Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Nevím, jak na dceru.

7. bře 2020

Ahoj, omlouvám se za anonym, ale je to pro mě dost bolavé téma.
1/2 příběhu. Dceři budou v červnu 4 roky a já si nevím rady s jejím chováním. Jsou chvíle, kdy je naprosto milionová, pomáhá, je příjemná, něžná. A pak se najednou, kvůli něčemu, co ji naštve, přepne ho režimu hysterák. Ale já už mám pocit, že to nejsou běžné hysteráky. Ječí, hází věcmi, snaží se bouchat i nás. Když jí říkáme, že tohle chování je ošklivé, rekne, že "chce být zlá." Případně Když jí řekneme, že se takové veci nedělají, odpoví, že dělají. Přijde mi, jako kdyby byla najednou někým úplně jiným. Přitom u prarodičů se chová normálně, oni tyhle výjevy vůbec neznají. Ve školce to samé, paní učitelky ji moc chválí, prý je úžasná, hodná k okolí, milá a kamarádská. Jen doma dělá satana. Snažíme se na ni jít s klidem, ale občas nám už taky rupnou nervy a to pak lítají blesky ze všech koutů. Když už to přežene příliš, dostane přes zadeček, což mi radost samozřejmě nedělá.

autor
7. bře 2020

2/2 příběhu. Navíc mi přijde, že s námi šíleně manipuluje. Po takové scéně chce hned mazlit a tváří se dotčeně, pokud hned nevyhovíme. Jinak se mazlíme hodně, říkáme si, že se máme rádi a tak. V tom si nemyslím, ze by nebyla saturovaná. Vlastně se tváří dotčeně, jakmile jí nevyhovíme ihned a ve všem. Jenže když chceme pak něco my, ona klidně řekne, že to dělat nebude. A když na tom trváme, přepne do toho, co jsem popisovala výše. Jinak vůči zvířatům je něžná, vyhledává lidskou společnost a kontakt, ráda si povídá i s neznámými lidmi a vydrží u činnosti, nemá problémy se soustředěním.
Fakt už nevím, jak na ni. Uvažujeme o ped-psy, ale chybí mi důvěra k těmto institucím.

terezz29
7. bře 2020

Neco podobneho jsem resila s dcerou. Nakonec jsme sly k psycholozce a pomohlo nam to.

terezz29
7. bře 2020

A jeste dodatek. Po te navsteve psycholozky jsem na sebe byla nastvana, ze jsem to neudelala driv.

autor
7. bře 2020

A ještě pár řádek. Paradox je, že když nás třeba omylem kopne při hře, umí se okamžitě omluvit. Taky se zajímá, když jsme s mužem třeba nemocní, zda už je nám dobře a má upřímnou radost, když už ano. Když omylem přivřela ségře ruku do dveří, tak se jí omlouvala a bylo vidět, že ji to mrzí. Zároveň ale když jí udělá neco jako cílené pošťuchování, tak se omluvit nechce a je jí úplně jedno, že ségra brečí. A když se zeptám, zda slyší ten pláč, tak řekne, že ne. A hraje si třeba dál. Přijde mi zkrátka jak Jekyl a Hyde. Úplně normální dítě/dítě s nejakou poruchou.

autor
7. bře 2020

@terezz29 Takže doporučuješ rovnou dětskou psycholožku?

terezz29
7. bře 2020

Jojo. Zbytecne se trapis otazkami, se kterymi ti pomuze odbornik. Treba to bude jen nejaka banalita. Drzim palce! Nam to opravdu moc pomohlo. Po navsteve cca do 2 mesicu uz nebyl ani jeden hysterak. Pomohlo to.

neomenia
7. bře 2020

Ahoj. Neporadím ti nic relevantního, jen me okamžitě napadlo, když jsem cetla, že je cervnova, tak bude Blíženec, ne? Blizenci jsou vždycky dve úplně odlišné osobnosti, Jekyl a Hyde v jednom těle. V dětském věku se to prý projevuje hodně, Opravdu jako dve bytosti, co se hadaji o nadvládu. V dospělosti už s tím ten člověk umí pracovat a tech totálních proměn v chování ubývá.

