohromnou představivost, tak jí říkám, kašli na řeči, učíš se pro sebe, když budeš mít pěkné známky, znalosti, snáz se dostaneš na vysněnou školu a budeš studovat to, co tě baví a později bude i tvá práce zábava.
Když se na to vykvajzneš, skončím na střední škole, jako většina ostatní, a už si těžko budeš plnit sny.....

Někdy mi to odkýve, jindy má zase výbušnou náladu a začne ječet, že je to její věc, že se nebude šprtat a podobně.... 😀 😀 😀
A taky doufám, že v osmičce jí to dojde, teď je v sedmičce, relativně ještě čas, ale osmička se tuším už píše na přihlášku, čas letí, bum bum a je tu devítka, tak aby jí pak neujel vlak....

@lucisa tohle snad ani není možné, jak ty naše děti jsou si podobné. Dcera má taky výtvarné nadání. Dokonce chodí do Umělecké školy na výtvarný obor. 😲
Ona teda odmítá se tím živit, chtěla by být psycholožka. Asi možná proto, že sama by ji občas potřebovala. 😀 😀 Zatím to vypadá na gymnázium a potom se uvidí. Já doufám, že než se bude rozhodovat o vysoké škole, tak si to rozmyslí a opravdu využije svoje nadání třeba něco jako webdisegn, nebo něco podobného. No taky uvidíme. Jak říkáte, čas neúprosně letí.
Ale stejně když nad tím teď přemýšlím, tak mají toho ty naše děti nějak moc společného, sakra. Možná i společně přijdeme na to, co je důvodem jejich nevyzpytatelné povahy. 😉

Ahoj, chápu tě. Naší malé je teď přesně 5 let a je to hodně náročné dítě. Máme ještě syna 2,5 roku a každý je úplně jiný, takže výchovou to taky podle mě není, nebo fakt už nevím,co bychom s ní měli dělat, tresty nepomáhají, to se pak akorát sekne ještě víc. Malá je od narození taky děsně uřvaná, hodně vznětlivá, panovačná a neustále něco po někom vyžaduje, neustále mluví.....musím říct, že už jsem z ní kolikrát fakt totálně na dně a už prostě nemůžu. Když je ve školce, tak super, tam s ní vůbec nejsou problémy a prý je tam hodná, tak díky bohu za to, taky jsem měla strach, aby mi jí po chvíli nevrátili.....ale děti jsou dost často nemocné, takže jí mám stejně skoro pořád doma a to pak po nějaké době zase už psychicky nemůžu a nezvládám to. Už jsem byla i u psycholožky, ale nepomohlo mi to. S malou chodím k dětské psycholožce asi od dvou a půl let a má poruchu pozornosti a aktivity. Prý je to nevyzrálou nervovou soustavou a časem by se to mělo zlepšovat...no, malinko je to opravdu lepší, ale stále nic moc. Nejhorší je, že to od ní, tohle chování, odkoukává i malý a začíná být taky už dost uřvaný a to pak nezvládám už vůbec. Jinak je malá chytrá, krásně mluví, je šikovná...... Tak nevím...asi jsem moc neporadila, jen jsem chtěla napsat, že ti rozumím a že nejsi sama🙂

@anuliina
@lucisa no tak to jsem tedy zvědavá. Syn se dostal do školy, kde budou 1.a 3. třída dohromady a 2. a 4. dohromady. 15 dětí a 2 učitelé. Díky vyberovemu řízení doufám, že se mu tam posmivat nebudou...ale asi jsem naivní. Ve koutku duše si představuji, že tam budou podobní jako on, že si tam najde kamarády.
Včera zase brečel když ho vyhnali sousedovic dětí ze zahrady. Brečel, že chce taky nějaké kamarády. To byl fakt smutný pohled..

@dana3262 Zdá se, že máme doma něco obdobného;) Nazvala jsi to přesně - autistické rysy. Já bych to spíš nazvala jako "rysy aspergerova syndromu" - i když oficiálně žádný takový termín neexistuje.
Jeník půjde do školy právě až za rok a půl a děsím se toho. Jednak si ani nechci představovat, co všechno tím samostudiem bude do té doby umět, jednak nechci vidět ten masakr, kdy bude muset plnit pokyny učitelek. On by naprosto ideálně potřeboval být sám s internetem, encyklopediemi, atlasy. Má neuvěřitelnou paměť i představivost a touhu pořád hltat kvanta informací. Na druhou stranu ale nesnese, když mu někdo říká, co má dělat. Není to ale rozmazlenost - vidím to na něm jasně, prostě neumí poslouchat příkazy, šíleně jej to vyvádí z míry, stresuje, vyčerpává.
Vedle těchto "geniálních" oblastí má ale spoustu těch, kde zaostává. Např. raději by zmrznul, než by se SÁM oblékl, raději by umřel hlady, než by se najedl bez krmení, raději by umřel žízní, než by se zkusil napít z hrnku (bez pítka či brčka). Ale opět, nezdá se mi, že by šlo o rozmazlenost. On prostě ví, že v minulých letech jsem jej oblékala, krmila, apod. a jsou to pro něj pevné body ve vesmíru. Prostě potřebuje dodržovat tyto zažité rituály - jsou to pro něj záchytné body, bez kterých by byl ztracený.

