Náročné batole
Ahoj mámy, nejdu si asi ani tak pro radu, jako možná pro pár slov podpory. Mám druhé dítě, od prvního s odstupem sedmi let a jedním z důvodů byl i fakt, že prvorozené bylo hodně uplakané, úzkostné a bylo to velice náročné období. Moje motlitby ovšem nebyly vyslyšeny a narodil se mi ještě horší uřvanec. Když řeknu, že nebyl den, kdy by neřval, nebudu lhát a záměrně používám slovo rvani, on neplace, on řve. Prvně si člověk říká, bolí ho bříško, nemůže se vyprdet. Pak zase zuby, no jo zlobí se, protože mu nejde lézt a kdesi cosi. Malý má 13m a ječí pořád. Nemůžu se hnout, vadí mu, i když mu vařím oběd. Někdo, kdo nezažil, si může říkat, že o nic nejde. Ale já už jsem po roce opravdu frustrovaná a unavená. Je mi kolikrát do breku, opravdu se dnem doslova prořve. Kolikrát už chraptí, já ho stále poponáším, nosím v nosítku nebo šátku, protože je mi ho samozřejmě líto a neudělala bych už vůbec nic. Ale jsou věci, u kterých mi prostě asistovat nemůže. Nedej bože, mu cokoli zakázat. Ječí jak siréna a pořád zkouší, jestli bych si to nerozmyslela. Snažím se mu věnovat, ale mám i druhé dítě a potřebuju taky fungovat v domácnosti. Nevím si rady, u ničeho nevydrží a kdyz vidím, děti kamarádek, takový pohodáře, kteří si i sami chvíli hrají, nekřičí, když jde máma třeba jen otevřít dveře. Vím, že mi nezbývá než vydržet a doufat v lepší zítřky. Ale je to náročný a já jsem z toho smutná a otrávená. Děkuji, jestli jste dočetly až sem.
Projdete si Dovychovat, hodne vam to pomuze pochopit, proc place a vzteka a jak tomu predchazet. Plus faze vyvoje ditete, o separacni uzkosti, o prioritach, o tom, kdy deti teprve chapou zakaz apod. Drzim pesti, at je to brzo lepsi.
Hodně pomůže, když pomůže manžel a malou se pokusí zabavit, abyste si mohla alespon chvilku psychicky odpočinout. Přeji pevné nervy, mě stačili první týdny a myslela jsem si, že si to půjdu hodit. Máte můj obdiv.
Znam to moc dobre! Mala ma 1,5 roku a nekdy je to fakt narocne...Zrovna dneska - nepustila jsem ji pohadku, kdy chtela ona a byl z toho krik na pul hodiny. Se slzami, nudli u nosu..fakt des. Take bych chtela druhe, ale kdyz ji vidim, mam strach 😀
Bohuzel asi nic neporadim, jen vydrzet. Mne kdyz takhle zacne, snazim se nasmerovat jinam, na neco zajimaveho - koukej jak venku jezdi auta, nejde tamhle pejsek?, kde mas tu svoji peknou knizku...Vetsinou se to povede, protoze mluvit na ni klidnym hlasem nebo cokoliv vysvetlovat nema cenu. Pomaha opravdu jen zmenit aktivitu.