autor
7. bře 2020

@neomenia Už je rak... Ale těsně.

jovanka86
7. bře 2020

@terezz29 co vám konkrétně prosím poradila, jestli jste měla podobný problém. Děkuji za info.

miba10
7. bře 2020

@terezz29 mě něco podobného dělá dcera (2r 3m). Ale u nás je rozdíl, že třeba ke mě ani moc nechce atd. Myslíš že bychom tu psy pomoc mohli taky nebo je na to ještě malá? Já uz o této alternative také uvažovala

teeerez
7. bře 2020

Jak to ctu tak me jen napada, jestli by na ni neplatila poucka tusim z Nevychovy, ktera radi nemluvit k diteti obecne, ale jasne vysvetlovat. Vzhledem k tomu, co pises, ze jinak dcera citliva a empaticka je, tak by to mohlo pomoci.
Myslim tim nerikat, ze "tohle se nedela" nebo, ze je neco osklive, ale zduvodnit, proc se to nedela. Napr. ne nedela se bouchat mamku, ale nebouchej me, me to boli. Libilo by se ti, kdybych te bouchala taky nebo by ti to vadilo?

autor
7. bře 2020

@teeerez Tohle dělám denně. Denně vysvětluji, proč po ní něco chci/nechci, proč je to potřeba, proč se to nedělá a podobně.
Viz třeba: Prosím, když kašleš, dávej si ručičku před pusu. Jinak bys mohla nakazit ostatní, bacily jsou právě v tom, co prskáš při tom kašlání, víš? Ale já chci prskat na ostatní. Chci. A proč, ty chceš, aby byli ostatní také nemocní? Já chci kašlat! Chci to! B., v tom ti nebráním, ale prosím, s rukou před pusou. Ne! Chci to dělat takhle! (a už jde do vzteku). Tohle je úplně typický dialog. A kašlání můžeš změnit za cokoliv jiného a chci případně za nechci. Následuje pak už můj náser a strohé konstatování, že to bude tak, jak říkám, protože je důležité, aby se uměla chovat slušně. Buď to už nekomentuje, nebo jde do hysterie. A jsme v sobě.

urtica
7. bře 2020

"Prosím, když kašleš, dávej si ručičku před pusu. Jinak bys mohla nakazit ostatní, bacily jsou právě v tom, co prskáš při tom kašlání, víš? Ale já chci prskat na ostatní. Chci. A proč, ty chceš, aby byli ostatní také nemocní? Já chci kašlat! Chci to! B., v tom ti nebráním, ale prosím, s rukou před pusou. Ne! Chci to dělat takhle! (a už jde do vzteku)."

Jo, dcera reaguje úplně stejně...

urtica
7. bře 2020

Kdyby jsi chtěla pokecat, napiš SZ - jsme na tom hodně podobně...

autor
7. bře 2020

@urtica Fakt? Kolik ji je?

urtica
7. bře 2020

čerstvě 5 let...ten popis sedí skoro přesně...má hodně podobný reakce. Ve školce taky víceméně bez problémů, akorát teda ona mívá i problémy se soustředěním.

autor
7. bře 2020

@urtica hm... Napíšu pak PM, jo?

ivis_b
7. bře 2020

mám syna, 3,5 roku, ale často řeším totéž. Ve školce v pohodě, u babičky celkem taky, ale doma je to tak, jak píšeš. Tak nějak čekám, že z toho vyroste....

drakenn
7. bře 2020

@terezz29 co vám prosím poradili?

atomix
7. bře 2020

Přečti si respektovat a být respektován, tam najdeš odpovědi. Napsali to 2 psychologové. 😉

priefi
7. bře 2020

Máme doma to samé v bleděmodré, náš starší má za 3m 4 roky...