Párkrát jsem s ním byla i na psychiatrii a ta paní doktorka mi celkem pomohla si uvědomit, jak se věci vlastně mají. Že to, že některá centra v mozku se řítí takto nekontrolovatelně vpřed, přičemž ostatní se vyvíjejí "jenom" normálním tempem, dochází k velkým diskrepancím v CNS, které se projevují právě tím neklidem a vzdorovitostí. A je fakt, že když je v pohodě, sám mi vypráví, že to kňourání a zlobení neumí zastavit, že mu to samotnému dělá strašně zle, ale nemá to ve svých rukách.

@baobab_b Klidne bezte k psychologovi rovnou sami, my meli starosti s dcerkou chvili pred narozenim druheho ditete a jeden den jsme proste zavolali do fakultky, vyptali se, jak to funguje a rovnou se na druhy den objednali. U nas to byla nastesti jen vyvojova faze + temperament + zarlivost na nadchazejiciho sourozence, ale ani tak jsem si tam nepripadala hloupe a zbytecne, naopak. S doktorem jsme si popovidali, leccos prekvapiveho mi vysvetlil o psychice i "normalniho" ditete, te hodinky casu urcite nelituju. 🙂

@puresin a nejdriv jste sli vy rodice a pak s holcickou?

@kacenka1111 Ja s malou najednou. Nejdriv mi prislo divny, ze mam doktorovi vypravet vsechny ty "hruzy" PRED NI, pripadala jsem si, jako by me slysela na ni zalovat, ale on to tak chtel naschval, i ji u toho pozoroval.

@puresin tak to by mi syn nikdy neodpustil a bral by to jako totální zradu kdyby slyšel, co říkám psycholozce. 😱

@dana3262 No on ji tam dal takovou specialni krabici plnou ruznych veci - postavicek, veci, barev... - takze nesedela proti nam a neposlouchala, jak zaluju, ale hrala si bokem. On ji pozoroval, na nektere podnety zvedla hlavu, sem tam se ji na neco zeptal, ale spis ohledne jeji hry. Mela jsem dojem, ze fakt ten chlap vi, co dela. 🙂

@puresin aha, dekuju moc 🙂

Tak já si připadám stejně, taky na Chocholouška, mám to úplně stejně, starší holčina sluníčko, jak vstala, hned se smála a celý den tak vydržela. Když si zakňourala nebo pobrečela, tak jen pro to, že ji něco trápilo nebo vadilo, jinak zlatíčko. Za to tahle malinkatá, byly jí 2 roky a co otevře oči, kňourá, jakmile se ji něco nelíbí, kňourá... pořád si říkám, kdy se to zlomí?? Jinak venku je bezvadná, miluje děti, člověk,který ji nezná by ani neřekl, že dokáže být taky pěkně protivná, ale já ve druhém těhotenství byla dost nervózní z práce, občas nevrlá, tak jestli se to nepromítlo trochu do ní. Kolegyně mi vždycky říkaly, hlavně klid nebo bude malá taky nervák, a přijde mi, že i snad měly pravdu 🙂 Tak nezbývá, než doufat, že z toho vyroste, alespoň trochu. Ale návštěvou psychologa určitě nic nezkazíte. Jinak s kamarádkama jsme se shodly,co mají druhá dítka, že ty mladší jsou ukňouranější ... něco na tom taky bude.

@baobab_b Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky a možná to tu už padlo. Pokud půjdete ještě k vaší lékařce nebo k tomu psychologovi, optej se na Aspergerův syndrom. Takhle to přesně probíhalo u naší holčičky, popis sedí do puntíku, dost jsme se s tím natrápili a po několika letech hledání odpovědí už teď poslední rok víme, že ji trápí porucha autistického spektra. Samozřejmě to může být i věkem, nebo nějakou hloupostí 🙂 Zkus si to sama trošku pročíst a uvidíš, jestli v tom svoje děcko najdeš a pak bych zkusila dál pátrat po dobrých lékařích.

Milé ženy, maminky, čtu si vaše příspěvky a říkám si, že by vám mohla pomoci videa s ponožkáči. Připravujeme videa pro malé děti, která je pomáhají naučit správnému chování a sociálním dovednostem. Jsou volně dostupná na YouTube. Budu velmi vděčná za zpětnou vazbu na ně. Tedy zda pro vaše děti fungují. Pomáhají řešit třeba překřikování, bouchání a brání hraček. Tad je odkaz

Chtěli bychom pomoci právě takovým dětem jako jsou ty vaše a vám jejich maminkám.

@baobab_b
Dobrý den, dlouho jsem nebyla v žádném fóru a neodpovídala, ale teď jedu z masáze, kterou jsem jiz nutne potřebovala v době vánočních prázdnin a náhodně jsem si zkusila zadat "jiná povaha" a vypadl na mě tvůj příspěvek. Doufám že je to s dcerkou lepší, ale mám hodně podobnou dceru, je jí už šest let a to co popisujes jsme s ní zažili taky... proto jsme se rozhodli nejít do dalšího dítěte, čehož nyní litujete neb by další dítě v rodině pomohlo nejen nám ale i možná dceři. Pokud chceš se na cokoliv zeptat, napiš mi prosím na mail, nechci o tom všem psát tady. Byli jsme s ní i u psychologa, zkoušíme vše, včetně alternativních směrů... ale právě jsme u díky dceři vpodstate na tom tak, že s manželem pomalu spejeme k rozvodu, já beru ant....