Nevím, jak na dceru.
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale je to pro mě dost bolavé téma.
1/2 příběhu. Dceři budou v červnu 4 roky a já si nevím rady s jejím chováním. Jsou chvíle, kdy je naprosto milionová, pomáhá, je příjemná, něžná. A pak se najednou, kvůli něčemu, co ji naštve, přepne ho režimu hysterák. Ale já už mám pocit, že to nejsou běžné hysteráky. Ječí, hází věcmi, snaží se bouchat i nás. Když jí říkáme, že tohle chování je ošklivé, rekne, že "chce být zlá." Případně Když jí řekneme, že se takové veci nedělají, odpoví, že dělají. Přijde mi, jako kdyby byla najednou někým úplně jiným. Přitom u prarodičů se chová normálně, oni tyhle výjevy vůbec neznají. Ve školce to samé, paní učitelky ji moc chválí, prý je úžasná, hodná k okolí, milá a kamarádská. Jen doma dělá satana. Snažíme se na ni jít s klidem, ale občas nám už taky rupnou nervy a to pak lítají blesky ze všech koutů. Když už to přežene příliš, dostane přes zadeček, což mi radost samozřejmě nedělá.
Neco podobneho jsem resila s dcerou. Nakonec jsme sly k psycholozce a pomohlo nam to.
A jeste dodatek. Po te navsteve psycholozky jsem na sebe byla nastvana, ze jsem to neudelala driv.
A ještě pár řádek. Paradox je, že když nás třeba omylem kopne při hře, umí se okamžitě omluvit. Taky se zajímá, když jsme s mužem třeba nemocní, zda už je nám dobře a má upřímnou radost, když už ano. Když omylem přivřela ségře ruku do dveří, tak se jí omlouvala a bylo vidět, že ji to mrzí. Zároveň ale když jí udělá neco jako cílené pošťuchování, tak se omluvit nechce a je jí úplně jedno, že ségra brečí. A když se zeptám, zda slyší ten pláč, tak řekne, že ne. A hraje si třeba dál. Přijde mi zkrátka jak Jekyl a Hyde. Úplně normální dítě/dítě s nejakou poruchou.
@terezz29 Takže doporučuješ rovnou dětskou psycholožku?
Jojo. Zbytecne se trapis otazkami, se kterymi ti pomuze odbornik. Treba to bude jen nejaka banalita. Drzim palce! Nam to opravdu moc pomohlo. Po navsteve cca do 2 mesicu uz nebyl ani jeden hysterak. Pomohlo to.
Ahoj. Neporadím ti nic relevantního, jen me okamžitě napadlo, když jsem cetla, že je cervnova, tak bude Blíženec, ne? Blizenci jsou vždycky dve úplně odlišné osobnosti, Jekyl a Hyde v jednom těle. V dětském věku se to prý projevuje hodně, Opravdu jako dve bytosti, co se hadaji o nadvládu. V dospělosti už s tím ten člověk umí pracovat a tech totálních proměn v chování ubývá.
@neomenia Už je rak... Ale těsně.
Jak to ctu tak me jen napada, jestli by na ni neplatila poucka tusim z Nevychovy, ktera radi nemluvit k diteti obecne, ale jasne vysvetlovat. Vzhledem k tomu, co pises, ze jinak dcera citliva a empaticka je, tak by to mohlo pomoci.
Myslim tim nerikat, ze "tohle se nedela" nebo, ze je neco osklive, ale zduvodnit, proc se to nedela. Napr. ne nedela se bouchat mamku, ale nebouchej me, me to boli. Libilo by se ti, kdybych te bouchala taky nebo by ti to vadilo?
@teeerez Tohle dělám denně. Denně vysvětluji, proč po ní něco chci/nechci, proč je to potřeba, proč se to nedělá a podobně.
Viz třeba: Prosím, když kašleš, dávej si ručičku před pusu. Jinak bys mohla nakazit ostatní, bacily jsou právě v tom, co prskáš při tom kašlání, víš? Ale já chci prskat na ostatní. Chci. A proč, ty chceš, aby byli ostatní také nemocní? Já chci kašlat! Chci to! B., v tom ti nebráním, ale prosím, s rukou před pusou. Ne! Chci to dělat takhle! (a už jde do vzteku). Tohle je úplně typický dialog. A kašlání můžeš změnit za cokoliv jiného a chci případně za nechci. Následuje pak už můj náser a strohé konstatování, že to bude tak, jak říkám, protože je důležité, aby se uměla chovat slušně. Buď to už nekomentuje, nebo jde do hysterie. A jsme v sobě.
"Prosím, když kašleš, dávej si ručičku před pusu. Jinak bys mohla nakazit ostatní, bacily jsou právě v tom, co prskáš při tom kašlání, víš? Ale já chci prskat na ostatní. Chci. A proč, ty chceš, aby byli ostatní také nemocní? Já chci kašlat! Chci to! B., v tom ti nebráním, ale prosím, s rukou před pusou. Ne! Chci to dělat takhle! (a už jde do vzteku)."
Jo, dcera reaguje úplně stejně...
Kdyby jsi chtěla pokecat, napiš SZ - jsme na tom hodně podobně...
@urtica Fakt? Kolik ji je?