autor
7. bře 2020

@priefi taky dík za zkušenost. Podle toho, co píšete, to vypadá, že máme zcela běžné dítě v období vzdoru... Ale jak to tedy přežít? Odpoledne bylo v podobném duchu a teď večer scéna, protože ségra skládala kostky jinak, než si B. přála. Pak třískla dveřmi a prohlásila, že chce být sama. Když jsem řekla, že tedy dobrá, tak začala ječet, ze nechce být sama. A pak, že chce být někdy hodná a někdy zlá. To samozřejmě ve zcela hysterickém jekotu. Muži se jí podařilo uklidnit objetím a rozpravou o tom, co znamená, když je někdo zlý. Ale uf... Já to prostě dneska už nezvládám.
Podotýkám, že se u nás dveřmi nemlátí, s mužem se nehádáme, fungujeme společně, máme se rádi.

lalen1
7. bře 2020

@neomenia mam doma blíženec a neni schizofrenni 😂 a popravdě tyhle kydy, kdyz se narodila byly uplne stupidní.. 🤦‍♀️

konidana
7. bře 2020

Objetí a rozprava je fajn. A zustst v klidu i kdyz to je sakra hodne těžké, kdyz ma dítě pul h hysterak. Dcera je měla dost taky. Byly lepsi a horší období. Ted uz se to docela zlepšilo. U nas to bylo zpusobeno i nepohodou doma a mou psychickou labilitou. Když jsem se s psychology a i psychiatrem dala do kupy je to mnohem lepší. A taky je naše... já se vztekala ještě v 10 letech a manžel taky občas fest vypění😅

konidana
7. bře 2020

Jo dělá to jen mně. Je to vlastně projev důvěry... u nikoho jiného si to nedovolí, ale mamka její emoce musí zvládnout🙄😉

katgatoo
7. bře 2020

Mojí budou tři roky a občas taky dělá bubáka. Máme funkční domácnost, jsme takoví docela bych řekla pohodáři. Moje máma si myslí, že občas dělá drama naschvál, protože my jí žádné neděláme. Že jak nemusí řešit vlastně žádný problémy, potřebuje si občas někde ty negativní emoce zkusit. Kdo ví? 🤷🏻‍♀️

autor
7. bře 2020

@konidana Chytla další záchvat, protože jsme chtěli, aby se oblékla k večeři a nebyla u stolu nahá. Malém vzteky roztrhala kalhotky, ječela jak šílená. Tak šla poprvé v životě pod studenou sprchu. Je mi to líto, ocenění matka roku asi nedostanu, ale zabralo to. Vytrhlo ji to z toho záchvatu...

priefi
7. bře 2020

Já jsem někdy z něj fakt na prášky. Někdy je zlatý, hodný, milý a někdy na zabití. A když je doma manžel, tak mě absolutně neposlechne, když jsme sami, tak jo, ale jakmile je doma taťka,nodmlouva, pyskuje.... Manžel něco řekne a šlape jak hodinky... Vzteká se, hází věci... Mladšího miluje, ale občas i jemu ubližuje. Doufám, že to brzo přejde, jinak fakt nevím, co s ním budeme dělat. Menší puberta... Ale prý to v tomto věku bývá často, zkouší hranice

autor
7. bře 2020

@priefi Já jsem dneska z ní fakt úplně zničená.

berenika39
7. bře 2020

Hele v tom věku je taková jakoby "puberta", 4.-5. rok. Změní se. Potřebují se porsadit ale neumí to. Nežárlí, nejsi těhu? Nemá malého sourozence? Vymezuje si svoje postavení. Je to období, přejde to, nemusí jít o problém. Hodně pomáhá přiznat emoci. Nejít proti, ale souhlasit (já vím, že jsi naštvaná, já vím, že se zlobíš....). Na NE reagují opačně. Je to hodně podobné jako v 18-24 měsících.

Sem začni psát odpověď...

Odešli