Mám 3,5 letého náročňáka a znám to moc dobře, zůstane jedináček. Pomohla podpora rodiny, hlídání, podpora partnera, na FB skupina Náročné děti, podpora na stránce Náročné dítě. Kdo to nezažil, nepochopí, ta bezmoc a frustrace je strašná. Nespokojené uřvané dítě opravdu vycucá energii ze všech okolo a člověk chce jen ticho a ticho a toho se mu nedostává. Pomohlo mi dostat se k zahraniční literatuře o náročných dětech, abych si aspoň uvědomila, že syn není běžné dítě, že je opravdu "fussy" a "high needs". Ve 3,5 letech je hlučný, uřvaný, neposlouchá, argumentuje, má svou hlavu (je navíc Beran). Ale mluví od 2 let v podstatě ve větách, počítá, neskutečně mu to pálí, oproti vrstevníkům je o dost napřed (dle slov učitelek v MŠ), je empatický, starostlivý, šikovný. Takže máme i radostné chvilky 😅
Vůbec se ti nedivím, že jsi vyřízená :( ...já mám dcerku 3 roky a od jejího narození "je to očistec". Teď začala chodit do školky, takže si dopoledne na chvilku odpočinu (alespoň do února než se narodí druhé). Nejhorší byl první rok. To pořád řvala a hlavně nespala. Jen v kočárku a ten se musel pořád hýbat. Běda jak jsem s ním zastavila... A usínání? Nebyl problém jí dát spinkat v sedm večer a usínala třeba i do 3 hodin do noci - fakt na PĚST!! Řešila jsem všechno možné (prdy, zuby atd..) a snad s každým odborníkem (doktor, fyzioterapeut, homeopat) a na nic se nepřišlo :( ...a podpora okolí nulová. To jsem poslouchala rady typu:" No jo jak sis jí naučila. To není možné, že nespí, vždyť miminka jsou tak spací. Tak ji nech v té postýlce uřvat, ono to pomůže a uvidíš, že usne" apod...Jediné kdo mi pomohl byl můj manžel. Bral ji o víkendu v kočárku na dlouhé procházky (2-4 hodiny) a já si mohla alespoň na chvilku odpočinout. Máš také možnost, aby manžel vzal děti sám na dvě hodiny ven? Aby sis trochu odpočinula. V současné době je i tak dcerka náročná- sice už neřve a konečně spí, ale vyžaduje neustálou pozornost
Obdivuju, kdo toto zažil (zažívá) a měl tu odvahu jít do druhého... Já jsem chtěla 3 děti, ale jedno nám asi zřejmě stačí. 🤯
Mam jedno super klidne dite a druhe povahou, takove jak popisujes, ted je mu 13 mesicu - rve od porodnice kazdy den aspon jednou jako kdyby mu rezali nohu (do pul roku min 15x za den), bojkot kojeni od 1 do 6 mesicu, pak zas separacni uzkost pul roku v kuse. Kdo nezazil fakt nepochopi. U nas se to teda kolem roku skokove zlepsilo, ale presto si kazdy den rikam "jak muze byt prakticky zdrave, "tabulkove" dite, tak hrozne narocne?!" Taky mi trhalo srdce, kdyz jsem ho musela nechat jecet, kdyz jsem treba cedila testoviny, nutne potrebovala neco doresit se starsim atp. ☹ Jsem fakt stastna, ze je to az moje druhe dite, a mam diky tomu u zadku takove ty rady "milion veci, co delate spatne, a proto vase dite jeci". Muj mladsi proste neni klidne samostatne miminko, proziva emoce prudce a okamzite a dusledne o nich chce okoli (v okruhu pul kilometru) informovat - uz jsem se s tim skoro smirila 😀 U nas nastesti stejne intenzivne dava najevo i vsechny pozitivni emoce, tak to mi to hodne usnasnuje.
Moje druha prorvala doslova prvn cely rok. Nedivim se matkam, ze mimino v afektu udusi polstarem nebo vyhodi z okna. Opravdu to bylo hrozny. Nekolikrat jsem nechala dite rvat v loznici a musela jsem se jit uklidbit jinam. Toto bylo opravdu celice narocny ne fyzicky ale hlavne PSYCHICKY. Stala se ze me nosici matka a trosku se to zlepsilo. Prisel manzel a hnedka jsem odchazela se jit vyvetrat ven. SAMA. Nicmrne ti drzim palce. Ver, ze nebude ravt do 18 let.
Dcera bylo to samé co Tvůj syn.Do dvou let jsem ji měla rukou a dělala všechno s ní....jinak rvala,rvala,rvala....malém jsme se s mužem rozvedli.Bylo to šílené období....radu nemám..... vydrz bude líp.....vyroste z toho .....drž se 💙💙💙
Jo a hlavně si nepřipouštěj kecy ostatních a taky nevyžádané řady....kdo nezažil ,tak to nikdy nepochopí....