čerstvě 5 let...ten popis sedí skoro přesně...má hodně podobný reakce. Ve školce taky víceméně bez problémů, akorát teda ona mívá i problémy se soustředěním.
@urtica hm... Napíšu pak PM, jo?
mám syna, 3,5 roku, ale často řeším totéž. Ve školce v pohodě, u babičky celkem taky, ale doma je to tak, jak píšeš. Tak nějak čekám, že z toho vyroste....
Přečti si respektovat a být respektován, tam najdeš odpovědi. Napsali to 2 psychologové. 😉
Máme doma to samé v bleděmodré, náš starší má za 3m 4 roky...
@priefi taky dík za zkušenost. Podle toho, co píšete, to vypadá, že máme zcela běžné dítě v období vzdoru... Ale jak to tedy přežít? Odpoledne bylo v podobném duchu a teď večer scéna, protože ségra skládala kostky jinak, než si B. přála. Pak třískla dveřmi a prohlásila, že chce být sama. Když jsem řekla, že tedy dobrá, tak začala ječet, ze nechce být sama. A pak, že chce být někdy hodná a někdy zlá. To samozřejmě ve zcela hysterickém jekotu. Muži se jí podařilo uklidnit objetím a rozpravou o tom, co znamená, když je někdo zlý. Ale uf... Já to prostě dneska už nezvládám.
Podotýkám, že se u nás dveřmi nemlátí, s mužem se nehádáme, fungujeme společně, máme se rádi.
Objetí a rozprava je fajn. A zustst v klidu i kdyz to je sakra hodne těžké, kdyz ma dítě pul h hysterak. Dcera je měla dost taky. Byly lepsi a horší období. Ted uz se to docela zlepšilo. U nas to bylo zpusobeno i nepohodou doma a mou psychickou labilitou. Když jsem se s psychology a i psychiatrem dala do kupy je to mnohem lepší. A taky je naše... já se vztekala ještě v 10 letech a manžel taky občas fest vypění😅
Jo dělá to jen mně. Je to vlastně projev důvěry... u nikoho jiného si to nedovolí, ale mamka její emoce musí zvládnout🙄😉
Mojí budou tři roky a občas taky dělá bubáka. Máme funkční domácnost, jsme takoví docela bych řekla pohodáři. Moje máma si myslí, že občas dělá drama naschvál, protože my jí žádné neděláme. Že jak nemusí řešit vlastně žádný problémy, potřebuje si občas někde ty negativní emoce zkusit. Kdo ví? 🤷🏻♀️
@konidana Chytla další záchvat, protože jsme chtěli, aby se oblékla k večeři a nebyla u stolu nahá. Malém vzteky roztrhala kalhotky, ječela jak šílená. Tak šla poprvé v životě pod studenou sprchu. Je mi to líto, ocenění matka roku asi nedostanu, ale zabralo to. Vytrhlo ji to z toho záchvatu...
Já jsem někdy z něj fakt na prášky. Někdy je zlatý, hodný, milý a někdy na zabití. A když je doma manžel, tak mě absolutně neposlechne, když jsme sami, tak jo, ale jakmile je doma taťka,nodmlouva, pyskuje.... Manžel něco řekne a šlape jak hodinky... Vzteká se, hází věci... Mladšího miluje, ale občas i jemu ubližuje. Doufám, že to brzo přejde, jinak fakt nevím, co s ním budeme dělat. Menší puberta... Ale prý to v tomto věku bývá často, zkouší hranice
@priefi Já jsem dneska z ní fakt úplně zničená.
Hele v tom věku je taková jakoby "puberta", 4.-5. rok. Změní se. Potřebují se porsadit ale neumí to. Nežárlí, nejsi těhu? Nemá malého sourozence? Vymezuje si svoje postavení. Je to období, přejde to, nemusí jít o problém. Hodně pomáhá přiznat emoci. Nejít proti, ale souhlasit (já vím, že jsi naštvaná, já vím, že se zlobíš....). Na NE reagují opačně. Je to hodně podobné jako v 18-24 měsících.
Podobné diskuze
- Šestiletý syn se při mluvení rozmazluje. Ignorovat nebo napomínat?15
- Školka a nesnadná adaptace. Jaký je váš názor?6
- Unica Brno. Spermiogram jen příteli a nemusí být párové vyšetření?0
- Syn 5 a půl let. Je to nevychovanost nebo to může být porucha chování?1
- Nezvladatelné záchvaty vzteku76
- Co vlastně očekáváte od státní školky? 21
2/2 příběhu. Navíc mi přijde, že s námi šíleně manipuluje. Po takové scéně chce hned mazlit a tváří se dotčeně, pokud hned nevyhovíme. Jinak se mazlíme hodně, říkáme si, že se máme rádi a tak. V tom si nemyslím, ze by nebyla saturovaná. Vlastně se tváří dotčeně, jakmile jí nevyhovíme ihned a ve všem. Jenže když chceme pak něco my, ona klidně řekne, že to dělat nebude. A když na tom trváme, přepne do toho, co jsem popisovala výše. Jinak vůči zvířatům je něžná, vyhledává lidskou společnost a kontakt, ráda si povídá i s neznámými lidmi a vydrží u činnosti, nemá problémy se soustředěním.
Fakt už nevím, jak na ni. Uvažujeme o ped-psy, ale chybí mi důvěra k těmto institucím.