@puhelin Abych hned neodsoudila něco, o čem příliš nevím, shledla jsem včera více než hodinový webinar. Když pominu poslední půl hodinu o nabídce placeného kurzu, upřímně, nic nového pod Sluncem jsem se nedozvěděla. Zdatně to sekunduje nevychově, kterou jsem s prvorozenym dítětem také zkoušela a hltala vedle knih v naději, že mi pomůže. No možná je to neuvěřitelné, ale na vzteklou povahu to vskutku nemá valný účinek. Mnohokrát jsem se snažila vyvarovat a předcházet situacím, které spouštěly záchvaty a když jsem předešla jedné, z nečekané strany přišla druhá. Maminky a potažmo tatinci, kteří si "vylosovali" dite s klidnou povahou, žijí v představě, že my mámy vzteklounu děláme ve výchově něco špatně a jejich dítě je výsledkem jejich super výchovy, ale je to z velké části dáno povahou. Syna nosím, spí se mnou v posteli, jsem mu k dispozici jak k plnění jeho základních potřeb, tak pro blbinky i pofoukaní bebíčka. Plně chápu, že jsem středobodem jeho světa a snažím se podle toho chovat. Ovšem nejsem stroj a mám své potřeby, bohužel své blbé dny a přestože je v tom dítě "nevinně", je spouštěčem moji frustrace. Když se stokrát za den ničím nezavdecite, nesmíte se hnout na dva metry, do toho vám přijde druhé ze školy, kterému ovšem ta vztekla povaha také zůstala, jsem někdy večer zralá na hrst neurolu.
@zmrzlinka dekuju za podporu, reaguji se zpožděním, podle toho, kdy maleho kojím a on u toho podřimuje, jindy to nejde 😁 muž na něj nemá takové nervy, vidím, jak kolikrát vnitřně pění. Nejhorší je, že když je malý beze mě, nebo na návštěvě tak je relativně v pohodě a klidu. Ale jak jsem doma v dohledu už jede na plný obrátky.
@kakba ano, když tuhle větu o okně kdysi pronesla moje kolegyně, která se na nás přišla podívat s miminkem do práce, říkala jsem si, že je teda hustá. A uplynulo několik let a já si na ni velmi živě vzpomněla. Je to někdy fakt na budku. Já svoje děti miluju, dýchala bych za ně a nedej bože, aby se na ně někdo jen křivě podíval, ale občas se bojím, že mě přivedou do blázince.
Ja mam obe deti neodlozitelne, obe vztekle a obe kontaktni. Jsou se mnou ve sprse, na WC. Starsi do skolky nechodi. Jsou tydny, kdy bez deti nejsem ani minutu, bez obou deti, protoze manzel jezdi z prace pozde a o vikendu chodi na stavbu.
Nechci se nejak dotknout Nevychovy, ale tu jsem zavrhla, protoze proste u nas nefungovala. Je na nas moc mirna, moc okecavaci, malo tvrda. Dovychovat je dost odlisne, spolecne maji asi jen to, ze se prezentuji online jako webinare. Je ve spouste veci radikalni, vzdyt smyslem toho je rodice dovychovat. To se nelibi kazdemu dospelemu.
@malytlustyhroch Že? Taky si říkám, jak takové krásné zdravé miminko může být tak náročné. Já si ty chytré rady vyslechnu a pustím ven, dělám, to co mi velí intuice a moje mateřská láska. Také nikomu nemluvím do výchovy, je to každého věc. Já se s tím tedy ještě nesrovnala, čekám, kdy mi na zvonek zazvoní sociálka, protože tady je věčný řev a někdy bohužel i ten můj. Obě děti jsou hlasité po svém a já si tady někdy připadám jak v ústavu 😁
Jeste co se tyce toho odlisneho chovani, kdyz jsou deti doma jen s maminkou a kdy prijde i tatinek. Tak to je dane tim, ze i deti potrebuji upustit paru. A to si dovoli jen v pritomnosti toho, ke komu maji nejvetsi duveru, protoze vedi, ze za to upusteni pary je ten nejduvernejsi nijak neodlozi, nezavrhne, ze ho bude milovat i nadale. Sama pisete, ze tatinek ne vzdy ma na ty vylevy naladu. To je prirozene, neni s nim stale a neni zvykly. Ale to nevadi.
@puhelin vidíš a mně zrovna ten včerejší webinář přišel dost podobný. Hodně obecný, ale chápu, když na tom chce někdo vydělávat, nemůže zadarmo říct všechno. Nedozvěděla jsem se v podstatě nic, co bych nevěděla, netušila sama, nebo intuitivně nedělala. Jestli ti to zabírá, tak to čumím, protože na první sedmileté jsem nenašla ještě nic. Je pravda, že se lepší a záchvaty nejsou tak časté, snažíme se spolu vycházet, ale není den, kdy by nebylo fňukaní nebo vztekání. Navíc teda metoda nedávejte příkazy a rozkazy. Například ráno musím dítko neustále popohánět, typu "šup šup, nekoukej na bráchu, už to dojez a mazej si vyčistit zouby" jinak by do školy prostě neodeslo. Jinak samozřejmě svoje dítě, pokud něco chci, poprosím a poděkuji. A nevím, nezažila jsem ničí dítě, které by někdy neodmlouvalo, nezkoušelo hranice, nebylo někdy naštvané, že si má uklidit pokoj 🤷♀️
@puhelin děkuji a omlouvám se za tykání, tak nějak mi to šlo samo, když už probíráme pro mě tak citlivé téma. Snažím se na sobě pracovat a nejdříve vždy hledám chybu u sebe a ve svém přístupu. Dělám chyby a občas bouchnu jak papiňák, děda Ital, táta cholerik, jsem si vylosovala pěknou genetickou hříčku. Ale nikdy se mi nestalo, že bych se ditku neomluvila a nevysvětlila, proč mi ujely nervy. Nechci právě přijít o důvěru, kterou ke mě má, na druhou stranu, ten webinar ve mě vyvolal pocit, že jsem špatná máma a rodič si nemůže dovolit dělat chyby. Nicméně se spoustou věcí, co tam zazněla souzním.
A Respektovat a byt respektovan jste zkousela? Nedavat prikazy, ale davat duvody, proc to je lepsi udelat dle vasi rady.
Ja koukam u Dovychovat na jejich odpovedi rodicum online.
Az takovy hardcore doma nemame, ale jsou dny, obdobi kdy bych si to nejradeji sla hodit. Male jsou neco malo pres dva a pul roku a nalady se u ni stridaji. U nas zabira problem rozebrat. Verim, ze to nejde aplikovat na kazde dite. Kdyz prijde na vztek, valeni se po zemi, rvani a podobne, necham ji, at to ze sebe dostane. Zvykly jsme si pred spanim povidat si, takze si rozebereme co jsme pres den delaly, kde jsme byly a jake situace zazily. U toho se vracim k tomu co bylo spatne a proc jsem ji napr neco nedovolila, nebo co se mi na jejim chovani nelibilo a hlavne proc. Dam priklad: mela obdobi, ze chtela do bytu odemykat sama. No, skoro mi "zlomila" klic v zamku. Tak prisla valeci scena, v tu chvili ji nejde ani nic rict. Vecer jsem ji vysvetlila, ze to nejde, proc a ze muze odemykat se mnou, ale sama ne. Jak uz jsem napsala, vim, ze nejde,aby to fungovalo na kazde dite a taky to nezabere po jednom rozhovoru. Jinak jsem si uz poridila produkt od Bachovych kapek, jmenuje se to Klidne dite a k tomu kapky na zavislost, protoze taky moc neznam jit na WC nebo do koupelny sama. A zabralo to! Opravdu vidim na male, ze je to lepsi. Uz me necha i v klidu varit, uklizet. Do ted to byval docela boj
S tou socialkou si to rikam doma taky 😀 kdo je na nas posle, zatim nikdo. Parkrat jsem se uz desila, ze urcite nekdo zavola policajty, treba kdyz se mladsi z nicehi nic rozerval ve tri rano, jako kdyby ho vrazdili a strasi se vzbudil, a taky zacal jecet z plnych plic... Musely bejt slyset dve patra nahoru, dve patra dolu
Já to moc dobře chápu. Mám teda jedno dítě, od narození taky uřvance, nic jí není dost dobré ani teď a to už má 2,5. Já jsem ji musela pořád nosit, aby nervala. Dokonce mi jednou manžel řekl ať ji odnesu k popelnicim, když řvala už 4.mesic. Přesně jak píšeš, kdo nezažil, nepochopí. Z okolí vím o stejně uřvaném chlapečkovi jako je naše dcera.
Chtěla bych ještě jedno dítě, ale mám taky strach ze bude ještě horší. Nezbývá než doufat, že z toho vyroste. Doktorka mi narovinu řekla, že má prostě takovou povahu, že se máme na co těšit 🤦♀️
Posílám ti hodně sil a pevné nervy 💞🍀 ono totiž nic jiného nezbývá než doufat že bude líp. Mně pomohl už je fakt, že nejsme jediní kdo má uřvance, že je více takových dětí.